ULLDART DOBA TEMNOTY II. MARKUS HEITZ

Transkript

1

2 ULLDART DOBA TEMNOTY II. MARKUS HEITZ FANTOM Print 2010

3 Copyright 2004 Piper Verlag GmbH, München Translation Zdenk Sladovník Cover Jan Patrik Krásný ISBN

4 4

5 5

6 Cinkání píbor v jídeln ped chvílí doznlo. Na míse se zbytky leželo pár okousaných kachních kstek. Mísy a hrnce, které byly ješt ped hodinou vrchovat naložené a pod jejichž tíhou se malý stolek tém hroutil, byly doista vymetené. Na stíbrné míse zstal jediný pozstalý: osamlý brambor, dochucený máslem, solí a bylinkami, ale doposud panensky nedotený. Král Perdór, rozšafný muž v nejlepších letech s dlouhými, šedivými vlnitými vlasy, hustým oboím a mírn se kroutícím plnovousem, sklonil ruku se zprávou, která mu byla ped nkolika minutami doruena. Bude to mít nesmírn tžké, ten mladý kabcar. Opatrn odložil papír stranou, na ele mu naskoily vrásky. Jen tak mimodk odložil ubrousek, chránící drahý, pestrý brokátový kabátec, aby si ho pi jídle neušpinil mastnými skvrnami. Aby lovk dospl k takovému závru, nemusí být prorokem. Vychrtlý dvorní šašek, postávající vedle krále, pehnan potásal hlavou a rolniky na pestrobarevné apce se rozezvuely nejrznjšími tóny. Vsadím svj msíní plat na to, že ho rada brojak nejpozdji do msíce odstaví a dosadí jako místodržícího njakého hara e. Mj milý Fiorelli, tuto sázku prohraješ. Vládce Ilfarisu se pousmál. Zapomínáš, že dynastie Bardri má proti velkostatkám jednu obrovskou výhodu, a ta se jmenuje vojenské posádky. Vojsko dosud vždycky stálo na stran kabcar stejn jako prostý lid. To je dvod, pro si nemyslím, že se mocichtiví statkái v Tarpolu dostanou do sedla. Takové nebezpeí vskutku nehrozí. Fiorell, obleený jako vždy v pestré halen pizdobené nkolika vtvikami, se nadechl k odpovdi, jenže Perdór se mezitím odvrátil stranou a zatahal za šrku vedoucí ke zvonku na služebnictvo. 6

7 Bhem nkolika vtein se objevili ti sluhové, pinášející králi desert. Och, vydechl král dlouze a mnul si prsty. Tešový pudink s omákou z lesních plod. Kandované ovoce s okoládovým krémem, pohled mu utkvl na talíi zakrytém buclatou poklikou, a co je tohle? Nový výtvor našeho tvrce pralinek, Velienstvo, odpovdl jeden ze sluh a uklonil se. Pojmenoval ho Hejivé zimní slunce. Teatráln nadzvedl poklici, chránící novinku ped zvdavými zraky, a odkryl pohled na malou horu lahdek z tmavé okolády. Perdórovi se rozzáily oi, vylovil z hromádky jednu ze sladkostí, vložil si ji do úst a ve slastném oekávání pivel oi. Dvorní šašek znal tento ceremoniál naprosto dokonale. Te bude trvat nkolik minut, než bude král ochotný znovu nco íct. Fiorell tedy trpliv ekal, až se smysly jeho pána vrátí do reality. Skvostné, povzdechl si král po chvíli a zvolna otevel oi. Úpln skvostné. Jemná hoká okoláda se sladkým pomeranovým likérem, kousíkem pomerane a marcipánem. Ten se rozplývá na jazyku a umožuje, aby chu postupn ím dál víc vynikla. Vzít do svých služeb tohoto mistra, ne, tohoto nadaného umlce, tento výkvt nejvyššího tvrího talentu, to bylo nco. Mj nejlepší nápad za hodn dlouhou dobu. Vzal si z tácu další pralinku. Kvli takovému požitku bych dokázal jít i do války. Tím jsme se práv dostali k podstat vci, perušil dvorní šašek královy vzletné výlevy a také on sáhl po jedné pralince, vložil si ji do úst za levou tvá a bez nejmenšího vychutnávání ji okamžit rozkousal. Mhm, opravdu nejsou špatné. Perdór rozladn pohlédl na muže, který ho ml za úkol obveselovat. Chlape, ty nevzdáváš mistru pralinek patinou úctu. Takovou, jakou si za své umní zaslouží. Ty si to nevychutnáváš, ty se jenom cpeš. Vaši hosté také jen málokdy vzdávají mému umní píslušný obdiv, Velienstvo, opáil dvorní šašek. Tak pro bych ml dopávat druhým, co je mn samotnému odepeno? Vbec mi nelichotí, když po mn nkdo hodí kokou, když žongluji, jenom aby vidl, jestli dokážu udržet koku ve vzduchu spolu s míky. Panovník se potuteln ušklíbl. Ale tys to zvládl. Mockrát dkuju. Místa, kde m ta potvora pokousala a poškrábala, se už jakž takž hojí, zabruel Fiorell. Ale já jsem se chtl vrátit k válce. Perdór propustil služebnictvo, povstal a pešel k masivnímu psacímu stolu. Pomocí malého, filigránsky vypracovaného klíku, který neustále nosil zavšený na etízku kolem krku, otevel zásuvku a zmákl v ní skryté tlaítko. ást tžkého obložení podél dlouhé strany sálu se se zaskípním vysunula stranou. Za ní se do metrové výše kupily haldy knih, spis, poada a jiných papír, peliv uspoádané na jednotlivých regálech v abecedním poadí podle píslušných království. 7

