LIBEREC PO STOPÁCH LIEBIEGŮ JELENÍ HORA / JELENIA GÓRA PRŮMYSLOVÁ ARCHITEKTURA

Transkript

1 LIBEREC PO STOPÁCH LIEBIEGŮ JELENÍ HORA / JELENIA GÓRA PRŮMYSLOVÁ ARCHITEKTURA LIBEREC ŚLADAMI RODZINY LIEBIEGÓW, JELENIA GÓRA ARCHITEKTURA PRZEMYSŁOWA LIBEREC NACH DEN SPUREN VON LIEBIEG, JELENIA GÓRA INDUSTRIEARCHITEKTUR LIBEREC IN THE FOOTSTEPS OF THE LIEBIEG FAMILY, JELENIA GÓRA INDUSTRIAL ARCHITECTURE

2 LIEBIEGOVÉ - VÝŇATEK Z RODOKMENU ODPIS Z RODOWODEM / EIN AUSZUG AUS DEM STAMMBAUM / AN EXCERPT FROM THE PEDIGREE FRANZ LIEBIEG STARŠÍ JOHANN LIEBIEG STARŠÍ FRANZ MLADŠÍ LUDWIG JOHANN ML. HEINRICH FERDINAND FRANZ NEJML. THEODOR CELÝ RODOKMEN JE K NAHLÉDNUTÍ V OBLASTNÍ GALERII LIBEREC (EXPOZICE HEINRICH LIEBIEG) RODOWÓD JEST DOSTĘPNY W REGIONALNA GALERIA (EKSPOZYCJA HEINRICH LIEBIEG) STAMM IST ZUR EINSICHTNAHME AN REGIONALGALERIE (EXPOSITION HEINRICH LIEBIEG) PEDIGREE IS AVAILABLE FOR INSPECTION AT REGIONAL ART GALLERY (EXPOSITION HEINRICH LIEBIEG) ÚVOD / WSTĘP / VORWORT / INTRODUCTION CZ Liberec se díky rozvoji soukenické výroby změnil již koncem 18. století z nevýznamného poddanského města v rychle se rozvíjející textilní centrum. Následný přechod cechovní a manufakturní výroby v tovární výrobu znamenal pro město obrovský rozvoj. V polovině 19. století se stal druhým největším městem v Čechách, z průmyslníků se formovala nová společenská elita promítající své bohatství a vkus do podoby města. Na druhé straně přibývalo dělníků stěhujících se za prací do Liberce a okolních obcí, které tížily nevyhovující životní podmínky. V roce 1841 byl v Liberci založen živnostenský spolek, na který o deset let později navázala živnostenská a obchodní komora. Liberec byl také kulturním a vzdělávacím střediskem regionu. V roce 1873 vzniklo průmyslové muzeum a roku 1883 je podle návrhu Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera dostavěna nová divadelní budova. V průběhu druhé poloviny 19. století došlo k nárůstu počtu základních a měšťanských škol. Ke gymnáziu přibyly odborné školy tkalcovská, průmyslová a obchodní akademie, založen byl učitelský ústav. Sílil vliv Liberecké spořitelny a vznikaly další peněžní ústavy a bankovní domy. Dopravní spojení se světem kromě rychle se rozvíjející silniční sítě zajišťovala od roku 1859 železnice. Uvnitř města jezdila od roku 1897 tramvaj. Na příběhu rodiny Liebiegů lze demonstrovat rozmach průmyslu a jeho vliv na utváření města, nového životního stylu a kultury. Liebiegové zanechali nesmazatelnou stopu na tváři liberecké architektury, neboť byli nejen zdatnými podnikateli, ale i osvícenými stavebníky a štědrými mecenáši. Zakladatelem dynastie textilních velkopodnikatelů byl Johann Liebieg starší ( ) pocházející z východočeského Broumova, který se v Liberci usadil roku Svou houževnatostí a pílí se vypracoval z prostého soukenického dělníka přes drobného obchodníka na jednoho z nejúspěšnějších průmyslníků monarchie. Své podnikatelské aktivity neomezil pouze na textilní výrobu a Liberec. S libereckou továrnou Johann Liebieg & Co. úzce souviselo vytvoření sídliště pro zaměstnance známé jako Liebiegovo městečko (č. 13). Na jeho výstavbě se podíleli: zakladatel dynastie výstavbou dělnického domu, jeho potomci dcera Marie Liebiegová ( ), iniciováním výstavby sociálního zázemí pro děti zaměstnankyň a kostela sv. Vincence z Pauly, částečně syn Johann Liebieg mladší ( ) a především vnuk Theodor Liebieg mladší ( ). Pro sebe si rodina vybudovala tři reprezentativní sídla vilu Johanna Liebiega mladšího (č. 16), vilu Theodora Liebiega mladšího (č. 11) a vilu zakladatelova syna Heinricha Liebiega ( ) (č. 8), který je dnes znám především jako sběratel umění a mecenáš. Ten také nechal postavit výletní restauraci s vyhlídkovou věží 3

3 dnes známou jako Liberecká výšina (č. 7). Bratr zakladatele Franz Liebieg starší ( ) ze společného podniku v roce 1831 pro nemoc vystoupil. Po svém uzdravení vybudoval vlastní podnik ve Vesci. S ním je spojeno vystavění hrobky (č. 2) na bývalém městském hřbitově. Jeho potomci jsou známí především jako štědří přispěvatelé na stavbu nové liberecké radnice (č. 1) v roce PL Dzięki rozwojowi sukiennictwa już pod koniec XVIII w. Liberec zamienił się z nieznanego feudalnego miasta w szybko rozwijające się centrum tekstylne. Kolejnym punktem mającym ogromny wpływ na rozwój miasta było przejście z cech rzemiosła i manufaktury do produkcji fabrycznej. W połowie XIX w. Liberec stał się drugim, pod względem wielkości, miastem w Czechach. Przemysłowcy tworzyli nową elitę społeczną, która odzwierciedlała bogactwo i styl podobny do miasta. Z drugiej jednak strony w mieście i w jego okolicach przybywało migrujących za pracą robotników, którym doskwierały złe warunki życia. W 1841 roku założono w Libercu związek handlowy, do którego dziesięć lat później nawiązała izba handlowa. Liberec pełnił również rolę centrum kultury i nauki w regionie. W 1873 roku powstało muzeum przemysłowe, a w 1883 roku na podstawie projektu Ferdinanda Fellnera i Hermanna Helmera zbudowano nowy budynek teatru. W ciągu drugiej połowy XIX w. zwiększyła się liczba szkół podstawowych i gimnazjów. Obok szkół średnich pojawiły się szkoły zawodowe- tkacka, przemysłowa i akademia handlowa, założono również instytut nauczania. Zwiększał się wpływ libereckiej kasy oszczędnościowej, powstawały także kolejne instytucje finansowe i banki. Od 1859 roku kontakt ze światem, oprócz szybko rozwijającej się siatki dróg, zapewniały również koleje. W 1897 roku w mieście pojawiły się tramwaje. Na przykładzie dziejów rodziny Liebiegów można przedstawić ekspansję przemysłu i jego wpływ na kształtowanie miasta, nowego stylu życia i kultury. Liebiegowie pozostawili niezatarte piętno na obliczu libereckiej architektury, ponieważ byli nie tylko sprytnymi przedsiębiorcami, ale również oświeconymi budowniczymi i hojnymi mecenasami. Założycielem dynasti tekstylnych przedsiębiorców był Johann Liebieg starszy ( ) pochodzący z Broumova we wschodnich Czechach, który przybył do miasta w 1818 roku. Swoją uporczywością i ciężką pracą zamienił się z prostego sukiennickiego rzemieślnika, poprzez drobnego sklepikarza, w jednego z najbardziej docenianych przemysłowców w królestwie. Nie ograniczał on swojej działalności tylko do produkcji tekstylnej i Liberca. Z liberecką fabryką Johann Liebieg&Co, ściśle związana jest budowa osiedla dla pracowników zwana miasteczkiem Liebiega (nr 13). Wpływ na rozwój miasta mieli: założyciel dynasti- budową domu robotniczego, jego potomkowie- córka Maria Liebieg ( )- zapoczątkowaniem budowy zaplecza socjalnego dla dzieci pracownic i kościoła św. Wincentego á Paulo, częściowo syn Johann Liebieg młodszy ( ) oraz przede wszystkim wnuk Theodor Liebieg młodszy ( ). Rodzina wybudowała dla siebie trzy reprezentacyjne budynki- willę Johanna Liebiega młodszego (nr 16), willę Theodora Liebiega młodszego (nr 11) oraz willę syna założyciela Heinricha Liebiega ( ) (nr 8), który jest dzisiaj przede wszystkim znany jako kolekcjoner i mecenas. On również zlecił wybudowanie restauracji z wieżą widokową znaną dzisiaj jako Liberecká výšina (nr 7). Bratr Johanna starszego, Franz Liebieg starszy ( ) w 1831 roku zrezygnował z działalności w przedsiębiorstwie z powodu choroby. Po powrocie do zdrowia otworzył własną firmę w Vesci. Do jego zasług należy postawienie grobowca (nr 2) na terenie byłego miejskiego cmentarza. Jego potomkowie znani są przede wszystkim jako hojni darczyńcy na rzecz budowy nowego ratusza (nr 1) w DE Liberec (Reichenberg) stieg dank des Tuchmachergewerbes schon Ende des 18. Jahrhunderts von einer bedeutungslosen grundherrlichen Stadt rasch zum aufstrebenden Textilzentrum auf. Der anschließende Übergang von der Zunft- und Manufakturherstellung zur industriellen Herstellung verhalf der Stadt zu einem gewaltigen Aufschwung. Zur Mitte des 19. Jahrhunderts war Reichenberg/Liberec bereits die zweitgrößte Stadt in Böhmen und aus ihren Industriellen formte sich eine neue gesellschaftliche Elite, die wiederum mit ihrem Reichtum und Geschmack das Aussehen der Stadt prägte. Andererseits nahm auch ständig der Strom der Arbeiter zu, die aus Arbeitsgründen nach Reichenberg/Liberec und die umliegenden Orte zogen, in denen jedoch unzulängliche Lebensbedingungen herrschten wurde in Reichenberg ein Gewerbeverein gegründet, an den zehn Jahre später die Gewerbe- und Handelskammer anknüpfte. Reichenberg/Liberec stieg so zum Kultur- und Bildungszentrum der Region auf wurden das Gewerbemuseum gegründet und 1883 nach Plänen von Ferdinand Fellner und Hermann Helmer das neue Theatergebäude fertiggestellt. In der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts wuchs auch die Anzahl der Grund- und Bürgerschulen. Zum Gymnasium kamen weitere Fachschulen hinzu die Weberei- und Gewerbeschule sowie die Handelsakademie, auch eine Pädagogische Lehranstalt kam hinzu. Der Einfluss der Reichenberger Sparkasse erstarkt, auch weitere Geldinstitute und Bankhäuser entstehen. Ab 1859 sorgen die Eisenbahn und das sich stürmisch entwickelnde Straßennetz für eine immer bessere Verkehrsverbindung mit der Welt. Ab 1897 fährt die Straßenbahn durch die Innenstadt. An der Geschichte der Familie Liebieg lässt sich gut der Aufschwung von Industrie und Gewerbe und deren Einfluss auf die Entwick- 4 5

