13. HOSPODAØENÍ S VODOU 13.0 ÚVOD. Svazek 13 Vodní hospodáøství z pohledu péèe o životní prostøedí. ICLEI s Environmental Guide

Transkript

1 13. HOSPODAØENÍ S VODOU 13.0 ÚVOD Hospodaøení s vodou provází jeden základní rozpor. Na jedné stranì lidé požadují èistou vodu k pití a hygienickým úèelùm, ale vodu požaduje také prùmysl a zemìdìlství, které lidi živí a zamìstnává a kde voda slouží k zavlažování a pøi výrobì. Na druhé stranì lidé vodu potøebují k odstranìní splaškù a odpadù. Prùmysl i zemìdìlství do vody èasto vypouštìjí škodlivé chemikálie, vznikající jako vedlejší produkty. Sladìní tìchto protichùdných požadavkù musí uspokojit jediný spoleèný zdroj - pøirozený kolobìh vody v pøírodì. Udržení tìchto navzájem si odporujících požadavkù v rovnováze je základním posláním a úkolem vodohospodáøství. NEJDÙLEŽITÌJŠÍ ZDROJ NA ZEMI Abychom vidìli vztah lidstva k vodním zdrojùm v patøièné perspektivì, je tøeba si uvìdomit, že v kolobìhu, na kterém závisí život všech živých organismù, je 1386 miliard km 3 vody. Sedmdesát procent z toho pøedstavuje slaná voda a voda obsažená v polárních a horských ledovcích. Sladká voda tvoøí 3,5 % celkových vodních zásob, z toho pitné vody je pouze o nìco ménì než polovina. Tìchto 1,7 % z celkového množství vody však lidé používají nejen k pití, ale i ke splachování odpadù, k zavlažování v zemìdìlství, v prùmyslové výrobì, v klimatizacích a k výrobì energie. Aèkoliv se 1,7 % nezdá být mnoho, lidé navíc díky svým aktivitám pøispìli k podstatné zmìnì chemického složení vody témìø ve všech øekách, jezerech, vnitrozemských moøích a pobøežních vodách oceánù. Se stoupajícím poètem obyvatel a rostoucími nároky na zásobování pitnou vodou a vodou k hygienickým úèelùm vyjadøují vodohospodáøi místních správ po celém svìtì stále vìtší obavy co se týèe její kvality, množství a dostupnosti v blízké budoucnosti. V širších souvislostech, jakými je obava z globálního oteplování, neustálé hrozby klimatických zmìn a zvyšujícího se zneèiš ování vodních zdrojù prùmyslem a zemìdìlstvím, budou problémy ve vodohospodáøství pøedstavovat jedny z nejkritiètìjších, kterým budou muset místní správy v nadcházejících dvaceti letech èelit. GLOBÁLNÍ PERSPEKTIVA, MÍSTNÍ AKCE Vodní zdroje jsou obnovitelné, což znamená, že pùsobením vodní fauny a flóry mají urèitou samoèistící schopnost. Množství vody spotøebované lidmi a množství vodou splachovaných odpadù, se kterými si vodní ekosystém poradí, aniž by došlo k jeho narušení, se nazývá únosnost. Je-li pøekroèena únosnost, ekosystém se poškodí, nìkdy i nenávratnì a samoèistící schopnost vody se ztrácí. Je-li samoèistící schopnost vody ztracena, proud odnáší neèistoty dál do dalšího vodního systému. Protože všechny systémy jsou z globálního hlediska navzájem provázané narušení jednoho z nich pøispívá ke zmìnám v ostatních systémech, které jsou s ním spojené, což znesnadòuje urèit toho, kdo je za zneèištìní vody zodpovìdný. Urèení hydrologických hranic, èi hranic ekosystémù je èasto velmi obtížné a zamìstnává více právníkù, než hydrologù èi geologù. Pøi pøedstavì, jak složité je povodí jedné øeky se všemi jejími prameny, pøítoky, náplavovými nížinami, povrchovými i podzemními toky, mokøady a zaplavovanými plochami, kde se všechna voda vlévá do jedné øeky a ta ústí do jezera èi moøe, je možné porozumìt složitosti vodního cyklu. Pøidáme-li k