Soužití. Čechů a Němců ve 40. letech 20. století. Sborník je prací studentů Gymnázia J.V. Jirsíka v Českých Budějovicích

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Soužití. Čechů a Němců ve 40. letech 20. století. Sborník je prací studentů Gymnázia J.V. Jirsíka v Českých Budějovicích"

Transkript

1 Soužití Čechů a Němců ve 40. letech 20. století Sborník je prací studentů Gymnázia J.V. Jirsíka v Českých Budějovicích

2 Prolog Dnes stojíme před vámi jako obžalovaní a vy jste našimi soudci. V tomto okamžiku se uzavírá plných tisíc let společného, těžkého, ale i velikého historického období. Český národ bude nyní konečně žít sám ve svém národním státě, který se národním stává nejen podle jména, ale i fakticky. Tři miliony Němců byly odsunuty. Je to největší přesun od stěhování národů, možná největší v dějinách světa. Téměř jedna třetina obyvatelstva Čech, Moravy a Slezska opustila a opouští svůj starý domov. Nechávají za sebou své domy, to, co kdysi nazývali svým vlastnictvím, svoji minulost, své mrtvé. Opouštějí práci milionů a práci mnoha staletí, aby se již nikdy nevrátili. Pro toho, kdo to neprožil, je těžké pochopit morální a duchovní břemeno, které nyní neseme. Věřím, že český národ to ocení, nyní nebo později, český národ jehož kouzelná píseň často dojímala i naše srdce - váš Kde domov můj. Vím, že budete s námi soucítit, vy, kteří s takovým citem zpíváte...a to je ta krásná země, země Česká, domov můj. I já tuto zemi náruživě miloval a mám právo to říct, protože mohu dokázat, že má rodina žila v této zemi od roku Myslím, že musím říci: bojovali jsme za svůj národ v dobré víře. Byli jsme oklamáni, ale nikdo nemůže pochybovat o naší dobré víře. Vždy jsem věřil, že Češi a Němci by mohli vytvořit společný stát jako Švýcarsko, každý ve svém kantonu, ve své autonomii. Nestalo se tak. Dějiny rozhodly jinak. Z projevu Hanse Krebse, německého poslance odsouzeného k trestu smrti v roce 1947 z knihy Včerejší strach, Josef Škrábek

3 Obsah Úvod 4 Události 40. let očima pamětníků z pohledu orální historie 5 Kroniky vypovídají 32 Noviny 36 Lidové soudy 41 Sběrné tábory 45 Vysídlení sudetští Němci v Bavorsku po roce Závěr 54 Seznam zdrojů a použité literatury 55 Obrazové přílohy 59

4 Úvod V průběhu války trpí lidé na obou stranách bez ohledu na individuální souhlas či protest a po válce musí příslušníci poražené strany, bez ohledu na osobní postoje před a v průběhu konfliktu, přijmout plošný a neselektivní dopad následků. (Alfred Zeischk) Problematika soužití Čechů a Němců ve 40. letech 20. století budí rozjitřené pocity i dnes, po více jak šedesáti letech. Česká a německá strana si neustále připomíná staré křivdy a spory, které vytváří napětí a rozporuplné pocity. Ty brání vzájemné bezproblémové komunikaci mezi oběma národy. Pokusili jsme se vytvořit odbornou práci, která by mapovala toto smutné období naší společné historie. Nesnažili jsme se však odkrývat staré viny, ale skrz dobová svědectví objevit pozitivní příklady spolupráce, vzájemné pomoci a tolerance. Myslíme si, že by oba národy neměly podlehnout ideologiím, které zničily staleté soužití, jež je vzájemně obohacovalo. Zároveň ale víme, že zde od roku 1848 existuje oboustranná nevraživost. Také hospodářská krize a neschopnost československé vlády najít pro strádající Němce v pohraničí zaměstnání, se výrazně podepsala na pocitu odcizení. Ten byl ještě více umocňován nacistickou ideologií a hospodářskou situací v samotném Německu. Nelze se proto divit velkému množství sudetských Němců, kteří ve snaze zabezpečit své rodiny podlehli ideovým vizím A. Hitlera a K. Henleina. Naprostou většinu podkladů pro naši práci jsme chtěli získat z autentických zdrojů, tj. archivních materiálů - dobového tisku, dokumentací matrik, soudů, pohřebních ústavů atd. Jednou ze stěžejní částí jsou vzpomínky konkrétních lidí, získané z výpovědí nebo deníků. Rovněž jsme spolupracovali s Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, které nám poskytlo doplňující materiály. Práci na tomto sborníku, a především její orálně historickou část, jsme vykonávali s pocitem určitého poslání a povinnosti zachovat tato svědectví, neboť naše generace je jedna z posledních, které ještě budou mít příležitost setkat se s očitými svědky druhé světové války. Pevně doufáme, že náš sborník bude přínosem pro problematiku česko-německých vztahů, která ani v současné době není zcela dořešena, a rovněž, že naším pozitivním přístupem k věci by se mohly inspirovat další práce a výzkumy, neboť sedmdesát let je dost dlouhá doba na to, aby během ní člověk dokázal odpustit. 4

5 Události 40. let očima pamětníků z pohledu orální historie Úkolem této kapitoly je ukázat čtenáři, jak na léta okolo války vzpomínají ti, kteří je zažili. Pamětníci uvedení v této kapitole mluví o svých zážitcích z dob před válkou, za války i po válce. Mluví o tom, jaké měli vztahy k Němcům a Čechům v této době, ale také jak se k této problematice staví dnes. Mezi vyzpovídanými jsou pamětníci jak české tak německé národnosti, aby byly zachyceny oba úhly pohledu. V některých je nenávist zakořeněna dodnes, někteří dokázali odpustit, ať už jedné nebo druhé straně a kupodivu v mnoha z nich dokonce žádná nenávist ani nebyla. Samozřejmě tyto jejich pocity a názory se snažíme pouze prezentovat, sami si je zde nedovolíme soudit. Vyprávění těchto lidí nemusí být bráno jako pravdivý historický zdroj, například kvůli jejich citovému zabarvení nebo stáří pamětníků. Ovšem právě tyto zpovědi nám přibližují pocity obyčejných lidí a atmosféru doby, kterou pozorujeme. Z celkového čísla 45 vyzpovídaných pamětníků jsou v této kapitole uvedeny citace pouze z několika vybraných výpovědí. Z většiny zaznamenaných výpovědí vyplývá, že vztahy mezi Čechy a Němci před rokem 1938 nebyly v žádném případě vyhrocené. Častěji byly spíše přátelské. V mnoha jihočeských městech žili Češi a Němci pospolu bez jakékoliv nenávisti či předsudků. Jak říká Hana Valachová: Tak copak bys chtěla vědět? O vztazích s Němci? Dokud jsem byla dítě, byly ty vztahy pěkné, protože my jsme žili v ulici, kde byl domek s Čechem, domek s Němcem, všechno bylo ideální, bavili jsme se spolu.. Měla jsem sousedy Němce, Nodesovy. Pan Nodes byl sociální demokrat. Když začalo srocování Němců, to začali poslouchat Hitlera, ty jeho projevy, jak tam křičel, pan Nodes seděl před domem, hlavu dlaních, kroutil hlavou, kroutil hlavou: To není dobrý, z toho nic dobrýho nevzejde... Víš, Lom u Mostu, tam byli vždycky samí obchodníci a hlavně horníci. A ti horničtí Němci, ti neměli Hitlera rádi. Jejich chlebodárci byli Češi, chovali se k nim dobře, tak proč by se měli stavět proti nim. Problémy začaly, až když se tam objevil Henlein. Henleinovci tam organizovali demonstrace, fanatizovali lidi, ti němečtí horníci to ale jenom mlčky trpěli. Většina ostatních Němců byla ale nadšená, no a tak začaly první nepokoje. Jednoho dne mému tatínkovi, horníkovi, jeho němečtí kolegové řekli: Dneska se chystá pogrom na Čechy. Připrav si doklady, peníze, připrav se na útěk. Zařídil se podle toho, ale nakonec se nic nedělo, jenom něco v horní části Lomu. Starosta byl Němec a i měl pod palcem část těch dolů, a tak zakázal těm Němcům dělat pogrom, aby neměl zraněné zaměstnance, protože pro něj pracovali i Češi. 5

6 Pořádaly se demonstrační průvody hnědých košilí, řvalo se tam: Judeiss muss raus, židi musí pryč, und Tschechen auf die Wand - Češi ke zdi. Pak nám zavřeli české školy, děti musely přejít do německých. Moji rodiče byli ale vlastenci, nelíbilo se jim to, tak mě poslali do Čech, abych mohla chodit do české školy. To potvrdil i Josef Toncar: V Prachaticích jsem přišel třeba do obchodu a tam nakupoval jeden, prodavačka s ním mluvila německy, s druhým česky a nikomu to nepřišlo. To bylo úplně normální. Další doklad, že většina předválečných česko-německých vztahů nebyla zdaleka tak vyhrocená poskytuje Růžena Průchová: Celou dobu před válkou jsme žili společně, chodili spolu do školy a všechno bylo v pořádku. Opačný názor na společné soužití v pohraničních oblastech jsme získali od pana Bedřicha Doležala: Sudeťáci to byl nehorší xindl. Už před válkou bylo zřejmé, že pro některé Čechy nebyl Němec jako Němec. Naučili se velmi dobře rozlišovat mezi Němcem žijícím v pohraničí na našem území a Němcem z Říše, což je zřejmé z výpovědi Josefa Toncara: Jednou se u nás zastavili dva němečtí pohraničníci. Otec, který se učil ve Vídni německy, si s nimi povídal u kafe, nasbírali si u nás hrušky Ale to byli říšští Němci, to bylo něco úplně jiného, sudeťáci to byli starý gauneři. Vztahy se začaly vyhrocovat, když moc v Německu definitivně uchopil Hitler. Němci v Čechách se začali hlásit o svůj původ a prosazovat germánský nacionalismus. Dokud nepřišel Henlein, byly vztahy mezi Němci a Čechy dobré, říká Jaroslav Jezl. A skutečně. K extremizaci německého obyvatelstva Henlein a jeho sudetoněmecká strana výrazně napomáhala. To potvrzuje i již zmíněná Hana Valachová. Problémy začaly, když se objevil Henlein. Ten označil politiku sudetských Němců dne ve Vídní takto: Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní strukturu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé k likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty Sudetští Němci vykonali dobrovolně svou povinnost. (Právo, , s. 11) My jsme to nebrali ze začátku vážně, ale najednou Franta, Pepik a tenhleten, přišli v SA uniformách, my jsme z toho byli vykulený, museli jsme taky reagovat. Projevovali jsme svojí národní hrdost, hlavně v Sokole. Už to nebyl Franta, už to nebyl Pepik, ale už to bylo: Ty fašoune jeden, ty česká kurvo, my vám tady ukážeme, co se bude dít popisuje počátek nevraživosti Zdeněk Belech. Avšak ne všichni Němci se k Henleinovi hlásili, jak nám tvrdí výpověď Vlasty Čadkové: Ale u nás na Hojné Vodě Němci volili hlavně sociální demokracii, a nesouhlasili se sudetoněmeckou stranou a s Hitlerem. Byl tu jen jeden fašista, toho se pak všichni báli. Ten když na někoho ukázal, tak šel do armády. Vyhrocené vztahy mezi Henleinovci a českým obyvatelstvem v pohraničí přerůstaly až v menší ozbrojené konflikty a napadání četnických stanic oddíly henleinovců. Československá vláda byla na základě těchto konfliktů nucena vyhlásit v pohraničí stanné právo a přesunout do těchto oblastí značné množství vojáků. Toto násilné potlačení sudetského extremismu vedlo k hromadnému útěku sympatizantů s Hitlerem do Říše. To vedlo k dočasnému uklidnění situace v příhraničních oblastech. Tento klid trval pouze pár dnů, a to 6

