Úvod Kompetence učitele ve vztahu k žákům se SPUCH Sociální kompetence ve vztahu k žákům se SPU... 4

Transkript

1

2

3 OBSAH Úvod... 2 TEORETICKÁ ČÁST 1. Kompetence učitele ve vztahu k žákům se SPUCH Sociální kompetence ve vztahu k žákům se SPU Specifické poruchy učení Dyslexie Dysortografie Dysgrafie Dyskalkulie Specifický přístup k žákům se specifickými poruchami učení Jsou učitelé dobře připraveni na práci s žáky se SPUCH? Využití ICT, ipadů a interaktivní tabule ve výchovně vzdělávacím procesu u žáků se speciálními potřebami Legislativní rámec základního vzdělávání v České republice Inkluze je vzájemná cesta...25 PRAKTICKÁ ČÁST 5. Kazuistiky žáků...26 Závěr

4 ÚVOD Čtení a psaní jsou společně s mluvenou řečí základními komunikačními kanály, sloužící k dorozumění a získávání nových informací. Tyto dovednosti jsou v naší společnosti stále nedoceněné, přestože jde o předpoklad dalšího vzdělávání a schopnosti chápat i orientovat se ve světě. Snížená schopnost naučit se číst a psát může vycházet z přítomnosti specifických poruch učení, které jsou většinou původci školního neprospěchu. Je zřejmé, že tyto poruchy mají dopad na celý život člověka. Právě proto je dlouhodobým cílem pedagogů poruchy u žáků co nejvíce eliminovat a pracovat s nimi. Vždyť specifické poruchy učení i chování mají tak dopad na organizaci i kvalitu celého života člověka. Důležité je právě u těchto žáků pěstovat zdravé sebepojetí a sebehodnocení. Nepřipustit znevažování schopností žáka ze strany pedagogů, rodičů nebo vrstevníků. Právě adekvátní sebehodnocení a pochopení svých kladů a záporů vede člověka k nalezení optimálního místa v životě. Nesporným kladem tohoto sborníku je bohatství kazuistik, přibližujících na konkrétních případech problémy, poruchy a jejich řešení či nápravu. Jde o skupinu žáků středních škol nebo středních odborných učilišť. Čtenář se tak díky konkrétním příkladům dozví, co se stalo, jak to probíhalo, jak se zachovat a co dělat. Pedagogové si tak uvědomí, že nejde jen o nauku, ale o konkrétní životy, které se ocitly v závažných nebo krizových situacích. Kazuistiky napsali pedagogové Střední školy stavební a technické v Ústí nad Labem a pedagogové Střední školy pedagogické, hotelnictví a služeb, Litoměřice. Tímto jim všem patří velké poděkování za to, že se zabývají problémy žáků a snaží se je řešit. Poukazují na problémy života, které čas od času vstupují do života žáků, ale někdy i našeho. 2

5 TEORETICKÁ ČÁST 1. KOMPETENCE UČITELE VE VZTAHU K ŽÁKŮM SE SPUCH. Školství se za poslední léta výrazně změnilo, což s sebou nese změnu i v kompetencích pedagoga. Profesní kompetence pedagogického pracovníka jsou souborem profesních dovedností, vědomostí, zkušeností, osobních postojů, hodnot umožňující výkon pedagogické profese. Dnešní pedagog musí obstát v nových podmínkách, měl by využívat nové metody a odlišné formy, než tomu bylo před 10-ti lety. Nejvýznamnější změny můžeme sledovat v oblasti kurikulární reformy (rámcově vzdělávací školní programy), ve které se výrazně zvýšily a rozšířily nároky na učitele, ale i žáka. Učitel musí disponovat řadou kompetencí, které získává v průběhu svého profesního života. Důležitou úlohou je získávání vlastních zkušeností, které učitel nabývá vlastní pedagogickou praxí. Mezi profesní kompetence, kterými učitel musí disponovat, aby byl schopen efektivně pracovat s žáky se SPUCH, řadíme: schopnost primární diagnostiky teoretické znalosti o problematice SPUCH a jejich aplikace do procesu vzdělávání využívání vhodných postupů, metod a forem vzdělávání, které jsou optimální pro žáka se SPUCH schopnost popsat projevy žáka s možnou SPUCH schopnost efektivního hodnocení žáka se SPUCH schopnost analýzy pedagogické dokumentace, pochopení diagnostických výstupů z pedagogicko-psychologické poradny vytvoření efektivního individuálního vzdělávacího plánu 3