tomu také vypaøování, díky kterému se tvoøí mraky z nichž prší a na vodu se tak váží atmosférické neèistoty a déš splachuje i další vedlejší produkty lidské èinnosti do všech možných vodních systémù, je zcela zøejmé, že zjištìní zdroje zneèištìní zde hraje dùležitou roli. Aèkoliv se jedná o složitý a nároèný úkol, diktuje perspektiva možného globálního problému s vodou nutnost vypracovat takové postupy, které budou odpovídat kapacitì místních hydrologických systémù a ekosystémù. Jediným úèinným a dlouhodobým øešením je to, že místní správy zabrání exportování svých vodohospodáøských problémù jinam, a již se jedná o rostoucí spotøebu vody, nebo její zneèištìní. ZÁSADY TRVALE UDRŽITELNÉHO HOSPODAØENÍ S VODOU Koncepce a metody nastínìné v této kapitole zabývající se vodohospodáøstvím na úrovni místních orgánù vycházejí ze tøí základních principù trvalé udržitelnosti, jež jsou uvedeny dále. Pro orgány místní správy by mìly být vodítkem, jak hledat øešení místních problémù a souèasnì pøitom nezapomínat na kolobìh vody v pøírodì. l Prevence u zdroje: Je tøeba zabránit zneèiš ování vody rùznými škodlivinami nebo zneèištìní ze zdroje minimalizovat. To znamená zabránit používání potenciálnì nebezpeèných látek v zemìdìlství, jež by mohly prosáknout do 3

2 ICLEI s Environmental Guide spodních vod a nebo stéci do povrchových vod, a rovnìž nepoužívat prùmyslové technologie, u kterých dochází k únikùm toxických látek do øek. Je tøeba pøijmout opatøení vedoucí ke snížení objemu emisí škodlivin a s nimi souvisejících rizikových faktorù. l Uplatnìní zásady zneèiš ovatel platí : Osoba nebo osoby, tj. prùmyslové podniky èi jiné organizace, jež zneèistily èi zneèiš ují, musí platit za vyèištìní a uvedení zneèištìných oblastí do pùvodního stavu. Jedná se jak o preventivní opatøení, tak o zdroj finanèních prostøedkù potøebných pro vyèištìní. l Zásada obezøetnosti: Nezaèínat žádnou akci, jež by mohla vést k nevratným zmìnám v ekosystému, nebo mít za následek ohrožení lidského zdraví ZÁSOBY VODY Hlavním úkolem hospodaøení s vodou je zajiš ovat stálé a spolehlivé dodávky pitné vody a vody pro hygienické úèely. Je zcela bìžné zabývat se ekologickými otázkami souvisejícími se zneèiš ováním vodních zdrojù, avšak trvale udržitelné hospodaøení s vodou musí rovnìž dbát na to, jaké by byly následky nadmìrného èerpání vody ze zdrojù ÚVOD Vodní zdroje zahrnují zásoby podzemní vody, jezera, pøehradní nádrže a øeky. Velikost a kvalita dostupných vodních zdrojù jsou urèujícími faktory pro charakter a smìry místní vodohospodáøské politiky. Pokud nejbližší zdroje nejsou dostateènì vydatné, hrozí nebezpeèí jejich neustálého pøeèerpávání. To vede k pøerušování dodávek v období zvýšené poptávky, snižování zásob vody, což opìt zvyšuje pravdìpodobnost jejího nedostatku v dobì sucha. To by mohlo vést k vážným zdravotním problémùm u obyvatel a ke znaèným ekonomickým ztrátám v prùmyslovém i podnikatelském sektoru. Kromì toho mùže v souvislosti s poklesem hladiny také dojít ke znaènému narušení vodního ekosystému a k omezení schopnosti absorbovat zvýšené množství neèistot. V prùbìhu doby vznikají problémy s kvalitou vody, jež je tøeba øešit jako záležitost zásobování vodou. Teoreticky by mìlo být možné nekoneèné využívání vodních zdrojù. Proto platí, že dobré hospodaøení s vodou je takové, které neèerpá více vody ze zdrojù, než je