7 až do mobilizace 23. září Osud Československa byl definitivně zpečetěn přijetím Mnichovské dohody (v noci z 29. na 30. září) a nucenému odchodu československých jednotek z obranných linií. Na otázku jestli bylo dobře, že jsme nebojovali, odpovídá Jitka Skřičková: No rozhodně, to by byla sebevražda. V březnu 1939 došlo k obsazení zbytku Československa německou armádou, vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a připojení k Říši. Od této chvíle si byli Češi nuceni zvykat na každodenní soužití ve společném státě. Jan Kubeš: Chovali se k nám špatně, protože nám sem vlezli, hotovo! Vlezli sem jak loupežníci Češi se snažili po obsazení zachovat svou národní hrdost prostřednictvím nejrůznějších spolků, z nichž nejdůležitější a pro Němce nejnepřijatelnější byl Sokol. Když viděli fašisti sokoly v červených uniformách, stříleli na ně jako na komunisty, můj kamarád přišel o život., dodávají manželé Petržilkovi. Z mnoha výpovědí však vyplývá, že toto soužití nebylo ve většině případů až tak problematické. Většina Čechů se snažila s Němci vycházet, někteří s nimi bohužel i spolupracovali. Paní Marie například říká: Ale byli mezi nima hodný, přestože byli od NSDAP partají, táta s nima mluvil narovinu, ale voni ho neudali. Zvrat nastal až po atentátu na říšského protektora Heindricha a po následné německé odvetě v roce Já si nakonec osobně na Němce ani na Rusy nemůžu stěžovat. Teprve od Lidic jsem začala Němce nenávidět. Na Žehronice totiž tenkrát padal popel z Lidic... O vztazích mezi Němci a Čechy v letech se vyzpovídaní nezmiňují. Tato doba byla ve znamení tvrdého útlaku ze strany Němců a pohřbení dosud přetrvalých přátelských vztahů. S příchodem roku 1945 bylo postupně všem jasné, že Němci válku prohrají. Na obou stranách bylo vidět změnu v chování k tomu druhému. Němci začínali být agresivnější a ti chytřejší začali hledat ústupové cesty, aby se jim nic nestalo. Odvaha Čechů naopak vzrůstala, což vedlo až ke květnovému povstání v Praze a poté v dalších českých městech. Mnozí Němci měli již války plné zuby a snažili se ochraňovat své spoluobčany, nehledě na národnost. Příkladem je německý starosta Žáru u Nových Hradů, který rozmluvil procházejícím jednotkám SS, aby zastřelili rukojmí z Trhových Svinů. Dalším příkladem je německý starosta Josef Kriesche, o kterém se zmiňuje Tomáš Jarolím ve své práci Život mého prapradědečka, Josefa Franze Kriescheho : Pan Prüher (soused Josefa Kriescheho, věkem kolem 80 let) podal zkušenost s jeho dobrosrdečným jednáním a řekl, že když došlo k okupaci, tak se někteří mladíci snažili stavět nějaké barikády a můj prapradědeček za nimi došel a v klidu jim vysvětlil, že vážně nemají dobré nápady a ať toho nechají. Nechali a on jim tak zachránil životy, jistě by je Němci zastřelili. I samotná paní kronikářka z Brloha, paní Omanová, vzpomínala na pana Kriescheho v dobrém. Vyprávěla, jak zachraňoval životy Čechům během 2. světové války. Podle vyjádření několika dalších starousedlíků (paní Salcerová a paní Fenclová) zachránil Brloh od osudů stejných, jaké postihly vesnice Lidice a Ležáky, protože se zaručil za obyvatele Brlohu, kteří byli podezření, že u sebe mají letáky proti fašismu. Už během války řešila československá exilová vláda v Británii poválečné uspořádání českých zemí v případě vítězství. Nejdiskutovanějším problémem byla otázka co s němec- 7

8 kými menšinami v příhraničních oblastech. S tím spojená myšlenka nucených odsunů měla střídavě menší a větší podporu u československých státníků. Toto řešení vyžadovalo souhlas od spojeneckých velmocí, který byl jedním z výsledků Postupimské konference. Odsun měl probíhat podle stanovených pravidel, avšak v mnoha případech došlo ke spontánnímu jednání tzv. revolučních gard. Toto jednání bylo později nazváno jako divoké odsuny. Tyto negativní případy nám svou výpovědí přibližují Jitka Skřičková:,Když Němci odcházeli, tak je Češi cestou zabíjeli. a Otta Kubelka:,,Organizaci odsunu prováděla policie, ale v podstatě se toho chopili civilní aktivisté, kteří v řadě případů postupovali vůči těm Němcům velmi krutě. Někdy snad měli osobní důvody, ale většinou to byli lidé, kteří se vyskytují v každé době a častokrát beztrestně uvolňují své pudy a především se chtěli obohatit. Celé to shrnuje citát Děly se věci, které nikdo neplánoval, které určovala doba, kdy život měl velmi malou cenu od Bohuslava Kuty. Avšak ne všechny odsuny probíhaly v nepřátelském duchu, což nám potvrzují mnohé výpovědi, například od Jiřího Ptáčníka :,,No Němci, byli to Němci. Oni za to nemohli stejně tak jako ty Češi. Češi jim pomáhali dávat věci do vlaků, jako kamarádi., Hany Todtové :,,Řeknu ti, když jsme se s těmi našimi německými sousedy loučili, všichni jsme plakali. a Marie Jechové: Člověku bylo líto i těch lidí, kteří měli být odsunutí a nic neudělali, byli jako my. Také paní Jitka Skřičková hned na začátku rozhovoru poznamenává: Hned na začátek řeknu, že s tím nesouhlasím. Viděla jsem ty babičky, jak stály s ranečkem u silnice a čekaly, až přijede auto a odveze je. Ty určitě nebyly nebezpečný, nebezpeční byli jedinci, ale národ celej ne. Nyní bychom rádi uvedli ještě několik pro nás možná nejzajímavějších příběhů: Gerta Prokešová Asi nejzajímavější příběh o odsunu se nám podařilo získat od paní Gerty Prokešové, které se i přesto že byla odsunuta, podařilo vrátit zpátky do Československa. Paní Gerta se narodila v roce 1926 do rodiny zedníka Franze Jungwirta. Otec byl po začátku války donucen narukovat do Wehrmachtu, kde ovšem plnil pouze podřadné úkoly. Začátek odsunů paní Gerta popisuje takto: V dubnu a na začátku května 1945 jsem byla v Pasově. Ze Šumavy zatím utíkali jen národní hosté, my se ptali proč. Já na Rudé gardy (říkalo se jim rabovací gardy) nerada vzpomínám. My jsme měli na kabátech rudé pásky (táta byl sociální demokrat a antifašista), ostatní Němci měli pásky bílé a tak nás také často neměli rádi. Táta byl i u Čechů oblíbený, dokonce byl v národním výboru. Přístup některých Čechů se změnil až v nenávist a snahu oplatit Němcům to, co způsobili. Bohužel na to často dopláceli i Němci, kteří s Hitlerem neměli nic společného. Tuto agresivitu způsobenou nenávistí nebo pouze potřebou se mstít dokládá paní Prokešová takto: Češi byli špatní i dobří, jako všude. Jednou si vzpomínám, že mi v Prachaticích spadla z rukávu páska (označení za antifašistu) a dostala jsem od jednoho Čecha takovou 8

9 ránu, že jsem spadla do bláta. Pomohli mi čeští četníci, vzali mne na stanici, abych se omyla a omlouvali se, že nejsou všichni takoví. Za války všichni mnoho zkusili, tak proč museli zkusit ti nevinní? Už při začátku odsunů bylo její rodině jasné, že bude pravděpodobně uplatněna kolektivní vina na většinu Němců a snažili se nějak zabezpečit. Mí příbuzní znali ty cestičky pašerácké, a když přišly první odsuny, tak sestra a strýc přenášeli přes hranice šicí stroj, jídlo, nasušený chleba, abychom měli něco do začátků, až půjdeme. Naše rodina byla odsunuta v roce shromáždili nás v lágrech ve Volarech, byli jsme tam deset dni, mohli jsme si vzít jenom padesátikilové zavazadlo. Z lágru nás vozili na nádraží auty. Jeli jsme v takových uzavřených vagonech (30-50 lidí) museli jsme stát. Čekali vždy na nádražích v Německu asi týden, v lágrech neměli místo. Nikde nás nechtěli, Německo bylo rozbombardované a oni nám nedůvěřovali. V Německu skončila až v Karlsruhe (u francouzských hranic). Byla ubytovaná ve škole na amerických pryčnách. Odsud se vracela vlakem zpátky. Její český přítel, jí opatřil dokumenty a přihlásil jí v Libořezích, aby se mohla vrátit. Při návratu do Čech musela jít až z Pasova pěšky, protože místní nádraží bylo vybombardované. V Bavorsku našla nějakou samotu, kde dostala najíst a šla dál do nějaké příhraniční chaty, kam si pro ni měl její přítel přijít. Potom se dostala přes příbuzné domů. Vzpomínky pana Václava Hůrského na soužití Čechů a Němců v oblasti Šumavy v poválečném období: Po válce jsme se přestěhovali do Perneku u Horní Plané. Mého tatínka zlákala zřejmě možnost hospodaření na větším hospodářství a sliby náborářů do pohraničí, když bylo rozhodnuto o odsunu německého obyvatelstva. Do Perneku jsme se odstěhovali na konci října 1945 a byl nám přidělen statek č.4 na návsi. To bylo patrové stavení pro hospodáře a jeho rodinu a vedle rovněž menší, ale patrový výminek. Po našem nastěhování se rodina německého sedláka Bauera přestěhovala do toho výminku. Rodina se sestávala ze sedláka (okolo 60 let), selky (rovněž okolo 60 let), dcery Máry (asi let) a syna Alfréda (Velkého Fredy 14 let). Dva starší synové museli jít na frontu a prý padli u Stalingradu. Později se ale jeden z nich vrátil z ruského zajetí. V budově výminku pak bydlel truhlář Alfréd Stifter s manželkou a synem Alfrédem (Malý Freda 10 let). Myslím si, že soužití s německou rodinou sedláka Bauera proběhlo bez problémů. Ochotně mého otce i bratra provedl po všech pozemcích příslušných k hospodářství, které mělo 17 ha polí a luk a z toho 4 ha lesa. S oběma německými kluky, Malým a Velkým Fredou, jak jsem jim říkal, jsem až do odsunu 1946 hodně kamarádil. Dosti jsme se sblížili. Naučil jsem se od nich trochu německy a sám je učil česky. Nezapomenu na to, jak jsem jim někdy před Mikulášem v r vysvětloval, že přijde Mikuláš a čert slovy: Víš, co je to čert? Víš, to je takové brrrr a předváděl čertovské strašení. Nebo jindy, kdy jsme si hráli s jejich hluchým psem Valdou ve stodole a on se zahrabával do slámy, že ho nebylo vidět a všichni tři (oba Fredové a já) jsme při tom řvali: Valdo lóóóch, Valdo lóóóch! Jindy jsme šli se starou selkou paní Bauerovou na louku za stodolou sbírat divoký špenát a ona nám ho potom udělala nastudeno s kyselou smetanou. Dodnes na tuto pochoutku vzpomínám. Docela smutné pro mne bylo loučení s německými kluky při odsunu v červnu Pamatuji 9

