Program proti šikaně

Transkript

1 Program proti šikaně OA a SOS gen. Františka Fajtla, Louny pracoviště Postoloprtská školní rok 2015/2016 Zpracovala: Mgr. Hana Topičová, výchovná poradkyně, školní metodik prevence

2 1. Úvod Účinné a bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. Každý projev chování připomínající šikanu je třeba oznámit metodiku prevence nebo zástupci ředitele, kteří společně stanoví další postup. Školní program proti šikaně je určen pedagogickým pracovníkům školy, dále nepedagogickým pracovníkům, rodičům a žákům školy. Slouží k vytváření bezpečného a zdravého prostředí ve škole, je primárně zaměřen na prevenci šikany všeho druhu. Je součástí Minimálního preventivního programu školy. Program přijali všichni pedagogové a spolupracují na něm, je také součástí školního vzdělávacího programu. 2. Šikanování 2.1. Charakteristika šikanování Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky např. v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Rovněž se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Kyberšikana je jednou z forem psychické šikany. Je to zneužití ICT (informačních a komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně ohrozit, ublížit mu. Podobně jako u šikany tváří v tvář se jedná o úmyslné chování, kdy je oběť napadána útočníkem nebo útočníky. Povaha a provedení útoků pak určuje její závažnost. Důležité znaky šikanování: záměrnost, cílenost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil, bezmocnost oběti, nepříjemnost útoku, samoúčelnost agrese. Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky šikanování (opakování, záměrnost atd.). Například, když se tzv. poperou dva přibližně stejně silní žáci kvůli dívce, která se jim oběma líbí, nejde o šikanování, protože tu chybí nepoměr sil, kdy oběť se neumí nebo z různých příčin nemůže bránit Trojrozměrný pohled na šikanování Opravdová pomoc vyžaduje, abychom viděli každý konkrétní případ vícerozměrně, tedy zvenčí i zevnitř, a postihli ho ze tří praktických hledisek. Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím, že často odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování včetně oběti. Z tohoto důvodů je důležité umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany (viz PŘÍLOHA 1). Při vlastní diagnostice šikany je třeba zkoumat tento fenomén ze tří praktických pohledů jako: nemocné chování závislost poruchu vztahů ve skupině.

3 2.2.1 Šikanování jako nemocné chování (behaviorální pohled) Tento pohled se zaměřuje na ty nejnápadnější projevy, které porušují školní pravidla, nebo dokonce naplňují skutkovou podstatu trestných činů. Bývá v praxi nejběžnější a většinou také jediný. Pro první posouzení situace je ovšem nezbytný a nezastupitelný. Mezi významné rysy šikanování (které je odlišují od běžné agrese ve školním prostředí, která je zaměřena k dosažení nějakého cíle a agresor by dosáhl i jiný způsob, pokud by jím cíle dosáhl) patří: záměrnost opakování (není podmínkou) nepoměr sil samoúčelnost agrese. Podle trojdimenzionální mapy lze projevy šikanování členit na: 1. přímé a nepřímé 2. fyzické a verbální 3. aktivní a pasivní Kombinací těchto tří dimenzí vznikne osm druhů šikanování Tab. 1: Mapa vnějších projevů šikanování: (převzato z knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany) Osm druhů šikanování Příklady projevů Fyzické aktivní přímé Fyzické aktivní nepřímé Fyzické pasivní přímé Fyzické pasivní nepřímé Verbální aktivní přímé Verbální aktivní nepřímé Verbální pasivní přímé Verbální pasivní nepřímé Útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují atp. Kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci. Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice. (fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů). Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod. (odmítnutí splnění požadavků). Nadávání, urážení, zesměšňování atp. Rozšiřování pomluv. Patří sem ale i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod. Neodpovídání na pozdrav, otázky apod. Spolužáci se nezastanou oběti, je li nesprávně obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé Šikanování jako závislost (psychodynamický pohled) Tento rozměr je již vnějšímu pohledu nepřístupný. Jde o vzájemnou vazbu mezi agresorem a obětí. Útočník a šikanovaný jsou na sobě závislí, potřebují se, jejich chování se vzájemně posiluje, je komplementární. V praxi se vyskytuje i jednostranná závislost, a to jak ze strany týraného, tak násilníka. Terén nesvobodného závislostního vztahu je určen převažující lidskou strategií: skrýt vlastní strach a zároveň využít strachu druhého. Tento princip diktuje rozdělení žáků ve většině skupin na silné a slabé. Čili na jedny, kteří reagují silově a svůj strach skryjí tím, že ho vyvolají v těch druhých. Jinak řečeno předvedou své přednosti, jimiž zakryjí své slabosti.

