rudý koule na zteč...

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "rudý koule na zteč..."

Transkript

1

2 rudý koule na zteč......myslím, ţe docela dobře, ME se povedlo, na nedostatek větru si stěţoval málokdo, na nedostatek tepla se tuším občas někdo ozval, Jára s Lahvanem mají placku, co více si přát. Moţná větší účast kvalitnějších posádek, ale ti se k nám na jezera prostě moc nehrnou, to je stav dlouhodobý a zřejmě i trvalý. Coţ tedy vyrazit za nimi? MS v Irsku, i kdyţ v červnu, bude pro otrlý jedince lahůdka a medailisti z ME V+W by neměli chybět, dále se nabízí Anglické mistrovství od na jihozápadním pobřeţí a o týden dříve, a na to bych obzvlášť chtěl upozornit, se koná Francouzské mistrovství, které je letos vybráno jako Grand Nationals (jedno národní mistrovství pro daný rok je vybráno jako závod vyšší kategorie, kterého se účastní pravidelně i více posádek ze zahraničí). Francouzi nás zvou všemi deseti a zvaţuje-li někdo letos výlet za kopečky, tak vřele doporučuji. Na konci roku začíná hned další MS, tentokrát v teplé Austrálii na západním pobřeţí cca 80 km jiţně od Perthu a o kvalitě tohoto závodu naprosto nepochybuji. Skoro bych zapomněl na tradiční Slovinsko, ale to mají všichni v diářích jiţ zapsáno. Chystané domácí události nijak výrazně nevybočují od tradice, snad jen opět trošku zhoustne konkurence, coţ je určitě ku prospěchu, takţe zdar a sílu na vodě, jdeme na vás Kubas P. S. : Loni při volbě prezidenta jsem byl tak trochu zaskočen aţ jsem zapomněl na to nejdůleţitější a sice poděkovat předchůdci za jeho letitou a neutuchající činnost Řáno díky, díky, díky, jo a ještě jednou díky.

3 Jarní soustředění na Boleváku Bolevák Datum: Autor: Adéla Jarní soustředění v Plzni neproběhlo jako v letech minulých ve slunečném duchu. Uţ předpověď naznačila, ţe jak po slunečné, tak i větrné stránce se nebudeme mít nejlépe. V pátek po klidném nakládání, odjezdu, cestě a příjezdu, jsme vybalili věci z auta, přichystali spaní, přivítali se s ostatními (dlouho neviděnými kamarády), chviličku poseděli, popili a šli na kutě (jen někteří z nás), abychom ráno mohli skočit k těm našim lodičkám a vše dokonale po dlouhé zimě připravit na celou sezonu. Můj telefon zazvonil asi kolem osmé hodiny. Nebylo mi to zrovna příjemné, ale i přesto mě donutil vstát. Po nepovedeném trojnásobném buzení mého kosatníčka jsem se rozhodla, ţe budu pobíhat okolo lodi a ţe co budu moct provést, provedu. V deset hodin nám Řáno v klubovně řekl pár slov, jak by mělo soustředění zhruba vypadat. Jaroun uţ se vzbudil a mohli jsme se dát plně do práce. Při stavení jsem byla nervózní asi jako matka před porodem. Nakonec jsme ale měli štěstí, protoţe celý den nefoukalo a my vše v pořádku zvládli. Asi v poledne proběhla pěkná kulturní vloţka, kterou byl křest Hajčusovy nové lodi. Po krátkém proslovu Řána a samotného vlastníka se ozvalo téměř z pod lodě dětským hláskem:,,kštím tě jménem Jebeka. Šampáňa bouchla a my smíchy také. Loď se totiţ původně měla jmenovat Rebeka, ale jak řekla kmotra, tak je dáno! Okolo odpoledne začal vát mírný vánek, tak jsme propustili všechny, kteří ochotně pomáhali (děkujeme) a mohli vyrazit na vodu. My po drobných doopraveních jsme se tam časem vypotáceli také. Posadit se na velkou loď a jet jůů?. Vítr byl opravdu přesně takový, jak říkala předpověď. Ani nevím, jak dlouho jsme jezdili, ale myslím, ţe moc dlouho ne. Nicméně jsme aspoň zjistili, co nám všechno nefunguje a mohli dál opravovat. Večer jsme se najedli, poslechli pár dobrých rad od zkušenějších jachtařů, dali si pár piveček a šli pomalinku na kutě. V neděli po volném probuzení v devět hodin opět nefoukalo. Lodě byly relativně v pořádku, tak dopoledne bylo takové volné a kaţdý si dělal, co potřeboval. Ve dvanáct hodin se začalo rozfoukávat a mohli jsme na vodu. Vítr uţ byl silnější, tak jsme se jen tak neplácali. Jeţdění okolo dvou bójek, bylo na začátek úplně perfektní. Dá se tam natrénovat téměř všechno a člověk se po zimě můţe opět spojit s lodí v jedno tělo. Řáno byl na člunu. Ke kaţdému občas přijel a řekl nám, co máme udělat. Kolečka jsme jezdili dál aţ asi do čtvrté hodiny, kdy jsme si dali pár startíků. Loď absolutně nemám v ruce a tak se mi podařilo hned dvakrát nabourat. Nejdříve do člunu, se kterým kolize nebyla nijak ničící, a pak do Jedly, se kterým to uţ bylo horší. Má zelená paluba se vepředu na špičce zcela zničila. Proběhlo asi deset startů a jen jeden se mi jakţtakţ povedl. Fireball je oproti cadetu

4 neskutečně rychlý a jiný na ovládání. Proto většina rozjíţděk začala obeplutím jednoho z konců čáry. Nakonec se jela jedna dvoukolová rozjíţďka (kterou jsem byla opět přes) a mohlo se na břeh. Zabalit loď, hurá do sprchy a hned do spacáku. Poté jsme se napapali, koukli na video z vody, probrali pár chybiček a párty mohla začít! Na mě pětihodinové jeţdění dolehlo natolik, ţe jsem v půl desáté zalehla s knihou do postele. Tudíţ o večírku vám povídat nemohu Pondělí Velikonoční proběhlo téměř stejně jako kaţdé jiné ráno. Aţ na malé poplácání po zadku a změnou jachtařských podmínek! Uţ v deset hodin hezky foukalo, proto jsme na vodu vyrazili dnes poněkud dříve. Jeţdění bylo plánováno do druhé hodiny odpolední kvůli obědu a ne příliš pozdnímu odjezdu. Vítr byl nestálý a porivovatý, proto i někteří z nás smočili svá těla v ledovém Boleváku. Byly postaveny opět dvě bójky a my se snaţili vyuţít větru co nejvíce, protoţe soustředění není tolik. Řáno si postupně sedal ke kaţdému na loď podle toho, jak kdo chtěl a říkal případné chyby a nedostatky. V půl druhé se vítr začal mírnit a lodě pomalu odjíţděly. Ještě jsem tam chtěla chviličku zůstat, protoţe jsem věděla, ţe oproti jiným máme nedostatky veliké, ale vítr nás donutil odjet přesně podle časového plánu na břeh. Většina z nás nemusela balit a nakládat úplně, protoţe na plzeňském Boleváku se koná v sobotu první letošní závod. Lodě jsme částečně odstrojili a dali na bezpečné místo. Uţ jen zbývalo vytáhnout čluny z vody, rozloučit se a odjet. poděkovat Řánovi za skvělé trénování a celému organizačnímu týmu v Plzni. Adéla Čuláková Bolevák Datum: Autor: Myš Preibisch První letošní závod je za námi, pro mě dokonce historicky první závod na fireballu. Nebojte ţádný román o tom psát nebudu, to mi totiţ nikdy nešlo, takţe spíš takový krátký shrnutí uplynulého víkendu. Vzhledem k tomu, ţe většina uţ měli připravený lodě ze soustředění, ráno bylo poklidný. Pěkně jsme se tam všichni nastoupili, byli přivítání hlavním rozhodčím a závody mohly začít. Foukal nárazový slabší aţ střední vítr. Na to, ţe je to Bolevák, tak i relativně stálý směr. Po třech rozjíţďkách jsme odjeli na břeh na oběd a mezitím závodili tři RS 700. Aspoň jsme se při obědě měli na co koukat, nutno dodat, ţe všichni statečně bojovalij No a pak jsme přišli opět na řady my, ještě jsme si odkrouţili 2 rozjíţďky a to bylo pro sobotu z jeţdění všechno. Nehodlám rozebírat kaţdou rozjíţďku a kolo zvlášť to si jistě všichni moc dobře pamatujete :D Soustředění nakonec bylo v podstatě podle mých představ (ačkoli bych tam potřebovala zůstat ještě asi měsíc). Tímto článkem bych také chtěla

