Jaro

Transkript

1 Jaro

2 ZÁMEK VE VIZOVICÍCH FRANCOUZSKÁ ELEGANCE PRO BISKUPSKÝ NOS Vizovický zámek si nechal vystavět v polovině 18. století Heřman Hanibal z Blümegen, pozdější biskup královéhradecký, jako svoji rezidenci a současně vhodné místo pro umístění své cenné obrazové sbírky. Jeho vize a přání se naplnily z vizovického zámku se stalo elegantní panské sídlo pyšnící se sbírkami obrazů či porcelánu nejen evropského původu. Současně se zámkem byla vybudována také atraktivní zahrada ve francouzském a volném anglickém stylu. S interiéry zámku se můžete seznámit prostřednictvím dvou okruhů. Reprezentativní zámecké prostory a nejcennější sbírkové předměty jsou náplní prohlídkového okruhu A. Osobní život posledních majitelů a povinnosti služebnictva představuje privátní prohlídkový okruh B. Obě trasy jsou sice samostatně přístupné, vzájemně se ale doplňují. Ve výsledku pak vytvoří ucelený obraz života tohoto panského sídla od jeho vzniku až do roku Neláká vás prohlídka zámeckých pokojů? I tak přijeďte! Můžete si totiž vybírat z množství atraktivních akcí: Dětský den s pohádkou pro děti i dospělé Trio Martinů. Koncert vážné hudby v reprezentačním sále zámku Robert Křesťan. Koncert na nádvoří Letní kino Světáci Letní kino Serpico Letní kino Sexmise Letní kino Ať žijí duchové Belfiato Quintet. Koncert vážné hudby v reprezentačním sále zámku Panská služba, žádný med. Kostýmované prohlídky zaměřené na život a povinnosti sloužících Jarmila Kosinová mezzosoprán. Koncert vážné hudby Podrobné informace k zámeckému areálu a veškerému dění v něm najdete na BRNO KAJOT ARENA 20:00 HUGH LAURIE WITH THE COPPER BOTTOM BAND PŘEDSTAVUJÍ ALBUM DIDN T IT RAIN JEDINÝ HOUSE, KTERÝ SE DÁ POSLOUCHAT

3 Bílé Karpaty plné příběhů Editorial Bílé Karpaty mají své kouzlo. Na první pohled není tak zřejmé, jak ho ale jednou odhalíte, budete se chtít stále vracet. A každá výprava či dovolená může být jiná. Bílé Karpaty jsou totiž prostoupeny příběhy. Slyšeli jste o žítkovských bohyních či největší letecké bitvě? Foto: ČSOP Veronica Strany 4 až 6 První nestátní přírodní rezervaci hledejte v Bílých Karpatech. Jmenuje se Ščúrnica a za jejím vznikem stojí hlavně ochránci přírody. Foto: ČSOP Strana 5 Letecké muzeum v Kunovicích nabízí možnost vidět zblízka více než dvě desítky letadel. Exponáty jsou pod širým nebem. Foto: HEXXA Strana 8 Lázeňské Luhačovice jsou atraktivní i pro i ty, kdo zrovna žádnou péči nepotřebují. Pestrý program po celou sezonu je tu tradicí. Foto: Archiv Strana 7 Kde se narodil J. A. Komenský, to už se asi nikdy nedozvíme. V Komni, Nivnici a Uherském Brodě ale mají v této otázce jasno bylo to u nich. Foto: MJAKUB Strana 9 Východní Morava je sama o sobě atraktivní region, po kterém ještě někdo navíc rozházel perly. Některé, jako například kroměřížský zámek se zahradami, zlínská zoologická zahrada, Baťův kanál či rožnovský skanzen, jsou vidět na první pohled. Jde ale pouze o onu pověstnou špičku ledovce neuvěřitelné množství krás je skryto snad v každém zákoutí Východní Moravy. Jedním z nich jsou i Bílé Karpaty. Již to, že jsou zároveň chráněnou krajinnou oblastí i biosférickou rezervací UNESCO, slibuje atraktivní podívanou. Zároveň jde ale o krajinu plnou příběhů. Třeba žítkovské bohyně. Okolním světem takřka zapomenutou legendu popularizovala svým románem spisovatelka Kateřina Tučková. K Bílým Karpatům se částečně váže i osobnost Jana Amose Komenského. Jedno z jeho pravděpodobných rodišť se totiž nachází právě zde. Nesmazatelnou stopu pak v regionu zanechal slovenský architekt Dušan Jurkovič. Největší příběh Bílých Karpat ale napsaly generace obyvatel zdejších pasek, osad a malých obcí, kteří po stovky let přetvářeli krajinu k