Koncepce činnosti Nadace útěk, vyhnání, smíření a zásadní úvahy k plánované stálé expozici

Transkript

1 Úvod Koncepce činnosti Nadace útěk, vyhnání, smíření a zásadní úvahy k plánované stálé expozici 1. Úkol nadace - Vzpomínání na vyhnání Odsouzení vyhnání Prohloubení smíření a vzájemného porozumění - Multiperspektivní koncepční pojetí jako příspěvek k evropskému procesu porozumění a kultuře vzpomínání 2. Téma: Nucená migrace v německých a evropských dějinách - Přesídlování, evakuace, útěk a vyhnání Němců - Historický kontext nacistické expanzivní a vyhlazovací politiky a ideologie životního prostoru - Evropská dimenze - Etnopoliticky motivované vyhnání a genocida 3. Profil, místo, cílové skupiny a vzdělávací úkol 4. Dokumentační a informační centrum 5. Výhled

2 Strana 2 Zásadní úvahy k stálé expozici Prolog; zeměpisný přehled 1) Princip etnicky homogenních národních států a rozpad mnohonárodnostních říší na konci první světové války 2) Národnostní většiny a menšiny v období mezi světovými válkami 3) Národní společenství (Volksgemeinschaft), antisemitismus a "životní prostor na východě" jako základní komponenty nacionálního socialismu 4) Druhá světová válka - Okupační teror, nucená migrace a genocida jako součást nacistické nadvlády - Etnický režim stalinského Sovětského svazu - Evakuace a útěk německého civilního obyvatelstva 5) Vyhnání Němců a nové uspořádání Evropy - Cesta k Postupimské konferenci - "Divoké vyhnání - Nucené vysídlování - Deportace, internační tábory a vyhnání v jihovýchodní Evropě 6) Utečenci a vyhnanci v Německu a v Evropě po roce 1945: Strategie, konflikty a úspěchy integračních procesů - Zkušenosti prvních okamžiků - Mezi integrací a asimilací: Utečenci a vyhnanci v obou německých státech - Snahy o smíření 7) Po roce 1989: Na cestě k evropské kultuře vzpomínání?

3 Strana 3 Úvod Dějiny Evropanů 20. století probíhaly ve znamení dlouhých fází pokusů o národnostní homogenizaci, válek, autoritativních režimů a totalitních diktatur. To vedlo vedle ostatních podob organizovaného násilí také k masovému vyhánění a vyhlazování národů. Zejména nacismus a stalinismus přinesly utrpení milionům lidí a vyhloubily hluboké propasti mezi evropskými národy. Také následující generace jsou tak postaveny před úkol převzít odpovědnost za tuto část evropských dějin a svědomitě se s ní vyrovnat. V dialogu mezi evropskými sousedy, vedeném jak ve vědeckých kruzích, tak také v běžných mezilidských vztazích a naplněném snahou o vzájemné pochopení, jde o to, kriticky se podívat na národní pojetí dějin a analyzovat je, vzbudit zájem veřejnost pro myšlenku společného vzpomínání a připomínání a přispět tak k procesu smíření a partnerství v Evropě. Nadace útěk, vyhnání, smíření se bude zabývat osudy milionů uprchlíků a vyhnanců, kteří v Evropě ztratili v důsledku válek, národnostních konfliktů a diktatur ve 20. století svůj domov a byli vystaveni fyzickým a psychickým hrůzám a násilí. Během druhé světové války, na jejím konci a také v dalších poválečných letech muselo přibližně 14 milionů Němců opustit své domovy v dřívějších východních provinciích Pruska a v sídelních oblastech ve střední, jihovýchodní a východní Evropě. Byli odtud vyhnáni v důsledku nacistické politiky, jejích zločinů a jí započaté a krutým způsobem vedené války. V rozděleném poválečném Německu začínali z ničeho a museli si zde vybudovat úplně novou existenci, a to často bez projevů solidarity ze strany domácího přijímajícího obyvatelstva; v sovětské okupační zóně a v NDR existovala navíc snaha tabuizovat jejich osud. Nadace chce vyzdvihnout integraci utečenců a vyhnanců do společnosti obou německých států až do roku 1990, která byla přes všechny překážky úspěšná, a ocenit jejich podíl na znovuvybudování Německa a jejich vstřícnost vůči myšlence vzájemného porozumění. Činnost Nadace útěku, vyhnání, smíření je věnovaná této tragédii útěku a vyhnání, stejně jako vzpomínkám na ni a zamyšlením. Nadace chce přitom přispět k tomu, aby bylo vyhnání vždy a ve všech místech odsouzeno jako násilný politický nástroj a porušování lidských práv.

