Herman Melville PRVNÍ PLAVBA

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Herman Melville PRVNÍ PLAVBA"

Transkript

1 1

2 Herman Melville PRVNÍ PLAVBA 1965 STÁTNÍ NAKLADATELSTVÍ DĚTSKÉ KNIHY PRAHA 2

3 Translation Jarmila Rosíková 1965 Illustralions Josef Novák

4 Tuto knihu připisuji svému mladšímu bratru Tomáši Melvillovi, který se právě plaví jako námořník do Číny 4

5 KAPITOLA PRVNÍ Jak se zrodila a rosila láska Wellingborougha Redburna k moři Wellingboroughu, když teď jdeš na moře, nechceš si vzít s sebou tuhle mou loveckou kamizolu? Zrovna něco takového potřebuješ vem si ji, ušetříš tím výdaje za kabát. Podívej, je docela teplá, je pěkně dlouhá, má důkladné rohové knoflíky a spoustu kapes. Takto mě oslovil můj starší bratr z dobroty a prostoty svého srdce v předvečer mého odjezdu do mořského přístavu. A ještě něco, Wellingboroughu, dodal. Oba máme nedostatek peněz ty potřebuješ vybavení a já ti je nemohu dát. Vem si tedy s sebou mou brokovnici a prodej ji v New Yorku, jak nejlépe to půjde. No, jen si ji vem, nemá teď pro mne cenu, nemohu si stejně opatřit prach. Byl jsem tehdy ještě chlapec. Nedlouho předtím se moje matka přestěhovala z New Yorku do pěkného městečka na řece Hudsonu, kde jsme klidně žili v malém domku. Smutné ztroskotání několika plánů, které jsem si načrtl pro svůj budoucí život, a nutnost postavit se na vlastní nohy spikly se nyní ve mně s vrozenými tuláckými sklony a poslaly mě na moře jako námořníka. Již po řadu měsíců jsem soustředěně sledoval staré newyorské noviny a s potěšením jsem pročítal dlouhé sloupce lodních inzerátů, jež všechny měly pro mne podivný, romantický půvab. Znovu a znovu jsem hltal takováto oznámení: Do Brém Mědí pobitá a mědí spojovaná briga Leda je již téměř úplně naložena a odpluje do výše uvedeného přístavu v úterý 20. května. Převoz zboží a přepravu cestujících si zajistěte na palubě v Coenlieském kotvišti. V mé mladistvé vnitrozemské představivosti vyvolávalo každé slovo takového inzerátu spoustu myšlenek. 5

6 Briga! Už pouhé to slovo vzbuzovalo představu černého, mořem omšelého plavidla s vysokým pohodlným roubením a nakloněnými stěžni a ráhnovím. Mědí pobitá a mědí spojovaná! Ta krása a vůně slané vody! Jak se musí lišit takové lodi od dřevěných, jednostožárových, zeleně a bíle natřených šalup plujících nahoru a dolů po řece před naším domkem na břehu! Je již téměř úplně naložena! Jak závažné prohlášení; navozovalo ve mně představy zatuchlých žoků a beden s hedvábím a saténem a naplňovalo mě pohrdáním pro mrzké palubní náklady sena a dříví, jež jsem tak často vídal na řece. Odpluje v úterý 20. května a noviny měly datum 5. toho měsíce! Považte, celých patnáct dnů dříve! Jaká to musí být důležitá cesta, že byl čas odplutí určen tak dlouho předem; říční šalupy nedělávaly taková dalekosáhlá oznámení. Převoz zboží a přepravu cestujících si zajistěte na palubě! Jen si pomyslete, jít na palubu mědí pobité a mědí spojované brigy a vydat se do Brém. A kdo asi cestuje do Brém? Nepochybně nikdo jiný než cizinci, francouzsky hovořící muži s tmavou pletí a jako uhel černými kníry. Coentieské kotviště. Musí tam kotvit spousta dalších brig a nesčetné množství jiných lodí. Coentieské kotviště je jistě někde poblíž řady chmurně vyhlížejících skladišť se zrezivělými železnými dveřmi a okenicemi a taškovými střechami; na chodnících jsou nakupeny staré kotvy a řetězy; v okolí je spousta staromódních kaváren; sluncem ožehlí námořní kapitáni přicházejí a odcházejí, kouří doutníky a hovoří o Havaně, Londýně a Kalkatě. Všechny tyto mé představy byly bohatě podporovány matnými vzpomínkami na přístaviště, sklady a námořní dopravu, které mi zbyly z raného dětství, kdy jsme bydleli v mořském přístavu. Obzvláště si vzpomínám, jak jsem stál s otcem na nábřeží, když vyplouvala nějaká velká loď a objížděla zhlaví přístavní hráze. Vzpomínám si, jak námořníci volali Ahoj a za vysokým lodním roubením z nich bylo vidět sotva něco víc než jejich vlněné čepice. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel o jejich plavbě přes oceán a o tom, že právě tato loď a právě tito námořníci, kteří v té chvíli byli 6