8 Král vytáhl z malého výklenku schdky a pikázal Fiorellovi, aby vyšplhal nahoru k písmenu B. Borasgotán, smím-li prosit. Hop, hop! Dvorní šašek poslušn vyskákal po schdcích nahoru, popadl píslušný svazek a elegantním skokem se snesl dol na zem. Tady to máte, Velienstvo. Rozevel knihu. A zde jsou nejnovjší zprávy z jejich íše, dnes je pinesl poštovní holub. Pi tch teplotách venku málem umrzl. ekl bych, že nepiletl holub, ale ledáek. Perdór si šaškovy poznámky nevšímal a zaetl se do zprávy svého zvda, jenž pronikl do borasgotánské správy, aniž by byl odhalen, a vždy, když narazil na nco dležitého, okamžit o tom informoval ilfariského krále. Stovky tchto bdlých lidí byly rozesety po všech zemích Ulldartu, ve správních úadech, v cechovních sdruženích i jinde. Žili tam v anonymit jako prostí emeslníci, sedláci nebo šlechtici. Ilfaris musel vynaložil spoustu asu a ješt více penz, aby z tchto vláken, nitek a provázk upletl hustou sí, ale vynaložená námaha se vyplatila. Nkteré zprávy o rzných dležitých událostech asto dorazily k ilfariskému králi díve, než se o nich dozvdl vládce dotyné íše. A tyto vdomosti se prodávaly za obrovské sumy jiným zájemcm pokud to bylo v souladu s Perdórovými zámry. Rozlehlá jídelna byla královou tajnou pokladnicí a pouze jedním z mnoha archiv. Další byly rozesety po celém paláci, spravovali je vybraní, naprosto dvryhodní muži, kteí peliv shromažovali sebemenší, na pohled teba zcela nezajímavé stípky informací. Od hospodáství a cel pes dan a vojenské posádky, údernou sílu zvláštních jednotek až po nejrznjší klepy a povídaky, to všechno se dalo v archivu najít. Na map však byla jedna erná díra: Kensustrie. Tam se ani Perdórovi, ani žádnému z jeho pedchdc nepodailo natrvalo propašovat jediného informátora. Zprávy vyschly v okamžiku, kdy vybraní muži a ženy pekroili hranice Kensustrie, od té chvíle o nich nikdy neslyšeli. Všechno nasvduje tomu, že nám hrozí velké nepíjemnosti, pronesl Perdór po krátké pestávce, založil levou ruku za záda a zaal pecházet místností sem a tam. Pitom zrakem neustále pelétal poslední zprávu. Jak je možné, že se o takových novinkách dovídám až te? Byl jste pln zamstnán snídaní. V takových chvílích jste naprosto nepoužitelný. Fiorell zamrkal, udlal stojku a s hlavou dol šplhal po schdcích vzhru, jako by to byla ta nejjednodušší vc na svt. Když vyšplhal až úpln nahoru, spustil nohy, pikril se do depu a balancoval na jedné noze. Pitom žongloval se temi pralinkami, které po chvíli vyhodil vysoko do vzduchu a až poté jedna za druhou zmizely v šaškových ústech. Mohli bychom ty zprávy podstrit mladému kabcarovi, navrhl Fiorell a hlasit polkl. Byl by varován a mohl by Borasgotánu udlat áru pes rozpoet tím, že 8