6 1.1 Sociální kompetence ve vztahu k žákům se SPU. Jednou ze základních kompetencí je schopnost týmové práce. Třídní učitel musí spolupracovat s ostatními pedagogy, kteří v dané třídě vyučují a tím podporují žáka se SPUCH. Nutná je i všestranná spolupráce s rodiči. Velmi důležitá je i také spolupráce s pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, které učitel musí brát jako své partnery, jelikož vzájemně komunikují a společně žáka posuzují a hodnotí. Další sociální kompetencí, je schopnost čelit konfliktním situacím. Ve vzdělávacím procesu s žáky se SPUCH může často docházet ke konfliktním situacím, a to jak mezi učitelem a žákem, učitelem a rodiči, popř. mezi učiteli navzájem. Nejčastěji ale dochází ke konfliktům mezi žáky dané třídy. Příčiny mohou být různé. Faktory mohou být biologické i sociální a působí ve vzájemné interakci. Další nezbytnou kompetencí, kterou učitel potřebuje je komunikativnost. Úroveň komunikativnosti je nezastupitelná ve všech situacích ve škole. Důležitou a často opomíjenou kompetencí je schopnost empatie. Učitel by měl být schopný porozumět emocím a motivům žáka. Pochopit proč žák jednal tak, jak jednal a vytvořit si na konkrétní situaci svůj názor. Další neméně důležitou kompetencí je spravedlnost. Každý žák by měl pociťovat spravedlivý přístup ze strany učitele. Obzvlášť, když se jedná o třídu, kde jsou zastoupeni žáci i z jiného sociokulturního prostředí či z jiné etnické menšiny. Také potřeby žáka se v procesu vývoje mohou měnit a pro učitele je nezbytné se těmto měnícím se podmínkám přizpůsobit. Nakonec je pro učitele důležitý smysl pro humor a pozitivní přístup k výuce i zátěžovým situacím. 4

7 2. SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ Termín specifické poruchy učení pro vás jistě není neznámý. Odborná česká i zahraniční literatura přináší celou řadu různých definic (SPU). Podstata všech definic je však stejná. Velmi známá a užívaná definice prof. Zdeňka Matějčka (Dyslexie, 1995), který chápe specifické poruchy učení jako neschopnost (nebo sníženou schopnost) naučit se číst, psát a počítat pomocí běžných výukových metod za přiměřené inteligence a sociokulturní příležitosti. To znamená, že tyto poruchy učení nevznikají z vnějších příčin. Jsou totiž vrozené nebo získané v raném dětství, a to v důsledku často jen drobného poškození v období před narozením, při narození nebo po narození. Další významnou roli hraje dědičnost, kombinace dědičnosti nebo jiné další faktory. Příčina se uvádí v souvislosti s poruchou spolupráce mozkových hemisfér nebo s neurohumorální činností mozku a s poruchami vývoje dítěte. Intelektové schopnosti však nemusí být narušeny (často průměrné až nadprůměrné). Jsou ale porušené funkce, které jsou potřebné pro učení se čtení, psaní a počítání, a to funkce: percepční (vnímání) kognitivní (poznávací) porušena schopnost koncentrace, pozornosti, paměti, řeči, myšlení, matematické představy senzomotorické funkce (propojení percepčních, poznávacích a motorických funkcí) motorické (pohybové) porušena jemná i hrubá motorika končetin, může být porušena i motorika mluvidel nebo souhry pohybů. Intelektové schopnosti nebývají narušeny, porušeny jsou však funkce, které jsou potřebné pro učení se čtení, psaní a počítání. Pro rozpoznání skutečné příčiny problémů dítěte a stanovení opatření je nutná pedagogika, psychologická a speciálně pedagogická diagnostika, kterou provádí pedagogicko- 5

8 psychologická poradna nebo jiné odborné pracoviště. Výsledkem diagnostiky je určení jednotlivých specifických poruch učení, popř. stanovení jiných příčin problémů dítěte. Nejčastější poruchy učení (SPU) jsou: specifické potíže se čtením (dyslexie) specifické potíže se psaním (dysgrafie) specifické potíže s pravopisem (dysortografie) specifické potíže s počty (dyskalkulie) Za méně časté jsou považované: specifická porucha kresebných dovedností (dyspinxie) specifickou poruchu hudebních dovedností (dysmúzie) specifické vývojové poruchy učení je porucha motorické funkce (dyspraxie). 2.1 Dyslexie Dyslexie patří k poruchám, ve kterých se projevují obtíže ve čtení. Čtení je buď pomalé, namáhavé, neplynulé, s menším výskytem chyb nebo naopak rychlé, se zvýšenou chybovostí. Při čtení se projevují specifické chyby: záměny písmen tvarově podobných (b-p-d, a-e-o, m-n) vynechávky písmen, slabik, slov, vět přesmykování slabik vynechávky diakritických znamének (háčků, čárek) domýšlení koncovek slov Dochází tak k nesprávnému čtení, až komolení slov. Často se setkáváme s tím, že žák používá chybnou techniku čtení tzv. dvojí čtení, kdy si žák přečte potichu slovo, a pak teprve nahlas. 6