5 K večírku co dodat, pro mě to aspoň bylo příjemný zpestření při dělání debilní databáze do školy. Další vzpomínky: sanitka, policie, rozbitý čelo, co víc dodat. A uţ tu bylo nedělní ráno a s ním i poslední rozjíţďka závodu. To uţ bylo trošku o nervy, vzhledem k špatnému směru větru byla jen kraťoučká stoupačka a dva dlouhé ostré raumy. V průběhu rozjíţďky se to ještě trochu stočilo a druhý raum se uţ ani nedal jet se spinakrem. Kaţdopádně se dojela a další uţ se nejela, takţe ještě poslední zamíchání s pořadím a bylo vyřešeno. Z mého pohledu pěkný závod a víkend, s fireballistama a tkama je to prostě prima!!! Myš Toušeňský pohár Poděbrady Datum: Autor: Vašek Huk Třetí víkend na vodě, druhý závod sezóny a první závod, na kterém nám v neděli trochu fouklo. Do Poděbrad přijíţdí stříbrná octavie s posádkou Černé svině a mnou kolem osmé večer. Je ještě světlo. Uţ u brány nás Radek posílá zas domů, ţe prý je moc brzo a Brňáci to zatím nemají co dělat. Poté, co ho Martin uklidnil přišlápnutím plynu a zahrabáním na štěrku, jsme se šli podívat do místní restaurace. Jak jinak, našli jsme tam uţ rozbíhající se večírek a spoustu známých tváří. V průběhu večera přivezl Milanosův bratr tácy s jídlem, o kterých Vojta prohlásil, ţe to je ultimátní ţranice. Kdyţ kolem jedenácté začali hrát kytary, uţ byli na místě skoro všichni, kdo chtěli uţ v pátek dojet, a zábava se mohla pořádně rozběhnout V sobotu byl start vypsaný na dvanáctou, ale kvůli závodu rybářů byl nakonec odloţen na jednu hodinu. Uţ si ani nevzpomínám, jestli jsme vyjeli hned, ale vím, ţe po pár nepovedených pokusech se nám konečně povedlo rozjet závod. Odjeli jsme jednu rozjíţďku ve velmi slabém větru. Tato rozjíţďka byla, aspoň z mého pohledu velkého kosatníka, který se musel krčit pod ráhnem v lodi, plná agónie a nekonečných kol. Kdyţ jsme v posledním kole uviděli zkrácení na závětrné bojce, uvítali jsme to s radostí. Po skončení závodníci odjeli na břeh. Jak jinak. Večírek se začal rozbíhat uţ ve 3 hodiny odpoledne. Asi po hodině jsme jeli na vodu znovu. Po několika nezdařených pokusech to Zdeněk Parůţek-hlavní rozhodčí vzdal a poslal závodníky na břeh. Na sobotní večer byl naplánovaný koncert kapely Sweet Zone. V průběhu odpoledne o holkách kolovaly pomlouvačné řeči, ale myslím, ţe po prvním songu bylo hned všem jasné, ţe i blonďatá patnáctka můţe umět řvát a pořádně rozproudit lehce podnapilý dav. Piva zadarmo a hlasitá hudba všemu jen napomáhaly a tak, kdyţ kapela chtěla uţ jít, musela třikrát přidávat a pak se prodírat davem volajícím po dalším přídavku. Kdyţ jsem ráno vstal a došel do hospody, překvapila mě popsaná tabule

6 V neděli se šlo na vodu v 10 hodin. Postupem času se rozfoukávalo a na 3. rozjíţďku uţ jsme měli v nárazech pěkných 7 metrů. To znamenalo pro nás, fireballové začátečníky, první problémy. Ten den jsme se koupali celkem 3x. Poprvé to bylo na stoupačku po nečekaném obratu a následném převrhnutí. To jsme loď obrátili celkem rychle a se ztrátou pokračovali v závodě. Kousek po halzovací bojce v tom samém kole jsem z hrazdy uviděl leklou rybu. Stihl jsem to říct Jirkovi. Ploutví jsme ji minuli, ale s kormidlem se střetla celkem poctivě. Chvíli jsme neveděli co s tím, ale za chvíli se náš problém vyřešil sám. Další cvaknutí. Tentokrát na stoupačku. Kdyţ jsem se s plnou pusou vody vyškrábal na kačenu, našel sem tam vysmátého Jirku se slovy Ty vole, vona tam fakt byla!. Tuhle rozjíţďku jsme dojeli, ale v té další přišlo cvaknutí hned na prvním bočáku. Neodhadli jsme ty nevyzpytatelné poryvy a na ostrý bočák nás to i se spinakrem poloţilo. Naštěstí jediné, co to ten den odneslo, byla zaseknutá závlačka na kormidlo poté, co se střetla s tím čtyřkilovým nafouklým kaprem, kterému jsme zařídili ještě poslední projíţďku po vodě. Na vyhlášení závodu jsme nakonec museli všichni konstatovat, ţe šlo o povedené závody jak po stránce jachtařské, tak i společenské. Nakonec ještě Zdeněk vyhlásil výsledky skiregaty. Závěrem snad jen napsat, ţe rozhodně nelituji svého rozhodnutí přejít z dvacky na fireball a těším se na další takto povedené akce. Vašek Huk Barbados Karibik, boţský karibik Na závody do takovéto lokality nejezdíme kaţdý rok a tak jsme uţ jenom kvůli této skutečnosti byli několik týdnů lehce nervózní, stávka britských pilotů (zakoupené letenky jsme měli do Londýna a dále přímým letem na Barbados) zhruba měsíc před odletem mě lehce rozhodila, coţ však byla ve srovnání s mocným prskáním islandské Ejafijalablablabla sopky naprostá prkotina. Nepatříme s Milanem k největším nervákům, ale ten vulkán nás k několika telefonátům prostě donutil, dal ale pár dnů před odletem, kdy uţ jsme chystali náhradní varianty na cestu do Anglie, pokoj a v pátek večer jsme včetně našich rodin a Evy s Kubou nasedli do jednoho easyjetu směr Londýn. Let bez komplikací nuda šeď, vystoupit z letadla, nastoupit do taxíku, sedm hodin si schrupnout, taxík zpět na letiště a hurá do fronty na odbavení. Tady nás zaskočila bílá ošklivá a dost nasraná Angličanka, která nám s naprosto váţným ksichtem oznámila, ţe ty děti v ţádném případě nemůţou do letadla v těch maskáčových kalhotách, a kdyţ jsme je tedy začali u přepáţky převlíkat, zhrozila se podruhý a odeslala nás s převlíkacími úkony na hajzlíky, vzápětí po nás bez mrknutí oka odbavila ukrutně špekatou rodinku s dítětem pochopitelně v maskáčových kalhotách. Naštěstí je Británie kosmopolitní země a na druhý pokus jsme se dostali k mladýmu chlapíkovi s indickými předky, který s upřímným úsměvem pokecal s našimi angličtinou naprosto nevybavenými dětmi, v klidu přijal i přes stanovený limit 25 kilo na zavazadlo moji kabelku s váhou 32 kg a se slovy o obnosu za nadváhu, který máme utratil lépe na Barbadosu nás propustil dál. V deset hodin GMT času

