Zpráva o stavu lidských práv

Transkript

1 Zpráva o stavu lidských práv v ČR v roce 2012

2 Obsah Úvodní slovo Diskriminace Vzdělávání Zaměstnávání Bydlení Zdravotní péče Hate crime zločiny z nenávisti Politika: extremismus, populismus, fašizace Hatespeech Násilí z nenávisti Ze statistik Nepřijatelná námitka podjatosti Vězeňství Kapacitní stav českých věznic a délka trestů Monitoring vazebních věznic Navrhované změny týkající se výkonu vazby a trestu odnětí svobody Dluhy odsouzených Policie Generální inspekce bezpečnostních sborů Vyřizování stížností na postup policie (Ne)zákonné postupy strážníků a policistů Svoboda projevu Svoboda projevu a její postih Sociální práva Sociální reforma Životní úroveň Zaměstnání Bydlení Veřejná služba DONEZ skarty Nezákonné postupy ve správním řízení Sociální bydlení Chybějící zákon o sociálním bydlení Ubytovny jako jedna z forem sociálního bydlení Nový občanský zákoník a úprava některých aspektů nájemního vztahu Protiústavní a populistické předpisy Novela zákona o přestupcích Obecně závazná vyhláška města Krupka Postavení Romů v České republice K příčinám patří chudnutí a stereotypy Diskriminace jako součást řešení Vnitřní nepřítel, frustrace Změna u běžných lidí Média: neprofesionalita a neetičnost trvá Vymyšlené případy Rasismus, xenofobie a populismus politiků Práva dětí Systém ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti Násilí na dětech Tělesné tresty dětí Podpora rodinného života Práva žen

3 11.1. Prosazování rovnosti mužů a žen Kvóty snaha o dosahování rovnosti Důsledky nerovnosti mužů a žen Domácí násilí Předporodní, porodní a poporodní péče Protiprávně sterilizované ženy Práva seniorů Situace seniorů v České republice Tíživá situace v oblasti bydlení Nenávistné projevy Diskriminace Starší osoby jako zranitelní spotřebitelé Násilí na seniorech Práva osob se zdravotním postižením Organizační změny ve výkonu agendy nepojistných dávek Situace rodin osob se zdravotním postižením Správní řízení o dávkách pro osoby se zdravotním postižením a příspěvku na péči Posuzování zdravotního stavu pro účely posouzení nároku na dávky průkazu pro osoby se zdravotním postižením a příspěvku na péči K některým projevům diskriminace Práva pacientů Zdravotní reforma. Zdravotní péče v. zdravotní služby Standard a nadstandard. Regulační poplatky Národní zdravotnický informační systém Restrukturalizace lůžkového fondu Omezovací prostředky Případy používání omezovacích prostředků v praxi Chirurgické kastrace Práva sexuálních menšin Adopce dětí Co přináší nový občanský zákoník Homofobní a nenávistné projevy Cizinci v ČR Legislativní rámec Vízová politika a ochrana státních hranic Pobyt na území praktické problémy povolovacího řízení Přístup a postavení cizinců na českém trhu práce Integrační politika Přístup ke zdravotní péči pro cizince Politická participace cizinců Mezinárodní ochrana Nová právní úprava nabývání státního občanství Extradice Zákaz mučení a právo na spravedlivý proces Záruky dožadující strany Extradiční v. azylové řízení Další problematická zjištění extradičních řízení...86 Příloha č. 1: Případy násilí z nenávisti a diskriminace - příklady...87 Příloha č. 2: Případy zásahů příslušníků Policie ČR a obecní policie...89 Příloha č. 3: Příklady smyšlených a mediálně zkreslených případů...91 Příloha č. 4: Příklady rasistických, xenofobních či populistických...93 výroků politiků...93 Zdroje

4 Poděkování Vřelý dík patří všem níže uvedeným, kteří finančně podpořili vydání Zprávy o stavu lidských práv v ČR za rok 2012: Bunžová Monika, bývalá kolegyně a stálá příznivkyně ČHV Došková Miluše, soudkyně Nejvyššího správního soudu Formánková Vlasta, soudkyně Ústavního soudu Šimáčková Kateřina, soudkyně Ústavního soudu a Karel Čermák, vedoucí společník Advokátní a patentové kanceláře Čermák a spol. 4

5 Úvodní slovo Vážení čtenáři, dříve než se dostanu k věcnému hodnocení úrovně lidských práv za rok 2012, musím velice poděkovat Anně Šabatové, která vedla Český helsinský výbor znamenitým způsobem minulá léta a ještě v loňském roce tento úvod psala ona. Lidským právům se věnovala celý život, a proto je velmi těžké udržet jí nasazenou laťku. Mohu se o to jenom snažit a navázat na práci její i všech členů ČHV a jejich spolupracovníků. Pokud jde o stav lidských práv a jejich dodržování v minulém roce, musíme bohužel opětovně konstatovat, že se situace nelepší. Problematických otázek přibývá a není téměř oblasti, ve které by nedocházelo ke zhoršení. V důsledku narůstajících sociálních problémů ve společnosti zůstávají základní lidská práva a jejich dodržování i nadále na okraji zájmu a to nejen politické veřejnosti. Je nutné připustit, že v oblasti sociálních práv je situace mnohých lidí nejen neradostná, ale přímo zoufalá. Lidé přicházejí o práci nikoli vlastní vinou, jen stěží získávají novou a bez finančních prostředků nejsou schopni dostát svým závazkům. Nastává začarovaný kruh, pocit beznaděje a absolutní frustrace. V souvislosti s výše uvedeným dochází pro většinu občanů, z nejrůznějších skupin obyvatel, ke zhoršování kvality života prakticky ve všech oblastech. Snižuje se dostupnost zdravotní péče. Stále přibývá lidí s nejistou bytovou situací a lidí bez domova. Zákon o sociálním bydlení stále neexistuje, ani se na něm nepracuje a situace se v této oblasti prudce zhoršuje. Vláda, která končí, neudělala nic proti spekulantům s ubytovnami a nechala těmto majitelům volné pole pro lichvu. Nadále se věnujeme situaci Romů žijících v České republice, která se prudce zhoršuje a protiromské nálady se šíří do dalších krajů. K radikálním projevům osob a uskupení, které můžeme označit za extremistické, se přidává běžná veřejnost a osvojuje si výroky, které by ještě donedávna nevyslovila. Vzrůstající nenávist vůči romské komunitě bezpochyby vyplývá i z neutěšené situace občanů majoritní společnosti. Hledat viníky takového stavu je třeba především mezi politickou veřejností, která svou nečinností a přehlížením zásadních problémů přispívá k celkové radikalizaci obyvatel. Palčivým problémem loňského roku bylo zavedení tzv. skaret, které přivedly mnoho příjemců dávek do kritické situace. Příznivou zprávou je, že jejich platnost bude s největší pravděpodobností ukončena. Škody, které byly napáchány za relativně krátkou existence tohoto opatření, ale přetrvávají. Pozitivní reakce vyvolalo rozhodnutí Ústavního soudu, které zrušilo ukládání sankce vyplývající z nepřijetí nabídky výkonu veřejné služby. Sankční vyřazení z evidence Úřadu práce kritizovala loňská zpráva jako šikanu nezaměstnaných, díky postoji Ústavního soudu podařilo významně zamezit. Šikanózní systém DONEZ byl již od počátku svého zavedení kritizován. Svému deklarovanému účelu zamezení nelegálního zaměstnávání nedosáhl, dosáhnout ani nemohl, naopak vedl k vytěsňování osob z přístupu k systému sociálního zabezpečení. Rovněž systém DONEZ by měl být brzy ukončen. Publikovali jsme kritickou zprávu o vazebních podmínkách ve věznicích, která vzbudila oprávněný zájem. Věříme, že subjekty odpovědné za tuto oblast přijmou naše připomínky jako podnět a ČHV tím přispěje ke zlepšení podmínek vazby, kde se na obviněné musí pohlížet jako na nevinné. Podpořili jsme stanovisko k návrhu nového cizineckého zákona, kterým dochází k zásadnímu zhoršení práv cizinců v naší zemi. Věříme, že ve stávající podobě nebude zákon přijat. 5

