Možnosti integrace a vzdělávání autistických dětí

Transkript

1 Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Možnosti integrace a vzdělávání autistických dětí Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Jitka Havlíčková Vypracovala: Lenka Najmanová Čelákovice 2011

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním k obhajobě. předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce Praha, Podpis 2

3 Poděkování : Ráda bych touto cestou vyjádřila svůj dík především Mgr. Jitce Havlíčkové za její připomínky, trpělivost a čas, který mi věnovala při vedení mé absolventské práce. Můj dík patří i rodičům autistických dětí, kteří mi ochotně vyplnili dotazník pro praktickou část mé práce. V neposlední řadě děkuji mému muži a mým dětem za pomoc a toleranci při celém studiu. Velký dík patří také mým rodičům, zvláště pak tatínkovi, který mě ve studiu velmi podporoval. 3

4 Motto: Autismus není něco, co osoba má, není to žádná ulita, ve které je osobnost uvězněna. Ve skořápce není schované normální dítě. Autismus je způsob bytí. Autismus je všepronikající. Prostupuje každou zkušeností, celým vnímáním, každým smyslem, každou emocí. Autismus je součástí existence. Osobnost se od autismu oddělit nedá. Jim Sinclair 4

5 Obsah Obsah...5 Úvod Cíle práce Hlavní cíl Dílčí cíle...10 Teoretická část 2 Autismus Vymezení pojmu autismus Příčiny poruch autistického spektra (PAS) Projevy poruch autistického spektra Problémy v oblasti jazyka a komunikace Problémy v oblasti chování Problémy v oblasti sociálních vztahů Diagnostika autismu Spektrum autistických poruch Dětský autismus F Atypický autismus F Rettův syndrom F Dezintegrační porucha v dětství F Hyperaktivní porucha sdružená s ment. retardací a stereotyp. pohyby Aspergerův syndrom F Jiné pervazivní vývojové poruchy F Pervazivní vývojová porucha, nespecifikovaná F Přidružené poruchy Mentální retardace

6 2.6.2 Epilepsie Zrakové postižení Sluchové postižení Postižení řeči Vzdělávání osob s autismem Základní škola speciální Školy pro děti s mentální retardací Speciální autitřídy v základních školách TEACCH program, strukturované učení Děti s autismem v běžných třídách základních škol Jiné možnosti vzdělávání Integrace dětí s poruchou autistického spektra Definice integrace Principy integrace Podmínky integrace Formy integrace Výhody a nevýhody integrace Osobnost asistenta pedagoga Individuální vzdělávací plán Rodina a dítě s autismem Působení autismu na rodinu Stresové faktory v rodině s postiženým autismem Vnitřní faktory stresu Vnější faktory stresu Prevence stresů v rodině

7 6 Péče o osoby s PAS v České republice Dělení dle oblastí Dělení dle věku Další podpora Speciálně pedagogická centra Občanská sdružení zabývající se PAS...51 Praktická část 7 Výzkum Cíle výzkumu Metody výzkumu Administrace dotazníků Výzkumná skupina Výzkumná oblast Výsledky dotazníků Diskuse...71 Závěr...73 Resumé...75 Bibliografie

8 Úvod V mé absolventské práci bych nejdříve chtěla podrobně představit složitý problém autismu, který je jednou z nejzávažnějších poruch mentálního vývoje. Tato porucha je vrozená, vzniká na neurobiologickém podkladě. Příčina není dosud přesně známa. Důsledkem této poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Stupeň závažnosti poruchy bývá různý, od mírné formy až po těžkou. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Mezi poruchy autistického spektra řadíme dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, Rettův syndrom a dětskou integrační poruchu. V některých případech nelze vymezit přesnou diagnózu, ale lze hovořit o dítěti s autistickými rysy. V mé práci bych dále chtěla informovat o nejčastějších poruchách, které poruchy autistického spektra často doprovázejí. Jedná se o handicapy psychického i fyzického rázu, jako je například mentální retardace, epilepsie, smyslové poruchy nebo problematické chování, které může mít rozdílnou intenzitu. Mám v úmyslu zjistit možnosti vzdělávání dětí s tímto handicapem. Zmapovat, jaké alternativy se nabízejí rodičům autistických dětí, jaké školy jsou určené pro tyto děti. Jsou to například školy pro děti s mentální retardací, školy a třídy s poruchou komunikace, nebo speciální autitřídy v základních školách. Následovně bych se chtěla zabývat problematikou integrace autistických dětí do běžných základních škol. Jaké jsou formy integrace, podmínky a předpoklady úspěšné integrace autistického dítěte. Dále pak zhodnotit výhody a nevýhody zařazení postiženého dítěte do běžného zařízení. V teoretické části mám zájem ještě zmapovat, jaká je péče o osoby s poruchou autistického spektra v České republice. V praktické části mé absolventské práce provedu výzkum u rodičů postižených dětí autismem. Ráda bych zjistila výhody a nevýhody zařazení dětí do různých typů škol. Teoretickou část mé práce zpracuji pomocí informací, které získám kvalitativní analýzou odborné literatury. Praktickou část zpracuji pomocí metod a technik dotazníků, které budou určené 8