7 jsme se odlepili od Evropy a klidným devítihodinovým letem se přesunuli o nějakých 7000 kilometrů na jihozápad na nejvýchodnější karibský ostrov Barbados, kde do východního pobřeţí buší vlny z Atlantiku, zatímco protilehlou stranu omývají vlnky karibského moře. Teplo, sluníčko, vlhko, větřík, křišťálové moře a kýčovité pláţe, tak nějak informují o karibské oblasti cestovní bedekry a musím říct, ţe realita se k nim velice blíţí. Po krátkých diskuzích s celníky, odmítnutí vozíků na zavazadla, které jdou půjčit jen s obsluhou za patřičný obnos, jsme ulovili taxíka a nechali se všichni najednou (naše výprava čítala sedm dospělých a tři děti) odvézt do našeho dočasného sídla: Banyan Court. Původně jsem se trochu snaţil nějak zajistit dětské autosedačky, ale teď chápu, ţe shánět něco takového na ostrově, kde se ţije v rytmu reggae je naprosto nesmyslná činnost, tak jsem se jednoduše přizpůsobil. Po zabydlení a prvním vykoupání v moři (s mizerně osvěţující teplotou 28 C) byl čas jít spát a pokusit se vypořádat s časovým posunem šesti hodin. Ranní vstávání mi nikdy moc nešlo a tak pohled po vzbuzení na hodinky 4:30 mi moc neučaroval, ale děti uţ nejevili praţádné známky ospalosti a chuti dospat, tak jsme holt vstávali a po pár hodinách hraní ve tmě jsme s rozedněním šli obsadit kupodivu celkem volnou pláţ. Rekordmanem ve vstávání byl ale Richard Wagstaff, který si to dal kvůli dcerce ve dvě padesát a večer na opening ceremony se chlubil s přehledem největšími kruhy pod očima. Večerní otevírací párty se vyznačovala rumem, který se pije až neví se a ukázkou místních modelek, které měly na starosti vlajky zúčastněných národů. Musím říct, ţe v Čechách jsou holky hezčí, snad jen trochu míň opálený. Nezapomenutelným záţitkem bylo bezesporu vykládání kontejneru, ve kterém bylo při okolní teplotě třicet stupňů něco kolem padesáti a moje obočí nestíhalo proudy potu odvádět mimo oči. Celý den nám pak trvalo posbírání jednotlivých součástí lodí a ostatního vybavení a povinné proměření a jelikoţ slunce na 13 severní šířky zapadá neúprosně v 18:20, na vodu jsme se tak dostali aţ následující den, kdy začínal tradiční PreWorlds tentokrát nazvaný International week. Byl to v tomto roce náš první den na fireballu a při větru kolem osmi m/s jsme se na lodi trochu hledali. Po prvním kole a zhruba pátém průběţném místě jsme si to druhou stoupačku namířili na špatnou bójku, coţ nám vyneslo asi třistametrový náskok na druhého, který nám ale nepřipadal fér a tak jsme na jedničce pořádně vykoupali a dojeli dvanáctí. Foto: Urs Hardi

8 Všechny další rozjíţďky PreWords jsme pojali jako tréninkové a zkoušeli všechno moţný i nemoţný, například jsme se během prvních čtyř dnů, co jsme byli na vodě čtyřikrát cvakli vţdy jednou denně. Dva dny jsme nemohli na vodu kvůli vlnám a třetí den, kdy vlny sice trochu polevily, ale stále nebylo vyplutí či přistání úplně bez komplikací jsme okoukli jak na vodu: počkat na mezeru mezi vlnama, rozběhnout, zatlačit příď aby se zvedla záď a nezabalila loď vlna a proběhnout do hloubky, kde uţ šlo celkem v klidu nastoupit a následně odjet. Všechno šlo výborně aţ do momentu, kdy Milan mazal se šoupačkou na břeh a já jsem upaloval s lodí na hloubku, pak mě nějak zaskočil odpor vody, a jak byla loď krásně rozjetá, tak mi ujela, chvilku se potácela a pak se nedůstojně cvakla. Stálo nás to frklík a pak uţ jen pořádnou ostudu. Při přistávání se ale vyznamenali i jiný střelci a kulhající Dave Wade, díra v lodi dalšího anglána a pár cvaklých fireballů z nás trochu hanby sejmulo. Celkově patřil International week spíš k průměrným mezinárodním závodům, rozhodčí se trochu trápili jak s umístěním trati, tak i s pozicí jednotlivých značek a nezřídka se jezdila stoupačka téměř celá na jeden bok. Ani Eva s Kubou a ani my nemáme výsledek, který by stál za zapsání do ţivotopisu, ale jako příprava na MS to určitě svůj cíl splnilo. V rámci volného dne jsme vyrazili do města a zvolili k tomu místní bustaxi, pro tentokrát jsme měli štěstí na hodně In partičku: řidič s dredama do pasu, náhončí jako mu z oka vypadl, kára posprejovaná do posledního místečka a samozřejmě reggae na plný pecky. Kapela Kabát má jednu písničku se slepým řidičem z Karibiku a přesně, jak to je v tý písničce jsem si připadal. Nevím, jestli si hoši před jízdou něco šlehli nebo to bylo jen běţný soustředění na řízení, ale během deseti minut jsme tak třikrát dobrţďovali úplně nadoraz a podle mě jen s obrovskou klikou se dostali do města bez větších šrámů. Zatímco okolí hlavního města Bridgetownu vypadá docela uklizeně a odpadky se hromadí jen u silnice, odkud je odváţí popeláři, město to je jiná káva a haldy špíny, bordelu a sajrajtu všeho druhu je po ulicích spousta, coţ na středoevropana působí trochu nepříjemně. Zajímavostí je rovněţ obchodní strategie barbadosanů, kdy zavřou téměř všechny obchody v půl pátý tak, aby je turista jdoucí z pláţe v ţádném případě nestihl. Táhnout se takovou dálku a neporozhlédnout se po ostrově by byla podle rozhodně škoda a tak jsme jeden volný den pronajali vozidlo, v půjčovně jsem ještě jednou zkoušel, opět úplně zbytečně, zavést řeč na autosedačky pro děti, a vydali se na projíţďku. Jelikoţ Barbados byl do roku 1966 britskou kolonií, jezdí se vlevo. Zřejmě protoţe je to docela blízko Foto: moje k ropným žena zdrojům, jezdí se v přepočtu za 10 korun za litr. Kaţdopádně my se vydali, tentokrát bez Evy a Jakuba, kteří se vydali potápět k ţelvám, po západním břehu lemovaném luxusními hotely na severní mys, kde příboj vytváří ve skalnatém pobřeţí všemoţné útvary podemílané Atlantikem, nebýt vedra, docela by se mi to líbilo. Nevynechali jsme rovněţ místní ZOO se spoustou ţelv a jiný teplomilný havěti, následovala koupačka na opuštěné pláţi s barem pro neřidiče a pak uţ jen hledání pumpy, kterých bylo na začátku výletu jako hub po dešti, ale v méně obydlené oblasti se po nich slehla zem, trochu adrenalin, ale s trochou štěstí jsme to zvládli. Konečně začalo MS, rozhodčí posunuli trať tak, abychom se netrápili s větrem přes ostrov a jelikoţ nejbliţší pobřeţí, které nám proudění kazilo, bylo to irské, můţu za sebe říct, ţe jsem si uţil zatím úplně nejvíc nejlepší jachting, a

9 to po celou dobu závodu. Co den, to dvě rozjíţďky na perfektní trati s dobře postavenou startovní čárou, se stoupačkou přímo proti větru, s dlouhými ostrými raumy, prostě úlet. První den jsme ani my, ani Eva s Kubou do první desítky nenakoukli, my jsme dokonce prodělali po startu konflikt s jedním BarBarem (viz foto), kdy kosatník mával, ať s tím naším pravobokem jedeme, ale kormidelník byl jiného názoru a tak nám nezbylo neţ si otočit 720. Vzhledem k tomu, ţe to bylo skutečně chvilku po startu, tak osmnáctka v cíli byla ještě celkem milosrdná. Halda Angličanů na čele opět ukazovala, ţe jsou prostě dál neţ my a nám nezbývalo, neţ se zkusit v dalších dnech prát o top ten. V dalších dnech to bylo z naší strany o poznání lepší a nebýt několika chyb z nevyjeţděnosti, mohlo to být ještě trochu lepší, nicméně 6,6,9,5,6 není něco, za co bychom se měli stydět. Eva s Kubou se pohybovali kolem dvacítky a třetí rozjíţďku si dali osmičku, se kterou byli rozhodně spokojeni. Čtvrtý závodní den před vyjetím na vodu koukám na spinakrové otěţe a jsou lehce načnutý (přeci jen byly tak rok starý), asi tak, ţe by se s tím v Čechách dalo odjezdit celou sezónu, jenţe je to marný, je to marný, a pořád jsem blbej, tak jsem to nechal plavat. Na vodě jsme si dali celkem v klidu sedmou rozjíţďku s jiţ standardní šestkou v cíli, koukám na ty otěţe a nestačím se divit, nadával jsem si, ale doufal, ţe vydrţí. Nevydrţely, tak v půlce druhýho raumu šly do kopru. Karusel jsme s nimi nějak zvládli, první raum v posledním kole taky, ale ten druhý uţ ne a propad z původní čtyřky na třináctku mě mrzí doteď. Takţe jak je něco na lodi byť jen lehce načnutý, hned s tím pryč! Ráno pochopitelně proběhla výměna proklatých šotů a hurá na ně. Poslední den před námi a pro nás ještě moţnost posunout se na sedmý místo. Nervozita na startu byla výrazně větší neţ v předchozích dnech a tak přišlo na řadu snad deset startů. Začínalo být jasný, ţe na desátou rozjíţďku se kvůli časovému omezení nedostane. Černá vlajka na startovní lodi lítala nahoru a dolů a zapříčinila předčasný odjezd na břeh postupně šestnácti posádkám, bohuţel jsme patřili mezi ně a tak jsme poslední den, pravda s krásnými novými otěţemi, místo pokusu o postup na lepší umístění jenom trnuli na břehu a čekali kam, aţ se propadnem. Desátá rozjíţďka se skutečně nestihla, naši soupeři nezazářili a tak jsme si mohli zapsat do deníčku celkově deváté místo. Eva s Kubou si poslední den smlsli na bývalém mistru světa Ruedi Moserovi a obvyklé Evině soupeřce Derian Scott, kteří si oba rovněţ jako my připsali BFD, coţ jim vyneslo celkové sedmnácté místo. Pro mě osobně to bylo vyrovnání mého nejlepšího umístění z MS, pravda, před odjezdem jsem doufal alespoň v mírné vylepšení, ale po tom intenzivním zimním tréninku jsem asi o moc víc čekat nemohl. Foto: Peter Marshall