4 lung des Stadtbildes, aber auch auf einen neuen Lebensstil und die Kultur veranschaulichen. Die Liebiegs hinterließen unlöschbare Spuren im Antlitz der Reichenberger Architektur, denn sie waren nicht nur gewiefte Unternehmer, sondern auch aufgeklärte Bauherren und großzügige Mäzen. Begründer der Dynastie der Textilgroßunternehmer war Johann Liebieg Senior ( ), der aus dem ostböhmischen Braunau (Broumov) stammte und sich 1818 in Reichenberg niederließ. Mit Zähigkeit und Fleiß arbeitete er sich vom einfachen Tuchmacher, über einen Kleinhändler, zu einem der erfolgreichsten Industriellen der Donaumonarchie empor. Seine unternehmerischen Aktivitäten beschränkten sich dabei nicht allein auf die Textilherstellung und Reichenberg. Auch die Erbauung der als Liebiegstadt (Nr. 13 ) bekannten Arbeitersiedlung hing mit der Reichenberger Fabrik Johann Liebieg & Co zusammen. An ihrer Erbauung beteiligten sich: der Begründer der Dynastie durch die Erbauung von Arbeiterhäusern sowie dessen Nachkommen seine Tochter Marie Liebieg ( ), durch die Initiierung des Baus einer Sozialeinrichtung für die Kinder von Arbeiterinnen sowie der Kirche St. Vinzenz von Paul, zum Teil auch dessen Sohn Johann Liebieg Junior ( ), vor allem aber dessen Enkel Theodor Liebieg Junior ( ). Für sich und seine Familie ließ er drei repräsentative Villen errichten die Villa von Johann Liebieg Junior (Nr. 16 ), die Villa von Theodor Liebieg Junior (Nr. 11) und die Villa des Sohnes des Begründers und heute namentlich als Kunstsammler und Mäzen bekannten Heinrich Liebieg ( ) (Nr. 8 ). Dieser ließ auch das heute als Liberecká výšina und früher als Liebigwarte (Nr. 7) bekannte Ausflugsrestaurant samt Aussichtsturm erbauen. Der Bruder des Begründers, Franz Liebieg Senior ( ) schied 1831 wegen Krankheit aus dem Unternehmen aus. Nach seiner Gesundung gründete er dann ein eigenes Unternehmen in Vesec. Mit seinem Namen ist der Bau einer Gruft (Nr. 2) auf dem ehemaligen städtischen Friedhof verbunden. Seine Nachkommen wiederum sind namentlich als freigebige Unterstützer des Baus des neuen Reichenberger Rathauses (Nr. 1) im Jahre 1893 bekannt. EN Thanks to the development of the drapery production, Liberec changed already in the 18th century from an insignificant feudal town into a burgeoning textile centre. The following transition from the guild and workshop production into factory production marked a significant step for the town. It became the second largest city in the Czech Republic in the middle of the 19th century, and the factory owners were starting to form a new social elite, which wanted the city to reflect their wealth and taste. On the other hand, more workers started migrating to Liberec and to the surrounding villages, which suffered from unfavourable living conditions. In 1841 a trade association was established in Liberec, which was followed by the establishment of the Chamber of Trade and Commerce 10 years later. Liberec was also a cultural and educational centre of the region. In 1873 the Industrial Museum was established and in 1883 the construction of the new theatre building designed by Ferdinand Fellner and Hermann Helmer was finished. During the first half of the 19th century the number of elementary and civic schools increased substantially. The city also saw the expansion of secondary vocational schools - weaving, industrial and commercial academies complemented the grammar school, and a teacher s institute was established. The influence of the Liberec savings bank was growing while other banks and financial institutions were emerging. Apart from the rapidly expanding road network the connection with the outside world was provided by railways as of As of 1897 Liberec citizens could use a tram for transport inside the city. The story of the Liebig family perfectly exemplifies the industrial boom and its effects on the development of the city, its new lifestyle and culture. The Liebiegs left an indelible mark on the Liberec architecture due to the fact that they were not only skilled entrepreneurs, but also enlightened engineers and generous patrons. The founder of the dynasty of textile tycoons was Johann Liebieg Sr ( ) who came from Broumov in Eastern Bohemia and settled in Liberec in His tenacity and hard work made it possible for him to evolve from a simple drapery worker to a small trader and eventually to one of the most successful industrialists in the monarchy. His business activities were not limited to textile production and Liberec. The Liberec factory Johann Liebieg & Co. was closely connected to the creation of settlements for employees known as Liebieg small town (Liebiegovo městečko, No. 13). The following people were involved in its construction: the founder of the dynasty by managing the construction of the workers house, his descendants daughter Marie Liebiegová ( ), by initiating the construction of the social facilities for the female workers children and the church of St.Vincent de Paula, partly his son Johann Liebieg the younger ( ) and especially his grandson Theodor Liebieg Jr ( ). For their own use, the family built three representative seats: The Villa of Johann Liebieg Jr (No. 16)., the Villa of Theodor Liebieg Jr (No. 11) and the Villa of the founder s son Heinrich Liebieg ( ) (No. 8), who is known today primarily as an art collector and patron. He was also instrumental in the construction of a tourist restaurant with a lookout tower known as Liberecká výšina (No. 7). The founder s brother Franz Liebieg ( ) left the company in 1831 because of poor health. After his recovery he established his own company in Vesec. He is also connected with the construction of the tomb (No. 2) at the former civic cemetery. His descendants are known primarily as generous contributors in the construction of the new Liberec town hall (No. 1) in