9 rodičům dětí s poruchami autistického spektra. Protože bydlím blízko Prahy, zaměřím se s výzkumem právě na tuto oblast. Po přečtení mé absolventské práce by měl čtenář porozumět rozdílům mezi jednotlivými typy poruch autistického spektra, rozlišit různé formy vzdělávání a zjistit, jaké vzdělávání doporučují rodiče takto postižených dětí. 9

10 1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Zpracovat problematiku dětí s poruchami autistického spektra s důrazem na možnosti jejich vzdělávání Dílčí cíle Popsat poruchy autistického spektra. Přiblížit přidružené poruchy. Zmapovat stávající situaci v oblasti vzdělávání dětí. Prostřednictvím dotazníků zjistit výhody a nevýhody umístění dětí do běžné základní školy oproti umístění do speciální školy pro postižené. 10

11 Teoretická část 2 Autismus 2.1 Vymezení pojmu autismus Poruchy autistického spektra (PAS) nebo také pervazivní vývojové poruchy (pervasive developmental) jsou skupinou poruch, které závažným způsobem poškozují psychický vývoj jedince. Postihují ho ve všech oblastech jeho života. Slovo pervazivní nebo-li všepronikající znamená, že je zasaženo něco hluboko v člověku, něco, co zasahuje celou osobnost. Průběh vývoje člověka zatíženého touto poruchou se výrazně odlišuje od vývoje zdravého jedince. První symptomy se obvykle objeví před třicátým měsícem věku dítěte, zřetelnými se stanou v době, kdy u dítěte dojde k výrazné poruše ve vývoji komunikačního jazyka. Autismus se vyskytuje asi třikrát více u chlapců než u dívek.[vocilka,1994] Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Tato porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování. [ 1 ] 2.2 Příčiny poruch autistického spektra (PAS) Příčinu autismu se zatím nepodařilo přesně odhalit. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění matky v prenatálním období, komplikace perinatální a postnatální, metabolické poruchy a chemické procesy 11

12 v mozku. Moderní teorie říká, že vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů. Svou roli sehrává také dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají asi 2-5% pravděpodobnost, že i jejich druhorozený potomek bude trpět stejnou poruchou. To znamená, že takoví rodiče podstupují padesátkrát větší riziko než rodiče se zdravým prvorozeným dítětem.[gillberg, PEETERS, 2008] Bylo dokázáno, že autismus se vyskytuje na celém světě stejně, bez ohledu na zeměpisnou polohu, sociální postavení, etniku či rasu. Autismem trpí na celém světě kolem lidí, v České republice je to obyvatel. [RICHMAN, 2006] 2.3 Projevy poruch autistického spektra V současnosti převládá pohled na autismus jako na postižení zasahující tři důležité oblasti vývoje dítěte. Jsou to problémy v oblasti komunikace, problémy v oblasti chování a problémy v oblasti sociálních vztahů Problémy v oblasti jazyka a komunikace Poruchy autistického spektra jsou primárně poruchami komunikace. Opoždění v oblasti vývoje řeči je jeden z prvních signálů pro rodiče, že něco ve vývoji dítěte není v pořádku. Nedostatky v komunikaci dětí s PAS jsou velmi různorodé, ale zhruba polovina dětí postižených PAS není schopna si během života osvojit řeč na takovou úroveň, aby ji mohla používat ke komunikaci. [THOROVÁ, 2006] Podstata postižení spočívá v neschopnosti správně pochopit význam používání jazyka. Postižení nechápou, že pomocí komunikace mohou ovlivnit své okolí. Nemají radost ze vzájemné komunikace. Obvyklý komunikační význam nemají ani mimické a pantomimické projevy. Mezi neverbální komunikační prostředky řadíme gesta, mimiku a řeč těla. Osoby postižení PAS nejsou schopny tyto signály správně pochopit, je pro 12