6 Odsuzujme extradice osob do zemí, ve kterých podle našeho názoru není garantováno dodržování základních práv osob, s nimiž bylo nebo má být vedeno trestní řízení. Především je nepřípustné vydat osobu bez ukončeného azylového řízení. Případ Alexeje Torubarova byl znakem toho, jak se naše země chová k lidem, kteří jsou často ve vlastních zemích ohroženi na zdraví nebo i na životě. Lidská práva jsou právem každé lidské bytosti na důstojné zacházení. Protože za prioritu se v dnešním světě považuje ekonomika a technika, zůstávají lidská práva stále na konci všech žebříčků a jsou nadále pošlapávána. Naše práce tedy pokračuje. Za přípravu Zprávy o stavu lidských práv, již devatenáctou v řadě, děkuji především Michaele Tejnorové a dalším spoluautorům, Evě Valentové, Františkovi Kostlánovi, Lucii Rybové a Sylvii Kruml Singerové. Děkuji všem, kdo v ČHV pracovali a pracují, i všem, kdo spolupracují na lepším obraze světa. Táňa Fischerová Předsedkyně Českého helsinského výboru 6

7 1. Diskriminace Diskriminace je v české společnosti, i přes téměř čtyřletou existenci antidiskriminačního zákona 1, stále běžným jevem. Naopak lze říci, že v důsledku ekonomické a sociální krize společnosti jsou diskriminační praktiky četnější a sofistikovanější. Již méně se dnes lze setkat s přístupem, kdy je osoba znevýhodněna přímo v souvislosti se znakem, který patří mezi diskriminační důvody. S diskriminací se v mnoha oblastech života (zaměstnávání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a další) setkávají nejrůznější skupiny osob ženy, senioři, mladí lidé, příslušníci národnostních i sexuálních menšin nebo osoby se zdravotním postižením. Diskriminace přitom může být pouhým předstupněm projevu nenávisti. V otázkách diskriminace je klíčové, aby se oběti diskriminace obracely na soudy a vymáhaly své zákonné nároky. Zejména touto cestou lze docílit změny společenského a právního prostředí, v němž bude diskriminační jednání postupně účinně potíráno. Diskriminačních sporů je však velmi málo. Např. ze zjištění veřejného ochránce práv vyplývá, že osoby, v jejichž případech ochránce shledal diskriminaci, většinou nechtějí žalobu podávat. Nejčastěji z důvodů nejistoty ohledně výsledku řízení, výše soudních výloh a nemožnosti nalézt kvalifikovanou právní pomoc. 2 Nedostatkem je také neexistence komplexní úpravy bezplatné právní pomoci. Rovněž zavedení možnosti tzv. actio popularis by zejména v diskriminačních sporech bylo účinným nástrojem. Velkým deficitem v oblasti diskriminace je skutečnost, že ČR doposud neratifikovala Protokol č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ). Protokol stanoví všeobecný zákaz diskriminace, neváže se tedy pouze k užívání práv garantovaných Úmluvou, ale působí ve vztahu ke každému právu zakotvenému ve vnitrostátním právním řádu. Českou republiku k ratifikaci v loňském roce vyzvalo mj. Parlamentní shromáždění Rady Evropy Vzdělávání Vzdělávací systém České republiky přispívá spíše k exkluzi než k inkluzi. Stále trvá segregace zejména romských dětí v systému základního vzdělávání. Snahy o zavádění inkluzivních hodnot do systému základního vzdělávání, které byly promítnuty do Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání schváleného vládou v roce 2010, byly zastaveny s příchodem ministra Josefa Dobeše (2010). V květnu 2011 se v reakci na zastavení procesu většina expertů rozhodla vystoupit z pracovních skupin, které byly ustanoveny za účelem naplňování výše uvedeného plánu. 4 V současné době lze o inkluzi hovořit pouze v případě jednotlivých škol. Například Komisař Rady Evropy pro lidská práva po své návštěvě ČR v roce 2012 ve své zprávě upozornil na nutnost zásadní změny přístupu, který klade důraz na začlenění všech žáků do hlavního vzdělávacího proudu. Komisař vyzval příslušné orgány, aby se zavázaly k postupnému vyřazování praktických škol ze systému vzdělávání a přijaly inkluzivní vzdělávání jako základní zásadu vzdělávacího systému, která se týká také dětí se zdravotním postižením. 5 1 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: 2 Srov. Veřejný ochránce práv. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok Dostupné z: 3 Viz Parlamentní institut. Vybraná témata 11/2012. I. Výňatky z aktuálních rezolucí PS RE obsahující výzvy, aby ČR ratifikovala některé úmluvy RE II. Národní parlamenty garanti lidských práv v Evropě III. Zajištění dodržování a účinnosti Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Dostupné z: 4 Viz Inkluze.cz. NAPIV se rozpadá. Dostupné z: 5 Srov. Council of Europe. Report by Nils Muižnieks, Council of Europe Commissioner for Human Rights, following his visit to the Czech Republic, from 12 to 15 November Dostupné z: 7

8 Open Society Foundations vyzvala v listopadu 2012 vládu ČR, aby ukončila systematickou segregaci romských dětí ve vzdělávání. 6 Ve svém společném dopise z dubna 2013 vyzvali Evropské centrum pro práva Romů, Amnesty International a Open Society Justice českou vládu, aby zastavila segregaci romských dětí ve vzdělávacím systému. 7 Veřejný ochránce práv, který je zákonem pověřen zabývat se otázkami diskriminace, provedl v období prosince 2011 až května 2012 výzkum zaměřený na neadresný sběr etnických dat žáků základních škol praktických. 8 Výzkum byl proveden mj. v návaznosti na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní proti České republice z roku , který v posuzovaných případech shledal nepřímou diskriminaci způsobenou zařazováním romských dětí do zvláštních škol (nyní označovaných jako praktické), určených pro děti se zdravotním postižením. Cílem výzkumu ochránce bylo ověřit, zda je zachováváno právo dětí na rovné zacházení v oblasti základního vzdělávání. Informace byly získávány od pedagogů náhodně vybraných škol i od pracovníků ochránce, kteří zjišťovali údaje přímo ve školách. Získaná data o národnostním složení žáků praktických škol byla neadresná, názvy škol, jména učitelů nebo žáků nebyly zveřejněny. Výsledky výzkumu potvrdily již dřívější odhady a výzkumy, že více jak třetinu žáků praktických škol tvoří romské děti. Při zastoupení Romů v celkové populaci ČR mezi 1,4 2,8 % 10 by obdobný poměr měly vykazovat také navštívené školy. Procentuální podíl však dosáhl 32 % (na základě pozorování pracovníků ochránce), resp. 35 % (na základě vyplnění dotazníků třídními učiteli). Podle ochránce jde o nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Ochránce zdůraznil, že nejlepšímu zájmu dítěte nepochybně odpovídá získání úplného a kvalitního vzdělání, které je podmínkou úspěšného startu do dalšího života. Mělo by být prvotním a společným zájmem celé státní správy, aby se všem dětem, bez ohledu na povahu jejich znevýhodnění, dostalo takového vzdělání a takových edukačních metod, které maximálním způsobem rozvinou jejich nadání a které naopak co nejefektivněji zmírní jejich počáteční znevýhodnění. Ochránce také upozornil, že podle čl. 24 odst. 2 písm. b) Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením 11, která je pro Českou republiku závazná, je povinností smluvních států zajistit, aby měly osoby s postižením na rovnoprávném základě přístup k inkluzívnímu, kvalitnímu a bezplatnému vzdělávání. Na základě provedeného výzkumu ochránce doporučil vládě předložit novelu školského zákona 12, aby byla jednoznačně a bezrozporně zakotvena přednost individuální integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné základní škole. Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ochránce doporučil změnu právní úpravy tak, aby byla možnost zařazení žáka bez zdravotního postižení do speciální třídy nebo školy z vyhlášky Viz také The Organisation for Economic Co-operation and Development (OECD). OECD Reviews of Evaluation and Assessment in Education, Czech Republic, MAIN CONCLUSIONS. Dostupné z: reviews.htm. 6 Srov. Nadace Open Society Fund Praha. Ukončete diskriminaci romských dětí, vyzvala Open Society Foundations českou vládu. Dostupné z: 7 Srov. Amnesty International. Česká vláda slevuje ze svých závazků ohledně inkluzivního vzdělávání. Dostupné z: znění společného dopisu dostupné z: %E2%80%93-ngos-sound-alarm/ Viz Veřejný ochránce práv. Výzkum veřejného ochránce práv k otázce etnického složení žáků bývalých zvláštních škol. Dostupné z: 9 Rozsudek ESLP ze dne ve věci D. H. a ostatní proti České republice, stížnost č /00. Dostupné z: 10 Veřejný ochránce práv vycházel z údajů tisíc Romů žijících na území ČR a celkového počtu obyvatel Vyhlášena pod č. 10/2010 Sb. m. s. 12 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: 8