obrazu svému. Mnohdy činnost lidí krajinu poškozuje, zde ji ale naopak utvářela do harmonického celku, v němž je prostor pro přírodu i člověka. Silný příběh má také jedna z těch perel, o kterých jsme mluvili v úvodu Baťův kanál. Ten letos zahájil jubilejní dvacátou sezonu. A je skutečně co slavit. Na vodní cestě je množství přístavů a půjčoven lodí, podél jeho břehu pak vede cyklostezka. Dnes to vypadá samozřejmě, přitom ještě na začátku 90. let šlo o opuštěnou a chátrající stavbu. Je to ukázka toho, že když nechybí vůle, cesta se vždy najde. Takže na shledanou na Východní Moravě. Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy Vydavatel magazínu: HEXXA.CZ s.r.o. Registrace MK ČR E Vychází v nákladu ks. NEPRODEJNÉ. Uzávěrka čísla: 12. května Inzerce (strany 2,15 a 16): tel.: jana.novakova@hexxa.cz Redakce: Vavrečkova 5262, Zlín tel./fax: redakce@hexxa.cz Magazín je vydán s podporou Regionálního operačního programu Střední Morava. 3

4 Zblízka CHKO Bílé Karpaty Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla vyhlášena v listopadu roku Její rozloha činí asi 715 čtverečních kilometrů, přičemž zahrnuje jak nížinné oblasti pod 200 metrů nad mořem, tak i hřebeny s výškou bezmála metrů. Oblast zasahuje do okresů Uherské Hradiště, Zlín a Hodonín. Od roku 1996 je zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. 4 Tak jako v každé chráněné krajinné oblasti, tak i v Bílých Karpatech se nacházejí území s ještě dalším stupněm ochrany. Jde především o pět národních přírodních rezervací a jednu národní přírodní památku. Čím jsou výjimečné Bílé Karpaty nejsou panenskou přírodou. Celé území bylo po mnoho stovek let kultivováno činností člověka, který mu dal dnešní ceněný ráz harmonicky zde souzní mimořádně cenné dochované přírodní hodnoty spolu s prvky vytvořenými lidskou prací. To činí Bílé Karpaty mezi ostatními takto rozsáhlými chráněnými územími naprosto výjimečnými. Takto definují krajinu na moravsko- -slovenském pomezí odborníci ze Správy Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty: Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou architekturou celých obcí například Lopeník, Vyškovec, Žítková. Pro západní část jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými solitérními stromy. Střední část v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. a 18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují. Další informace naleznete na stránkách Nenápadné kouzlo Bílých Karpat Jsou místa, jež na první pohled vyrazí návštěvníkům dech. Kromě nich ale existují i ta, jejichž krása pomalu vystupuje ze zdánlivé obyčejnosti. Přesně do této kategorie patří Bílé Karpaty kopce plné orchidejových luk, prosluněných bukových lesů, ovocných sadů či malebných vesnic a samot. Krajinu Bílých Karpat stvořil člověk. A nadále ji utváří. Nebuduje zde skanzen, ale místo, kde se dá žít a hospodařit tak, aby užitek pro člověka nebyl vyvážen ztrátou pro přírodu. Zároveň jde také o krajinu plnou příběhů a netradičních zážitků. Slyšeli jste například o žítkovských bohyních či největší letecké bitvě nad územím naší země? A víte o možnosti přihlásit vaše děti na branný tábor, po němž už nikdy nebudou mít problém s pořádkem? Krajina Bílých Karpat je dílem člověka. Foto: ČSOP Veronica Žítkovské bohyně Okolí Starého Hrozenkova je nazýváno jako Moravské Kopanice. Dnešní podobu dali této krajině valašští kolonizátoři. Jednou z těchto kopaničářských obcí je i Žítková. Až do konce druhé světové války zůstala chudou pastvinářskou obcí. Tento specifický vývoj osídlení a nezvyklá odtrženost od okolního světa zde přispěly k vytvoření toho, čemu sociální vědci říkají izolovaný etnografický region. A jeho součástí jsou i žítkovské