4 Strana 4 Svému úkolu udržet živou vzpomínku na útěk a vyhnání ve 20. století v historickém kontextu druhé světové války a nacistické expanzivní a vyhlazovací politiky a jejich následků, který jí ukládá zákon, chce dostát na základě úzké spolupráce s vnitrostátními a mezinárodními vědeckými zařízeními, historickými muzei a památníky, s organizacemi vyhnanců a občansko-společenskými iniciativami a subjekty na ochranu lidských práv. Nadace útěk, vyhnání, smíření bude provádět svou činnost s pomocí přeshraniční výměny a dialogu a bude se přitom řídit výrokem polského intelektuála Jana Józefa Lipského: Musíme si navzájem všechno povědět, a to s tou podmínkou, že každý bude hovořit o své vlastní vině. Pokud to neuděláme, nedovolí nám zátěž z minulosti, abychom se vydali do společné budoucnosti. (1985) Právě z tohoto povědomí se rodí onen duch smíření, bez něhož není možné přiměřené, důstojné vzpomínání i na prožité utrpení útěku a vyhnání, a bez něhož by především nebyla možná společná budoucnost v Evropě žijící v míru, jak to vyjádřila spolková kancléřka Angela Merkelová v projevu proneseném dne 18. září Němci jsou si vědomi zodpovědnosti, kterou nesou za zločiny nacistického protiprávního režimu: zřízení systému koncentračních a vyhlazovacích táborů, vyvraždění šesti milionů Židů a přibližně půl milionu Sintů a Romů, až do milionů jdoucí počet oběti mezi civilním obyvatelstvem v Polsku, na Ukrajině, v Bělorusku a v Rusku, hrůzný teror v okupovaných oblastech, miliony sovětských válečných zajatců umírajících hladem a zřízení systému nucených prací. Vztahy obou německých států k jejich východním sousedům zůstaly následně těmito událostmi po desetiletí těžce zatížené; na Západě se navíc celá situaci ještě v důsledku studené války přiostřila, na Východě stálo těmto vztahům v cestě shora nařízené socialistické přátelství mezi národy. Vyrovnání se s těmito nejtemnějšími kapitolami německých dějin 20. století a vzpomínání na oběti nacismu jsou proto trvalým úkolem celostátního a celospolečenského významu. Koncepce financování památníků na spolkové úrovni, která se v roce 2008 dočkala svého pokračování, se proto ujímá osobitým způsobem tohoto úkolu a zdůrazňuje přitom, že základem jakéhokoli vzpomínání je znalost historických skutečností a jejich vědecký výzkum. Nadace útěk, vyhnání, smíření se cítí být zavázána tímto postojem, který se staví proti všem pokusům o interpretaci minulosti ve smyslu vzájemného zúčtování vin a jakémukoli zlehčování zločinů nacistického režimu. Ve vztahu k procesům vyhnání ve 20. století je nutné konstatovat: Bezpráví vedlo v dějinách často k novému bezpráví, ale přesto nevytváří dřívější bezpráví, ať již bylo jakkoli obrovské, právní a morální oprávnění pro nové bezpráví. To platí také a

5 Strana 5 především pro vyhnání Němců z východní Evropy po roce Toto konstatování však nezlehčuje zodpovědnost německého národa za zločinnou politiku nacistického režimu. V rozměrech evropské perspektivy připomene Nadace miliony lidí, kteří se stali od 30. let minulého století v době Stalina oběťmi zlovolné totalitní nadvlády. Nucené práce, deportace, gulag, umírání hladem a masové vraždění byly konstitutivními prvky stalinistického teroru. K největším masovým zločinům patří Velká čistka, hladomor (holodomor) na Ukrajině a deportace etnických a sociálních skupin obyvatelstva v rámci Sovětského svazu. Vyrovnání se s minulostí v rámci evropského kontextu a s respektem vůči pohledu ostatních přispívají k procesu smíření a vzájemného porozumění. Svou činností se Nadace útěk, vyhnání, smíření účastní na utváření mírové společné budoucnosti v Evropě.