4 Při pokročilých stádiích šikanování se běžné hraní a experimentování se strachem často zvrtne v závislostní vztah mezi agresorem a obětí. Závislostní pohled na šikanu je užitečný pro vedení a interpretaci výsledků vyšetřování oběť může vypovídat proti sobě a obhajovat agresora. Ze závislostního vztahu vyplývá i kategorický požadavek, abychom nekonfrontovali oběť s agresorem. Oběť je paralyzovaná strachem a agresor situaci zpochybní Šikanování jako porucha vztahů ve skupině (sociálně patologický pohled) Šikanování nikdy není pouze záležitostí agresora a oběti, neděje se ve vzduchoprázdnu, ale v kontextu vztahů nějaké konkrétní skupiny. V tomto smyslu je šikanování vždy těžkou poruchou vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci. Nákaza vztahů při šikaně má svou vnitřní dynamiku a svůj zákonitý vývoj. Směřuje od zárodečné podoby tzv. ostrakismu ke zralému nejvyššímu pátému stupni systémového ničení pozitivních vztahů mezi členy skupiny. Základní pětistupňové schéma postihuje vnitřní pohyb směřující k totálnímu přijetí postojů, norem a hodnot šikanování mezi žáky. Tento chorobný proces je pravým opakem budování komunity, jehož cílem je bezpečné soužití a tvořivý přesah osobních individuálních rozdílů. Jednotlivá stadia se vyznačují typickou konstelací postojů k násilí. Konkrétní matice se vytváří různou kombinací šesti postojů: otevřený nesouhlas zastrašený nesouhlas lhostejnost (mě se to netýká, mě to nezajímá, já si svačím, dělám své úkoly) ambivalence (přitahuje mě to, ale mám strach) sympatizování (rád se koukám na ponižování) souhlasný postoj (přidávám se k týrání spolužáků) 2.3. Stadia šikanování První stadium: Zrod ostrakismu (identifikace a vyčleňování okrajových členů) mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře, je neoblíben a není uznáván, ostatní ho víceméně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace (rozptýlený negativní proces ubližování slabším pokračuje) v zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity např. z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jenom z toho, že chození do školy je obtěžuje manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra (parazitní novotvar šikany začíná bujet a programově směřuje k ovládnutí skupiny) vytváří se skupinka agresorů, úderné jádro, tito šiřitelé viru začínají spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. V tomto klíčovém momentu se rozhoduje, zda se počáteční stadium přehoupne do stadia pokročilého skupina je již v hrubých rysech rozdělena na podskupiny a kliky, které podle svého charakteru různými způsoby bojují o vliv, někdy vznikne křehká rovnováha mezi dvěma nejsilnějšími podskupinami a násilí se dočasně zastaví, lehce však může dojít ke zvrtnutí, např. po příchodu dalšího agresora nebo typické oběti převedené z druhé školy

5 Čtvrté stadium: Většina přijímá normy (rakovinný nádor šikanování vyřazuje imunitní systém a ujímá se vlády ve skupině) v případě, že není ve skupině silná pozitivní podskupina, činnost jádra agresorů může bez odporu pokračovat, normy agresorů jsou přijaty většinou a stávají se nepsaným zákonem. V této době získá neformální tlak ke konformitě novu dynamiku a málokdo se mu může postavit, u členů skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná normám vůdců, i mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají přitom uspokojení Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana (rakovina šikany vítězí v nemocné skupině na celé čáře, někdy dochází k prorůstání parastruktury násilí s oficiální školní strukturou) normy agresorů jsou přijaty a respektovány téměř všemi členy skupiny, dochází k plnému nastolení totalitní ideologie šikanování, tzv. stadia vykořisťování rozdělení žáků na dvě sorty otroky a otrokáře. Otrokáři využívají na otrocích všechno, co je využitelné: od materiálních hodnot (peněz a osobních věcí) po jejich tělo, city, rozumové schopnosti, školní znalosti apod. Agresoři, kteří ztrácejí poslední zbytky zábran a smysl pro realitu, jsou nutkáni k opakovanému násilí, brutální násilí se začíná považovat za normální, dokonce za výbornou legraci Formy šikany Základní formy šikany Za základní formy považujeme celkový vnější obraz šikany a ten bezprostředně souvisí s léčbou. V praxi se osvědčuje určovat typ vnější podoby šikany z hlediska typu agrese prostředků týrání, věku a typu školy, genderu (princip organizující sociální realitu), způsobu řízení školy, specifických vzdělávacích potřeb aktérů šikanování: Tab. 2: Základní formy šikany (převzato z knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany) Šikana podle typu agrese prostředků týrání Šikana podle věku a typu školy Šikana z genderového hlediska Šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb aktérů fyzická, psychická a smíšená šikana, kyberšikana jako specifická forma psychické šikany šikana mezi předškoláky, žáky prvního stupně a druhého stupně základní školy, učni, gymnazisty, šikana mezi vysokoškoláky chlapecká a dívčí šikana, homofobní šikana, šikana chlapců vůči děvčatům, šikana dívek vůči chlapcům Na jedné straně škola s demokratickým vedením, na druhé straně škola, případně výchovný ústav, kde je tvrdý hierarchicko autoritativní systém šikana neslyšících, nevidomých, tělesně postižených, mentálně retardovaných žáků apod Zvláštnosti dívčí šikany Obraz dívčí šikany má oproti šikaně chlapců tři odlišnosti: 1. Zbraně dívek mají převážně psychickou podobu Zatímco chlapci častěji používají otevřenou, fyzickou agresi, v popředí šikany mezi dívkami stojí většinou nepřímá a přímá verbální agrese čili psychické násilí, často se zraňuje pouze slovem a izolací. 2. Šikana se děje v kamarádském převleku Oběti šikany u chlapců často nepatří do okruhu jejich kamarádů, kdežto významným rysem dívčí šikany je, že se často děje v kamarádském převleku, odehrává se v rámci blízkých, kamarádských vztahů.