9 Ilfaris nikdy nikomu nedal své vdomosti zadarmo a já nemám v úmyslu dlat výjimky, vpadl mu král do ei. K válce s Tarpolem nemusí dojít, pestože by k tomu vnitropolitická situace v Tarpolu možná svádla. Všechny zem pece podepsaly Tisíciletou mírovou smlouvu. Co ale potom mají znamenat ty nekonené dodávky železné rudy, masivní výroba železa, kácení v lesích a nábor dobrovolník pod záminkou, že potebují doplnit elitní bojvky? Dvorní šašek udlal piruetu, odrazil se a za cinkotu rolniek seskoil dol na mramorovou podlahu. No ovšem, z vytženého materiálu by taky mohli vyrábt teba párátka se železnými hroty. Možná chtjí posílit flotilu? nadhodil Perdór, neznlo to však píliš pesvdiv. A vyhlásit párátky válku Agarsii a Palestánu, Velienstvo? Prosím vás, nezapomínejte, že ten, kdo z nás dvou je blázen, jsem já. Tmavé oi se lišácky zatpytily. Taková slova si mohl dovolit jenom tehdy, když byli oba muži o samot. A tchto píležitostí samozejm s chutí a rád využíval. Máš pochopiteln pravdu. Ale nezapomínej, že díky tomu t já mohu nechat pipravit o hlavu, zatímco ty m ne. Tady stojí nco o dodávkách zbraní do provincie Worlac, pevedl panovník hovor na jiné téma. Je to teprve chvilka, co Grengor Bardri uklidnil situaci ve Worlaku a ten tajemný guvernér Pujur Vasja, kterého skoro nikdo nezná, se postaral o klid v Granburgu. Podle toho, co jsem se doslechl, tak pestože je velice mladý, musí mít talent. To, že se dokázal prosadit proti starému lišákovi Jukolenkovi, kterého zajímaly jenom úplatky, o nem svdí. Pro by tedy mlo v nejbližší dob nkde docházet k nepokojm? Vypadá to, že všude je klid a mír. Víte pece, co se stane, když si dáma v letech sundá korzet? Fiorell zatáhl bicho a pak ho hned prudce vypnul. Dokud má na sob korzet, má naprosto dokonalou postavu. Když si ho sundá, vyvalí se bicho ven. A možná úpln stejn zapsobí kabcarova smrt na provincie. Bardri je držel pohromad, sevené do korzetu a tedy do správné podoby. Te se ukáže, jestli bude tras tadc stejn pevným korzetem jako jeho otec, nebo jestli se poutka petrhnou. Worlac krom toho v posledních letech s Borasgotánem asto laškoval. Jako vždy jsi velice moudrý blázen, milý Fiorelli, ekl Perdór. Pesn to jsem práv ml na mysli. Domnívám se, že Borasgotán použije tyto pípravy jako nástroj k vydírání, bude chtít získat pi nadcházejících jednáních njakou výhodu. Rachocení šavlemi patí k vci. A k tomu pistupuje ten nekonený spor s Hustrabánem kvli baronii Kostromo. I tahle íše si te bude chtít vyzkoušet, jestli nový kabcar dokáže dost pevn odolávat jejich požadavkm. Jak se mi zdá, na severu te všude mohutn fouká. Tam si vbrzku budeme moci s našimi informacemi slušn vydlat. Jestli ten studený vítr zstane na severu a nebude mi fuet kolem nosu, budu jenom rád, prohodil dvorní šašek zamyšlen. Jak by se sem mohl dostat? V králových útrobách zmizela další pralinka. 9

10 Vítr bychom nemli nikdy podceovat, Velienstvo. Najednou zane vát ze všech stran, a aniž by lovk vdl pro a jak, pekvapí ho prudká boue. Prozatím to vypadá, že se schyluje k boui ve sklenici vody, milý Fiorelli. Když uvážím, co te íkáš, nezní tvoje soudy jako slova šaška a blázna, ale jako varování chmurného proroka. Neml by ses starat o veselou zábavu a nemalovat erty na ze? Král poklepal rukou o stl. Pesto nelze popít, že máš v podstat pravdu. Naídíme zvdm, aby se dvakrát dkladnji poohlíželi po všem nápadném. Co se te stane s mladým tras tadcem, který se co nevidt stane tras kabcarem? Necháme ho, aby se po hlav vrhl do neštstí? Dvorní šašek pimhouil oi. Nebylo by od nás píliš rozumné, kdybychom prost neinn složili ruce do klína. Mám na mysli budoucnost celého kontinentu, jestli chápete, co tím chci íct. Ztlumil hlas. Všichni pece známe to proroctví, Velienstvo. Perdór zamyšlen sevel palcem a ukazovákem pralinku a sledoval, jak se okoláda pozvolna rozpouští. Arrulschán je sice trochu barbar, když si vzpomenu, jak se chová pi jídle, panovník s odporem potásl hlavou, ale není hloupý. I kdyby se naplnily naše nejhorší obavy, chán by kabcarovi nezkivil jediný vlas. Krom toho vycházím z pedpokladu, že i Tarpol má vlastní tajnou službu a zvdy, kteí se doslechli o mohutných pípravách borasgotánského panovníka. Pousmál se. Ale na kabcara asi bude zanedlouho ekat korunovace a my mu k ní vnujeme krásný dárek. Bude to gesto, jaké se sluší, když jeden vládnoucí rod obdarovává druhý. Proto bych chtl mít co nejpesnjší informace a zprávy. Zburcuj všechny muže a ženy, které v Borasgotánu máme. A nám hlásí i ty nejmenší pohyby. Jestli velectný Arrulschán plánuje invazi, chci vdt díve než on, kdy a kde k ní dojde. Okamžit vypravím poštovní holuby, Velienstvo. Fiorell se uklonil. Doufejme, že dorazí do cíle a nestanou se z nich opeené rampouchy. Ach, ješt okamžik, pivolal král šaška zpátky. Co je vlastn pravdy na povídakách, že se tadc skrývá v jakési provincii, kde nadále uctívají Tzulana? Vypátrali už naši lidé, kde by to mohlo být? Dvorní šašek potásl hlavou a zatváil se jako sedm propršených dn. Nesmírn m to mrzí, Velienstvo. Jisté je, že opustil hlavní msto Ulsar a odtáhl na sever. Perdóra napadla nesmírn zajímavá myšlenka. A co kdyby on byl ten nový guvernér? Však víš, ten mladík, co v Granburgu tak dkladn zamával se šlechtou? K tomuto ukvapenému závru jsem rovnž dospl, vnjší okolnosti však mluví proti této domnnce, prohlásil Fiorell a opel se o dvee. Mladík, který se v Granburgu tak vehementn pustil do díla, je štíhlý, inorodý a oddaný vci, kterou si pedsevzal. Jak se zdá, má i zkušenosti z boj, vždy pece pežil nkolik pokus o atentát, k nimž došlo z Jukolenkova popudu. A to všechno jsou vlastnosti, které se k tlustému tras tadcovi vbec nehodí, pokud si ho tedy 10