10 Pohár Bohemia Poděbrady Datum: Autor: Vojta Lambl Poděbradský démon opět zvítězil, aneb osamělý neratovičák na závodech. jelikož jsem uvrtal Gemprlíka do napsání článku o ski-regatě a on se do toho nějak nemá, tak jdu příkladem a píšu Jedinou nevýhodou výletu na Barbados, a postupem času to pociťuju čím dál tím víc, je zjištění, ţe moţná uţ všechno další jeţdění se bude tomu, co jsme si dali v Karibiku jen víc či míň blíţit, tedy asi spíš míň. Cesta domů se oproti nervům s cestou na závody odehrála celkem v pohodě, tedy pokud pominu lehkou nervozitu způsobenou osmihodinovým zpoţděním prvního letu na, který nám měl navazovat po původně krásné devítihodinové přestávce let z Londýna do Prahy, stihli jsme to, takţe OK. Poslední věc, která na cestě domů stála za zaznamenání je vyčerpání letištních poukázek rozdávaných při zpoţdění celkem nečekaně za karibský rum, coţ některým členům výpravy zkrátilo cestu domů (moţná spíš to, co se zachovalo z cesty v hlavě) na absolutní minimum. Jsme tedy doma a uţ nás čeká jen nuda, šeď, šeď a nuda Kubas Vţdycky jsem si říkal, ţe odjezdy na závod aţ v sobotu ráno mají tu výhodu, ţe člověk nemá v sobě hned nějaký alkohol. Omyl. V 7:30 (plus-mínus) mě vyzvedl Milanos u nás a v 7:35 (přesně) jsem uţ měl v ruce lahváče. Takţe Šáryne- Díky. V Poděbradech nás přivítalo teplé počasí, studené pivo, ţádný vítr a hojná účast (10 fireballů). Ovšem kdyţ jsem spatřil startovní listinu, trochu jsem se ulekl: Od shora dolu samí Sokolové dobřichovičtí a Poděbradští rodáci, já jediný cizí. Kdy se něco takového vidí? Celá sobota proběhla v duchu čekání na vítr, takţe kroket a jiné kratochvíle, k tomu lahůdky z baru a samozřejmě pivo a střik. V půl šesté večer byl jediný záchvěv větru, ale ani ten nevydrţel dost dlouho, aby nás Vlasta Šindýlek poslal na vodu Takţe jsme si oběhli jezero a šlo se do Růţe na večeři. Večer několik piv, partička sedmy a brzo do hajan, protoţe prví letošní sluníčko nás dosti zmohlo. V neděli byla předpověď uţ od rána, ale vítr asi trochu zaspal, takţe na vodu se šlo asi v 10:30. A opět řádil poděbradský ďábel jménem Karel. V první rozjíţďce, jsme ho ještě uhlídali za sebou, ale v těch následujících byl

11 k neudrţení. Skoro to vypadalo, jako by kaţdý jaro zároveň s novou závodní licencí, podepisoval i novou smlouvu s poděbradskými vodníky. No prostě a jednoduše- závodilo se o druhé místo. Takţe pár záblesků, co se mi tak vybavuje: 1) Druhá rozjíţďka, zaďák: "HEJ, HEEEJ! "Slávku, neřvi, my se tě nebojíme Poděbrady jednoznačně nejsou voda s dobrým větrem, ale nikdo asi nemůţe říct, ţe by se tam jezdily špatné závody. Takţe doufám, ţe na dalších závodech v Poděbradech se nás sejde víc. Vojta Lambl 2) Halza pod ostrov není ideální řešení problému se zezadu doráţejícími soupeři. Sice vás zpomalí, ale zato se dostanete do špatné pozice. O tom jsme se ujistili a dokonce se nám za to vysmál na břehu Járyn, který se na nás přijel kouknout. 3) Kaţdý chvilku tahá pilku. Ve třetí rozjíţďce došlo ke kvalitnímu dojezdu do cíle, kde díky příznivému stáčivému efektu ostrova jsme se z velice špatné pozice dostali zpět do hry o druhé místo a nakonec jsme v cíli také druzí byli, o vlásek před Jirkou s Michalem. To bylo radosti na Dupačkách! Nicméně o jednu rozjíţďku později se situace opakovala, akorát ti šťastní byli Michal s Jirkou 4) Start poslední rozjíţďky. První Vlasta odvolal a následně začal novou startovní proceduru bez staţení odvolání. Takţe mu to někdo připomněl a byla sjednána náprava. Ovšem komisi to buď rozhodilo, nebo uţ chtěli být prostě jen na břehu a tak nám udělali z pětiminutového startovního intervalu interval čtyřminutový. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to bylo schválně a kdybychom o tom věděli. Musí se nechat, ţe výrazy na našich tvářích musely být poněkud komické, kdyţ 2 minuty před startem bouchli minutu a minutu před se startovalo No co, pro všechny to bylo stejné překvápko. Diagnóza: LeBle Datum: Autor: Vojta Šrut Moje dcera Anička miluje koně. A klidně u nich stráví 7 dní v týdnu i kdyby bylo úplně hnusně a i kdyby jen kydala hnůj. Tuhle, kdyţ ke koňům jet nemohla, přistihl jsem ji, jak sama cvalem krouţí po dvoře přeskakujíc při tom kbelíkem podepřenou násadu od lopaty a smeták. Smál jsem se a řek jí, ţe je magor. Aničko, kdybys viděla, co jsem já dělal od pátečního do sobotního večera, moţná by Tvá pubertálně proříznutá pusa neudrţela: ty vole, tati, ty si se posr..!. Co všechno jsem tedy v inkriminovanou dobu stihnul: 1 krát ujet 230 km z Liberce do Plzně k rybníku jen o chlup většímu, neţ měl Rákosníček 1 krát cestou zaplatit pokutu za telefonování při jízdě 1 krát obléct se do suchého neoprénu