10 si, jak všichni odsouvaní byli shromážděni na návsi před hospodou a seděli tam na svých rancích. Asi si tenkrát mysleli, že to není navždycky a vrátí se. Takovým malým důkazem pro tuto domněnku je to, že asi někdy v roce 1947 jsme našli v kůlně ukrytý poklad s krásným porcelánem a skleničkami a svícny, zřejmě Márynu výbavu. Vše bylo zabalené v koudeli a ukryté za hranicí dřeva. Bratr se do toho propadl, když hledal, kam zanášejí slepice. Osobně si dnes po letech myslím, že celý odsun byl zbytečný. Tím nechci říci, že neoprávněný a nelze jej posuzovat z dnešních, pomalu 70 let starých hledisek. Mohlo dojít k důslednému vyhledávání a potrestání viníků, těch, kteří měli hlavní podíl na tom, že v posledních předválečných volbách volilo německé obyvatelstvo Sudet z 90% Henleinovu stranu SPD, ale obyvatelstvo se mohlo ponechat, hospodařit dál, pohraničí by tak neupadlo, nezanikla by spousta vesnic a průmyslových podniků a republika by nemusela mít tolik problémů při poválečné obnově. Proto souhlasím s názorem, že kolektivní vina by neměla existovat, vždy jsou za nepravostmi konkrétní jedinci. A tak je tomu vždy, jak se můžeme i v současnosti přesvědčovat. Wilhelm Sonnberger Další hodně zajímavý příběh nám poskytl pan Wilhelm Sonnberger. Narodil se roku 1929 v Benešově nad Černou (dříve Německý Benešov) Karlovi a Anně Sonnbergerovým. Jeho otec byl v roce 1943 povolán do Wehrmachtu a on ve stejné době odjel do Českých Budějovic na internát pedagogické fakulty. Roku 1944 byl spolu s několika spolužáky povolán na vytváření opevnění do Ratzersdorfu u Bratislavy a následně roku 1945 do vojenského výcvikového tábora Senice na Hané. Prošel si výcvikovými tábory v Čáslavi a Milovicích, kde si je převzal Wehrmacht do tzv. Vůdcových pomocných divizí, což byli patnácti- a šestnáctiletí žáci různých škol. V první skutečné akci kousek před Prahou byl zajat i s celou rotou. Jako zajatec prošel mnoha útrapami, ale nakonec, díky zranění nohou a zfalšovanému věku ve vojenské knížce, byl propuštěn. Dostal se až do Vídně ke své tetě. Tam posléze získal tzv. Reissechutzbrief, tedy dokument zaručující bezpečnost při cestě do zahraničí, aby mohl jet do rodného německého Benešova za svou rodinou. I přes propouštěcí dokument měl cestou mnoho problémů. Prvním z nich byli ruští vojáci na hraničním přechodu, kteří ho až po třech hodinách výslechů pustili. Jako Rakušan nedostal povolení využít vlak, proto počkal do setmění a za stupátkem jel na černo až do Nových Hradů. Než došel do Benešova, kontrolovali ho ruští vojáci ještě několikrát. Když konečně dorazil k rodnému domu, zjistil, že v něm přebývají Rusové. Naštěstí zjistil od sousedů, že jeho příbuzní utekli do Rakouska, ale jsou v pořádku. V noci načerno přešel hranici do Hirschewiesu, kde se dozvěděl, kam přišla jeho rodina, a to do Langfeldu u Weitry. Zde se setkal s příbuznými, dostal práci v kovárně u svého strýce a od starosty povolení k přechodnému pobytu. Později se vrátil do Benešova, kde ovšem dlouho nepobyl, protože ho našel jistý Thurn Willi, který u něj doma chtěl dělat domovní prohlídku. Wilhelm raději utekl zpět do Langfeldu. Dodnes žije v Rakousku, po válce vystudoval střední školu a poté vystřídal několik zaměstnání. Dnes žije v Linci. Do Česka se vrátil poprvé 20 let po válce se zájezdem z východního Německa. 10

11 František Oppelt Dalším velmi zajímavým příběhem je příběh českobudějovického německého okresního školního inspektora Františka Oppelta, který zaznamenal Leoš Nikrmajer. Životní osudy řady činitelů na různých stupních vedení německé okupační správy v protektorátu nám v nejednom případě dokreslují plastický obraz tragického období našich národních dějin. Drtivá většina z těchto potentátů se vědomě provinila proti obyvatelstvu české národnosti, přestože z jejich strany nemusel jít nutně o svévolnou a cíleně protičeskou iniciativu, ale třeba jen o důsledné plnění rozkazů nadřízených orgánů. Pouze nepatrné procento těchto vedoucích činovníků se nezkompromitovalo s nacionálním socialismem, udrželo si neposkvrněný morální kredit a k českým spoluobčanům si zachovalo vstřícný a přátelský postoj (který ovšem nemohl být veřejně prezentován). Mezi tyto vzácné jedince patřil za války i budějovický německý okresní školní inspektor František Oppelt. František Oppelt se narodil v roce 1890 v Lomu. Absolvoval německý učitelský ústav v jihočeské metropoli a posléze nastoupil jako učitel v německé obecní škole ve Svérázi a v Českých Budějovicích. Po vzniku Československa vyučoval i na německém učitelském ústavu v Liberci. V roce 1926 se stal německým okresním školním inspektorem pro menšinové národní školy v okresech Kaplice a České Budějovice. Sídlo inspektorátu se nalézalo právě v národnostně smíšené Kaplici, kde byla patrná převaha německého obyvatelstva. Oppelt nepůsobil v žádné politické straně, ani v německých nacionalistických organizacích a od počátku své pracovní kariéry patřil do tábora německých demokratů, kteří prosazovali aktivní spolupráci s československými úřady. On sám i jeho manželka uměli dobře český jazyk a v letech působil ve městě dokonce jako místní předseda Československého červeného kříže. V krizovém období druhé poloviny třicátých let 20. Století se jeho pozice u kaplických spoluobčanů německé národnosti pochopitelně rapidně zhoršovala. Přispěla k tomu především ta okolnost, že nejenže nevstoupil do řad SDP, ale jakoukoli spolupráci s henleinovci odmítal. Pozice německého okresního školního inspektora v prostředí ovládnutém jedinou stranou, která již neskrývala svůj totalitární program diktovaný ze sousedního Německa, se stala pochopitelně neudržitelnou. V září 1938, tedy ještě před naplněním Mnichovské smlouvy, se František Oppelt přestěhoval z Kaplice do Českých Budějovic, kde v průběhu existence druhé republiky pokračoval v pracovním zařazení jako inspektor pro německé školy s rozšířenou působností pro okresy Jihlava a Havlíčkův Brod. Okupace zbytku českých zemí německou armádou a následný vznik Protektorátu Čechy a Morava znamenaly pro Oppelta pracovní problémy, neboť německé úřady dostaly pochopitelně reference o postojích, které v předmnichovské republice zastával. K dobru mu přirozeně nepřičetly ani kladný kádrový posudek bývalého Okresního školního úřadu v Českých Budějovicích. Ani kapličtí Němci nezapomněli na předchozí postoje Františka Oppelta a těsně před konáním srazu NSDAP v Českých Budějovicích ho několik bývalých spoluobčanů slovně i fyzicky inzultovalo při náhodném setkání nedaleko náměstí. Na okresního inspektora došla rovněž řada stížností ze strany NSDAP v Linci, Kaplici a bezpečnostní služby v Českých Budějovicích a místní gestapo se zajímalo také o anonymní udání místních Němců, kteří iniciativně upozorňovali na jeho čechofilství a antifašistic- 11