bohyně. Ženy opředené legendami, o jejichž popularizaci se zasloužila spisovatelka Kateřina Tučková. Žítkovské bohyně neboli ženy bylinkářky, zaříkávačky a pro některé čarodějnice, jsou nedílně spjaty s Moravskými Kopanicemi. Jejich řemeslo se předávalo v několika kopaničářských rodinách generačně z matek na dcery, nicméně objevily se také bohyně dcery adoptivní. Matky již od útlého věku předávaly svým dcerám řemeslo, pro které byly tyto ženy váženými, ale také obávanými. Návštěva bohyně nebyla běžným konverzačním tématem, sousedé, ale i lidé zdaleka, se k jejich osamělým stavením kradli před setměním nebo alespoň co nejvíce nepozorovaně. Možná to bylo dáno starostmi, které je k bohyním přiváděly. Mladé ženy si přály přičarovat milého nebo otěhotnět, starší ročníky pak například uřknout nepohodlného souseda nebo ulevit od vleklé nemoci. Bohyně se svou perfektní znalostí místních bylin, základů léčitelství a vybaveny hlubokým porozuměním pro fungování lidské psychiky pak dokázaly zdánlivé zázraky. Jejich houževnatost spjatá s tvrdou prací na Moravských Kopanicích a vnitřní síla jim pomohly překonat mnoho nepřátel od katolické církve, přes pronásledování nacisty až po výsměch moderní vědy. Na několik desetiletí socialistické ideologie a stylu života však houževnatost bohyň nestačila. Dnes bychom je zde hledali již marně. Nebo že by ne? Jeden nikdy neví, na co v Bílých Karpatech narazí. Tábor, kde se s tím nepárají Pořád sedí u počítače. A když vstane, má v ruce tablet. Také jste už podobný výrok rodičů o jejich ratolesti slyšeli? Tak na Žítkové to určitě platit nebude. Díky nadšencům vzniklo z bývalých kasáren Centrum branných aktivit,

5 Zblízka jehož činnost se zaměřuje především na děti a mladé lidi. Na táborech a výletech se tak instruktoři zaměřují na výuku topografie, základů první pomoci, zásady přežití v přírodě, zvyšování fyzičky a podobně. A ještě jednu věc, kterou rodiče jistě uvítají, se zde děti a studenti naučí stlát si postel a vše po sobě uklízet. Vojáci přišli do Žítkové na konci 70. let minulého století. Na vrchu Lokov umístili radiolokátory a radiolokační výškoměry, kousek za obcí pak vybudovali kasárna pro celou rotu. Když armáda vše opustila, zdálo se, že areál na Žítkové stihne stejný osud jako mnoho jiných totální zchátrání. Naštěstí v tomto případě vše bylo jinak. Budovy koupil od armády soukromý zájemce, od něhož si následně vojenští fandové pod hlavičkou Centra branných aktivit vše pronajali. To bylo v roce Během tří let se jim celý areál podařilo dát do takového stavu, že se rozhodli otevřít ho pro veřejnost. Na Žítkové si tak můžete například vyzkoušet originální bojovou hru laserovky. Jde o obdobu paintballu či airsoftu. Místo kuliček s barvou či z plastu je ale využíván laser. Zásah nebolí. Bojová hra se navíc odehrává v kulisách kasáren, která jsou uvedená do stavu z 80. let. Nechybí politicko-výchovná světnice, dnes zvaná společenská místnost, kompletně zařízené ložnice mužstva, ošetřovna, jídelna, kuchyně, dobové umývárny a podobně. Ostatně objekt Děti se mohou svézt transportérem. Foto: HEXXA je oficiálně certifikován jako turistická ubytovna. Není tak problém strávit zde i několik dnů a vše si okořenit například projížďkou v kolopásovém transportéru OT-810 HAKO či terénním voze UAZ 469. Specialitou pak je pořádání branných závodů či kurzů pro školy. Nejbližší tematická akce pro děti starší 13 let, kterou na Žítkové připravují, se uskuteční hned na začátku prázdnin od 30. června do 9. července pod názvem Vojákem na 10 dní. Všichni účastníci se stanou vojáky fiktivní armády a zažijí vojenskou službu od nástupu přes výcvik až po první bojové nasazení, popisuje projekt Radek Snopek. Více