7 blízko mne, budou za čas v Evropě. Kromě toho můj otec, nyní již nebožtík, několikrát přeplul oceán kvůli obchodním záležitostem byl totiž dovozcem s firmou na Široké třídě a za zimních večerů v New Yorku, ve staré Greenwichské ulici, nejednou vyprávěl u krbu mému bratru a mně o obrovských mořských vlnách, velkých jako hory, o stěžních ohýbajících se jako větévky, o Havru, Liverpoolu a o tom, jak šel na ples v Londýně. Pravda, v mém útlém dětství byla většina mých myšlenek na moře spojena se zemí; ale byly to staré, dobré země, plné mechem porostlých katedrál a kostelů a dlouhých úzkých zakřivených uliček bez chodníků, lemovaných podivnými domy. A obzvláště usilovně jsem se snažil představit si, jak musí taková místa vypadat za deštivých dnů a v sobotu odpoledne a jestli tam skutečně mají deštivé dny a sobotní odpoledne jako my zde a jestli tam chlapci chodí do školy a učí se zeměpis a nosí límečky u košile přehnuté a svázané černou stužkou a jestli jim tatínkové dovolují nosit holínky místo střevíců, které jsem tolik neměl rád, protože holínky vypadají tak mužně. Když jsem vyrostl, moje myšlenky dostaly větší rozlet a já jsem často upadal do dlouhého snění o dalekých plavbách a cestách. Přemýšlel jsem, jak krásné bude, až budu moci hovořit o dalekých a divošských zemích; s jakou úctou a obdivem na mě budou lidé pohlížet, až se zrovna vrátím z pobřeží Afriky nebo Nového Zélandu; jak temně a romanticky budou vypadat mé opálené tváře; jak s sebou přivezu domů cizokrajné šatstvo a drahé tkaniny a královsky ušité a budu se v nich procházet sem a tam po ulicích a jak se za mnou budou ohlížet hokynářovi učedníci, až půjdu kolem. Velmi dobře jsem si totiž pamatoval, jak jsem si upřeně prohlížel muže, kterého mi jednou v neděli v kostele ukázala teta tento muž byl v kamenité Arábii a prožil tam podivuhodná dobrodružství, o nichž o všech jsem vlastníma očima četl v knize, kterou napsal v suchopárně vyhlížející knize se světle žlutou obálkou. Podívej se, jak má velké oči, šeptala mi teta, takhle se mu zvětšily, když byl polomrtvý hlady v poušti a najednou spatřil datlovník se zralými plody. 7

8 Nato jsem naň zíral, dokud se mi nezačalo zdát, že jeho oči mají skutečně mimořádné rozměry a vyčnívají mu z hlavy jako humrovi. Když bylo po kostele, chtěl jsem, aby teta šla se mnou a abychom sledovali cestovatele až k jeho domu. Teta však řekla, že by nás strážník sebral, kdybychom šli za ním a tak jsem už nikdy víc tohoto báječného arabského cestovatele nespatřil. Ale dlouho mě pronásledoval, několikrát se mi zjevil ve snu a jeho velké oči jako by se ještě více zvětšily a zaokrouhlily, a jednou se mi zdálo o datlové palmě. Postupem doby měly mé myšlenky stále větší a větší sklon zabývat se cizokrajnými věcmi a hledal jsem tisíce cest, jak uspokojit své záliby. Doma jsme měli několik kusů nábytku přivezených z Evropy. Znovu a znovu jsem je zkoumal a přemýšlel jsem, kde vyrostlo jejich dřevo, zda řemeslníci, kteří je vyrobili, jsou ještě naživu, a co teď asi dělají. V jídelně jsme měli pověšeno několik olejomaleb a vzácných starých rytin, které si můj otec sám koupil v Paříži. 8

9 Dvě z nich byly maríny. Jedna představovala bachratý zakouřený rybářský člun s třemi kníráči s vyhrnutými nohavicemi a v červených čepicích, kteří táhli nevod. V jednom rohu byl vysoký, pravděpodobně francouzský břeh a nad ním se tyčil polorozpadlý šedivý maják. Vlny byly hnědé jako topinka a celý obraz vypadal staře a lahodně. Myslíval jsem si, že by kousek toho obrazu mohl docela dobře chutnat. Druhý obraz představoval tři staromódní francouzské válečné lodi, jaké vidíte ve Froissartovi, s vysokými kastely jako pagodami na přídi a na zádi a na vršku stožáru s pěknými malými vížkami plnými lidiček s něčím nerozeznatelným v rukou. Všechny tři se plavily jasně modrým mořem, blankytným jako sicilské nebe. Nakláněly se na bok v úděsném úhlu a musely plout velmi rychle, protože bílá vodní tříšť kolem přídě vířila jako sněhová bouře. Pak jsme měli dvoje velké zelené francouzské desky plné barevných tisků, které jsem ve svém tehdejším věku nemohl uzvednout. Každou sobotu je mí sourozenci brávali z kouta, kde byly uskladněny, rozkládali je na podlaze a s neutuchajícím potěšením si je prohlíželi. Byly to tisky nejrůznějších druhů. Na některých byly Versailles, jejich maškarní plesy, salóny, kašny, nádvoří a zahrady s dlouhými řadami hustého stromoví sestříhaného do fantastických dveří a oken a věží a vížek. Na jiných byly venkovské scény plné krásné oblohy, zamyšlených krav stojících po kolena ve vodě, opodál s pasáčky a s vesničkami poloukrytými ve vinicích. A na jiných byly zase přírodopisné obrázky představující nosorožce a slony a tygry; a především tam byl obrázek obrovské velryby, velké jako loď, do níž bylo zabodáno plno harpun a za níž se plavily tři čluny tak rychle, jak jen stačily letět po hladině. Měli jsme také velkou knihovnu, která stála v hale; starou hnědou knihovnu, vysokou jako malý domek. Měla jakýsi suterén s velkými dveřmi a zámkem a klíčem, a výš pak byly skleněné dveře, jimiž bylo vidět dlouhé řady starých knih, tištěných v Paříži, Londýně a v Lipsku. Bylo tam krásné knižní vydání Spectatora v šesti velkých svazcích se zlacenými hřbety; a slovo Londýn na titulním listě jsem si mnohokrát prohlížel. A byl tu výtisk ďalemberta ve 9