jejich pøirozená schopnost obnovy. OCHRANA VODNÍCH EKOSYSTÉMÙ Ochrana vodních zdrojù v sobì zahrnuje také ochranu pøirozeného životního prostøedí, jež je nedílnou souèástí kolobìhu vody v pøírodì. Pùdní ekosystémy a rùzné ekosystémy na bøezích øek jsou jakýmsi filtrem, jež má základní èistící funkci. Mikroby, hmyz, rostlinstvo i živoèichové, žijící v pùdním nebo vodním ekosystému, rozkládají chemické slouèeniny a ukládají je ve svých tìlech, nebo je využívají ve svém metabolismu. Nadmìrná zátìž v podobì toxických látek mùže èásteènì poškodit nebo zcela znièit tento složitý ekosystém. Takovými látkami mohou být rùzné prùmyslové škodliviny s rùzným stupnìm tìkavosti a dobou rozkladu. Nìkteré z nich vodní ekosystém rychle absorbuje èi odnese jinam, u jiných rozklad trvá celá staletí i tisíciletí a látky, jež se z nich v prùbìhu této doby uvolòují neustále daný ekosystém mìní. V zemìdìlských oblastech jsou zdroje pitné vody èasto kontaminovány vysokým obsahem umìlých hnojiv. Vysoký obsah dusíku v rybnících a øekách vede k populaèní explozi drobného rostlinstva, jež mùže vést k trvalým zmìnám v chemismu vody i rostlinných a živoèišných druhù schopných žít v takto poškozených oblastech. Reakce ekosystému na náhlé zvýšení dusíkatých slouèenin ve vodì mùže vést k vymøení ryb i jiných vodních živoèichù a prùzraènì èistá voda se zmìní v zelenou bøeèku. Jádrem veškerého úsilí o zajištìní stálých dodávek èisté a zdravotnì nezávadné vody musí být ochrana nekontaminovaných vodních ekosystémù a ozdravìní tìch ekosystémù, které již byly poškozeny. Pøísná ochranná opatøení, zvláštì co se týèe mokøadù a jiných citlivých oblastí, mohou být také považována za doplòkové úkoly vodohospodáøských strategií, pokud nejsou pøímo jejich souèástí. V tìchto citlivých oblastech by mìly platit urèité zákazy, jako napø. zákaz užívání pesticidù, nadmìrného používání hnojiv, skladování a pøepravy nebezpeèných materiálù (paliv, jedovatých látek ap.), vypouštìní odpadù, atd. Protože vyhlášení takovýchto opatøení obvykle pøekraèuje pravomoc místních správ, mìly by je, ve snaze efektivnì chránit životní prostøedí v daném místì, právnì podpoøit vyšší správní orgány. ÚLOHA MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV V západní Evropì jsou za zásobování vodou tradiènì odpovìdná mìsta a obce. Poslední dobou se však stále èastìji zvažuje otázka možné privatizace vodárenství. 4

3 Tento ústup od tradice je z velké míry zpùsobován finanèní nároèností. Místní správy èasto váhají nést velké investièní náklady, jež vodohospodáøská správa pøedstavuje. Otázkou však zùstává, zda soukromé spoleènosti, kterým jde více o zisk než o kvalitu vody, mohou zajistit spolehlivé zásobování èistou vodou. Navíc v dobì, kdy je tøeba se soustøedit na ochranu a šetøení vodních zdrojù, se soukromí dodavatelé chovají èasto tržnì a naopak podporují vìtší odbìry vody. Mùže se stát, že se taková øešení z dlouhodobého hlediska místní správì i obyvatelstvu prodraží. Místní samosprávy proto èelí problému, jak pøeklenout propast mezi ekonomickými výhodami a optimální službou. Není tøeba zdùrazòovat, že jednoduchá øešení neexistují. Jsou zde rùzná regulaèní opatøení, která mohou pomoci nasmìrovat snahu k trvale udržitelnému zásobování vodou a rovnìž existuje øada strategií, které k danému problému pøistupují z rùzných stran. Ve všech pøípadech však