13 ně velmi obtížné posoudit, co daný člověk myslí svým výrazem obličeje, postoji či gesty, co zamýšlí ve svém jednání. [JELÍNKOVÁ, 1999] Problémy v oblasti chování Problémy v chování jsou velmi rozmanité od drobných odchylek až po extrémní projevy. Poruchy chování představují u lidí postižených autismem jeden z nejobtížnějších problémů, které se dotýkají všech oblastí vývoje a výrazným způsobem ovlivní život nejen samotného postiženého a jeho celé rodiny, ale i všech dalších kolektivů, kde se postižený nejčastěji nachází (škola, pracovní kolektiv atd.). Mohou to být malé odchylky od normálu až po zdraví či životu nebezpečné aktivity, např. agresivita vůči vlastní osobě nebo vůči jiným lidem. Dítě s autismem díky svým charakteristickým rysům postižení není motivováno své chování změnit. Nerespektuje pokyny a příkazy, nemá dostatečnou sebekontrolu a sebeovládání. Netouží po pochvale a je mu lhostejné, co si o něm druzí myslí. [JELÍNKOVÁ, 1999] Autismus je syndrom, který se projevuje excesy a deficity. Excesy představují takové projevy chování, které jsou co do intenzity a frekvence nepřiměřené situaci nebo které jsou nepřijatelné i při malé intenzitě a frekvenci. Deficity chování jsou projevy, které jsou velmi žádoucí, ale u jedince s autismem se nevyskytují v dostatečné míře, kvalitě, nebo se nevyskytují vůbec. [VÁGNEROVÁ, 2004] Agresivní chování u lidí s autismem může mít tyto příčiny: smyslové abnormality, problémy v komunikaci a v sociálních vztazích, špatná organizace volného času či snížená citlivost k bolesti. Reakcí může být sebezraňování (kousání rukou, mačkání očí, tlučení hlavou do zdi ), agrese vůči jiným (bití, kousání, tahání za vlasy, štípání ), nebo agrese vůči věcem (rozbíjení věcí, trhání oblečení..). Další oblastí ve které se projevují problémy v chování je hra a volný čas. Postižení nerozumění pravidlům hry, mají problém v komunikaci, nejsou schopni napodobovat, nejsou schopni si vybrat z nabízených aktivit nebo se necítí dobře v strukturovaném 13

14 prostředí. To se projeví tak, že dítě nemá zájem o hru s vrstevníky, nehraje si s hračkami, nových hraček se bojí a ničí je. U autistů jsou běžné i problémy s hygienickými návyky (např. patlání stolice), sebeobsluhou, problémy se spaním (potřebují méně spánku než zdraví jedinci) a s jídlem (přejídání, hltání, odmítání určitého typu jídla). Vzhledem k vrozeným nedostatkům autista nemá radost z kreativního myšlení, není schopen vyměňovat si poznatky s jinými lidmi, nerozumí myšlenkám, zájmům, citům ostatních lidí, postrádá schopnost integrovat minulé a přítomné zkušenosti a na tomto základě plánovat svou činnost a chování. Zbývá mu jediná možná jistota a zdroj radosti rituály a repetetivní chování. [JELÍNKOVÁ, 2008] Neschopnost adaptace dítěte na sebemenší změnu prostředí vede často k izolaci rodiny. Autistické dítě má nápadné chování, pohybové automatismy a často agresivní či autoagresivní chování. Laická veřejnost obvykle tyto děti posuzuje jako mentálně retardované, nebo je považuje za nevychované. [VÁGNEROVÁ, 2004] Problémy v oblasti sociálních vztahů Všechny autistické děti mají více méně společný jmenovatel: jako kdyby neexistoval kolem nich svět živých lidí, jako kdyby nebyly součástí kolektivu dětí, společnosti. Jsou samy, jakoby uzavřené do sebe. Do svého vlastního světa, neschopné kontaktu s lidmi, neschopné přátelství, vřelé soudružnosti s rodinou a okolím. [NESNÍDALOVÁ, 1994, s. 22] Autisti budí dojem, že žijí ve svém vlastním světě. Děti se nezajímají o ostatní, hrají si sami. Nevnímají svět standardním způsobem a při jeho poznávání preferují jiné smyslové kvality než jejich vrstevníci. Dále je u těchto dětí patrná porucha imaginace. To znamená, že je zde porucha fantazijní produkce, jejich hry nemají tvořivý charakter. Zdá se, jakoby si neuvědomovaly negativní důsledek svého chování na ostatní. Nejsou schopny porozumět úvahám jiných lidí, pokud se liší od jejich vlastního pohledu. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] 14