9 Pokud nesprávná technika čtení přetrvává, žák ve čtení stále více zpomaluje a často mu uniká hlavně obsah. Žáci s dyslexií mívají problémy s intonací a melodií věty a při čtení nesprávně hospodaří s dechem. Někdy neudrží pozornost na řádku, přeskakují je a obecně se hůře orientují v textu. Časté jsou i problémy v porozumění a reprodukci textu. Žák si nepamatuje, co četl, reprodukce je nesprávná (příliš se soustředí na výkon čtení). Někdy je chaotická, bez logické posloupnosti). Někdy dochází ke zkreslení porozumění v důsledku špatně přečtených slov. Často jsou pak problémy při práci s textem (v literatuře, v naukových předmětech na středních školách). Mnoho žáků se se svými nezdary vyrovnávají těžce nejenže získávají negativní vztah ke čtení, ale i dalším předmětům, vyučujícím, atd. Objevují se i různé psychosomatické obtíže (bolesti hlavy, ranní nevolnost, poruchy řeči, tiky, nespavost, podrážděnost). Mnohdy se setkáme s negativními dopady i v chování. Žák má snahu na sebe upozornit, chce vyniknout v něčem jiném. Proto na sebe upozorňuje útěkem, záškoláctvím, agresivitou či jinými nevhodnými formami. Doporučuje se tak řešit situaci včas. Nejlépe s pomocí školního psychologa, speciálního pedagoga či s pomocí pedagogicko-psychologické poradny. Pokud je u žáka diagnostikovaná dyslexie, má ve školním zařízení nárok na IP individualní péči. Při potřebě intenzivní péče je vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). Protože důležitou podmínkou jeho naplňování je získat ke spolupráci žáka, rodiče a vyučující. Je důležité, aby žák získával v průběhu vzdělávání zpětnou vazbu a prožíval drobné úspěchy. Jak žákovi s dyslexií pomoci? Vyjádřit žákovi podporu, nabídnout konkrétní pomoc. Zajistit reedukaci, mít přehled o aktuální situaci žáka. Nevyvolávat žáka k hlasitému čtení před celou třídou, pozor na negativní reakce žáků. Respektovat často pomalejší tempo čtení. 7

10 Na chyby neupozorňovat s negativním emocionálním nábojem. Nekárat, netrestat, když po vyvolání neví, kde se čte. Umožnit používání potřebných pomůcek. K domácí přípravě zadávat pouze přiměřený text. U doporučené literatury umožnit přečtení pouze přiměřené části, využívat zvukové nahrávky. Oceňovat drobné úspěchy. V cizím jazyce je dobré upřednostnit sluchovou cestu. Co nejvíce uplatňovat názornost, didaktické pomůcky, dramatizaci, modelové situace, řešení problémů atd. V matematice mohou mít žáci potíže při čtení slovních úloh je nutné nechat více času na přečtení, popř. zkontrolovat správnost zadání. Zvážit, zda text, se kterým má dítě pracovat, je pro něj zvládnutelný. Zvýšenou pozornost je proto třeba věnovat i rozboru postupů, druhů chyb. U diktátů mívají žáci problémy s přečtením toho, co napsaly je nutné poskytnout více času na kontrolu. Nesmíme zapomínat na to, že i při úspěšné reedukaci dyslexie přetrvává u žáků celkově nižší úroveň čtenářských dovedností. Měli bychom dělat všechno proto, aby se žáci s dyslexií dokázali zapojit do běžného života a byli schopni konkurovat na trhu práce. Žáci by měli dosáhnout na plnohodnotné uplatnění ve svém životě a zažít pocity úspěchu. 2.2 Dysortografie Dysortografie patří k poruchám, které přetrvávají i do dospělosti. Můžeme se tedy s ní snadno setkat i na středních školách. Jedinec s poruchou dysortografie bývá někdy při 8

