Bolívie za vojenských vlád ( ) 104 Bolivijská armáda a politická moc v latinskoamerickém kontextu 104 Barrientos, vojensko rolnický pakt a

Transkript

1 Obsah Bolívie předstátní 7 Bolívie jako geografický, etnický a sociální problém 7 Tíwanaku, Ajmarové a Inkové 9 Stříbro z Potosí 12 Koloniální reformy a povstání indiánů 17 Vytvoření Bolívie a liberální experiment 23 Konec španělské vlády v Americe 23 Mezi Limou a Buenos Aires 25 Z konzervativců vlastenci 28 Bolívie, vzorová republika 30 Sucreho liberální experiment 32 Generálové a důlní magnáti 36 Santa Cruz a panandská myšlenka 36 Tichý pakt podnikatelů a vojáků 39 Peníze skryté v poušti 48 Válka s Chile jako bod zlomu 51 Od ledkové války k válce v Chacu 54 Éra konzervativní oligarchie 54 Vláda liberálů ve věku cínu 57 Republikáni a cesta k Chacu 61 Válka proti bosým pěšákům 63 Důsledky války, vojenský socialismus a cesta k revoluci 67 Reflexe porážky a nové politické tendence ve 30. letech 67 Nové politické strany 70 Vojenský socialismus Tora a Busche 72 Quintanilla, Peñaranda a vznik MNR 77 Oběšený prezident 81 Šestiletka 84 Od junty k revoluci 86 Bolivijská národní revoluce ( ) 88 Bolívie před revolucí 88 MNR a COB u moci ( ) 89 Revoluční reformy 92 Revoluce, USA a latinskoamerický kontext 95 Silesova stabilizace, návrat Paze a Barrientosův puč 99

2 Bolívie za vojenských vlád ( ) 104 Bolivijská armáda a politická moc v latinskoamerickém kontextu 104 Barrientos, vojensko rolnický pakt a Guevarova expedice 105 Počátek vzestupu Oriente 110 Obrat doleva za generálů Ovanda a Torrese 111 Vláda generála Banzera a ekonomický boom 116 Demokratizace, puč, demokratizace, puč 120 Koka a kokain 126 Kokainový puč, García Meza a dno hanby 128 Nesnadná demokracie ( ) 131 Výsledky revolučních reforem 131 Vláda UDP a ekonomická krize 132 Konsensuální rysy bolivijské politiky: oslavy, rozpaky, odpor 134 Paz Estenssoro a konec revolučního státu z roku Indiánské obrození 139 Konsolidování demokracie a pokus o multikulturní společnost 143 Druhá Banzerova vláda, permanentní mobilizace a vzestup Evo Moralese 149 Evo presidente 156 Česko bolivijské vztahy 159 Encyklopedické heslo 161 Základní informace pro turisty 167 Jazyková první pomoc 169 Doporučená literatura 172 Výběr z použité literatury 173 Slovníček 175 Seznam zkratek 179

3 Bolívie předstátní Bolívie jako geografický, etnický a sociální problém Bolívie je v mnoha ohledech zemí paradoxů. Kdysi nejbohatší část španělské Ameriky a finanční centrum první globalizace, které poskytovalo ostatním prostředky pro velmocenskou politiku, je dnes nejchudší zemí jižní části kontinentu a závisí na zahraniční pomoci. Zároveň jde o zemi, která je jako jediná z Jižní Ameriky vlastně odříznuta od oceánu (i Paraguay má přístup k moři řekou Paraná). Ačkoli patří do Latinské Ameriky, hispánský vliv v ní zapustil kořeny nejméně a jen v některých oblastech. Potomci Španělů jsou v zemi v menšině, neboť většinu (přes 70 %) tvoří indiáni a míšenci, přičemž míšenec (mestizo) v Bolívii má k indiánovi kulturně mnohem blíže než kdekoli jinde na kontinentu. Doplníme li to o fakt, že ani erudovaní historici neví, kolik převratů se zde událo, protože chybí metodika, jak je počítat, respektive co lze za převrat ještě označit a co brát jen za pokus, máme obrázek téměř dokonalý. Zbývá dodat, že navzdory této bouřlivé scéně se toho v životě běžných lidí zase tolik neudálo a sociální struktura patří k těm nejstabilnějším, přičemž tato stabilita nemá příliš pozitivní význam. Laik má zemi spojenou v lepším případě s kultovním filmem Butch Cassidy a Sundance Kid (ten se však v Bolívii netočil), v horším pak s kokainem, který se však v Bolívii, klasickém producentovi koky, vlastně těžko shání. Hodně z osobitostí země má původ v její poloze: velká část obyvatel žije ve výškách nad m n. m., v nichž běžnému člověku dochází dech, ačkoli Bolivijci v ní hrají i fotbal (posledních 20 minut zápasu náleží vždy jim; soupeř musí skórovat na začátku, aby měl v La Pazu šanci vyhrát). Tento region se nazývá Altiplano (náhorní plošina) a táhne se od jezera Titicaca na severu, přes solná jezera v okolí Uyuni až po jižní hranici s Argentinou. Díky nerostnému bohatství (stříbro, cín) se náhorní plošina stala středem ekonomických aktivit země až do nedávné doby. Po obou stranách Altiplana se rozklá