5 1 RADNICE RATUSZ RATHAUS CITY HALL Nám. Dr. E. Beneše Liberec CZ Dynamicky se rozvíjejícímu městu přestávaly od druhé poloviny 19. století prostory staré renesanční radnice vyhovovat. Rozhodlo se proto vybudovat novou radnici, která bude lépe a dostatečně prezentovat bohatství a moc Liberce. Z architektonické soutěže byl vybrán projekt vídeňského architekta Franze von Neumanna, který v letech realizovala liberecká firma Sachers & Gärtner. Stavba radnice ve stylu zaalpské renesance se mohla uskutečnit i díky štědrému přispění Franze Liebiega mladšího, který ve své závěti odkázal městu zlatých. Město jako vděk nechalo vytvořit na schodiště radnice sochy dvou svých velkých mecenášů Franze a Heinricha Liebiegových od sochařů Emanuela Gerharta a Gustava Hermanna, které se však dodnes nedochovaly. Obdivovat zde však můžeme vitráže, které nechal zřídit Franzův bratr Ludwig Liebieg a jeho vnuci Ferdinand a Franz nejmladší Liebiegové. PL Od drugiej połowy XIX w. pomieszczenia starego renesansowego ratusza przestały wystarczać dynamicznie rozwijającemu się miastu. W związku z tym zdecydowano się na budowę nowego ratusza, który mógły lepiej i wystarczająco prezentować bogactwo i moc Liberca. W konkursie architektonicznym wybrano projekt wiedeńskiego architekta Franza von Neumanna, który zrealizowała, w latach , liberecka firma budowlana Sachers& Gärtner. Budowa ratusza w stylu zaalpejskiego renesansu była możliwa dzięki hojnej dotacji Franza Liebiega młodszego, który w swoim testamencie przekazał miastu złotych. Miasto, w dowód wdzięczności postanowiło postawić na schodach ratusza rzeźby przedstawiające dwóch wielkich mecenasów- Franza i Heinricha Liebiegów, które zaprojektowali Emanuel Gerhart i Gustav Hermann. Rzeźby te nie zachowały się jednak do dzisiaj. Podziwiać za to możemy witraże, króre zlecił postawić brat Franza- Ludwig Liebieg oraz jego wnucy Ferdinand i Franz najmłodszy Liebiegowie. DE Ab der zweiten Hälfte des 19. Jh. waren die Räumlichkeiten des alten Renaissancerathauses den Bedürfnissen der sich dynamisch entwickelnden Stadt nicht mehr gewachsen. Deshalb wurde der Bau eines neuen Rathauses beschlossen, der den Reichtum und die Macht Reichenbergs besser und angemessen präsentieren sollte. Aus dem Architektenwettbewerb ging das Projekt des Wiener Architekten Franz von Neumann siegreich hervor, das dann von der Reichenberger Firma Sachers & Gärtner realisiert wurde. Der Rathausbau im Stil der transalpinischen Renaissance konnte unter anderem auch dank der großzügigen Unterstützung von Franz Liebieg Junior realisiert werden, welcher der Stadt in seinem Testament Gulden vermachte. Zum Dank ließ die Stadt von den Bildhauern Emanuel Gerhart und Gustav Hermann auf der Rathaustreppe die Statuen ihrer zweier großen Mäzen, Franz und Heinrich Liebieg errichten, die jedoch leider nicht bewahrt blieben. Andererseits gibt es hier jedoch Bleiverglasungen zu bewundern, die Franz Bruder Ludwig Liebieg und dessen Enkel Ferdinand und Franz, die jüngsten Liebiegs, herstellen ließen. EN In the second half of the 19th century the old Renaissance town hall could no longer satisfy the needs of the dynamically developing city. The city officials therefore decided to build a new town hall which would represent the wealth and power of Liberec more adequately. The project of Viennese architect Franz von Neumann won the competition and the construction was carried out by the Sachers & Gärtner company from The construction of the town hall in the trans- Alpine renaissance style was also made possible thanks to a generous contribution of Franz Liebieg Jr. who bequeathed in his testament 100,000 gold coins to the city. As a token of gratitude, the city erected the statues of its two patrons, Franz and Heinrich Liebieg, above the stairway, which were made by the sculptors Emanuel Gerhart and Gustav Hermann, but unfortunately have not survived to today. The stained glass windows which were ordered by Franz s brother Ludwig Liebieg and his grandsons Ferdinand and Franz Liebieg the youngest are also worth admiring. 8 9

6 2 HROBKA RODINY LIEBIEGŮ GROBOWIEC RODZINY LIEBIEGÓW FAMILIENGRUFT LIEBIEG LIEBIEG FAMILY S TOMB 1870 CZ Rodinná hrobka Franze Liebiega se nachází na bývalém městském hřbitově, který byl v letech upraven na park s lapidáriem náhrobků. Autor jejího návrhu ani přesná datace vzniku této honosné historizující funerální stavby nejsou známi. Dochovaly se pouze dva nerealizované návrhy od libereckých stavitelů Antona Holluba z roku 1863 a Gustava Sacherse z roku V souvislosti se stavbou hrobky jsou zmiňována jména libereckého stavitele Adolfa Bürgera a sochaře Ferdinanda Czastka. K realizaci krypty došlo nejpozději v roce 1870, neboť údajně do ní byly pochovány ostatky Johanna Liebiega staršího. Hrobku po stranách doplňovali dva andělé a uvnitř na konzolách byly umístěny busty zemřelých. Dnes je hrobka součástí tzv. Zahrady vzpomínek. PL Rodzinny grobowiec Franza Liebiega znajduje się na byłym miejskim cmentarzu, który w latach był zamieniony na park z lapidarium nagrobków. Autor pomysłu, ani dokładna data powstania tej okazałej żałobnej budowli nie jest znany. Zachowały się jedynie dwa niezrealizowane projekty libereckich budowlańców- Antona Holluba z roku 1863 i Gustawa Sacherse z roku W powiązaniu z budową grobowca wymieniane są nazwiska libereckiego budowlańca Adolfa Bürgera oraz rzeźbiarza Ferdinanda Czastka. Do realizacji krypty doszło najpóźniej w 1870 roku, bowiem złożono do niej szczątki Johanna Liebiega starszego. Grobowiec ozdabiały po obu stronach dwa anioły, a wewnątrz na konsolach umieszczono popiersia zmarłych. Obecnie grobowiec jest częścią tzw. ogrodu wspomnień. DE Die Familiengruft von Franz Liebieg befindet sich auf dem Gelände des ehemaligen städtischen Friedhofs, der in den Jahren zum Park samt Lapidarium mit Grabsteinen umgestaltet wurde. Weder der Autor ihres Entwurfs, noch das genaue ZAHRADA VZPOMÍNEK OGRODA WSPOMNIEŃ GARDEN OF MEMORIES ERINNERUNGSGARTEN Budyšínská ulice DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS Entstehungsdatum des pompösen, historisierenden Grabbaus sind bekannt. Stattdessen blieben zwei nicht realisierte Entwürfe der Reichenberger Baumeister Anton Hollub aus dem Jahre 1863 und Gustav Sacher aus dem Jahre 1874 erhalten. Im Zusammenhang mit dem Bau der Gruft werden jedoch die Namen des Baumeisters Adolf Bürger und des Bildhauers Ferdinand Czastka erwähnt. Der Bau der Krypta wurde spätestens im Jahre 1870 fertiggestellt, denn angeblich wurden in ihr bereits die sterblichen Reste von Johann Liebieg Senior beigesetzt. Jede Seite der Gruft ergänzte eine Engelsfigur, in ihrem Innern ruhten auf Konsolen die Büsten der Verstorbenen. Heute ist die Gruft Teil eines sog. Erinnerungsgartens. EN The family tomb of Franz Liebieg is located in the former civic cemetery, which was converted into a park with a collection of tombstones in the years The author of its design and the exact dating of this magnificent historical funeral building remain unknown. Only two unrealised designs from Liberec engineers Anton Hollub from 1863 and Gustav Sachers from 1874 were preserved. Two names are mentioned in connection with the construction of the tomb, that of the Liberec engineer Adolf Burger and that of the sculptor Ferdinand Czastka. The construction of the crypt could have been carried out in 1870 at the latest, because reportedly it was in this year that the remains of Johann Liebig Sr. were buried there. The tomb was complemented by two angels on the sides, and the busts of the deceased were placed inside the consoles. Today, the tomb belongs to what is known as the Garden of Memories