11 chybovosti v písemném projevu vnímán jako hloupý nebo nevzdělaný. Reedukační proces bývá u této poruchy náročný a dlouhodobý Student 2. ročníku SŠ Já češtinu nenávidím. Odborné předměty mi jdou, ale z češtiny jsem musel dělat reparát. I když jsem se snažil gramatiku naučit, mám v ní zmatek, a stejně pak většinu zapomenu. Česká gramatika se prostě nedá naučit, u mě je to jen boj o přežití. Jak se cítí a co prožívá dítě s dysortografií? Někdy musíme vnímat nebo reagovat na hovor v místnosti, kde je hluk, jiné zvuky nebo hrající hudba. Slyšíme sice, co nám druhý říká, ale mnohdy nerozumíme přesně, co říká. Dochází ke zkreslování, sluchovým klamům. Výraz slyším, ale nerozumím přesně takovou situaci vystihuje. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste opakovaně požádali o zopakování informace a opět jste jí nerozuměli. Nezachytili jste jí celou nebo jste jí neporozuměli správně. Člověk se většinou cítí trapně, nepříjemně. Má pocit, že si o něm ten druhý myslí, že je neschopný nebo hloupý. Podobné pocity prožívají děti s dysortografií zejména při psaní diktátů. Někdy může být takový záznam kvůli zvýšené chybovosti zkreslený. Proto je někdy lepší dávat dětem informace předtištěné nebo je alespoň napsat na tabuli, jelikož při opisu většinou již k tak velkému zkreslení nedochází. Studenti na střední škole mívají potíže např. i se zápisy z výkladů učiva, se psaním diktovaných textů apod. Kvůli poruše fonematického sluchu se u žáků s dysortografií vyskytují problémy i při výuce cizích jazyků, a to zejména těch, kde se výrazně liší psaný projev od mluveného. Z tohoto hlediska bývá nejobtížnějším jazykem pro děti s dysortografií francouzština a angličtina. Při výuce cizích jazyků je proto nutné přistupovat k dítěti podle jeho individuálních potřeb 9

12 a potíží. Některé potíže se objevují i v důsledku omezeného jazykového citu a malé slovní zásoby. U žáků vždy záleží na konkrétních projevech poruchy a jejím stupni u některých jedinců se jedná jen o drobné potíže (občasné chybování při psaní diktátu i při psaní přepisu). To má často negativní dopad na prožívání a psychiku žáků. Trpí pak pocity méněcennosti, sníženého sebevědomí a sebepojetí. Může se jednat o děti zvýšeně úzkostné, jiné tyto pocity kompenzují nevhodným chováním, předváděním se atd. Někdy se setkáváme s rezignací a apatií. Děti přestanou mít snahu učit se, chybí jim motivace. Proto je velmi důležité podchytit poruchu co nejdříve a zajistit patřičnou nápravu. Napomáhat k reedukaci správnými metodami, formami a strategiemi. Cílem je odstranit poruchu tak, aby žákům nekomplikovala další vzdělávání a nepůsobily problém ani v reálném životě. 2.3 Dysgrafie Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu, zejména psaní. Jaké problémy má dítě s dysgrafií? Žák s poruchou dysgrafie má problémy s osvojováním, zapamatováním a pohotovým vybavováním písmen, zachováním správných tvarů písmen (žáci nedotahují, nedopisují písmena, špatně navazují a nedodržují jejich velikost). Někdy se objevují chyby se stanovením hranice slov v písmu. Taktéž držení psacího náčiní nebývá správné je neuvolněné, křečovité. Nesprávným úchopem se snižuje kvalita písma. Tempo psaní je pak pomalejší. Setkáváme se rovněž s nevhodným způsobem sezení. Někdy žák ve snaze o co nejlepší výkon sklání příliš nízko hlavu. Mnohdy bývá narušena i rytmicita psaní (je 10

