SVJ SVT SI MUSÍME ZASLOUŽIT

Transkript

1

2 agent John Francis Ková SVJ SVT SI MUSÍME ZASLOUŽIT PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

3 Copyright Tomáš Bartoš, Karolina Francová, Jan Hlávka, Ondej Neff, Jií W. Procházka, Vlado Ríša, Františka Vrbenská, Miroslav Žamboch, 2008 Cover Art Lubomír Kupík, 2008 Illustrations Jan Doležálek, Dana Haferová, Marek Hlavatý, Tomáš Jedno, Jan Patrik Krásný, Petr Vyoral, 2008 Design Jan Doležálek, 2008 Edition 2008 All rights are reserved ISBN

4 Vážení pátelé, tenái, JFK speciál, který držíte v rukou, je osmnáctým svazkem série v poadí. Pi periodicit zhruba dva msíce to pedstavuje ti roky existence. Za tu dobu se do tvorby píbh agenta Johna Kováe zapojilo deset autor, kteí dohromady vytvoili víc než dva a pl tisíce stran extravagantních dobrodružství. To všechno ale není vlastn až tak dležité. Dležité je, že žádný tuzemský science fiction seriál nebyl a te tu najednou je; dležité je, že ho máte rádi, že ho tete a samozejm kupujete. V roce 2004 byla myšlenka knižní seriálové ady psané eskými autory založené na eských reáliích tou nejvtší science fiction, s níž se tuzemští nakladatelé asi setkali. Malý trh, žádná záruka úspchu, žádná tradice vyhozená investice. Jenomže to byla výzva, zkusit vytvoit nco nového, navíc spojená s touhou psát ryzí, omezeními minimáln svázanou sérii. Po pekonání poáteních obtíží vznikl pružn fungující JFK tým a s ním první knihy. V prvních šesti dílech byl rozsah limitován sto dvaceti stránkami. Vejít se do toho formátu mli problém i zkušení autoi, otcové zakladatelé Miroslav Žamboch a Jií W. Procházka. Po jistém váhání byl rozsah navýšen na sto šedesát stran, který lépe vyhovoval stále narstající komplexnosti jednotlivých epizod, a pozdji pak ješt jednou na sto devadesát stran. Úspch seriálu do jisté míry závisí na míe rutiny, známosti, familiárnosti, kterou dopává svým píznivcm. My se snažíme toto pravidlo respektovat v minimální nutné míe. Spisovatelé píší rznými styly, mají rzný pístup k dobrodružné literatue jako takové a zatím zatím nám to prochází. A to díky dvma vcem: protože všichni autoi jsou profesionálové v nejlepším smyslu tohoto slova (platí i pro nováky!) a protože jsou eští tenái dobrodružné literatury-znan vzdlaní a souasn i extrémn tolerantní. V JFK najdeme odkazy na historii eskou i zahraniní, na popkulturu, na náboženská vyznání, humor, horor, drsnou akci. To je velké plus, které oceujete, které si všichni užíváme. A dále, milovnici hororu obvykle píliš neholdují komedii a naopak, podobn psychothriller nemá spolené fanoušky s akním dramatem. John

5 Ková njakým zpsobem dokázal najít platformu, na které si všichni rozumíme. V tomto speciálu potkáte, až na dv výjimky, všechny dosavadní autory a všechny ilustrátory. Pedstavíme vám fantastický žánr v jeho všech možných podobách, od sofistikované erotinosti až po hardcore science fiction. A samozejm cokoliv, co se nachází mezi tmito mantinely. Pokud to vbec jsou mantinely, science fiction, a pro dobrodružnou to platí o to více, by je mít nemla Jako všichni tvrci, i my jsme na naše dít hrdí a dkujeme vám za píze. Váš JFK tým.

6 JIÍ W. PROCHÁZKA Jeden ze dvou otc zakladatel JFK série. Má na kont ti vynikající JFK knihy, Není krve bez ohn, Armády nesmrtelných a Podhoubí smrti. Na eské SFF scén se pohybuje už njaký ten pátek a koení ji svým nadhledem, smyslem pro humor, citem pro jazyk a láskou k zemím Koruny eské. Do svých dl vkládá znané množství podpovrchových odkaz, které dokážou ocenit zejména zkušení tenái. V píbzích Johna F. Kováe pouští svou imaginaci na ješt delší vodítko než obvykle a do literatury pináší tarantinovský pístup což oceuje stále více tená. V povídce Píliš mnoho Lilií se ukáže, že s Johnem Kováem a Jirkou W. Procházkou není ani návštva hbitova poklidnou pietní záležitostí.