7 OBCHODNÍ A ŽIVNOSTENSKÁ KOMORA IZBA HANDLOWA HANDELS-UND GEWERBEKAMMER THE CHAMBER OF TRADE AND COMMERCE CZ Nová reprezentativní budova obchodní a živnostenské komory byla vystavěna v letech podle projektu architektů Franze Brantzkyho a Martina Remgese z Kolína nad Rýnem. Stavbu historizujícího objektu se secesními prvky realizovala firma Gustava a Ferdinanda Mikschových. Směrem do Gorkého ulice došlo ve 30. letech 20. století k její dostavbě, která respektovala původní architektonické řešení objektu. Dnes je sídlem privátních lékařských ordinací a různých firem. Johann Liebieg starší byl jedním z iniciátorů založení obchodní a živnostenské komory v Liberci a stal se v roce 1851 jejím prvním prezidentem. V 60. letech 19. století Johann Liebieg mladší zastupoval komoru v zemském sněmu a Theodor Liebieg mladší zastával opět funkci jejího prezidenta a stanul také v čele spolku Liberecké trhy, který od roku 1920 pořádal průmyslové výstavy. PL Nowa reprezentacyjna budowa izby handlowej została zbudowana w latach według projektu architektów Franza Brantzkyho i Martina Remgese z Kolina nad Rýnem. Budowę obiektu z elementami secesyjnymi zrealizowała firma Gustawa i Ferdynanda Mikschowych. W latach trzydziestych XX w., dobudowano nową część, skierowaną w kierunku ulicy Gorkiego, która stylistycznie nawiązywała do oryginalnego projektu architektonicznego. Obecnie budynek jest siedzibą prywatnych gabinetów lekarskich i różnych firm. Johann Liebieg starszy był jednym z inicjatorów założenia izby handlowej w Libercu. W 1851 został jej pierwszym prezydentem. W latach sześćdziesiątych XIX w. Johann Liebieg młodszy reprezentował izbę w parlamencie, a Theodor Liebieg młodszy został ponownie prezydentem oraz stanął na czele stowarzyszenia libereckich targów, które od 1920 roku organizowało wystawy przemysłowe. POLIKLINIKA LIBEREC ÄRZTEHAUS THE LIBEREC CLINIC Masarykova 699/9 Liberec DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS DE Das neue repräsentative Gebäude der Handels- und Gewerbekammer wurde in den Jahren nach einem Projekt der Architekten Franze Brantzky und Martin Remges aus Köln am Rhein erbaut. Der Bau des historisierenden Gebäudes mit Jugendstilelementen wurde von der Firma Gustav & Ferdinand Miksch realisiert. In Richtung Gorki-Straße kam es in den 30er Jahren des 20. Jh. zu seinem Umbau, der allerdings die ursprüngliche architektonische Gestaltung des Objekts respektierte. Heute befinden sich hier private Arztpraxen und die Verwaltungen verschiedener Unternehmen. Johann Liebieg Senior war einer der Initiatoren der Gründung der Handels- und Gewerbekammer in Reichenberg und wurde 1851 zu ihrem erstem Präsidenten. In den 60er Jahren des 19. Jh. vertrat Johann Liebieg Junior die Kammer im Landtag; Theodor Liebieg Junior wiederum nahm die Funktion ihres Präsidenten ein und stand außerdem dem Verein der Reichenberger Märke vor, der ab 1920 Gewerbeausstellungen veranstaltete. EN The new representative building of the Chamber of Trade and Commerce was built in the years based on the project of architects Franz Brantzky and Martin Remges of Cologne. The construction of the building in a historicising style embellished by Art Nouveau elements was realised by the company of Gustav and Ferdinand Miksch. In the 1930s the construction of the side of the building from the Gorky street was completed in accordance with its original architectural design. Today, it is the seat of private doctors offices and various companies. Johann Liebieg, Sr. was one of the initiators of the founding of the Chamber of Trade and Commerce in Liberec and also became its first president in In the 1860s Johann Liebieg Jr represented the Chamber in the provincial council, and Theodor Liebieg Jr again held the office of its president and was also a leading figure of the society Liberecké trhy, which organised industrial exhibitions as of

8 4 LÁZNĚ CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA KAISER FRANZ JOSEPHBAD 1902 CZ Lázně Františka Josefa I. byly postaveny mezi lety libereckou stavební firmou Adolf Bürger podle vítězného projektu vídeňského architekta Petera Paula Branga. Potřebný kapitál na stavbu lázní zajistila liberecká spořitelna, která také iniciovala vypsání architektonické soutěže. K slavnostnímu otevření novorenesančních lázní s prvky nastupující secese došlo 17. března Až do roku 1986 (výstavba plaveckého bazénu) sloužily lázně svému účelu. Zřídka využívaný a chátrající objekt byl mezi lety adaptován na nové sídlo Oblastní galerie Liberec. V rámci svých stálých expozic galerie prezentuje i výstavu Heinrich von Liebieg, která seznamuje návštěvníka s historií rodiny Liebiegů a představuje i část obrazové a uměleckořemeslné sbírky, kterou Heinrich Liebieg daroval městu. PL Łaźnie Franciszka Józefa I zostały zbudowane w latach przez liberecką firmę budowlaną Adolf Bürger, na podstawie zwycięskiego projektu wiedeńskiego architekta Petera Paula Branga. Wymagany kapitał na budowę łaźni zapewniła liberecka kasa oszczędnościowa, która zainicjowała również rozpisanie konkursu architektonicznego. Uroczyste otwarcie noworenesansowych łaźni z elementami nadchodzącej secesji nastąpiło 17 marca 1902 r. Aż do 1986 roku (budowa basenu pływackiego) łaźnie spełniały swój cel. W latach zaniedbany i niszczejący budynek został zaadaptowany na nową siedzibę Regionalnej Galerii Liberec. W ramach swoich stałych ekspozycji galeria prezentuje m.in wystawę poświęconą Heinrichowi von Liebiegowi, która zapoznaje odwiedzających z historią rodziny Liebiegów oraz prezentuje część obrazów i zbiorów sztuki rzemieślniczej, którą Heinrich Liebieg podarował miastu. OBLASTNÍ GALERIE LIBEREC - LÁZNĚ REGIONALNA GALERIA LIBEREC - LÁZNIE REGIONALGALERIE LIBEREC - STADTBAD REGIONAL ART GALLERY LIBEREC - BATHS Masarykova 723/14, Liberec DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS DE Das Kaiser Franz-Joseph-Bad wurde von der Reichenberger Firma Adolf Bürger nach dem siegreichen Projekt des Wiener Architekten Peter Paul Brang erbaut. Das notwendige Kapital hierzu steuerte die Reichenberger Sparkasse bei, die auch die Ausschreibung des architektonischen Wettbewerbs initiiert hatte. Am 17. März 1902 kam es zur feierlichen Eröffnung des Neorenaissance-Bades mit Elementen des beginnenden Jugendstils. Bis 1986 (Bau eines Schwimmbeckens) diente das Schwimmbad seinem ursprünglichen Zweck. Das selten genutzte und langsam verfallende Objekt wurde zwischen saniert und seiner neuen Rolle als Sitz der Regionalgalerie Liberec angepasst. Im Rahmen seiner ständigen Ausstellungen präsentiert es u.a. auch die Ausstellung Heinrich von Liebieg, die den Besuchern die Geschichte der Familie Liebieg demonstriert und auch einen Teil der Gemälde- und kunstgewerblichen Sammlungen von Heinrich Liebieg präsentiert, die dieser der Stadt geschenkt hatte. EN The spa of Franz Joseph I. was built between the years 1900 and 1902 by the Liberec construction company of Adolf Bürger according to the winning project of the Viennese architect Peter Paul Brang. The necessary funds for the construction of the spa were provided by the Liberec savings bank which also initiated the architectural design contest. The ceremonial opening of the Neo-Renaissance Spa with elements of the emerging Art Nouveau took place on the 17. March in The spa served its purpose until the construction of the swimming pool in A rarely used and dilapidated building was converted between the 2011 and 2013 into the new seat of the Liberec Regional Art Gallery. As a part of its permanent exhibitions the gallery presents the exhibition Heinrich von Liebieg which acquaints the visitors with the history of the Liebieg family, and presents a part of the image and handicrafts collection which Heinrich Liebieg donated to the city

9 5 SEVEROČESKÉ PRŮMYSLOVÉ MUZEUM NORDBÖHMISCHES GEWERBE - MUSEUM 1898 CZ Kuratorium Severočeského průmyslového muzea v roce 1895 vybralo pro stavbu nové budovy návrh vídeňského architekta Friedricha Ohmanna. Stavba probíhala mezi lety a realizovala ji liberecká firma Gustava a Ferdinanda Mikschových podle prováděcích plánů dopracovaných berlínským ateliérem Griesbach & Dinklage. Rozsáhlé historizující stavbě dominuje věž, která je kopií té ze staré liberecké radnice zbořené roku 1892 a zahrnuje v sobě i volnou repliku klasicistního soukenického domu charakteristického pro Liberec. Johann Liebieg starší zastával funkci prezidenta muzejního kuratoria a podílel se na nákupu jeho sbírek ve Vídni. Heinrich Liebieg odkázal muzeu svou sbírku uměleckých kovů, starožitnosti z frankfurtské vily a také finanční obnos pro rozšiřování muzejních sbírek. PL Kuratorium Północnoczeskiego przemysłowego muzeum wybrało w 1895 roku projekt budowlany pomysłu wiedeńskiego architekta Friedricha Ohmanna. Budowa została zrealizowana w latach przez liberecką firmę Gustawa i Ferdinanda Mikschovych według planów dopracowanych berlińską pracownią Griesbach&Dinklage. Nad obszernym zabytkowym budynkiem dominuje wieża, która jest kopią starego libereckiego ratusza zburzonego w 1892 roku oraz posiada również elementy wolnej repliki klasycystycznego domu włókienniczego charakterystycznego dla Liberca. Johann Liebieg starszy pełnił fukcję przedstawiciela kuratorium muzeum i wziął udział w zakupie zbiorów muzealnych w Wiedniu. Heinrich Liebieg przekazał do muzeum swoją kolekcję sztuki z metalu, antyków z frankfurtskiej willi, a także pieniądze na rozbudowę kolekcji muzeum. SEVEROČESKÉ MUZEUM V LIBERCI MUZEUM PÓLNOCNO CZESKIE NORDBÖHMISCHES MUSEUM NORTH BOHEMIAN MUSEUM Masarykova 11, Liberec DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS DE Das Kuratorium des Nordböhmischen Gewerbemuseums wählte 1895 den Entwurf des Wiener Architekten Friedrich Ohmann für den Bau eines neuen Gebäudes aus. Die Bauarbeiten fanden in den Jahren statt und wurden von der Reichenberger Firma Gustav & Ferdinand Miksch nach Ausführungsplänen des Berliner Architektenbüros Griesbach & Dinklage realisiert. Der historisierende Bau wird von einem Turm beherrscht, der eine getreue Kopie des alten, 1892 abgerissenen Reichenberger Rathauses ist, ja er beinhaltet sogar die freie Replik eines für Liberec so charakteristischen, klassizistischen Tuchmacherhauses. Johann Liebieg Senior bekleidete die Funktion des Präsidenten des Museumskuratoriums und beteiligte sich auch an Ankäufen für deren Sammlungen in Wien. Heinrich Liebieg vermachte dem Museum seine Sammlung von Metallkunstgegenständen und Antiquitäten aus dem Frankfurter Liebighaus sowie einen finanziellen Betrag zur Erweiterung der musealen Sammlungen. EN In 1895 the Board of Trustees of the Industrial Museum of North Bohemia chose the project of the Viennese architect Friedrich Ohmann for the construction of a new building. The construction took place between and it was carried out by the Liberec company of Gustav and Ferdinand Miksch based on the realisation plans drawn up by the Berlin studio Griesbach & Dinklage. The dominant feature of the large building is the tower which imitates the tower of the old Liberec town hall demolished in The structure also features a replica of a classicist weaver house so typical for the Liberec region. Johann Liebieg, Sr. served as the President of the Museum s Board of Trustees and participated in the purchases of its collection in Vienna. Heinrich Liebieg left to the museum his collection of noble metals, the antiques from his Frankfurt villa and also a large amount of money designated for the expansion of museum s collections