12 kou činnost. I z těchto důvodů absolvoval Oppelt řadu výslechů v zemské školní úřadovně říšského protektora. Od konce května 1939 byl zproštěn na zákrok vedení NSDAP v Jihlavě inspektorátu nad zdejším obvodem. Nad inspektorovou osobou visel Damoklův meč nejen v podobě vyhazovu z místa, ale dokonce nebezpečí internace v koncentračním táboře, neboť vedení budějovického gestapa žádalo důsledné prošetření všech prohřešků Oppelta v době jeho působení ve školním inspektorátu v Kaplici. V nelehké situaci mu nakonec pomohl jeho přítel a soudce budějovického německého soudu Dr. Josef Starkbaum, který jako přidělený přísedící komisi přesvědčil, že obviněný nejednal ve zlém úmyslu a loajalitu pouze předstíral, aby tímto přístupem dosáhl u kompetentních československých úřadů zlepšení situace německého školství v regionu. Jako úlitbu k utlumení tlaku nepřátel navrhl později Starkbaum Oppeltovi, aby vstoupil do NSDAP. Ten sice formálně přihlášku podal, ale krajské vedení NSDAP v Linci jeho přijetí do nacionálních socialistů nedoporučilo. Staronový německý okresní školní inspektor se od počátku okupace nehodil do své funkce vzhledem ke germanizačním plánům v oblasti školské politiky. Koncem roku 1939 došlo pak k vytvoření Německé zemské školní rady pro Čechy, která stanovila úkoly a povinnosti šesti okresních německých školních inspektorů. František Oppelt tak měl dohlížet na oblast, která kompetenčně přesahovala rámec nejen politického okresu České Budějovice, ale dokonce i území jižních Čech, neboť do budějovického obvodu patřily okresy Klatovy a Plzeň. Do práce inspektorátu, jak již bylo naznačeno, účinně zasahovala celá řada německých úřadů a institucí. Oppeltovu nelehkou roli v germanizačním programu určoval především fakt, že mohl pouze provádět pokyny nadřízených složek. Dále vykonávat jakýsi dohled nad odbornou stránkou učitelů a kvalitou výuky, či dělat různá vyhodnocení statistického charakteru a do důležitých koncepčních záležitostí tak prakticky neměl co zasahovat. Snad i z tohoto důvodu byl nakonec podmínečně ponechán ve svém úřadu s tím, že jakýkoli úkrok stranou mohl být v jeho případě kvalifikován jako záměrná sabotáž. Františk Oppelt se nakonec vzhledem k svému renomé a omezeným kompetencím výrazněji nezapletl s vedoucí budějovickou nacistickou elitou a většina místních německých činovníků ho ignorovala. S despektem a s krajní nedůvěrou na něho pohlížela nejen zdejší služebna gestapa, ale i další úřady. Podezření ze strany Němců kladená na bedra školního inspektora se po válce ukázala jako reálná, neboť v období okupace dotyčný pomohl řadě českých lidí a k nacistickému režimu se stavěl nadále odmítavě, přestože se vystavoval reálnému nebezpečí tvrdého postihu. Podle všeho dokonce zachránil život jednoho rolníka z Žabovřesk, který mlel načerno obilí pro spoluobčany a byl udán na gestapu. Vzhledem k závažnosti deliktu a výši zatajených zásob mu hrozila u soudu v Praze oprátka. Díky intervenci Oppelta u soudního rady Starkbauma však k pražskému soudu putoval zfalšovaný vyšetřovací protokol, v němž byla výše černých zásob upravena tak, že delikvent vyfasoval pouhých 18 měsíců nepodmíněně a z vězení se po propuštění v pořádku vrátil k rodině. Velmi ztíženou roli měl Oppelt při některých intervencích týkajících se českých škol nebo požadavků českých učitelů. Minimálně v jednom případě se mu podařilo zvrátit již přijaté rozhodnutí o záboru jedné ze tříd české obecné školy v Nové Vsi, jenž měla být přiděle- 12

13 na k dispozici Říšské pracovní službě. Přes interní pokyny německým zaměstnancům ze strany nadřízených orgánů ani neomezoval styky s Čechy, s nimiž se v soukromí bavil výhradně česky a kterým dával na srozuměnou svůj skutečný protinacistický postoj. Stýkal se tak například s delegátem zdejší biskupské konzistoře Janem Ungerem, u něhož občas poslouchal české vysílání zahraničního rozhlasu z Londýna či Moskvy, za což oběma aktérům hrozil trest smrti. Významnou existenční pomoc pak školní inspektor poskytl řadě českých učitelů, kteří vzhledem k výkonu svého povolání museli absolvovat komisionální jazykové zkoušky z němčiny. Jestliže všichni veřejní a státní zaměstnanci protektorátu nepředložili příslušné osvědčení o kvalifikované znalosti německého jazyka, hrozila jim ztráta zaměstnání. Pro zaměstnance škol představoval reálnou hrozbu především německý zemský školní inspektor Werner, který dal na srozuměnou jednotlivým předsedům zkušebních komisí, aby nechali při zkouškách propadnout určité procento českých učitelů. Oppelt těmto pokynům nejenže nevyhověl, neboť nenechal propadnout žádného z učitelů, ale naopak mnoha z nich výrazně pomohl. Buď jim témata jazykových zkoušek prozradil dopředu, nebo jejich písemné elaboráty tajně opravil doma. Přes všechnu svou činnost, antifašistické smýšlení, vystavení dokumentů o národní spolehlivosti a vyčlenění z odsunu do Německa, se Oppelt nevyhnul v roce 1947 řízení Mimořádného lidového soudu v Českých Budějovicích, kde čelil obvinění z členství v organizacích NSDAP a DAF. Při jednáních se potvrdilo a bylo svědecky a písemně doloženo, že uvedené členství uváděl Oppelt do dotazníku čistě účelově k oklamání německých úřadů a jako registrovaný člen v těchto organizacích nikdy nepůsobil. Vyšetřování ukázalo, že řada Čechů nepodlehla obecné protiněmecké hysterii a dokázala se v nouzi zastat člověka, který se k nim choval korektně a neodmítl jim pomoci. Někteří to pokládali za věc svědomí a sami spontánně předložili svá písemná svědectví, například v případě pětice kaplických Čechů. Osvobozující rozsudek, v němž se přímo ocenil Oppeltův antifašistický postoj, tak znamenal nejen morální satisfakci pro hlavního aktéra příběhu, ale i pro ty Čechy, kteří se neváhali postavit na stranu spravedlnosti. Marta Kučerová Paní Marta Kučerová vypovídá: Rodiče mojí maminky byli z Chodska. Dělali uhlíře, v lese pálili milíře. A pak se objevilo uhlí a o dřevěné uhlí už nebyl zájem. Tak přestali a přestěhovali se do Ervěnic, což bylo tady v severních Čechách.Ty Ervěnice už dneska neexistujou. To už je zaniklá obec. Tam je peklo. Tam je otevřené peklo. Tehdy tam začal děda dělat na šachtě. V roce 1902 se ale do té šachty provalilo jezero, takže se tam utopilo 40 horníků, mezi nimi i můj dědeček. Ty události jsou popsány taky v jedné publikaci, zabývalo se tím muzeum v Lounech. Babička měla tenkrát v tu dobu pět dětí, moje maminka byla na cestě. No a protože tam, a nejenom tam, tady všude převládalo to němectví, tak chtěli, aby babička dala děti do německý školy. Ona nechtěla a tak se musela z těch Ervěnic odstěhovat. Takže se nastěhovala sem do Oseku, ale babička celý život zdůrazňovala že my jsme ti Chodové, pořádní Češi. Tatínek pochází z Běrunic u Poděbrad a jeho tatínek byl tesař. Děda sem přišel za prací, a pak si sem přivedl i rodinu - můj tatínek měl pět sourozenců. Bydleli v nějakém nuzném 13

14 baráku v těch koloniích. Tatínek pracoval u hospodáře, který v roce 1915 vyreklamoval z vojny svého syna. Tatínek, kterému tehdy bylo patnáct, musel místo toho syna do války a další tři roky pak strávil v Itálii. To všechno mi tatínek vyprávěl a říkal taky, jaká úžasná úmrtnost byla za první světové války a po ní mezi těmi chudými lidmi. Tím se vytvořil takový ten ošklivý vztah takových těch nuzáků v poměru k těm, kteří na tom byli lépe, k Němcům nebo k Čechům, kteří tu svoji hrdost vyměnili třeba za to, že šli dělat k těm Němcům. Někteří dělali v klášteru nebo ve velkém statku, který tady byl, takže opravdu ti lidé, kteří se tak jako zapřeli, tak se měli lépe. Znamená to, že sociální rozdělení tady více méně kopírovalo rozdělení národnostní? Němci tu byli pochopitelně v lepším postavení než Češi. Byli tu, dalo by se říct, starousedlíci. A pak, všechno to jistě závisí na těch výrobních prostředcích. V Oseku byla velká zeměvrtná společnost Julius Thiele. Její majitel byl Němec a pochopitelně tam jako zaměstnanci byli většinou taky přijímáni Němci. Říkalo se, že v období hospodářské krize a velké nezaměstnanosti si mistři od Thieleho v hospodě zapalovali doutníky bankovkami. Klášter byl taky v německých rukou a byl pochopitelně bohatý. Když opat zdejšího kláštera jel do Prahy, tak vůbec nemusel vstoupit na cizí pozemek. Až do Prahy prostě mohl jet po svých pozemcích a ještě v Praze byl dům, který jim patřil, těm cisterciákům. Klášteru také patřila spodní polovina kopců. Němci navíc měli spoustu vazeb mezi sebou, dobrou organizaci, a tak vůbec. A protože jich bylo hodně, tak se jim vyplatilo udělat německou školu. A Češi? No, ti přicházeli hlavně, když se otevřely šachty, kromě toho dělali ještě v lese. No a protože těch šachet i těch Čechů, kteří tam dělali, bylo stále víc, tak pro ně samozřejmě postavili kolonie. Ale nikdo se nestaral o to, kam budou ti jejich haranti chodit do školy. U té kolonie udělali i márnici. Natolik byli ohleduplní, že jim udělali márnici, protože tehdy nebyla jenom vysoká porodnost, ale taky vysoká úmrtnost. Takže se to vyplatilo, ta márnice. To je strašné. Dole byl hostinský Kovanda, který měl hospodu, a do té hospody chodili jenom Češi. A ze začátku byla v té hospodě i škola, dopoledne tam chodily děti a odpoledne se tam pilo. To nemělo žádnou úroveň, nevím, jak moc se snažili je vyučit. Vím jenom, že můj tatínek tam chodil do čtrnácti let a den po svých čtrnáctých narozeninách už do tý školy nešel, protože musel jít pracovat. Ty kolonie už nestojí, byl to pomník hrůzy. Většinou žily celé rodiny v jedné místnosti. Vím, co mi vyprávěli, že tam byl prádelník a ten měl šuplíky. Ty se večer vytahaly a v nich spaly děti, v těch šuplících. A samozřejmě táta s mámou leželi na posteli a další děti ležely na zemi. To asi v té době byla přirozená věc. Na šachtě samozřejmě nebyly koupelny a ti chlapi, jak vyfárali, tak chodili domů. A koupali se doma, no asi se koupali doma. Ale byla tam, hned nahoře, kořalna, a to bylo pro ty pány dobré, protože ten horník se hned opil... No, a pak tady samozřejmě byla spousta postižených dětí. Ať nikdo neříká, že ten alkohol na to nemá vliv! A to nejenom v prenatálním stádiu! Když ten táta chodí denodenně domů ožralej, vliv to má. Těch nespravedlností bylo strašně moc. Tady se muselo o všechno české tak tvrdě bojovat. Tak třeba dítě po porodu a než dosáhne toho věku jednoho roku, musí pravidelně do poradny. Němci měli tady v té škole udělané místo s diplomovanou sestrou, kde byl doktor, kde 14