6 Strana 6 1. Úkol nadace Vzpomínání na vyhnání Odsouzení vyhnání Prohloubení smíření a vzájemného porozumění V souvislosti s etnickými čistkami na Balkáně, ke kterým docházelo od roku 1991, se dostali v posledních letech v Evropě opět silněji do povědomí veřejnosti lidé, kteří ztratili v důsledku druhé světové války svůj domov a z nichž mnozí přišli také o život. Útěk a vyhnání přibližně 14 milionů Němců 1 a ztráta velké části státního území patří k závažným historickým zkušenostem německých dějin, které však byly na dlouhou dobu vytlačeny z ohniska vzpomínání. Tato katastrofa je, pokud chceme hovořit slovy autora jako je Karl Schlögel, důležitou kapitolou dějin německého národa a musí zaujmout centrální místo v národní paměti (2003). V roce 1945 došlo také k zániku duševních krajin (Horst Bienek), bez nichž by byl obraz Německa po dlouhá staletí stejně neúplný jako bez přítomnosti území jako jsou Franky a Meklenbursko. V důsledku nacistické politiky jsou německé historické východní provincie ztraceny. Ale nikde není napsáno, jak říká Günter Grass, že tím musí upadnout do zapomenutí také kulturní podstata těchto provincií a měst. Historie útěku a vyhnání, stejně jako kulturní dědictví dotčených oblastí jsou součástí národní identity a společné kultury vzpomínání Německa. Spolková vláda se 19. března 2008 usnesla na Základní koncepci muzeálního, dokumentačního a informačního centra v Berlíně, které se bude zabývat problematikou útěku, vyhnání a nucené migrace ve 20. století. Podle této koncepce má nová instituce přispět v duchu myšlenky smíření a v návaznosti na politiku vzájemného porozumění realizovanou Spolkovou republikou Německo k tomu, aby se vzpomínalo na bezpráví vyhnání a aby se vyhnání jednou pro vždy odsoudilo. Za tímto účelem bude vědecky dokumentovat případy etnických čistek. Klíčovým tématem činnosti Nadace bude přitom útěk a vyhnání Němců. Na základě vládního rozhodnutí byla dne 30. prosince 2008 nabytím účinnosti zákona o zřízení nadace Německého historického muzea v Berlíně (Deutsches Historisches Museum) zřízena pod jeho záštitou nesamostatná nadace s názvem Nadace útěk, vyhnání, smíření. Zároveň s ustanovením orgánů Nadace v roce 2009 a jejich rozšířením novým zákonem ze dne 19. června 2010 byl ustanoven 1 Všechna čísla, která zde uvádíme, jsou pouze odhadnuté hodnoty, při kterých se sice přihlíží k nejnovějším publikacím, které ale vědecké kruhy hodnotí přesto různým způsobem. Číselné údaje byly ve většině případů převzaty z Lexikon der Vertreibungen. Deportation, Zwangsaussiedlung und ethnische Säuberung im Europa des 20. Jahrhunderts (Lexikon vyhnání, deportací, nuceného vysídlení a etnických čistek 20. století), vydaného Detlefem Brandesem, Holmem Sundhaussenem, Stefanem Troebstem ve spolupráci s Kristinou Kaiserovou a Krzysztofem Ruchniewiczem, Vídeň, Kolín, Výmar 2010.