10 6 LIDOVÉ SADY VOLKSGARTEN 1901 CZ Areál zahradní restaurace byl vybudován městem na místě výletní restaurace Belveder. V roce 1897 městská rada rozhodla o nahrazení Belvederu novou restaurací, která by více vyhovovala jejímu záměru vytvořit v této části města lázeňské a rekreační zázemí. V architektonické soutěži zvítězil návrh libereckého architekta Adolfa Horna, který však překročil finanční možnosti města. Projekt byl z popudu Henricha Liebiega předložen k posouzení norimberskému architektu Josefu Schmitzovi. Ten zpracoval nový návrh, který však komise také odmítla. Uspěl až architekt Jakob Schmeissner působící ve Schmitzově ateliéru. Historizující stavbu v romantickém duchu realizoval mezi lety Adolf Horn. Dnes je sídlem městského kulturního a společenského centra Lidové sady. PL Ogrodowa restauracja została zbudowana z inicjatywy miasta w miejscu restauracji Belveder. W 1897 roku rada miejska zdecydowała o zastąpieniu Belvederu nową restauracją, która by bardziej odpowiadała założeniom dążącym do stworzenia w tej części miasta centrum łaźni i rekreacji. W konkursie architektonicznym zwyciężył projekt libereckiego architekta Adolfa Horna, który jednak przekroczył możliwości finansowe miasta. Z inicjatywy Henricha Liebiega projekt został przedłożony do rozpatrzenia przez norymberskiego architekta Josefa Schmitza. Przygotował on nowy projekt, który komisja również odrzuciła. Udało się Jakobowi Schmeissnerowi pracującemu w pracowni Schmitza. Historyczny budynek w romańskim stylu zrealizował Adolf Horn w latach Obecnie jest to siedzba miejskiego społeczno-kulturalnego centrum Lidové Sady. KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ CENTRUM LIDOVÉ SADY CENTRUM KULTURALNE I SPOLECZNE LIDOVÉ SADY KULTUR- UNDGESELL- SCHAFTSZENTRUM LIDOVÉ SADY CULTURAL AND SOCIAL CENTRE Lidové sady 425/1, Liberec lidovesady/cz DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS lungszone zu schaffen, angemessen wäre. Im Architektenwettbewerb siegte der Entwurf des Reichenbergers Architekten Adolf Horn aber der Entwurf überstieg deutlich die finanziellen Möglichkeiten der Stadt. Auf Anregung von Heinrich Liebieg wurde das Projekt dem Nürnberger Architekten Joseph Schmitz zur Beurteilung vorgelegt. Dieser erarbeitete einen neuen Entwurf, den die Kommission jedoch ebenfalls verwarf. Erst der im Atelier Schmitz tätige Architekt Jakob Schmeissner war erfolgreich. Der historisierende Bau mit romantischem Flair wurde dann in den Jahren von Adolf Horn realisiert. Heute ist er Sitz des Kultur- und Gesellschaftszentrums Lidové sady. EN A garden restaurant was built by the city on the site of the former tourist restaurant Belveder. In 1897, the city council decided to replace the Belveder with a new restaurant which would better serve the intention of creating spa and leisure facilities in this part of the city. The project of the Liberec architect Adolf Horn won the architectural competition, but it exceeded the financial possibilities of the city. On the initiative of Heinrich Liebieg the project was submitted for evaluation to the Nuremberg architect Josef Schmitz. He worked out a new project, which was nevertheless also rejected by the commission. Finally, the project of the architect Jakob Schmeissner from the Schmitz s studio succeeded. The building in the historicising style evoking the romanticist spirit was realised by Adolf Horn between 1900 and Today, it is the seat of the city s Cultural and Social Centre Lidové sady. DE Das Gelände des Gartenrestaurants wurde von der Stadt anstelle des Ausflugsrestaurants Belveder errichtet beschloss der Stadtrat, das Belveder durch ein neues Restaurant zu ersetzen, das seiner Absicht, in diesem Teil der Stadt eine Kur- und Erho

11 7 VÝŠINA HEINRICH LIEBIEG WARTE HOHENHABSBURG 1901 CZ Romantickou rozhlednu s restaurací v podobě středověkého hradu nechal postavit Heinrich Liebieg. Autory jejího návrhu byli Josef Schmitz a Jakob Schmeissner. Stavbu, u které byl pro umocnění iluze středověku využit stavební materiál ze zbořených norimberských staveb, realizoval mezi lety Anton Worf. Objekt nepostrádal nic z toho, co rytířskému sídlu náleží. Přístup umožňoval most, který se klenul přes pomyslný hradní příkop. Kamennou bránou v hradbách se strážními domky se vstupovalo na nádvoří s rumpálovou studnou. Hrádku dominovala mohutná věž, ke které byl přistavěn palác s vysokou sedlovou střechou otevřený směrem do nádvoří pavlačí. Od roku 2012 po náročné rekonstrukci slouží opět svému účelu. PL Romantyczną wieżę widokową w stylu średniowiecznego zamku zlecił postawić Heinrich Liebieg. Autorami jego pomysłu byli Josef Schmitz i Jakob Schmeissner. Do budowy, którą realizował w latach Anton Worf, użyto materiału pochodzącego ze zburzonych norymberskich budowli, w celu nadania jej iluzji średniowiecza. Budynkowi nie brakowało niczego, co wiąże się z siedzibą rycerską, Wejście umożliwiał most, który wznosił się nad wykreowaną fosą. Przez kamienną bramę z fortyfikacją i budkami strażniczymi wchodziło się na dziedziniec z kołowrotową studnią. Nad zameczkiem dominowała masywna wieża, do której dostawiony został pałac z wysokim spadzistym dachem skierowanym w stronę galerii na dziedziniec. Obiekt przeszedł gruntowną rekonstrukcję w 2012 roku i służy ponownie swojemu zadaniu. LIBERECKÁ VÝŠINA WZGÓRZE LIBERECKIE LIEBIEGWARTE LIBEREC HEIGHTS DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS Wolkerova 251, Liberec noch zu bestärken, Baumaterial aus abgerissenen Nürnberger Gebäuden verwendete, wurde von Anton Worf ausgeführt. Und tatsächlich ließ das Objekt kein Merkmal solch eines Rittersitzes vermissen. Den Zugang ermöglichte eine Brücke, die sich über einen imaginären Burggraben spannte. Durch ein rustikales Steintor in der Burgmauer mit Wächterhäusern betrat man den Burghof mit einem Ziehbrunnen samt Winde. Alles überragte ein mächtiger Turm, an dem ein Pallas mit hohem Satteldach anschloss, der sich in Pawlatschen zum Burghof öffnete. Seit 2012 dient das Gebäude nach einer aufwendigen Rekonstruktion wieder seinem ursprünglichen Zweck. EN The romantic observation tower with a restaurant resembling a medieval castle was built by Heinrich Liebieg. Josef Schmitz and Jakob Schmeissner were the authors of the project. The building which was realised by Anton Worf in the years incorporated building material from demolished Nuremberg buildings in order to intensify the illusion of the medieval times. The building had all the features of a knight s manor. The building had to be accessed through a bridge which arched over an imaginary castle ditch. The stone gate set in the fortification walls with the guardhouse led to the courtyard with a well and winch. The massive tower dominated the small castle and extended into a palace with a high gabled roof and a balcony facing the courtyard. After a strenuous reconstruction which was completed in 2012 the building serves its purpose again. DE Es war Heinrich Liebieg, der den romantischen Aussichtsturm mit Gaststätte in Form einer mittelalterlichen Burg errichten ließ. Josef Schmitz und Jakob Schmeissner waren die Autoren ihres Entwurfs. Der Bau, bei dem man, um seinen mittelalterlichen Eindruck 20 21