13 neplynulé, trhané). U žáků s dysgrafií je písmo obvykle snížené kvality (hůře čitelné až nečitelné). Velmi častá je zvýšená chybovost při psaní především záměny tvarově podobných písmen (např. S-Z) nebo tvarově podobných číslic (6-9, 3-8). V písemném projevu se setkáváme s velkým množstvím škrtanců, přepisů, nadměrným gumováním nebo zmizíkováním. Protože vlastní psaní pro žáky s dysgrafií obvykle znamená zvýšené úsilí, rychleji se unaví (při psaní delšího rozsahu se potíže často vystupňují). Žáci s dysgrafií vnímají akt psaní jako problém, čímž se jejich stres ještě prohlubuje. Tím spíše nedokážou dělat všechny operace, které jsou nutné pro správné psaní. Patrné proto bývá i psychické napětí v průběhu psaní. Dysgrafie mívá vliv i na jiné formy grafického projevu, např. rýsování nebo kreslení. Je proto nutné si uvědomit, že obtíže žáků s dysgrafií se neomezují pouze na psaní, ale pronikají do většiny vyučovacích předmětů. Vhodný přístup k dítěti s dysgrafií Velmi důležitým, často i rozhodujícím faktorem je přístup ostatních lidí (rodičů, vyučujících, spolužáků, sourozenců). Žáci často narážejí na nepochopení, jsou nuceni psát úkoly nanečisto nebo je přepisovat, mají snížené známky za špatnou kvalitu. Často musí psát úkoly navíc. Díky tomu se kvalita písma stále snižuje a narůstá odpor k psaní, potažmo i ke školní práci. Nevhodný přístup může mít negativní dopad na žáka a dokonce ohrozit jeho zdravý psychický vývoj. Často vede ke sníženému sebepojetí žák pak hledá náhradní mechanismy, jak uspět (šaškování, záškoláctví, agresivitu, atd.) Žáky učíme pro život. Reedukace je jen jedním ze způsobů, jak se vypořádat s projevy poruchy. Člověk se musí naučit se svou poruchou žít, umět ji kompenzovat tak, aby mu nebránila ve studiu, v práci, v úspěšném životě. 11

14 2.4 Dyskalkulie Dyskalkulie je specifická porucha, týkající se počtu a matematických funkcí. Podkladem této poruchy učení jsou nejčastěji obtíže ve zrakovém a sluchovém vnímání, pravolevé a prostorové orientaci, ve zrakové a sluchové paměti, ale i v posloupnosti, propojení jednotlivých funkcí, schopnosti koncentrace pozornosti a v senzomotorické koordinaci. Příčiny této poruchy jsou vnitřní: bývají poškozena centra související s vyzráváním matematických funkcí. Typy dyskalkulie: Verbální je narušeno chápání matematické terminologie, vázne slovní označení množství, počtu, operací, matematických znaků. Grafická je narušena schopnost zaznamenávat matematické symboly (zápis čísel, písemné sčítání a odčítání, písemné násobení, dělení, problémy v geometrii). Praktognostická narušena je matematická manipulace s předměty, symboly. Ideognostická vázne chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi žák není schopen uvědomit si souvislosti a vzájemné vztahy, obtíže se též projevují při řešení slovních úloh. Lexická spočívá v neschopnosti číst správně matematické symboly, matematické znaky, ale i číslice nebo čísla. U čísel dochází k záměnám pozice jednotlivých číslic, k záměnám tvarově podobných číslic, problémy při provádění matematických operací. 12

15 Projevy podobné dyskalkulii O dyskalkulii se nejedná v těchto případech, přestože projevy mohou být podobné: Kalkulastenie podstatou je mírné narušení matematických schopností vznikající na základě nedostatečné stimulace ze strany školy či rodinného prostředí. Hypokalkulie matematické schopnosti jsou nižší, ne však natolik, aby se jednalo o specifické poruchy učení, jsou v pásmu podprůměru, rozumové schopnosti jsou průměrné a rodinné prostředí je přiměřené. Často můžeme slyšet člověk nemá na matematiku buňky". Oligokalkulie žák má snížené matematické schopnosti v důsledku snížení rozumových schopností. Akalkulie jde o ztrátu již nabytých početních operací, příčinou je často mozková léze. Parakalkulie výrazné obtíže spojené se závažným duševním onemocněním. Jak pomoci dětem s dyskalkulií v procesu vzdělávání: 1. Podle aktuální potřeby žáka umožnit používání názorných pomůcek, jako jsou tělesa, matematicko-fyzikální tabulky, tabulky pro převody jednotek. 2. Názornost a manipulace s předměty tak dlouho, dokud žák nezíská jistotu. 3. Prodloužit fázi vyvozování a upevňování nového učiva. 4. Kontrolovat pochopení zadání úkolu či instrukce. 5. V případě potřeby umožnit žákovi zaznamenávání pomocných výpočtů, mezisoučtů apod. 6. Při opakovaném ulpívání na chybném postupu dát šanci na opravu, rozfázovat jednotlivé kroky. 7. Zadávat pouze úkoly pro žáka zvládnutelné. 8. Omezit nebo vyloučit časově limitované úkoly. 13