7 Strana 7 tým, který zodpovídá za její vybudování. Muzeální, dokumentační a informační centrum má vzniknout v Berlíně v prostorách budovy Deutschlandhaus nedaleko dřívějšího nádraží Anhalter Bahnhof po ukončení sanace objektu. Multiperspektivní koncepční pojetí jako příspěvek k evropskému procesu porozumění a kultuře vzpomínání Vyrovnání se s dějinami v rámci vzájemné spolupráce zůstane výzvou s mnoha podobami," to jsou slova ze zprávy Spolkové vlády o finanční podpoře kultury ve smyslu ustanovení 96 spolkového zákona o záležitostech vyhnanců a utečenců z prosince roku 2009: My Němci se stejně jako naši evropští sousedé vyrovnáváme s nacismem a totalitarismem, se dvěma světovými válkami, útěkem, vyhnáním a nuceným vysídlováním. Tento proces probíhá také stále častěji na nadnárodní úrovni a získává tak zcela nově společensky, politicky a vědecky na závažnosti v rámci evropského sjednocovacího procesu. Předpokladem učení se zaměřeného na smíření mezi národy je ochota pokusit se pochopit jednání lidí v jejich mnohovrstevnosti a dynamice. Snahy o smíření se nemohou spokojit s tím, že se pouze odsoudí to, co se stalo. Naopak, hledají příčiny a pohnutky, jsou ochotny přijmout zpochybnění vlastního pohledu a vědí, jak jsou nepostradatelné vztahy postavené na vzájemném dialogu. Po dlouhou dobu byl pohled na minulost Evropy formován navzájem si odporujícími národními narativními principy vzpomínání. Odlišné vnímání, ale především odlišné historické zkušenosti vedly a stále ještě vedou k tomu, že se interpretace dějin často stává předmětem sporů a je zneužívána k politické instrumentalizaci. Proto je v případě nucené migrace obzvláště důležité zvolit multiperspektivní přístup, aby bylo možné představit odlišná chápání dějin, kriticky se podívat na jejich konstrukci a dokumentovat jejich procesy. Prezentace různých zkušenostních horizontů a interpretačních vzorců, které existují nejen mezi jednotlivými evropskými státy, ale také uvnitř jejich vlastních společností umožní nahlížet na dřívější události z různých úhlů pohledu a vytvořit si na tomto základu vlastní názor. S tím spojená reflexe národních, bilaterální a evropských nadnárodních diskurzů o etnických čistkách a vyhnání může pak přispět ke vzájemnému porozumění.

8 Strana 8 2. Téma: Nucená migrace v německých a evropských dějinách Přesídlování, evakuace, útěk a vyhnání Němců V Německu dnes běžně používané spojení dvou pojmů útěk a vyhnání (Flucht und Vertreibung) se vztahuje na velmi rozdílné historické události: Baltští Němci a jiné německy hovořící menšiny byly v duchu politiky přesídlování diktované nacistickým státem z větší části usídleni v důsledku paktu Stalina s Hitlerem, uzavřeného v roce 1939, na anektovaném a obsazeném území Polska a teprve na konci války se z nich stali utečenci; Stalin nechal naopak deportovat velkou část ruských Němců neprodleně po napadení Sovětského svazu Německem v roce 1941 na Sibiř a do Střední Asie. To znamená, že část německých menšin žijících mimo území tehdejší Říše musela opustit svůj domov již během druhé světové války. Od října 1944 bylo evakuováno na statisíce Němců z východních oblastí Německa, ze Slovenska, Chorvatska a severního Sedmihradska. Z Východního Pruska, Pomořanska, Východního Braniborska a Slezska prchaly v roce 1944/45 miliony civilistů před postupujícími vojsky Rudé armády, kteří se kvůli příliš pozdním povelům k evakuaci ze strany nacistických úřadů zapletli na mnoha místech do bojů. Mnozí z těch, kteří zůstali, byli deportováni na nucené práce do Sovětského svazu nebo ztratili svůj domov v době mezi koncem války a Postupimskou konferencí během takzvaného divokého vyhánění. V Československu a na území, které bylo připojeno k Polsku, se to týkalo přibližně jednoho milionu osob. Divoké vyhánění nebylo postaveno na smluvním základu a působilo spontánně, ačkoliv bylo v mnoha případech řízeno a prováděli ho bezohledným způsobem příslušníci armádních složek, nově zřízených policejních jednotek nebo revolučních gard. Později následovalo na základě Postupimské dohody organizované nucené vysídlování Němců, kteří zůstali ve své vlasti. Pro německé menšiny, které přišly z Československa, Polska, Jugoslávie, Maďarska nebo Rumunska, měl jejich vztah ke státům, které byly do roku 1945 jejich vlastí, značný vliv na situaci, ve které se po roce 1945 nacházely. Proto je nezbytné přihlédnout při snaze o vysvětlení požadavku na vytvoření národního státu bez Němců nejen ke krátkodobým a rozhodujícím způsobem relevantním příčinám, kterými byla nacistická válečná a okupační nadvláda, ale také ke střednědobým a dlouhodobým důvodům. Tyto důvody je nutné hledat ve vizi etnicky homogenního národního státu, která se rozšířila v době před první světovou válkou, a v často velmi konfliktním vztahu nových národních států k jejich menšinám po roce 1918.