na Žítková ale není jediným bývalým vojenským místem v Bílých Karpatech, kde se zastavil čas. Další najdete nedaleko Slavičína. V kasárnách po strážní jednotce, která od armády získalo město, vznikl army park spravovaný klubem vojenské historie. A co je zde k vidění? Především stále se rozšiřující muzeum. Army park totiž disponuje jedinečnou sbírkou raket vyráběných Československem a Sovětským svazem. Rakety jsou většinou posledními svého druhu na světě. Jsou zde ale i nákladní a osobní vojenská vozidla či obrněná technika. Pro znalce jsou pak připraveny zajímavé exponáty vojenské techniky, například řezy motorů, trenažéry, nebo různé armádní vybavení. Více informací o muzeu vojenské techniky a areálu naleznete na Když nebesa zahřměla Je srpen Nebe nad Bílými Karpaty se změnilo v bojiště. Bitva neměla vítěze, jen desítky padlých. Především Američanů, posádek těžkých čtyřmotorových bombardérů, které z italské základny vyrazily směrem na velké Expozice ve Slavičíně. Foto: Město Slavičín průmyslové centrum Slezska Ostravu a její okolí. Na Bílými Karpaty je ale napadli němečtí stíhači. Podle historiků šlo v kontextu střední Evropy o velkou leteckou bitvu, rozhodně o největší nad územím tehdejšího protektorátu. Dnes bitvu připomínají muzejní expozice ve Slavičíně či Šanově a množství pomníčků. Asi nejvíce se o letecké bitvě dozvíte ve Slavičíně. Od roku 1994 je zde v městském muzeu trvale instalována jedinečná tematická expozice. Jsou zde k vidění součástky z letadel a zbraní z amerických a německých letounů. Vše je doplněno bohatou fotodokumentací. Více na Stálá expozice složená především z fragmentů létajících pevností B-17G, havarovaných například v obcích Šanov, Rudice a Vyškovec, doplněných o fotografie a modely, je také v bývalé mateřské škole v Šanově. Muzeum provozuje historický badatel Michael Žitník. Expozice je přístupná po předchozí domluvě, více na v rubrice Muzeum letecké bitvy. Bitvu připomíná i množství vojenských pietních míst. Významným památníkem je někdejší společný hrob 28 amerických letců na slavičínském hřbitově, jejichž pozůstatky zde byly uloženy 31. srpna V září 1946 byla těla letců exhumována a převezena. V roce 1994 byl odhalen na tomto dočasném hrobě nový pomník. Jeden z bombardérů byl sestřelen nedaleko Šanova. V roce 2002 byla poblíž tohoto místa instalována socha nazvaná Letecké srdce, poblíž stojí i pomník padlým letcům. Podobné připomínky bitvy lze nalézt také v dalších obcích regionu. První nestátní lesní rezervace Na východním úbočí vrchu Ploštiny se nachází jeden z unikátně zachovalých zbytků přírodě blízkého karpatského lesa lokalita Ščúrnica. Jde o více než 110 let starý lesní porost. V roce 2003 dosáhl les mýtního věku a akutně tak hrozila plošná těžba. Ochránci přírody se rozhodli pro jeho záchranu. Jak? Prostě les díky kampani Místo pro přírodu koupili. Prostředky na jeho výkup byly získány aktivitami, organizovanými místní Základní organizací Českého svazu ochránců přírody Kosenka. Momentálně je lokalita vedena jako kategorie lesů zvláštního určení z důvodu zachování biologické rozmanitosti. Tato krkolomná formulace v podstatě znamená, že v lese se hospodaří v zájmu přírody, nikoliv kvůli dřevu. Ščúrnica je přístupná po hřebenové červeně značené cestě od rekreačního střediska Královec nad Valašskými Klobouky. V okolí Valašských Klobouk je ovšem zajímavých přírodních lokalit daleko více. Například orchidejová louka Dobšena, rozhledna Královec, stejnojmenná naučná stezka a podobně. Pokud se chce zájemce před návštěvou uvedených lokalit dozvědět o zdejší přírodě co nejvíce, může navštívit ochránce z Kosenky v jejich dřevěnici ve Valašských Kloboukách. Na stejném místě je umístěno i ekocentrum a ekologická poradna. Více na Ščúrnica. Foto: ČSOP Kosenka 5