12 8 LESNÍ VILA / WOLKEROVO SANATORIUM WALDVILLA 1906 CZ Vilu zvanou Lesní vycházející z podoby barokního letohrádku navrhl Jakob Schmeissner a nelze vyloučit ani spoluúčast norimberského architekta Josefa Schmitze. Dokončena byla až po smrti svého stavebníka v roce 1906 libereckým stavitelem Adolfem Worfem. Po úmrtí dědiček vila připadla ve 20. letech 20. století městu pro sociální účely. Vyjma válečných let zde skutečně byla až do roku 1993 postupně dětská ozdravovna, plicní sanatorium a psychiatrie. V roce 1939 byl nad vilou podle projektu architekta Franze Künzla postaven soubor hospodářských a obytných budov. V současné době jsou soukromé objekty bez využití. PL Willę, zwaną Leśną, wywodzącą się formą z barokowego letniego pałacyku zaprojektował Jakob Schmeissner, przy czym nie można wykluczyć współudziału norymberskiego architekta Josefa Schmitza. Budynek został dokończony przez Adolfa Worfa w 1906 roku, po śmierci właściciela. W latach dwudziestych XX w., po śmierci dziedziców, willa znalazła się w rękach miasta z przeznaczeniem na cele społeczne. Pomijając lata wojenne, aż do roku 1993 znajdowały się tam kolejno: dziecięce sanatorium, sanatorium chorób płuc i oddział psychiatrii. W 1939 rokuobok willi, na podstawie projektu architekta Franza Künzla, postawiono zespół budynków gospodarczych i mieszkaniowych. Obecnie stanowią prywatne obiekty i są niezagospodarowane. VILA HEINRICHA LIEBIEGA WILLA HEINRICH LIEBIEG VILLA VON HEINRICH LIEBIEG HEINRICH LIEBIEG S VILLA Wolkerova 258, Liberec DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS zu sozialen Zwecken zu. Mit Ausnahme der Kriegsjahre barg sie bis 1993 auch tatsächlich eine Kinderheilstätte, ein Lungensanatorium und eine Psychiatrie entstand oberhalb der Villa ein Ensemble von Wirtschafts- und Wohngebäuden nach einem Projekt von Franz Künzl. In der Gegenwart werden diese Privatobjekte nicht genutzt. EN The so-called Forest villa which resembled the appearance of the baroque villa was designed by Jakob Schmeissner, however the participation of the Nuremberg architect Josef Schmitz in this project is also quite probable. It was, however, completed after the death of the building s owner in 1906 by the Liberec engineer Adolf Worf. After the death of the heirs in the 1920s, the building was passed to the city for social purposes. And indeed except for the war years until 1993 the building served first as as a children sanatorium then as a sanatorium for patients with respiratory problems and eventually as a psychiatric sanatorium. In 1939 a complex of agricultural and residential buildings was built over the villa according to the project of Franz Künzl. Currently, these private buildings are not being used. DE Die so genannte Waldvilla in Gestalt eines barocken Lustschlösschens wurde von Jakob Schmeissner entworfen, aber auch die Mitbeteiligung des Nürnberger Architekten Josef Schmitz ist nicht auszuschließen. Fertiggestellt wurde sie jedoch erst nach dem Tode ihres Erbauers und zwar 1906 vom Reichenberger Baumeister Adolf Worf. Nach dem Tode seiner Erbinnen fiel die Villa in den 20er Jahren des 20. Jahrhunderts der Stadt 22 23

13 24 25 Liberec

14 VZOROVÝ OBYTNÝ DŮM PRO VÝSTAVU ČESKÝCH NĚMCŮ MODELOWY DOM NA CZESKO-NIEMIECKĄ WYSTAWĘ MUSTERHAUS FÜR DIE DEUTSCHBÖHMISCHE AUSSTELLUNG THE MODEL HOUSE FOR THE GERMAN BOHEMIAN EXHIBITION Fučíkova 128/5, Liberec CZ V roce 1906 od 17. května do 30. září proběhla pod záštitou města Liberce výstava českých Němců. Velkolepá přehlídka byla prezentací hospodářské, umělecké a kulturní úrovně německé menšiny v Čechách. Odehrávala se v prostoru nad přehradou a mj. zde byla divákům ukázána obrazová sbírka Heinricha Liebiega, kterou daroval městu. Firma Johann Liebieg & Co. představila na výstavě vzorový dům pro zaměstnance. Objekt navržený v roce 1905 Jakobem Schmeissnerem postavila pražská firma Pohl & Kutsche. Stavbu určenou pro úředníky si prohlédl i císař František Josef I. a po ukončení výstavy byla Liebiegovými zaměstnanci skutečně také obydlena. PL W 1906 roku od 17 maja do 30 września pod patronatem miasta Liberec przebiegła wystawa czeskich Niemców. Wspaniały pokaz miał na celu zaprezentowanie poziomu gospodarczego, artystycznego i kulturalnego mniejszości niemieckiej w Czechach. Wystawa odbywała się na terenach przy zbiorniku zaporowym i przedstawiała m.in. podarowany miastu przez Heinricha Liebiega zbiór obrazów. Firma Johann Liebieg&Co. pokazała na wystawie modelowy dom dla pracowników. Budynek zaprojektowany w 1905 roku przez Jakoba Schmeissnera wybudowała prażska firma Pohl&Kutsche. Budowę przeznaczoną dla urzędników odwiedził również cesarz Franciszek Józef I, a po zakończeniu wystawy w budynku zamieszkali również pracownicy Liebiega. DE 1906 fand vom 17. Mai bis zum 30. September unter der Schirmherrschaft der Stadt Reichenberg eine Ausstellung der Deutschböhmen statt. Die grandiose Schau war als Präsentation des wirtschaftlichen, künstlerischen und kulturellen Niveaus der deutschen Minderheit in Böhmen gedacht und spielte sich im Bereich über der Talsperre ab. Unter anderem bekamen ihre Besucher auch die Gemäldesammlung von Heinrich Liebieg zu sehen, die dieser der Stadt vermacht hatte. Firma Johann Liebieg & Co. präsentierte auf der Ausstellung ein neues Musterhaus für Beschäftigte. Das 1905 von Jakob Schmeissner entworfene Objekt wurde von der Prager Firma Pohl & Kutsche errichtet. Franz Joseph I. höchstpersönlich besichtigte dieses für Angestellte bestimmte Haus, das nach Abschluss der Ausstellung dann auch tatsächlich von Beschäftigten der Firma Liebieg bewohnt wurde. EN Under the auspices of the city of Liberec an exhibition of Germans living in Bohemia took place here from 17th May to 30th September The spectacular exhibition featured the presentation of economical, artistic and cultural standards of the German minority in the Czech Republic. It was set in the area above the dam and, among other things the picture collection of Heinrich Liebig which he donated to the city was shown here. Johann Liebieg & Co. presented a model workers house at the exhibition. This building designed by Jakob Schmeissner in 1905 was built by the Prague construction company Pohl & Kutsche. The Building for clerks was even inspected by Emperor Franz Joseph I. and after the exhibition it was actually inhabited by Liebieg s employees