7 PÍLIŠ MNOHO LILIÍ John svíral kytici blostných lilií. Nebe bylo na rozdíl od kvtin temné. Mezi vodou ztžklými mrany se obas prodral slunení paprsek. já vím, že jdu pozd, povzdychl si Ková a mávl kv0tinami. Pohlédl na hodinky. Ml jsem problémy, mami. Ale jist, vím, že se nemám vymlouvat Jenže cestou pepadli náš vlak. Vezli jsme njaký triangulaní lokátory, to by t nezajímalo, takový ty naše technický sarapatiky. Rozsekali náš vz zvení, na kusy. Když vlak zastavil, pipomínal vagón otevenou konzervu. To víš, my si to taky nenechali líbit, jenže ti zmetkové mli deltoidy, takový létající potvory. Hlavou mi bleskla tvoje ef šestnáctka. Ta by se nám, mami, hodila! A s takovou excelentní pilotkou, jako s byla ty, to by fakt byl deus ex machina zasmál se Ková tiše, vlastn ani se tak nezasmál, spíš pozvedl koutky rt. Pendal kytici z jedné ruky do druhé a podrbal se v tídenním strništi vous. Tch šedivých za poslední roky njak moc pibylo. Obliej ml pohublý a hluboké oi se leskly na pozadí bledých tváí. Nepokojn se rozhlédl, v tomhle prostedí si nepipadal moc dobe, ale pak se s kvtinami opt otoil. Co ti budu povídat, nakonec jsme se z toho vystíleli jak Desperádo. Nemluv o tom, že naše šéfová si ten pesun ohlídala a na deltoidy nakonec staila stará dobrá tyiadvacítka. Urit pamatuješ ten ruský bitevní vrtulník; ano, ty mašiny poád ješt lítaj Škoda, že taky nelítáš s námi. Dám ruku na to, že by ti celá ta naše banda sedla a ty by ses taky všem líbila! Na to si vsadím, mami, Ková pokril levaku, zaal pst a letmo pohlédl na hodinky. Vážné by se ti líbilo být s námi, dodal se zamženým pohledem, pistoupil k hrobu a položil na mramorovou desku kytici lilií bílých jak smrt. Zaalo pršet. JFK si obma rukama povytáhl límec tmavošedého kabátu. Díval se na náhrobek s nápisem Elisabeth Francis Kovar *1959 l999. Vyndal z kapsy drobný pedmt a rozbalil jej. Stril fólii do kapsy a pedmt usadil do rohu náhrobního kamene, do vytesané prohlubn

8 pro svíky. Kryt svítilny rotoval a sinavý plamen házel odlesky po leštné žule náhrobní desky. Závoje dešových kapek zvýrazovaly svtelný úinek. Tohle svtýlko pro tebe sestrojil náš profesor, von Wonder, ekl Ková. To máš k desátému výroí, mami. A mám ješt jedno pekvapení dneska t bereme do týmu, to koukáš, vi? Prost se staneš souástí Agentury. Déš houstl a na zem se krom kapek snášely i zbarvené listy javor a jilm. Nebýt žlutých a rudých list, svt by byl skoro jednobarevný. ernobílý comics s obas zvýraznnou, kiklavou barvou. Nad vinohradskými hbitovy rozprostel kídla zármutek a boukový cumulonimbus. Setmlo se. John Ková se naklonil k blostným kvtinám pevázaným stíbitou stužkou a posunul je blíž k náhrobku, aby kytici lépe osvtlovala von Wonderova lampika. Spokojen zaregistroval, že se od nádhern opalizujícího, jakoby fantómového svtla rozzáil celý náhrobní kámen. Zdálo se, že sám monolit do sebe nasává energii profesorova dárku. JFK stál u hrobu matky; zase pohlédl na hodinky, potetí za pt minut, a opt se rozhlédl. Konen * * * Po travnaté cest pokryté spadaným listím, z cár mlhy a pruh mihotajícího se dešt, se blížila postava v tmavém, dlouhém upnutém plášti. Muž ml hluboko naražený klobouk a v ruce svíral kytici bílých kvt. Šel a upíral zrak pár metr ped sebe, do zem; kráel zvolna, zamyšlen, nespchal. Ková mu zamával, ale muž jej dosud nezaznamenal. Ková se letmo otoil k hrobu a podotkl: Tak, jsme tady všichni, mami. A v tom to spatil. Karmínový bod zamovacího laseru se usadil na nejvtším okvtním plátku. Ani se nehnul. Musel ho tam umístit profesionál. ervený bod nasvítil tak, že ho Ková nemohl pehlédnout. Kde jsi, parchante? JFK se napímil a zvedl ruce. Beze zbraní.