9 Strana 9 Nově nastolené a ve většině případů komunistické vlády ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě podporovaly vyhnání a vysídlení Němců a používaly přitom dřívější plány exilových vlád svých zemí. Zatímco Němci z Československa nebo z Jugoslávie a z větší části nového Polska byli téměř úplně vyhnáni, postupovalo Maďarsko a Rumunsko téměř až do konce války spojenci Německa jiným způsobem. Velký počet banátských Švábů a sedmihradských Sasů v Rumunsku byl po skončení války zavlečen na nucené práce do Sovětského svazu. Stejně jako většina rumunských Němců směli ti, kteří přežili, zůstat po svém návratu ve své vlasti, ačkoli byli také v době komunistického režimu vystaveni těžkým represím, které přiměly později mnohé z nich k vystěhování do Německa. Naopak z Maďarska byla po druhé světové válce vyhnána asi polovina zde žijících Němců, a to bez ohledu na skutečnost, že Maďarsko s nacistickou diktaturou dlouho kolaborovalo. Obzvlášť tragickou kapitolu představují internační tábory, které se nepodařilo především v případě dunajských Švábů v Jugoslávii velké části postižených přežít. V oblastech táhnoucích se od Východního Pruska až po Banát se staly miliony lidí obětí přesídlování, evakuace, útěku, divokého vyhnání a nuceného vysídlování jsou to hořké osudy, kterých zůstali Němci na Západě a ve střední části země ušetřeni. Historický kontext nacistické expanzivní a vyhlazovací politiky a ideologie životního prostoru Útěk a vyhnání Němců je nutné vidět v kontextu s nacistickou expanzivní a vyhlazovací politikou, a s ideologií životního prostoru a jejími následky. Poté, co Adolf Hitler a NSDAP převzali v roce 1933 moc ve státě, byla povýšena totalitní ideologie národního společenství (Volksgemeinschaft) založená na rasistických kritériích na státní doktrínu, která vedla ve svém důsledku nejprve k sociálnímu vyloučení rasově definovaných menšin jako byli Židé, Sintové a Romové, ale také politicky jinak smýšlející osoby, ke zbavení občanských práv a vyhnání. Z celkového počtu více než Židů, kteří v Německu na začátku roku 1933 žili, bylo do roku 1938 pronásledováním a postupnou ztrátou základních existenčních podmínek přinuceno přibližně lidí opustit svou vlast. Dalším asi Židům se podařilo uprchnout z Německa ještě do začátku války v roce Po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938, rozbití československého státu v roce 1939 a napadení Polska 1. září 1939 následovala rozsáhlá opatření na vyhnání a přesídlení dalších skupin obyvatelstva. Vyvraždění příslušníků elity Druhé polské republiky a polských Židů již na samém začátku války a pozdější vyhlazovací válka