musí nástroje a pøístupy odpovídat situaci v daném místì. Nìkteré z nich budou popsány dále. Viz svazek 4: Finanèní otázky péèe a ochrany životního prostøedí. Pøehled situace v Èeské republice - viz materiály ÈR PRÁVNÍ RÁMEC Z právního hlediska považují mnohé evropské zemì vodu za potravu. To znamená, že kvalita vody je hodnocena podle toho, jaký má pøi konzumaci vliv na zdraví èlovìka. Musíme si však uvìdomit, že voda je základem všeho života a že její potenciální vliv na životní prostøedí i na lidské zdraví je mnohem vìtší. Prosazení takové politiky, která by chránila celý kolobìh vody je obtížné. Ve vìtšinì zemí Evropské unie jsou místní správy zodpovìdné za zásobování vodou, ale ochrana vodních zdrojù je svìøena vyšším orgánùm státní správy. Toto rozdìlení má za následek protipùsobení rùzných organizací státní správy a subjektù, aèkoliv jejich spoleèným cílem by mìla být ochrana vody. Napøíklad otázky prùmyslových a komunálních odpadù a používání hnojiv jsou obvykle øešeny národními zákony. Jsou tedy mimo pravomoc místních vodohospodáøských orgánù, které mají zájem na ochranì zdrojù pitné vody. I ty však mají nìkteré regulaèní nástroje, kterými mohou zabránit zneèiš ování vody. Úèinným nástrojem pro místní správy mùže být spojení zákonem pøedepsaným technologických postupù a metod, emisních limitù (množství vedlejších produktù, které zdroj mùže vypustit do životního prostøedí) a kvalitativních norem životního prostøedí (stanovení úrovní zneèiš ujících látek, které nesmí být v dané oblasti pøekroèeny). Pøísnost limitù, míra jejich prosazování a zpùsob penalizace budou mít velký vliv na to, jak je budou zneèiš ovatelé životního prostøedí respektovat. Jedním z problémù pøi stanovování emisních limitù a norem kvality životního prostøedí je skuteènost, že u mnoha látek je obtížné zjistit, do jaké míry jsou nebezpeèné. Protože požadavky na ochranu lidského zdraví jsou vysoké, je obtížné na základì vìdeckých studií serióznì prohlásit, že 1 ze , nebo 1 z lidí mùže onemocnìt rakovinou. Co je pøijatelná úroveò rizika? Stejnì to platí i u ochrany vodních zdrojù a ekosystémù, které jsou základní a bezprostøední souèástí kolobìhu vody v pøírodì. Jaká míra jejich narušení je pøijatelná? Tyto problémy jsou navíc komplikovány synergickým pùsobením chemických látek. Zatímco úèinky mnoha látek na lidské zdraví a pøírodní prostøedí jsou známé, úroveò znalostí o souèasném vlivu dvou nebo více rùzných látek na živé organismy je podstatnì menší. Z preventivních dùvodù stanovila Evropská unie velmi nízké limity. Hodnoty limitù v následující tabulce uvedené v dokumentu Evropské unie Smìrnice o pitné vodì mají zabránit negativnímu pùsobení rùzných látek obsažených ve vodì na lidské zdraví. Vliv na pøírodní ekosystémy nebyl posuzován. Tabulka: Limitní hodnoty uvedené v Direktivì o pitné vodì Látka Hodnota Jednotka Arzén 10 mg/l Benzen 1 mg/l Bróm 10 mg/l Kadmium 5 mg/l Chloroform 20 mg/l Mìï 2 mg/l Olovo 10 mg/l Rtu 1 mg/l Dusiènany 50 mg/l Pesticidy 0,1 mg/l Polycyklické aromatické uhlovodíky 0,2 mg/l Vinylchlorid 0,5 mg/l 5