10 franštině, a já jsem uvažoval, jakým velkým mužem bych byl, kdybych cestováním po cizině tolik zmoudřel, že bych dovedl plynule číst z této knihy, která doposud byla hádankou každému v domě kromě mého otce. Velice rád jsem mu naslouchal, když občas hovořil francouzsky s jedním naším sluhou. Na toho sluhu jsem také pohlížíval s údivem, neboť v odpověď na mé nedůvěřivé křížové vyslýchání mě znovu a znovu ujišťoval, že se opravdu narodil v Paříži. Ale tomu jsem nikdy úplně neuvěřil; zdálo se mi totiž neobyčejně těžké pochopit, jak muž, který se narodil v cizině, může bydlet se mnou v našem domě v Americe. Postupem let vypěstoval ve mně tento neustálý styk s cizokrajnými předměty neurčitou věšteckou myšlenku, že jsem byl osudem vyvolen, abych se dříve nebo později stal velkým cestovatelem, a že právě tak jako můj otec bavíval cizí gentlemany nad vínem po obědě, budu i já v budoucnu vyprávět svá vlastní dobrodružství dychtivému posluchačstvu. A nepochybuji, že z této mé představy vyplynula svým způsobem i má toulavost. Ale k tomu, aby se mé nejasné sny a tužby změnily ve skutečný úmysl hledat si štěstí na moři, přispěla snad nejvíce staromódní skleněná loď francouzské výroby, asi osmnáct palců dlouhá. Otec ji asi před třiceti lety přivezl domů z Hamburku jako dar jednomu mému prastrýci, senátorovi Wellingboroughovi, jenž zemřel jako člen Kongresu ve dnech staré Konstituce a po němž mám tu čest být pojmenován. Po senátorově smrti byla loď vrácena dárci. Uschovávali jsme ji ve skleněné čtvercové skříňce, kterou jedna z mých sester pravidelně každé ráno oprašovala, a stála na holandském čajovém stolečku s dravčími nožkami v rohu obývacího pokoje. Tato loď, původně obdivovaná otcovými návštěvníky ve městě, stala se zdrojem obdivu a potěšení všech lidí v městečku, kde jsme nyní sídlili, a mnozí z nich navštěvovali mou matku jenom proto, aby spatřili toto plavidlo. A dlouhá a pečlivá pozornost, kterou mu věnovali, se jim bohatě vyplatila. Především každičká část lodi byla ze skla, a to byl sám o sobě velký div, neboť stěžně, ráhna a lana byly vyrobeny tak, aby přesně odpovídaly částem skutečné lodi, která by mohla vyplout na moře. Podél svých dvou palub měla dvě řady černých děl. Často jsem se 10