6 3. Častější a intenzivnější závislost mezi ničitelkou a obětí U dívčí šikany se významně častěji vyskytuje závislost mezi agresorem a obětí. Hra na kamarádství bývá pevnou součástí šikany. Tyranka a oběť se vzájemně potřebují, mají společný skrytý scénář spolupráce. Trýznitelka nutkavě zdokonaluje trápení oběti, zatímco oběť se téměř nebrání a vychází vstříc vlastní destrukci. Nezřídka pociťuje citovou náklonnost k agresorce a považuje ji za přítelkyni Zvláštnosti kyberšikany oproti tradiční nepřímé (psychické) šikaně Rozdíl lze vidět hlavně ve dvou věcech: 1. Tradiční nepřímá šikana se děje především tváří v tvář, v osobním přímém kontaktu nebo alespoň v prostoru třídy, školy zatímco kyberšikana se odehrává bez přímého kontaktu v kyberprostoru (ve virtuálním světě), často mimo školu, a to i v prostoru domova oběti. 2. Kyberšikana využívá oproti tradiční nepřímé šikaně mnohem účinnější zbraně. Obrazně řečeno oproti konvenčním zbraním dopisy a telefony využívá zbraně hromadného ničení internet a mobil. Tyto přednosti kyberšikany mají drtivé dopady: dovolují pronásledování oběti kdykoli a kdekoli (24 hodin denně) kyberšikana nekončí odchodem domů ze školy, oběť nemá úniku zajišťují možnost rozsáhlého obrovského a třeba i celosvětového publika, které se kochá utrpením a ponížením oběti moderní zbraně zajišťují anonymitu útoku, dovolují předstírat falešnou identitu šikanování má větší sílu, zvyšuje pocit bezmoci a beznaděje, když nevíme, před kým se máme bránit i jednorázový útok může působit opakovaně (opětovné pročítání si textu či prohlížení obrázku), dílo si žije vlastním životem s vyvěšenou dehonestující fotografií si může kdokoli dělat cokoli 2.5. Chování zaměnitelné se šikanou Fenomény šikanování a škádlení jsou komplikované a určit o který z nich se jedná, nebývá v praxi často jednoduché. Zjednodušeně platí, že při škádlení se očekává, že to bude legrace pro obě strany. Když je patrné, že ten druhý to jako legraci nebere, že je zraněný, pak iniciátor škádlení pociťuje lítost, omluví se mu a v činnosti dál nepokračuje. U šikany je to obráceně. Agresor chce druhému ublížit, chce ho ranit a má z toho radost. Nejen, že se mu neomluví, ale své chování opakuje. A většinou násilí stupňuje. Škádlení může být také nepříjemné a může i zabolet, ale není jednostranné. Ten, komu se to nelíbí, nemá pocit bezmoci, může se účinně bránit. Podstatné je, že se aktéři mohou vyměnit, a když je to pro ně neúnosné, mohou ze škádlení i vystoupit. Třeba pomocí formulace nelíbí se mi to a už to nedělej. Dítě bývá po škádlení uvolněné, radostné a celkově v pohodě. Někdy je i naštvané a vzrušené, necítí však ponížení a stud, není zraněné. Při hledání pravdy, zda se jedná o šikanování či škádlení, je užitečné posoudit podezřelé chování podle záměru, motivu, postoje, citlivosti, zranitelnosti, hranic, práv a svobody, důstojnosti, emočního stavu a dopadu:

7 Tab. 3: Rozdíly mezi šikanováním a škádlením (převzato z knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany) Škádlení Šikanování Definice Škádlení patří k rovnocenným kamarádským nebo partnerským vztahům. Chápáno je jako stav přátelství. Za škádlení se považuje žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený. Šikanování patří do násilných a závislostních vztahů. Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že dítěti někdo, komu se nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo to prostě bolí. 1. Záměr Vzájemná legrace, radost a dobrá nálada. Ublížit, zranit a ponížit. 2. Motiv Náklonnost, sblížení, seznamování, zájem o druhé. Rozpouštění napětí ve třídě a navozování uvolněné a pohodové atmosféry. Základní tandem moc a krutost. Další motivy: překonávání samoty, zabíjení nudy, zvědavost a la Mengele, žárlivost, předcházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého Zodolňování, zmužnění. 3. Postoj Respekt k druhému a sebeúcta. Devalvace a znevážení druhého. 4. Citlivost Vcítění se do druhých. Tvrdost a nelítostnost. 5. Zranitelnost Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé. Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit. 6. Hranice Obě strany mají možnost obhájit své osobní teritorium. Vzájemné vnímání a respektování verbálních i neverbálních limitů. Při divočejším škádlení nikdo nepoužije své plné síly nebo silnější mírní své reakce. 7. Právo a svoboda Rovnoprávnost účastníků. Dítě se může bránit a škádlení opětovat, případně ho může zastavit a vstoupit z něho. 8. Důstojnost Zachování důstojnosti. Dítě nemá pocit ponížení. Necítí se trapně a uboze. 9. Emoční stav Radost, vzrušení ze hry, lehké naštvání. I nepříjemné! Ale ne bezmoc. Prolamování hranic, znásilňování druhého. Silnější strana nebere ohled na slabšího. Oběť dává najevo, že jej jí to nepříjemné, útočníci pokračují dál. Někdy sadomasochistická interakce. Bezpráví. Pokud se dítě brání, nebo dokonce legraci oplatí, je tvrdě ztrestáno! Ponížení lidské důstojnosti. Dítě je zesměšňováno a ponižováno. Bezmoc! Strach, stud, bolest. Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku. 10. Dopad Podpora sebehodnoty, pozitivní nálada. Pochybnosti o sobě, nedostatek důvěry, úzkost, deprese. Dítě má strach ze školy.