4 ICLEI s Environmental Guide VZNIKAJÍCÍ POLITIKA Evropská unie plánuje zavedení Rámcové smìrnice o pitné vodì (Framework Directive on Drinking Water). Základní rámec této politiky bude zahrnovat ochranu vodních zdrojù. Bude obsahovat zákony øešící zpùsoby používání vody, vèetnì vody na koupání, povrchové vody urèené k úpravì na pitnou vodu, kvalitu pitné vody a ekologickou kvalitu vody. V Nìmecku, kde již existují obecnì platné právní úpravy o vodì, jsou pravidla stanovena konkrétními zákony a vyhláškami. Byly stanoveny maximální koncentrace mnoha chemických látek v pitné vodì a místním správám je doporuèováno chránit a kontrolovat vodní zdroje (podzemní zdroje, jezera, øeky), aby zabezpeèily a mìly pod kontrolou dodávky pitné vody. Konkrétní odpovìdnosti a omezení v ÈR - viz materiály ÈR ANALÝZA PROBLÉMÙ Jedním z nejdùležitìjších krokù pøi vytváøení strategie místního vodohospodáøství je shromažïování maximálního množství informací o vodních zdrojích. Velmi dùležitá je znalost místních vodních zdrojù i celé øady dalších faktorù, jež ovlivòují kvalitu vody. Hydrogeologický prùzkum a chemická analýza jsou nákladné, ale mìly by se provádìt pravidelnì, aby bylo možné vypracovat studie o množství, kvalitì a zdroji vody v daném místì. Místní ochranná opatøení jsou možná pouze tehdy, je-li dobøe známá velikost a kvalita vodních zdrojù. Proto je velmi dùležitá spolupráce s odborníky jako jsou geologové, biologové, chemici, zemìdìlci a technici. Nezbytná je rovnìž pravidelná chemická analýza vody, aby se dal sledovat stav kvality životního prostøedí (imisní zatížení) a hodnotit, zda je kvalita stálá, èi zda je nutné podniknout nápravná opatøení. Takové testy jsou drahé, protože vyžadují dobøe fungující laboratoøe a vzorky se musí odebírat pravidelnì v závislosti na objemech dodávané vody. Èasto je levnìjší si na analýzy najmout laboratoø než budovat vlastní zaøízení. Aby se zjistila úèinnost systému a velikost ztrát vody, je rovnìž možné provést analýzu vodovodní sítì a zásobování vodou. Odhaduje se, že díky kapajícím kohoutkùm pøijde Nìmecko za rok o milionù litrù vody. I pøesto je Nìmecko uvádìno na jednom z pøedních míst co se týèe evropských vodovodních sítí s odhadovanými ztrátami ve výši 1 % pøi distribuci. Pro srovnání Velká Británie ztrácí 35 % a Rumunsko až 50 %. Zjištìní pøíèin tìchto ztrát mùže vést k modernizaci vodovodních sítí nebo zavedení osvìtových programù urèených pro veøejnost. Když porozumíme stávajícímu systému zásobování vodou, budeme schopni identifikovat problémy a hledat možnosti jejich øešení. Zatímco nìkteré technické problémy mohou být naprosto jasné a snadno øešitelné, komplikované problémy, které zcela jistì vyvstanou, vyprovokují otázku co je optimální poskytování služeb a jak vlastnì obèané hospodaøí s vodou. V takových pøípadech je zøejmé, že místní správy nemohou efektivnì rozhodnout samy, ale musí se snažit do øešení tohoto problému zapojit i ostatní, které otázky hospodaøení s vodou zajímají ÚÈAST VEØEJNOSTI Ve vztahu k veøejnosti je osvìta a zprostøedkovávání informovanosti hlavním úkolem místních správních orgánù. Prvním nejdùležitìjším krokem pøi zapojování obèanù je nutnost zjistit, zda jsou dobøe informováni o místních vodních zdrojích a spotøebì vody. Jenom dobøe informovaná veøejnost je schopna vytvoøit fórum, ve kterém hlasitì zazní potøeby a zájmy všech skupin. Do pøípravy koncepcí by se mìli zapojit zástupci rùzných zájmových a politických skupin reprezentující protichùdné názory a mìli by se také podílet na rozhodování. Pøestože existují rozdílné názory a dosahování konsensu mezi rùznými skupinami je èasovì nároèné, koneèným