4 Česko bolivijské vztahy Úkol popsat vzájemné vztahy lze vyřešit velmi jednoduše: jsou minimální, téměř neexistující, což vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o zapadlou a vzdálenou zemi uprostřed Jižní Ameriky a o malou zemi uprostřed Evropy, snad ani nepřekvapí. Několik našich krajanů však cestu do Bolívie vážilo a jejich důvody a osudy za zmínku jistě stojí. Zřejmě prvními osobami narozenými na našem území, které zavítaly na území místokrálovství Peru, byli v 17. století příslušníci Tovaryšstva Ježíšova, kteří se podíleli na misijní činnosti ve španělských koloniích a mezi nimiž najdeme i příslušníky české řádové provincie. Jezuité byli z amerického kontinentu vypovězeni roku 1767, ale do Jižní Ameriky se vrátili a jednoho českého jezuitu najdeme dodnes na území indiánů Mojos na východě Bolívie, kde kromě péče o duše místních poskytuje i lékařskou péči. Nejslavnějším krajanem je ovšem přírodopisec, botanik a všestranný vzdělanec Tadeáš Haenke ( ), který se narodil v Chřibské v severních Čechách. Ten patřil k vědecké expedici Alejandra Malaspiny, která se uskutečnila v letech v kontextu reforem koloniálního impéria, kdy bourbonští vládci otevřeli kolonie vědeckému zkoumání; toto období se někdy označuje jako druhé objevení Ameriky. Malaspinova expedice patřila vedle Condaminovy a Humboldtovy k těm nejvýznamnějším a měla ve svých řadách i našeho rodáka. Haenke s expedicí obeplul celé pacifické pobřeží obou Amerik, aby se v Peru od výpravy oddělil a po souši došel přes peruánskou Amazonii a jižní Peru do dnešní Bolívie, kde se natrvalo usadil v Cochabambě. Zde žil jako vážený občan kreol ské společnosti, autor vědeckých prací a nakonec i svědek počínajícího rozpadu španělské koloniální říše. Bolívii navštívil při své cestě po Andách i sběratel exotických rostlin, lovec orchidejí Benedikt Roezl ( ). Šlo ale jen o krátkou zastávku na jedné z jeho cest za flórou Latinské Ameriky ( ), kterou podnikl se synovcem. Zajímavá je i osobnost středoškolského profesora a amatérského archeologa Juliuse Nestlera ( 1936), rakousko uher

5 Česko bolivijské vztahy 160 ské ho konzula v Bolívii v době před 1. světovou válkou, který se věnoval v letech vykopávkám v Tíwanaku. Přivezl odtud množství předmětů, dnes uložených ve sbírkách Náprstkova muzea, včetně jedné ze slavných reliéfových hlav z tzv. Polopodzemního chrámu. Bolívii několikrát navštívil i bývalý ředitel Náprstkova muzea Václav Šolc ( ), který se zde dlouhodobě věnoval etnografickým a archeologickým výzkumům. Kromě dalšího rozšíření sbírek svého muzea a odborných studií (pracoval i na slovníku ajmarštiny) se V. Šolc věnoval i publicistice a je autorem několika cestopisů po andských zemích včetně Bolívie a také dobrodružných románů pro mládež, odehrávajících se například u jezera Titicaca. Konečně pak angažmá naší vojenské mise generála Plačka v Bolívii v době války s Paraguayí ve prospěch československých zbrojařských podniků jsme již zmínili. V Bolívii žije i několik rodin českého původu, vesměs jde o potomky baťovské emigrace z 30. let nebo o manželky Bolivijců, kteří studovali v někdejším Československu.

6 Encyklopedické heslo Úřední název: Bolivijská republika (República de Bolivia) Státní zřízení: republika Rozloha: km 2 Měnová jednotka: boliviano (zkratka Bs., kód měny BOB), kurs v roce 2008 asi 2,18 Kč za 1 Bs, dlouhodobý kurs vůči USD okolo 7 Bs. za 1 USD Poloha: Bolívie leží ve střední části jihoamerického kontinentu, mezi 57º26 a 69º38 západní délky a 9º38 a 22º53 jižní šířky. Na severu a na východě hraničí s Brazílií, na jihu s Argentinou, na západě s Peru, na jihovýchodě s Paraguayí a na jihozápadě s Chile. Je vnitrozemským státem bez přímého přístupu k moři. Hlavní město: Sucre ( obyvatel), zároveň sídlo ústavních orgánů (tzv. capital constitucional). Prezident a vláda sídlí v La Pazu ( obyvatel vlastní La Paz, obyvatel El Alto). Fakticky je hlavní městem La Paz, kde sídlí i velvyslanectví. Po roce 2006 se otázka hlavního města znovu otevřela. Další města: Santa Cruz ( obyvatel), Chochabamba ( ), Oruro ( ), Potosí ( ) a Tarija ( ). Úřední jazyk: Existují tři úřední jazyky: španělština (60,7 %), kečujština (21,2 %) a ajmarština (14,6 %). Počet obyvatel: Podle posledního sčítání lidu (2001) žilo v Bolívii obyvatel, z toho mužů a žen, ve městských oblastech , ve venkovských pak Odhad (2008) přes 9 milionů obyvatel. Etnické složení: indiáni 55 %, mesticové 30 %, běloši 15 % Náboženství: římskokatolické (95 %), protestantské církve různých denominací, hlavně evangelikální metodisté (celkem 5 %) Politika: Politické uspořádání se stalo v posledních letech jedním z nejspornějších témat a zdrojem hlubokého štěpení, které vzniklo hlavně po regionální a etnické ose. Moralesova vláda nakonec splnila svůj cíl a prosadila prostřednictvím Ústa