11 pokoušel nahlédnout do kulatých oken v boku lodi, abych uviděl, co ještě je uvnitř, ale otvory byly tak malé a uvnitř bylo tak temno, že jsem téměř nic nemohl objevit. Nicméně když jsem byl docela malý, vůbec jsem nepochyboval, že kdybych jednou mohl vypáčit trup lodi a rozbít sklo na kusy, určitě bych padl na něco báječného, třeba na zlaté mince, kterých jsem měl pokud moje paměť sahá vždycky nedostatek. Často jsem pociťoval jakousi ztřeštěnou touhu zničit skleněnou loď i se skříňkou, jen abych ji mohl vyplenit. Jednoho dne, když jsem něco takového naznačil svým sestrám, rozběhly se s velkým křikem za matkou a potom byla loď načas umístěna na římsu krbu mimo můj dosah, dokud nedostanu zase rozum. Nevím, jak bych toto své bláznovství vysvětlil jedině snad tím, že jsem zrovna četl knížku o lodi kapitána Kidda která ležela někde na dně Hudsonu poblíž Vysočiny tak naplněná zlatem, jak jen je možné a o skupině mužů, kteří se snažili ponořit a vyzvednout z jejího ložného prostoru poklady, na což dříve nikdo nepomyslel, ačkoliv loď tam odpočívala téměř sto lot. Nebudu se šířit o vysokých stěžních, o ráhnoví a lanoví této slavné lodi, v jejichž bludišti, upředeném ze skla, jsem ve své fantazii bloudíval, až mě na hlavní stěžňové makovici jímala závrať zmíním se pouze o lidech na její palubě. I ti byli všichni ze skla. Byli to nejkrásnější sklenění námořníčkové, jaké kdy svět viděl, úplně jako živí, s klobouky a botami a v podivných modrých kabátech s jakýmsi karnýrem kolem lemu. Čtyři nebo pět těchto námořníků byli velmi mrštní chlapíci a šplhali se do ráhnoví dlouhatánskými kroky, ale přesto se za rok nevyšplhali ani o palec, na to mohu přísahat. Jiný námořník seděl obkročmo na vratipni s rukama nad hlavou, ale nikdy jsem nezjistil proč. Další námořník byl v předním koši s kotoučem skleněného lana přes rameno, kuchař se skleněnou sekyrkou štípal poblíž předního palubního průlezu dříví, stevard ve skleněné zástěře spěchal ke kabině s talířem skleněného pudinku a skleněný pes s červenou mordou na něj štěkal, zatímco kapitán ve skleněném klobouku kouřil skleněný doutník na zádi horní paluby. Opíral se o zábradlí a jednou rukou si podpíral hlavu snad mu nebylo dobře, neboť měl velice skelný pohled. 11

12 Tato podivuhodná loď se jmenovala La Reine neboli Královna a měla své jméno napsáno na zádi, kde si je každý mohl přečíst mezi davem skleněných delfínů a mořských koníků vyřezaných lam do jakéhosi polokruhu. Tato Královna brázdila jako nepochybná vládkyně zelené skleněné moře a některé jeho vlny se divoce tříštily a převalovaly přes její příď. Mohu vám říci, každou chvilku jsem očekával, že ztroskotá a bude ztracena, až pak jsem vyrostl a uvědomil jsem si, že jí nehrozí ani to nejmenší nebezpečí na světě. Během mnoha let proniklo spárami skříňky, v níž byla loď chována, něco prachu a prachových chomáčků, takže celé moře bylo pokryto slabou bílou vrstvičkou, která celkový dojem ještě zlepšovala, protože vypadala jako pěna a tříšť vzbouřená strašlivou vichřicí, proti níž milá Královna bojovala. Tolik o Královně. Dosud ji máme doma, ale mnohá z jejích skleněných ráhen a lan jsou nyní smutně rozbita a zlámána ale nedám ji opravit; a její klounová socha, udatný bojovník s kloboukem na stranu, trčí hlavou dolů do koryta nešťastného moře pod přídí ale nenechám ho postavit, dokud se sám nepostavím na vlastní nohy, neboť mezi ním a mnou je tajemný duševní soulad, a mé sestry říkají ještě teď, že spadl ze svého místa právě toho dne, kdy jsem odešel z domu na moře na svou první plavbu. KAPITOLA DRUHÁ Redburn odchází z domu Moje nebohá matka se se mnou loučila s těžkým srdcem a s očima slzami zalitýma. Snad mě považovala za chybujícího a svéhlavého chlapce a snad jsem takový i byl, ale byl-li jsem, je to vina nemilosrdného světa a zlých časů. Předčasně jsem se naučil mnoho a trpce přemýšlet, mé mladistvé vznosné sny o slávě mě opustily a v tom mladém věku jsem byl tak nectižádostivý jako nějaký šedesátník. 12

13 Ano, půjdu na moře, raním své laskavé strýčky a tetičky a soucítící ochránce, ale nezanechám za sebou jiná těžká srdce než ta u nás doma a nevezmu s sebou jiné než to, které bolí v mé hrudi. Chladný, hořce chladný jako prosinec a mrazivý jako jeho vichry zdál se mi tehdy svět. Neexistuje větší misantrop než zklamaný chlapec; a já jsem zklamaný byl, neboť protivenství ze mne vymrskala vřelou duši. Ale tyto myšlenky jsou ještě dnes dost hořké, dosud úplně nezmizely a čtenáři musí být značně nepochopitelné proto již dosti o tom, a nechte mě pokračovat v mém příběhu. Ano, napíšu, drahá maminko, hned jak budu moci, mumlal jsem, když mi už posté kladla na srdce, abych jí nezapomněl napsat, že jsem v pořádku dojel do New Yorku. A teď, Mary, Marto a Jano, ještě pusu, milé sestřičky, a pak vyrazím. Za čtyři měsíce jsem zpátky to bude podzim a půjdeme do lesa na oříšky a já vám budu vyprávět o Evropě. Sbohem! Sbohem! Vyprostil jsem se z jejich náručí, a protože jsem se neodvažoval ohlédnout, běžel jsem odtud co nejrychleji, dokud jsem nedoběhl k rohu, kde na mne čekal bratr. Doprovázel mě část cesty k místu, odkud měl odplout parník do New Yorku, a vštěpoval mi mnohé moudré rady nepřiměřené jeho věku, neboť byl jen o osm let starší 13

