Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor Divadlo a výchova Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském Bakalářská práce Autor práce: Marie Bravencová Vedoucí práce: MgA. Miroslav Jindra Oponent práce: MgA. Radka Macková Brno 2015

2 Bibliografický záznam BRAVENCOVÁ, Marie. Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež činnosti při Národním divadle moravskoslezském. [Mapping the formation and activities in the Studio for children and youth of the National Moravian-Silesian Theatre]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, s. Vedoucí diplomové práce MgA. Miroslav Jindra. Anotace Bakalářská práce Mapování vzniku a činnosti Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském se zabývá divadelním lektorstvím v České republice s příkladem na činnosti Ateliéru pro děti a mládež při NDM. Popisuje fungování Ateliéru od samotného vzniku a podává přehled umělecko edukativních aktivit, které Ateliér nabízí. Cílem práce je charakterizovat funkci, cíle i úskalí divadelního lektorství v Ateliéru pro děti a mládež při NDM. Annotation This bachelor thesis "Mapping the foundation of the Studio and its activities for children and youth at the National Moravian-Silesian Theatre" follow up the theatre lecture in the Czech Republic, by using an example of activities in the Atelier for children and youth of the Theatre. It describes the Studio since the beginning and provides an overview of art - educational activities. The aim of my work is to characterize the function, objectives and pitfalls of theatre lecture at the Studio for Children and Youth.

3 Klíčová slova Divadelní lektorství, Národní divadlo moravskoslezské, Ateliér pro děti a mládež, workshopy k inscenacím, metodické pracovní listy, mimořádné projekty, projektové dny NDM, divadelní výchova, dílna, divadelní lektor Keywords Drama lecturing, The National Moravian-Silesian Theatre, a Studio for children and young people, workshops and methodological worksheets for production NDM, project days NDM, drama lecturer

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně, dne 20. května 2015 Marie Bravencová

5 Poděkování Děkuji vedoucímu mé práce MgA. Mírovi Jindrovi za vedení práce a přínosné rady i detailně propracované připomínky, za jeho trpělivost, nadhled, pevné nervy a podporu při ztrátě naděje na zdárný konec. Velký dík patří MgA. Tereze Strmiskové za inspiraci pro mé budoucí směřování v oboru, její otevřený přístup, cenné informace a materiál, i příjemné rozhovory. Děkuji také svým spolužákům! Protože i když jsme v tom sami, vždycky jsme v tom společně...

6 Obsah Úvod Divadelní lektorství v kontextu uměleckého vzdělávání v České republice Pojem divadelní lektor při profesionálním divadle Profese divadelního letora v českém prostředí Umělecko vzdělávací činnost Dlouhodobé projekty Krátkodobé projekty Další krátkodobé projekty Vlastní publikační činnost divadelního lektora Organizační, marketingová, administrativní činnost a fundraising Národní divadlo moravskoslezské Základní údaje Stručná historie NDMS Repertoár Národního divadla moravskoslezského od sezóny 2011/2012 do roku Sezóna 2011/ Sezóna 2012/ Sezóna 2013/ Sezóna 2014/ Ateliér pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském Průběh vzniku Ateliéru při NDM Pozice divadelní lektora při NDM Náplň práce divadelního lektora v NDM Propagační činnost Fundraising Lektorská činnost...39

7 3.3.4.Tvorba metodických plánů Obchodní činnost Organizační činnost Fungování Ateliéru při NDM Prostor pro realizace Časová dotace workshopů k inscenaci Spolupráce Ateliéru a škol Spolupráce s umělci Činnost Ateliéru Krátkodobé projekty Realizace workshopů k představením NDM Doprovodné workshopy (2012/ /2015) Projektové dny v NDM Besedy s umělci Dlouhodobé projekty - v rámci volnočasových aktivit Dlouhodobé projekty sezóny 2014/2015 v rámci výuky Metodické listy pro pedagogy Úskalí při provozování činnosti oddělení divadelního lektorství Plány a vize Ateliéru do budoucna...58 Závěr...60 Soupis bibliografických odkazů...62 Použitá literatura...62 Použité internetové zdroje...63 Interní materiály Ateliéru od divadelní lektorky MgA. Terezy Strmiskové...65 Související prameny...65 Seznam příloh...66

8 Úvod Tato práce vznikla na základě mapování činnosti Ateliéru pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (dále uváděno jako Ateliér). Během studia druhého ročníku (DIFA JAMU Ateliér Divadlo a výchova) jsem se začala více zajímat o divadelní lektorství při profesionálních divadlech v České Republice. Proto jsem během roku 2014 navštívila několik českých divadel, které umělecko vzdělávací programy nabízí. Zejména vlastní zkušenost s absolvováním workshopů mě vedla k výběru popisu činnosti Ateliéru při Národním divadle moravskoslezském (dále uváděno ve zkratce NDM). Společně s ostatními studenty Ateliéru Divadloa-výchova DIFA JAMU jsme na jaře roku 2014 absolvovali workshop s Lenkou Dřímalovou, uměleckou šéfkou baletu NDM. Workshop proběhl před zhlédnutím inscenace Návraty domů v Divadle Jiřího Myrona a spočíval v přímé spolupráci s profesionálními tanečníky souboru NDM. Během zimního semestru jsem navštěvovala workshopy Ateliéru a mapovala jeho činnost v průběhu sezóny 2014/2015. Díky MgA. Tereze Strmiskové, divadelní lektorce při NDM, předsedkyni spolku Ateliér, jsem se seznámila intenzivněji s profesí divadelního lektora, s náplní jeho práce a s působením při běžném divadelním provozu. Tato zkušenost zásadně ovlivnila mé dosavadní profesní směřování v oboru divadelní výchova a vedla mě k realizaci bakalářského projektu, workshopu k inscenaci Král Oidipús v Národním divadle Brno. V první části bakalářské práce se zabývám divadelním lektorstvím v českém prostředí, jeho přínosem pro současnou generaci dětského/mladého publika i pro divadla samotná. Čtenáři se přiblíží náplň profese divadelního lektora a forma projektů, které v českém prostředí divadelní oddělení při profesionálních divadlech realizují. V druhé části popisuji historii vzniku a vývoj Národního divadla moravskoslezského a dramaturgii jeho čtyř souborů, která ve velké míře ovlivňuje činnost Ateliéru pro děti a mládež. Třetí část mapuje historii vzniku a současnou činnost Ateliéru při NDM, popisuje úskalí jeho činnosti a otevírá otázky k jeho budoucímu směřování. Dále se zabývá náplní profese divadelního lektora v Ateliéru. 8