16 9. V případě potřeby umožnit žákovi zaznamenávání pomocných výpočtů. 10. Poskytnout dostatek času na kontrolu. 11. Kontrolní práce zadávat po předchozí přípravě. 12. Do hodnocení nezahrnovat jako chybu to, co žák nestihl! 13. U slovních úloh poskytnout oporu a vedení, sledovat postup po jednotlivých krocích, využívat kontrolu správnosti postupu. 14. V geometrii používat názorné pomůcky. 15. Oceňovat snahu, povzbuzovat dítě pozitivně, hodnotit i dílčí správné kroky v řešení. 16. Respektovat pomocné kroky do stádia automatizace. 17. Preferovat ústní ověření, je-li v něm žák úspěšnější. 18. Respektovat individuální tempo žáka. 19. Častěji poskytovat zpětnou vazbu. 20. Ověřovat porozumění zadání úkolů. 21. Pomoci žákovi s vytvořením struktury učiva. 22. Využívat možnosti rozvolnění, rozložení učiva nebo redukce odpovídající možnostem žáka. Reedukace dyskalkulie Reedukace bývá komplikovaná a dlouhodobá často je nutné využít rozvolnění nebo redukce obsahu učiva. Je určitě vhodné používat pomůcky i kompenzační mechanismy. Dyskalkulie bývá u dětí diagnostikována často již v mladším školním věku. Při nápravě musíme vycházet z konkrétní problematiky žáka, většinou je nutné využívat ústní propojení s manipulací, názorem a tzv. rozkrokováním postupů. Cílem je dovést žáka k pochopení a automatizaci. Co je opravdu důležité, je zabránit negativním reakcím okolí (netrpěliví, negativní nebo kritičtí rodiče, učitelé) a naopak oceňovat každý drobný pokrok žáka a efektivně pracovat 14

17 s chybou. U starších žáků s dyskalkulií se velmi osvědčilo matematické portfolio. Toto portfolio si student vytvoří sám za pomoci pedagoga. Do desek s kruhovou vazbou si do prospektových obalů vkládá vytvořené návody, pomocníčky. Ty by měly obsahovat nadpis učiva a hlavně řešení rovnic nebo příklady jiných matematických operací, popř. vzory a popisy jednotlivých kroků postupu. Je třeba využívat jednoduché formulace pochopitelné pro žáka, nikoli však tyto postupy nadiktovat. Pokud je to možné, je vhodné využívat vizualizaci, jednoduché nákresy, šipky, různá schémata. V období, kdy si žák upevňuje učivo se snaží portfolio stále využívat. Zejména při chybě se nikdy nestačí spokojit jen se slovním komentářem nebo známkou, vždy je třeba vyhledat příslušnou kartu v portfoliu a znovu si ji projít. Kontrolou správnosti je to, že pokud si žák potřebuje některou starší látku připomenout a najde si příslušnou kartu, na postup se pak rozpomene snadno. Žáci pak nabývají větší jistoty, samostatnosti, zklidní se a začnou si věřit. Jsou schopny učivo pochopit a uplatňovat dané postupy. Je velmi pravděpodobné, že děti s dyskalkulií budou mít potíže nejen v matematice, ale všude tam, kde se matematika užívá, např. ve fyzice při výpočtech, v chemii, vlastně všude, kde se používají čísla a číslice. Problémy mohou nastat i v zeměpise nebo v dějepise při chápání časové osy, užívání letopočtů, atd. Jak poskytnout první pomoc? 1. Nejprve zkuste zbavit žáka obav z matematiky. 2. Zjistěte, která část učiva matematiky je pro žáka problematická. 3. Snažte se identifikovat příčinu poruchy (např. nerozumí operacím ) 4. Vyberte vhodná reedukační cvičení, kterým bude žák rozumět. 5. Posuďte, kdy je vhodné volit kompenzační pomůcky, např. kalkulátor. 6. Vybírejte zajímavé příklady a hádanky, abyste žáka zaujali. 15

18 Při každém sebemenším úspěchu žáka je pochvala velmi důležitá. I když postupuje po malých krocích, pro žáka to znamená velký kus práce. Pocit úspěchu, atmosféra, nepřetěžování, veselé zážitky, učení hrou, ale také důslednost a systematičnost jsou předpoklady úspěšné práce s těmito žáky. Učitelé i rodiče by měli k práci s žákem s poruchou učení přistupovat s kvalifikovanou odborností a znalostí problémů dítěte. 16