14 než já. Nabádal mě znovu a znovu, abych dal na sebe pozor, a já jsem mu to slavnostně slíbil; neboť který vyvrženec by neslíbil, že dá na sebe pozor, když vidí, že nedá-li na sebe pozor sám, nikdo jiný to za něho neudělá? Kráčeli jsme mlčky, dokud jsem nezpozoroval, že jeho síly ochabují byl tenkrát chatrného zdraví, a pak jsme se s němým stiskem ruky a s hlasitým bušením srdce rozešli. Bylo studené, syrové a vlhké časné ráno na sklonku jara a svět byl přede mnou; předestřel mi dlouhou blátivou cestu obroubenou příjemnými domky, jejichž obyvatelé po ránu ještě spali a nevěděli o poutníku kráčejícím kolem. Studené kapky deště mi stékaly po kožené čepici a mísily se s několika horkými slzami na mých tvářích. Měl jsem celou cestu pro sebe, protože ještě nikdo jiný nevyšel, a kráčel jsem klátivým, uštvaným krokem. Šedou loveckou kamizolu jsem měl na sobě a z konce bratrovy pušky mi visel uzlíček šatstva. Mé prsty si rozladěně pohrávaly s pažbou a kohoutkem a mně připadlo, že to je opravdu správný způsob, jak začít život s puškou v ruce. Nemluvte mi o těžkostech středního a pozdního věku; chlapec může cílit ještě mnohem více, když jeho mladou duši zachvátí sněť, a ovoce, které u jiných je napadáno teprve po dozrání, je u něho spáleno mrazem v samém květu a zárodku. A takové rány se nikdy nemohou úplně zacelit, zasáhnou příliš hluboko a zanechají takovou jizvu, že ani rajský vzduch ji nemůže vyhladit. A je těžké a kruté už v raném mládí ochutnával svíravou bolest, která by měla být vyhrazena pro silnou dobu mužnosti, kdy se chrupavka změnila v kost a kdy povstáváme a bojujeme v bitvě života jako v něčem, co jsme předvídali a poznali již dříve, neboť pak jsme veteráni zvyklí obléhání a bitvám, a ne zelení rekruti prchající při prvním střetnutí. Nakonec jsem se dostal na parník, odrazili jsme a pluli dolů po Hudsonu. Den byl velmi nepříjemný, a proto bylo na palubě málo cestujících většinou se shromáždili v zadní kajutě kolem kamen. Po snídani se někteří pustili do čtení, jiní si schrupli na sedátkách a ostatní seděli v mlčenlivých kroužcích a nepochybně přemýšleli, kdo asi jsou jejich spolucestující. 14

15 Byla to neveselá společnost a mně připadalo, jako by měli kamenný pohled i srdce. Nemohl jsem si pomoci, ale skoro jsem je nenáviděl. Abych se jim vyhnul, vyšel jsem na palubu; bouřka s plískanicí mě však zahnala zase dolů. Nakonec jsem si vzpomněl, že jsem si dosud neobstaral jízdenku. Odebral jsem se tedy ke kapitánově kanceláři, abych zaplatil za přepravu, ale zde jsem ke své hrůze zjistil, že ten den byla náhle zvýšena cena jízdného, neboť ostatní parníky nejely, a že proto nemám dost peněz. Předpokládal jsem, že jízdenka bude stát pouze dolar a pouze dolar jsem také měl, a zatím stála dva. Co jsem měl dělat? Parník vyplul a nebyla žádná cesta zpátky, a tak jsem se rozhodl nikomu nic neříci a chmurně vyčkávat, až budu upomínán o jízdné. Dlouhý, nudný den se vlekl až do odpoledne; na palubě zuřila nepřetržitá bouře; ale po obědě se těch pár cestujících, probuzených svými rostbífy a skopovým, stalo poněkud družnějšími. Ne však ke mně, neboť na mně lpěly pach a příchuť chudoby, a jak jsem tak seděl osamělý v jejich středu, všichni na mě obraceli své zlé oči a chladné podezřívavé pohledy. Pocítil jsem zoufalství a vyzývavou nedbalost chudoby, které zná jen nuzák. Na jedné nohavici jsem měl velkou záplatu, pečlivě přišitou, neboť ji přišívala maminka, nicméně zřetelnou a nesporně viditelnou. Tuto záplatu jsem se až dosud usilovně snažil skrýt bohatými šosy své lovecké kamizoly. Teď však jsem drze napřáhl nohy a strčil jsem jim záplatu rovnou pod nos a pohlížel jsem na ně tak, že brzy odvraceli zrak, i když jsem byl jen chlapec. Snad jim puška, kterou jsem svíral, vnutila úctu, nebo snad bylo něco ošklivého v mém zraku, nebo to způsobily mé bílé zuby a sevřené čelisti. Několik hodin jsem seděl a hleděl na žoviální společnost usazenou kolem mahagonového stolu se suchary a sýrem a vínem a doutníky. Jejich tváře byly zardělé dobrým obědem, který spořádali, a mé byly bledé a zsinalé dlouhým půstem. Kdybych si byl dovolil nabídnout jim svou společnost, kdybych jim řekl o svých potížích a poprosil je o nějaké občerstvení, vím dobře podle zvláštního dutého zvuku jejich smíchu, že by mě dali číšníkem vyvést z kajuty jako žebráka, který se nemá co ohřívat u jejich kamen. A pro tuto urážku, třeba jen vymyšlenou, jsem seděl a upřeně si je prohlížel, aniž jsem 15