10 Strana 10 proti Sovětskému svazu dokládají, že se populačně-politická opatření nacistického režimu zásadně lišila od předcházejících etnických čistek a že je nutné je hodnotit jako část dlouhodobé strategie genocidy. Kromě toho se stalo částečně okupované a částečně anektované Polsko centrálním dějištěm nacistického vyhlazování židovského obyvatelstva, stejně jako Sintů a Romů. Hlavními znaky této politiky bylo vyvlastnění, deportace, ghettoizace a konečně systematické vraždění. Napadení Sovětského svazu, zločiny proti civilnímu obyvatelstvu a váleční zajatci vedly k radikalizaci nacistického způsobu vedení války a okupační politiky po roce Její konečný cíl germanizace a zotročení východní části Evropy až po Ural byl zformulován v Generálním plánu Východ, který v gigantických rozměrech počítal s vyhnáním obyvatelstva a vynesl na světlo vůli nacistického režimu k masovému vraždění. Evropská dimenze V základní koncepci spolkové vlády pro Nadaci útěk, vyhnání, smíření z roku 2008 je zformulováno její poslání v tom smyslu, že má vylíčit útěk a vyhnání Němců z dřívějších sídelních území... zasazené do kontextu celoevropského vyhánění ve 20. století. Vyhnání ve 20. století lze vysvětlit pouze s přihlédnutím k myšlence vytvoření etnicky homogenního národního státu. V této době vystřídala původní přednárodní" princip loajality myšlenka etnické příslušnosti. I když vytvoření etnických skupin v sobě vždy skrývá prvky určitého konstruktu, byla přesto například příslušnost k německému, polskému nebo českému národu často ochotně akceptovanou možností chápání vlastní identity a vymezení se. Již během dlouhého 19. století docházelo na Balkáně k etnickým čistkám, z nichž většina byla namířena proti muslimům. Následkem srbského povstání proti osmanské nadvládě v roce 1804, řeckých snah o nezávislost od roku 1821 nebo balkánských válek v letech 1912/13 byly vyhnány miliony muslimů. První světovou válku označil historik Michael Schwartz za prapůvodní katastrofu radikalizace a rozšíření etnických čistek ve velké části Evropy. Patří k tomu také katastrofa Arménů v letech 1915/16, kterou mezinárodní vědecké kruhy hodnotí jako genocidu a kterou rozpoutaly formou vyhnání osmansko-turecké úřady. Nejpozději však od přijetí Lausannské konvence v roce 1923 se stalo velkoplošné přesídlování obyvatelstva možným politickým řešením také pro demokratické státy. Se souhlasem mezinárodního společenství států zpečetila tato smlouva násilím

11 Strana 11 provázenou výměnu obyvatelstva mezi Řeckem a novým Tureckem, která se týkala téměř dvou milionů osob. Brzy nato následovaly v Sovětském svazu masové deportace, které se staly po nastolení stalinistické krutovlády ve 30. letech etnopolitickým nástrojem upevnění státní moci. Tyto deportace postihly skupiny, kterým byly připisovány určité sociální znaky, jako například kulaky (velkostatkáře), duchovní nebo etnické menšiny jako byli Korejci, Poláci a Němci. Tyto historické souvislosti, k nimž patří také mocenské praktiky evropských států v jejich koloniích, jsou pro pochopení podstaty nucené migrace nezbytné. Stálá expozice se proto bude vedle hlavního zaměření nadace na příčiny, průběh a následky útěku a vyhnání Němců zabývat také celoevropskou dimenzí tohoto tématu. Nucená migrace se v Evropě 20. století týkala desítek milionů lidí, a to především ve střední části, na východě a jihovýchodě našeho kontinentu. Lidé ztratili svou vlast a přišli často o život, protože patřili k určité etnické skupině, protože k této skupině byli přiřazeni nebo protože byli vzhledem ke své etnické příslušnosti považováni za politického nepřítele. Výstava proto přinese také všeobecný přehled více než třiceti různých etnických skupin, kterých se v Evropě vyhnání týká, a některé z těchto nucených migrací hlouběji zdokumentuje. Představí přitom nejen společné rysy jednotlivých případů vyhnání, ale upozorní také na jejich částečně zásadní rozdíly. Vědecký komparativní přístup má přitom za úkol prohloubit poznatky tak, aby se zabránilo chybnému ztotožňování. Dalším pojednávaným tématem vedle řecko-turecké výměny obyvatelstva v raných 20. letech a vyhnání a (nuceného) přesídlení více než 1,6 milionů Poláků z území a v rámci území západního a centrálního Polska, které bylo anektované a obsazené nacistickým Německem, budou etnické čistky v rozpadající se Jugoslávii v 90. letech minulého století včetně genocidy ve Srebrenici. Naposledy zmíněné události jsou nejen názorným příkladem přetrvávající aktuálnosti této problematiky, ale vedly také v Německu, Rakousku a v jiných zemích k jejímu novému citlivějšímu vnímání.