9 o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami 13 vypuštěna, neboť uvedené ustanovení je v rozporu se školským zákonem. Školský zákon umožňuje zřizovat speciální školy nebo třídy pouze pro děti se zdravotním postižením. Vyhláška by proto mohla být v rozporu také s ústavně zaručeným právem na vzdělání včl.33 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ). Ministerstvu dále doporučil novelizovat právní úpravu tak, aby školy od byly povinny Ministerstvu vykázat údaje, zda vzdělávají žáky podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (dále jen Příloha programu ) 14, a případně sdělit přesný počet těchto žáků. Ministerstvo by mělo do vytvořit přesnou evidenci bývalých zvláštních škol spolu s informacemi o počtu žáků vzdělávaných podle Přílohy programu a zařídit její pravidelnou aktualizaci. Ministerstvo v reakci na výzkum ochránce i kritiku ze strany domácích i mezinárodních organizací připravilo Plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti České republice rovné příležitosti (dále jen Plán ) 15. Plán zapracovává výše uvedená doporučení ochránce. Jedním z dalších cílů Plánu je např. revize diagnostických nástrojů, která má zajistit kulturně neutrální přístup. ČR má zavést nediskriminující a plně funkční diagnostický systém, prostřednictvím kterého bude znemožněno nesprávné zařazování romských dětí do programů pro žáky s lehkým mentálním postižením. Jedním z velmi podstatných záměrů Plánu je, že u základních škol praktických nebudou moci být zřizovány mateřské školy a přípravné třídy. V dnešní době tomu tak je, čímž dochází k tomu, že již v mateřských školách jsou děti připravovány pro vstup do praktických škol. Zásadní požadavek priority individuální integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné základní však zůstává nevyslyšen. 16 Veřejný ochránce práv v loňském roce vydal doporučení v oblasti diskriminace, které se týká přístupu k předškolnímu vzdělávání. 17 Ochránce v něm uvedl, že hlavní úlohou mateřských škol je poskytovat dítěti vzdělání. Až jako sekundární funkci škol lze považovat hlídání dětí. O přijetí či nepřijetí dítěte k předškolnímu vzdělání rozhoduje výlučně ředitel zařízení, a to jako orgán státní správy. Ředitel musí každé rozhodnutí řádně a podrobně odůvodnit. Ve svém doporučení ochránce mj. uvádí, že rozlišování podle věku jako jednoho z kritérií přijímání dětí je legitimní, nelze však zavést paušální vyloučení stanovením bezpodmínečné minimální věkové hranice pro přijetí dítěte, která je vyšší než zákonná hranice tří let. Kritérium trvalého pobytu dítěte je legitimní, není-li bezpodmínečné, ale zvýhodňující. Trvalý pobyt jednoho nebo obou rodičů (zákonných zástupců) v obci však legitimní není. Hledisko zaměstnanosti rodičů nelze používat paušálně, ale pouze v konkrétních odůvodněných případech jako podpůrné kritérium. Pokud je při rozhodování o přijetí znevýhodněno dítě, jehož matka/otec je na mateřské/rodičovské dovolené s jiným dítětem, jedná se o diskriminaci. 13 Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: 14 Viz Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Dostupné z: 15 Viz Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. PLÁN OPATŘENÍ PRO VÝKON ROZSUDKU EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA V PŘÍPADU D. H. A OSTATNÍ PROTI ČESKÉ REPUBLICE ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI. Dostupné z: DU+PRO+LIDSK%C3%81+PR%C3%81VA+P%C5%98%C3%8DPADU+OSTATN%C3%8D+PROTI+%C4%8CESK%C3%89+REPUBLIC E. 16 Srov. Veřejný ochránce práv. Připomínky ochránce k navrhované novele školského zákona. Dostupné z: Dne 1. července 2013 vstoupila v účinnost novela vyhlášky č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), podle které má každá škola předávat Ministerstvu údaje o vzdělávání žáka podle Přílohy programu, včetně informace o způsobu integrace žáka. 17 Viz Veřejný ochránce práv. Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání. Dostupné z: 9

10 V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu z května , podle něhož rozhodnutí ředitele o přijetí či nepřijetí dítěte do mateřské školy je rozhodnutím správního orgánu, které podléhá soudnímu přezkumu. Nejvyšší správní soud také upozornil na povinnost dodržovat zásadu rovnosti v přístupu ke vzdělání: Mezi demokratické principy (principy rovnosti a zákazu diskriminace a neodůvodněně nerovného zacházení jako esenciální zásady materiálního právního státu), jistě patří i fundamentální zásady správního řízení, jako nutnost zohlednit při rozhodování konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, přičemž tyto zásady nacházejí svůj výraz právě v odůvodnění rozhodnutí. Podmínky přijímání do předškolních vzdělávacích zařízení musí být proto určeny předem a musí vycházet z principu rovnosti příležitostí Zaměstnávání Diskriminace v oblasti práce a zaměstnávání se netýká pouze zaměstnanců, ale také uchazečů o zaměstnání. Nelze zpochybňovat zaměstnavatelovo právo vybrat si do svého pracovního kolektivu osoby podle svého uvážení a potřeby, při svém výběru však nesmí s uchazeči zacházet diskriminačně. V období března až června 2012 ČHV provedl malý průzkum pracovních inzercí (500 inzercí), který navazoval na rozsáhlý průzkum veřejného ochránce práv provedený v roce Z našeho průzkumu vyšlo přes 12 % z celkového počtu analyzovaných inzercí závadných (diskriminačních). K nejčastějším důvodům přitom stále patří věk a pohlaví, pod nějž se řadí také těhotenství, mateřství nebo otcovství. Největším problémem spočívá ve formulaci jednotlivých inzerátů, což může např. starší/mladší uchazeče či ženy/muže odradit, aby se na avizovanou pozici hlásili. Přednastavený systém zadávání inzercí obsahuje katalog oborů a profesí, který člení pracovní nabídky způsobem, který je již sám o sobě zavádějící užitím pojmu např. asistentka, hosteska, pokojská. Správné strukturování pracovních nabídek by mohlo výrazně podpořit úbytek diskriminačních a zavádějících inzerátů. V inzerátech se nejčastěji objevují skryté výhody, jako je práce v mladém kolektivu, v této souvislosti se objevuje též pojem dynamický kolektiv. V případech přímé diskriminace je výslovně uvedena věková hranice, která je jedním ze zaměstnavatelova pohledu rozhodujících kritérií (např. vhodné pro věkovou hranici nad 45 let, my jsme usměvaví, ve věku let, a Vy? ). Diskriminace na základě národnosti nebo státní příslušnosti se objevila ve zkoumaných inzerátech pouze ve formě diskriminace nepřímé. Může na ni ukazovat požadavek zaměstnavatele zaslat spolu s životopisem také fotografii a/nebo požadavek plynulé češtiny jazykem i písmem či 100 % ovládání českého jazyka bez chyb. Obojí je samozřejmě vždy nutné posuzovat s ohledem na konkrétní druh pracovní pozice. Požadavek lze považovat za závadný zejména u pozice, jejíž náplní je většinou manuální práce. Třebaže diskriminaci v přístupu k zaměstnání z důvodu rasy, etnicity nebo národnosti nelze na základě provedeného průzkumu inzercí považovat za převažující, realita je zcela odlišná. Zajímavé bylo naše zjištění, že u pracovních míst manuálního charakteru převažovala diskriminace na základě pohlaví, zatímco u pracovních pozic vedoucích či tvůrčích pracovníků se častěji objevovala diskriminace na základě věku. Diskriminačním praktikám v přístupu k zaměstnání čelí i jiné skupiny osob, např. osoby se zdravotním postižením. Zaměstnavatel nesmí nepříznivě zacházet se zaměstnanci z důvodu 18 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 1 As 35/ Dostupné z: 19 Viz Český helsinský výbor. Průzkum pracovních inzercí. Dostupné z: Výzkumem pracovních inzercí se již v roce 2007 zabývala Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. 10