9 Mami, asi tady budeš mít dneska rušno, poznamenal a otoil se. Vítej v Agentue. Díky houstnoucímu dešti zahlédl dráhu laseru od lilie až ke zbrani. Stelec byl vlevo, v rozsoše takka opadaného javoru. Byl pitisknutý ke kmeni tak dokonale, že ho Ková nezahlédl ani te. Muž v dlouhém kabátu mezitím zahlédl Kováe se zvednutýma rukama a v domnní, že to je na nj, mu nadšen zamával: Johne! Táto! Ani nevíš, jak rád t zase vidím! Já bych t te radši nevidl, táto, pomyslel si Ková a nahlas se zasmál: A co teprve já! Jsem opravdu rád, žes pišel! a zvednuté ruce zvolna, velice pomalu rozpažil k srdenému objetí. Snad to ješt nespustí? Zatracen, to snad ne Ková totiž zahlédl další ervený bod. Usadil se otci na pravé stran klobouku, z pohledu Kováe. Tenká ervená linie vedla zprava, od vztyených paží monumentálního lkajícího andla. Nad ním byl další odstelova. Ve vojenské terminologii se od JFK nacházel na dvou hodinách. Josef Ková pišel k synovi, kvtiny stále v ruce, a pevn jej obma rukama objal. Ty kluku, ty se taky neozveš, ekl, ale nevyítal. Konstatoval. John stisk optoval a rozhlížel se. Sledoval ve vzduchu zavšené, nepatrn se chvjící rudé paprsky. Nemohl jsem ti zavolat, táto. Ale vzkaz jsi, díkybohu, dostal. V poádku. Však já vím, maximální utajení, armáda, chápu S maminkou to bylo to samé. Když byla na misi, ozvala se vždycky, až když piletla rovnou na dovolenou. To bylo nkdy na palici, zasmál se senior. John úsmv optoval. Oba muži stáli proti sob. Johnovi stékal déš po tváích, a nebyl to jen déš. Otec vrtl hlavou, na pravé stran klobouku usazený rudý bod, usmíval se a íkal: To by m vera ani ve snu nenapadlo, že se dneska uvidíme. Nkoho to zejm napadlo, pomyslel si Ková. Tátovi pikývl. A dál odevzdan dumal nad tím, kam mu míí první odstelova do

10 hlavy nebo do bicha? Jako by tu vtu už nkde slyšel Do hlavy nebo do bicha? Vyber si! Josef Ková se sklonil k hrobu a uložil bílou kytici vedle synovy. Krásný lilie, Johne. ekl. Máma je mla ráda. Ková junior pelétl zrakem okolí. Nic se nezmnilo. Bohužel Taky to všechno mže být jen špatný vtip, pomyslel si. Nebo dobrý Záleží na point. Ješt jednou si prohlédl vinohradský hbitov a v tom si uvdomil si, že to vtip nebude. Prostor kolem nich byl doista vymetený; žádné shrbené staenky nad zarostlými hroby, žádní promenující se pozstalí, žádní znudní frackové na bizarním rodinném výlet za ddou. Kam dohlédl, nebyla ani noha. Tohle byla peliv pipravená akce. Na celý ten posmutnlý kousek svta se snášel hustý, jemný déš. Blížila se bouka. Vzorn sestíhané, temnjší i svtlejší túje tyící se kolem cest a cestiek, hroby a hrobky, lesknoucí se stíbrné smrky a do ad vyrovnané náhrobní desky, paletou impresionist zbarvené koruny javoru, modín a jilm; pod nimi plaící andlé, mrtvé hrdliky, oprýskané kamenné kíže a okázalé erné obelisky, to vše byl nyní Kováv paralelní vesmír. On s tátou, dv kytice bílých lilií a dv ervené, smrtící linie. Byl to jednoduchý vesmír, pár stavebních prvk jenže v nm poád cosi scházelo. Nco podstatného. John F. Ková zvedl ruce nad hlavu a nkolikrát se zvolna otoil. Johne, co to vyvádíš? Ale to je, táto, takový mj hbitovní rituál. Josef Ková pikývl, ostatn, jako válený fotograf se dokázal pizpsobit jakékoliv situaci. Bez dalších eí pozvedl paže a taktéž se tikrát otoil. Potom se zastavil tváí v tvá synovi a díval se mu do oí: Dobrý? Mnohem lepší, pousmál se John. Dík, táto. Konen se trošku uvolnil. Bože, to je dobe, že po nich ti liajzlové nestílí jen tak, pro nic za nic. Nevdl, co by dlal, kdyby to spustili. Má tady pece tátu a stojí u hrobu mámy. Krucinál, co by asi tak dlali všichni ti proslulí super agenti na jeho míst?