6 Ekologické aktivity? Zvědavý byl i princ Charles Hostětín navštívil v roce 2010 i princ Charles. Mimo jiné ochutnal zdejší jablečné mošty. Foto: Zlínský kraj, Petr Zákutný Jak funguje pasivní dům? Stačí k čištění vody kořeny rostlin? Jak využít sluneční energii? Co s hromadou dřevní štěpky? Nejenom to, ale i mnoho dalšího se lze dozvědět v půvabné vesničce Hostětín. Na jednom místě se zde podařilo zrealizovat snad veškeré myslitelné projekty, jejichž cílem je úspora pro člověka a pomoc krajině a přírodě. Aby se mohli inspirovat i ostatní, bylo zde založeno Centrum Veronica Hostětín. To nabízí nejenom exkurze po všech projektech, ale pořádá i množství seminářů, workshopů a dalších akcí Lesy přilákaly skláře souvisejících s ekologií, zdravým životním stylem a uchováváním tradic. A pokud na to jeden den nestačí, je zde možné nocovat v pasivním domě. Aktivity v Hostětíně nebývalým způsobem zviditelnila návštěva prince Charlese, který neodolal možnosti prohlédnout si kořenovou čistírnu odpadních vod, obecní výtopnu na dřevěnou štěpku, moštárnu a další zajímavosti. Více o nabídce na Tradice i budoucnost S obcí Hostětín je spojena i činnost sdružení Zblízka Tradice Bílých Karpat. V roce 1998 ho založili lidé, kteří si uvědomují obdivuhodnou pestrost zdejší přírody i živých tradic. Jeho posláním je využívat přírodního a kulturního dědictví tohoto regionu k trvale udržitelnému rozvoji. Mimo jiné i udělují stejnojmennou ochrannou známku například ovocnářům, včelařům, lidovým řemeslníkům a podobně. Produkty je možné nakoupit i přímo u nich. Více na Ovoce, mošty, křížaly, staré odrůdy K Bílým Karpatům neodmyslitelně patří jablka. Ať už v sadech, na které zde narazíte prakticky u každé vesnice, tak i na solitérně rostoucích stromech na okrajích lesa, kolem úvozových cest a na dalších místech, kde měla zpříjemnit cestu domácím i přespolním. Region je rovněž místem, kde se dodnes pěstují staré odrůdy ovoce. Ovšem nejvíce potěšitelná je skutečnost, že o zkušenosti se místní rádi podělí s každým, kdo projeví zájem. Není tak problém navštívit moštárnu v Hostětíně, sušárnu ovoce v Pitíně, extenzivní sady v Rokytnici, školku se starými odrůdami v Bojkovicích a podobně. V Hostětíně navíc pravidelně pořádají kurzy, vedené renomovanými odborníky, které vás seznámí s tím, jak vysazovat ovocné stromy a pečovat o ně. Více na Hluboké lesy, jejichž dřevo levně rozehřeje obří sklářské vany. To je důvod, proč sklárny v minulosti nevznikaly v průmyslových centrech, ale v malebné podhorské krajině. V Bílých Karpatech vznikla nejstarší průmyslová sklárna v katastru obce Strání. Výstavba hutě Stranier Glashütte, dnes známé jako sklárny Květná, byla zahájena v roce Od té doby prošla pozoruhodným rozvojem a její výrobky ji proslavily po celém světě. Vaz jí málem zlomila až na počátku 21. století záplava automaticky vyráběného skla z dovozu. Továrnu tehdy před uzavřením zachránili odboráři, kteří ji odkoupili, udrželi provoz a následně našli nového investora. Od roku 2011 je tato nejstarší dosud fungující sklárna v České republice součástí velkého sklářského koncernu a prakticky veškerá produkce ručně vyráběného a dekorovaného skla míří na export. Přímo v areálu skláren funguje podniková prodejna, sklárny pravidelně pořádají dny otevřených dveří. 