11 zdravotního postižení, naopak musí být aktivní v otázkách odstranění objektivních překážek, které zaměstnanci ztěžují nebo znemožňují výkon pracovní činnosti (tj. má povinnost přijmout přiměřená opatření). Opomenutí přijmout přiměřená opatření může být považováno za nepřímou diskriminaci, ledaže by přijetí přiměřeného opatření představovalo pro zaměstnavatele nepřiměřené zatížení. 20 Například v konkrétním případě veřejný ochránce práv dospěl k hodnocení, že pokud by byl zaměstnanec se sluchovou vadou odmítnut pouze na základě domněnky o problematické komunikaci, jednalo by se o přímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. 21 Současná situace, tedy vysoká míra nezaměstnanosti a důvodné obavy mnoha osob ze ztráty zaměstnání, vedou k posilování zaměstnavatelovy pozice na úkor postavení zaměstnance. Zkušenosti z Poradenského centra ČHV naznačují, že v mnoha případech dochází k jednání, které lze přinejmenším označit za šikanózní, případně jde dokonce o diskriminační jednání. Některé osoby však z obavy ze ztráty zaměstnání nebo jiných následných postihů nechtějí řešit podstatu problému, ale spíše jen důsledky takového zacházení, a to způsobem, který nepovede k ukončení výdělečné činnosti. Problémy bývají také s dokazováním diskriminačního jednání. V této souvislosti se veřejný ochránce práv vyjádřil k možnosti pořízení videonahrávek rozhovorů s potenciálním zaměstnavatelem, tedy za situace, kdy se nejedná o projev osobní povahy a nahrávka se netýká soukromí zúčastněných osob, a potvrdil tak dlouhodobější pozitivní vývoj v této oblasti Bydlení Další oblast, ve které významně dochází v České republice k diskriminaci, je sektor bydlení. Přitom v důsledku mj. diskriminace v přístupu k bydlení dochází k segregaci osob, která je jednou z příčin jejich sociálního vyloučení a vytváření sociálně vyloučených lokalit. Jejich obyvateli jsou v ČR převážně Romové žijící v sociálním vyloučení. Vznik sociálně vyloučených lokalit je připisován také nedobrovolnému sestěhovávání osob, což lze označit za specifickou formu diskriminace. Komisař Rady Evropy pro lidská práva po své návštěvě v roce 2012 vyzval české úřady, aby zvýšily své úsilí v boji proti praktikám, které vedou k územní segregaci Romů. 23 Za tímto účelem by měly české úřady zajistit, aby bylo zabráněno iniciativám na místní nebo krajské úrovni, které jsou zaměřeny na odsouvání Romů do segregovaných oblastí. Diskriminace řady Romů na volném trhu s byty přetrvává. Romové ucházející se o pronájem či koupi bytu jsou častokrát vyloučeni z řad žadatelů pro svou národnost, nikoli na základě svých skutečných finančních možností. Mají proto velmi nízkou šanci dostat se do nájemního vztahu a v důsledku toho musejí často přijmout nevýhodné nabídky v nevyhovujícím prostředí k bydlení, aby se neocitli na ulici Viz např. Veřejný ochránce práv. Diskriminace v zaměstnání z důvodu zdravotního postižení (bossing a nepřijetí přiměřených opatření). Zpráva o šetření ze dne , sp. zn. 93/2011/DIS/AHŘ. Dostupné z: 21 Srov. Veřejný ochránce práv. Nepřijetí uchazeče o zaměstnání se sluchovou vadou. Zpráva o šetření ze dne , sp. zn. 217/2011/DIS/JKV. Dostupné z: 22 Srov. Veřejný ochránce práv. Nabídka práce na pozici prodávající pouze ženám. Zpráva o šetření ze dne , sp. zn. 264/2011/DIS/JKV. Dostupné z: 23 Viz Council of Europe. Report by Nils Muižnieks, Council of Europe Commissioner for Human Rights, following his visit to the Czech Republic, from 12 to 15 November Čerstvé údaje přineslo tzv. situační testování, které zorganizovala síť protirasistických organizací EGAM v květnu a červnu 2013 v pěti zemích Evropy. V České republice ho provádělo občanské sdružení Konexe v Ústí nad Labem na vzorku 20 inzerátů. Podle zjištěných výsledků byli v ČR nejvíce diskriminováni Romové, jednalo se až o 62 % případů. Viz Ryšavý, Z. Průzkum: Sehnat pronájem bytu pro Romy na volném trhu? Skoro nemožné!. Romea. Dostupné z: 11

12 Velký problém stále představují některé ubytovny nebo jiné prostory, které jsou pronajímány často v nevyhovujícím až dezolátním stavu. Často jde jen o pokoje bez vlastní kuchyně a sociálního zařízení. Výše nájemného se přitom v některých ubytovnách pohybuje nad úrovní tržního nájemného v obci, a to i několikanásobně. Platba není nastavena podle velikosti užívaného prostoru, ale podle počtu ubytovaných osob. Vlastníci ubytoven pak část či celou výši úhrady nájemného získávají z veřejných rozpočtů, neboť dávky na bydlení mohou být vypláceny přímo na účet tzv. zvláštního příjemce, kterým může být vlastník nemovitosti nebo provozovatel zařízení. Jedná se tedy jak o problém materiálních a hygienických podmínek, tak o problém finanční. Více viz kapitola Sociální bydlení. Český helsinský výbor v roce 2012 provedl na malém vzorku také průzkum inzercí v oblasti realit, konkrétně na pronájem bytů, domů a nebytových prostor. 25 Podnětem byly zkušenosti Poradenského centra ČHV i jiných subjektů, týkající se překážek v přístupu k nájemnímu bydlení nebo pronájmu nebytových prostor ze strany příslušníků národnostních menšin nebo cizinců. Výsledky potvrdily naši domněnku, že výslovně v inzerátech je diskriminační požadavek jen málokdy uveden, že se tedy jedná až o faktickou diskriminaci, na místě. Přesto jsme zaznamenali inzerce typu nepronajímám kuřákům a cizincům, nebo pronajmu mladému páru z CZ nebo SK bez zvířat!!! RK A CIZINCI OPRAVDU NEVOLAT!!!". Při monitoringu inzercí jsme objevili také požadavky na bezdětnost zájemců. Z takového požadavku lze dovodit přímou diskriminaci osob z důvodu pohlaví, neboť antidiskriminační zákon uvádí, že za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace ( 2 odst. 4). Lze ovšem hovořit i o diskriminaci nepřímé z důvodu etnicity. Veřejný ochránce práv v jednom ze svých doporučení uvedl, že kritérium počtu dětí je s vysokou pravděpodobností možné považovat za nepřímo diskriminační vůči Romům Zdravotní péče Nezisková organizace IQ Roma servis se setkala s informacemi o diskriminačním jednání ze strany stomatoložky vůči potenciálním pacientům z důvodu jejich romské národnosti. IQ Roma servis pořídil z tzv. situačního testování videonahrávky a záznamy telefonického hovoru a věc předložil k posouzení veřejnému ochránci práv. Je důležité upozornit, že lékař sice má právo odmítnout pacienta či pacientku, ale pouze z důvodů vymezených zákonem. Nemůže se přitom rozhodovat až při osobním kontaktu s pacientem či pacientkou, zda je přijme k registraci. Rozlišování založená na etnicitě představuje nejzávažnější formu diskriminace, protože přisuzuje poškozeným status osob nižší kategorie a vyvolává v nich pocit ponížení Viz Český helsinský výbor. Projevy diskriminace v realitní inzerci v ČR. Dostupné z: 26 Srov. Veřejný ochránce práv. Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu. Dostupné z: 27 Srov. Veřejný ochránce práv. Neposkytnutí zdravotní péče z důvodu etnického původu. Zpráva o šetření ze dne , sp. zn. 67/2012/DIS/JKV. Dostupné z: 12