15 V oblasti sociální interakce byly zavedeny čtyři typy sociálního chování u lidí s PAS. Je to typ osamělý, pasivní, aktivní-zvláštní a typ formální. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] Typ osamělý se vyznačuje odtažitým chováním, neprojevuje potřebu fyzického kontaktu, nestojí o přátele, nerad se zapojuje do kolektivních her. Tyto děti se vyhýbají očnímu kontaktu a nemají zájem o komunikaci. Děti pasivního typu se kontaktu nevyhýbají, ale sami ho neiniciují. Mají omezenou schopnost projevovat své potřeby, emoce, nedokáží sdílet s ostatními radost či jiné osobní pocity. Typ aktivní-zvláštní se často pojí s hyperaktivitou. Projevuje nepřiměřenou sociální aktivitu, při které se dítě snaží navazovat kontakty všude a s každým. Dotýká se lidí, upřeně jim hledí do očí, obtěžuje je svými dlouhými proslovy o věcech, které zajímají pouze jeho. Formálním typem rozumíme takové dítě, které má dobré vyjadřovací schopnosti a je pro ně typické vyšší IQ. Jeho řeč působí strojeně a příliš formálně, stejně tak i chování, které je často odtažité i vůči rodinným příslušníkům. Dokáže šokovat svou pravdomluvností. U těchto dětí se velmi často objevují encyklopedické zájmy. 2.4 Diagnostika autismu Autismus je syndrom, který diagnostikujeme na základě projevů chování. Častou otázkou v diagnostice autismu je věk, kdy lze stanovit diagnózu. Odlišnosti ve vývoji a chování dítěte mohou být nápadné již v prvních měsících života. Při určování diagnózy je nutné vždy brát v úvahu, že se jedná o spektrum symptomů, které se může pojit s kterýmkoliv jiným onemocněním či poruchou. 15

16 Tradičně se předpokládá, že příznaky dětského autismu jsou nejvýrazněji vyjádřeny v období třetího až pátého roku života (k tomuto období se odkazuje např. velká řada položek dotazníku ADI-R) a tedy že v tomto období lze diagnózu již spolehlivě uzavřít. Někteří autoři se domnívají, že symptomy jsou alespoň u některých dětí měřitelné v 18. měsíci života, a tedy u těchto dětí by bylo možné postavit minimálně předběžnou diagnózu ). [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004, s.40] Při diagnostice dětského autismu je velmi důležitá spolupráce odborníků mnoha oborů. Na diagnostice se podílí pediatr, neurolog, dětský psychiatr, psycholog, logoped, foniatr, rehabilitační pracovníci, pedagogové, speciální pedagogové, kteří se díky svým praktickým zkušenostem stávají v mnohých případech těmi, kdo vyslovují podezření na PAS. O tom svědčí také skutečnost, že základem stanovení diagnózy je především pozorování, založené na co nejširších znalostech projevů autismu v jednotlivých vývojových etapách dítěte. Všechny dnes používané diagnostické manuály se v základních bodech v podstatě shodují. Udávají, že pro diagnózu autismu je nutné postižení ve všech třech oblastech (sociální, komunikační,imaginace) tzv. triádě. Triáda symptomů musí být zcela zřetelná a nemůže se jednat o pouhé vývojové zpoždění. [GILLBERG, PEETERS, 1998] Bylo stanoveno devět základních projevů, které jsou charakteristické a uznávané při stanovení této diagnózy na celém světě: 1. Velké a trvalé poškození emocionálních vztahů autistických dětí k lidem. 2. Zřejmé neuvědomování osobní identity v takové míře, která je neúměrná věku. 3. Patologické zabývání se zvláštními předměty. 4. Trvalý odpor ke změně okolí a snaha uchovat nebo znovu získat stejnost. 5. Abnormální percentuální zážitky (bez zjistitelné organické abnormality). 6. Akutní mimořádná a zdánlivě nelogická úzkostlivost. 7. Řeč je buď ztracena, nebo se nevyvine vůbec, anebo nikdy nepřesáhne stupeň vývoje, odpovídající mnohem mladšímu věku. 8. Deformování způsobu pohyblivosti. 9. Na pozadí závažného opoždění se mohou objevit izolované rysy normální nebo výjimečné intelektuální funkce nebo dovednosti. [NESNÍDALOVÁ, 1994] 16