12 Strana 12 Etnopoliticky motivované vyhnání a genocida Činnost nadace bude zaměřená na útěk a vyhnání Němců a etnopoliticky motivovanou nucenou migraci v Evropě ve 20. století. Na rozdíl od politicky a nábožensky motivovaných čistek stojí v popředí etnických čistek příslušnost dotčených osob k odlišným etnickým skupinám. Ke klíčovým prvkům etnických čistek patří válka hrající roli katalyzátoru, cílená aplikace teroru a násilí, a v neposlední řadě masové znásilňování, s jejichž pomocí se rozpoutávají migrační vlny a provádějí procesy vyhánění, včetně zahlazování kulturních stop. Mezi vyhnáním a politikou genocidy existuje však jeden zásadní rozdíl. Základem etnických čistek je záměr odsunout určitou skupinu obyvatelstva z určitého území. Naopak v případě genocidy není cílem pachatelů odsunutí dotčených osob, nýbrž vyvraždění pokud možno všech příslušníků jedné skupiny. Přesto však měly v dějinách četné etnické čistky ve svém důsledku genocidní účinky, ačkoliv jejich výchozí motivací nebyly genocidní úmysly. To znamená, že pachatelé přinejmenším počítali s mrtvými jako hromadným průvodním jevem. Pro plánované muzeální, informační a dokumentační centrum hraje proto klíčovou roli jasné analytické odlišení fenoménu etnických čistek od genocidy a vyhnání od vyhlazovacích praktik.

13 Strana Profil, místo, cílové skupiny a vzdělávací úkol Nadace útěk, vyhnání, smíření chápe sebe sama jako v rámci Německa jedinečné a mezinárodně viditelné místo seznamování se s dějinami nucené migrace ve 20. století a vzpomínání na ně, zakotvené v celoevropském kontextu a spočívající na dvou pilířích. Stálá expozice prezentuje široké veřejnosti příčiny, průběh a následky etnických čistek v Evropě, přičemž její těžiště spočívá na útěku a vyhnání německého obyvatelstva a jeho začlenění do nové společnosti. Dokumentační a informační centrum nabídne prohlubující vzdělávací programy a možnosti bádání a bude působit jako instituce specializovaná na zprostředkovávání výsledků vědeckého bádání na téma německé, evropské a globální nucené migrace. Plánované muzeální, dokumentační a informační centrum bude mít své sídlo v prostorách budovy Deutschlandhaus v Berlíně. Berlín je vzhledem ke své zeměpisné poloze, historickému významu a vztahům, své polické funkci a četným památníkům obzvlášť vhodným místem pro práci na tematických okruzích Nadace. V místě dnes již neexistujícího nádraží Anhalter Bahnhof, které se nachází na protilehlé straně Deutschlandhausu, začaly od roku 1942 četné deportace židovských Berlíňanů do Terezína; centrála gestapa, SS a sídlo Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (dnes stálá expozice Topografie teroru ) se nacházely v bezprostředním sousedství. Samotná budova Deutschlandhaus se stala od roku 1960 na několik desetiletí fórem pro setkání vyhnanců organizovaných v krajanských sdruženích a Svazu vyhnanců působícím v Západním Berlíně. Historie tohoto objektu poslouží v rámci stálé výstavy také ke znázornění aspektů integrace vyhnanců. Vyśtavy nadace jsou určeny pro široké publikum. Jejich cílem je zprostředkování znalostí o útěku, vyhnání a začlenění Němců do přijímajících oblastí během druhé světové války a po jejím skončení, včetně informací o dalších nucených migračních tocích především v rámci Evropy 20. století. Jako cílové skupiny přicházejí v úvahu vedle příslušníků generace přímých účastníků a jejich potomků obyvatelé hlavního města a tuzemští a zahraniční návštěvníci Berlína. Mnozí návštěvníci přicházejí ze států, ve kterých je nucená migrace stále ještě stejně živým tématem jako v Německu. Stálá expozice bude proto doplněna nejen kompletním vícejazyčným výkladem, ale také dalšími nabídkami, jako je audioprůvodce, speciální prohlídky apod., určené pro zahraniční návštěvníky především ze severovýchodní, střední, jihovýchodní a východní Evropy. Stálá expozice Nadace útěk, vyhnání, smíření budou navíc doplňovat pravidelné dočasné výstavy. Tyto dočasné výstavy se mohou věnovat aktuálnímu vývoji, nebo