13 2. Hate crime zločiny z nenávisti Podstata nenávistných trestných činů spočívá v jejich motivu. Jedná se o činy, které směřují vůči osobě, skupině osob či objektům, které jsou podle konkrétního i domnělého znaku přiřazeny k vymezené sociální skupině. Jejich definičním znakem je rasa, etnická či národnostní příslušnost, sexuální orientace, sociální status, věk nebo náboženské vyznání. Trestný čin spáchaný z nenávisti se popisuje jako symbolický zločin, který svým záměrem cílí nejen na způsobení újmy konkrétnímu subjektu, jde o vzkaz celé komunitě. 28 Trestní postih osob za jednání spáchané z nenávisti je prostředkem ochrany všech fyzických osob, celé společnosti a nesměřuje pouze k ochraně menšin, jak je někdy nesprávně vnímáno a interpretováno. 29 Nenávistné trestné činy jsou hojně spojovány s příslušníky pravicového extremismu. V ČR je boj proti rasismu a diskriminaci v otázce nenávistných projevů zaměřen téměř výlučně na neonacismus a pravicový extremismus. 30 Pachateli nenávistných trestných činů jsou ale také lidé, kteří se takto projevují z pouhé např. rasistické nenávisti a nelze o nich hovořit jako o členech nebo přívržencích určitého hnutí. Naopak většina pachatelů pochází z řad běžné populace a není nijak organizována. 31 Ze strany příslušných státních orgánů přitom často dochází k bagatelizaci této trestné činnosti, pokud je páchána právě běžnými osobami Politika: extremismus, populismus, fašizace Zhoršování životní úrovně u mnoho lidí zapříčiňuje vznik frustrace. Důsledky této frustrace běžných lidí jsou velmi nebezpečné, protože na povrch společně s každým zhoršením společenské atmosféry vyplouvá latentní rasismus. To následně některým z těchto lidí umožňuje demonstrovat společně s extremisty, protože v ten moment pokládají radikální řešení, včetně těch násilných, za správná. V roce 2012 sice klesl počet akcí krajně pravicových extremistů, jde však jen o klid před bouří. Neonacistické, ultrakonzervativní i fašizující bojůvky se připravují na několikery volby, které má Česká republika před sebou do Evropského parlamentu, Poslanecké sněmovny, Senátu a na radnice měst a obcí. (To potvrdily i letošní protiromské bouře v Duchově a v Českých Budějovicích, při nichž extremisté započali svou předvolební kampaň.) Každé předvolební období je příležitostí pro krajní pravici prosazovat své řešení problémů tak, aby byla slyšet v celé společnosti. Způsobů, jakým se to děje, je více. Krajní pravice má nyní několik politických subjektů, které spolu ad hoc spolupracují či jsou provázány personálně. Neznámější jsou Akce D.O.S.T. a Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS). Akce D.O.S.T. a DSSS Akce D.O.S.T. tvoří intelektuální zázemí ultrakonzervatismu, který ideově navazuje na předválečné české fašistické hnutí. V jejích řadách jsou jak lidé koketující s klerofašismem či antisemité křesťanského střihu, tak různí národovci (nacionalističtí šovinisté), odpadlí od různorodých straniček a iniciativ předchozích. DSSS pak pokračuje v činnosti neonacistické Dělnické strany, kterou rozpustil Nejvyšší správní soud jde o stejné lidi se stejnými představami o politice i světě jako takovém. 28 Viz Muhič Dizdarevič, S. Zločin z nenávisti, zločin proti všem. Romea. Dostupné z: 29 Srov. Muhič Dizdarevič, S. Zločin z nenávisti, zločin proti všem. Romea. Dostupné z: 30 Viz např. Centrum pro lidská práva a demokratizaci. ENAR Stínová zpráva, Rasismus a diskriminace v České republice2011/2012. Dostupné z: 31 Srov. In IUSTITITA. Stanovisko In IUSTITIA, o.s., k textu doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, PhD., Problematika Hate Crime. Zahraniční zkušenosti a možnost aplikace tohoto přístupu v ČR s důrazem na trestné činy z nenávisti proti cizincům. Dostupné z: 13

14 DSSS úzce spolupracuje s německými neonacisty a extremisty z dalších zemí. Jejich metodami jsou demonstrace a publicita s tím spojená, jakož i publicita vlastní, především prostřednictvím nových médií. Především DSSS cíleně využívá shora popsané frustrace a získává body v místech, kde žije více Romů pohromadě. Během svých akcí místní Romy zastrašuje a ponižuje či se o to alespoň pokouší. Účastní se jich pouliční bijci, kteří procházejí neonacistickými iniciativami tak, jak postupně vznikají a zanikají - jmenujme alespoň ty z poslední doby: Národní odpor, Autonomní nacionalisté. Tato pouliční část krajní pravice se svým rasismem nijak netají. Existuje více případů, v nichž hlavními násilníky byli právě lidé z Národního odporu, Autonomních nacionalistů či dalších neonacistických iniciativ. Krajní pravici se kvůli frustraci a dovednosti, s níž ji dovedla využít, povedlo posílit v politické oblasti svého působení. Zatímco brutální násilí pořád ještě mnoho lidí odrazuje (i když i zde čím dál méně), idejím hlásaných intelektuály z D.O.S.T. či protiromským výpadům předáků DSSS naslouchá se sympatiemi prudce stoupající počet frustrovaných lidí. DSSS tak v roce 2012 v říjnových volbách do krajských zastupitelstev získala v Ústeckém kraji 4,37 % hlasů, což bylo jen kousek od vstupu do zastupitelstva Hatespeech Nenávistné verbální projevy lze sledovat při příležitosti různých shromážděních, do nedávné doby pořádaných především krajně pravicovou scénou. V souvislosti s rostoucím společenským napětím napomáhá vytvářet prostor pro takové projevy a aktivně jedná také běžná veřejnost. Tento posun ve společnosti je patrný z monitorování mnoha protiromských protestů, které doprovázejí xenofobní, rasistická a nenávistná hesla např. Čechy Čechům, Cikáni do práce, Stop černému rasismu nebo Cikáni do plynu. Slova, která donedávna veřejně prezentovala téměř výlučně krajní pravice. Protiromské pochody a shromáždění jsou spojovány s obviňováním Romů za mnohé problémy ve společnosti, dochází k záměrné kriminalizaci Romů. Například webové stránky wikipus.net se snaží monitorovat cikánskou kriminalitu (dále také kriminalitu vietnamskou a ostatních menšin). Vytváření podvědomí o Romech jako pachatelích trestné činnosti podporuje také řada médií. 32 Např. v článku deníku Blesk autor Pavel Ryšlink píše: Že potkat skupinu Romů znamená skončit v nemocnici platí už i v Olomouci. 33 Nutno připomenout, že taková nařčení jsou založena na nepřípustné kolektivní vině a odpovědnosti. Skutečnosti, které vyvolávají a podporují protiromské nálady, mnohdy vycházejí ze lží, zkreslených nebo neúplných údajů a neobjektivních hodnocení. Názorným příkladem podobného lživého obvinění bylo údajné napadení chlapce v Břeclavi (více v kapitole Postavení Romů v České republice). Populistická, xenofobní a rasistická rétorika znějí také ze strany některých politických stran či jednotlivých politiků, a to zejména v předvolebních obdobích (viz Příloha č. 4: Příklady rasistických, xenofobních či populistických výroků politiků). Výraz nepřizpůsobivý, dehonestující označení zejména pro Romy žijící v sociálním vyloučení, na jehož nevhodné používání poukázali v roce 2011 Petr Uhl a Anna Šabatová ve 32 Viz Agentura pro sociální začleňování. Obraz Romů v médiích je stále jednotvárný, uvádí výzkum. Dostupné z: Melichar, M. Rom v médiích? Nepřizpůsobivý kriminálník. Radio Wave. Dostupné z: 33 Srov. Ryšlink, P. Exkluzivní zpověď napadených chlapců: Cikáni nás kopali do hlavy! Blesk. Dostupné z: 14