11 správn vybavuji. Jediné, co by u obou dvou odpovídalo, jsou svtlé vlasy. Vasja je synem njakého bezvýznamného úedníka od dvora, který ped nedávnem zemel pi nehod, když se projíždl na koni, aspo jak jsem se doslechl. Takže se neoddávejte falešným domnnkám, Velienstvo. Ale i tak to nechám hned provit. Pesné místo, kde mladý tadc pobývá, zná jenom plukovník Mansk a možná sám tadc, jestli tu a tam vstane mezi jídlem od stolu a podívá se z okna. To by bylo až moc jednoduché, nemám pravdu, milý Fiorelli? povzdechl si panovník. A taky by to bylo poprvé a naposledy, že bych si takovou novinku nechal sám pro sebe. V zájmu celého kontinentu. Vzal z talíe poslední pralinku. A te bž. Zai všechno, na em jsme se domluvili. Dvorní šašek napodobil trapn pehnaný vojenský pozdrav, pitom srazil podpatky dlouhých špiatých bot tak prudce, až se mu rozcinkaly rolniky na kápi, a vybhl ven. Zvonil jako nazdobený vánoní stromek. Tak, ty mé zimní slunce. Jsi poslední svého druhu a nyní m svým mírným žárem zaheješ v žaludku, prohodil Perdór tiše k pralince a vložil si ji do úst. okoláda se pomalu rozpouštla a umožnila vyniknout likéru, který se králi rozlil na jazyku jako teplý med. Perdór s nesmírnou opatrností cucal kousek pomerane, potom zbožn rozžvýkal kousek marcipánu, velký jako bíško ukazováku, a spolu s ním i zbytky ovoce, likéru a okolády. Ach, to bylo velice inspirativní. Když cítím na pate takové blaho, slaví všechny mé smysly hotové hody. Ten, kdo nedokáže nco takového vychutnat, je absolutní nula, uvažoval polohlasn s pimhouenýma oima, zatímco jemn vydechoval nosem. Není to zrovna jeden z mých nejlepších výrok, ale mn se líbí. A te, Perdóre, do práce. Hustrabán a obchody volají. Bez váhání rozevel tlustý svazek vnovaný hustrabánskému království a zaal proítat zápisy, zprávy a neovené klepy, které se v nm bhem posledního roku nashromáždily. 11

12 Taralea, Všemocná bohyn, která existuje od samotného poátku djin, stvoila ve svém milosrdenství z ohn, vody, vzduchu a zem náš svt. Z hlíny vytvoila placku zem, chvíli ji makala a stlaovala, aby její povrch nebyl tak nudný, a doplnila ji nížinami a vyvýšeninami. Ale trocha té placky jí ješt zbyla. Rozdlila ji na malé kousky, zformovala je do podoby malých kulatých placiek a odložila je stranou. Tak vzniklo pt msíc. Potom Taralea zalila své dílo spoustou vody. Voda se nahromadila ve všech prohlubních a žlábcích. Tak vzniklo moe a jednotlivé kontinenty se svými ekami a jezery. LEGENDA O STVOENÍ SVTA KAPITOLA 1 12

13 13

14 Lodrik pomalu tasil tžký popraví me z pochvy. Zbra se s mírným, skípavým zvukem milimetr za milimetrem vysunovala z pouzdra a zjevovala se jeho oím, kousek po kousku byly stále lépe vidt rytiny a zaklínání, které do ní byly zapracovány. Stejn jako vtšina popravích nástroj byl i tento me pokryt nesetnými motivy, zaíkadly a znaky, které mly sloužit k odstrašení zlých duch a pomoci katovi, aby ml pi svém krvavém emesle pevnou ruku. Lidé si vyprávli o zbraních slavných mistr popravích hotové píbhy. Jejich mee nebo sekery se vyznaovaly kouzelnými vlastnostmi. Mnohé z nich rozežíraly duše popravených, aby zabránily obtem v návratu a ty je pak nemohly strašit. Jiné odsouzence uklidovaly, aby ve chvíli, kdy mistr popraví tne, nehýbali hlavou. Mladý muž, tadc a budoucí kabcar, držel epel zkoumav ped oima. Že by opravdu bylo nco na tom, co se povídá, totiž že tato šavle dokáže víc, než by se na první pohled zdálo? Zapadající slunce vrhala širokými okny v elní stn šermírny narudlé svtlo a vytváela na epeli iluzi husté, zvolna se pelévající krve. Na chviliku se mu v hlav vynoila vzpomínka na Jukolenkovu popravu: na udivený obliej bývalého guvernéra a na davy, které po šlechticov smrti jásaly na Lodrikovu poest. Jemn pejel rukou po ostí zbran a dotkl se jedné z rytin. Tlem mu projela vlna horka. Koneky prst ho zaaly svdit, jako by se jimi prodíral zástup mravenc, za modrýma oima mu znenadání vzplála bodavá bolest. Lodrik zalapal po dechu, upustil šavli a zakryl si rukama tváe. Bodavá bolest po chvilce povolila, zstalo mu po ní prudké bušení v zátylku. Guvernér se zhluboka nadechl, spustil ruce, podepl a uchopil zbra za rukoje, aby ji znovu zasunul do pochvy. Jaké tajemství pede mnou skrýváš? zeptal se tichým hlasem šavle, která se mu nevinn houpala u boku a niím nedávala najevo, že by mu o sob hodlala nco prozradit. Pane, co tady dláte? zadunl sálem Valjakovv hlas. Ml jste se setkat s Miklanovem, abyste urili, kdo bude novým guvernérem, a ne hloubat nad dalšími cvieními se zbraní. 14