15 10 PŘEHRADNÍ NÁDRŽ HARCOV ZBIORNIK ZAPOROWY HARCOV TALSPERRE HARCOV DAM WATER RESERVOIR HARCOV Blahoslavova 505, Liberec 1904 CZ Liberecká přehrada vybudovaná mezi lety je součástí jizerskohorské přehradní soustavy vyprojektované profesorem Otto Intzem z Cách. Na stavbě se podílela vídeňská firma N. Rella & Neffe a liberecká W. Streitzig & Co. Celkem bylo realizováno pět z šesti plánovaných přehrad. Kromě liberecké to byla mšenská, bedřichovská, fojtecká a mlýnická přehrada. Impulzem k jejich vytvoření byly ničivé záplavy koncem 19. století, především ta v roce 1897, která měla katastrofické následky pro obyvatele podhorských oblastí. Nezbytné prostředky na jejich výstavbu dodali místní podnikatelé, mezi nimiž nechyběli ani Liebiegové. Podnik Johann Liebieg & Co. také využíval vodu z liberecké přehrady pro svůj provoz a byla jí zásobována i vila Theodora Liebiega mladšího. PL Liberecka tama została zbudowana w latach jako część systemu zapor Gór Izerskich zaprojektowanych przez profesora Otto Intza z Cách. W budowę zaangażowała się wiedeńska firma N. Rella& Neffe i liberecka W. Streitzig& Co. Zrealizowano pięć z sześciu planowanych zapór. Oprócz libereckiej wybudowano również mszeńską, bedrzichowską, fojtecką i młynicką. Impulsem do ich stworzenia były niszczycielskie powodzie końca XIX w, przede wszystkim ta z roku 1897, która była katastroficzna w skutkach dla mieszkańców terenów podgórskich. Niezbędne fundusze na ich budowę przekazali lokalni przedsiębiorcy, wśród nich nie brakowało Liebiegów. Przedsiębiorstwo Johann Liebieg&Co wykorzystywało zgromadzoną wodę z libereckiego zbiornika do swojego funkcjonowania. W wodę była także zaopatrywana willa Theodora Liebiega młodszego. DE Die Harzdorfer bzw. Reichenberg-Talsperre wurde zwischen erbaut und ist Teil des von von Professor Otto Intze aus Aachen konzipierten Talsperrensystems des Isergebirges. An ihrem Bau beteiligten sich die Wiener Firma N. Rella & Neffe und die Reichenberger Firma W. Streitzig & Co. Insgesamt wurden fünf von geplanten sechs Talsperren realisiert. Außer der Reichenberg-Talsperre waren dies die Talsperre Grünwald (Mseno), die Friedrichswalder Talsperre (Bedřichov), Talsperre Voigtsbach (Fojtka) und die Talsperre Mlýnická. Ausschlaggebender Impuls waren die verheerenden Überschwemmungen gegen Ende des 19. Jahrhunderts, namentlich die von 1897, mit ihren katastrophalen Folgen für die Bewohner des Gebirgsvorlandes. Die hierzu notwendigen Finanzmittel wurden von hiesigen Unternehmern aufgebracht, unter anderem auch von den Liebiegs. Was mehr das Werk von Johann Liebieg & Co. nutzte das Wasser der Harzdorfer Talsperre für seinen Betrieb, auch die Villa von Theodor Liebieg Junior versorgte sie mit Wasser. EN The Liberec dam was built between the years and is part of the Iser mountain system of dams designed by Professor Otto Intz from Aachen. The Viennese company N. Rella & Neffe and the Liberec company W. Streitzig & Co. collaborated in the construction. Altogether five of the six planned dams were realised. In addition to the Liberec one they were the Mšeno, Bedřichov, Fojtka and Mlýnice dams. The impetus for their creation came from the devastating floods in the end of the 19th century, especially in the year 1897, which had catastrophic consequences for the residents of the submontane areas. The necessary funds for their construction were supplied by local businessmen, including the Liebiegs. Johann Liebieg & Co. also used water from the Liberec dam for its operation and the villa of Theodor Liebig Jr. was also supplied from it

16 11 LIEBIEGOVA VILA - ZÁMEČEK WILLA THEODORA LIEBIEGA MŁODSZEGO VILLA VON THEODOR LIEBIEG DEM JÜNGEREN THE VILLA OF THEODOR LIEBIEG, JR. Jablonecká 41, Liberec CZ Romantizující stavba vycházející z podoby středověkého, místy raně novověkého šlechtického sídla vznikla mezi lety Nejprve byla v letech libereckým stavitelem Adolfem Bürgerem postavena centrální část a severozápadní hrázděné křídlo podle návrhu vídeňského architekta Humberta Walchera von Molthein. V rozmezí let vznikla kolmá přístavba k hrázděné části a o šest let později přibyla k domu přístavba východního křídla. Autorem přístaveb byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Stavebně se na nich kromě Adolfa Bürgera podíleli místní stavitelé Ernst Schäfer a Richard Wojatschek. V zahradě se nachází unikátní garáž z let s benzínovou věží. Vila slouží pro potřeby Magistrátu města Liberec. PL Romantyczny budynek, przypominający stylem średniowieczny z elementami nowoczesnej szlacheckiej siedziby powstał w latach Pierwszym etapem budowy kierowanej przez Adolfa Bürgera, w latach , była środkowa część i północno zachodnie skrzydło z muru pruskiego zaprojektowane przez wiedeńskiego architekta Humberta Walchera von Molthein. Między rokiem powstała prostopadła przybudówka do muru pruskiego, a sześć lat później do domu dobudowano wschodnie skrzydło. Autorem przybudówek byl norymberski architekt Jakob Schmeissner. Udział w budowie, oprócz Adolfa Bürgera mieli lokalni budowniczowie Ernst Schäfer i Richard Wojatschek. W ogrodzie znajduje się oryginalny garaż z lat z wieżą paliwową. Willa służy obecnie potrzebom urzędu miasta w Libercu. DE Der romantisierende, einem mittelalterlichen, stellenweise jedoch auch neuzeitlichem Adelssitz ähnelnde Bau entstand in den Jahren Zuerst wurden in den Jahren vom Reichenberger Baumeister Adolf Bürger nach Plänen des Wiener Archi- tekten Humbert Walcher von Molthein ihr zentraler Teil sowie der nordöstliche Fachwerkflügel erbaut. Zwischen entstand dann der rechtwinklige Anbau am Fachwerkgebäude und sechs Jahre später kam der Anbau am östlichen Flügel hinzu. Autor der Anbauten war der Nürnberger Architekt Jakob Schmeissner. An ihrem Bau beteiligten sich jedoch außer Adolf Bürger auch die hiesigen Baumeister Ernst Schäfer und Richard Wojatschek. Im Garten steht eine einzigartige Garage aus den Jahren mit Benzinturm. Heute dient sie dem Magistrat der Stadt Liberec zu dessen Zwecken. EN The Romantic-like building based on an actual medieval, early modern aristocratic mansion came into existence between 1897 and First, the central and northwestern part of the timber-framed wing designed by the Viennese architect Humbert von Walcher Molthein was built from 1897 to 1898 by the Liberec engineer Adolf Burger. In the period a perpendicular extension of the half-timbered wing was built and six years later the eastern wing of the house was added. The Nuremberg architect Jakob Schmeissner was the author of the extensions. Apart from Adolf Bürger, the local engineers Ernst Schäfer and Richard Wojatschek were also involved in the construction. The garden features a unique garage with a gas tower built in the years Today, the villa serves the purposes of the Liberec Municipality

17 12 JOSEFÍNINO ÚDOLÍ DOLINA JOSEFIŃSKA JOSEPHINENTAL JOSEFÍNA S VALLEY 1914 CZ Zázemí podniku Johann Liebieg & Co. vybudované na prostoru mezi přehradou a továrnou v sobě zahrnovalo dva úřednické domy z let Dům (čp. 8/V) je novostavbou, dům (čp. 10/V) byl přestavěn podle návrhu libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty a sloužil také jako hostinec. Ve stejné době zde byl zřízen skleník (demolovaný) a zahradní domek (čp. 134/V). V roce 1914 areál uzavřely dva vrátné domky (čp. 11/V a 144/V). V blízkosti druhého jmenovaného byl postaven podkovovitě uspořádaný komplex garáží a obytného domu (čp. 145/V a 146/V) s vyřezávanými hlavami v hrázdění. Mezi lety výstavbu završily dvojdům (čp. 157/V, 288/V) a hostinský dům s mýtnicí (čp. 169/V) Objekty Josefínina údolí navrhl Jakob Schmeissner a postavil je převážně Richard Wojatschek. PL Zaplecze przedsiębiorstwa Johann Liebieg & Co. wybudowane na terenie pomiędzy zbiornikiem retencyjnym i fabryką składało się z dwóch domów urzędniczych z lat Dom (nr 8/V) jest nową budową, dom (nr 10/V), był przebudowany na podstawie planów libereckich architektów Maxa Kühna i Heinricha Fanty, służył on także jako karczma. W tym samym czasie powstała również szklarnia (zburzona) i dom ogrodowy (nr 134/V). W 1914 roku obszar zamknęły dwa domy portierowe (nr 11/V, 144/V). W sąsiedztwie drugiego zbudowano kompleks garaży i budynek mieszkalny (nr 145/V, 146/V) z rzeźbionymi głowami w murze pruskim. W latach budowę zwieńczył dom bliźniaczy (nr 157/V, 288/V) i pensjonat ze stacją poboru opłat (nr 169/V). Obiekty z doliny Josefińskiej zaprojektował Jakob Schmeissner, natomiast największy udział w budowie miał Richard Wojatschek. DE Das im Bereich zwischen Talsperre und Fabrik erbaute Fabrikgelände Johann Liebieg & Co. umfasste auch zwei Angestelltenhäuser aus den Jahren Haus (Nr. 8/V) ist ein Neubau, Haus (Nr. 10/V) wurde nach Plänen von Max Kühn und Heinrich Fanta umgebaut und diente auch als Gasthof. Zur gleichen Zeit entstand hier auch ein (inzwischen abgerissenes) Gewächshaus (Nr. 134/V). Ab 1914 betrat man das Betriebsgelände durch zwei Pförtnerhäuschen. In Nachbarschaft des zweiten von ihnen wurden ein hufeisenförmig angeordneter Garagenkomplex und ein Wohnhaus (Nr. 11/V, 144/V) mit geschnitzten Köpfen im Fachwerk errichtet. In den Jahren wurde dieser Komplex durch ein Doppelhaus (Nr. 157/V, 288/V) und ein Gasthaus mit Mauthäuschen (Nr. 169/V) abgeschlossen. Die Objekte in Josephinental wurden von Jakob Schmeissner entworfen und überwiegend von Wojatschek erbaut. EN The facilities of the company Johann Liebieg & Co. built on the land between the dam and the factory included two clerk homes from House (No. 8/V) is a new building and house (No. 10/V) was redesigned by Liberec architects Max Kühn and Heinrich Fanta and also served as an inn. At the same time a greenhouse (later vandalised) and a garden house (No. 134/V). were established here. In 1914 the complex was enclosed by two porter houses (No. 11/V, 144/V). A horseshoe-organised complex of garages and a residential building (No. 145/V, 146/V) with carved heads in the half-timbering was built in the vicinity of the latter house. Between , the construction was completed with a semi-detached house (No. 157/V, 288/V) and a guest house with a toll station (No. 169/V). The buildings of the Josefína valley were designed by Jakob Schmeissner and built mainly by Richard Wojatschek