15 svém podnětu adresovaném Radě pro rozhlasové a televizní vysílání 34, přejala téměř všechna média a dostal se do slovníku některých státních orgánů. Významný prostor pro zveřejňování a šíření nenávistných projevů představuje internet webové stránky, internetové blogy, diskuse nebo sociální sítě. V rámci dlouhodobé monitorovací činnosti (nejen) extremistických webů ČHV analyzoval např. Whitemedia odboj proti multi-kulti. Tyto webové stránky obsahují nenávistná vyjádření, která kladou důraz na poškození jednotlivce nebo skupiny, kteří vykazují nějakou kolektivní odlišnost (barva pleti, příslušnost k národnostní menšině, etnické skupině, sexuální orientaci apod.). V případě střetu svobody projevu, která je jedním ze základů demokratické společnosti a podmínkou jejího rozvoje, a práva nebýt diskriminován z rasových důvodů, však právo na ochranu před projevy rasové nenávisti útočící na lidskou důstojnost musí převážit. Zneužití práva na svobodu projevu má za následek ztrátu tohoto práva. 35 Častou překážkou řádného vyšetřování nenávistných projevů na internetu bývá skutečnost, že webové stránky jsou registrované v zahraničí, zejména ve Spojených státech amerických. V důsledku aplikace prvního dodatku americké ústavy jsou takoví pachatelé fakticky nedostižitelní a nepostižitelní. 36 Takovým případem jsou také webové stránky Whitemedia odboj proti multi-kulti. Prošetřování této trestné činnosti jistě není snadné, jednotlivé státy by však měly účinně spolupracovat při jejím potírání, zvláště pokud je jejich cílem vyvolat protiprávní jednání. K trestnímu stíhání projevů rasové nenávisti zavazuje Českou republiku mimo jiné Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace Násilí z nenávisti Násilná trestná činnost s nenávistným podtextem, namířená na fyzickou integritu člověka, představuje nejzávažnější podobu trestných činů páchaných z nenávisti. Předmětem útoku není pouhá důstojnost nebo čest osob, terčem útoku je zdraví a život člověka. Pachateli násilných nenávistných útoků jsou lidé spíše mladého věku. Z policejních statistik zveřejněných ve zprávě o extremismu vyplývá relativně nízký věk pachatelů zjištěných trestných činů s extremistickým podtextem: na prvním místě je 44,7 % pachatelů ve věku let, 17,8 % dále ve věku let a 17,3 % ve věku let. 38 Nejčastějšími oběťmi násilných trestných činů páchaných z nenávisti jsou Romové, dále příslušníci ostatních národnostních menšin, cizinci, příslušníci sexuálních menšin nebo členové různých subkultur. Objevují se také velmi brutální útoky namířené proti lidem bez domova, v řadě případů vyznačující se neobyčejnou brutalitou. Pachatelé bývají tzv. 34 Viz Uhl, P., Šabatová, A. Dopis Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o používání slova "nepřizpůsobiví". Dostupné z: 35 Smyslem uvedených stránek také je shromažďovat informace o výskytu imigrantů v ČR se zaměřením na nejrizikovější černochy a muslimy které mají mj. posloužit nacionálním silám pro zacílení jejich aktivismu. Na těchto webových stránkách jsou zveřejněny osobní údaje imigrantů žijících na území České republiky. Jedná se o informace, které mají charakter osobních údajů ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů a v některých případech i údajů citlivých. Na základě všech zmíněných osobních údajů je tak možné přímo identifikovat subjekty údajů, neboť jde o údaje specifické pro jejich fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. V dubnu 2013 se ČHV obrátil s podnětem k prošetření na Ministerstvo vnitra ČR ve věci extremistického portálu White media odboj proti multi-kulti, neboť vzhledem k obsahu zde prezentovaných projevů máme důvodné podezření, že autor/ři těchto projevů se přinejmenším dopouští jednak trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle 355 trestního zákoníku, jednak trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle 356 trestního zákoníku. Více viz ČHV se obrací s podnětem k prošetření ve věci extremistického portálu na Ministerstvo vnitra. Dostupné z: 36 Viz Ministerstvo vnitra. Projevy extremismu na internetu. Dostupné z: 37 Vyhlášena pod č. 95/1974 Sb. 38 Podle zprávy o extremismu z policejních zjištění vyplynulo, že ideologie pravicového extremismu a obecně veřejný populismus získávaly nejvýraznější ohlas mezi osobami ve věku let. Závažná trestná činnost u tak mladých pachatelů vede k jednoznačnému závěru, že je nutné posílit preventivní programy směřující zejména mezi mladou generaci osob. 15