6 V letošním roce se tak stane 2. srpna od 8.00 do Po předchozí domluvě je možná i exkurze. Podrobnosti o chystané akci na Zašlá sláva Vlárské dráhy Na území Bílých Karpat dříve fungovaly i další sklářské hutě, například ve Svaté Sidonii a Svatém Štěpánu. Tyto osady jsou nyní součástí Brumova-Bylnice. Stopy po sklářích zde již prakticky nenajdete, ale díky okolní přírodě za návštěvu určitě stojí. Dopravit se sem můžete třeba vlakem a seznámit se tak s jednou z historicky nejzajímavějších železnic v tuzemsku Vlárskou dráhou, v minulosti spojující Brno a Trenčianskou Teplou. Vlárská dráha byla součástí Českomoravské transverzální dráhy, která s využitím několika již v té době existujících úseků vytvořila spojení z Domažlic přes Tábor a Třebíč do Trenčianské Teplé. V minulosti šlo o jednu z nejvýznamnějších tranzitních tratí, kudy jezdily i některé rychlíky z Prahy do Bratislavy. Připomínkou někdejšího významu celé trati je památník, který stojí ve Vlárském průsmyku na hranicích mezi Českou republikou a Slovenskem. Postaven byl v roce 1888, u příležitosti dokončení posledního úseku. V Květné vyrábějí sklo stále ručně. Foto: Obec Strání

7 Zajímavost Luhačovice a Jurkovič Česká republika se může pochlubit bohatou tradicí lázeňství. Léčivých účinků přírodních pramenů se na našem území využívalo zřejmě již před lety. Odborníci tak usuzují podle množství římských a keltských mincí nalezených v některých pramenech právě vhození mince je dodnes považováno za výraz díků za uzdravení. V Luhačovicích je k dispozici 16 pramenů. Foto: CCRVM Lázeňství ve Zlínském kraji O lázeňství České lázně si navíc připsaly také několik světových prvenství. Například v lázních Jeseník vznikl v roce 1822 první vodoléčebný ústav na světě, v roce 1906 pak byly v Jáchymově uvedeny do provozu unikátní radonové lázně. Zlínský kraj je přitom jedním z hlavních pilířů tuzemského lázeňství. Proslulé jsou především Luhačovice, největší moravské lázně. Za věhlasem Luhačovic stojí Serenyiové Luhačovice získal v roce 1629 Gabriel Serenyi, v jehož rodě zůstaly až do roku Majitelé panství si uvědomovali význam léčivých vod jako možného zdroje příjmů. Jednotlivé prameny byly postupně upravovány. Krajem se začaly šířit zprávy o jejich léčivých účincích. Přijížděli hosté a postupně vznikaly ubytovací i léčebné kapacity. Rozvoj lázní nastartovalo především založení lázeňské akciové společnosti v roce Následně byla do Luhačovic zavedena železnice či napuštěna nedaleká přehrada. Postupně vznikaly stavby, například od architekta Dušana Jurkoviče, které dodnes tvoří dominanty lázeňského centra. V roce 1936 se staly Luhačovice městem. Zdejší prameny jsou typické vysokým obsahem minerálních látek a vynikajícím proplyněním, jsou tak odborníky považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. V lázních je využíváno celkem 16 pramenů, nejznámějšími z nich jsou Vincentka, Aloiska či Ottovka. V Luhačovicích je možné léčit především dýchací cesty, pohybový aparát, cukrovku či trávicí ústrojí. Výborných výsledků je dosahováno například v léčbě atopických ekzémů, alergických rým či onemocnění průdušek a plic u dětí. Setkání řezbářů Setkání řezbářských mistrů v Luhačovicích aneb Krása v dřevě ukrytá. To je název atraktivní akce pořádané v lázeňských Luhačovicích. Aktuální ročník se koná od 2. do 7. června. Téma pro letošní dřevosochání je "Hudební inspirace", jež vychází z Roku české hudby. Při sobotní (7. června) vernisáži si budou moci hosté prohlédnout díla Martina Cigánka, Jaromíra Dědka, Petra Eschlera, Zdenka Matyáše, Petra Krajíčka, Branislava Petráše a Leszka Sikory. Pro týdenní Setkání řezbářských mistrů bude připravený i pestrý doprovodný program. Kostelec obnovená tradice V Kostelci u Zlína byly lázně založeny rodem Seilern Aspang již v polovině 18. století. Na přelomu 19. a 20. století byly přebudovány na moderní léčebné středisko. V druhé polovině minulého století zde lázeňská péče zanikla, na seznam léčebných lázní se Kostelec vrátil v roce Od té doby se zde léčivý pramen s vysokým obsahem sirovodíku