9 Věřím, že tato písemná práce může sloužit jako zdroj inspirace pro pedagogy základních a středních škol a také pro vedení dalších profesionálních divadel a že může vést k uvědomění si důležitosti vzdělávání v oblasti kultury. Cílem práce je přiblížit smysl a podstatu divadelního lektorství v oblasti uměleckého neformálního vzdělávání a popsat možné pozitivní účinky pro vývoj účastníků. Ateliér pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském považuji za jeden z příkladů takto fungujícího modelu v praxi. Práce se věnuje zejména cílové skupině dětského/mladého diváka, který je v současné situaci v českém prostředí hlavním cílovým adresátem pro činnosti divadelního lektorství. 1.Divadelní lektorství v kontextu uměleckého vzdělávání v České republice První část mé práce se zabývá podstatou a smyslem divadelního lektorství, proto se musíme nejdříve pozastavit nad podstatou a smyslem divadla samotného. V tomto směru si dovolím parafrázovat Zdenka Hořínka, který setkání divadla s divákem při události, kterou označujeme jako divadelní představení, chápe jako přenos (vysílání a příjímání) informací. Hořínek zde přenos těchto informací srovnává s odesíláním a příjímáním telegrafické zprávy, kdy ovšem podotýká: Při vysílání a odesílání ovšem může dojít ke komplikacím, které vysílanou informaci znejasní. Může to být nejasná formulace v jazykové stylizaci zprávy, její nesprávné převedení do telegrafického kódu, nesprávné přijímání a dekódování nebo konečně nesprávné čtení adresátem. Umělecká řeč spíše než jednoznačnými a přesnými formulacemi vědeckých pojednání pracuje s vyjadřováním nepřímým, náznakový a obrazným, tj. s významy latentními a přenesenými (metafora, metonymie, podobenství, symbol) a podobně zašifrovaná je i řeč lidského jednání a chování, řeč dramatických činů. 1 Myšlenka, kterou chtějí tvůrci inscenace předat, tedy nemusí k divákovi jednoznačně dorazit, ať už z důvodu složitého zašifrování ze strany tvůrců nebo nepřipraveností příjemce, tedy diváka. U mladého diváka, který nejeví o divadelní umění 1 HOŘÍNEK, Zdeněk: DRAMA, DIVADLO, DIVÁK, Brno 2008: JAMU, str

10 větší zájem, může být hlavním důvodem nesoustředěnost a nezájem informaci obdržet a zpracovat. V té chvíli můžeme brát divadelního lektora jako kvalifikovaného prostředníka mezi divadelními tvůrci a divákem. U diváka, který před shlédnutím představení absolvoval workshop k dané inscenaci, dojde v ideálním případě k prohloubení schopnosti vnímat a porozumět této zprávě. Vlastní zkušenost účastníků s daným tématem či divadelním principem, se kterým tvůrci pracují, považuji za nejúčinnější způsob, jak diváka aktivizovat a probudit v něm chuť tuto šifru rozkódovat a porozumět jí. Prožití situace na vlastní kůži, vcítění se do postavy a in tenzivní zážitek mohou být nejefektivnější způsoby, jak si užít a vrýt do paměti daný moment představení. Hlavní význam dílen k představení spatřuji v prohloubení diváckého zážitku, intenzivnějším přiblížení tématu dané inscenace a v rozvoji schopnosti rozklíčovat divadelní jazyk, kterým inscenace hovoří. Návštěva divadla se školním kolektivem se pak pro dětské/mladé publikum nejeví pouze jako den, kdy se neučí. Divadelní lektor slouží nejen divákům, ale i samotnému divadlu a jeho uměleckým tvůrcům. Opět se můžeme opřít o tvrzení Zdenka Hořínka: Divadelní vysílání není jednoduchým, jednosměrným přenosem informací, ale procesem obousměrným, v němž obě strany jsou svým způsobem aktivní. Na vztah divadlo divák je třeba nazírat v tomto smyslu jako na složitou komunikaci (jeho vzájemné působení a sdílení, vzájemnou účast). Při představení vzniká kolektivní vnímatelská atmosféra, znásobující kladné i záporné reakce jednotlivého diváka. Tato atmosféra hlediště, vyjadřující postoj příjemců k tomu, co se vysílá, ovlivňuje zpětně atmosféru na jevišti, tj. rozpoložení vysílatelů. 2Jednou z podstatných složek divadla je komunikace mezi jevištěm a hledištěm, celé představení velmi ovlivňuje vnímání, naladění a atmosféra ze strany publika. Pokud u publika nedojde k přijetí zprávy tvůrců, často dochází ke ztrátě energie a motivace i pro samotné herce na jevišti. Často u divadelních tvůrců vzniká domněnka: dětský/mladý divák = nevděčný divák a bohužel často právem. V praxi se můžeme setkat s mladým divákem, který návštěvu představení absolvuje pouze povinně v rámci školních akcí, představení nevnímá nebo jej vnímá pouze povrchově a nejintenzivnějším zážitkem pro něj je návštěva 2 HOŘÍNEK, Zdeněk: DRAMA, DIVADLO, DIVÁK, Brno 2008: JAMU, str

11 divadelní kantýny. Stejně tak může nastat situace, kdy téma a zpracování není pro diváka zajímavé či pochopitelné, divadelní jazyk inscenace je pro diváka nesrozumitelný, zvláště pak pro mladého diváka, který není zvyklý divadelní jazyk vnímat nebo nemá dostatek zkušeností s jeho rozklíčováním. Divadelní lektor může rozbít pomyslnou bariéru mezi dětským/mladým divákem a tvůrci. Pozitivní zážitek z návštěvy divadla u účastníků podpoří zájem o divadlo jako svébytný umělecký druh, motivuje k návštěvám dalších představení, buduje schopnost reflektovat divácký zážitek, čímž se rozvíjí a podporuje kulturní povědomí účastníků. Schopnost reflexe diváckého zážitku vede k výchově náročného a poučeného diváka s citem pro umění a buduje v něm vztah ke kultuře. Jedním z hlavních smyslů kultury obecně je bezesporu vzdělávání, proto divadlo musí reagovat na potřeby dětského/mladého diváka. Cílem divadelního lektora je přiblížit účastníkům smysl dramatického umění a prohloubit jejich divácké vnímání. Divák pak dramatické umění nevnímá jen jako pouhý druh komerční zábavy. Dle Jiřího Nekvasila, ředitele Národního divadla moravskoslezského: Divadlo nemůže být chápáno pouze jako utilitární zábavný podnik, ale stejná, ne-li důležitější, je jeho role společenská, výchovná a vzdělávací. Divadlo je prostředkem sebeuvědomování, aniž by přitom rezignovalo na to hlavní, čím má být v tomto nejryzejším slova smyslu: komunikativním, strhujícím zážitkem estetickým, citovým, prostorem k přemýšlení a zejména prostředkem katarze. 3 Může vyvstat argument: pokud divadlo komunikuje s divákem už ze své podstaty, pak dobré divadlo nepotřebuje žádného dalšího zprostředkovatele. Je tedy potřeba divadelního lektora? Pokud má umění sloužit k duchovnímu rozvoji jak generace mladého publika, tak i pedagogů, kteří jsou za tento rozvoj do velké míry zodpovědní, je nutné zprostředkovat podstatu a význam divadelního umění. Bohužel doposud není pozice divadelního lektora u profesionálního divadla v České republice příliš známá a zapojení do běžného provozu divadla je spíše ojedinělou záležitostí. Za poslední léta ovšem ze strany divadel i vzdělávacích institucí pomalu vzrůstá zájem o propojení divadelního umění a vzdělávání diváků. Od roku 2006 se otázkou uměleckého vzdě3 Sborník ze sympozia Cesty ke spolupráci divadel a škol v českém a německém kontextu, NDM 2014, příspěvek Jiřího Nekvasila, str. 8 [online: Národní divadlo moravskoslezské. Ostrava, 2014, [cit ]. 11