11 Po celou dobu zeteln vnímal tlak vlastních zbraní v podpaží, za pasem, nad kotníkem. Takka zeteln pulsovaly nedokavostí, vybízely ho ke zteštné akci (tch jsi pece už zažil!), lákaly jej svdnji než Sirény Ne! Te mu nebyly nic platné! Situace se ovšem mla rázem zmnit. Ková to vytušil chvilinku ped tím, ale nestail zareagovat Nechtl bys deštník, Johne? Jsi celý mokrý! pronesl otec a bez varování sáhl do kapsy kabátu. Proboha! Nehýbej se, táto! Josef Ková práv vyndával vystelovací deštník. Koupil ho nedávno; tedy, spíš ho dostal když si poizoval kabát od Pietra Fi1ipi. Ano, je to sice dražší firma, ale nabídli mu našlehané capuccino, nechali ho v klidu si vybrat, prost spoádaní obchodníci. Pro bych se neml hýbat? Chci ti dát deštník! Nestílejte! zaval Ková do dešt a zašermoval rukama. On nic neví! Tváe mu zkivila bezmoc. Byl si vdom toho, že je pozd Josef Ková práv pozvedl deštník a stiskl tlaítko. Vybral si erný; erná nezklame, erná je klasika. A vdl, že tohle je spolehlivý kus. Ped oima jeho syna zpomalen defilovaly soubžn se odehrávající dje. Ne! Jeho výkik nikdo nevnímal. Svt se ocitl ve zpomaleném rytmu; zvuky podprahov brumlaly a všudypítomný déš v šikmých linkách dokresloval rozfázovaný obraz do comicsov ernobílých linií. Tlop! První rána otoila tátu o sto osmdesát stup. Ruka! Kapky syté rudé krve vystíkly na leštnou žulu. Jeho tlo bylo ješt v náklonu, když ho následující rána srazila k zemi. Bok! Tlop! Další krev a další bolest. Starý muž dopadl na náhrobní desku. Zaúpl. Kámen a bolest. * * * Táto! vykikl Ková a vrhl se k otci, aby jej kryl ped dalšími projektily. Žiješ? svíral ho pažemi v podpaží a sunul se s ním za náhrobní kámen s nápisem Elisabeth Francis Kovar * Po nápisu stékala krev. Do prdele! Co to bylo?

12 Kams to dostal? Do ruky A do boku! Hergot! Pálí to jak mrcha! To bude dobrý! To bude dobrý Volám záchranku! A do hajzlu! Copak, nemám zaplacený zdravotní pojištní? Není tady signál! Bhví, co máš za káp, Johne! Zkus mou starou Nokii Au, to je sakra bolest! Chci íct, táto, že tady není žádný signál! I kdybys ml na zádech satelit! podotkl John Ková a opatrn prohmatával otci ruku. Dovolíš? Podívám se ti na to. Prosím t, nejsem stelený poprvé! To když jsme byli na polích v Kuvajtu, to bych ti mohl vyprávt Byl to istý prstel, šel mimo kosti i tepny. Druhá rána na boku vypadala sice oškliv, ale bylo to povrchní zranní. Díkybohu, nešlo o život. Ty máš snad kurs zdravotníka? nedviv na nj pohlédl otec. Neboj. Nebudu t léit. Opravdu. No, já jen aby * * * Chci vdt, co mám íct záchrance, táto. Slyšíš? To jsou borci! Už jedou! JFK to slyšel až moc dobe. To nejsou oni, táto, ekl a nevícn se otoil po zvuku. Pro myslíš? Záchranka nemá kon. Tím mí koáry. Po hlavní píjezdové cest od západní vinohradské brány pijíždl barokn vyzdobený, ernozlatý koár tažený erným tyspežím. Takhle jezdj funebráci, podotkl otec nejist a levou ruku si pitiskl na hru. Srdce bilo pravideln, i když o poznání rychleji. To snad je moc brzo, ne? Ješt nejsem pipravený. Takhle nejezdí jen funebráci, táto. * * *

13 Kon zastavili sami. Žádný vozka, žádný bi, žádné Prrr! Kabina koáru se zhoupla na ocelových pérech. Okénka pokrývalo erné sukno a na erných dvíkách olemovaných stíbrným pruhem se skvlo lesknoucí se stíbrné X. Z koáru vystoupil vysoký muž v erném plášti, v erném klobouku a obliej ml skrytý za ernou maskou. V ruce držel kytici bílých lilií. Tohle m mrzí, pronesl beze slova na uvítanou a ukázal hlkou se stíbrným bodcem na krvácejícího Kováe seniora. JFK se postavil a zhluboka se nadechl. Ruce m) zaaté v psti. Nemohl toho hajzla jen tak zastelit, protože tady byl kupíkladu! ranný táta. A protože by stejn tak jako tak nedokázal tasit zbra rychleji, natož vystelit. Krom toho si byl vdom, že je stále zamený minimáln na jedné, ale spíš na více optikách. Pod optikami jsou hlavn a v nich zas náboje. A na spouštích spoívají lehké, netrplivé prsty. To by mlo, poznamenal Ková. Když mi nkdo stílí na rodinu, zpravidla ho to mrzí. Dost Ale no tak, píteli, co to žvaníte? Taková klišé? ekal bych od vás nco nápaditjšího, njakou tu teskutou, pop-kulturní hlášku. Co je to, krucinál, za chlapa? ozval se Josef Ková a zasípal bolestí. Ková junior mu mezitím pomohl posadit se. Otec se opel o náhrobní kámen své Elizabeth Francis a hledl na muže v erném. Dál nic neíkal, nebylo teba. Jsem hrab Xaverius Hawk. Tší m, pane. To je ten šmejd, co t nechal málem oddlat, upesnil JFK. Pro ty expresivní výrazy, Johne? upen na nj pohlédl X- Hawk. Bylo to zvláštní; obliej mu skrývala matn erná maska s tenkými, stíbit se blýskajícími przory, a pesto bylo zetelné, že akoli se ani nepohnul na nj upen pohlédl. ekl jsem, že m to mrzí. Ostatn, toho snaživého stelce nemine trest. Nikdo totiž nebude beztrestn stílet na vašeho otce a už vbec ne kvli deštníku, navíc od Pietra Filipi. Johne, on t zná. Ano, táto. My se tady s pánem známe. Už delší dobu. Vy jste na m opravdu nechal stílet? ujistil se Josef Ková.