17 Při podezření na autismus se mohou využít některé ze specifických diagnostických metod. Jsou to rozličné dotazníky a posuzovací škály. V České republice se nejvíce používá posuzovací škála CARS (The Childhood autism rating scale), ve které se dítě hodnotí celkem v patnácti behaviorálních oblastech. Jsou to například vztahy k lidem, schopnost nápodoby, schopnost adaptace, úroveň nonverbální i verbální komunikace, percepční potíže, hra a užívání předmětů či zvláštnosti v motorice. Míra abnormity se hodnotí na čtyřstupňové škále. Škála může být užita na základě přímého pozorování, informací od rodičů nebo jiných anamnestických dokumentů. Škálou CARS je možné posuzovat již dvouleté děti a děti, které sice nemluví, ale dosáhly minimálně 18 měsíců mentálního věku. [PIPEKOVÁ, 2005] V České republice se při diagnostikování poruch autistického spektra vychází z desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10 (1992), kterou vydala Světová zdravotnická organizace. Podle této revize mezi pervazivní vývojové poruchy patří: F84.0 Dětský autismus F84.1 Atypický autismus F84.2 Rettův syndrom F84.3 Dezintegrační porucha v dětství F84.4 Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby F84.5 Aspergerův syndrom F84.8 Jiné pervazivní vývojové poruchy F84.9 Pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] 2.5 Spektrum autistických poruch Dětský autismus F84.0 Slovo autismus pramení z řeckého slova autos sám. [NOVOTNÁ, KREMLIČKOVÁ 1997] Jako první použil tento termín švýcarský psychiatr Bleuler ve spojitosti 17

18 s popisem schizofrenie. Později se od spojení autismu a schizofrenie upustilo. Leo Banner, uznávaný americký psychiatr rakouského původu, ve svém článku z roku 1943 definuje autistické poruchy afektivního kontaktu. Vycházel ze studie skupinky dětí, u kterých vnímal neschopnost navazovat vztahy s ostatními, narušení řeči a velmi neobvyklé projevy chování. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] Jedinec trpící autismem nechápe svět v souvislostech. Neexistují dva autisté, kteří by měli zcela stejné projevy této poruchy. Dle některých autorů je dětský autismus nejlépe prostudovanou pervazivní vývojovou poruchou. Dělí se na vysoce funkční autismus, ke kterému se nepřidružuje mentální retardace, středně funkční autismus, vyznačující se lehkou až středně těžkou mentální retardací a nízko funkční autismus s hlubokou mentální retardací. Autista nemá rád změny. Cítí se bezpečně, když je všechno kolem něj stále stejné tak, jak je na to zvyklý. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] Řeč je u těchto dětí nejen zpožděná, ale vyvíjí se odlišným způsobem než u dětí zdravých. Postižení v komunikaci se může projevit echolálií (opakování slov a vět), monotónním stylem řeči bez intonace, nesprávným používáním zájmen, neschopností chápat abstraktní pojmy, např. nebezpečí. Dětský autismus je častější u chlapců než u dívek Atypický autismus F 84.1 Tato diagnóza se používá tam, kde nejsou naplněna kritéria pro diagnózu dětského autismu (chybí jeden nebo dva ze tří základních kritérií dětského autismu) a nebo nejsou splněna kritéria ostatních pervazivních vývojových poruch. Atypický autismus se může lišit také dobou vzniku. Jeho nástup se projeví až po třetím roce života dítěte. Jde o velmi nepřesně vymezenou kategorii. Někteří autoři hovoří o dětech s těžkým stupněm mentální retardace, u nichž se nemohou vzhledem k nízké úrovni fungování specifické kvalitativní dysfunkce plně projevit. Jiní autoři naopak hovoří o dětech s dobrou inteligencí, jejichž sociální a komunikační problémy jsou závažné, ale ne 18