12 lávání zabývá organizace UNESCO, pod jeho záštitou proběhla První světová konference o umělecké výchově (konaná 6.-9.března 2006 v Lisabonu) a Druhá světová konference o umělecké výchově (konaná května 2010 v Soulu). Na základě těchto konferencí a byla vytvořena tzv. soulská agenda. Soulský program vyzývá členské státy UNESCO, občanskou společnost, a profesní organizace a komunity, aby uznaly hlavní cíle uměleckého vzdělávání, uplatňovaly navrhované strategie a uskutečňovaly opatření ve společném úsilí v plné míře využít potenciál vysoce kvalitní umělecké výchovy. Smyslem Soulského programu bylo pozitivně obnovit vzdělávací systémy, dosáhnout klíčových sociálních i kulturních cílů a přinést prospěch dětem, mládeži a celoživotním studentům všech věkových kategorií. V roce 2008 v rámci Evropské komise poprvé proběhla série konferencí k tématu současného, zejména uměleckého vzdělávání. Experti z jednotlivých zemí se scházeli zhruba dva roky a výsledkem byla různá doporučení a metodické materiály. S jinými sektory, např. právě se školstvím). Ze všech těchto mezinárodních konferencí a expertních skupin vyplynula myšlenka, že skutečné umělecké vzdělávání není pouze o rozvoji jednotlivců, ale je nutno jej vnímat v širším celospolečenském pohledu. UNESCO si je vědomo skutečnosti, že umělecké vzdělávání posiluje vyvážený rozvoj kognitivní a emoční stránky osobnosti, rozvíjí nejen její kognitivní a znalostní potenciál, ale také inovativní a kreativní myšlení a schopnost kritické reflexe, jakož i komu nikační schopnosti, je cestou k sociální soudržnosti a inkluzi, k toleranci, je zdrojem kulturní rozmanitosti bránící uniformitě života. Umělecké vzdělávání je předpokladem aktivní účasti na kulturním životě, jsouc zároveň jeho součástí, a odstraňuje překážky omezující přístup k němu, podněcuje schopnosti kulturních a kreativních projevů občanů, a tím i trvale udržitelný rozvoj. 4 V ČR otevřel poprvé dialog na téma kulturní instituce v uměleckém vzdělávání NIPOS5. V roce 2011 proběhla 4 PETROVÁ, Pavla: Kulatý stůl na téma Formální a neformální umělecké vzdělávání [online: [cit ] 5 Výzkumná organizace a odborné pracoviště pro rozvoj neprofesionálních uměleckých aktivit a estetické výchovy dětí, mládeže a dospělých, jejímž základním posláním je podpora rozvoje kultury a veřejných kulturních služeb, poskytování informačních služeb a odborných konzultací na základě soustavného vytěžování teoretických a praktických poznatků z analytické a výzkumné 12

13 první konference ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Diskusní fórum bylo otevřením celospolečenské diskuse o roli a podpoře uměleckého vzdělávání v ČR. Cílem bylo prezentovat různé podoby formálního a neformálního uměleckého vzdělávání a nabídnout některé možnosti jejich propojení. Zdůraznila celospolečenský význam uměleckého vzdělávání, které pozitivně ovlivňuje celou řadu společenských faktorů, zejména rozvoj kreativity pro vyšší konkurenceschopnost a uplatnění i v jiných oborech, a také prevenci rizik. To zaznělo rovněž v příspěvcích zahraničních hostů 6, zakončil konferenci prof. Ivo Medek. Navázaný dialog soustavně pokračuje, v roce 2013 proběhla konference společně s Goethe Institutem7, kde byla popsána situace této oblasti v českém a německém prostředí. V roce 2014 proběhl Kulatý stůl s názvem Formální a neformální umělecké vzdělávání, kde byl formulován dokument, který vychází z programového prohlášení vlády. To obsahuje náznaky, že by se tato oblast mohla vyvíjet pozitivním směrem. Dalším pozitivním podkladem je připravovaná Strategie vzdělávání 2020, přičemž jeden z cílů, které si klade je: podporovat a rozvíjet práci škol, školských zařízení a knihoven jako center celoživotního učení, která poskytují nejen počáteční vzdělávání pro žáky a studenty, ale i širokou nabídku dalšího vzdělávání (profesního, zájmového, občanského, rekvalifikací). 8 Historii a vývoj činnosti v oblasti kultury, z vlastního výzkumu a s využitím odborných informací z různých oborů umělecké činnosti. [online zdroj informací: [cit ]. 6 Sborník příspěvků z konference: Impulzy pro umělecké vzdělávání v České republice a v Německu, příspěvek Prof. MgA. Ing. Medka Iva, Ph.D, rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, NIPOS 2013 [online: str. 209 [cit ] 7 Dle oficiálních webových stránek Goethe institutu: Goethe Institut je kulturní institut Spolkové republiky Německo s celosvětovou působností. Podporujeme znalost německého jazyka v zahraničí a pěstujeme mezinárodní kulturní spolupráci. Informováním o kulturním, společenském a politickém životě zprostředkováváme komplexní obraz Německa. [online: [cit ]. 8 Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, Ministerstvo školství a tělovýchovy, Praha 2014, Str. 22.[online: 13