8 3. Účinná a bezpečná léčba šikany 3.1. První krok kvalifikované pomoci: Diferenciální diagnostika Když se k nám dostanou signály o možném ubližování silnějších slabším, musíme co nejrychleji vyhodnotit situaci a posoudit, zda se jedná o šikanu, či nikoli. Při první orientaci je přirozené opřít se o nejnápadnější zřetelné projevy násilí (tab. 1) Při zhodnocování projevů násilí vždy posuďte, zda jsou přítomny znaky šikanování: záměrnost, opakování, samoúčelnost agrese a nepoměr sil Druhý krok kvalifikované pomoci: Vnitřní diagnostika Když víme, že se jedná o šikanu, anebo jsme si téměř jisti, potom se o ní musíme dozvědět co nejvíce, aby naše pomoc byla diferencovaná a cílená. Základní mapa šikany hrubou vnitřní diagnostiku šikanování posouzení dvou základních kritérií je potřeba udělat ve všech případech, tedy i tehdy, když nejsme odborníci specialisté. Především se zaměřujeme na dvě základní kritéria posouzení šikany ze tří praktických pohledů a určení formy šikany. Ty nám slouží pro určení základního směru léčby a nastavení hranic, kdy může šikanu řešit škola sama a kdy musí spolupracovat s odborníky specialisty ze školních poradenských zařízení (PPP, SVP, SPC apod.) a odborníky ze státních i nestátních institucí (policie, OSPOD apod.) a) posouzení šikany ze tří praktických pohledů mapování šikany jako nemocného chování konkrétní vnější projevy šikanování mapování šikany jako poruchy vztahů hrubé odhadnutí stadia šikany, v případě, že se jedná o psychickou šikanu, registrujeme její zvláštnosti přítomnost psychické šikany nás vede k opatrnosti při diagnostice a k respektování jejích komplikací při léčbě mapování šikany jako závislosti posoudíme vzájemné vazby mezi agresory a oběťmi, v případě přítomnosti závislosti odhadneme její intenzitu, je to důležité pro vedení vyšetřování, výběr nástrojů diagnostiky a léčby b) určení formy šikany určíme, o jakou základní formu šikany jde (tab. 2) v případě, že zaregistrujeme neobvyklou (nestandardní) formu, musíme znát její specifika Užitečné základní doplnění mapy šikany Pro zpřesnění mapy šikany a její cílenější léčbu lze přihlédnout ke třem doplňujícím kritériím: c) odhad síly a typu zakrývajícího protiúzdravného systému odhad a zpřesnění zapojení a síly komplotu velké šestky, při pokročilých stadiích je na místě odhad nebezpečí spiknutí ochránců spravedlnosti, v případech mohutných a neprůstřelných protiléčebných systémů nemá smysl se vyčerpávat beznadějným bojem a je třeba dítě vyjmout z patologického prostředí d) načrtnutí příčin a podmínek spouštěcích mechanismů šikanování postižení hlubších souvislostí, negativní školní vlivy, které způsobují zkrat v normálním chování žáků a vyvolávají řetězovou reakci ústící v šikanování, např. riziková konstelace skupiny, rizikové osobnostní charakteristiky protagonistů šikany typy obětí a agresorů, ale i v nevhodné chování pedagoga e) škody v nemocné skupině, zejména dopad šikany na oběť jak oběť šikanování prožívá a jak se na ní týrání podepsalo, registrace signálů možného psychického onemocnění

9 Stanovení konkrétní diagnózy a volba postupu Posledním úkolem vnitřního mapování šikanování je na podkladě získaných informací v pěti oblastech navrhnout diagnózu. viz příloha č Třetí krok kvalifikované pomoci: Určení typu scénáře pro základní směr léčby Základním kritériem je zjištění, zda jde o šikanu počáteční v 1., 2. a 3. Stadiu, nebo pokročilou ve 4. a 5. Stadiu. Tab. 4: Klasifikace scénářů pomoci podle cíle léčby, stadia a formy šikanování (převzato z knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany) 1. První pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu. Situace, které zvládne škola sama 2. Celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP Rámcový třídní program Scénáře, kdy škola potřebuje pomoc zvenku. 3. První pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu. 4. První pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu 5. První pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování. 6. Celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou, ZIP Základní intervenční program (u organizovaných šikan, od třetího stadia vždy v kombinaci s první pomocí). 4. První pomoc při šikanování Prvním úkolem jakéhokoli vyšetřování šikany je odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany. Je to důležité proto, že teprve na podkladě kvalifikovaného odhadu vnitřního stupně stadia a vnějšího obrazu šikany volíme nejúčinnější postupy vyšetřování.

10 Tab. 5: Orientační ukazatelé pro rozlišení počáteční a pokročilé šikany (převzato z knihy Michala Koláře Nová cesta k léčbě šikany) Kdo jsou informátoři, jak se chovají a co říkají? Jak se oběti chovají a jak vypovídají? Jak svědkové spolupracují? Jak se svědkové vztahují k podezřelým agresorům? Jak se o konkrétním násilí vyjadřují ostatní členové skupiny? Jak se členové skupiny vztahují k trpící či zraněné oběti? Jaká je atmosféra ve skupině? Počáteční stadium (1., 2. a 3. stupeň vývojové destrukce, kdy normy, hodnoty a postoje vůči šikanování nejsou přijaty většinou) Jako informátor přijde oběť nebo její kamarád. Při pokročilé šikaně je výjimečné. Poměrně otevřeně mluví o tom, co se jim stalo a kdo je šikanoval. Vyjadřují nesouhlas se šikanováním a bez většího strachu vypovídají. Agresoři nejsou vnímáni jednoznačně pozitivně, ale diferencovaně, jejich okolí se to nebojí vyjádřit. Násilí nepopírají a vyjadřují vůči němu své výhrady. Projevují soucit s obětí a porozumění neférovosti ubližování silných slabým. Malá soudržnost, nespolupráce, omezená, pokulhávající svoboda projevu a názoru. Atmosféra je však živá. Pokročilé stadium (4. a 5. stupeň šikanování, kdy normy, hodnoty a postoje vůči šikanování byly přijaty většinou) Přicházejí vystresovaní rodiče obětí. Případně provalení šikany (závažného násilí) zachytí někdo z pedagogů. Je patrná ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy zdůvodňují své zranění bizarním způsobem. Odmítají vypovídat, tvrdí, že nic neviděli a neslyšeli. Občas přiznávají, že nesmějí nic říct, protože by měli peklo. Případné výpovědi působí podezřele. Zapřou kamaráda Oceňují, chrání a brání agresory, případně pro ně hledají polehčující okolnosti. Násilí bagatelizují nebo ho popírají. Svalují vinu na oběť, je to provokatér Oběť je kritizována a znevažována. Často je obviněna z toho, že si to vlastně způsobila sama. Těžká atmosféra strachu, napětí a nesvobody. Špatně se tu dýchá. První pomoc poskytujeme na podkladě posouzení dvou kritérií: stadia a obvyklosti či neobvyklosti formy šikany. Podle nich lze rozlišit čtyři skupiny první pomoci: 1. První pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu 2. První pomoc pro obyčejnou pokročilou šikanu 3. První pomoc pro neobvyklou počáteční šikanu 4. První pomoc pro neobvyklou pokročilou šikanu 4.1. Obyčejná počáteční šikana Alternativní (metoda, v níž se na podkladě průběžné diagnostiky rozhodujeme pro volbu z více variant a kroků) scénář pro počáteční a obvyklou formu šikany, který pracuje s vnější a lokální strategií vyšetřování (zmapujeme symptomy a vnější obraz šikany a nemluvíme se všemi žáky, ale pouze s vybranými vhodnými svědky), jeho taktika odhalování pravdy je spíše měkčí a odborně méně náročná. Využívají se dvě odlišné metody nápravy metoda vnějšího nátlaku a metoda usmíření.