15 bylo pohodlí a pro nás, pro Čechy, to bylo v Duchcově. Když ta máma potřebovala, musela do Duchcova pěšky, autobus nebyl nebo na něj nebyly peníze. Ta poradna byla v protituberkulózní léčebně v zámku a fungovala jednou týdně, vždy několik hodin. Takže tam bylo vždy strašně plno. Když ta máma kromě toho jednoho malýho měla ještě dalších pět nebo šest dětí, tak tam určitě nešla. A zrovna tak to bylo s očkováním. Když se třeba očkovalo proti záškrtu, tehdy to Češi v Duchdově museli platit. Němci to měli tady v Oseku. Tak proč to tak bylo rozděleno, když v jednom státě jsou děti všechny stejné? Ne, tadyhle očkujeme německé a tadyhle očkujeme české. To je tak kruté. Vedle nás bydleli Češi, měli dvě děti. Ten pán dělal na dráze, měli čtyři sta korun platu. Já si pamatuji, jak se jí moje maminka ptala, jestli půjde na to očkování. A paní odpověděla, že může jen s tím jedním. Měli holku a kluka. Ona nechala očkovat tu holku a ten kluk ten záškrt dostal a umřel. A tak se to rozdělilo na Čechy a Němce, na chudé a na bohaté a na komunisty a nekomunisty. No, to se prostě vypěstovalo. Uměle se to vypěstovalo a dlouho se na tom pracovalo, aby se takové, do nebe volající, rozdíly vytvořily. To je jasné, že člověk má oči a každý se chce mít dobře. Ne všichni Češi žili v těch koloniích dole. Nad německým centrem, nahoře u lesa, tam byli zase takoví ti lepší Češi, učitelé a podobně. Nikdo z nich nešel bydlet do kolonie, takže se to pořád takhle dělilo. A kdo se z nich zezdola vymanil a chtěl začít jinak a lépe, tak ten už se s těmi zdola moc nestýkal. A později, po osmačtyřicátým, zase oni, ti dolejší, v důsledku toho, že využili té možnosti vstoupit do partaje, těm druhým dělali ze života peklo. Já jsem do školy šla v roce 1936, třídy jsme měli v normálním obytném baráku v Husově ulici, to byla česká škola. A teď si představte: klášter tady měl školu, takovou dívčí, pak tady měli školu zvlášť Němci, tadyhle tu velikou na náměstí, a my jsme ji měli až tam dole, kde se vycházelo z Oseka. Už to umístění! Ti to měli na náměstí, v centru obce, protože ten pozemek patřil klášteru, tak samozřejmě, že jim to dali a to dole, no to taky vlastně patřilo klášteru, protože to bylo na pozemku bývalého hřbitova, na posvěcené půdě. V baráku, do kterýho jsem chodila do mateřské školy, v tom se ani nesměla otvírat okna, aby nevypadla. A to už bylo v době, kdy tady na náměstí stál palác. Já jsem třicátý ročník, tak jsem do té mateřské školy chodila někdy v roce Taková nespravedlnost, no nevím, možná, že jich bylo víc. V městském zastupitelstvu byli Němci, tak asi o českou školu nikdo neměl zájem. Spíš byl zájem, aby třeba ty české děti chodily do té německé školy, protože tam ty děti chtěli poněmčit, což se taky často dělo. Ono v té německé škole měli lepší učitele, ta škola měla lepší pověst a hlavně pak ty děti měly lepší uplatnění, lepší možnosti. No a řada českých rodičů, kteří uvažovali takhle a kteří dali stranou nějakou tu národnostní hrdost, ti dali děti do té německé školy. Člověk, který chodil do německé školy, se stýkal s německými dětmi a tak dál. Byl tu před válkou podobně rozdělený i společenský život? Ano, to bylo naprosto rozdělený. Politicky i národnostně. Měli tancovačku Sokolové, a pak zase měli jiní a bylo to přesně rozdělené. Dole v hospodě u Kovandů, tak tam měli komunisti, u Jíšů národní socialisté, v Černém orlu tam to měli Němci. I tohleto tady bylo rozdělené. I český dělníci, tak ti se scházeli dole v těch hospodách. Tam se mohli opít a nahoru nešli. Tady by se jim to nelíbilo. Já si ještě pamatuju, že někdy takhle v pondělí, když jsme šli ze ško- 15

16 ly, tak jsme je potkávali. Nesli si nádoby, někdy třeba s utrženým uchem a v nich pivo. Když se lidi vožerou, tak nenadávají, poperou se, a vyřídí si to mezi sebou a to je právě to hrozné. Tam dole v lesíku bylo keltské sídliště a tam jsou takové valy a to se odlesnilo a ty valy byly používány jako hlediště. Tam se teda hrálo divadlo nebo se hrálo tam dole v hospodě u Jíšů. Majitelé těch hospod dole, Kovanda, Jíša, to byli Češi. Nahoře to už byly německé hospody a ty by nedovolily, aby tam Češi něco provozovali. Tady vzadu byla sokolovna, to byla taky hospoda a pak byla ještě tělocvična dole na Nádražní ulici. Ale to všechno bylo mimo centrum. Prostě vystrčené. Bylo to tak hrozně rozdělené Jak jste prožívala napětí kolem roku 1938? A jaké důsledky mělo odtržení Sudet pro vaši českou rodinu? V první polovině třicátých let byla velká krize a nezaměstnanost. Takže v tom roce 1938, když to tady Němci zabrali, tak fůra lidí, kteří dělali na těch šachtách a kteří měli to zaměstnání jisté, tady odtud pryč nešla. My Češi jsme nemuseli pryč, měli jsme možnost zůstat. Oni nám navíc slibovali, že tady bude česká škola. Jakmile to zabrali, tak ovšem žádná česká škola nebyla. Já, protože jsem měla v září roku 38 spálu a záškrt, tak ten německý doktor nedovolil, abychom se odtud odstěhovali, protože říkal, že by se to roznášelo dál. No tak jsme tady byli až do té doby, než to Němci zabrali. Já nevím, někdy v říjnu nebo v listopadu jsme šli odtud pryč. Šli jsme pěšky a směřovali na Kladno. Všechny věci jsme naložili na vagon a šli jsme. My jsme nevěděli kam. Tak chápu, jak asi těm mým rodičům bylo, jak jim bylo ouzko. Víte, když má člověk střechu nad hlavou, i kdyby to bylo kůlna, tak je doma. Na Kladně nás pak k sobě vzali příbuzní mýho dědy. Byli jsme u nich asi šest neděl a pak jsme něco našli: jedni lidé, tam v Kladně, měli na zahradě prádelnu a do té prádelny nás vzali. Bylo to hrozné, ale pak naši přece jenom někde sehnali jednu místnost. Tak jsme tam byli až do konce války a pak jsme se sem znovu vrátili, protože i když už sem naši nechtěli (protože tam jsme byli mezi svými, tam byli samí Češi, tam Němci nebyli), tady to bylo přece jenom jiné. Já jsem se sem vracela ráda, mně se hrozně stýskalo, protože zrovna v tu dobu měla maminčina sestra malého chlapce a tak asi po něm, protože jsme spolu vyrůstali. A tak vám taky pamatuji, když jsem chodila z toho Kladna, kde jsme bydleli, do Kročehlav do školy, tak jsem chodila přes takový úsek, kde bylo vidět Slaný a byla vidět Milešovka a já když jsem vždycky ráno tu Milešovku viděla, tak jsem si říkala: za tou Milešovkou je můj domov. A tak chápu, jak asi těm Němcům je hrozně, nebo jak jim asi bylo hrozně a co to znamená, když se člověku stýská po domově. Tenhleten pocit docela chápu. Ale oni na nás byli špatní, zlí! Víte, v roce 1938, když to zabrali, tak tady Němci prostě dělali pogromy. Možná, že to byl taky jen takový ten lumpenproletariát. Prostě šli k šachtě a když chlapi vyfárali v deset hodin večer, tak tam čekali a udělali takovou uličku, tou uličkou, museli projít a mlátili je. Oni třeba věděli, že u babičky v domě přebývá můj strejda, kterej se vrátil po mobilizaci, tak zaútočili. On vylezl na půdu až na střechu a schoval se zvenku za komín. Byly tam naštěstí takové bytelné dveře, tak se tam dobývali a moje babička, no byl v tom kus takové hysterie, za dveřmi stála a křičela: Lidi český, pojďte nám pomoct, oni nás zabijou. Bylo to hrozný, já vím, to je prostě síla davu. Třeba si pamatuji, že soused, který bydlel proti nám, nebudu ho ani jmenovat, protože tady bydlí jeho potomci, z toho 16

17 se najednou z večera do rána stal ordner, opásaný, ve žlutém. Celá řada lidí, které jsme potkávali, byli to Němci, nedá se říci, že se žilo v nějakém soustavném nepřátelství, ale přece jenom byla taková nějaká přehrada: Vy jste vy a my jsme my. Pamatuji si ten cirkus, co byl, když to tady zabrali. Jak chodili, to byl řev, víte, to byl příšerný řev a ta hrůza, ten strach. No, a za války pak taky popravili otcova bratra. Byl komunista a popravili ho v roce 1942 v Berlíně. To byl tady takový proces. Prostě měli nějakou skupinu a někdo z nich to vyzradil. Dva byli odsouzeni k trestu smrti a protože to bylo souzeno řádným soudem, tak tatínek dostal možnost navštívit ho před popravou a byl v tom Berlíně. Tatínek vypravoval, že dlouho bude slyšet, jak odcházel v těch dřevácích, jak dlouho to znělo v té chodbě. Můj tatínek komunista nebyl. Já jsem v komunistický straně byla, protože jsem dělala na výboru a tam to bylo tak, že musíte. A když jste se v roce 1945 vrátili, nevládla tu v něčem trochu podobná atmosféra, jenom byli Češi a Němci tentokrát v jiné pozici? Nebo to bylo jiné? První takovou ošklivou věc jsem zažila ještě na Kladně. Tam byli skoro jenom Češi, ale zrovna v domě vedle nás bydleli Němci. Zeitzovi se jmenovali, taková nóbl rodina. Jeden z těch jejich chlapců si s námi na ulici hrával a pak musel narukovat. A při revoluci, protože lidi chodili po těhletěch barácích a vysloveně těch pár kladenských Němců lynčovali, tak si pro tyhlety také přišli. Nejdřív šla ta stará paní - byla to taková bělovlasá sušinka. Procházeli tou hroznou uličkou, jako procházeli ti havíři tady u nás. Stáli tam lidé s klacky. Té staré ženy se nikdo nedotkl, ta prošla. Pak šel ten starý pán, do toho už si někdo bouchnul. Ale pak šel ten jejich syn a ten dostal takovou šílenou nakládačku. Sem jsem se vrátila 10. června. V domech, kde bydleli Němci, visely bílé prapory. Špatného jednání, takovýho toho ošklivýho zacházení s Němci, toho se nezúčastnili místní lidi. Sem přišly revoluční gardy z Kladna. A to byla zase taková ta pakáž. Víte, ty zdejší lidi se přece jenom znali, i když tohle byli Němci a tohle byli Češi. Ale je něco jinýho, když jdete proti cizímu člověku, než když jdete proti nějakému Franzi Kellerovi, se kterým jste se včera bavil. Řekla bych, že taková ta anonymita, to člověku dává hroznou možnost jednat jako prase. Když byl vyhlášenej den toho odsunu - babička tam měla v ulici barák a my jsme u ní bydleli, tak si na to pamatuju - to prostě chodila taková skupina místních funkcionářů odsunové komise, kteří od těch Němců vybírali zlato a ti naši lidi v tu dobu ani nechodili ven. Já mám dojem, že se jakoby styděli. Protože my přece jenom nemáme takovou povahu jako oni. Ty revoluční gardy, ty tady byly a vždycky je odvedli někam, snad na náměstí, já nevím. V tu dobu jsme ven nesměli. Odněkud je potom odváželi nebo odjížděli autem a také bylo období, kdy je normálně vodili přes kopce. Vzpomínám si, že tady blízko u nás měli takového postiženého chlapce. Tehdy mu už bylo asi čtyřicet nebo padesát let, a vím, že ho při tom odsunu vezli na vozíčku. To byly hrozný věci, ale to je prostě válka. Snad jsme to neudělali jenom my, který jsme tu válku nechtěli. Tady v domě u nás bydlela Rakušanka a ta říkala: Všichni jsme tady mohli spolu žít, bylo tady pro nás pro všechny dost místa. Ale přišel pak ten trotl Hitler a nasadil tohle všechno lidem do hlavy. 17