16 pachatelé na misi, tedy osoby, které považují svůj útok na bezdomovce za ospravedlnitelný až vítaný, konaný ve prospěch celé společnosti, tvrdí právnička In IUSTITIA Klára Kalibová. 39 Příklady některých násilných trestných činů z nenávisti uvádíme v Příloze č. 1: Případy násilí z nenávisti a diskriminace příklady Ze statistik Statistické informace ohledně počtu nenávistných trestných činů předložilo Ministerstva vnitra ve Zprávě o extremismu na území České republiky v roce 2012 (dále jen zpráva o extremismu ) 40, podle níž se zejména násilná trestná činnost vyznačovala vysokým stupněm latence a statistiky jsou proto pouze ilustrativní. Trestnou činnost evidují statistiky policejní, soudní a Nejvyššího státního zastupitelství. Neprovázanost těchto statistik je podle Ministerstva velkým handicapem, který však v současné době není možné technicky vyřešit. 41 Podle některých odhadů nahlásí trestnou činnost pouze omezený počet obětí, např. z důvodu špatné zkušenosti s vymáháním svých práv. 42 Pokud některé oběti trestný čin oznámí, ne vždy se orgánům činným v trestním řízení podaří nenávistnou motivaci prokázat. Zjištění a prokázání nenávistného podtextu tak závisí od činnosti policejních orgánu a státního zastupitelství. Nedostatečné nebo špatně provedené úkony trestního řízení se projeví na (ne)možnosti soudu pachatele za nenávistné jednání potrestat, případně dochází k zmírnění trestněprávní kvalifikace a pominutí nenávistného motivu. Problém je také v nedůslednosti evidovaných dat, z nichž se např. nedovíme, kdo je obětí takové trestné činnosti. V případě napadaní aktivisty Ondřeje Cakla, který se dlouhodobě zabýval monitorováním neonacistické scény, během neonacistické demonstrace v listopadu 2009 v Litvínově Janově, Okresní soud v Mostě na podzim 2012 znovu zprostil viny neonacistu, který aktivistu napadl. Podle Kláry Kalibové, zmocněnkyně Ondřeje Cakla, rozsudek může vést k radikalizaci mládeže, protože prominentní antifašista, který zvolil cestu trestného řízení, se nedočkal spravedlivého rozhodnutí." Nepřijatelná námitka podjatosti Kárný senát České advokátní komory projednával námitku podjatosti vznesenou v trestním řízení ze strany obhájce Petra Kočího proti soudnímu znalci Michalu Mazlovi. Petr Kočí, který obhajoval Lucii Šlégrovou za projevy neonacismu před Okresním soudem v Mostě, vinil znalce z podjatosti kvůli údajnému židovskému původu, který dovozoval z příjmení znalce. Michal Mazel následně rezignoval na pozici soudního znalce. 39 Srov. Kostlán, F. Oběťmi násilí se čím dál častěji stávají bezdomovci. Romea. Dostupné z: In IUSTITIA je občanské sdružení, které se zabývá násilím z nenávisti. Více viz 40 Viz Ministerstvo vnitra. Zpráva o extremismu na území České republiky v roce Dostupné z: 41 Policejní statistiky uvádí počet 173 spáchaných trestných činů s extremistickým podtextem, tj. 0,06 % podílu na celkové trestné činnosti. Podle soudních statistik bylo odsouzeno 159 osob za 163 trestných činů s rasovým podtextem, což představuj 0,22 % osob z celkového počtu odsouzených. Nejvyšší státní zastupitelství uvádí celkem 224 stíhaných osob a 213 osob obžalovaných, tj. necelé 1 % ze všech trestných činů. V roce 2012 bylo zaevidováno 9 trestných činů s antisemitským podtextem (oproti 18 v roce 2011), přitom se jednalo o 5,2% podíl z celkového počtu trestných činů majících extremistický podtext. Trestných činů motivovaných nenávistí proti Romům bylo zaevidováno celkem 52 (v roce 2011 se jednalo o 69 trestných činů). Tyto trestné činy představují téměř jednu třetinu (30,1 %) celkového počtu evidovaných trestných činů s extremistickým podtextem. 42 Srov. Mazel, M. Zločiny z nenávisti a jejich vztah k extremismu. Romea. Dostupné z: 43 Srov. Kostlán, F. Případy násilí z nenávisti: Brutalita pachatelů a špatná práce policie. Romea. Dostupné z: 16

17 Dovozovat práva či povinnosti osoby na základě jejího rasového původu musí být jednoznačně odmítnuto. Zvolený způsob obhajoby je nedůstojný a nepřijatelný v demokratickém právním státě. Kárný senát advokátovi v říjnu 2012 uložil kárné opatření spočívající v dočasném zákazu výkonu advokacie na dobu 12 měsíců. Odvolací kárný senát rozhodnutí zrušil a věc vrátil kárnému senátu k dalšímu projednání. V dubnu 2013 kárný senát opakovaně rozhodl o dočasném zákazu činnosti Viz Česká advokátní komora. Kárné řízení s advokátem JUDr. Petrem Kočím, Ph.D. Dostupné z: Česká advokátní komora. Kárné řízení s JUDr. Petrem Kočím, Ph.D.: věc vrácena k novému rozhodnutí. Dostupné z: Česká advokátní komora. Kárný senát ČAK opakovaně uložil kárné opatření advokátovi JUDr. Petru Kočímu, Ph.D. Dostupné z: 17

18 3. Vězeňství Vězeňství se ani v roce 2012 nedostalo do hlubšího zájmu veřejnosti. V roce 2012 ČHV provedl monitoring médií v této oblasti. 45 Podle výsledků tohoto monitoringu média informovala především o přeplněnosti českých věznic a v návaznosti na tento fakt o otevření nových věznic (Velké Přílepy, Rapotice). Příčinami ani důsledky tohoto nevyhovujícího stavu (např. stoupající počet vězněných osob, nepříznivé hygienické podmínky, rušení prostor pro realizaci aktivit programu zacházení v zájmu navýšení ubytovacích kapacit, zvýšené napětí a riziko konfliktů mezi odsouzenými atd.), na které ČHV dlouhodobě poukazuje, se bohužel blíže nezabývala. Podrobnější analýzu přinesl pouze článek Hany Čápové v Respektu 46, v němž autorka rozebírá studii Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu, který si položil otázku, proč vězňů v České republice stále přibývá. Studie mapuje vývoj v letech 2003 až 2011, kdy počet vězňů stoupl o bezmála sedm tisíc lidí navzdory poklesu kriminality a při stále stejné schopnosti policie objasnit případy (která tu už léta stagnuje na zhruba 40 %). Za jednu z příčin je uveden fakt, že soudci stále častěji volí nepodmíněný trest. I když u méně závažných trestných činů mohou kromě podmínky sáhnout také po peněžitém trestu, obecně prospěšných pracích či domácím vězení, stoupla pravděpodobnost uložení trestu odnětí svobody ve sledovaném období o třetinu. Mediální zájem dále mírně vzrostl v souvislosti s vazebním stíháním Davida Ratha v květnu 2012 a v počátku roku 2013 v návaznosti na vyhlášení amnestie prezidenta (viz dále) Kapacitní stav českých věznic a délka trestů Přeplněnost českých věznic je fakt, na nějž je dlouhodobě upozorňováno a Česká republika je za něj kritizována, naposledy např. ze strany Výboru OSN proti mučení (dále také CAT ) z jeho návštěvy ČR v roce CAT doporučil častější využívání alternativních nevazebních opatření v souladu se Standardními minimálními pravidly OSN pro nevazební opatření (Tokijská pravidla) a omezení množství trestů odnětí svobody, jež jsou důsledkem nedostatečné implementace alternativních trestů a jejich následného převedení na trest odnětí svobody. Vězeňská služba ČR (dále jen vězeňská služba ) ve Statistické ročence za rok 2012 uvedla: Rok 2012 se rovněž zapisuje do dějin novodobého vězeňství historickým maximem při překročení hranice vězněných osob. 48 Průměrný stav vězněných osob byl ,71. Průměrný stav ubytovacích kapacit dosáhl 111,59 % (např. ve Věznici Kuřim činil stav 134,9 %). Krátkodobé uvolnění stavu přinesla amnestie dnes již bývalého prezidenta Václava Klause ze dne První část amnestie se týkala prominutí, zahlazení nebo zmírnění některých trestů, v důsledku čehož bylo mj. z českých věznic propuštěno osob Viz Český helsinský výbor. Monitoring médií v oblasti vězeňství za rok Dostupné z: 46 Viz Čápová, H. Věznice praskají ve švech. Respekt. Dostupné z: 47 Viz Výbor proti mučení. Závěrečná doporučení Výboru OSN proti mučení k 4. a 5. periodické zprávě. Dostupné z: nelidskemu-ci-ponizujicimu-zachazeni-nebo-trestani-17700/, originální znění v angličtině dostupné z: 48 Srov. Vězeňská služba ČR. Statistická ročenka Vězeňské služby za rok Dostupné z: 49 Viz Amnestie prezidenta republiky ze dne Dostupné z: 50 Viz Vězeňská služba ČR. Informace k amnestii. Stav propuštěných na amnestii k datu , 7:00. Dostupné z: 18