11 Základní alternativní postup 11 kroků 1. Odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany úkol je naplňován především prostřednictvím rozhovoru s informátory a oběťmi nesmí docházek k přímé konfrontaci pachatele a oběti 2. Rozhovor s informátory a oběťmi přicházejí li s informací o šikaně rodiče neměli bychom jejich výpověď zpochybňovat, reagovat obranně (říkat, že to není možné) a vyjadřovat nedůvěru domluvit se rodiči na spolupráci, na způsobu ochrany dítěte, ubezpečit je, že pomůžeme, naznačit příští kroky o rozhovoru s obětí by neměli vědět ostatní žáci je třeba ji chránit před možnou pomstou agresorů a nebezpečím odmítnutí třídou jak bonzáka po rozhovoru s informátorem následuje rozhovor s oběťmi (ne s podezřelými pachateli) 3. Nalezení vhodných svědků ve spolupráci s informátory a oběťmi vytipujeme členy skupiny, kteří budou pravdivě vypovídat: žáci, kteří s obětí kamarádí, sympatizují, nebo ji alespoň neodmítají, žáci nezávislí na agresorech, kteří nepřijímají normy šikanování 4. Individuální rozhovory se svědky rozhovory organizujeme tak, aby o nich druzí nevěděli bezpečnost svědků, hledáme odpovědi na otázky co, kdy, kde a jak se stalo 5. Ochrana oběti do doby, než se vše vyřeší zajistit zvýšený dozor, zorganizování bezpečných příchodů a odchodů dítěte do a ze školy, v závažném případě ponechat doma 6. Předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru a) Rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření) b) Rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku) význam: paralyzování agrese vůči bližním princip přitlačení ke zdi při jakémkoliv náznaku šikanování bude potrestání přísnější; předjímání komplikací s rodiči potřebujeme pádné důkazy vhodné, aby útočníci svou výpověď napsali a podepsali 7. Realizace vhodné metody a) Metoda usmíření b) Metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise) 8. Třídní hodina a) Efekt metody usmíření posouzení společného úsilí b) Oznámení o potrestání agresorů informování celé třídy o potrestání útočníků 9. Rozhovor s rodiči oběti informace o zjištěních a závěrech školy, domluvení dalších opatření 10. Třídní schůzka potřeba informovat rodiče, že ve třídě byla šikana, kterou škola řešila; u metody usmíření možno na pravidelné schůzce, u pokročilé šikany schůzka mimořádná 11. Práce s celou třídou nejlepší prevencí je budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě; ke změně vztahů ve třídě možno využít spolupráci s profesionály ze školských poradenských zařízení (PPP, SVP apod.) Součásti scénáře: Základní otázky taktiky vyšetřování: Kdo je obětí, popřípadě kolik je obětí? Kdo je agresorem, popřípadě kolik je agresorů? Kdo z nich je iniciátor, kdo je aktivní účastník šikanování a kdo je obětí i agresorem?

12 Co, kdy kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem? K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo? Jak dlouho šikanování trvá? Důkladný a podrobný popis násilného chování je důležitý pro úspěšné uplatnění metody vnějšího nátlaku. Potřebujeme to však i pro sebe, abychom byli chráněni před stížnostmi rodičů agresorů. Otázky římského devatera: 1. Co se stalo? (jádro příběhu) 2. Kde se to stalo? (místo) 3. Kdy se to stalo? (čas a alibi) 4. Proč? (motiv) 5. Kdo to spáchal? (podezřelí a pachatelé) 6. Jak to spáchal? (způsob jednání) 7. Čím to spáchal? (zbraně, nástroje) 8. Komu se to stalo? (oběti) 9. Kdo nám to řekl? (svědkové) 4.2. Obyčejná pokročilá šikana Taktika vyšetřování u pokročilých šikan vyžaduje vysoce odborné a psychologicky tvrdší postupy. Organizovaný odpor proti rozkrytí tu bývá mimořádně silný. Je třeba proto používat speciální diagnostické metody zaměřené na vztahy a postoje žáků a na ověřování pravdivosti výpovědí. Nezbytná je práce s neverbálními technikami a výslechovými praktikami. Nejvýraznější rozdíl ve vyšetřování pokročilých šikan oproti těm počátečním spočívá v tom, že zde nebývá často ani jeden vhodný svědek. Všichni nebo téměř všichni lžou a zapírají. Běžné jsou křivé výpovědi a falešní svědkové. Nehledáme tedy většinou vhodné svědky, ale nejslabší články v řetězu skupinové lži. Vzácnou výjimkou je existence tzv. bílých vran, tedy žáků, kteří odolali velkému konformnímu tlaku skupiny, nesouhlasí s násilím a mají s oběťmi soucit Počáteční šikana s neobvyklou formou Zahrnují změnu především u přímých a nepřímých účastníků šikany (např. rodiče protagonistů pracují ve škole, malá míra propojenosti šikany se školou apod.) mohou být matoucí a z tohoto důvodu musí být někdy i počáteční šikana řešena nezávislým specialistou na šikanu. Proměnu taktiky a doladění základního postupu nelze zobecnit, je nutné reagovat na konkrétní odlišnost pružně Pokročilá šikana s neobvyklou formou U tohoto typu šikan se snoubí potíže pokročilé šikany s potížemi komplikovaného vnějšího obrazu. První pomoc je v těchto případech mimořádně obtížná a vyžaduje zkušeného odborníka. Neobvyklost se projevuje nejenom ve změně základního schématu, ale i v přítomnosti extrémní fyzické či sexuální brutality. Výbuch násilí nás může svou podobou šokovat a zcela vyřadit z provozu. V tomto případě však nelze čekat na odborníka specialistu, protože oběti jde o život a později je většinou nemožné případ vyšetřit. Proto je nutné, aby každá škola měla svůj poplachový plán, jak jednat v takové krizové situaci.