19 3. SPECIFICKÝ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM SE SPECIFICKÝMI PORUCHAMI UČENÍ V současné školské legislativě jsou žáci se specifickými poruchami učení (SPU) označovány jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Tito žáci potřebují nejen individuální přístup ze strany učitelů, ale i jiné didaktické postupy, výukové metody, speciální pomůcky a různé způsoby hodnocení. Výstupy z vyšetření umožňují zvolit konkrétní postupy, nápravy, efektivní postupy učení ve škole, způsob hodnocení a vhodný přístup k dítěti. Pedagog pracující s žáky se specifickými poruchami učení a chování by měl být empatický a hlavně trpělivý. Měl by znát rodinné prostředí žáka, popř. čím konkrétní žák prochází a s čím bojuje. Také by podle toho měly být kladeny nároky na žáka. Ve výuce jsou důležité zásady posloupnosti, přiměřenosti a soustavnosti. Učitel by měl také využívat metody názoru a zážitku. Pedagog, který vzdělává žáky se SPUCH by měl také respektovat tempo a individualitu žáka. Žák s problémovým chováním je žák, který svými výkony ve školní práci, popř. svým chováním nesplňuje očekávání učitele (Bartoňová, Vítková, 2007, s. 89). Svými reakcemi, postoji znamená pro učitele přítěž, protože vyžaduje jeho speciální pozornost. V rámci úspěšného zařazení žáků do vzdělávání je významné využití speciálních pedagogických metod a forem práce a menší počet žáků ve třídě. Dalšími podmínkami jsou: odpočinkový kout pro relaxaci sportovní aktivity zajištění vhodné dopravy žáků, aby se předcházelo záškoláctví zájmové činnosti 17

20 Pokud se jedná o silnou poruchu chování, může být na základě vyšetření vypracován individuální vzdělávací plán, o který by měli rodiče požádat a také se na něm určitou měrou podílet. Individuální plán by se měl v průběhu roku měnit podle potřeb žáka. Pedagogickopsychologická poradna by měla zhodnocovat jeho plnění a postupy. Učitel, který pak žáka vzdělává, by měl dostat konkrétní doporučení: chválit za vhodné chování a pokroky nekárat dítě za projevy, které jsou typické pro LMD, ADHD, ADD pracovat v kratších úsecích žák nebude vystavován takovým činnostem, ve kterých díky své poruše nemůže podávat optimální výkon umožnit pohyb, pohybové hry v průběhu vyučování umožnit krátkou relaxaci, odpočinek umožnit změnu pracovní polohy nehodnotit to, co žák nestihl dokončit preferovat ústní zkoušení, před psaným posadit žáka před sebe, nejlépe samotné nebo vedle klidného dítěte umožnit zrakovou oporu u diktátu, dát zadání předem předepsané zkrácený diktát, diktovat ob větu, používat doplňovačky seznamte i ostatní učitelé se specifiky jeho poruchy, metodami hodnocení a tolerance při vysvětlování látky, volte jasná, srozumitelná slova a krátké věty mějte trpělivost s jeho pomalým tempem neporovnávejte výsledky žáka s ostatními žáky, ani nesrovnávejte výkony s SPU mezi sebou (stupně poruch se mohou odlišovat) naučte žáka systematicky pracovat, objevovat své schopnosti dohlédnout na plnění domácích úkolů 18

21 chválit za malé pokroky, motivovat, dejte žákovi možnost zažít úspěch při klasifikaci použít specifický přístup vytvoření vstřícné atmosféry ve třídě Velmi významný je přístup a spolupráce rodičů. Pro učitele je nezbytná velmi dobrá znalost žáka, jeho rodinné prostředí a práce. V současné době je však mezi školou a rodiči stále komunikační bariera, která souvisí s nedostatkem vzájemné důvěry. Nezbytnou podmínkou je vhodné materiální vybavení školského zařízení. Jde o zajištění dostupnosti žáka do školy a využívání technických i didaktických pomůcek při výuce. Významné požadavky jsou kladeny i na pracovníky školy. Úloha ředitele je důležitá v rozhodování o přijetí žáka a zajištění všech nezbytných podmínek pro jeho vzdělávání. U ostatních pedagogických pracovníků je důležité pochopení a respektování potřeb žáka se SPUCH. Důležitý je také počet žáků ve třídě. Do skupiny specifických poruch učení patří i žáci se sociálním znevýhodněním. Jsou to žáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým postavením, žáci z minoritní romské populace a z přistěhovaleckých rodin. U žáků cizinců je nedostatečná znalost cizího jazyka. Proto věnujeme pozornost osvojení českého jazyka, seznámení s českým prostředím, tradicemi a kulturními zvyklostmi. Na druhé straně se seznamujeme a respektujeme jejich tradice a zvyky. Možnosti, jak pomoci žákům se SPUCH: uvolňovací cvičení před psaním aplikovat zásadu často, ale v menším rozsahu používat vhodné psací náčiní umožnit změnu pracovní polohy, krátkou relaxaci využívat potřebné pomůcky 19