výsledkem je èasto podstatnì efektivnìjší politika, na jejímž úspìchu má zájem mnohem více lidí. Jednou z prvních skupin, kterou je tøeba brát v úvahu a kterou se èasto nedaøí dobøe zapojit, je obyvatelstvo. Pøestože zásobování obyvatel pitnou vodou pøedstavuje jádro èinnosti místního vodohospodáøství, je spotøeba jednotlivých domácností malá (napø. ve srovnání s prùmyslovým podnikem), a proto jednotlivci nepoci ují potøebu nìco s tím dìlat. Nicménì výchova k zodpovìdné spotøebì a šetøení pitnou vodou, posilování všeobecného zájmu o hospodaøení s vodou a rozvoj obèanských iniciativ v tomto duchu mùže ve svém dùsledku znamenat obrovské úspory ve spotøebì vody. Úèast podnikatelského, prùmyslového a zemìdìlského sektoru je rovnìž nutná, protože èasto nesou ekonomické náklady na hospodaøení s vodou a její èištìní. Zmìny ve výrobní technologii zamìøené na snížení spotøeby vody znamenají zvýšení nákladù. Je proto nezbytné, aby dané sektory pochopily skuteèné dùvody, proè je tøeba vodou šetøit a nevnímaly pøijatou politiku jako vnucenou. Zatímco specializované zprávy o stavu místních vodovodních sítí jsou pro místní správu velice potøebné 6

5 a mohou pomoci i pøi informování veøejnosti, je zároveò nutné pokraèovat v informovanosti obyvatel vydáváním pravidelných zpráv s aktuálními informacemi o zásobování pitnou vodou a pravidelnì konzultovat všechny problémy se zúèastnìnými stranami. Vhodné je podporovat dobré návyky v hospodaøení s vodou. Pøirozenou souèástí místního hospodaøení s vodou by mìla být snaha vzbudit zájem obèanù o problémy týkající se hospodaøení s vodou a zapojit je do jejich øešení. Pøíklad: Funkcí vodárenské spoleènosti zamìøené na zákazníka je informovat spotøebitele o racionálním hospodaøení s vodou. Tyto informace mohou být poskytovány pøi exkurzích, vydáváním brožurek nebo pravidelných zpravodajù. Vodárenská spoleènost v Hamburgu poskytuje napøíklad informace o tvrdosti vody, její kvalitì, hospodárném využívání a o administrativních záležitostech, jako je napøíklad úètování vodného STANOVENÍ PRIORIT Jakmile je hotová analýza, jsou známy problémy, podaøilo se zapojit veøejnost a zohlednit její pøipomínky, je tøeba stanovit poøadí plánovaných akcí podle jejich dùležitosti. Nìkteré všeobecné cíle ekologického hospodaøení s vodou jsou uvedeny dále. Jejich poøadí a stupeò dùležitosti bude z velké míry záviset na místních podmínkách. Další cíle mohou vzejít z analýzy vodovodní sítì nebo z pøipomínek veøejnosti. 1. Snížení spotøeby vody Zvláštì v oblastech s nedostateènými zdroji je nezbytné obecné snížení spotøeby vody. I v jiných oblastech je snížení spotøeby výhodou, protože mùže být pojistkou proti nedostatku vody v obdobích sucha a mùže pomoci vodním ekosystémùm se stabilizovat nebo vzpamatovat, pokud již byly poškozeny. Sníží-li se spotøeba vody, sníží se i spotøeba energie. Tabulka: Spotøeba vody v Evropì /89 (EUREAU) Zemì litrù na hlavu za den Belgie 108 Španìlsko 126 Velká Británie 136 Nìmecko (západní) 145 Francie 159 Dánsko 190 Maïarsko 205 Švýcarsko 264 Z prùmìrné denní spotøeby 150 litrù pitné vody na jednoho èlovìka v Evropì se k pití použijí jen 2 litry. Kvalita celé dodávky však odpovídá kvalitì pitné vody, pøièemž vìtšina z ní je použita na praní, splachování záchodù, zalévání a mytí. Vìtšinou by v tìchto pøípadech staèila voda nižší kvality. 