14 konkrétních institucí, zabývajících se divadelním lektorstvím v České republice v kontextu se zahraniční praxí, popisuje Lenka Jirásková ve své diplomové práci Působení divadelního lektora v profesionálním divadle (JAMU 2012). O vzrůstajícím zájmu ze strany divadel jsme se mohli přesvědčit na sympoziu o divadelním lektorství, které proběhlo v dubnu roku 2014 pod záštitou NDM. Zástupci mnohých českých i německých divadel a organizací, které se zabývají propojením divadelního umění a vzdělávání, hovořili na téma: Cesty ke hledání spolupráce divadel a škol v českém a německém kontextu. V prostoru Divadla Antonína Dvořáka proběhla otevřená diskuze, jejímž cílem byla inspirace německou i českou praxí v této oblasti pro vedení divadel, organizace zabývající se divadelním lektorstvím i pedagogy uměleckého vzdělávání. Diskuze postihla spektrum různých pohledů na danou problematiku. Krom příspěvků a diskuze proběhla i ukázka workshopů daných organizací. Můžu zmínit příspěvek zástupkyň Divadla Drak v Hradci Králové, Dominiky Špalkové (dramaturgyně) a Anny Hrnečkové (divadelní lektorky). V roce 2010 Divadlo Drak rozšířilo tradiční činnost divadla o nejrůznější formy vzdělávacích aktivit prostřednictvím projektu Labyrint Ráj divadla a vzdělávání. 9 V rekonstruovaném prostoru bývalých kasáren funguje od roku 2010 a v běžné nabídce pro školy i širokou veřejnost nalezneme výukové programy (např. program pro MŠ O zapomenuté loutce ), workshopy k inscenacím ( Ikaros, Poslední trik Goergese Mélièse ), celodenní program pro školy Den v Draku (spojení návštěvy divadelního představení, prohlídky muzea loutek a workshopu), atd. V dalším příspěvku referovala Hana Volkmerová, předsedkyně a lektorka sdružení Theatr Ludem při Divadle Loutek v Ostravě, které funguje od roku Zabývají se především arteterapií loutkou pro předškolní děti a mentálně postižené, pořádají výtvarné dílny zaměřené na loutkářské umění a workshopy k inscenacím. Dále představilo svou lektorkou činnost Divadlo Ponec, přesněji Dana Nekardová (produkční) a Barbora Látalová (tanečnice, divategie-2020_web.pdf] [cit ]. 9 Zástupci profesionálních divadel, Cesty ke spolupráci divadel a škol v českém a německém kontextu, NDM [online: [cit ]. 14

15 delní lektorka). Divadlo Ponec se vedle své hlavní činnosti stále více věnuje vytváření prostoru pro tvořivou uměleckou činnost dětí a mládeže. Mladým divákům nabízíme: interaktivní představení pro děti (programové bloky pro školy a rodiny), tanečně pohybové dílny a experimentální výuku Taneční a pohybové výchovy na základních školách (v rámci projektu Tanec školám), Dětské studio (pravidelně každou středu) a festivalový prolog TANEC PRAHA DĚTEM. 10 Na sympoziu mnozí ředitelé a produkční divadel, kteří doposud neměli zkušenosti s divadelně - vzdělávacími programy, projevili zájem a byla navázána mnohá další spolupráce. Na popud sympozia například probíhají od sezóny 2014/2015 tvůrčí dílny v Národním divadle v Praze pod vedením Daniely von Vorst. Lze tak s nadějí podpořit domněnku, že ( ) už dnes je patrné, že profese divadelního lektora začíná docházet zaslouženého uznání a popularity 11. Můžeme tedy věřit, že vedení divadel přichází na nutnost vzdělávání nové generace diváků, prohloubení jejich schopnosti vnímání a porozumění dramatickému umění. 1.1.Pojem divadelní lektor při profesionálním divadle Pro pochopení náplně činnosti divadelního lektora je nutné definovat tuto profesi. Uvádím citaci MgA. Terezy Strmiskové, absolventky ADaV DIFA JAMU, předsedkyně spolku, dále divadelní lektorky Ateliéru při NDM, která definuje profesi divadelního lektora jako: přirozenou součást divadelního provozu. Jeho pracovní náplní je příprava a realizace umělecko edukativních aktivit nejen pro školy, ale i pro širokou diváckou veřejnost. Cílem jeho práce je prohloubení schopnosti vnímat a porozumět dramatickému umění a probudit zájem o divadlo jako svébytný druh umění i o divadlo jako kulturní instituci se specifickým provozem a uměleckými profesemi. Diva10 Zástupci profesionálních divadel Cesty ke spolupráci škol a divadel v českém a německém kontextu, NDM [online: [cit ]. 11 OUHRABKOVÁ, Daniela. Divadelní lektor u profesionálního divadla funkce, postavení a význam této profese v německé kulturní oblasti: bakalářská práce. Brno: JAMU, l. Vedoucí bakalářské práce MgA. Radka Macková., str. 4 15

16 delní lektor tedy primárně nesměřuje k uměleckému vzdělávání (tj. k výchově mladých uměleckých talentů, k podpoře dovedností a schopností v určité umělecké oblasti), ale ke vzdělávání kulturnímu: k výchově kulturně aktivních a kriticky smýšlejících diváků, k tvorbě jejich vazby a vztahu k umění jako takovému. 12 S touto citací se ve své práci ztotožňuji, ovšem je potřeba zmínit, že divadelní lektor v českém prostředí ve většině případů nevykonává pouze činnost pedagogickou, ale ve stejné míře také činnost organizační a marketingovou (viz. Kapitola Profese divadelního lektora v českém prostředí). Dle mého názoru je divadelní lektor v českém prostředí specifickou profesí, která je v ideálním případě přímou součástí divadelního provozu dané divadelní instituce, je prostředníkem mezi divadlem a jeho diváky a je orientovaná zejména na dětské/mladé publikum. V mnoha případech zajišťuje pro školu samotnou návštěvu dané inscenace, komunikuje s pedagogy a vedením škol a také s vedením a zaměstnanci divadla. Náplní jeho činnosti je především organizace i realizace umělecko-pedagogických aktivit. Hlavní cíl této činnosti považuji v prohloubení schopnosti vnímání a porozumění dramatickému umění, čímž v divákovi probouzí zájem o divadlo. Klíčovou roli při činnosti divadelního lektora hraje způsob a forma zprostředkování skrz bezprostřední praktickou zkušenost. Přesné pojmenování této profese odborníky, kteří se tímto tématem zabývají, zní: divadelní lektor u profesionálního divadla. V této práci vzhledem k délce tohoto pojmu budu dále používat zkrácené označení divadelní lektor. Nyní uvedu konkrétní náplň práce divadelního letora v českém prostředí, protože v zahraničí má tato profese diametrálně odlišný charakter, jenž detailněji popisuje Daniela Von Vorst ve své diplomové práci: Projekt TUSCH německý model spolupráce profesionálních divadel a škol. V českém prostředí je náplní práce divadelního lektora činnost pedagogická a zároveň i organizační, marketingová, administrativní a publikační. Vycházela jsem ze základního dělení Daniely Von Vost a rozvedla 12 Sborník ze sympozia Cesty ke spolupráci divadel a škol v českém a německém kontextu, NDM 2014, příspěvek MgA. Terezy Strmiskovéo, str. 7 [online: Národní divadlo moravskoslezské. Ostrava, 2014, [cit ]. 16