15 Já vím, Valjakove, já vím, povzdechl si Lodrik, prohrábl si prsty svtlé vlasy a obrátil se k obrovitému tlesnému strážci. Já jsem prost jenom já nevím, co jsem. Zmatený? pomáhal mu muž. Ledov šedé oi spoinuly na guvernérovi. Nejste ve své kži? Mám nechat zavolat cerêla? Nemám dojem, že by mi mohl pomoct, odmítl tadc. Nco se ve mn dje. Pane, budete korunovaným kabcarem Tarpolu, to se práv dje, nic jiného. Valjakov popošel ke guvernérovi. A jak tvrdí Stojko, korunovace by mla probhnout co nejdív. Jinak se zanou o následníkovi trnu šíit nejrznjší ei, které by lidi v íši jenom zbyten zneklidovaly. Stoupl si vedle svého chránnce. Lodrik zaregistroval jemnou vni oleje, jímž si tlesný strážce pravideln promazával prsní pancí. V tomto ohledu s ním mžu jenom souhlasit. Beztak nás eká dlouhá cesta, než dorazíme do Ulsaru. Doufejme, že ministi a rádci zachovají chladnou hlavu, dokud se neujmete úadu a hodností. Njaká ukvapená reakce na výhržky z Borasgotánu by byla pohromou. Lodrik se opel o ze a podíval se na špiky bot. A jak mám na borasgotánské výhržky reagovat? Vládnout provincii je jedna vc. Ale celému království? Opravdu bych obas radji byl nkým jiným. Obyejným sedlákem. Nebo pece jen radji šlechticem. Pane, vy jste tadc a budoucí kabcar, prohlásil Stojko ode dveí. Vaše slovo má vtší váhu než slova všech ostatních šlechtic dohromady. Lodrikv dvrný rádce prošel sálem až k nim, hndé vlasy mu povlávaly za krkem. Valjakove, zaínáš lajdait. Já jsem klidn mohl být atentátník. Tlesný strážce se zlomysln ušklíbl. To by tvoje kroky znly úpln jinak, když jsi pecházel pede dvemi sem tam. Tys nás špehoval? Lodrikovi se zablesklo v oích, když pohlédl na nov píchozího muže s mohutným knírem. Nešpehoval jsem vás, to zrovna ne. Jenom jsem naslouchal. A pitom pochodoval sem tam, doplnil Valjakov, jenž položil mechanickou ruku na rukoje šavle a vesele se zašklebil. Znám tvoje kroky víc než dobe. Chcete m kvli tomu postavit ped tribunál? Jenom jsem si dlal starosti. A Miklanovo vás taky hledá, pane, bránil se rádce. Musíme do Ulsaru, zorganizovat oslavy a dát Tarpolu co nejdíve nového kabcara, aby si Borasgotán nemyslel, že s íší, která nemá na trn žádného vládce, bude mít snadnou práci. Údajn prý po zmizelém následníkovi pátrá celý dvr. A poslední, co bychom te potebovali, jsou ei o tom, že je tadc po smrti. Doufám, že plukovník Mansk udusí všechny pochybnosti hned v zárodku. Lodrik sebou trhnul a vzpímil se. Tak dobrá. Nebudeme déle otálet s tím, emu se stejn nemžeme vyhnout, a dosadíme nového guvernéra. Už se sem dostavili všichni hosté? Stojko pikývl. Sedí v audienní síni pokorn jako oveky a ekají, co se bude dít. A jak m sluhové ujišovali, všichni jsou hrozn pekvapení, pro bylo 15