2. Zamezení ztrátám vody Rozvodné sítì, zvláštì jsou-li staré, mají velké ztráty zpùsobené netìsností potrubí. Pravidelné kontroly jsou lacinìjší, než permanentní ztráta vody. Pokud je nutná výmìna, mìl by se nový vodovod dát lépe kontrolovat a opravovat. Vodovody by mìly být v dobrém stavu i kvùli riziku kontaminace pitné vody. 3. Šetøit a chránit zdroje Zdroje by mìly být chránìny proti zneèištìní a pøílišnému odèerpávání. Ochranné zóny musí být zaneseny v územních plánech a úsporná opatøení je tøeba respektovat. 4. Informovat uživatele i zneèiš ovatele a spolupracovat s nimi Uživatelé i zneèiš ovatelé èasto musí zmìnit své zvyklosti a investovat nìco navíc, aby pøispìli ke zmìnám v hospodaøení s vodou. Prùhledné rozhodování jim ulehèuje pøijmout nezbytná opatøení a zjednodušuje spolupráci s nimi TECHNICKÁ ØEŠENÍ Nalezení a uplatnìní vhodných øešení místních problémù závisí samozøejmì na konkrétních podmínkách daného místa. Uvádíme zde nìkteré možné postupy, jež mohou vést k øešení místních problémù. Bez ohledu na to, jaký postup se vybere, mìly by platit tøi principy zmiòované v úvodu: Prevence u zdroje, zneèiš ovatel platí a obezøetnost. HOSPODAØENÍ S VODNÍMI ZDROJI Cílem trvale udržitelného hospodaøení s vodou je co nejmenší narušení pøirozeného kolobìhu vody. V ideálním pøípadì by dodávky pitné vody mìly pocházet z pøírodního zdroje èisté, zdravotnì nezávadné a neupravované vody. Nejménì nákladnou a v podstatì jedinou cestou, jak toho dosáhnout, je zamezení zneèištìní zdroje. Pøíklad: Freiburg v Breisgau, Nìmecko: Koncepce ekologického hospodaøení s vodou : Monitorování odpadních kanálù, úprava vody, ochrana podzemní vody. Každodenní život velkého mìsta 7

6 ICLEI s Environmental Guide musí být založen na ekologickém hospodaøení s vodou, øíká vedoucí stavebního odboru mìsta Freiburgu. Aby se zabezpeèila kvalita vodních zdrojù a zredukovala potøeba úpravy vody na minimum, je nutné stanovit kvalitativní normy životního prostøedí (imisní limity) tak, aby byli zneèiš ovatelé co nejvíce motivováni snížit emise škodlivin (viz kapitola ). Kolem všech zdrojù pøírodní pitné vody by mìla být hygienická ochranná pásma, kde by byly všechny emise pøísnì limitovány. Aby byl tento pøístup efektivní, musí se v analýze zohlednit všechny možné zdroje zneèištìní. Náklady na podobné snahy obvykle kryje dodavatel i odbìratel vody. Komplexní ochrana všech vod pokutováním a danìním tìch, kteøí je zneèiš ují, by jistì zlepšila situaci, stejnì tak, jako ekonomicky motivované snížení emisí nebo zavedení èistých technologií. Podobná strategie mùže být uplatnìna v prùmyslových oblastech, kde lze pùvodnì povolené zneèiš ování omezit pomocí poplatkù a daní. Náprava nebo úprava? To je otázka, kterou je tøeba si položit, pokud analýza ukáže, že vodní zdroj je zneèištìn. Nápravou se myslí obnovení pøirozené rovnováhy ekosystému, takže mùže opìt poskytovat èistý a spolehlivý zdroj vody. Náprava obvykle vyžaduje zásadní politické a finanèní kroky v poèáteèní fázi a v budoucnosti rozsáhlou politiku ochrany vodního zdroje. Úprava znamená odbìr vody ze zdroje a její následné èištìní do podoby pitné vody. I tento pøístup vyžaduje velké finanèní náklady, protože èistící zaøízení jsou obvykle drahá a pomìrnì komplikovaná. Z dlouhodobé perspektivy je náprava levnìjší a pøirozenìjší cestou zvyšování kvality vody, avšak kvùli