18 Řada těch Němců taky utekla, nebyli odsunuti, ale utekli a nechali všechno tak, jak to bylo. Nebo třebas v Teplicích jsou dvě ulice u nádraží a tam někdo přinesl něco a všichni, jak tam byli, tak spáchali sebevraždu. Ale to je prostě tak, za všechno se platí. Já občas dostávám německé noviny a jednou jsem tam četla o paní, která psala, jak odsud musela odejít, jak to těžce nesla a jaké to bylo hrozné. A tak jsem si opsala adresu a napsala jsem jí, že to, co prožila ona, jsem já prožila pár let před ní. Přesně totéž: že jsem taky byla bez domova a že věřím, jak jí asi je. To, co člověk prožívá sám, tak to ho bolí nejvíc. Ale že vedle je někdo, kdo prožívá stejnou věc, to už necítí. Možná, že některý lidi, který se tady účastnili těch odsunů nebo těch čistek, že to zapomněli, protože nebyli vůbec schopni uvědomit si, co dělají. Ale když tohleto udělá normální člověk, tak mám pocit, že se to v něm navždycky zapíše. A ve všech možných chvílích, když se mu nedaří, i když to nikdo nahlas neřekne, tak to svědomí, ten tichej hlásek, mu říká: To jsi neudělal dobře. Kdo tu vlastně zůstal a kdo sem přišel, poté, co Němci museli odejít? Jak to tu vypadalo v těch poválečných letech? Byli tady vlastně tři skupiny lidí; ti, co tu zůstali i přes válku, my, kteří jsme tu bydleli před válkou a teď jsme se vrátili a pak ti noví lidi, jak říkáte. Mně bylo strašně líto těch, co tu zůstali; já jsem chodila do Duchcova do školy a tyhle děti, které tady zůstaly a které tady chodily do té německé školy, seděly v poslední lavici. Oni tam vlastně jenom seděly. Nikdo se moc nezajímal o to, jestli uměj nebo neuměj. Samozřejmě, že taky dostaly vysvědčení. Ale prostě se jim nikdo nevěnoval. Ony tam byly proto, aby se naučily číst a psát a nic moc se od nich nechtělo. Žádné z těch dětí nechodilo dál do školy, z těch českých. Všechny tyhlety děti, které tady byly do toho roku 1945, měly obrovské mezery ve všech znalostech. Já jsem chodila do rodinné školy, odborná škola pro ženská povolání, knedlíkárna se tomu říkalo. I tam byly holky, který tady byly vlastně celou válku. Chodila nám tam suplovat češtinu učitelka z gymplu a ta jim vždycky říkala: holky, vy jste tak okradené. Ty holky měly velice chudý slovník. Pro ně byl problém se vyjadřovat. Já vím, že bratranec, kterej tu byl taky přes válku, vystudoval později potravinářskou chemii a říkal: To nikdo neví, jak jsme se cítili mezi těmi, kteří měli všechny školy české. Škola do čtrnácti let a potom aby šly dělat na šachtu. Snad tohleto byl záměr těch Němců: vychovat si z těchto dětí pracovní sílu. To bych řekla, že byl hrozný zločin a o tom už nikdo nemluví. No a ti starší? Havíř zůstane vždycky jenom havířem a jeho dítě nebylo vychovávané jinak, než aby dělalo havířinu. Existovalo nějaké napětí mezi vámi českými starousedlíky a mezi těmi lidmi, kteří přicházeli do baráků po Němcích? Tak ano, občas se mluvilo o tom či onom, že si zabral barák. Hlavně tihleti chlapi z těch revolučních gard, to bylo hrozný. Já když se občas v Praze dívám do takových těch starožitnictví, tak si říkám: Tohle určitě nedávají lidé, kteří k tomu těžko přišli. To jsou lidé, kteří nabyli snadno. Na začátku samozřejmě přišlo spoustu lidí, který tady byli chvíli, zabrali si něco a zase odešli. Přišli sem často lidi, kteří se nikdy nikde nebudou cítit doma. 18

19 Ale taky sem přišli pořádný lidi. Tak třeba ve středních Čechách neměli pěkný byt a tady hledali nový domov a našli ho. Vzpomínám si taky, že po válce tady byl zase hodně rušný kulturní život. Bylo to díky novým učitelům, kteří sem přišli. Oni na to byli zvyklí v těch obcích, kde předtím bydleli. Obnovili Sokol, a řekla bych, že podchytili dost těch mladých, že chodili kluci i děvčata cvičit. A divadla se tady hrála, podobně jako za první republiky. Eva Novotná Paní Eva Novotná na historické události vzpomíná: Narodila jsem se na jaře roku Moji prarodiče byli Němci, žili stále tady v Peci. Babička pocházela z rodu Meergansů a dědeček z rodu Dixů. Měli tady hospodářské stavení, kde si vybudovali pár pokojíčků a začali je pronajímat, aby vylepšili svoji situaci finanční. To bylo v Peci mezi válkami běžné. Tou dobou už zemědělství a boudařství nebylo jediným zdrojem obživy. Začalo se sem dojíždět na rekreaci, jak se tomu říká dneska, tehdy samozřejmě šlo jen o pár lidí, kteří chtěli být na čerstvém vzduchu. Do roku 1937 sem jezdili hlavně pražáci, lidé velice vzdělaní a inteligentní, kteří se spokojili s tím velice jednoduchým a primitivním ubytováním. A opravdu si považovali té přírody kolem, takže strašně, strašně pomohli tady tomu horskému, dřevařskému a zemědělskému regionu, kterej se díky nim začínal vzmáhat. Tatínek sem přišel jako listonoš. A tady na poště byla česká paní poštmistrová, jeden německý listonoš a náš táta jako Čech. Seznámil se s mojí maminkou, která se učila na Kolínské boudě. Když se vzali, samozřejmě slýchali nějaký takový řeči, jako že Čech a Němka a tak dále. Maminka uměla velice dobře česky, protože babička ji posílala na takzvané handly, a tak pravidelně jezdila do Červeného Kostelce, a krom toho mluvila česky s hosty, kteří jezdili k babičce a dědovi na dovolenou. S gramatikou to bylo teda horší, ale normálně četla a hovořila česky. A bylo to tady v Peci spíš výjimečná věc, taková smíšená rodina? Tady žili nějací Bergrovi, kde byla naopak paní Češka a on byl Němec. Potom ještě Holínovi a také místní četník měl za ženu Němku... No, ale jinak jich tu zas tolik nebylo. Vrstevnice mé maminky nebo kamarádky ze školy maminku dost odsuzovali a ještě větší zlost měli pečtí chlapci, protože maminka byla pěkná ženská. Ale táta uměl výborně německy, a tak si to s nima vyříkal. Kromě toho poznali, že je fajn chlap, taky protože se věnoval lyžování. Byl v prvním českým ski klubu. Takže to pak bylo celkem v pohodě. No a maminka měla teda ještě sourozence, bratra a sestru. Bratr se měl stát panem farářem, učil se, byl v klášteře v Broumově. Byl to obzvlášť nadanej člověk na řeči a šílenej knihomol. Byla to veliká touha mé babičky, aby se stal panem páterem. Ale nedopadlo to, protože se zaláskoval. A předtím, než složil slib, tak si vzal tetu Hildu, jejíž rodina předtím žila na Černé hoře. Mladší maminčina sestra, teta Anna, si vzala německého taxikáře z Maršova, strejdu Josefa. Anna se vyučila modistkou a babička jí umožnila i praxi v Budapešti. Moji prarodiče teda strašnou silou a usilovně umožnili svým dětem maximální tehdy možný vzdělání a prostě cestu do života. Hlavně moje babička, protože to byl takovej malej drobnej generál. Byla to úžasná obchodnice, která skupovávala od těch boudařů máslo, které se tady normálně zpracovávalo, a sýry. A pak je pěšky odnášela na trh do Trutnova. Pětadvacet kilometrů za každého počasí, v zimě, v létě. A pak se zase vracela ještě týž den zpátky do Pece. Tenkrát za 19