14 X-Hawk mírn pozvedl paže, zase je svsil a mlky, odevzdan pikývl. To máš teda pkný kamarády, Johne! To ti povím! JFK mlky pozvedl paže, zase je svsil a zavrtl hlavou. Nic mi neíkej. dodal zvýšeným hlasem otec. Déš ustával. Ze zem, z tlejícího listí a z hrob stoupal mlžný opar. Na hbitov tu a tam poblikávala skomírající svíka, bylo pár dní po Dušikách. Halogenové napodobeniny mstských plynových lamp vydávaly mrtvoln bledý svit, ostatn, jaký jiný by se na hbitov hodil, a v korunách strom se prohánl vítr. Kon nepokojn zaržáli a pohodili hlavami. erné hívy se zaleskly v mastném svtle šedivé velkomstské oblohy. Ková pohlédl na vraníky a pehlédl okolí. Pátral po tom, co ta ušlechtilá zvíata rozrušilo. Ze stín vrhaných tújemi a jalovci se vylouply tyi temné siluety a míily si to k nim. Muži v erných kuklách, s mikroporty na obliejích a se sofistikovanými zbranmi v rukou se rozestavili kolem X-Hawka. Automatické zbran na hrudích, odhodlaný výraz v oích, nekompromisní Jak pi zásahu penášeném on-line do hlavních zpráv. Hrab Xaverius Hawk pistoupil k náhrobní desce Elizabeth Francis a dív, než Kováové staili zaprotestovat, položil na ni i on kytici bílých lilií. Decentn se uklonil, narovnal záda a s úastí pohlédl na náhrobek. Z jedné strany se o kámen opíral krvácející Josef Ková, na druhé stran záila opalizujícím svitem von Wonderova svítilna. Ty vaše košata nevyhodím jen proto, že Francis se lilie líbí, poznamenal Ková senior. A možná i proto, že jste stále na mušce mých lidí, doplnil ho X-Hawk a ukázal hlkou na Kováovu hru s usazeným erveným bodem. Radím vám dobe. Kovái juniore, pokud chcete, aby se papínkovi dostalo brzkého ošetení, tak již žádné prudké pohyby, prosím. Další vystelovací deštník nemusím tolerovat. Poslyšte, hrab i co jste vlastn za, ozval se namísto syna Josef Ková. Nedalo mu to a zas musel mít svou: Pedpokládám, že jste nepinesl Elizabeth jenom njaký kytky, když vynechám, že m

15 ti vaši blbeci málem zastelili kvli deštníku. Tak o co tady vlastn, hergot, jde? Nebojte se, vidl jsem možná víc film než vy. Tak do toho. Vše by vám mohl vysvtlit syn, pootoil se X-Hawk na Johna Kováe. Jste zas na špatném míst a ve špatnou dobu, poznamenal JFK. Co se týká místa, ani bych neekl, pousmál se X-Hawk a ukázal hlkou na von Wonderovu svítilnu. A ohledn doby asu mám zejm dost. A to si pište, že si tady pokám, než aktivujete další triangulaní bod. To ale není ono. To jste si pece musel dávno promit! Johne, krucinál, dozvím se konen, co se tu dje? hekal Josef Ková a celkem pochopiteln a bez zbyteného pehrávání kivil obliej bolestí. To bys fakt nepochopil, táto. Zkus to! Obas mám i svtlý chvilky. Jak chceš. Máme tady nový problém v oblasti zamovaích kót sférické pentanometrie. Pesnji eeno, jde o definování nových interrealitních souadnic pro pohyb Maurbyho bodu. Nov generujeme tvar a rozmr ptirozmrné zamovací sít a k tomu potebujeme v bazální realit vytyit triangulaní body. V téhle fázi experiment jde zejména o absolutní pesnost zamení technologicky vytváených hyperfantóm a to jak z hlediska prostoru, tak z hlediska asu. Samozejm v dané realit což je úžasné. Skvlý, hlesl otec. Niemu nerozumím Ale hlavn nerozumím tomu, pro mé kvli njakým vašem podlaným zamovacím bodm, to jsem ješt pochopil, nkdo postelil! pronášel ztžka a tiskl si postelenou levici k tlu. Protože to jsou piblblí, nemyslící hovada, táto! Potebuje lékae, to sakra nevidíte? zaval Ková junior na Xaveria Hawka. Já to uezdržuju. Já ne, poznamenal hrab. Pokud to chcete urychlit, tak bych ml jedno ešení, mávl hlkou k Elisabethin náhrobnímu kameni. Pistoupil k nmu, sebral z prohlubn modravou svítilnu a vrátil se s ní ke koáru. My si to už v našich laboratoích v naší bazální realit! vyzkoušíme sami. A pak se ozvem.