16 je o cokoliv požádal. Celá má duše zahořkla, a když nakonec ke mně přišel kapitánův úředník štíhlý mladík, moderně oblečený, se zlatým řetízkem a přívěskem u hodinek a vybíral jízdenky, zapnul jsem si kabát až ke krku, uchopil jsem pušku, nasadil si koženou čapku, narazil si ji pořádně do čela a postavil jsem se před něho jako stráž. Napřáhl ruku, jako by považoval každou poznámku za zbytečnou, neboť důvod, proč se přede mnou zastavil, byl naprosto zřejmý. Ale já jsem stál nepohnutě a mlčky a on okamžitě viděl, na čem je. Měl jsem promluvit a vylíčit mu svůj případ prostými a zdvořilými slovy, nabídnout mu svůj dolar a pak vyčkávat, jak se situace vyvine. Ale na to jsem se cítil příliš zkažený. Úředník nečekal dlouho a promluvil první. Drsným hlasem a tónem velmi odlišným od toho, jímž oslovoval společnost u vína a doutníků, požádal o jízdenku. Odpověděl jsem, že žádnou nemám. Žádal tedy peníze, a když jsem odpověděl, že nemám dost, hlučným, zlostným hlasem mě vykázal z kajuty na palubu do bouřky. Tu se však ďábel v mé duši rozrostl a pronikl mi do celého těla, až se tetelil v konečcích mých prstů, a já jsem takovým způsobem zabručel, že jsem rozhodnut zůstat, kde jsem, až mladík úlekem uskočil. Tady máte dolar, dodal jsem a nabídl jsem mu jej. Chci dva, namítl mladík. Buďto jeden, nebo nic, odpověděl jsem, to je vše, co mám. Myslel jsem, že mě uhodí. Ale nakonec přijal mé peníze a spokojil se tím, že prohodil něco o sportovcích, kteří jezdí na lovy, a nemají peníze na své výlohy, a podotkl, že takoví chlapíci by udělali lépe, kdyby odložili pušky a chopili se koz na řezání dříví a pily. Pak odešel a všechny zraky zůstaly na mne upřeny. Nějaký čas jsem jejich civění snášel, ale nakonec už jsem to nemohl vydržet. Přistrčil jsem si svou židli právě před nejdrzejšího čumila, malého tlouštíka s nadbytkem kravaty kolem krku, upřeně jsem se mu zadíval do očí a vrhal jsem na něho více pohledů, než vysílal on. To ho poněkud vyvedlo z míry a ohlížel se po někom, kdo by mě vykázal, ale protože nikdo nepřicházel, začal předstírat, že je velmi pilně zaměstnán počítáním pozlacených dřevěných trámů nad 16

17 svou hlavou. Pak jsem se obrátil na dalšího čumila, cvakl jsem závěrem a s rozmyslem jsem na něj zamířil pušku. Muž porazil židli, jak se rychle snažil doslat se mi z dosahu, neboť jsem ho měl přímo, naplno na mušce. Několik lidí vyskočilo a křičelo, že jsem jistě šílenec. A v tu chvíli jsem také šílenec byl, protože jinak nevím, jak bych vysvětlil své ďábelské pocity, za něž jsem se později ze srdce styděl. A taky jsem se opravdu měl za co stydět, a měl jsem se stydět ještě víc. Pak jsem se na patě obrátil, hodil jsem si brokovnici a uzlík na rameno, vyšel jsem na palubu a tam jsem se procházel v hrozné bouři, až jsem promokl na kůži a až parník přirazil v newyorském přístavu. Takoví jsou chlapci. KAPITOLA TŘETÍ Přijíždí do města Dříve než byl parník připoután, seskočil jsem z přídě na pevninu a podle pokynů svého bratra jsem zamířil přes město k parku sv. Jana, k domu jednoho jeho přítele z koleje, pro něhož mi dal dopis. Byla to dlouhá procházka. Cestou jsem se zastavil v jakési krčmě, abych se napil vody. Nějakých šest či osm drsně vyhlížejících chlapů sedělo na krabicích sýra a hrálo na pultě domino. Mrkali na mne a ptali se, jaký jsem měl lov v tak deštivém dni, ale já jsem jen spolkl vodu a důstojně jsem odešel. Mokrý jako tuleň jsem konečně složil svou zbraň u dveří bratrova přítele, zazvonil jsem a dotazoval jsem se po něm. Co chcete? zeptal se sluha a prohlížel si mě, jako bych byl lupič. Chci navštívit vašeho pána a velitele, uveďte mě do přijímacího pokoje. Tu se náhodou objevil sám můj hostitel, a když mě poznal, rázem mi otevřel svou náruč i srdce a vtáhl mě ke svému krbu. Doslal už dopis od mého bratra a ten den mě očekával. Rodina seděla u čaje, vonná bylina naplnila pokoj svým aroma, hnědá topinka voněla a všechno bylo příjemné a okouzlující. Trochu 17