19 v takové míře jako u klasického autismu. U nich lze očekávat lepší prognózu budoucího vývoje. [KREJČÍŘOVÁ, 2003] Rettův syndrom F84.2 Jedná se o závažné genetické onemocnění, které postihuje jen dívky. V útlém věku je diagnóza obtížná, protože příznaky jsou velmi podobné autismu nebo dezintegrační poruše. Tento syndrom poprvé popsal Dr. A. Rett v roce Typický pro Rettův syndrom je normální či skoro normální časný vývoj. Přibližně mezi sedmým a dvacátým čtvrtým měsícem věku dochází ke stagnaci a regresi. Dítě přichází o nabyté dovednosti pohybové, komunikační i poznávací. Zhoršuje se motorika, dívky se postupně stávají imobilními, zpomaluje se růst hlavy, dochází k deformacím páteře a končetin. Charakteristická pro Rettův syndrom je ztráta funkčních pohybů ruky, stereotypní a kroutivé svírání ruky ( mycí pohyby rukou ) s pažemi ohnutými před hrudník či bradu a stereotypní navlhčování rukou slinami. U dívek s Rettovým syndromem se často setkáváme s nedostatečným žvýkáním potravy, nadměrným sliněním a s vyplazováním jazyka. Skoro ve všech případech dívky nedodržují hygienické návyky (pomočování apod.). Dívky v ranném dětství nebývají schopné sociální interakce, očního kontaktu. Téměř všechny případy se pojí s hlubokou mentální retardací. Ve většině případů chybí mluvená řeč a objevují se epileptické záchvaty spíše malého typu. Příčina syndromu je genetická, zcela nedávno byl lokalizován gen odpovídající za vznik poruchy. Genetické testování je v současné době již možné. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] V České republice se ročně narodí 5-6 dívek s Rettovým syndromem [ 2]. 19

20 2.5.4 Dezintegrační porucha v dětství F84.3 Tato porucha se dříve nazývala Hellerova psychóza, Hellerova demence nebo dezintegrační psychóza. Dítě se vyvíjí do dvou až čtyř let normálně, porucha se objevuje kolem třetího či čtvrtého roku dítěte. Nástup poruchy může být pozvolný nebo zcela náhlý. Dochází ke ztrátě naučených schopností, mění se chování, časté jsou emoční poruchy, podrážděnost, neklid, úzkost, labilita. Dochází ke ztrátě zájmu o okolí, zhoršení či vymizení řeči. Děti s touto poruchou bývají více mentálně retardované a agresivnější. Klinický obraz bývá závažnější a prognóza horší než u dětského autismu. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby F84.4 Děti s touto poruchou mají těžkou mentální retardaci (IQ pod 35), velké problémy s hyperaktivitou, pozorností a stereotypním chováním. Hyperaktivita v období adolescence přechází v hypoaktivitu Aspergerův syndrom F84.5 Syndrom poprvé popsal vídeňský pediatr Hans Asperger v roce Nazval ho autistickou psychopatií. Tento pojem v roce 1981 nahradila lékařka Wingová označením Aspergerův syndrom. Děti s Aspergerovým syndromem se od dětí s klasickým dětským autismem liší především tím, že používají jako komunikační prostředek řeč v normální podobě tak, jak ji známe u lidí bez postižení. Zpravidla mívají vynikající schopnosti v určité oblasti, např. matematika, zeměpis. Přesto jejich chování vykazuje mnohé stejné znaky jako u dětí s autismem. Základním znakem je egocentrismus, který se vyznačuje malou nebo 20