17 jej na základě praxe v českém prostředí. Konkrétní podobu projektů a jejich příklady uvedu v kapitole Činnost Ateliéru při NDM. 1.2.Profese divadelního letora v českém prostředí V nejčastějších případech můžeme náplň jeho práce rozdělit na: Umělecko vzdělávací činnost Tato pozice vychází z cílů a principů divadelní výchovy. 13 Cíle jeho působení v této oblasti spočívají v prohloubení schopnosti vnímání a porozumění dramatickému umění a v probuzení zájmu o divadlo jako svébytný druh umění i o divadlo jako kulturní instituci se specifickým provozem. Seznamuje publikum s uměleckými profesemi a jejich náplní. Činnosti nabízené divadelním lektorstvím probíhají formou bezprostřední praktické zkušenosti, díky které se u účastníků rozšiřuje nejen schopnost uměleckého vyjádření, ale také schopnost recepce a reflexe dramatického umění. Tuto činnost můžeme rozdělit podle charakteru projektů: Dlouhodobé projekty Jedná se o soustavnou práci s úzkou a stálou skupinou účastníků v řádu měsíců nebo v průběhu celého školního roku. Může se jednat jak o skupinu dobrovolníků, tak o realizaci v rámci školní projektové výuky nebo v rámci výuky regulérní, např. estetické výchovy14, hudební, výtvarné nebo dramatické výchovy. Výsledkem může být vytvoření autorské inscenace na základě inspirace zhlédnutým představením daného divadla, diskuze a práce s profesionálním umělcem, soustavné navazující 13 Definice dle prof. Silvy Mackové: Divadelní výchova vychází z principů učení se o divadle, divadlu a divadlem. Učit se o divadle znamená také učit se historii a teorii divadla. Učit se divadlo znamená seznamovat se s postupy tvorby divadelní inscenace, tedy i se základy dramaturgie, režie, scénografie, scénické hudby, herecké tvorby a to prakticky i teoreticky. Učit se divadlem znamená využít toho, co divadlo svou podstatou tvorby nabízí k rozvoji osobnosti. Zdroj: Sborník ze sympozia CESTY KE SPOLUPRÁCI DIVADEL A ŠKOL V ČESKÉM A NĚMECKÉM KONTEXTU,NDM 2014, str. 4. [online: [cit ]. 17

18 workshopy. Dalším cílem je např. prohloubení schopnosti reflexe a recepce divadelního díla, jehož výsledkem jsou společné analýzy daných představení nebo psaní recenzí a kritik. Tyto projekty probíhají na bázi neformálního uměleckého vzdělávání v rámci výuky dané školy či v rámci volnočasových aktivit zúčastněných. a) Projekty v rámci výuky Absolvování třídního kolektivu série několika workshopů Projektová výuka při tvorbě autorské inscenace pod vedením divadelního lektora b) Projekty v rámci volnočasových aktivit Intenzivní letní školy při divadle Zpravidla určené pro pedagogy, kteří v rámci intenzivního semináře absolvují workshopy s uměleckým zaměřením, diskuze s uměleckými tvůrci, debaty o divadelním umění, prohlídku divadelního zázemí, apod. V některých případech jsou tyto semináře akreditovány MŠMT.15 Příměstské divadelní tábory Účastníky mohou být amatérští herci různých věkových kategorií, probíhají v prostoru daného divadla pod vedením divadelního lektora či uměleckých tvůrců daného divadla. Výsledkem několika intenzivních dnů je ve většině případů divadelní výstup či inscenace určená pro širokou veřejnost. 14 Estetickou výchovu vnímáme jako zastřešující pojem pro všechny výchovné snahy, které si kladou za cíl rozvíjet estetickou vnímavost a vybavit tak člověka pro esteticky poučené působení ve světě. Jedna část definice nás tak vede k vnitřnímu procesu, druhá k jeho projevu navenek, k jakémusi aktivnímu občanství ve světě kultury. BRÜCKNEROVÁ Karla: O ESTETICKÉ VÝCHOV Ě. [zdroj [cit ]. 15 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 18

19 Divadelní studia a dramatické soubory Lektoři vedou dlouhodobě a intenzivně neprofesionální divadelní soubory pro zájemce všech věkových kategorií, využívají profesionální zázemí divadelní scény a mnohdy spolupracují i s ostatními pracovníky divadla (s techniky, scénografy, hudebníky atd.). Cílem je ve většině případů vytvoření inscenace či společné diskuze o představeních daného divadla Krátkodobé projekty Zpravidla probíhají v řádu hodin či dnů, účastníky mohou být dobrovolníci či skupina školního kolektivu. Nejčastěji se jedná o dílny/workshopy. 16 Divadelní dílny při profesionálním divadle mohou mít charakter obecný, věnující se divadelnímu či dramatickému umění a náplni práce jednotlivých divadelních profesí. Může se jednat např. výrobu loutky a práce s loutkou, pohybovou dílnu, tvůrčí psaní, dílnu scénografie, základy herecké průpravy, apod. Nejčastěji se ovšem jedná o tvůrčí dílny k inscenacím aktuálního repertoáru daného divadla: tvůrčí dílny k návštěvě konkrétní divadelní inscenace. Obsah dílen se může lišit z hlediska jejich cílů, které mohou být čistě výchovné a vzdělávací a vycházejí z tématu předlohy či konkrétní inscenace, se kterým tvůrci pracují. Pro konkrétnější představu uvedu jako příklad antické dílo Krále Oidipa (autor Sofoklés), na jehož základě proběhl náš bakalářský projekt tvůrčí workshop k inscenaci Král Oidipus v Národním divadle Brno. Workshop může vycházet z: tématu konkrétní inscenace (v případě Krále Oidipa např. být slepý před pravdou ), z námětu předlohy (např. nerespektování věštby bohů) nebo z širšího kontextu inscenace (např. antické divadlo a divadlo dnes). Dílny mohou mít za cíl vzdělávat o historii divadla a jeho funkci pro dané období (např. antické divadlo dionýské 16 Forma organizace kurzu nebo pracovní skupiny, při níž dochází k porovnávání názorů a zkušeností, k nácviku dovedností, společnému hledání a nacházení řešení problémů, které vnášejí do dílny sami účastníci. (zdroj: PRŮCHA, Jan, MAREŠ, Jiří, WALTEROVÁ, Eliška.: Pedagogický slovník., 1. vydání. Praha: Portál, 1995, s. 45.) 19