22 využívat v sešitech pomocnou liniaturu diktát nahradit doplňovacím cvičením, psaním ob větu, popř. psát pouze část cizí jazyk upřednostňovat ústní projev matematika odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vzniklých nesprávným opisem naukové předměty při ověřování hodnotit pouze obsahovou správnost, umožnit alternativní formy zápisu učiva (kopie zápisů od spolužáků, zápis učiva nahradit tištěnou verzí nebo hlasovou). respektovat pomalejší tempo psaní upřednostnit kvalitu před kvantitou respektovat sníženou kvalitu grafického projevu, ocenit snahu, hodnotit s tolerancí při ověřování vědomostí preferovat ústní projev v písemném ověřování volit spíše práce menšího rozsahu 3.1 Jsou učitelé dobře připraveni na práci s žáky se SPUCH? Integrovat dítě s SPU je možné v případě, že má velmi inteligentní a skvělou učitelku, která má zvládnuté metodiky práce s těmito dětmi. V případě těžší formy poruchy je dobré, když mohou chodit děti do třídy s menším počtem žáků a se speciálním pedagogem. Je to lepší, než když opakovaně selhávají a putují ze školy na školu. Učitelé by měli vědět jak s žáky pracovat, co tolerovat, co vyžadovat, měli by rozlišit důsledek specifické poruchy učení a třeba problémy v rodině od obyčejného lajdáctví. Na druhé straně pokud v běžné třídě s pětadvaceti žáky je pět těžších dyslektiků, nemá učitel nejmenší šanci jim poskytnout takovou péči, jakou potřebují. Snížit počet žáků ve třídě není finančně udržitelné. Ale nejde jen o peníze, jde i o efektivitu a náročnost práce ve třídách. Kdo v takové třídě neučil, nedovede si představit, jaká je to práce. Učitelé z pedagogických fakult, kteří do školy nově přicházejí, by měli mít všeobecný přehled o specifikách dětí s SPU, schází jim ale nedostatečná praxe. 20

23 Připravují tedy pedagogické fakulty dostatečně pedagogy pro práci s dětmi s SPU? Zda jsou absolventi v této oblasti připraveni, se ale nedá jasně říci. Záleží jen na nich a na jejich zájmu, jestli tuto oblast preferují. Záleží také na nabídce v předmětech, ze kterých si mohou vybírat. Co se praxe týká, rozsahem i kvalitou je v současnosti praxe studentů v MŠ a ZŠ na velmi vysoké úrovni. A při ní se v rámci inkluzivního trendu studenti setkávají i s dětmi se speciálními potřebami a mají možnost vyzkoušet si tak jiné metody a formy práce. Vzdělávání pedagogům nabízí DYS-centrum o.s. i řada dalších vzdělávacích organizací. 3.2 Využití ICT, ipadů a interaktivní tabule ve výchovně vzdělávacím procesu u žáků se speciálními potřebami Učitelé mohou žákům nabídnout mnohem zábavnější a méně stereotypní formu výuky, z nichž nejčastěji je využívaná interaktivní metoda. Speciální softwarové programy by měly být běžnou součástí výukového prostředí žáků se speciálními potřebami, a to na všech typech škol. Tyto programy lze považovat za významný motivační prvek pro školní práci a zároveň zvyšují samostatnost žáků při plnění dílčích úkolů na počítači. Výběr speciálního softwaru záleží na vzdělanosti a přehledu vyučujícího. Je na učiteli jakým způsobem zakomponuje využití výukového či jiného speciálního programu do vzdělávací jednotky. Pedagog musí sledovat vytyčené vzdělávací cíle ale i možnosti a specifické zvláštnosti žáků se speciálními potřebami. Pokud výběr softwaru proběhne optimálně, stává se významným prostředkem edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Využití IT na podporu rozvoje znalostí dětí se SPU jsou volně dostupné výukové hry které využívají především speciální pedagogové. Na stránkách je k dispozici téměř 300 her zaměřených na sluchové, zrakové vnímání a prostorovou orientaci. 21