12 5 krát svléknout se z mokrého a smradlavého neoprénu 5 krát vlézt do spacáku a usnout 5 krát vzbudit se a vylézt ze spacáku 5 krát obléct se do mokrého a smradlavého neoprénu 55 krát objet na plachetnici společně s dalším pacientem (odpusť Báro :-) ) Bolevecký rybník. 5 krát vlézt po pás do studené vody a vystřídat na plachetnici podobnou dvojici pacientů, kteří ujedou dalších 55 kol (tihle dva k Brčálníku dorazili pro změnu aţ z Brna). Obě dvojice pacientů dohromady vytrvalým krouţením po rybníku urazí asi 145 kilometrů. Ve snaze předstihnout pacienty na ostatních lodích, dělají přitom spoustu komických manévrů, které však vedou jen k nebezpečí úplného promočení studenou vodou. Milá Aničko, odvolávám. Magor nejsi. A nebo jsi, ale netrap se, podobná diagnóza se týká více lidí. Naštěstí nejsou nebezpeční. A jestli, pak jen sami sobě... Vojta Článek Lipno Datum: Autor: Kuba Daniel To mi takhle jednou v úterý zavolal Pefi, jestli s ním nechci náhodou jet na lipno na fireballu na mistrovství. Domluvili jsme se a ve čtvrtek kolem jedný hodiny uţ jsem nasedal k Pefimu do Landroveru. Zajeli jsme si pro Mufovu loď a hurá na Lipno. Ostrojili jsme fireballa a na chvíli i vyjeli na vodu. Ve čtvrtek ani v pátek moc nefoukalo, nicméně jsme něco málo potrénovali, k večeru jsme pak dle očekávání prošli důkladným měřením. Postupně se příhlásilo úctyhodných 34 fireballů. V sobotu po slavnostním nástupu a pohledu na vodu se nikdo nevzrušoval, foukalo málo, ale po tréningu z předchozích dnů to pro nás bylo vykoupení a nakonec se na vodu šlo. Z celé první rozjíţďky si pamatuju jen minimum, neustále sem sledoval kosatku, náklon lodi a spinaker, po delší době nejeţdění jsem si s tím vystačil, neměl jsem vůbec pojem o tom, kde jsme a co například dělá Petr. Druhou rozjíţďku jsme dokonce po prvním kole vedli, coţ uţ teda neuniklo ani mě :). Nicméně Pefiho nepokoj byl následován třema firebally projíţdějícími naším návětřím. V dalších kolech jsme se ještě trošičku přetahovali a na poslední zaďák jsme stáhli náskok na minimum, leč 4ka nám zůstala. Třetí start nám a Slávkovi zajistil odjezd na břeh s BFD. Rozjíţďka se bohuţel neodjela a tak jsme ani v neděli ráno nikam nespěchali. Během pobytu na břehu se grilovalo, coţ byla příleţitost dozvědět se něco nového z posledních 2 let, co jsem nejezdil, ale taky se pilo, coţ byla příleţitost vše zase zapomenout. V neděli jsme všichni odpočívali, někteří z nás na břehu, jiní, mezi nimiţ byla i komise, na vodě. Pondělí se neslo v podobném duchu, jen do toho občas sprchlo. Párkrát jsme si s Petrem mysleli, ţe se snad i přidáme k ostatním na vodě, ale k tomu nedošlo. Nakonec se jezdilo aţ v úterý, kdy se povedlo ujet 3 rozjíţďky, čímţ jsme nejen odjeli mistrovství, ale dokonce si dopřáli i škrtačku. My s Petrem jsme

13 moji vinou přišli o téměř jistou jedničku v předposlední rozjíţďce a v poslední se nám taky nevedlo úplně nejlépe. První místo vybojoval nový prezident naší lodní třídy s Brokem, druhý urvala Eva s Viktorem a třetí připadlo nám. Pefi navíc v pozici pobřeţní hlídky stihnul dočíst 600-stránkovou kníţku a nemusí se s ní tahat do Turecka, sečteno podtrţeno: úspěch. Vzhledem k tomu, ţe jsem vlastně většinu výjezdů na vodu vypustil a na vodě jsem se pral sám se sebou, začínám mít pochyby o přínosu tohoto článku. Snad zase někdy na závodech Kuba Letní vánoční regata Bolevák Datum: Autor: MM Další ročník letní regaty, pořádaný především zásluhou Michala Horáka a dalších nadšenců z TJ Lokomotiva Plzeň, se vyznačoval tradičně skvělou organizací, chutným vánočním menu, ţivou hudební produkcí, skvěle zásobeným barem, dobře objednaným počasím a navíc se o kvalitu závodu starali nejkvalifikovanější rozhodčí Martin Soušek a Marek Pavlovský! Přesto, ţe předpověď slibující silný severozápadní vítr, úplně nevyšla, podařilo se odjet, za polojasného počasí s teplotou kolem 20 stupňů a větru pulsujícímu mezi jiho a severozápadem o síle 2-7m/s, plný počet rozjíţděk čtyři v sobotu i v neděli. Malou chybou na kráse byla snad jen niţší neţ očekávaná účast. Na startu se sešlo 9 fireballů, 6 pirátů, 5 lodí třídy 2,4m a 3 optimisté, coţ byla při tak náročné organizaci docela škoda Nicméně, jak řekl front man skupiny Replay, na prvním ročníku bylo sice 150 lidí, ale pařilo jen 30, tedy stejný počet jako letos :-) My zúčastnění jsme si rozhodně letní vánoční víkend uţili jak na vodě, tak na břehu! V sobotu jsme podle časového plánu vyrazili na vodu, ale po krátkém čekání na zatím ospalý vítr, jsme byli odvoláni na břeh, s tím ţe start je odloţen na 14 hod, kdy se po vánočním obědu ( čočce s vejcem ) očekávalo zesílení větru, coţ se nakonec potvrdilo i v praxi jiţ o půl hodiny dříve byla odstartována rozjíţďka třídy 2,4m, jejímţ závodníkům byl oběd dopraven přímo na palubu a tak mohli startovat dříve :-) My fireballisté jsme si to, na Markem velmi zajímavě postavené čtvercové trati, jejíţ bójky se objíţděly snad v kaţdém kole jinak, rozdávali od začátku, tak jak máme ve zvyku na krev! V první rozjíţďce musel z prvního místa odstoupit na OCS Hajčus (a nebyl sám), jedoucí ve skoro rodinné sestavě s Ríšou Preibischem a nám se v závěru podařilo z prvního místa odsunout Zippa s Jéňou. Druhou rozjíţďku jsme si s Šéďou hlídali slibný náskok, navíc podporovaný z druhého místa Luckou s Radkem a z třetího Bárou s Míšou, ti nám ale po přeskočení větru více k jihu ukázali zrcadla a tak z toho byla trojka, za

14 námi se seřadil Hájčus a Zipp. I třetí rozjíţďku jsme dvě kola vedli, tak aby nás na zadák při druhém karuselu, předjeli všichni důleţití soupeři, v dramatické koncovce protnul první cíl Zipp, následován Luckou, Hajčusem a Bárou. I v poslední sobotní rozjíţďce se pořadí řádně míchalo, pro jedničku si dojel Hajčus, následován opět skvěle jedoucí Luckou, Zippem a námi. Po prvním závodním dni se tak na bedně usadili Lucka s Radkem, následováni Zippem s Jéňou a Hájčusem s Richardem, na nás zbylo bramborové umístění, ale bodové rozdíly byly těsné Po večeři - řízku se salátem, jsme se všichni přesunuli na venkovní plochu, kde jiţ byl připraven parket s kapelou Replay, stánek s pivem a boulí a tak se zábava rozproudila a neustávala ani po konci skvělé produkce Replay, následném pouštění reprodukované hudby a opětném přesunu do klubovny. Konec pařby je odhadován na někdy kolem třetí ráno a někteří závodníci si do nedělních rozjíţděk zadělali na pořádný handicap, bohuţel ne jen díky alkoholovému opojení, ale v případě Lucky i zraněním kolene a nucenému přenechání kormidla pro nedělní závodění Radkovi. Zda za zraněním není pokus o cílenou likvidaci soupeře při tanci, Jéňo, ukáţe aţ výsledek šetření příslušných orgánů! Na nedělní start v deset nakonec dorazili kromě Lucky všichni, i kdyţ třeba já opravdu na poslední chvíli, naštěstí Šéďa s ledovým klidem čekal u nastrojené lodi:-) S větrem to vypadalo celkem nadějně, nakonec ale jeho kvalita byla horší neţ v sobotu, častěji se jeho síla dostávala blíţe k nule o směrových výkyvech nemluvě My jsme dobrými starty urvali dvě jedničky, stíháni Hajčusem, Zippem a Bárou, Lucky výpadek na kormidle se bohuţel projevil i výsledkově I při třetí rozjíţďce jsme byli na bílé první, navíc nám ale naši hlavní soupeři Milan se Zippem usnadnili cestu za další jedničkou předčasným startem a tak nás aţ do cíle neúnavně pronásledovala uţ jen Bára. Start poslední rozjíţďky se za velmi slabého větru moc nepovedl, nakonec jsme ale po stočení poryvu více jiţnímu směru, byli na bílé opět první a za námi jedoucího Hájčuse jsme uţ před sebe nepustili. Zipp se ze zadních pozic vyškrábal na trojku, coţ mu nakonec na hodně těsnou shodu stačilo na celkové třetí místo před Radkem, Bárou a dalšími zúčastněnými. Na druhém místě skončil Hajčus, mi jsme obhájili prvenství a tak jsme opět po roce zváni k Dušanovi Černému do pensionu na šumavském Špičáku, tímto děkujeme všem sponzorům :-) Takţe závěrem, pokud se bude konat další ročník, vřele doporučuji, Horyna umí zařídit i počasí! M_kař Zpátky na hák Bezdrev Datum: Autor: Řáno Zpátky na hák (aneb Jánošík) Milda potřeboval opravit střechu na chalupě (hlavně aby mu ji déšť neodnesl celou ;o() a já řešil, s kým pojedu na Bezdrev. Po několika neúspěšných pokusech mezi kosatníky jsem se opatrně zeptál dcerky Jáji, jestli by nejela. Zrovna končila nepříliš povedené (a své