využívá k léčbě poruch pohybového aparátu či kožních onemocnění. Lázně na Slovácku V Ostrožské Nové Vsi se nacházejí sirnaté lázně. Jejich historie sahá na samý začátek minulého století, kdy byl prokázán léčivý účinek sirnaté vody vyvěrající v bažinách u obce. Postupně vznikala lázeňská zařízení. Největšího rozmachu se dočkaly lázně po roce 2000, kdy objekty prošly rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Od roku 2011 mají lázně i kolonádu. Hlavním léčebným prostředkem v lázních Ostrožská Nová Ves je sirnatá voda. Zdejší lázně jsou vhodné především pro klienty s onemocněními kůže ať už to je lupénka, atopický ekzém nebo akné. Další skupinou chorob jsou nemoci pohybového aparátu. Stavby ve stylu lidové secese patří neodmyslitelně k Luhačovicím, jde dokonce o jeden z nejvýznamnějších architektonických souborů v těchto největších moravských lázních. Jejich autorem je slovenský architekt Dušan Jurkovič. Stavby podle jeho návrhů zde vznikaly v letech 1902 až Nejznámějším objektem je Jurkovičův dům, který se nachází přímo u lázeňské kolonády. Původně přitom budova nesla jméno po hraběti Janu Serenyim, ten současný pochází z roku Další zajímavé stavby jsou například sluneční lázně, hudební pavilon či vodoléčebný ústav. Prokletí? V minulosti stávala v Luhačovicích i pověstná Slovácká búda postavená podle Jurkovičových projektů v roce Ve Slovácké búdě se scházeli novináři, spisovatelé i politici. V letních měsících sloužila jako restaurace a vinárna, na letní zahrádce hrávala dechovka. Koncem roku 2002 Slováckou búdu zničil požár. K podobnému neštěstí došlo letos i na jiném místě Východní Moravy valašských Pustevnách. Popelem zde lehl roubený objekt Libušín, považovaný spolu se sousední Maměnkou za dva architektonické skvosty Dušana Jurkoviče. Zatímco Slovácká búda již obnovena nebyla, Libušín zřejmě čeká lepší osud. Neštěstí zvedlo velkou vlnu solidarity a byla založena veřejná sbírka, jejíž výtěžek bude určen na obnovu této památky. Prostřednictvím konta /0100 můžete přispět i vy. Jurkovičův dům na lázeňské kolonádě. Foto: HEXXA 7

8 Za letadly do Kunovic Zajímavost Baťův kanál letos vstoupil do jubilejní 20. turistické sezony. Foto: CCRVM Lodí, na kole i pěšky Možnost plavby po řece i umělých kanálech, cyklostezky po rovině i do vinohradů. To je Baťův kanál a jeho okolí. Je až neuvěřitelné, jak atraktivní nabídku se podařilo kolem někdejší plavební cesty vybudovat. Zatímco dříve po kanálu pluly čluny plné uhlí, nyní výletní lodě či hausbóty vozí turisty. A ročně jich sem zavítá několik desítek tisíc. Letos v květnu byla zahájena jubilejní 20. turistická sezona na Baťově kanálu. Baťův kanál je technicky vzato vnitrozemský průplav. Vodní cesta využívá jak tok řeky Moravy, tak umělé kanálové úseky. To činí plavbu velmi atraktivní. Na více než 80 kilometrech splavných tras, převážně mezi Otrokovicemi na Zlínsku a Sudoměřicemi na Hodonínsku, je množství míst, kde si můžete půjčit loď a stát se kapitánem. Pak na vás čeká to pravé dobrodružství zdárně projet plavebními komorami, vyvázat loď u přístavních restaurací či si zkusit rychlejší plavbu po řece. K řízení lodí ani hausbótů přitom nepotřebujete žádné speciální oprávnění. Zvolit ale můžete i jinou možnost plavbu větší výletní lodí. Více informací na Kanál jako hladová zeď Historie Baťova kanálu, sahající do 30. let minulého století, je stejně pozoruhodná jako jeho současná nabídka. A to hned z několika důvodů. Impulzem k rozsáhlému vodnímu dílu podél řeky Moravy byla snaha přivést zemědělcům vodu k závlahám. K projektu se ale rychle přidala společnost Baťa, která prosadila, aby dílo sloužilo i k lodní přepravě s tím, že zvýšené náklady uhradí. Ke snaze vybudovat