16 S vaší bazální realitou bžte do prdele! Tohle je hrob mý mámy, v téhle realit! A vrate to! Tak to jste vy, kdo na hbitovech krade svíky a demoluje náhrobky? pozvedl Josef Ková hlas a významn zahrozil zdravou rukou. Že se nestydíte, love! Tak starej a takhle blbne! Táto, hele, musíme t dostat k doktorovi a Jen to tady s tím chlapem doeš, Johne! Krade mám lampiky! Já pežil jinaí zranní, to ti povím! A na tohle si ješt pokám! Hrab Xaverius Hawk z Jestábí Lhoty stál u aksamitem potaženého koáru. Otáel v rukou zcela fascinovaný von Wonderovu interrealitní svítilnu. Hlkou se stíbitým bodcem stídav ukazoval na oba Kováe, na rozsochatý javor a v mlžném oparu se vlnící hrobku s padlým andlem. Ve veerní mlze se rudé linie skvly jasné a výmluvn. Což byl pádný argument pro vyjednávání. i spíše pro nevyjednávání. Je mi líto, pronesl hrab X-Hawk s pohledem upeným ke koberci ze žloutnoucího listí. Na nic si nepokáte, pane Kovái. Zde jsem totiž skonil. Myslím, že se rozlouím a vyrazím Myslím, že nevyrazíte, ozvalo se zblízka. * * * Po cest pokryté zažloutlým spadaným listím, z cár podzimní mlhy, picházela štíhlá žena s velkou kyticí bílých lilií. Mla na sob dlouhý, rozepnutý pláš, šla rychle a kvtiny obma rukama svírala v náruí. Andreo, co vy tady? zeptal se vskutku pekvapený hrab. JFK zíral. Pece si musela všimnout tch rudých paprsk! Komtesa de Villefort letmo pehlédla úastníky hbitovního dostaveníka. Taky nesu kytky na hrob, nevidíte? ekla a lehce pozvedla kvtiny. Dvakrát to tlumen tesklo. Lesklé, rotující projektily prorazily okvtní plátky lilií. První vlétl vlevo stojícímu muži do hlavy koenem nosu. O nco pomaleji pokraoval mozkem, ale pesto ml dost energie na to, aby po prletu hlavou s sebou vzal kus lebení

17 kosti. V gejzíru krve, šedavé hmoty a roztíštné lebky ukonil svj úkol. Druhá stela zasáhla muže vpravo. Také odvedla kvalitní práci, závr byl ostatn obdobný. Jen si pro zmnu zvolila cestu do mozkového centra ( pokud se u píslušník ochranek dá hovoit o mozku) levým okem. Splasssh Cáklo to. Bílé kvtiny i jednotlivé okvtní oplátky se snášely na podzimní, vlhkou zem a pipomínaly umírající motýly. Villefortová je nemohla svírat v náruí v napažených rukou totiž svírala pistole. Byla rychlá. Kráela kupedu a práv mírn rozpažila, aby zamila zbývající dva muže. Ti se instinktivn dali do pohybu a zvedali samopaly ke stelb. Tetí stela zasáhla gorilu do krku. Šokovou terapií vyléila uzel na hlasivkách a prolétla páteí. Exploze roztíštných obratl, v listopadové mlze se vznášel kus míchy, rotující krvavý projektil, svtla ramp, nesnesitelná lehkost zabíjení, moderní doba Padající listy a padající tlo. tvrtý chlap zvedal zbra a soubžn tiskl spouš. Z hlavn šlehaly plameny a kulky kypily travnatou cestu. Krom hlíny rvaly i žluté a ervené a béžové a hndé spadané listy. Villefortová pozmnila námr tvrtého výstelu a prostelila stelci paži. Ani ten nejvtší filmový hrdina by nedokázal svírat zbra, kdyby mu z bicepsu nkdo ustelil polovinu svalové hmoty. Dalším výstelem z druhé pistole mu pro jistotu prostelila hlavu; to mla vyzkoušené a na soupee to docela spolehliv zabíralo. Komtesa de Villefort šla stejn rychle, jako když se ped chvílí vynoila ze vznášejících se mlžných cár, jako když se její štíhlé tlo poprvé zjevilo mezi hustými tújemi a zvrásnnými kmeny javor. Došla k hrabti a zvedla pistoli. Piložila mu tlumi na masku, rovnou mezi oi. Te to tady pebíráme my, ekla. V korun stromu zaskehotal havran. * * * X-Hawk pootoil hlavu. Jen tak, aby Andreu nedonutil stisknout spouš.