14 Strana 14 podrobněji představit jednotlivé historické aspekty. Ve spolupráci s regionálními muzei, dotovanými na základě takzvaného paragrafu o kultuře, tedy na základě ustanovení 96 Zákona o záležitostech vyhnanců a utečenců (Gesetz über die Angelegenheiten der Vertriebenen und Flüchtlinge), stejně jako s dalšími domácími a evropskými muzei se představí dějiny regionů severovýchodní, střední, jihovýchodní a východní Evropy, ve kterých dříve na mnoha místech žili a někde stále ještě žijí Němci v úzkém kontaktu se svými sousedy. Vzhledem k historickému, stejně jako aktuálnímu významu tématu nucené migrace má Nadace důležitý vzdělávací úkol. Muzeální, dokumentační a informační centrum se má bezprostředně obracet na žáky, učitele a studující a připravit nabídku programů dalšího vzdělávání, seminářů a workshopů v rámci vzdělávání dospělých. Pozornost se přitom zaměří zejména na školní třídy, jejichž žáci často pocházejí z rodin, které mají zkušenosti s (nucenou) migrací a se začleněním do nového životního prostředí. Nadace kromě toho chápe sebe sama jako mezinárodně viditelné kompetenční centrum vybavené specializovanou knihovnou a sbírkou dokumentů, které nabízí možnosti k vědeckému bádání. Celkově vznikne místo vzdělávání a vzpomínání, které zohlední úroveň znalostí každého jednotlivého návštěvníka a bude podle zásad moderních muzeálněpedagogických koncepcí prezentovat a zprostředkovávat znalosti o příčinách, průběhu a důsledcích nucené migrace. Přitom bude ponechán také patřičný a důstojný prostor pro individuální vzpomínky. Cílem je vytvořit místo živé paměti respektující princip dialogu, které upomíná, vzdělává a přispívá ke vzájemnému porozumění.

15 Strana Dokumentační a informační centrum Jedním z nosných pilířů činnosti Nadace je dokumentační a informační centrum. Toto zařízení nabízí možnost k prohlubujícímu a rozsáhlejšímu studiu dané tématiky z pohledu evropské a celosvětové perspektivy. Dokumentační a informační centrum bude vybaveno veřejnou prezenční knihovnou, která vypracuje svůj vlastní profil a bude shromažďovat domácí a zahraniční publikace na téma nucené migrace. Přitom bude spolupracovat s knihovnou Martina Opitze v Herne, specializovanou na dřívější německé východní regiony a oblasti osídlené Němci, stejně jako s jinými německými a evropskými knihovnami s podobným tematickým zaměřením. Do Dokumentačního a informačního centra Nadace bude také začleněna speciální knihovna Deutschlandhausu, která se od roku 1999 nacházela v depozitáři Německého historického muzea. Je také možné, že dojde k převzetí dalších odborných a soukromých sbírek, které odpovídají tematickému zaměření Centra. K úkolům Dokumentačního a informačního centra patří také sběr, vyhotovování a vědecké vyhodnocení příslušných materiálů, včetně písemných a audiovizuálních svědectví domácích a zahraničních pamětníků. Přitom se jedná jak o evidenci a prezentaci již existujících dokumentů, tak také o vlastní projekty pamětníků, které jsou koncipovány přesně ve smyslu tematických okruhů stálé expozice a úkolu Nadace. Cílem je vybudovat digitální archiv pamětníků, který bude shromažďovat svědectví o prožitých událostech a jiné ego-dokumenty z celé Evropy a umožní tak multiperspektivní přístup k této tematice. Dokumentační a informační centrum usiluje o navázání úzké spolupráce s evropskými a domácími archívy. Zejména archív pro dokumentaci vyhnanců Lastenausgleichsarchiv Spolkového archívu se sídlem v Bayreuthu má ve svých sbírkách jedinečné materiály, které odpovídají tematickému zaměření Nadace a mohou být návštěvníkům Deutschlandhausu částečně zpřístupněny v digitalizované podobě: svědectví pamětníků o událostech útěku a vyhnání, stejně jako takzvané soupisy duší (Gemeindeseelenlisten) z fondu Ost-Dokumentation, písemnosti z řízení ve věci finančního odškodnění obětí fašismu (spisy, podklady informačních kanceláří pro vyhnance - Heimatauskunftsstellen), kartotéční lístky a jiné materiály (např. korespondence) Církevní pátrací služby (Kirchlicher Suchdienst). To platí také pro sbírku asi historických fotografií měst, obcí a osob z bývalých východních a sídelních oblastí, které se nacházejí v bayreuthských spisech. Návštěvníci si tak mohou v rámci ustanovení zákona o archívech sami zjistit v materiálech archívu Lastenausgleichsarchiv, jaké informace jsou zde o určitém