15 poslední) MS na Cadetu, takţe jsem ji nechtěl moc nasrat. Aţ mě překvapilo, jak rychle souhlasila. Předpověď byla, sami víte jaká, a tak jsme v sobotu ráno hodně ocenili Skořepčinu aktivitu, která nás přiměla sloţit lodě uţ v pátek, coţ normálně neděláme. Předpověď navíc nelhala. Vítr sice byl, ale zato nebyl moc vidět. Déšť ho na hladině maskoval celkem zdatně. Jája toho na Fireballu moc najeţděno nemá, do toho ten místy neviditelný vítr, přilepený špiony a na kosatce (jak by řekl Kubas) stárnoucí seladon, těţce vzpomínající, jak to vlastně před těmi 13 lety naposled dělal. Nakonec jsem si snad i vzpomněl, ale ta úderová jistota tam chyběla. Jáje jsem s taktikou taky moc nepomohl, páč jsem taky prd viděl a navíc z hrazdy necítil tu loď. Teda cítil jsem, ţe by asi mohla jet líp, ale poradit jsem neuměl. Takţe konečná pětka (se štěstím - na vyhranou shodu s Kraťasama) byla asi maximum, co jsme mohli předvést. Vepředu si to první trojka dávala celkem s přehledem a bojovník Jára si tu jedničku zaslouţil asi nejvíc. Zipp pak těsně porazil Evu. Zato o to 4 9 místo byl neustálý boj a rozdíly minimální. Snad jen (Sydovými slovy) posádka Kacíř Záhuba trochu odskočila. Zkrátka těsný souboj po celou rozjíţďku. Kdyţ pak pratonda cestou na Lipno prorokoval, ţe takhle hnusně má být aţ do neděle večer, šli jsme se Slávkem na rum. V neděli ráno se na nás ale chechtalo slunce, takţe jsme tu svoloč aspoň usušili, kdyţ uţ se nejelo. No a pak klasika na nástupu upřený pohled do kapřích očí, Petrova divadelní etuda a hajdy domů... A závěrem? Jako Jánošík na hrachu jsem si na té lodi občas připadal. Klika byla, ţe kdyţ jsem visel na háku, byl to vţdycky ten z břicha a ne za ţebro, jako v případě proslulého slovenského zbojníka. Sečmise Seč Datum: Autor: Járyn Sečmise Hele, nepojedeme na nějakou novou vodu? Jasně, třeba na Seč! Tak takhle nějak probíhal můj dialog s Řánem. No, a ţe nemáme od slov daleko k činům, tak jsme po 18 letech na Seč opravdu vyrazili. Ta cesta nebyla rovná, místy rozbitá. Seč - jsme tady. Ubytovali jsme se v chatičkách na pozemku YC Pardubice. Pak přijel Brok, podíval se na vodu a suše pravil, ţe o tom se mu zdává v jeho černých klaustrofobických snech. Já to tak černě neviděl. Přivítali jsme se s Terezou a Jirkou Lickem, kterým zrovna končilo soustředění jachtařských nadějí. Nutno dodat, ţe se o nás perfektně starali, i kdyţ závod pořádal sousední jachtklub Vysoké Mýto. Večer se trošku popilo, posedělo u ohně, oţivili starý zkazky a ty ještě starší. Ráno nás přivítalo krásným počasím, bohuţel bez větru. Netradiční

16 závod začal netradičním nástupem, kde měl neformální proslov starosta Vysokého Mýta, který mi nápadně připomínal Franka Zappu. Potom zapěl místní hymnu dvojník člena skupiny Maxim Turbulenc. Holt, dobrej oddíl! Boţský Karel nedorazil. Slova si nepamatuju, pouze vím, ţe se tam několikrát opakovalo slovo rum. Ale moţná to bylo raum. Na 14. hodinu byl slíbenej zabíjačkovej gulášek (v ceně startovného). Právě, kdyţ jsme se na něj chystali, byl dán povel na vodu. Asi nebyl hotovej. Startovní komise se usadila na břehu a ani vlajky nepotřebovala (coţ nás trošku zaskočilo). Ale vše zvládala pouze svým mocným hlasem, kterého se asi i vítr lekl. Našich 9 fireballů vyrazilo pronásledovat 17 finů! Na vše dohlíţela mobilní JURY, která občas rozdávala pentle neklidným finařům. Kousek od startu jsme si zcela cíleně dojeli pro neviditelný poryv, o kterém jsme samozřejmě věděli, ţe přijde. Dvojnásobnou rychlostí proti planktonu jsme upalovali do cíle. Victory! Před Řánem s Brokem a Bárou s Míšou. Tak jsem si to představoval! 2. rozjíţďka byla, co se větru týče podobná. Vyhrál s přehledem Řáno před Bárou a mnou s Tomášem. Tak jsem si to nepředstavoval! O trojku jsme tvrdě bojovali s Klárou. A taky s finama! Jednomu jsem dokonce chtěl dát místo na halzovací bojce. Kdyţ jsem, ale viděl, ţe na bójku pádluje rukama, tak jsem se ho zeptal, jestli si myslí, ţe mu dám místo. Řek mi, ţe neví! Tak takhle ne! Houpej, šmrdlej, ale nepádluj (Tyrš)! Ze závodění to bylo v sobotu vše. Následoval výbornej gulášek a standardní večer u táboráku. Pořádající klub je spíše zaloţenej do trampska neţ do rocku. Hráli opravdu pěkně. Nedělní pretěk začal místní specialitou. 3. rozjíţďka se jela jako dálkovka s hromadným startem. Závodilo se o putovní pohár O nejrychlejší loď Seče. Docela jsem se těšil. Startovalo se na zaďák. Se spinakrem jsme všem trochu poodjeli. Blíţila se úţina a obávaný obchvat ostrova. V úţině nás pohltili. S klidem sobě vlastním jsem to skousnul a ani brvou nehnul. Ta díra v mojí palubě není od pěsti, fakt tam uţ byla. Nad ostrovem se tyčí hrad Oheb, ze kterého nás povzbuzovali diváci. Pro pot, který mi stékal do očí jsem, ale nic neviděl. Ještě ţe vedle mě byli finaři, kteří mně svým ladným houpáním ovívali. Kolem ostrova se nejlépe prosmýkla Bára následovaná Řánem. Bára s Míšou jely skvěle a ještě těsně před poslední bójkou byly první. Smůla a malá chybička je připravila o jedničku. Vyhrál Řáno těsně za prvním finem. Poslední čtvrtou rozjíţďku jsme vyhráli my. Celkově Řáno. Přeborníkem Východu je Radek Mika z Prahy, původem z Brna. Ještě, ţe jel s Terezkou. Pěkný ceny, Brok vyhrál v tombole během dvou týdnů jiţ 2. hodinky. Takţe, aţ ho potkáte s rolexama na rukou, na krku a hlavě, víte proč. Skončil zajímavý závod v krásné krajině s dobrýma lidma. Moc nechybělo a YC Pardubice postavil na start 5 Fb! Škoda, ţe víc nefoukalo. Při severozápadním nebo jihovýchodním větru se na Seči můţe postavit velice pěkná trať na závodní ploše zhruba 300m x 900m. Závodu,který má dlouholetou tradici, se zúčastnilo celkem 51 lodí v 5-ti lodních třídách. Zkrátka, na Seči je fajn a já osobně se na Seč příští rok určitě vrátím! S Brokem, Ali-Sašou z Bagdádu (TenSaša) a rodinkama jsme na Seči zůstali aţ do čtvrtka. A nelitovali. Ale to uţ je jinej příběh. Járyn