19 Trestní politika by však měla být naplňována jinými prostředky, které jsou dlouhodobě efektivnější a mohou přinést lepší výsledky, než jednorázové amnestie, které jsou vždy selektivní a plošné zároveň a které nastaví situaci nespravedlivě, ačkoli to nemusí být jejich záměrem. Individuální zvažování podmíněných propuštění je daleko efektivnější. Nejlepším způsobem je propouštění s dohledem, což je i prevencí do budoucna, že trestné činy nebudou opakovány. Tristní byla absolutní nepřipravenost amnestie, resp. její okamžité důsledky na situaci propouštěných osob. Mnohdy se tito lidé neměli kam vracet. Stávalo se, že osoby opouštěly věznice v letním oblečení, uprostřed noci, bez možnosti ihned nalézt ubytování, bez dostatečného obnosu peněz apod. Je pro nás příjemným zjištěním, že počet osob, které se (do konce května) navrátily po amnestii do vězení, byl podle údajů Ministerstva spravedlnosti Druhá část amnestie, mnohem závažnější a s dalekosáhlými důsledky, se týkala zastavení těch trestních stíhání, která trvala déle než osm let. Tato část amnestie byla podrobena velmi silné, oprávněné kritice. Prezident republiky se zcela nesprávně odvolával na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kterou tímto způsobem, paušálně a absolutně, bez zohlednění individuálních okolností, nelze vykládat. 52 Bohužel statistiky stále vykazují údaje, že za relativně méně závažné trestné činy je ukládán trest odnětí svobody. Více jak polovina odsouzených v českých věznicích vykonávala v roce 2012 trest odnětí svobody maximálně do výše dvou let, jednalo se o osob z celkem odsouzených, tj. 56,6 %. Do maximální výše pěti let odnětí svobody vykonávalo trest osob, tj. 82,4 % odsouzených. Mezi nejčastěji páchané trestné činy odsouzených patří např. výtržnictví (1 241 osob), zanedbání povinné výživy (1 659 osob), krádež (8 674 osob) nebo maření výkonu úředního rozhodnutí (1 738 osob). Přitom s těmito trestnými činy bývá často spojena i povinnost k náhradě škody. Uvězněním však osoba většinou ztrácí svůj pravidelný příjem, resp. možnost udržet si či získat příjem, ze kterého by škodu hradila. Reálná zaměstnanost vězněných osob v roce 2012 činila 58,83 % (ve srovnání s rokem 2011 klesla z hodnoty 59,63 %). Míra recidivy je stále vysoká, v roce 2012 dosáhla 64 %. V roce 2012 se počet obviněných přijatých do vazby poprvé od roku 2002 snížil pod hranici šesti tisíc osob, jednalo se o 5409 osob Monitoring vazebních věznic Český helsinský výbor uskutečnil se souhlasem Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR v říjnu a listopadu 2012 monitorovací návštěvy v šesti vazebních věznicích. Následně vyhotovil zprávu, která se zaměřovala na zjištění aktuálního stavu a podmínek výkonu vazby. 53 Mezi zkoumané oblasti patřilo špatné zacházení, umisťování obviněných, materiální a sociální podmínky, zdravotní péče, kontakt s vnějším světem, informovanost obviněných o jejich právech, vnitřní řády věznic a některé další otázky. Zpráva si nekladla za 51 Viz Lidovky.cz. Zpět za mříže se zatím vrátilo 459 amnestovaných vězňů. Dostupné z: ntent=main. 52 Více viz Drda, A., Vojtek, M. Druhá část amnestie je hanebnost a naprosto neomluvitelný akt, tvrdí předsedkyně Českého helsinského výboru Šabatová. Český rozhlas. Dostupné z: 53 Viz Český helsinský výbor. Zpráva Českého helsinského výboru z monitorovacích návštěv vazebních věznic. Dostupné z: Mezi navštívené vazební věznice patřily: Vazební věznice Praha Pankrác, Vazební věznice Praha Ruzyně, Věznice Plzeň, Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno, Vazební věznice Litoměřice a Vazební věznice Ostrava. 19

20 cíl obsáhnout všechny problémy současného vězeňství při výkonu vazby, jejím záměrem bylo poukázat na okruhy otázek, s nimiž se ČHV při monitorovacích návštěvách jednotlivých věznic opakovaně setkal, doporučit možná řešení a vyvolat diskusi za účelem dosažení kýžených pozitivních změn. Ze závěrů Zprávy vyplynulo, že problém spojený s přeplněností českých věznic se týká i výkonu vazby. Výrazný negativní dopad se týká zejména kvality a kvantity poskytovaných služeb a činností uvnitř věznice. Jako nejvíce problematické oblasti jsme vyhodnotili nevyhovující materiální a hygienické podmínky, a s tím související téměř celodenní uzavření osob na cele bez možnosti smysluplného trávení času a porušování soukromí při poskytování zdravotní péče. Znepokojující je skutečnost, že se nepříznivé podmínky často kumulují. To samo o sobě má velmi škodlivý účinek na obviněné a může představovat špatné zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy. Paradoxní přitom je, že se obvinění nacházejí v podstatně horších podmínkách než odsouzení, přestože jde o osoby, u nichž je třeba důsledně ctít zásadu presumpce neviny a omezovat jejich práva jen v míře nezbytně nutné k provedení úkonů trestního řízení. Tuto nepříznivou situaci nelze omlouvat nedostatkem financí či nedostatkem personálu a stavebně-technickou zastaralostí vězeňských objektů, ale je třeba učinit patřičné kroky za účelem postupného zlepšování tohoto stavu, zejména modernizaci vazebních věznic a odpovídající pokrytí odborných pracovníků pro přímou práci s vězněnými osobami. Špatná úroveň materiálních a sociálních podmínek přímo souvisí s objemem finančních prostředků, které jsou ze státního rozpočtu uvolňovány na vězeňství. Ty se pohybují prakticky stále ve stejné výši, přestože každým rokem stoupal počet vězňů. V tomto směru nelze hledat chybu u vězeňské služby, ale především u státu, který tímto přístupem dává najevo, že oblast vězeňství považuje za marginální. K tomu je nezbytné podotknout, že pokud stát prostřednictvím soudu posílá do vězení stále vetší počet odsouzených, musí to být právě stát, kdo navýší peněžní částky poskytované na vězeňství tak, aby vězeňské a vazební podmínky splňovaly požadavek na důstojný výkon vazby a trestu. To je nevyhnutelné do té doby, než stát přehodnotí praxi týkající se ukládání trestu odnětí svobody a využívání institutu vazby, a to v zájmu upřednostnění alternativních trestu či jiných opatření tam, kde je to možné, jakož i ostatních zajišťovacích institutů v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe ultima ratio. Současný problém s přeplněností českých věznic sice krátkodobě vyřešila amnestie prezidenta republiky. Pokud se však nezmění trestní politika státu, budou věznice v nejbližších letech opět zaplněné. Takový vývoj lze očekávat s ohledem na dlouhodobý trend růstu počtu vězněných osob od roku 2003, i s ohledem na míru kriminální recidivy v České republice. Česká republika by se mohla ocitnout v situaci, kdy bude vystavena hrozbě sankcí ze strany Evropského soudu pro lidská práva v důsledku porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ten v nedávné době v jednom ze svých rozhodnutí např. vyzval Itálii k řešení neúnosného stavu přeplněnosti italských věznic. 54 ČHV si je vědom, že náprava nedostatků, s nimiž se během monitorovacích návštěv setkal, nebude vždy snadná, přesto v závěru zprávy shrnuje svá doporučení a věří, že tato přispějí k postupnému zlepšování podmínek výkonu vazby a posílení práv obviněných osob. Mezi doporučení adresovaná Veřejné službě ČR patřilo zejména: - nadále navyšovat podíl oddělení vazeb se zmírněným režimem, - zlepšovat materiální podmínky vazby, zejména modernizaci a estetizaci ubytovacích prostor a základního vybavení cel, 54 Srov. rozhodnutí ESLP ze dne ve věci Torreggiani a další proti Itálii, stížnost č /09, v němž ESLP shledal porušení čl. 3 Úmluvy, neboť stěžovatelé byli ubytováni po 3 osobách na celách s výměrou 9 m 2 (tedy jen 3 m 2 na osobu), přičemž danou situaci zhoršily ještě další podmínky umístění, jako nedostatek teplé vody k osprchování a v některých případech i nedostatečné osvětlení a špatná ventilace. 20