20 slavnosti), o autoru předlohy a jeho další tvorbě (Sofoklés a jeho tvorba). MgA. Kamila Konývková - Kostřicová dále rozlišuje workshopy: se zaměřením na divadelní výchovu a vzdělávání, a to a) směrem k výchově o divadle tedy se zaměřením na autora a jeho tvorbu (autora ve smyslu dramatika, režiséra, ale i herce, scénografa ) nebo na konkrétní divadelní scénu (její historii, současný repertoár, kontext dané divadelní oblasti ); b) směrem k výchově k divadlu, tedy se zaměřením na užité inscenační prostředky (např. metafora a znak na jevišti, prostředky divadla poesie, principy divadla v masce ) nebo na osvojení a rozvíjení dovedností a schopností v jednotlivých divadelních oblastech (herecké, režijní, technologické, dramaturgické ) 17 Cíle a zaměření workshopů mohou být různé, zpravidla ale mají formu praktického charakteru, kdy se účastníci aktivně podílejí na konkrétních aktivitách směřujících k danému cíli workshopu. Tyto workshopy vychází opět z principů a cílů divadelní výchovy. Jako vedlejší efekt považuji také posílení týmové spolupráce a rozvíjení sociálních a komunikačních schopností účastníků. A) Workshopy před představením Dle MgA. Kamily Konývkové Kostřicové Výsledkem dobře vystavěné dílny je výrazná motivace publika ke zhlédnutí dané inscenace. Tato motivace může být podporována například touhou srovnat vlastní představu o postavách, situacích, scénografii či hudbě, vlastní náhled na zpracovávané téma s postojem autora či inscenátora, ale třeba i jen zvědavostí po konci příběhu. 18 Workshop slouží jako motivace pro divácký zážitek skrz vlastní prožitý zážitek během dílny. Cílem je připravit účastníky na zhlédnutí dané inscenace, vést je k hlubšímu vnímání divadelního představení, pomoci jim poodhalit kontext a téma dané in17 KOSTŘICOVÁ, Kamila: Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, Brno: Janáčkova akademie múzických umění, str. 11. [online: [cit ]. 20

21 scenace. Jednou z cest jak tohoto docílit je seznámit účastníky s kontextem hry, který je pro jeho pochopení a hlubší vnímání klíčový (historická a společenská fakta doby vzniku, informace o autorovi, které ovlivnily dané dílo). Cílem je rozvíjet u účastníků schopnost vnímat a porozumět divadelnímu jazyku dané inscenace, schopnost rozklíčovat význam užitých inscenačních prostředků (např. metafory) a rozpoznání divadelního žánru či formy. Workshop pracuje s tématem inscenace a jeho aktualizací. Hledání stejných situací v každodenním životě dnešní doby, čímž účastníkům téma přiblížíme a budou schopni jej pochopit hlouběji a porozumět motivacím postav. Cílem dílny rozhodně není převyprávět příběh inscenace, prozradit pointu či hlavní zápletku, to by pak došlo k dublování informací s inscenací a dílna by měla spíše opačný účinek: motivace k pozornému sledování představení by klesla a divák by byl ochuzen o intenzivní zážitek. V českém prostředí jsou ve většině případů určeny zejména pro žáky ZŠ, studenty gymnázií a SŠ, ve výjimečných případech pro studenty VŠ. B) Workshopy po návštěvě představení U účastníků rozvíjí schopnost zpracovat a reflektovat vlastní divácký zážitek skrz vlastní zkušenost během workshopu nebo skrz společnou diskuzi. Cílem je rozvíjet schopnost rozpoznat a pojmenovat témata inscenace a najít paralelu v kontextu dnešní doby a jejich vlastních zkušeností, porozumět, zanalyzovat a kriticky zhodnotit jednotlivé divadelní složky, použité principy i celý výsledný tvar. Zpravidla dílna neprobíhá pouze na teoretické bázi, ale skrz aktivní zapojení účastníků směřuje k reflexi a k hledání aktuálních témat dané inscenace, k tvorbě vlastní umělecké činnosti 18 KOSTŘICOVÁ, Kamila: Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, Brno: Janáčkova akademie múzických umění, str. 16. [online: [cit ] 21

22 na základě inspirace ze zhlédnutého představení, např. tvůrčí psaní, tvorba etud, apod Další krátkodobé projekty Setkání a diskuse s umělci Tato zkušenost oboustranně otevírá nové světy jak pro diváky, tak pro umělecké tvůrce, ostych ze vzájemného kontaktu je většinou oboustranný. Divadelní tvůrce se s pohledem běžného diváka většinou nesetkává, během diskuze dostane bezprostřední zpětnou vazbu, která jej může inspirovat pro další uměleckou činnost. Publiku diskuze přiblíží a objasní téma a vyznění inscenace či dramatické předlohy. Důležitým prvkem této diskuze je divadelní lektor, který v tento moment působí jako moderátor, dohlíží na průběh diskuze a její směřování ke smysluplnému cíli. Buduje bezpečné prostředí pro obě strany, vyzývá publikum k otázkám, podněcuje obě strany ke smysluplné diskuzi a koordinuje čas. A) diskuze před představením, jinak také jako lektorský úvod Krátký úvod dramaturga či režiséra, týkající se konkrétní inscenace. Zpravidla hovoří o autorovi a tvůrcích, poodhalí motivace dramaturga k výběru dané předlohy, o dramaturgicko-režijní koncepci, přiblíží témata inscenace a záměr uměleckého týmu, často také popisuje průběh zkoušení. Často je vytvořen prostor pro divácké dotazy. Cílem je přiblížení dané inscenace divákům a bezesporu i propagace dalších inscenací. B) diskuze bezprostředně po zhlédnutí představení Je vybudován prostor pro diváckou reflexi a zodpovídání dotazů ze stran diváků, často s účasti herců a režiséra. Zpětná vazba může být přínosná pro tvůrce inscenace, kteří si skrz bezprostřední diváckou zpětnou vazbu ověří, popř. vyvrátí, zda se 22