21 vůbec žádnou schopností či snahou po kontaktu s vrstevníky. Jedinci s AS vyhledávají osamělé aktivity. K dalším charakteristickým projevům dětí s Aspergerovým syndromem patří sociální naivita, pravdomluvnost a šokující poznámky, se kterými se obrací na zcela neznámé lidi. [JELÍNKOVÁ, 2008] Pro děti s Aspergerovým syndromem jsou také typické úzce vyhraněné intenzivní zájmy v technických a encyklopedických oblastech, například jízdní řády, kalendáře, počítače a jiné. [KREJČÍŘOVÁ, 2003] Vývoj řeči není natolik postižen jako u dětí s autismem. Jejich komunikační schopnosti jsou zvláštní, většinou mají velkou slovní zásobu, dokáží detailně popisovat předmět svého zájmu. Nerozumí ale významu některých slov a tak je nejsou schopni používat správně ve větě. Hovoříme o problémech v oblasti pragmatického užívání řeči. Jedinci s Aspergerovým syndromem trpí motorickou neobratností, nejsou schopni naučit se plavat, lyžovat nebo jezdit na kole. Jejich intelekt bývá průměrný někdy i nadprůměrný Jiné pervazivní vývojové poruchy F84.6 Děti s touto poruchou mají problémy v komunikaci i sociální interakci, ale ne v takové míře, aby mohl být diagnostikován autismus. Tyto poruchy se nacházejí spíše na okraji autistického spektra, protože symptomy nejsou příliš specifikovány. Patří sem také děti, které mají silně narušenou oblast představivosti. Nejsou schopny rozlišovat mezi fantazií a realitou Pervazivní vývojová porucha, nespecifikovaná F84.9 Děti s těmito poruchami mají zjevné autistické symptomy, ale nesplňují všechna kritéria autismu, Aspergerova syndromu nebo dětské dezintegrační poruchy. [HRDLIČKA, KOMÁREK, 2004] 21

22 Statistický výskyt PAS v ČR Diagnóza Počet žijících v ČR Počet narozených/rok Dětský autismus Atypický autismus Aspergerův syndrom Rettův syndrom Dezintegrační porucha 100 0,9 PAS Přidružené poruchy Mentální retardace Velká většina těch, jejichž diagnózou je klasický autismus, jsou současně mentálně retardovaní. Asi 80% má IQ pod 70. I ti, jejichž IQ je vyšší, se pohybují v rozmezí mezi To v praxi znamená, že autismus se nikdy nevyskytuje u osob s nadprůměrnou inteligencí. Spojení autismu s nižší inteligencí představuje diagnostický problém. Hrozí totiž, že autistická triáda bude utopena v bažině celkového obrazu mentální retardace. Oproti tomu ti, jejichž diagnóza je Aspergerův syndrom, má velmi vysokou, normální nebo mírně podnormální inteligenci. U poruch, které jsou příbuzné autismu se inteligence pohybuje v rozpětí od těžké mentální retardace až k vysoce nadprůměrné. [GILLBERG, PEETERS, 2008] 22

23 2.6.2 Epilepsie U každého pátého až šestého předškolního dítěte s autismem se objeví epilepsie už v prvních letech života. U dalších 20% se epilepsie objeví v pubertě či těsně před ní. Výskyt epilepsie u Aspergerova syndromu je nepatrně vyšší než u běžné populace, ale nikdy není tak vysoký jako u klasického autismu. U příbuzných poruch je riziko epilepsie dokonce vyšší než u klasického autismu. V dospělosti trpí epilepsií, nebo alespoň jednou prodělalo epileptický záchvat 30-40% postižených. [JELÍNKOVÁ, 2001] Zrakové postižení Zrakové vady se vyskytují u jedné třetiny postižených (refrakční vady, šilhání apod.). Tyto problémy však nejsou často řešeny, protože je velmi obtížné přimět tyto děti k vyšetření samotnému a následně je naučit nosit brýle. Je to péče dlouhodobá a vyžaduje spolupráci rodičů, učitelů a lékaře. Slepota je u autismu velmi neobvyklá, ale v určité skupině dětí s vrozenou slepotou je výskyt autismu velmi vysoký. [JELÍNKOVÁ, 2001] Sluchové postižení Sluch je u autismu postižen velmi často. Jedna čtvrtina postižených má závažné sluchové problémy a několik procent z nich neslyší vůbec. Většina postižených má sluch normální v tom smyslu, že je schopna projít běžným sluchovým testem. Ovšem jejich styl slyšení je velmi často neobvyklý až patologický. Tato odchylka může být příčinou podezření, že by dítě mohlo být hluché. Toto se ale většinou nepotvrzuje. [JELÍNKOVÁ, 2001] 23