18 Josefínino údolí STAVEBNÍ VÝVOJ / ROZWÓJ KONSTRUKCJI BUDYNKU / BAUENTWICKLUNG / CONSTRUCTION DEVELOPMENT 34 35

19 13 JOHANN LIEBIEG & CO TEXTILANA N.P TEXTILANA A.S brownfield CZ Textilní továrna byla vybudována na místě bývalé hraběcí Clam-Gallasovské manufaktury z roku 1806 v tzv. Josefinině údolí. Tu v roce 1828 za pomoci bratra Franze koupil Johann Liebieg starší a již o rok později v ní zahájili výrobu. Původní objekty manufaktury, přestavěné v roce 1846, sloužily následně jako správní budovy. Podnik se počátkem 20. století postupně rozrostl v největší tovární komplex ve městě. Po druhé světové válce byl provozován jako Textilana a po revoluci jako Textilana a. s. Až na několik objektů byl však v roce 2003 celý areál demolován. Zachována zůstala zajímavá stavba tkalcovny vlny postavená firmou Eduarda Asta dle návrhu libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, která však bez využití chátrá. Rozsáhlou planinou dnes vede tramvajová trať do Jablonce nad Nisou. PL Fabryka włókiennicza została wybudowana na miejscu byłej manufaktury z roku 1806 należącej do hrabiów Clam-Gallasovskich w tzw. Dolinie Josefińskiej. W 1828 roku Johann Liebieg starszy z pomocą brata Franza kupił fabrykę i rok później rozpoczął w niej produkcję. Pierwotne obiekty manufaktury zostały przebudowane w 1846 roku i służyły jako budynki administracyjne. Na początku XX w. firma zaczęła się stopniowo rozrastać w największą fabrykę w mieście. Po drugiej wojnie światowej obiekt funkcjonował jako Textilana, a po rewolucji jako Textilana a.s. W 2003 roku większość budynków została zburzona. Zachowany został ciekawy budynek tkania wełny, zbudowany przez firmę Eduarda Asta według projektu libereckich architektów Maxa Kühna i Heinricha Fanty, który jednak jest nieużywany i niszczeje. Przez rozległą równię gdzie znajdowała się fabryka wiedzie dzisiaj linia tramwajowa do Jabłońca nad Nysą. DE Diese Textilfabrik im sog. Josephinental (Josefinino údolí) wurde anstelle einer früheren Clam-Gallas-Manufaktur aus dem Jahre 1806 erbaut hatte sie Johann Liebieg Senior mit der finanziellen Unterstützung seines Bruders Franz erworben und schon ein Jahr später nahm er in ihr die Produktion auf. Die ursprünglichen, im Jahre 1846 umgebauten Objekte der Manufaktur dienten anschließend als Verwaltungsgebäude. Das Werk entwickelte sich Anfang des 20. Jahrhunderts nach und nach zum größten Fabrikkomplex der Stadt. Nach dem 2. Weltkrieg wurde es unter dem Namen Textilana betrieben und nach der Samtenen Revolution als Textilana a. s wurde das gesamte Betriebsgelände dann jedoch bis auf einige wenige Objekte abgerissen. Bewahrt blieb nur das interessante, von Eduard Ast nach Plänen der Reichenberger Architekten Max Kühn und Heinrich Fanta errichtete Gebäude der Wollweberei, das jedoch nicht genutzt wird und langsam verfällt. Über die weitläufige Ebene führt heute die Straßenbahnstrecke nach Jablonec nad Nisou. EN The textile factory was built on the site of the former Counts of Clam-Gallas manufactory in 1806 in what was known as Josefina valley. With the assistance of his brother Franz, Johann Liebieg Sr. bought it in 1828 and started the production there after one year. The original buildings of the manufactory, which were rebuilt in 1846, subsequently served as administrative buildings. In the early 20th century the company gradually grew into the largest factory complex in the city. After the Second World War it was taken over by the company Textilana which was transformed into a state enterprise called Textilana after the revolution. With the exception of a few objects, however, the whole complex was demolished in An interesting building for weaving wool built by Eduard Asta based on the design by architects Max Kühn and Heinrich Fanta was preserved, but it is deteriorating. Today, a tram line to Jablonec nad Nisou leads over the extensive plains

20 14 LIEBIEGOVO MĚSTEČKO (BROUMOV) LIEBIEGSTADT 1911 CZ Zaměstnanecké sídliště vybudované v bezprostřední blízkosti továrny vznikalo od poloviny 19. století do 20. let 20. století. Je intaktně dochovaným příkladem plánované tovární výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku. Prvním počinem řešení dělnického ubytování bylo postavení kotážového domu mezi lety ve Svatoplukově ulici (dnes z větší části demolovaný). V jeho blízkosti došlo od 60. let 19. století k budování sociálního zázemí pro děti tzv. Vincentina, které v roce doplnil kostel sv. Vincence z Pauly od vídeňských architektů Richarda Jordana a Josefa Schmalzhofera. Mezi lety došlo k postavení čtyř obytných domů a jeslí podle návrhu Ernsta Schäfra ve stylu geometrické secese. Klíčovým tvůrcem a duchovním otcem celkového pojetí sídliště byl Jakob Schmeissner, jehož návrhy realizoval Richard Wojatschek z podnikové stavební kanceláře. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech , jehož přirozenou dominantou se stal dům (čp. 440/IV)s věžičkou. Domy na náměstí kromě bydlení zajišťovaly i občanskou vybavenost. V přízemí domů s podloubím se nacházely obchody, byl zde také hostinec U města Broumova. V rámci sídliště byla zřízena i dívčí škola (čp. 455/IV) a ubytovna (čp. 498/IV). Svébytnou skupinu domů tvoří tři vily určené pro vysoce postavené zaměstnance ( čp. 446/IV, 445/V (dnešní 568/IV), 436/IV) od libereckého architekta Oskara Rösslera z let v Klicperově ulici. Sídliště se postupně rozrůstalo až do roku Za povšimnutí stojí především dveře jednotlivých objektů, které jsou příkladem náročné řezbářské práce. LIEBIEGOVO MĚSTEČKO MIASTECZKO LIEBIEGA LIEBIEGSTADT LIEBIEG S TOWN DNES DZISIAJ HEUTE NOWADAYS przykładem planowanej fabrycznej budowy na zasadzie miast ogrodowych. Jego unikatowość związana jest przede wszystkim z delikatnym wkomponowaniem do naturalnej scenerii, którą doskonale uzupełniło swym charakterem i stworzyło malowniczą całość. Pierwszym etapem pracy dążącym do zakwaterowania robotników, było postawienie domu kotażowego w latach na ulicy Svatopulkowej (obecnie w dużej mierze zniszczony). W jego sąsiedztwie od lat sześćdziesiątych XIX w. zaczęto budować socjalne zaplecza dla dzieci tzw. Vincentina, które w latach uzupełnił kościół św. Vincenta á Paulo, projektu wiedeńskich architektów Richarda Jordana i Josefa Schmalzhofera. W latach zbudowano cztery domy mieszkalne i żłobek według projektu Ernsta Schäfra w stylu secesji geometrycznej. Kluczowym twórcą i duchowym ojcem ogólnej koncepcji osiedla był Jakob Schmeissner, którego pomysły realizował Richard Wojatschek. Centrum osiedla tworzy plac Pod Bramą, wybudowany w latach , którego główną cechą stał się dom (nr 440/IV) z wieżyczką. Domy na placu, oprócz mieszkania zapewniały również obywatelskie potrzeby. Na parterze domów z arkadami znajdowały się sklepy oraz karczma U miasta Bromova W obszarze osiedla znajdowała się również żeńska szkoła (nr 455/ IV) i bursa (nr 498/IV). Osobliwą grupę domów stworzyły trzy wille przeznaczone dla kadr kierowniczych (nr 446/IV, 445/V (568/IV), 436/IV), projektu libereckiego architekta Oskara Rösslera z lat na ulicy Klicperowej. Osiedle stopniowo się rozrastało aż do roku Należy zwrócić uwagę przede wszystkim na drzwi obiektów, które są przykładami mozolnej pracy rzeźbiarzy. PL Osiedle pracownicze wybudowane w bezpośrednim sąsiedztwie fabryki powstawało od połowy XIX w. do lat dwudziestych XX w. Jest nienaruszenie zachowanym DE Diese in unmittelbarer Nähe der Fabrik erbaute Arbeitersiedlung entstand Mitte des 19. Jahrhunderts bis in die 20er Jahre des 20. Jahrhunderts hinein. Sie stellt das intakt 38 39