23 jejich záměr povedlo naplnit a zda byl předán divákovi. Bez diváka by divadla nebylo, proto je důležité, aby se tvůrci o názor diváků zajímali, reflektovali jej a po úvaze popř. brali v potaz při další tvorbě. Stejně tak divákovi může být přiblížen zá měr umělců, čímž může na inscenaci nahlížet z jiného pohledu, stejně tak ho může obohatit i názor jiných diváků. Obecně ovšem můžeme říci, že: Velmi záleží na složení účastníků diskuse, jejich připravenosti a kompetencích, ale i na vedení diskuse tak, aby nedocházelo k neřízeným a nechtěným atakům ze strany diváka. Vyžadována je rovněž otevřenost ze strany inscenačního týmu. Obojí zde zdůrazňuji proto, že se domnívám, že nejen diváci, ale ani profesionální umělci nejsou v České republice na takovou formu rozpravy tváří v tvář zatím příliš zvyklí a je třeba na ni být oboustranně důkladně připraven a motivován, přičemž podstatné je vybudování určité míry vzájemné důvěry a ochoty a zájmu sdělovat i poslouchat. 19 Prohlídky divadla Komentovaná prohlídka zákulisí, kostymérny, technického zázemí a jeviště. Pro běžného diváka jsou to výjimečná místa, která denně nenavštíví. Účastníkům se prohlídkou poodhalí běžný provoz a fungování divadla, jeho technické zázemí a možnosti, často se jim také přiblíží náplň práce jednotlivých divadelních profesí. Zajímavé a atraktivní pro diváky je i umožnění vstupu na scénu po právě zhlédnutém představení, tedy do místa, které po celou dobu bylo sledováno z dálky s vědomím oddělující čtvrté stěny. Těmito momenty se neboří, nýbrž umocňuje kouzlo divadla v kontrastu například s televizní či filmovou produkcí, jelikož se jasně dává najevo, že dílo vzniká teď a tady, v určitém smyslu v nepředvídatelných podmín - kách, naživo a jen pro právě přítomné diváky KOSTŘICOVÁ, Kamila: Divadlo ve výchově se zaměřením na recepci a reflexi divadelního díla ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, Brno: Janáčkova akademie múzických umění, str Taktéž. 23

24 Návštěvy zkoušek a představení Divák bezprostředně přihlíží k průběhu divadelní tvorby dané inscenace, čímž si přiblíží jednotlivé divadelní složky a jejich význam, pozná jednotlivé funkce uměleckých profesí, náplň jejich práce a způsob podílení se na výsledném tvaru Vlastní publikační činnost divadelního lektora Lektor vytváří a následně vydává metodické pracovní listy a doplňující didaktický materiál k jednotlivých inscenacím, které jsou určeny pro učitele a pro vedoucí studentských a dětských divadelních souborů. Na základě metodologické inspirace pedagogové mohou připravit žáky/studenty na recepci divadelního tvaru a skrze jeho následnou reflexi tak rozvíjet jejich vztah k divadelnímu umění, schopnost pojmenovávat prvky inscenace a vytvářet si vlastní svébytný názor. Další neméně podstatnou náplní práce divadelního lektora je: Organizační, marketingová, administrativní činnost a fundraising V rámci organizační činnosti zajišťuje prostory pro workshopy a debaty, komunikuje s danými školami, hledá vhodný termín pro průběh aktivit a přizpůsobuje svou činnost běžnému chodu divadla, diskutuje s vedením divadla o směřování lektorských aktivit a informuje jej o průběhu realizovaných akcí, komunikuje nejen s vedením divadle, ale i s personálem při běžném provozu. Marketingová činnost Lektor zajišťuje návštěvu představení dané školy, komunikuje s vedením školy či s pedagogem, doporučuje nejvhodnější titul pro danou věkovou skupinu, komuni24

25 kuje s obchodním oddělením a zajišťuje rezervaci lístků, zajišťuje webové stránky lektorského oddělení a jeho propagační činnost (informační letáky, sborníky činnosti, organizuje besedy s vedením škol a pedagogy). Fundraising V českém prostředí funguje divadelní lektorství ve většině případů z velké míry za finanční podpory státu, daného města, grantů, sponzorů a mecenášů. Součástí jeho činnosti je komunikace a pracovní schůzky s těmito personami/organizacemi, vypisuje žádosti o grant, spravuje financování divadelního oddělení a vydává výroční zprávy. Funkci organizační a marketingovou si lektor často dělí s produkčním, vedoucím obchodního oddělení divadla či personálem na koordinaci mimořádných projektů. Mnohdy nelehkým úkolem lektora je zkoordinovat a přizpůsobit svou pracovní činnost s harmonogramem a běžným chodem divadla, což je často oboustranně náročná záležitost, zvlášť pokud se budeme bavit o provozu klasického kamenného divadla s častým repertoárem jako je Národní divadlo moravskoslezské. Divadelní lektor zpravidla funguje v neziskové organizaci při profesionálním divadle, jenž využívá zázemí a záštitu daného divadla. Obecný název těchto institucí zní lektorské oddělení při profesionálním divadle, což je chápáno jako samostatné pracovní oddělení v profesionálním divadle, které se zabývá organizací, propagací a realizací divadelně-pedagogických činností, které funguje v prostorech daného divadla nebo má již vybudované vlastní zázemí (např. Labyrint při divadle Drak). 25

26 2.Národní divadlo moravskoslezské Národní divadlo moravskoslezské se sídlem v Ostravě je největším a nejstarším profesionálním divadlem v Moravskoslezském kraji a zároveň největší kulturní institucí zřizovanou statutárním městem Ostrava. Divadlo má jako jediné na Moravě čtyři umělecké soubory operu, činohru, balet a operetu/muzikál, které hrají pravidelně na dvou stálých scénách: v Divadle Antonína Dvořáka a Divadle Jiřího Myrona. 2.1.Základní údaje Zřizovatel Národního divadla moravskoslezského je statutární město Ostrava podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, zřizovatelskou funkci vůči příspěvkovým organizacím. Úkoly zřizovatele plní rada města mimo jiné i prostřednictvím odborů magistrátu v souladu s organizačním řádem, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu města Stručná historie NDMS 28. října 1918 byl oznámen konec války a vznik Československé republik a tato skutečnost uvedla české divadlo do nové situace. Zastánci českého divadla si začali dělat nároky na reprezentativní a technicky lepší budovu německého Městského divadla. Ke konci 1. Světové války zazněla poprvé otázka reprezentativního a stálého českého divadla v metropoli Moravskoslezského kraje, v Ostravě. Divadlo mělo být symbolem národnostní síly a odvahy v soupeření s německým obyvatelstvem na Ostravsku. Na počátku roku 1918 byl ustanoven název tohoto nového divadla: Národní divadlo moravskoslezské (NDMS). Oficiální činnost však začala až 12. srpna Oficiální stránka Statutární město Ostrava oficiální portál [online: [cit ]. 26

