Salivar: Závěry konference o migraci

Transkript

1 Salivar: Závěry konference o migraci CEBES, Dne 20. května 2015 proběhla na půdě Vysoké školy CEVRO Institut konference s názvem Bruselská revoluce v azylové a migrační politice EU: Nová agenda v migraci. Pokud jste ji zmeškali, nezoufejte. Ředitel Centra bezpečnostních studií (CEBES) Ing. Jaroslav Salivar pro Vás sepsal hlavní body, které na konferenci zazněly. 1. Je dobře, že se na stůl Evropské komise (EK) konečně dostala agenda středomořské migrace. EK tak sice neslyšně, přesto zjevně, odhalila svoji předchozí nečinnost a to v řadě oblastí, ve kterých na sebe přenesla větší nebo menší díl odpovědnosti. Nejenže připustila neúspěch ve svých aktivitách ve vztahu k řešení libyjské krize, na jejímž vytvoření a nezvládnutí se podílela, ale totéž vlastně připustila ve vztahu ke krizi v Sýrii a Eritrei či Somálsku. Stejně neúspěšná se také jeví dosavadní diplomatická aktivita k zemím zdroje migrace a jejího tranzitu v celé subsaharské Africe a na Středním východě. Významná je rovněž jakási sebereflexe ve tvaru uděláme, protože jsme to doposud neudělali v souvislosti s potlačováním obchodu s lidmi a organizovaného zločinu na obou březích Středozemního moře a vyšetřováním této činnosti, tedy oblasti, která definuje současný rozsah migrační krize ve Středomoří, po čemž v minulosti dlouhodobě volaly některé členské státy včetně ČR. Kritika v intencích diplomatického jazyka a principů politické korektnosti tak 1

2 zaznívá i proti jižním státům a jejich nečinnosti ve vztahu k odpovědnosti za ochranu hranic či známým deficitům v imigrační politice. Tak bychom mohli pokračovat vlastně ke každému z předložených bodů Nové agendy k migraci. 2. Z navržených opatření by měl plynout jakýsi celistvý přístup k řešení migračních krizí v okolí Evropy. Ten však má řadu volných míst, mj. v regionálním rozložení a samozřejmě také v komplexnosti a provázanosti zvolených nástrojů. V regionálním aspektu navržené sdělení vůbec nepočítá s pozemními hranicemi na východě a jihovýchodě Evropy, které jsou nejen historicky, ale i aktuálně a zejména perspektivně hlavními rizikovými oblastmi pro Evropu a hrozbami pro imigraci i bezpečnost Evropy. Problematické je v souvislosti s krizí ve středním Středomoří mluvit o řeckých ostrovech, protože řecká a italská situace je významně odlišná a hledání společného jmenovatele zásadně redukuje efektivitu řešení, pokud jím nemá být jen společný základ pro výpočet kvót k relokaci. Pokud se týká komplexnosti a vzájemné provázanosti zvolených nástrojů, pak je potřeba obecně říci, že všechny návrhy na potlačení organizovaného zločinu včetně nové úlohy společné diplomacie v rámci evropského sousedství i širší oblasti Afriky a Středního východu či zčásti i rozvojové spolupráce jdou správným směrem a mají, po dopracování, vnitřní logiku i kohezi. 2