17 jsem si řekl, ţe to uţ půjde nějak samo. No, a samo to nešlo. Kdyţ jsme se dohrabali k základním věcem, všichni uţ měli postavenou loď a měli v ruce pívo. Ostatní nám se strojením sice pomáhali, ale stejně kdyţ jsme skončili se strojením tak se šlo hned na vodu. Pohár města Neratovic Poděbrady Datum: Autor: Jan Štrunc Pátek ráno, zvoní mobil. Ahoj Michale, co se děje? Hele víš, ţe jedem Poděbrady na fajráku? Nevím :o no tak ti to říkám :D. Oukej noo. Konec ranního rozhovoru. Den uplynul a je sobota ráno. Celkem klidnou cestou na Poděbrady si říkám: To bude v pohodě, stejně se ani nepojede. Kdyţ jsem dorazil, sluníčko krásně svítilo a na nebi jako vymeteno, ale přesto na vodě lítaly poryvy. Michal ke mně přišel a začal něco mlít, ale nějak sem nevnímal. Potom jsme se vrhli na ostrojování. Absolutně jsem neměl páru co kde provlíknout a co kde zastrčit. Rozmotali jsme stěţeň a začínáme ho dávat do lodě. Ale i při tak lehkém úkonu dohází k problému: ty voe, dyť se tam nevejde. to je blbost, musí se tam vejít. hej rup! drţ ho, já to tu zkusím rozmotat Ale jak jsem udělal hej rup!, tak mi tak ruplo v zádech, ţe jsem stěţeň sotva udrţel. Jde kolem Milda a povídá: Co to tu provádíte? Pak vezme stěţeň a jednou rukou ho tam lupne. dík. Není zač. Po náročném nandávání stěţně Na rozjíţďky si stěţovat nemůţu, jelo to :-). První start. Na čáře, docela dobře. První bójka v pohodě a i zbytek rozjíţďky celkem vysmátej. Ale v druhé rozjíţďce to začalo. Honzo! Dělej!!!!!!!!!! Jo prosim tě v klidu. ţádný v klidu, máme za zadkem milion lodí! Halza! Honzo, šůůp dělěj! Néé udělej tohle! chápeš, ţe tohle nepůjde, kdyţ neodundám tohle? To nemáš funkci CANCEL? Ne, nemam, tak jsem asi rozbitej, smůla. Tak to asi uţ nemůţeme jet no. bla bla bla a první manţelská hádka na světě. Kdyby byla aspoň soukromá, ale mám takový pocit, ţe to slyšeli všichni. :D. Jinak to bylo docela fajn. Akorát ta poslední rozjíţďka byla taková ušmudlaná. Večer myslím se opravdu vydařil. Restaurace, hospoda, postel. Krásná kombinace zakončená krásnou snídaní v posteli (v Milánosově případě auto). Bábovka, čaj, leháro. Popis dalšího dne je opravdu monotónní. Ţádný vítr + sluníčko. Poslední den jsme si vychutnávali konec závodů. V 12:00 jsme začali balit a i bez měření můţu říci, ţe to bylo zabalený rychleji neţ postavený. Letošní ceny byly opravdu bohaté a pestré :p.

18 Děkuji za krásné závodění s firebally a krásný úvod do jejich společnosti, kterou znám stejně i tak, ale závody s nimi ne. Určitě kdybych měl moţnost se na Fb ještě projet tak bych neváhal a jel. Honza Štrunc Fireball Europeans 2010 Nové Mlýny Datum: Autor: MM Mistrovství Evropy, pořádané týmem nadšenců okolo Tomáše Musila, musím prohlásit za velmi povedené a všem organizátorům a pomocníkům poděkovat za skvěle odvedenou práci! Myslím, ţe i účast 49 posádek byla solidní a i kdyţ bylo startovní pole sloţené převáţně z českých posádek, byla zahraniční účast 17 posádek dobrá a závodníci z ostatních osmi evropských zemí se prosadili a oţivili startovní pole, jak je patrné z výsledků. Trochu předběhnu, kdyţ se hned v úvodu zmíním, ţe jsem vzhledem k medailovému umístění, očekával článeček spíš od Jardy Wernera nebo Pavlíka Winklera, kterým bych chtěl tímto ještě jednou poblahopřát ke skvělé bronzové medaili! Nakonec tak, po čtyřtýdenních planých slibech Pavla Šplíchala, o jeho váţném zájmu koupit mého Junjuna a ujišťování o jiţ zaplacené záloze, která nikdy nepřišla, převládla radost z nového kyblíku. Jeho, jen těţko uvěřitelnou nesolidnost, bych ale rád nenechal bez povšimnutí, myslím, ţe na takovéto jednání nejsme mezi přáteli v úzkém kruhu jachtařském zvyklí! První den závodu sobota byl celý věnován měření, stejně tak jako nedělní dopoledne, vše proběho v přátelské atmosféře a díky dobré organizaci hladce. Největší zajímavosti se vyskytly v sekci váţení trupů, kde byly odhaleny značné rozdíly:-) Na nedělní odpoledne byla naplánována tréninková rozjíţďka, při které se jiţ projevila předpověď počasí slibující spíše niţší teploty s deštěm a silnějším jiho-západním větrem. My jsme s Matějem Smetanou, který na poslední chvíli zaskočil za nemocného Šéďu, díky prvnímu ladění nového stroje nestihli její start a tak jsme za parádního západního větru stihli jen pár průletů přes Novomlýnskou nádrţ, coţ ale ke skvělému záţitku na nové lodi bohatě stačilo. Večer proběhlo slavnostní zahájení s rautem a promítáním prvních profi záběrů z vody. Nicméně i pro mě byl tento závod dosti významný, jelikoţ mi na něj, díky Evě Skořepů, dovezl Andy Thompson skoro nového Bóla 14949, kterého jsme s většinou z Vás pokřtili jménem N.A.F.T.A., jehoţ význam v češtině Andy asi nezná, zato lze z jednotlivých písmen doplnit originální anglický název:-)

19 V pondělí byly jiţ naplánovány, pod vedením Marka Pavlovského, první dvě ostré rozjíţďky, za větru 4-7m/s, který od neděle bohuţel nejen zeslábl, ale hlavně se stočil více k jihu, a přicházel z jediného nevhodného směru tedy přes kopec. Přes ne zcela jednoduché podmínky se hned prosadila britská posádka Gillard - Brearey, která zvítězila v obou úvodních rozjíţďkách, následována Járou a Kubasem. Od prvního závodního dne byli večer vyhlašováni vítězové dne, kteří obdrţeli ceny, stejně jako několik dalších losovaných závodníků. Jiţ v noci z pondělí na úterý začal vítr sílit a v úterý nás přivítalo ráno hvizdem vantů. Směr větru bohuţel zůstal a tak bylo jasné, ţe o zábavu bude postaráno. Start byl stanoven na dvanáctou a jiţ cestou na start bylo zřejmé, ţe ne všem budou tvrdé podmínky vyhovovat. Několik převrácení proběhlo ještě cestou na start třetí rozjíţďky, která byla nakonec odstartována na čas a s vyuţitím nové směrnice bylo vlajkováno kolo navíc Mezi dvěma brity se udrţel na druhé pozici Jára, následován Hájčusem s Míšou, Kubasem a skvěle jedoucí Martinou Koutnou s Adamem Zdeňkem, kteří si na ME vypůjčili Mufovu loď. My jsme z dobře rozjeté rozjíţďky odstoupili stejně jako Řáno díky vyklepané horní spíře, nechtěli jsme riskovat zničení hlavní plachty, navíc se nám parádně podvlékly pod loď balónové otěţe a přidaný karusel, navíc bez spinakeru mě v těchto podmínkách vůbec nelákal. Jelikoţ první rozjíţďku dojelo v časovém limitu do cíle pouhých dvacet lodí a větrné podmínky se neměnily, rozhodla závodní komise odloţit start dalších rozjíţděk na další den. Ve středu vykukovalo od rána slunce, navíc vítr se stočil na daleko příznivější severozápadní směr o síle 6-8m/s. Vzhledem k jedné neodjeté rozjíţďce z předešlého dne, naplánovala závodní komise tři rozjíţdky, které se odjely v ideálních podmínkách. V těch si nejlépe vedla druhá anglická posádka Jeffcoate Thompson, následována Gillardem s Breareym a jak jinak Jardou s Lahvanem. Slušné a vyrovnané výsledky předvedl Kubas, Tim Rush a opět Martina Koutná. Navzdory třem odjetým rozjíţďkám, zbylo závodníkům ještě mnoho sil na večerní mid week party s kapelou Fireballs, která byla více neţ vydařená a i díky předpovědi slibující ustávání větru, se protáhla do ranních hodin. Čtvrteční ráno nás přivítalo přívětivým slunečným počasím a i přes slábnoucí vítr stáčející se opět spíše k jihu, se podařilo odjet obě plánované rozjíţďky, ve kterých byla opět suverénní anglická posádka Gillard Brearey, kterou pronásledovali Kubas, Martina, Hájčus a Řáno. Páteční předpověď vyšla a tak jsme za příjemného počasí sledovali hladkou hladinu. Komise závod ukončila v 13:30. Vyhlášení nejlepších proběhlo v areálu klubu v 16hod, následoval přesun do Hotelu Pavlov k slavnostnímu rautu, promítání klipu na počest vítězům a další přesun do oblíbeného stanu, kde vystoupila skupina Wyprahlo. Párty se tak opět protáhla do ranních hodin. Co dodat závěrem? Jak po sportovní, tak po společenské stránce bylo námi pořádané Mistrovství Evropy velmi