16 tak najednou svoláno shromáždní celé provincie. A propos, pekvapení: kam se vlastn podl náš milý Hetrál? Poprosil m o dovolenou, vysvtlil Lodrik nepítomnost turîtského mistrovského stelce. Musí si prý ješt nco zaídit ve vlasti. Co pesn, to mi nechtl prozradit. Jenom prohlásil, že se brzy na jae znovu objeví u dvora v Ulsaru. Ten chlap je nejlepší herec, jakého znám. Dokonale zvládá jak šípy, tak šachové tahy. Škoda, zrovna te v zim bych si s ním tuze rád dal tu a tam njakou partiku, zalitoval rádce. Je skvlé, že je vždy tak klidný, chválil ho i Valjakov. Jasn že je klidný, zasmál se Stojko. Vždy je pece nmý. Což by leckomu jinému obas taky nijak neuškodilo, zabruel tlesný strážce. Mli bychom jít. Ti muži vyšli z šermírny, prošli slavnostním nádvoím a zamíili ke guvernérovu paláci. Když budova pišla o poslední zbytky ozdob z lístkového zlata, vypadala mnohem nenápadnji než pedtím: velká šedá kostka s prostorným balkónem, obestavná mramorovými sochami bojovník pipomínajícími slavné válené asy království. Pi pohledu na kamenná zobrazení boj a bitev Lodrik doufal, že se do takového druhu vyizování spor nikdy nezaplete. Ani osobn, ani jako vládce Tarpolu. Cestou ke dveím se jim s hvízdotem prohánl kolem uší ledový vítr. V Granburgu vás nepochybn bude zastupovat Miklanovo, že ano? dohadoval se Stojko, když vcházeli do vstupní haly. Podpatky jejich bot hlasit dunly na mramorové podlaze. Abych ekl pravdu, jednu chvíli jsem myslel na Norinu, piznal se guvernér. Cože? To pece nemyslíte vážn, pane, vyhrkl Valjakov. Nemjte strach, bránil se mladík s úšklebkem. Protože jsem si okamžit domyslel, že rozhodnutí, aby místo guvernéra obsadila mladá žena, by vyvolalo úpln stejnou reakci i u brojak a ostatních obyvatel provincie, rychle jsem od této myšlenky zase upustil. Tlesný strážce si oddechl tak hlasit, aby to všichni slyšeli, urovnal si šavli a na vteinu vdn pivel oi. Stojko se nahlas rozesmál. Valjakove, ty jsi možná dobrý tlesný strážce, ale diplomat by se z tebe nikdy nestal. Ne, tím bych se nikdy nestal, odvtil oslovený. Neumím poádn lhát. Má to snad znamenat, že diplomati jsou lhái? rádce na nho nepestával dorážet a v oích mu pobaven zajiskilo. No, vtšina z nich rozhodn ano, vyhnul se bojovník pímé odpovdi. Už kvli svému úadu. A te toho nechme. Naše hádání je tímto u konce. Stojko se usmál na guvernéra. Co by z nás bylo, kdybychom neposlouchali hlas rozumu, pane, nemám pravdu? Náš starý dobrák Valjakov je vždycky pipraven pustit se ve vší poestnosti do dkladné výmny názor. 16

17 Tlesný strážce zabruel nco, co vzdálen pipomínalo jistý neslušný výraz. Tak už toho nech, Stojko, zasáhl Lodrik a potásl hlavou. Už žádné spory a hádky. Te ne. Ovil si, jestli mu šedá guvernérská uniforma ozdobená zelenými výšivkami a stíbrnými šrkami, pásky a etízky správn sedí. Jestli se vám ješt bude chtít, tak pozdji, ale ne te. Sluší mi to? Dokonale, pochválil Stojko guvernérv vzhled. Valjakov pikývl. Vystoupali po schodech nahoru a vstoupili do audienního sálu, v nmž se shromáždili poslední dva zbylí granburští šlechtici a osm brojak. ady mocných v provincii dkladn proídly po exekucích následujících, poté co bylo odhaleno spiknutí proti guvernérovi. Na levé stran ela stolu sedl Ijuša Miklanovo, jediný brojak, který nezkušeného guvernéra od poátku vytrvale podporoval. Z podpory se vyvinulo nco jako pátelství. Vousatý muž Lodrika nauil chápat mentalitu obyvatel zdejší provincie, pomohl mu piblížit se lidu a na vlastní oi vidt obavy a starosti prostých lidí. Bez pomoci pátelského velkostatkáe by se tadcovi jen stží podailo uvést vci do pohybu. Navíc, což bylo pro Lodrika nemén dležité, Miklanovo ml nejkrásnjší dceru na celém kontinentu. Guvernér však nespatil pouze pátelské tváe. Lodrik mezi hosty objevil i výrazný supí nos Tareka Kolského. Hara vypadal mezi všemi dobe živenými muži jako vysušený strašák do zelí, jenž má na sob plandavé drahé šaty. Guvernér pesto ani na vteinu nepochyboval o tom, že na pole, kde by Kolskoj stál, by neusedla jediná vrána. Šlechticovy pichlavé oi se lovku zabodávaly až do morku kosti. Kolskoj byl jediný, o nmž všichni vdli, že i on se podílel na spiknutí, proti nmu však neexistoval jednoznaný dkaz viny. A práv on byl jako nejvýznamnjší místní šlechtic mluvím provinního shromáždní. Grémia, jež dosud nebylo nikdy svoláno, ani za Jukolenkových as, ani pod Lodrikovým vedením. Kolskoj trhl hlavou. Na okamžik se mu v oích objevila irá, neskrývaná nenávist, která rychle ustoupila výrazu falešného pátelství. Ctní pánové, povstate, zvolal Kolskoj a zvedl se. Guvernér Granburgu, hara Vasja, má tu est vás zde pivítat. Šlechtici a brojaci se hbit zvedli, jen aby se pak kabcarovu zástupci hluboce uklonili. Lodrik kráel podél stolu a zamíil do ela, tsn vedle nho se držel pozorný Valjakov. Stojko udlil sloužícím u dveí nkolik pokyn a s menším zpoždním je následoval. Guvernér zstal chvíli stát u své židle, pozorn si zrakem zmil pítomné a pak se posadil. Teprve nyní mohli usednout i hosté, pesn jak žádala etiketa. Jsem moc rád, že vás zase vidím, Ijušo, pozdravil Lodrik tiše pítele. Jste pipravený na nadcházející velký výstup? 17