27 operou Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany v budově Městského divadla. Prvním ředitelem se stal Václav Jiřikovský a spolu s dramaturgem Vojtěchem Martínkem odstartovali hned následující sezónu a novou etapu stálého českého divadla v Moravské Ostravě. Snažili se prosadit především představení s nacionalistickým a demokratickým podtextem. Zaměřili se na současné české drama a hry z 19. století. Převažovala snaha o předvedení her, které vycházely z regionální problematiky Ostravska. Jednou z nejvýznamnějších osobností v historii ostravského divadla byl režisér Jan Škoda, který v NDMS působil v poválečné etapě. Po období plném komerčních představení nasadil opačný program, ve kterém se snažil opět vrátit k estetickým hodnotám divadla. Změnila se funkce scénografa, který se začal spolupodílet na vytváření inscenace. Společně s jedním z nejbližších Škodových výtvarníků Janem Sládkem odstranili z činohry tvorbu typových kulis a malířské perspektivy března 1939 se do Ostravy dostala okupační vojska, divadlo se přestěhovat zpět do Národního domu a název byl změněn na České divadlo moravskoostravské. Osvobození od německých okupačních vojsk bylo oslaveno první slavnostní poválečnou premiérou, operou Prodaná Nevěsta (Bedřich Smetana). V divadle proběhla organizační změna, vedení divadla se ujala divadelní komise, která změnila stávající jméno na Zemské divadlo v Moravské Ostravě. Dramaturgie se zaměřila na dramata ruská a sovětská a na nové původní domácí hry. V progra mu tak zbylo jen málo místa na světovou klasiku a současnou západní tvorbu. Po několika změnách ve vedení činoherního souboru přichází do Ostravy Radim Koval. Činohra za jeho vedení dosáhla vynikající kvality. Společně s dramaturgem Vojtěchem Kabeláčem, který v divadle působil v letech a později , určovali ráz ostravského divadla. Svými inscenacemi se Radim Koval soustředil především na soudobé české dramatiky Vratislava Blažka, Pavla Kohouta, Václava Havla aj. 23 Významnou osobností předrevolučního období se stal režisér Jan Kačer, kte22 VOJTASÍKOVÁ, Tereza. Národní divadlo moravskoslezské po přelomu tisíciletí : bakalářská diplomová práce : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při semináři estetiky: Teorie a dějiny divadla. Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph.D., str Taktéž. 27

28 rý zde působil v letech Podle slov Jiřího Štefanidese, citace: V Kačerových inscenacích bylo také poprvé zřetelně exponováno jedno velké (dramaturgické) téma: totiž téma odpovědnosti za mladou generaci, která u nás v té době vstupovala do života morálně destruované společnosti. 24 Odchod Jana Kačera z Ostravy v osmdesátém šestém roce minulého století byl velikou ztrátou pro tamější divadlo. NDM od roku 1989 Po sametové revoluci nastaly personální změny v řadách vedení divadla. Mnoho dosavadních umělců odešlo a na jejich místa nastupovali noví divadelníci. Přesto nastala další divadelní krize. Počet zájemců o divadlo poklesl. Vliv mělo také nejednoduché převedení správy divadla od Severomoravského KNV, které zaniklo, pod Magistrát města Ostravy. 25 Na začátku devadesátých let se osamostatnilo Divadlo Petra Bezruče a také Komorní scéna Aréna se stálým souborem, přejmenovaná z Divadla Hudby v roce Třetím divadlem je Divadlo loutek Ostrava. Dne 20. ledna 1995 rozhodla Rada města Ostravy, aby se Státní divadlo Ostrava zpět přejmenovalo a přijalo za své svůj původní historický název Národní divadlo moravskoslezské. Ateliér pro děti a mládež funguje od roku 2012 a přizpůsobuje se danému repertoáru divadla NDM, proto v této části práce zmapuji dramaturgii divadla od tohoto roku. 24 RYWIKOVÁ, Bohdana: Almanach Národního divadla moravskoslezského. Ostrava: Národní divadlo morvskoslezské, 1999, s VOJTASÍKOVÁ, Tereza: Národní divadlo moravskoslezské po přelomu tisíciletí : bakalářská diplomová práce : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií při semináři estetiky:teorie a dějiny divadla. Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph.D., str

29 2.3.Repertoár Národního divadla moravskoslezského od sezóny 2011/2012 do roku Sezóna 2011/ 2012 Funkci hudebního ředitele zastával Robert Jindra, šéfa činohry Pavel Šimák, šéfa baletu Igor Vejsada a šéfka operety/muzikálu Gabriela Petráková. První premiérou sezóny byla opera zaměřená na nejmladší diváky HRAJEME OPERU! KOMINÍČEK dle předlohy Benjamina Brittena v režii Lubora Cukry. Dále repertoár opery tvořila v této sezóně především klasická díla jako: NABUCCO (Giuseppe Verdi) v režii Michaela Taranta, PRODANÁ NEVĚSTA (Bedřich Smetana) v režie Ilji Racka a JEJÍ PASTORKYŇA (Leoš Janáček) v režii Michaela Taranta. Činohra NDM přinesla pro tuto sezónu sedm inscenací. Jako první proběhla premiéra známého titulu, příběh o květinářce Líze Doolittlové PYGMALION v režii Pavla Šimáka. V repertoáru nechyběla ani rodinná inscenace: klasická česká pohádka SŮL NAD ZLATO v Divadle Jiřího Myrona v režii Zoji Mikotové. Ze světové klasiky uvedlo Divadlo Antonína Dvořáka Čechovo drama IVANOV v režii mladého režiséra Štěpána Pácla. Z původní české tvorby byla inscenována hra KUŘAČKY, která pochází z autorské dílny Anny Saavedry a režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové. Na scéně operety/muzikálu se objevil titul BALADA PRO BANDITU v muzikálovém zpracování v režii Petera Gábory, v závěru sezóny pak titul PERFECT GAME (původní moderní muzikál autorské dvojice Jiří a Jan Burianové). Dále byla uvedena komediální klasika Carla Goldoniho POPRASK NA LAGUNĚ, režie Janusz Klimsza. První baletní premiérou sezóny byl klasický baletní titul DÁMA S KAMÉLIEMI v choreografickém a režijním zpracování světově uznávaného choreografa Allena Yu. Je nutné zmínit autorský projekt baletního souboru PADAJÍCÍ ANDĚLÉ (inspirovaný texty a životem spisovatele Jeana Geneta), který vznikl za spolupráce tanečníků baletního souboru a sólistů činohry s cirkusovými umělci a se členy vyřazených sociálních skupin. Projekt vznikl pod režií francouzského choreografa Philippa Talarda. 29