13 5. Poplachový plán u školního lynčování základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany Základní krizový scénář pro výbuch skupinového násilí A. První (alarmující) kroky pomoci 1. Zvládnutí vlastního šoku bleskový odhad závažnosti a formy šikany 2. Bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí B. Příprava podmínek pro vyšetřování 3. Zalarmování pedagogů na poschodí a informování vedení školy 4. Zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi 5. Pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře) 6. Oznámení na policii, paralelně navázání kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům C. Vyšetřování 7. Rozhovor s obětí a informátory 8. Nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků 9. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky 10. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory D. Léčba 11. Metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny 6. Léčba skupiny zasažené šikanou 6.1. Léčba pro první dvě stadia První dvě stadia šikanování lze často zvládnout prostřednictvím zvláštních programů pro budování bezpečného klimatu a programů osobnostní a sociální výchovy. Ve vhodných případech je také možné pracovat s metodou usmíření pro celou třídu Léčba pro třetí stadium Pro zvládnutí léčby třetího stadia je třeba použít specializovaný program proti šikaně základní intervenční program ZIP. Cílem ZIP je zastavení sebedestrukce a na nastartování sebeúzdravného procesu skupinového organismu. Úsilí je napřeno na vnitřní proměnu vztahů ve třídě a posílení imunity proti případnému opakování infekce šikanování Léčba pro čtvrté a páté stadium V případě, že skupina onemocněla čtvrtým a pátým stadiem šikanování, musíme ji nejdříve rozbít a vytvořit novou konstelaci žáků, která dává naději na úspěšnou léčbu. Vždy je nutné jádro agresorů ze skupiny vyloučit. Ve zvláště obtížných případech je potřebné i rozdělení zbytku třídy např. prostřednictvím sloučení s paralelní třídou. Úkolem je sestavit takovou konstelaci žáků ve skupině, která dává naději k vytvoření pozitivních vztahů. Nezbytná je přítomnost několika relativně silných osobností.

14 7. Postup řešení při výskytu šikany (včetně kyberšikany) ve škole Při podezření na šikanu včetně kyberšikany Doporučený postup (zpracováno dle:,,metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Č. j / ) Proveďte odhad závažnosti. V případě, že má pedagogický pracovník podezření na trestný čin (jako je např. vydírání, vyhrožování, krádež) obrátí se na Policii ČR. Pokročilá stádia by měli řešit pouze specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou. Nepedagogičtí pracovníci informují kohokoliv z pedagogických pracovníků a ten jedná dle následujících pokynů. Počáteční šikana Informujte TU, ŠMP TU neprodleně ve spolupráci s ŠMP zajistí další šetření: rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi nalezení vhodných svědků individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoli však konfrontace obětí a agresorů) zajištění ochrany obětem rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi u všech rozhovorů provede TU popř. ŠMP zápis a uloží do agendy ŠMP Poznámka: je třeba zjistit: kdo je oběť, kdo je agresor, kdy a kde k šikaně dochází, jakou formou, jak dlouho a často trvá, proč oběti ubližovali, jaká opatření si navrhují a proč. třídní učitel o výsledcích šetření informuje vedení školy (ŘŠ, ZŘŠ, popř. OSPOD). O postupech při zajištění bezpečnosti žáků informuje pedagogický sbor. Pokud nedojde k nápravě, informuje vedení školy (ŘŠ, ZŘŠ) a ŠMP Třídní učitel individuálně pozve zákonné zástupce agresora do školy k pohovoru s VK / 7 zákona č. 359/1999/, seznámí je se situací, sdělí jim navrhovaná opatření (zdůrazní možnost nápravy), požádá je o spolupráci. Pokud odmítají, zváží oznámení na Policii ČR dohodne společně se zákonnými zástupci žáka další postup pozve zákonné zástupce oběti do školy. Seznámí je se situací, domluví se na opatřeních (terapie, osobnostní výcvik ) rozebere situaci ve třídě (vynechá citlivé detaily), vysvětlí nebezpečí a důsledky šikany, oznámí potrestání viníků. Bude i nadále třídu pozorně sledovat Poznámka: možnosti školy: odstupňování kázeňských opatření, forma postihu při dalším porušení školního řádu, doporučení odborné pomoci v PPP, informování OSPOD, doporučit zákonným zástupcům umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, informovat Policii ČR. provede zápis z jednání, který předá ŠMP udělí (navrhne) agresorovi kázeňské opatření v souladu se školním řádem a provede zápis, který předá ŠMP