18 jsem se zahřál a pak mě uvedli do pokoje, kde jsem si převlékl mokrý oblek. Když jsem se vrátil ke stolu, zjistil jsem, že má hostitelka dobře využila této přestávky: bylo prostřeno jídlo pro cestovatele a já jsem se do něho statečně pustil. Každé sousto ze mne víc a víc vypuzovalo ďábla, který mě celý den soužil, až jsem ho nakonec úplně vyhnal třemi po sobě následujícími číškami černého čaje. Jakou čarovnou moc mají laskavá slova, laskavé činy a dobrý čaj! Když jsem ten den uléhal k spánku, považoval jsem svět přece jen za docela snesitelný. Těžko jsem mohl uvěřit, že jsem toho rána skutečně jednal tak, jak jsem jednal, protože jsem od přírody klidný a trpělivý; jenže taková povaha, jeli přechodně podrážděna, je snad ještě horší než povaha lidojeda. Příštího dne mě přítel mého bratra, jemuž budu říkat pan Jones, doprovodil do doků mezi lodi, aby mi našel místo. Po důkladném hledání jsme vybrali jednu loď do Liverpoolu a zašli jsme za jejím kapitánem do kabiny. Byla to velmi hezká kabina, vykládaná mahagonem a javorem; a stevard, elegantně vyhlížející mulat v 18

19 nádherném turbanu, prostíral na jakýsi příborník nádobí, které vypadalo jako stříbrné, ale bylo zatím jen cínové a velice naleštěné. Hned jakmile jsem upřel zrak na kapitána, pomyslil jsem si, že je to právě takový kapitán, jaký by mi vyhovoval. Byl to dobře vyhlížející muž kolem čtyřicítky, nádherně oblečený, s velmi černými kníry a velmi bílými zuby a s pohledem velkých hnědých očí, který jsem považoval za nenucený a upřímný. Úžasně se mi zalíbil. Když jsme vešli, přecházel sem tam po kabině a bzučel si nějaký popěvek. Dobré ráno, pane, pozdravil můj přítel. Dobré ráno, dobré ráno, pane, odpověděl kapitán. Stevarde, židle pro gentlemany. O, neobtěžujte se, pane, řekl pan Jones, poněkud zaražen tou mimořádnou zdvořilostí. Zastavil jsem se, jen abych se zeptal, nepotřebujete-li znamenitého mládence, který by s vámi vyplul na moře. Zde ho máte. Dlouho si přál stát se námořníkem, i jeho přátelé se nakonec rozhodli, že mu dovolí jet na jednu cestu, aby poznal, jak se mu to bude líbit. Ach, opravdu? pravil lichotivě kapitán a podíval se směrem ke mně. Je to znamenitý chlapík, líbí se mi. Tak ty chceš být námořníkem, chlapče, co? dodal a láskyplně mě poklepal po hlavě. Ale je to těžký, tuze těžký život. Rozhlédl jsem se po jeho pohodlné a téměř luxusní kabině a pak jsem se podíval do jeho hezké, bezstarostné tváře a pomyslel jsem si, že se jen snaží mě zastrašit. Odpověděl jsem: Nu, pane, jsem připraven to zkusit. Doufám, že je to chlapec z venkova? otázal se kapitán mého přítele. S těmi městskými hochy je někdy těžké pořízení. O ano, je z venkova, zněla odpověď, a pochází z velmi úctyhodné rodiny; jeho prastrýc zemřel jako senátor. Ale jeho prastrýc nechce jít také na moře? řekl kapitán a zatvářil se legračně. O ne, ó ne! Haha! Haha! opakoval kapitán. Pěkný zábavný pán, pomyslel jsem si třebaže se mi moc nelíbila frivolnost, s níž mluvil o mém prastrýci, bude celou cestu 19