20 vydařené, myslím, ţe všichni zúčastnění odjíţděli s pocitem skvěle proţitého týdne. M-kař ME FB Mlýny 2010 Nové Mlýny Datum: Autor: Lahvan Jak uţ psal M-kař, čekal bych článek o této akci od sebe nebo od Járy...taky je uţ pěkně dlouho napsaná první věta k tomu článku...ale poslední dobou je na mně a na mé termíny opravdu extrémní spolehnutí...a to se snaţím dělat co můţu...večer chodím spát, ráno vstávám...ale teď se hecnu a dorazím to. Na Mlýny jsem měl namířeno přímo z Chorvatska, kde jsme s YFOU měli svoji tradiční 3týdenní sérii zakončenou Mistrovstvím ČR a Slovenska ve One Designu. Po této šňůře završené vskutku náročnou spoluprací se slovenskými bratry jsem se těšil na Mlýny zejména na odpočinek, relaxaci, ţádné nervy z organizování něčeho, ale jen dělat jachting a večírkovat. Trochu mé plány začaly narušovat SMSky a maily od Járy, které se začaly mnoţit s přibývajícím negativním akcentem po posledním poháru na Mlýnech. Já tam nebyl, vy ano. Takţe asi víte proč. V tu chvíli byla asi velká klika, ţe jsem Mufovi před odjezdem do HR uţ zaplatil startovné, jinak bych si vsadil 50:50, ţe bychom moţná ani na Mlýnech nemuseli startovat. Uklidňoval jsem ho na dálku ať je v klidu, ţe já se na Mlýny fakt těším a jeho blbá nálada ani ţádný plánovaný jachting mi Mlýny rozhodně nezkazí. Dopředu jsem byl smířený s tím, ţe celou sobotu budeme měřit a kompletně překopávat celý trim, aby si ten úţasný stěţeň Altus uţ do prdele do tý lodě sednul. Stejně tak jsem si říkal, ţe se nenechám rozhodit ani ţádnou Járovou předstartovní nervozitou. Přijel jsem v sobotu nad ránem, ještě se vyspal v autě, sledoval, jak kluci ze Seče sundali ustrojenou loď na vleku o strom, a čekal na Járu. Přijel :10h vystoupil z auta nejvyrovnanější a nejklidnější frajer, kterého jsem za celý týden na Pálavě potkal. To si nedělám srandu. Vydrţelo mu to po celou dobu ME a to včetně vypjatých situací na vodě. Celý první den proběhl v pohodě dle plánu. Pivínko, měřeníčko, pivínko, trimováníčko, pivínko, trimováníčko atd. Věnovali jsme se tomu poctivě a nenechali se zlákat několika nabídkami jít na vodu trénovat. Přiznám se, ţe já bych šel na vodu rád, protoţe jsem toho letos tolik nenajezdil a chtěl jsem získat o trochu více jistoty, neţ kolik jsem jí v sobě cítil. Jenţe v dané situaci jsem jasně rozpoznal, ţe to co mohu v tuto chvíli udělat nejlepšího pro tým je drţet pásmo, dojít pro metr, sehnat šablonu na měření průhybu stěţně, přehodit rejk, vrátit rejk na původní místo...atd. dokola cca 2 hodiny. Jelikoţ jsem zaţil mnoho překopávání trimu uţ za dob Hlaváčka a vůbec, tak mi přijde, ţe na lodi kde zrovna jezdím já, se pořád trimuje. Proto ke kaţdé další takovéto akci hledím s mírnou nedůvěrou. Ale něco se udělat musí, kdyţ se nedaří. Trenéra nevyhodíme, na lavičku se neposadíme a přidávat tréninku si také nebudeme. Vše nakonec sedělo jak má a zdálo se, ţe jsme dosáhli toho, co jsme chtěli. Den měl pěknou tečku na 40cátinách na kose u stánku, a to nejen s 3l rumem vyhraným na Třeboni.

21 V cíli na 2. místě hned za vítěznou anglickou posádkou. Uf, po té chybě hned po startu jsme měli štěstí. Během roku ho tolik nebylo, tak snad teď. Kdybychom ale nebyli vykulený z toho, jak rychle jsme se dostali na 2. místo, tak jsme ještě mohli útočit i na anglány. V neděli uţ jsme se vrhli do tréninku a na tréninkovou rozjíţďku. Moc lodí ji nejelo a celou jsme jí odjeli s Kubasem, resp. pár metrů před Kubasem. Byť jsme se to báli říct nahlas, zdálo se nám, ţe nám to jede moţná malinko lépe. Věděli jsme ale, ţe Kubas nějakou extra rychlost nemá, takţe zas aţ jaké je to měřítko jsme úplně netušili. Poslední návětrnou bóji jsme točili v tréninkovce první a dolů jsme uţ nejeli. Částečně proto, ţe se nám nechtělo zpátky z cíle stoupat do klubu a částečně proto, ţe tréninkovky se na velkých závodech z pověrčivosti většinou nevyhrávají. V pondělí jsme šli do toho naostro. Domácí soupeři byli jasní, o angličanech se dalo jen spekulovat jak na tom kdo bude. Cíl byl na bednu, ale klidně tak jsme si byli vědomi toho, ţe i TOP 10 můţe být vzdálená. 1. rozj. start dobrý, drţíme se v první lajně. Projeli jsme však hloupě jednu změnu a rázem lodě co v ní otočily, jsou 30m před námi. Víme, ţe je zle a ţe takhle to nepůjde, jinak se nikam nedohrabeme. Jezdíme kolem 10. místa celé 1. kolo a tak i otáčíme na karusel. Máme štěstí. Dostali jsme poryv společně s před námi jedoucí posádkou Gillard Brearey a bez halzy jsme pokračovali jako jediné 2 lodě dál. Dole jsme jiţ byli na 3. místě. Další odstartovaná rozjíţďka byla zcela tragická, co se do týče síly i směru větru. Vrcholem pak byla raumová bójka pod kopcem, kde lodě stály i jely, křiţovaly na stoupačku i jely na bočák. V tomhle mumraji jsme se krásně cvakli těsně za bójkou, kdyţ jsme ostřili nad Kubase. Ještěţe to celé bylo pak zrušeno. Škoda tedy pro Martinu se Zdeňkem a pro Vomajdu s Jiříkem, kteří jeli v první trojce. Další rozjíţďka uţ byla rovná a ve středně silném větru a zjistili jsme, ţe nám to opravdu jede celkem rychle. Jak uţ bylo řečeno, klidný frajer na kormidle, spokojený frajer na kosatce a bylo to znát na celé jízdě. Opět jsme se sice prokousávali ze zadních pozic, ale díky dobré 2. (nebo 3.) stoupačce z toho byla celkově 3. opět jen za anglickými loděmi Gillard Brearey a Rush Tim - Lewis Martyn. Jeffcoate Tom se stále ještě po 2 letech absence na FB rozkoukával. Z našich posádek si 1. den dále dobře vedli Kubas Brok, Martina Zdeněk, a Hajčus Míša. Další den nás čekal masakr na vodě a taky ţe tak byl. Oficiální hlášky byly, ţe tam foukalo 12 m/s, ale tomu já osobně moc nevěřím, protoţe to byla větší apokalypsa neţ na jaře, kdy bylo v nárazech hlášeno 17 m/s. Taktika