15 Poznámka: možnosti školy: převedení žáka do jiné třídy (jiné pracoviště odborného výcviku), doporučení odborné pomoci v PPP, zvýšení monitoringu chování, intervenční programy na zlepšování sociálních vztahu ve třídě. Postup vyšetřující osoby, má li podezření na šikanu vždy informovat ŠMP Je zejména důležité získat odpovědi na následující otázky: a. Kdo je obětí, popřípadě kolik obětí je b. Kdo je agresorem, kolik agresorů je. Kdo z nich je iniciátor, kdo aktivní účastník šikanování a kdo je obětí i agresorem? c. Co, kdy, kde, a jak dělali agresoři obětem? d. K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo? e. Jak dlouho šikana trvá? Spojit se s rodiči případné oběti, konzultovat výskyt nepřímých znaků šikany. Poprosit je o pomoc. Vyslechnout oběť citlivě, diskrétně, zaručit bezpečí a důvěrnost informací. NIKDY neřešit problém opřed celou třídou! Zajistit ochranu oběti šikany. Teprve nyní vyslechnout agresory, případně konfrontovat agresory mezi sebou. NIKDY nekonfrontovat oběti a agresory! Vytipovat nejslabší článek, dovést je k přiznání či vzájemnému obviňování. Požádat vedení školy o svolání výchovné komise. Ta na základě shromážděných informací posoudí, zde se jedná o šikanu a jaký je stupeň její závažnosti Pokročilá šikana výbuch skupinového násilí vůči oběti, tzv. třídního lynčování, vyžaduje následující postup: 1. V první řadě je nutné zajistit bezprostřední záchranu oběti (první pomoc, případně přivolání rychlé záchranné služby, oddělení od agresorů). 2. Kontaktovat metodika prevence, zástupce, ředitelky a dohodnout další postup. 3. Vedení školy kontaktuje rodiče oběti a informuje je o události. 4. Mezi tím je třeba zabránit agresorům na domluvě křivé výpovědi např. jejich oddělením od sebe, zajistit dozor dospělé osoby. Pokračovat v pomoci a podpoře oběti 5. Nahlášení události Policii ČR provede zástupce vedení školy. 6. Vlastní vyšetřování události. 7. Nikdy nekonfrontovat oběti a agresory!!! 8. Po dohodě s rodiči oběti spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, zejména s PPP, orgánem sociálně právní ochraně dítěte, klinickými psychology, psychoterapeuty a to především v případě negativních dopadů šikanování na oběť. 9. Potrestat agresora s využitím běžných výchovných opatření. Postupovat podle Školního řádu školy. 10. Dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí), v případě potřeby mu zprostředkovat péči PPP nebo jiných odborníků. 11. Důležitou součástí řešení šikany je práce se třídou, ve které k šikaně došlo. Provádí metodik prevence ve spolupráci s TU, případně externí organizace pozvaná školou.

16 Školní metodik prevence, na podkladě kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování rozhodne, zda řešení zvládne škola sama, nebo si povolá odborníka specialistu. V případě, že jde o počáteční a obvyklou šikanu, kterou zvládne škola sama, odborník postupuje podle scénáře určeného pro tento typ šikanování. Pokročilé a komplikované šikany škola řeší ve spolupráci s odborníky z venku, zejména z PPP, SVP. Do komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti. Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti, dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Patří sem rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem. Vážnou komplikací je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější dopady šikany na oběť například známky úzkostné poruchy. 7. Nápravná opatření Škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů běžná, ale i mimořádná nápravná opatření. Uvedeme některá, která přicházejí při šikanování v úvahu: výchovná opatření (napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele školy); snížení známky z chování; převedení do jiné třídy (jiné pracoviště odborného výcviku je třeba individuálně posoudit efektivitu tohoto opatření, aby nedošlo k přesunutí šikany do nového prostředí a podmínek); doporučení rodičům dobrovolného umístění dítěte do pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v diagnostickém ústavu; třídní učitel podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu; škola umožní agresorovi individuální výchovný plán. Doporučuje se dále pracovat s agresorem (vedení k náhledu na vlastní chování, motivy apod.) i s obětí šikany. V případě potřeby doporučit zákonnému zástupci péči dítěte v PPP, SVP nebo jiných odborníků klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů, případně převedení do jiné třídy. Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina či menšina) apod. Spolupráce se specializovanými institucemi Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány zejména: v resortu školství s PPP, SVP, speciálně pedagogickými centry (v případě integrovaných dětí na běžných školách); v resortu zdravotnictví s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie; v resortu sociální péče s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany. Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb. je při poskytování poradenských služeb (tj. také při intervenčních programech) nutné žáky, včetně jejich zákonných zástupců, předem informovat o charakteru poradenské služby. Využívá se tzv. informovaný souhlas (viz 1 odst. 3 vyhlášky č. 72/2005

17 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.) Výstupem práce externí odborné instituce by měla být písemná zpráva s adekvátními informacemi ( 1 odst. 5 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.). Aby byly pro školu informace relevantní, doporučuje se před započetím poradenských služeb dohodnout obsah a rozsah práce. Dojde li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy nebo školského zařízení oznámí tuto skutečnost Policii ČR. Ředitel školy oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu (viz 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). 8. Závěr Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském zařízení. V místech jejího výskytu dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků, který je nezbytný pro harmonický rozvoj osobnosti a efektivní výuku. Na rozdíl od jiných druhů násilí, se kterými se setkáváme ve školním prostředí, je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Vzhledem k tomu, že šikana se v zárodečných stádiích více či méně vyskytuje téměř v každé škole, je potřeba věnovat tomuto jevu zvláštní pozornost. Důraz je třeba klást na budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi žáky ve třídě a samozřejmě i mezi všemi členy společenství školy. Je důležité, aby pedagogové uměli rozpoznat a řešit počáteční stadia šikanování. V případě rozvinutí pokročilé šikany je nutná spolupráce školy s odborníky ze specializovaných zařízení. Odpovědnost školy chránit děti před šikanou Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předchází, jeho projevy neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc. Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech: dojde li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství; dojde li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona ( 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala;