18 Brojak se lišácky pousmál. Nemžu se dokat, až uvidím, jak se budou tváit. Musím si rychle ješt nco peíst, potom budeme moci zaít. Máte u sebe tu knihu, o kterou jsem vás prosil? Miklanovo mu ji podal. Sloužící pinesli poháry a džbány s pivem, zatímco se Lodrik pehrabával v tlustém svazku plném rzných akt, na pohled zcela zahloubaný do paragraf. Budil dojem, že ho muži sedící u stolu vbec nezajímají. Po chvíli zvedl hlavu, sklapl knihu a opel se lokty o stl. Nesmírn m tší, že tolik z vás vyhovlo mému pozvání. Musím vám oznámit adu vcí, která vtšinu z vás, ctné panstvo, zcela jist potší. Soudím, že guvernér s oblibou žertuje. Kolskému se ve tvái objevil nedvivý výraz. Že by snad sedláci dostali ješt další výhody? Já už mezitím pomalu nevím, z eho zaplatím chod domácnosti, tak málo mi te odvádjí. Lodrik na nj klidn pohlédl modrýma oima. Ne, to jsem neml v úmyslu, hara i. Budu muset odjet z provincie. Síní se rozlehl polohlasý šum. Alespo na as. Nový kabcar m chce vidt. A kdo bude bhem vaší nepítomnosti ídit provincii? vyptával se opatrn jeden z brojak. Normáln, tedy jak je pedepsáno, pebírá úad nejvýše postavený šlechtic v provincii, odvtil Kolskoj, v hlase mu zaznívala radost i nenávist, jedno pes druhé. Tedy já, pokud správn chápu podstatu vci, guvernére. Nebo ne? Pehlédl jste snad nkoho pi té istce? O tom si hned promluvíme. Nejdíve vám však podám vysvtlení, pro jsem znovu povolal k životu provinní shromáždní. Lodrik položil pravou ruku na tlustý svazek. Smyslem a cílem tohoto grémia je umožnit pravidelné setkávání všech tch, kdo mají v provincii rozhodující slovo. Tito lidé si pi nm vymují názory, hovoí o tžkostech a snaží se nalézt ešení, které by všechny uspokojilo. Nikdo z muž sedících u stolu se netváil píliš nadšen. Jaký druh tžkostí máte na mysli, guvernére? zeptal se jeden z velkostatká. Inu, kdyby se vyskytly problémy se sedláky nebo kdyby napíklad zavládla nejistota, jak by se nco dalo co nejlépe vyešit, prohodil Lodrik neurit. Až tak konkrétn vám to nedovedu íct, ale nepochybn se vždycky objeví nco, co by bylo možné probrat v širším kruhu. My si své záležitosti spravujeme sami a docela to zvládáme, jak si myslím, nadechl se Kolskoj po chvilce mlení. Když se chceme sejít, sejdeme se. Ale provinní shromáždní? Nevím, guvernére, nejsem o správnosti této vaší myšlenky zcela pesvden. Nevidím v ní žádnou Výhodu? skoil mu Lodrik do ei. Já vím, jak moc vám záleží na vašich výhodách, hara i. Ale v tomto pípad by mli výhodu všichni, ne pouze nkteí jednotlivci. O provinním shromáždní nebudeme více diskutovat, bude se konat 18