3 Kde tu logiku a vnitřní kohezi lze jen stěží najít jsou návrhy na řešení save and rescue bez odpovědi na základní otázku, kam tedy budou vráceni ti, kteří nejsou skutečnými uprchlíky, a také odkud budou vraceni. Budou-li vraceni z evropského pobřeží či vnitrozemí, bude vedle otázky KAM základním problémem, KOHO a JAK. Ovšem to není nic proti těm návrhům, které se týkají kvót. Argumentace v případě přesídlování dalších uprchlíků ze třetích zemí, např. Jordánska, Libanonu či Turecka, vyznívá zcela absurdně: vyberme, odvezme a nechme si EK rozdělit v prvních dvou letech 20 tisíc uprchlíků, protože tím snížíme poptávku těchto lidí po zprostředkování organizovaným zločinem. Stejně hloupé, protože neudržitelně nesystémové, pro-migrační a ve prospěch organizovaného zločinu, jsou návrhy na kvóty v relokaci, tedy z momentálně nejvíce postižených jižních států někam jinam. Má-li být konečným (a zdá se, že jediným) cílem záchrana životů, pak navržený postup povede zcela zřetelně nejen k nárůstu dalších migrantů na jihu Itálie a postupně kdekoli jinde, kde bude chtít EK tento systém aplikovat, ale také k dalšímu nárůstu počtu mrtvých. A to asi nepotřebuje další komentáře. 3. Zcela jistě není dobré to, co je v širším plánu EK zjevné a sice v podstatě dokončení federalizace migrační a azylové agendy a agendy ochrany hranic a soustředění moci a odpovědnosti do rukou pouze EK. Nezájem, neschopnost a neúspěch dosažený EK v těchto oblastech v minulosti není ani minimální garancí pro budoucnost. Evropskou komisí nastavené procesní mechanismy ve spolupráci s národními státy či třetími zeměmi povedou s největší pravděpodobností ke stejným výsledkům jako v minulosti. 3

4 4. Zásadní obavy vzbuzuje naznačený rozsah spolupráce s členskými státy, alespoň s těmi nevybranými, které nevedly ruku EK při tvorbě tohoto dokumentu, a naopak akcent na spolupráci s mezinárodními organizacemi, jakými jsou UNHCR a IOM a potichu také s nevládními organizacemi, jejichž hlavní cíle jsou v zásadním protikladu k reálným bezpečnostním potřebám členských států a Evropy a jejích občanů jako celku. Typickým příkladem je v minulosti nenávistně kritizovaný Dublinský systém ze strany UNHCR a spolu s ním i NNO, který byl a priory prohlášen za nefunkční poté, co se o omezení jeho funkčnosti ruku v ruce postaraly jižní státy, EK a UNHCR. Podobně dopadne i další oblast návrhu, pokud bude platit zásadní teze o tom, že imigrační politiku EU bude napříště definovat jedna z dlouhodobě kritizovaných agencií nefunkčního systému OSN prostřednictvím EK a natruc potřebám a zájmům členských států. A totéž platí o otázkách bezpečnosti i pocitu bezpečí obyvatel Evropy. A je-li dnes tím současným cílem Dublinský systém, jeden z efektivních nástrojů společné imigrační a azylové politiky Evropy, bude tím dalším, zítřejším pro opětovné selhání dnes navrhovaných opatření třeba Schengen a volný pohyb, protože se nebude zamlouvat třeba UNHCR a také proto, že například do Rumunska direktivně umístěný uprchlík bude prostě chtít do vysněného Německa či Švédska. 4

5 5. Tím se dostáváme k poslednímu a zároveň prvnímu bodu kritického pohledu na sdělení EK Nová agenda v migraci, a tím je jeho filozofie. Ta, jak se zdá, není sebekritickou reflexí starších přístupů (či spíše nepřístupů) a chyb, ale jen jejich pokračováním, a to v lepším případě. V horším případě pak může jít dokonce o rozvoj téměř zvrhlých tezí a principů sociálního inženýrství. Pak by ovšem budoucnost a bezpečnost Evropy a jejich obyvatel byla téměř jistě zpečetěna. Aplikace v minulosti tolikrát selhavších principů v jiných agendách EK, kdy Komisi chyběla přímá odpovědnost ve vztahu k vlastním evropským občanům, by mohla být, bohužel, tou nejhorší odpovědí na jednoduchou otázku Quo vadis, Evropa? O to horší, že již dnes tušíme odpověď. CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / Praha 1 / Czech Republic tel.: / cebes@vsci.cz/ 5