18 škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů); v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod. Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ ), může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen trestných činů ). Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže): vydírání 175 TZ, omezování osobní svobody 171 TZ, zbavení osobní svobody 170 TZ, útisku 177 TZ, těžkého ublížení na zdraví podle 145, ublížení na zdraví 146 TZ, 146a TZ, vraždy 140 TZ, loupeže 173 TZ, krádeže 205 TZ, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci 352 TZ, poškození cizí věci 228 TZ, znásilnění 185 TZ, kuplířství 189 TZ, pohlavního zneužití 187 TZ, apod. + nebezpečné vyhrožování 353 TZ, nebezpečné pronásledování 354 TZ, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení 149 TZ. Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně Kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů: nebezpečné pronásledování (stalking, 354 TZ) např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých; účast na sebevraždě ( 144 TZ) např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě; porušení tajemství dopravovaných zpráv ( 182 TZ) např. odposlech odesílaného e mailu; porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí ( 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti; pomluva ( 184 TZ) např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť. Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu ( 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování ( 366 TZ) či schvalování trestného činu ( 365 TZ), v krajním případě i podněcování ( 364 TZ). 9. Literatura, webové stránky, kontakty: 1. Literatura pro oblast školního šikanování Základní literatura Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál. Doporučená literatura (knihy, sborníky, studie, závěrečné zprávy) Kavalír, A. (Eds.) (2009). Kyberšikana a její prevence příručka pro učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o. Kolář, M. (2013). Výcvik odborníků v léčbě šikany. Praha: Pražská vysoká škola psychosociálních studii. Kolář, M.(2012). Net story: Příběhy ze světa internetu. Praha: NCBI. Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál. Kolář, M. (2009). Skrytá podstata Hradeckého školního programu proti šikanování. In: Phillipová, L., Janošová, P. (Eds.) Šikana jako etický, psychologický a

19 Obchodní akademie a Střední odborná škola gen. Františka Fajtla, Louny, pedagogický problém. Sborník příspěvků z konference v Praze Praha: Tribun EU. Kolář, M. (2005). Školní násilí a šikanování. Ostrava: CIT, Ostravská univerzita. Kolář, M. (Ed.) (2004) Školní šikanování. Sborník z první celostátní konference konané v Olomouci na PdF UP Praha: Společenství proti šikaně. Kolář, M. (2000, 1997). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál. Kolář, M. (2003). Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha: MŠMT ČR. Kolektiv autorů (2012). Elektronická šikana a jak jí řešit. (Metodický materiál.) Praha: NCBI. Kopecký, K., Krejčí,V. (2010). Rizika virtuální komunikace. (Příručka pro učitele.) Olomouc: Net Univerzity. [cit ] nebezpeci.cz/index.php/ke stazeni Krejčí,V. (2010). Kyberšikana kybernetická šikana. Olomouc: E Bezpečí. [cit ] Dostupný z WWW nebezpeci.cz/index.php/ke stazeni/materialypro studium studie atd Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: Sborník metod. Praha: IPPP: Portál. Philippová, L., Janošová,P. (Eds.) (2009). Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém. Sborník příspěvků z konference konané v Praze. Brno: Tribun EU. Rogers,V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál. Říčan, P., Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada. Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál. Doporučená literatura (časopisy) Kolář, M. (2010). Bolest kyberšikany. Informační bulletin 1. Úřad pro ochranu osobních údajů. Kolář, M. (2010). Ve škole: Šikana, nebo jen škádlení? Psychologie dnes 2 (16), Kolář, M. (2009). Šikana v mateřské škole: diferenciální diagnostika jak rozlišit šikanování od škádlení? Řízení mateřské školy (20. aktualizace). Praha: nakladatelství dr. Josef Raabe. Kolář. M. (2009). Zlo či dobro, šikanovanie alebo doberanie? In: Sociálna prevenci 1. Bratislava: Národne osvetové centrum. Kolář, M. (2007). Český školský program proti šikanovaniu. Perspektivy. In: Sociálna prevencia. Bratislava: Národné osvetové centrum. Kolář, M. (2007). Český školní program proti šikanování. Právo a rodina, 3. Kolář, M. (2006). Jak na šikanu? Psychologie dnes 2 (12), Kolář, M. (2005) Devět kroků při řešení počáteční šikany aneb pedagogická chirurgie. Prevence 7 ( 2), 3 7. Miovský, M. a kol. (2012). Návrh doporučené struktury MPP prevence rizikového chování pro ZŠ. Praha: Klinika adiktologie 1.LF KU 2. Webové stránky s tématikou školní šikany a kyberšikany Společenství proti šikaně, E Nebezpeci pro učitele, Národní centrum bezpečnějšího internetu, 3. Kontakty Sdružení Linka bezpečí ( ), Poradna webu Minimalizace šikany, Internet poradna, Kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu internetu, Poradna E Bezpeci poradenská linka zaměřená na prevenci rizikového chování na Internetu,

20 PŘÍLOHA 1: Přímé a nepřímé varovné signály šikanování Přímé varovné signály šikanování mohou být např.: posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet; kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem; nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil; příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem; skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků; nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich; honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí; rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout; žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod. Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.: žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády; při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními; při přestávkách vyhledává blízkost učitelů; má li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený; působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči; stává se uzavřeným; jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje; jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené; zašpiněný nebo poškozený oděv; stále postrádá nějaké své věci; odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy; mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy; začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole; odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. POZN: (Zejména je třeba věnovat pozornost žákům nově zařazeným do třídy, neboť konflikty v době adaptace nových žáků nejsou vzácností!) Rodiče žáků by si měli všímat především těchto možných signálů šikanování: za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi; dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by si telefonovalo apod.; dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem; nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno pozorovat i strach; ztráta chuti k jídlu; dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem; dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu); usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"; dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně; dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad; zmínky o možné sebevraždě;