20 střílet jeden vtip za druhým. Později jsem to také řekl jednomu takelážníkovi na palubě, ale ten mě varoval, mám prý si dát pozor, aby mi kapitán nějakou nestřelil za ucho. Tak, mládenče, pokračoval kapitán, víš, doufám, že na palubě nemáme žádné pastviny ani krávy, a že tedy nemůžeš na moři dostat žádné mléko. Ó pane, to všechno znám. Třebaže jsem dosud nebyl na moři, můj otec přeplul oceán. Pravda, zvolal pan Jones, jeho otec, gentleman z jedné z nejpřednějších amerických rodin, přeplul několikrát Atlantik za důležitými záležitostmi. Jako mimořádný vyslanec? otázal se kapitán a zase se zatvářil pobaveně. O ne, byl zámožný obchodník. Ale vskutku? podivil se kapitán a opět vypadal lichotivě a vážně, tedy tento znamenitý chlapec je synem gentlemana? Ovšem, přitakal můj přítel, jde na moře jen pro zábavu. Chtěli ho poslat na cesty s vychovatelem, ale on si přeje jít na moře jako námořník. Nutno přiznat, že můj mladý přítel (bylo mu teprve kolem pětadvaceti) nebyl příliš moudrý; a toto byla obrovská lež, kterou z dobroty srdce říkal pro můj prospěch, neboť mi chtěl v očích mého budoucího pána získat hlubokou úctu. Když se krásný kapitán dozvěděl, že jsem odmítl vydat se na cesty s vychovatelem, jen abych se mohl hrabat v kbelíku s dehtem, vypadal ještě desetkrát pobaveněji než předtím a prohlásil, že on sám bude mým vychovatelem, vezme mě na cesty, a ještě mi za tuto výsadu zaplatí. Ach, vpadl můj přítel, to mi připomíná obchodní stránku věci. Prosím vás, kapitáne, kolik obyčejně platíte takovémuhle hezkému mládenci? No, odpověděl kapitán a zatvářil se vážně a hlubokomyslně, my o krásu tolik nedbáme. Nikdy nedáváme víc než tři dolary takovému zelenáči, jako je tady Wellingborough jmenuješ se tak, chlapče, ne? Wellingborough Redburn! Namouduši, to jméno pěkně zní! 20

21 Ale kapitáne, přerušil ho rychle pan Jones, to mu nestačí ani na oblečení. No, víte, jeho vysoce úctyhodní a bohatí příbuzní se nepochybně o to všechno postarají, odpověděl kapitán a opět se zatvářil legračně. O ano, na to jsem zapomněl, řekl pan Jones a vypadal poněkud hloupě. Ovšem, jeho přátelé se o to postarají. Ovšem, usmál se kapitán. Ovšem, opakoval pan Jones a díval se lítostivě na záplatu na mých kalhotách, kterou jsem se teprve teď pokusil zakrýt šosem své lovecké kamizoly. Vidím, že jsi sportovec, podotkl kapitán a prohlížel si velké knoflíky na mé kamizole, na nichž byla na každém vyřezána liška. Tu se domníval můj přítel, že je výborná příležitost, aby znovu přátelsky zasáhl. Ano, je sportovec, řekl, má doma velmi vzácnou brokovnici, nechtěl byste ji koupit, kapitáne? Mohl byste s ní střílet na moři racky. Je levná. O ne, odmítl kapitán, ať si ji raději nechá u příbuzných, aby mohl zase chodit na lov, až se vrátí z Anglie. Ano, to by snad bylo nakonec nejlepší, souhlasil můj přítel a předstíral, že se hluboce zahloubal, aby promyslel všechny stránky naší záležitosti. A kapitáne, říkáte, že můžete dát chlapci jen tři dolary měsíčně? Jen tři dolary měsíčně, potvrdil kapitán. Jistě dáváte obvykle nějakou zálohu, ne? zeptal se můj přítel. O ano, někdy to bývá v lodních kancelářích zvykem, řekl, ale víte, v tomto případě, když má chlapec bohaté příbuzné, to jistě nebude zapotřebí. A tak svými nerozumnými, ač dobře míněnými zmínkami o vážnosti mé rodiny a o nesmírném bohatství mých příbuzných mi tento čestný, leč pošetilý přítel znemožnil získat tři dolary zálohy, které jsem tolik potřeboval. Samozřejmě jsem nic neříkal, ale tím více jsem si myslel, že by nepochybně pro mne bývalo lepší, kdybych byl šel na loď sám, oslovil kapitána na vlastní pěst a řekl 21

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná

Čarovný mlýnek. Proč je mořská voda slaná Čarovný mlýnek Proč je mořská voda slaná Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., DYS-centrum Praha Čarovný mlýnek

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Robinson Crusoe. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz

Robinson Crusoe. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz Robinson Crusoe také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Doporučujeme další e-knihy: Martina Drijverová Ježíš a jeho příběh Staré pověsti české převyprávěla Jana Eislerová Staré řecké báje

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Herta Müllerová: Nížiny

Herta Müllerová: Nížiny Ukázky Próza Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Herta Müllerová: Nížiny /ukázka/ Seznamte se s prvotinou nejslavnější německy píšící spisovatelky současnosti. Nížiny jsou prvním románem nositelky Nobelovy

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH

Návštěva anděla VÁNOČNÍ PŘÍBĚH VÁNOČNÍ PŘÍBĚH Návštěva anděla Kdysi dávno žila v Nazaretu dívka. Byla jemná a skromná a jmenovala se Marie. Zasnoubila se s tesařem jménem Josef. Jednou, když si vyšla na procházku, přihodilo se jí něco

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více