18 Vypadá jako opravdový, poznamenal s neskrývanou ironií. Až takhle jste dopadli? Zvíecí signály? To je fakt havran, odsekla komtesa. Vega by se takhle nenauil krákat ani po bedn Walkera. Hrab chtl cosi sarkastického podotknout, ale tlumená exploze za hrobkou tam, kde se skrýval druhý ostelova mu perušila ni hovoru. Pohlédl do tch míst. Copak, stalo se nco? starostliv se optala Andrea. X-Hawk radji zakroutil hlavou. Ková to zaregistroval ve stejnou chvíli. ervené linie zmizely, jako když vypnou proud. Hned se lépe dýchalo. Ahoj, Andreo, ekl. To je Andrea? hlesl od hrobu manželky Josef Ková. Jak jsi mi o ní íkal? Hezká holka! Znedaleka se ozvalo temné žuchnutí. Javory. Pád tla ze stromu. Dobrý den, pane Kovái, pohlédla Villefortová vlídn na Kováova otce. Dobrý, hekl bolestí trápený a vodou zmáený starý muž. Rozhlédl se po všech tch mrtvých okolo. Jste skvlá holina! Johne, té by ses ml držet! Ostrá jak bitva! Chlap ukradne lampiku z hrobu mámy a ona mu za to pobije komplet ochranku! To se mi líbí, dve! Takhle na n, na šmejdy zlodjský! Zas njaký pád Javory. Tentokrát nikoli bezvládného tla. O zem zadunly vysoké vojenské boty. A se mnou se nebavíš? zeptal se JFK, oi sklonné k cest pokryté mramorovou drtí a cirkusov zbarveným listím. Žlutá, ervená, oranžová, žlutá, ervená, oranžová, žlutá Vincent Vega dokonil v hbitovních stínech práci. Shodil z koruny javoru tlo podíznutého stelce, promil okolí Geiger- Thurgauovým indikátorem a hupsnul na zem. Druhého stelce, toho nad hrobkou s napodobeninou ímského sloupoadí, skolil chvilinku pedtím projektilem plnným rtutí. Ml jedinou možnost. Trefil, jak jinak. Nemluv na m, pronesla Andrea ke Kováovi. Nechtl jsem t otravovat rodinejma vcma. Blbeku.

19 Poslyšte, vy dva, zamumlal X-Hawk s pistolí stále piloženou k elu, nechtli byste si to probrat nkde v klidu? Já bych se mezitím vzdálil a Mlte, doporuila mu Villefortová a zdraznila to pitlaením tlumie na masku. X-Hawk zmlknul a pokril rameny. Komtesu de Villefort znal natolik dlouho, aby poznal, že je rozzlobená. Johne, hele, tak se mi zdá, že jsi tu pvabnou dámu rozílil? vmísil se do debaty otec. To bych rád vdl, co s to zas provedl, kluku nezdárná Au! stoil se do klubíka bolestí. Svíral si ránu na prostelené paži a bolestiv sykl mezi rty. Nemáte nkdo obvazy?! zeptal se Ková junior docela drazn a snažil se nedívat na Andreu. Volali jsme stodvanáctku, odvtila komtesa a probodávala Kováe pohledem. Dík. Ale tady není signál! Te zas je. Hrab nám to tady kapánek rušil. Te nás najdou pesné, podle tátovy gépéesky. Já se z tch vašich signál a gépéesek jednou doista zblázním, povzdychl si Ková senior a opt se trhav nadechl. Bolelo ho celé télo a snad i ervené krvinky. Mluvíte mi z duše, podotkl X-Hawk suše. Taky mi tahle komunikaní hysterie leze krkem. Neml jste bejt zticha? otrávené pronesla Villefortová, ale spustila pistoli k tlu. A já poád v duchu poítal, jak to s tou rukou dlouho vydržíte, opáil X-Hawk. Nezdá se to, ale po pár minutách je to s tou zbraní zátž, co? O mou ruku se nestarejte! A aby mezi námi bylo jasno, pozvedla ob pistole a jednou ukázala za hlavu hrabte, te to za m pebírá jinaí frajer. Kováovi to bylo jasné. Ani se nemusel ohlížet. Nazdar, Johne. Brej veír, pane Ková, zadunlo to zblízka, Ten hlas byl nepeslechnutelný. A vy, šmejde, zkuste se pohnout! Ahoj, Vinci, ekl Ková. Stará dobrá parta se schází; zatím to není na oslavu Vincent Vega obešel koár. Zastavil se u koní a jednoho zlehka poplácal po plecích. Vzpomnl si na milovníka koní,