vodní cestu ji vedla jak snaha levně přepravit lignit z dolů na jižní Moravě do průmyslové zlínské aglomerace, tak i prezentace toho, jak může vypadat budoucnost lodní dopravy ve vnitrozemí. Ostatně, myšlenka na vybudování nesrovnatelně větší vodní cesty, kanálu Dunaj Odra Labe, je dodnes živá. Zajímavý byl i způsob výstavby kanálu v druhé půli 30. let. Svět se ještě nevzpamatoval z hospodářské krize, o pracovní místa byla nouze. Vzhledem k tomu, že hlavním investorem byl stát, padlo rozhodnutí vybudovat větší část kanálu ručně a dát tak práci co největšímu počtu místních lidí. Šlo vlastně o něco, čemu se dnes říká aktivní politika zaměstnanosti. Kanál sloužil řadu let, čluny byly taženy ze břehu. Postupně však jeho význam upadal, až nakonec osiřel. Snahy o jeho oživení a využití pro cestovní ruch se objevily na začátku 90. let. Jak to dopadlo? Přijeďte a uvidíte. V nejbližším okolí Baťova kanálu je řada turisticky atraktivních míst. Jedním z nich je i unikátní Letecké muzeum v Kunovicích. Bylo založeno v roce 1970 členy Slováckého aeroklubu. Zpočátku bylo budováno jako muzeum letounů vyrobených v dodnes fungující tamní letecké továrně. Posléze se letecký park rozrostl také o stroje jiných výrobců a z armády. V současné době stojí na ploše muzea pod širým nebem dvacet dva letadel a vrtulník Mi 4. Návštěvníci mohou obdivovat i další leteckou techniku, například vlečený terč nebo přibližovací radar. Od dubna do října je zde otevřeno každý den. Více na Muzeum se nachází poblíž letiště, které mimo jiné slouží i zdejšímu aeroklubu. Využít tak můžete letů pro veřejnost v soudobých i historických strojích a vidět z ptačí perspektivy třeba celou trasu Baťova kanálu. Ti, kteří hledají adrenalin, si pak mohou vyzkoušet tandemový seskok na padáku. Více na Cyklostezka rovná jako stůl Velkým fenoménem cykloturistických tras se stala cyklostezka vedoucí podél Baťova kanálu. Rovinatý nenáročný profil, krásné výhledy na vodu s plujícími lodičkami, okolní Chřiby a Karpaty a také dostatek občerstvovacích míst udělaly z cyklostezky ideální cíl pro cyklisty všech věkových kategorií a výkonností. Letos se tato trasa dočká navíc nového úseku z Kvasic do Otrokovic. Do léta má být hotov chybějící úsek v Napajedlích. Tím bude zaručen maximální komfort na trase Kroměříž Veselí nad Moravou. Dobrou zprávou je, že některé části cyklostezky jsou díky svému povrchu vhodné i pro in line bruslaře. Vzhůru na vinice. Není nutné jezdit jenom po rovině Z cyklostezky podél Baťova kanálu se lze na několika místech napojit na síť Moravských vinařských stezek. Je tvořena deseti okruhy, které propojuje páteřní Moravská vinná stezka. Celková délka značených tras je kilometrů. Stezky jsou vedeny vinohrady s jejich sklepními uličkami, případně vás zavedou na další atraktivní místa. Více na www. vinarske.stezky.cz. Slovácko a víno V České republice jsou dvě vinařské oblasti Čechy a Morava, které se dále dělí na podoblasti. V Čechách jde o mělnickou a lito- 8 měřickou, na Moravě pak o znojemskou, mikulovskou, velkopavlovickou a slováckou. Ve slovácké podoblasti se daří především Rulandskému bílému i Rulandskému šedému, Veltlínskému zelenému a Chardonnay, z vrchních kamenitých partií pochází vynikající Ryzlink rýnský. Na Kyjovsku a Uherskohradišťsku, v severnější výspě vinařské oblasti Morava, jsou rozšířenější rané odrůdy jako Müller Thurgau či Muškát moravský, který vznikl ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích. Z modrých odrůd se pěstují nejčastěji Modrý Portugal, Rulandské modré, Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Cabernet Moravia, vyšlechtěný v Moravské Nové Vsi na Břeclavsku. Baťův kanál je rájem cykloturistiky. Foto: CCRVM