24 2.6.5 Postižení řeči Řeč a jazyk jsou u autismu vždy postiženy. Charakter a příčiny jsou však jiné než u afázie nebo dysfázie. V těchto případech je narušena schopnost mluvit, kdežto u autismu je narušeno poznání významu komunikace. Hlavní problém je snížená schopnost pochopit důvody komunikace mezi dvěma jedinci. U dysfázie je tato schopnost obvykle zachována. Může nastat i souběh autismu a dysfázie, ale je to jen asi u jednoho z pěti postižených. Většina lidí s autismem má schopnost mluvit, ale bohužel nechápou důvod proč mluvit. [JELÍNKOVÁ, 2001] Děti s autismem mají někdy velké problémy vybrat si z mnoha smyslových podnětů ten, který je pro ně důležitý. V hlučném prostředí vnímají pouze celkovou zvukovou kulisu, aniž dokáží jednotlivé zvuky rozlišit a vnímat odděleně. Proto dítě s autismem neodpovídá na známou otázku v hlučící třídě, ale odpoví na ni správně v tichém prostředí. Podobným závažným problémem je i častá neschopnost integrace smyslových podnětů. Autista buď vnímá zrakem nebo sluchem, buď vidí nebo slyší [JELÍNKOVÁ, 2008, s. 14] 24

25 3 Vzdělávání osob s autismem Pro další plnohodnotný život ve společnosti je velmi významné, zda se dětem postiženým autismem podaří získat formální vzdělání. Osoby postižené autismem mohou být vzdělávány v různých typech škol, ačkoli v České republice tato možnost není plně využívána. 3.1 Základní škola speciální V základní škole speciální jsou vzděláváni žáci se zdravotním postižením, které jsou v takovém rozsahu a tak závažné, že jsou důvodem k zařazení do režimu speciálního vzdělávání. Tito žáci vyžadují řadu podpůrných opatření, ke kterým patří nejen využití speciálních metod a postupů při vzdělávání, ale i vytvoření speciálních učebnic a pomůcek. V těchto speciálních školách jsou žáci vzděláváni v běžných třídách, nebo je zřízena speciální třída pro žáky s autismem. Výhodou těchto zařízení je bezesporu vysoká kvalifikovanost učitelů, kteří jsou speciálně vyškoleni v oblastech týkajících se postižení autismem. Dětem připraví vhodné prostředí a pomůcky vzhledem k míře jejich postižení. Každodenní kontakt učitelů a dětí s autismem pomáhá učitelům správně reagovat na problémy s chováním, minimalizovat rituální a nutkavé projevy, rozvíjet sociální a komunikační dovednosti dětí. Správné vedení autistických dětí předpokládá jejich nízký počet dětí ve výuce, aby bylo možno zajistit individuální přístup k jednotlivým dětem. Vyžaduje též úzkou spolupráci učitelů s rodinou a také s odborníky zabývající se dětmi s postižením, jako jsou psychologové, terapeuti, lékaři, psychiatři apod. Výhodou těchto specializovaných školských zařízení je pestrá nabídka doprovodných terapií (ergoterapie, arteterapie, muzikoterapie apod.). Naopak nevýhodou často bývá, že dítě s autismem je svým způsobem izolováno od svých vrstevníků, což by mu velmi pomohlo v rozvíjení sociálních dovedností. Tento argument je ale sporný, neboť sociální oblast je pro autistické dítě velmi komplikovaná 25