20 starého dobrého Boormana, a povzdychl si. Hrab X-Hawk to vše sledoval se znanou nelibostí. Tohle byli totiž jeho vyhlášení pekelní oi! Nikdo neml právo je poplácávat, tím mén hladit! A oni by si to nemli nechat líbit! Pane Vego! Prosím! Nepibližujte se k mým zvíatm! Bez obav, starej pane. Však voni m neukousnou, vite, kobylky? Pkný kusy, to vám eknu. Kdyby je vidl Frankie, byl by nadšenej! X-Hawk tiše zafunl a zavrtl hlavou. Dnes neml dobrý den. Abychom to nezakecali, ozvala se Villefortová. Poád máte, hrab, nco, co vám nepatí. Zdáli se blížila siréna záchranky. Jekot se rozléhal nad stechami dom i korunami strom. Sanitka jela seshora, od Želivského. Do Vinohradské fakultní je to odsud zpátky coby dup. John Francis Ková pohlédl na otce a s úlevou se ohlédl. Takže abychom to zbyten nerozebírali, ekl X-Hawk. Tuhle vciku si beru s sebou, pozvedl hbitovní lampu a naznail holí kruh, jako že všichni tady se poád toí v kruhu a debata nikam nevede Ale, ale, pronesl Vega a nepatrn pozvedl pušku. Tak nepatrn, že hlave náhodou míila na masku pána z Jestábí Lhoty. X-Hawk se horní ástí tla ani nepohnul, vdl dobe, kdo na nj míí! Naklonil hlavu, jako že by rád cosi poznamenal, ale nepatrn pitom pohnul holí; tentokrát opsal kruh v opaném smru. Poté zaal obracet pohyb hrotu do magické, nekonené osmiky. Ze špice sotva viditeln zablesklo. Andrea to se zájmem pozorovala, nechala pistoli dál klidn sklonnou a jen stiskla spouš. Tluuops! Tesklo to, vachtlo to a hrab zíral. Na komtesu, pak dol. Andrea de Villefort mu práv prostelila stehno. Vy jste m stelila! Komtesa pokrila rameny a podívala se na kouící pistoli. Vypadá to tak. Mlo to být ale výš. Co si to dovolujete, sakra! Pece víte, jaké mám konexe? Vy evidentn netušíte, kdo vlastn jsem? hrab si nevícn svíral krvácející nohu.

21 Postelený hráb? tipl si John Francis Ková. Máte kurevský štstí, chlape, že pro tátu jede záchranka. Možná vás vezmou oba najednou. Nechte si ei o konexích, pronesla Villefortová otráven. Budete se divit, Xaviere, ale my toho víme taky dost, i když na to nevypadáme. Takže si nehote brko A abychom to zkrátili a uvedli na oficiální úrove: z pohledu téhle reality jste se dopustil loupežného útoku spojeného s pokusem o vraždu, pohlédla se na Josefa Kováe. A abych nezapomnla na tu krádež, ukázala hlavní pistole na svtélkující artefakt. Vrate to. Andreo! Dve zlaté! Co to melete? Zde pravdpodobn dochází k nedefinovatelnému prniku podvojných realit do bazálního svta a vy jako jedna z Dejte sem tu lampu. Ne! zatvrdil se hrab Xaverius eený X-Hawk. Jediný, kdo totiž dokáže jakž takž ovládat nespecifikované pesuny, jsem já. Jen já! Nu, a vidíte, ode dneška to možná svedou i jiní lidi, podotkl JFK. Vynechám-li, jestli se vbec dáte poítat mezi lidi. Hrab X-Hawk se tžce opíral o stíbrnou hlku. Rána bolela ím dál víc. ernými kalhotami s nažehlenými puky a decentním stíbrným proužkem prosakovala krev, bylo jí ím dál víc. Nebyla modrá, jak by se od aristokrata vhlasného v paralelních svtech dalo oekávat. Byla ervená, byla hodn ervená, a na drahocenném originálním tvídu vytváela stále vtší skvrny. Nevíte, co všechno mžete zpsobit? zavrtl hlavou X-Hawk. Chováte se jak kuata na porážce! Omámení pobíháte ped vázacím soustrojím, sem tam sezobnete zrno a ve chvíli, kdy již jedete spoutaní vzhru nohama do masomlejnu, pipadáte si, že jste práv našli odpov na základní otázku života, vesmíru a vbec! To samý ale mžeme tvrdit o vás a vaší situaci! pronesla Villefortová a piložila mu pistoli na elo masky. Zatím na ní nebylo moc vidt, že v blízkosti Pána paralelních svt ztrácí vnitní jistotu, ale bylo znát, že tohle není standardní situace. Andreo, slyšíš m? Jo. Jsem v pohod, Kovái.