19 jednou msín, a sice vždy prvního. Kdo se nebude moci dostavit osobn, pošle za sebe zplnomocnného zástupce a sto vaslec jako pokutu. Jsem si jistý, vážení pánové, že všichni toto grémium velice brzy pln doceníte. Kolskoj se demonstrativn opel zády o opradlo židle a zadíval se na svj pohár, elisti mu mlely naprázdno. A nyní mám pro vás další, mimoádn píjemné pekvapení. Jak ctné panstvo vidí, zstala u stolu jedna židle prázdná. V žádném pípad za to nemže nepozornost služebnictva, ale já jsem jim to osobn naídil. Guvernér kývl na sluhy u dveí a ty se okamžit otevely. Brojaci a šlechtici se k nim zvdav otoili. Na prahu stála Norina. Mla na sob tmav rudé šaty se zlatými výšivkami, sahající až k zemi, a k nim slušivé vysoké erné boty. Dlouhé erné vlasy jí povlávaly na ramenou a lemovaly pvabný obliej. Na hrudi jí spoíval amulet s erným kamenem, který jí Lodrik vnoval. Mírn zešikmené hndé oi odvážn pohlédly na muže, rozesazené kolem stolu. Hlavu mla mírn natrenou vzhru a dávala najevo odhodlání nikomu neustoupit ani o pí. Pestože na mladé, urostlé žen nebylo na první pohled patrné žádné vzrušení, guvernér pesto postehl, že se jí malá jizva na pravém spánku rýsuje mnohem výraznji. Srdce jí tedy bušilo rychleji než obvykle. Vážení pánové, znáte zejm Norinu, dceru brojaka Miklanova, prohlásil Lodrik a vstal. Pešel k mladé žen a zavedl ji k volnému místu, kde se Norina posadila. Co, zasyel Kolskoj, co to má znamenat? Žena? Tady mezi námi? Máte vynikající posteh, hara i, pochválil ho Stojko a se smrteln vážným výrazem v oblieji si pejel rukou po kníru. Nkolik brojak se ušklíblo. Jiní se keovit rozkašlali. Jak všichni pítomní v tomto sále vdí, Norina Miklanovo je správkyní pozemk, které v minulosti patily spiklencm, vysvtloval Lodrik, jenž se oividn dobe bavil. A jako taková má nárok na to, aby byla souástí tohoto grémia. Pozvednu ji do stavu brojak. S prominutím, guvernére, te už ale rozhodn zacházíte píliš daleko! Kolskoj vyskoil ze židle, opel se rukama o stl a pedklonil se. Zdálo se, že hodlá probodnout Lodrika svým pichlavým pohledem skrz naskrz. Valjakov piložil ruku k rukojeti šavle. Vy jste už nkolikrát prokázal své myšlenkové bohatství a nápaditost, ale tohle nestrpím. Aby se njaká žena stala brojakem, to je zcela nepedstavitelné a v djinách Tarpolu nemá nco takového obdoby. Vždy ani nevíme, jak bychom mli ženu v takové pozici oslovovat. Brojaka, pronesla Norina pátelsky a mile se na rozvášnného šlechtice usmála. eknte své dcei, aby držela jazyk za zuby, když mluví dosplí, oboil se Kolskoj na Miklanova. 19

20 eknte jí to sám, hara i, odvtil vousatý muž klidn. Jste na to dost starý. Kolskoj se zvolna otoil k mladé žen. Mla byste co nejrychleji odjet zpátky na statek svého otce a krmit kuata, jak by se na vás slušelo. Tím, co tu dláte, porušujete všechny zákony. V tom se mýlíte, pihlásil se Lodrik o slovo a udeil dlaní na knihu. V žádném z tarpolských zákon nestojí, že by ženy nesmly mít takové postavení. Hovoí se sice pouze o mužích, ale nikde není uvedeno, že je taková vc ženám zakázána. To nemže být pravda, odporoval šlechtic. Chcete tím snad íct, že já, guvernér a královský úedník, zástupce kabcara, jsem lhá? Lodrikovi se nebezpen zablesklo v oích. Nebo jsem vám špatn rozuml? Chtl jsem tím íct, že jste urit nepátral dost dkladn. Chípí supího nosu se zachvlo. Nebo jste nco pehlédl, guvernére. Vy chcete tak velké pozemky se vší vážností natrvalo svit do rukou nezkušené dívky? Sedláci na ní budou za chvíli štípat diví. Já mám už dlouho na starosti velkou ást otcova majetku, podotkla Norina. Opt se mile usmála a položila ruku na amulet. Vím, na co je nutné dávat pozor. Vy nevíte vbec nic, odsekl Kolskoj opovržliv. Držte se v mezích slušnosti, hara i, ozval se Miklanovo. Hovoíte s mou dcerou, ne se svým poddaným. A vy jste jenom brojak, ne šlechtic, takže taky myslete na to, s kým mluvíte, Miklanovo. Máte štstí, že máte vlivné pátele, jinak byste se neodvážil použít vi mn takový tón. A od jisté exekuce, od níž ješt neuplynulo moc asu, váš vliv v pravém slova smyslu zemel, odvtil brojak. Pánové, Lodrik pozvedl ruce, umírnte se. Hovome trochu mén hlasit. Mám k vám jen jeden dotaz, guvernére, ekl Kolskoj a oi se mu zúžily. Opravdu chcete vlenit toto dve do našich ad? Guvernér neodvrátil zrak a pikývl. To jsem práv te udlal. Navzdory vašemu protestu. To bude mít dsledky, které vás budou stát úad, slíbil hara tiše a posadil se. Rázem vypadal zcela klidn a uvolnn, jako by vbec nedošlo k njakému sporu. Lodrika šlechticova slova podráždila, Stojkovi se na tvái zrailo pekvapení a údiv. V místnosti zavládlo ticho. Nikdo z muž se neodvážil pohnout, napít se nebo nco íct. Dobrá. Mladému muži se vrátila duchapítomnost. Pejdme k dalšímu pekvapení. Jak jsem již oznámil, odjedu z provincie, abych se setkal 20