20 jejího mládí se nosily ještě ty dlouhé sukně po kotníky, takže když šlapala teda z toho Trutnova, byly namrzlý sněhem. Dožila se bez dvou měsíců devadesáti šesti let. Děda Dixů, ten zemřel dřív. Kouřil gibsovku, skutečně tu strašně dlouhou. Měl nadělané nějakých třicet centimetrů dlouhé třísky, aby si ji vůbec mohl zapálit. Byl to takovej fajn děda, velice klidnej, nic ho nerozházelo. A naše babička musela teda všechno zařídit, dirigovat a většinu práce dělala ona. Děda, ten si něco přes ten týden udělal a světil tvrdě neděli, chodili teda do kostela samozřejmě, do Úpy. Pak popovídali u kostela, zašli na štamprličku. Potom děda přišel, sedl si v kuchyni, kouřil a babička kmitala jako divá, všechno musela obstarat. A děda si odpoledne zašel za svými kamarády, těmi boudaři, a hráli karty. A babičku to hrozně rozčilovalo, naší Omu, protože když pak děda zemřel, vzala tu krásnou gibsovku a takhle ji zlomila přes koleno. Na to taky nikdy nemůžu zapomenout. Jak jste jako smíšená rodina prožívali to období po roce 1938? Až do sedmatřicátého - to znám samozřejmé jenom z vyprávění - tady mezi Čechy a Němci nebyly problémy, žilo se tu dobře. Byla tady četnická stanice česká, s českým velitelem, ta pošta také a jezdili sem čeští hosté a nikdy nevznikaly žádný třenice. Pak se přiostřila politická situace, byl tady jeden Němec, kterej zbláznil omladinu, kluky kolem čtrnácti, patnácti roků, a začali si hrát na henleinovce. Taťka, když byla mobilizace, sloužil na hranicích a chodil po trase z Lejšnarek a přes Růžovou horu, Sněžku, Luční a zase zpátky. Velitel četnické stanice pan Brandejs, který měl za ženu Němku, zjistil, že jeho syn se začal chovat tak nějak jinak, že asi něco není v pořádku, tak na něj uhodil a on řekl, že oni mladí teda mají chystat takovou akci proti naší rodině. Že naše maminka, která si vzala českou státní příslušnost, se musí prostě vystěhovat z chalupy, nebo že tu chalupu vyhoděj do povětří. To je zdokumentováno, je to dokázáno. Takže maminka samozřejmě dostala strašnou hrůzu, strčila mě do kočárku, sestru za ruku a během dvou hodin odešla z domova a seděla támhle za poštou, jak je dnes autobusové nádraží. Pan Holín, který tu měl taxislužbu, ji pak odvezl do Nymburka k nějakým Cerhům, což byli naši hosté. Když pak byla demobilizace, musel tatínek spolu se všemi vojáky z krkonošských hřebenů složit zbraně v Pilníkově a dostal umístěnku v Ostroměři, vesnici mezi Hořicemi a Jičínem. Když jsme se tam nastěhovali, tak jsme bydleli ještě s jinejma čtyřma smíšenejma rodinama v tovární hale, kde každá rodina měla jeden kout. Bylo tam takovejch krys v té továrně, že je stříleli těma zbraněma, které si schovali a neodevzdali, a pak je vyrovnali do řady, jak tam na sněhu takhle ležej, nebylo to nic příjemného pochopitelně. Tam jsme skutečně byli s tím kočárkem a dvěma peřinama. To bylo všechno. A protože maminka z toho byla nešťastná a každej se snažil nějakým způsobem sehnat lepší bydlení, tak pak zase přes tatínkova známého, kterej jezdil na dráze, jsme sehnali jednu místnost ve strážním domku. Ta místnost byla tak malá, že když naši leželi na slamníku, museli mít nohy pod stolem. Taťka sháněl něco lepšího, ale nebylo to jednoduché; byli jsme sice Češi, ale přece jenom se maminka narodila jako Němka. Ale táta brzy získal důvěru těch lidí, protože jim jako pošťák pomáhal vyplňovat formuláře, když chtěli do říše poslat balíček svým totálně nasazeným synům. Nakonec nám potom nabídl lepší bydlení jakýsi pan Lýkař, krejčí, vedoucí Sokola a vůbec velice vážený pán. A tam jsme prožili celou válku. Až v roce 1944 byl táta povolanej a totálně nasazenej do Berlína na hlavní poštu, takže tam zažil veškerý ty hrozný nálety. Zaplaťpánbůh přežil, přijel domů v polovině dubna v roce 45 a už se tam nevrátil. 20

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII

17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII 17. listopad patří mezi jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky. V roce 1939 nacisté brutálně zakročili proti vysokoškolským studentům. O padesát

Více

Historie české správy

Historie české správy Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ NACISTICKÉ OKUPACE (1938 1945) 2. část: Protektorát Čechy a Morava Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO

NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO NEOBYČEJNÝ PŘÍBĚH OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA KARLA SUCHÉHO Tamara Čopová Jiří Čechák Natálie Havlová Filip Wlodarczyk a Mgr. Zdeněk Brila Náš žákovský tým osmé třídy Základní a mateřské školy Jaroslava Seiferta

Více

Životní příběh paní Jitky Liškové

Životní příběh paní Jitky Liškové Životní příběh paní Jitky Liškové Zpracovali: Ampapa David, Krebsová Monika, Lišková Barbora, Smazalová Pavlína, Vaculová Kateřina, žáci 7. třídy ZŠ E.Rošického 2, Jihlava, pod vedením paní učitelky Jiřiny

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Tragický osud dvou kamarádek

Tragický osud dvou kamarádek Tragický osud dvou kamarádek Když jsme počátkem května připravovali články o blovických obětech 2. světové války, popisovali jsme osudy mnoha lidí. Vůbec jsme tenkrát netušili, že dvě zemřelé dívky se

Více

Ztroskotané sny. České školy po německé okupaci. www.step21.de/weisseflecken

Ztroskotané sny. České školy po německé okupaci. www.step21.de/weisseflecken Ztroskotané sny České školy po německé okupaci Píše se říjen roku 1938. Na území dnešní Ostravy nastává historický zvrat. Německá armada zabírá části dnešní Ostravy. Drastickou změnou prochází i školství.

Více

Volný čas v 50. a 60. letech v pohraniční obci Droužkovice

Volný čas v 50. a 60. letech v pohraniční obci Droužkovice Volný čas v 50. a 60. letech v pohraniční obci Droužkovice PŘÍPADOVÁ STUDIE Bc. Věra Okénková Důležitost studia volného času? OFICIÁLNÍ POSTOJE K TRÁVENÍ Situace bezprostředně po válce Postoj vládnoucí

Více

Stopy totality- pan Jiří Šoustar

Stopy totality- pan Jiří Šoustar Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala

Více

Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík

Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík Nejlepší příspěvky soutěže O nejzajímavější muzejní kufřík Věková kategorie 14 18 let 1. MÍSTO Autorka: Kateřina Mazancová (České Budějovice) Název: Babiččin zachránce (Retro hity) 2. MÍSTO Autorka: Tereza

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 MNICHOV 1938 Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_18 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Náš Domov 21/2016. Leden 2016

Náš Domov 21/2016. Leden 2016 Náš Domov 21/2016 Leden 2016 1 Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra 03.01.1924 92 let Jarolímková Anežka 12.01.1929 87 let Ekr Jiří 16.01.1931 85 let Nosek Miloslav 19.01.1933 83 let Vojtěchová

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z

Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z Příběhy našich sousedů: S Jarmilou Erbanovou od A až do Z tým: Ondřej Bednárik, Vojta Deliš, Jan Hlavsa, Ondřej Chalupka, Šimon Kuchynka, Jana Roubová zleva: O. Chalupka, O. Bednárik, Jarmila Erbanová,

Více

Jaký je příběh tvé mámy? Hledáme osudy lidí, na které se zapomnělo. Ptej se rodičů, prarodičů, známých a vyhraj až 50 000 korun v soutěži!

Jaký je příběh tvé mámy? Hledáme osudy lidí, na které se zapomnělo. Ptej se rodičů, prarodičů, známých a vyhraj až 50 000 korun v soutěži! Ilustrace: ToyBox, i-m.co/toybox/toy_box_light Jaký je příběh tvé mámy? Hledáme osudy lidí, na které se zapomnělo. Ptej se rodičů, prarodičů, známých a vyhraj až 50 000 korun v soutěži! Miluška Havlůjová

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava

Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava Fond 134: Německé soudy v Protektorátu Čechy a Morava Archivní fond 134: Německé soudy v protektorátě vznikl spojením písemností německý soudů, státních zastupitelství a věznic působících v Protektorátě

Více

Velké a malé příběhy moderních dějin

Velké a malé příběhy moderních dějin Gabriela Juříčková Zpovídaní mé babičky Boženy Žižkové, narozené v roce 1939 Autorka: Gabriela Juříčková Už by nechtěla vrátit komunisty, přitom všude jinde pořád slyším, jak prý tehdy bylo líp. Datum

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

První republika.notebook. January 23, 2014

První republika.notebook. January 23, 2014 VY_32_INOVACE_VL_116 Téma hodiny: První republika Předmět: Vlastivěda Ročník: 5. třída Klíčová slova: demokracie, hospodářský rozmach, vzdělání, Skaut, Sokol, Tomáš Baťa Autor: Mgr. Renata Čuková Podzimková,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový Moje jméno je Peter Klepsch Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový obchodník a tehdy k k a vliným ale již v roce 1936. V roce 1938 jsem zažil Vstup jednoteka také štáb první jjízdní divize

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop qwertyuiopasdfghjklzxcvbnmq wertyuiopasdfghjklzxcvbnmqw ertyuiopasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmqwerty Terezín uiopasdfghjklzxcvbnmqwertyui setkaní s pamětnicí 28.4.2011 opasdfghjklzxcvbnmqwertyuiop

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

GYMNÁZIUM BRNO-BYSTRC

GYMNÁZIUM BRNO-BYSTRC Autoři Iva Černá Tereza Černá Veronika Nevřivá Michaela Obrovská Jan Procházka Alžběta Rádsetoulalová Tereza Smékalová Natálie Tejkalová Pedagogické vedení PhDr. Jana Henzlová Spolubojovníci ve válce proti

Více

12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ. E)Literatura v době okupace

12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ. E)Literatura v době okupace 12. LITERATURA 1. POLOVINY 20. STOLETÍ E)Literatura v době okupace E) Literatura v době okupace 15.3.1939 obsadila německá vojska o Sudety okleštěné české země a vznikl Protektorát Čechy a Morava hlavním

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

ELITE HISTORIE KUNERTOVY TOVÁRNY * DŮM V DUCHCOVSKÉ ULICI MONIKA KOCOURKOVÁ

ELITE HISTORIE KUNERTOVY TOVÁRNY * DŮM V DUCHCOVSKÉ ULICI MONIKA KOCOURKOVÁ ELITE HISTORIE KUNERTOVY TOVÁRNY * DŮM V DUCHCOVSKÉ ULICI MONIKA KOCOURKOVÁ 2013 2014 OBSAH ÚVOD (PROČ JSEM SI VYBRALA TATO TÉMATA?) 3 HISTORIE KUNERTOVY TOVÁRNY 4 DŮM V DUCHCOVSKÉ ULICI 5 ZDROJE 6 PŘÍLOHY

Více

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu

Více

Praxe našich studentů třetích ročníků v šesti firmách v Německu 2015:

Praxe našich studentů třetích ročníků v šesti firmách v Německu 2015: Praxe našich studentů třetích ročníků v šesti firmách v Německu 2015: Bety (Pham Thi Ngoc Bich) ze 3. B, která pracovala ve firmě Alliance Healthcare napsala: Noví přátelé, nové zkušenosti, zlepšení jazyka

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Několik konkrétních osudů

Několik konkrétních osudů Robert Hemmrich (architekt) Narozen 1. 5. 1871, Jablonec nad Nisou Zemřel 15. 4. 1946, Jablonec nad Nisou Robert Hemmrich se narodil jako nejstarší syn zámečníka Franze Hemmricha. Studoval Státní průmyslovou

Více

Miroslava Baštánová. Vzpomínka na. Josefa Kramoliše. pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945

Miroslava Baštánová. Vzpomínka na. Josefa Kramoliše. pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945 Miroslava Baštánová Vzpomínka na Josefa Kramoliše pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech 1926-1945 2012 Miroslava Baštánová Vzpomínka na Josefa Kramoliše pøedsedu Valašského muzejního spolku v letech

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic

Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic Můj projekt na téma holocaustu nastartovala uskutečněná výstava Zmizelí sousedé, kterou jsem zorganizovala na přelomu měsíce února a března roku 2011 na naší

Více

MAMINKA MOJÍ BABIČKY Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI

MAMINKA MOJÍ BABIČKY Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI MAMINKA MOJÍ BABIČKY * Z VYPRÁVĚNÍ NAD STARÝMI FOTOGRAFIEMI LUKÁŠ URBAN 2013-2014 OBSAH ÚVOD 3 ŽIVOT 4 POVOLÁNÍ 4 STĚHOVÁNÍ 4 NÁŠ DŮM 5 ZDROJE 6 PŘÍLOHY ÚVOD Každou neděli k nám chodí na odpoledne babiččina

Více

Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami.

Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami. Rozhovor k životu Karla Reinera mezi pamětnicí Doris Grozdanovičovou a Sebastianem Foronem. Uskutečnil se 26.6.2011 před Terezínskými hradbami. Přeložila Doris Grozdanovičová: Doris Grozdanovičová byla

Více

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad.

Návod. Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. 1 2 3 1 2 3 4 5 6 4 5 6 7 8 9 7 8 9 10 11 12 10 11 12 Návod Hra je určena pro dvojici žáků. Žáci si při ní opakují a rozšiřují své znalosti z novodobé historie naší vlasti. Mohou využít také odhad. Pravidla

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ

MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMÁTNÍK TEREZÍN MALÁ PEVNOST A NÁRODNÍ HŘBITOV MUZEUM GHETTA BÝVALÁ MAGDEBURSKÁ KASÁRNA MODLITEBNA Z DOBY GHETTA ŽIDOVSKÝ HŘBITOV S KREMATORIEM RUSKÝ HŘBITOV HŘBITOV SOVĚTSKÝCH VOJÁKŮ PAMĚTNÍ DESKA U

Více

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska

Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Migrace Českých bratří do Dolního Slezska Politická situace Po vítězství katolické ligy v bitvě na Bílé hoře nedaleko Prahy roku 1620, se ujal vlády Ferdinand II. (1620-1637). Záhy zkonfiskoval veškerý

Více

PRACOVNÍ LISTY K VÝSTAVĚ Určeno pro 2. stupeň ZŠ a střední školy. Severočeské muzeum v Liberci 13. 9. 31. 12. 2013

PRACOVNÍ LISTY K VÝSTAVĚ Určeno pro 2. stupeň ZŠ a střední školy. Severočeské muzeum v Liberci 13. 9. 31. 12. 2013 Severočeské muzeum v Liberci 13. 9. 31. 12. 2013 PRACOVNÍ LISTY K VÝSTAVĚ Určeno pro 2. stupeň ZŠ a střední školy. Součástí pracovních listů jsou i pokyny pro učitele a další pracovní listy a náměty pro

Více

K tomuto tématu se vrací i v zápise z 8. prosince 1918:

K tomuto tématu se vrací i v zápise z 8. prosince 1918: Další cesta domů trvala, s mnoha peripetiemi, téměř dva měsíce. Konečně 1. září 1918 dorazil do Prahy, kde ho na nádraží čekala maminka Berta Ginzová, teta a sestra (oba bratři byli stále na frontě). Následovaly

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 1 Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 2 Copyright Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-073-1 (epub) 978-80-7512-074-8 (mobipocket) 978-80-7512-075-5 (pdf)

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor: Mgr. Alena Hynčicová Tematický celek: 20. století Cílová skupina: I. ročník SŠ Anotace: Materiál má podobu pracovního listu s úlohami, pomocí nichž se žáci seznámí s životem českých lidí během druhé

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Politické procesy v Československu

Politické procesy v Československu Politické procesy v Československu Anotace: prezentace věnující se politickým procesům v 50. letech v Československu. Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče, základní škola, mateřská škola

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934,

Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934, Konec druhé světové války na Kodaňské ulici ve Vršovicích František Janouch (ročník 1931) Přestěhovali jsme se do nového bytu někdy koncem roku 1934, když mi byly necelé čtyři roky. Byl to krásný, secesní

Více

Společenská rubrika. Všem oslavencům gratulujeme, přejeme hodně zdraví, štěstí a životní pohodu.

Společenská rubrika. Všem oslavencům gratulujeme, přejeme hodně zdraví, štěstí a životní pohodu. Domov pro seniory Pyšely Náměstí T.G. Masaryka č. l, 25l 67 Pyšely zřizovatel: Hlavní město Praha pro potřeby klientů Domova pro seniory Pyšely Vážení a milí čtenáři, říjen 2012 9. ročník, č. 10 teplé

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky.

Crrrr. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Jeroen jede na kole k babičce. Super, že mě taky pozvali. Nazdar, přesně včas. Ester už je tady taky. Ester! Nazdar, Jeroene. Daniel, můj vnuk, bude rád, že tam jedeš s námi. Jedeme přece na statek, kde

Více

Schindlerova továrna Továrna života KONCEPT IDEOVÝ

Schindlerova továrna Továrna života KONCEPT IDEOVÝ Schindlerova továrna Továrna života Továrna života - obnova území opuštěného průmyslového komplexu uprostřed obce Brněnec. Prostory areálu by se mohly stát živým centrem obce, ale i naší soudobé historie

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

SÓLO RODIČE A KOMBINACE

SÓLO RODIČE A KOMBINACE SÓLO RODIČE A KOMBINACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA Radka Dudová, Ph.D. Gender a sociologie Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. PODÍL JEDNORODIČOVSKÝCH RODIN NA VŠECH RODINÁCH SE ZÁVISLÝMI DĚTMI Zdroj:

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105. Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/ 1.4.00 / 21.1105 Šablona: EU I/2 Sada:ČP D9, 30 Ověření ve výuce: dějepis Třída: IX. Datum: 13. 02. 2011 Předmět: dějepis Ročník: IX. Klíčová slova: Protektorát Čechy

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2013/2014 číslo: 67

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2013/2014 číslo: 67 ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2013/2014 číslo: 67 Obsah: Slovo ředitele školy. Dopravní hřiště, školní výlet, vyhodnocení sběru, bludiště a omalovánky. Červen 2014

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE

080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE Factum Invenio, s.r.o., Těšnov 5, 110 00 Praha 1,tel: +420 224 805 650, fax: +420 224 805 628, email: info@factum.cz, www.factum.cz 080647-2 červen 2009 ZAČÁTEK ROZHOVORU (HODINY, MINUTY) ID TAZATELE Dobrý

Více

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2010/2011 číslo: 30

ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2010/2011 číslo: 30 ZÁKLADNÍ ŠKOLA TOCHOVICE ŠKOLA TYPU RODINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLNÍ ROK 2010/2011 číslo: 30 Obsah: Slovo ředitele školy, Jak se chováme v ohrožení svého života, výlet do Planetária v Praze a zámku v Mníšku

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0571 Číslo a název šablony klíčové aktivity III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast Předmět Téma ŠVP (RVP) Dějepis v kostce Základy společenských

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

OKRES VE VOLEJBALE. ZŠ Svitavy, Riegrova 4 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13. květen, červen 2012

OKRES VE VOLEJBALE. ZŠ Svitavy, Riegrova 4 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13. květen, červen 2012 MĚSÍČNÍK ŠKOLNÍCH NOVIN ROČNÍK 13 ZŠ Svitavy, Riegrova 4 květen, červen 2012 OKRES VE VOLEJBALE KINDERIÁDA 2. 5. 2012 jsme šli na Kinderiádu. Přípravu jsme zahájili rozcvičkou. Po ní jsme odešli na jednotlivá

Více

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají?

Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Heterosexuálové v průvodu Prague Pride. Proč se vlastně o toto téma zajímají? Viktoria Valeeva Teplé léto si mohou užívat i heteráci takový transparent jsem viděla na letošním průvodu Prague Pride, ke

Více

Krátký jest blábol, dlouhý jest žal, dříve rozumně zápol a nerozum z beder svých sval. Sval blábol a nerozum s rozumem svým se dorozum.

Krátký jest blábol, dlouhý jest žal, dříve rozumně zápol a nerozum z beder svých sval. Sval blábol a nerozum s rozumem svým se dorozum. Jakub Hron Naše vlast měla i má mnoho vynálezců, objevitelů a zlepšovatelů. Někteří jsou téměř zapomenuti, jiné zná celý národ. K těm prvním můžeme zařadit jihočeského rodáka, profesora, vynálezce a libomudruna

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti

poznejbibli b12 biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: e-mail: Vedoucí skupiny: 1. Příběh Josef a anděl poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Matouš 1,18-25 Na Josefa a Marii čekala spousta

Více

Deváťácké noviny č. 18; školní rok 2012/2013

Deváťácké noviny č. 18; školní rok 2012/2013 1 Úvodník Konečně už nám vysvitlo sluníčko, a tak jsme si ho vyrazili užít ven, do přírody. Čas na psaní Deváťáckých novin jsme si ale samozřejmě také našli. V tomto čísle se dozvíte, co se dělo od 6.

Více

Druhý břeh (Břeh Marny), 1895. Olej na plátně, 46x38. V majetku Národní galerie v Praze.

Druhý břeh (Břeh Marny), 1895. Olej na plátně, 46x38. V majetku Národní galerie v Praze. FRANTIŠEK KUPKA ÚROVEŇ C I. Druhý břeh Úvodní brainstorming Jaké významy může mít slovní spojení dostat se na druhý břeh? Sedlářský učeň František Kupka byl odmalička posedlý malováním. Díky své nezdolnosti

Více

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com Ke konci roku jsme vyrazili na dva projektové dny. Ten první se vztahoval k výuce dějepisu. Učili jsme se totiž o pravěku, tak jsme vyrazili do Prahy do Národního muzea, kde probíhala výstava právě k pravěku.

Více

Jan Hanuš Spira Narozen míšenec 2. stupně

Jan Hanuš Spira Narozen míšenec 2. stupně Jan Hanuš Spira Jan Hanuš Spira Narozen - 17.srpna 1934 v Plzni jako jediný syn německo židovské rodiny Spirových podle norimberského rasového zákona míšenec 2. stupně Janova rodina Otec,Bedřich Spira

Více