dlouhodobým politickým závazkùm a faktu, že úpravny vod již existují, se za prioritní øešení problémù zneèištìní vody považuje její úprava. Základním krokem ke snížení rozsahu úpravy vody a k dosažení dobrých výsledkù je úèinné plánování akcí. Konkrétnì to znamená odpovìdìt na tyto otázky: l Jaké zneèiš ující látky se ve vodì vyskytují? l Z jakých zdrojù zneèištìní pocházejí? l Jaká (okamžitá) opatøení k minimalizaci zneèištìní jsou nezbytná èi možná? l Kdo je za zneèištìní zodpovìdný? l Proè se zneèiš ující látka vyrábí? l Mùžeme se bez ní obejít? l Jak by se dalo stávající zneèištìní odstranit? Aby mohly být dané otázky zodpovìzeny, je nutné provést chemický rozbor vody. Dále je dobré znát hranice povodí a vìdìt, které prùmyslové podniky, zemìdìlské statky a domácnosti vodu v dané oblasti zneèiš ují. V každém pøípadì je dùležité spolupracovat se všemi zúèastnìnými stranami a informovat veøejnost o nutnosti plánovaných opatøeních. TRVALE UDRŽITELNÉ ZEMÌDÌLSTVÍ JAKO OPATØENÍ ZAMÌØENÉ NA OCHRANU VODY V západní Evropì pùsobí zemìdìlství mnoho problémù ve vztahu ke kvalitì a kvantitì vody. Nadmìrné užívání hnojiv a používání pesticidù má za následek extrémnì vysoké koncentrace dusiènanù a pesticidù v podzemních vodách a v pitné vodì. Pøíklady: l Nìmecké vodárenské podniky uzavøely se zemìdìlci, kteøí uplatòují ekologické principy, urèité dohody. Podle nich jim kompenzují vzniklé ztráty na sklizni, aèkoliv jsou to zemìdìlci, kteøí zpùsobují škody. l Programy na omezování pesticidù zavazují zemìdìlce v Dánsku a Nizozemí snížit jejich používání na polích. l Na jihovýchodì Nìmecka se vinaøi rozhodli používat ménì pesticidù a používat v boji proti škùdcùm, houbám a plevelùm pøirozené metody. Ochránci životního prostøedí opakovanì požadovali od EU zavedení biodynamického zemìdìlství. Spoleèná ekologicky zamìøená Smìrnice pro zemìdìlství by mohla pomoci podpoøit snahy i v jiných ohrožených oblastech životního prostøedí, vèetnì vodohospodáøství. ØEŠENÍ POPTÁVKY: SNÍŽIT SPOTØEBU PITNÉ VODY Jak se uvádí v kapitole , je dùležité efektivnì využívat pitnou vodu a šetøit zdroje vody v oblastech, kde jí je málo. Pøesto i v oblastech, které mají v souèasnosti neomezené zdroje, pøináší snížení spotøeby vody øadu výhod, mezi nimiž je: l úspora energie potøebné na èerpání, èištìní a rozvod vody; 8

7 l omezení množství odpadní vody; l ochrana zdroje pøed nadmìrným využíváním; l menší narušení ekosystému; l snížení nákladù; l menší potøeba budovat nové úpravny vody i když poèet obyvatel roste. Jinou metodou, jak snížit spotøebu pitné vody, je øešit problém na stranì poptávky místo na stranì zásobování. Místo uspokojování poptávky zvyšováním dodávek, což vždy vyžaduje rozšíøení zásobovací sítì, radìji zvolit taková opatøení, která napomohou snížit poptávku na stranì odbìratelù. To znamená napøíklad motivovat spotøebitele ke koupi úèinnìjších vodovodních baterií, sprchových hlavic, praèek, nebo k opravì kapajícího kohoutku. Mùže se jednat i osvìtu zmìøenou na to, jak spotøebovat ménì vody pøi každodenních èinnostech, jako je mytí nádobí nebo péèe o zahrádku. Omezení spotøeby vody má urèité ekonomické dopady, na které se nesmí zapomínat. Protože dodavatelé vody hospodaøí v urèitém ekonomickém modelu (zamìøeném na zisk), všechno, co šetøí spotøebu vody je velmi drahé. Pokud zùstane dodavatelská kapacita stejná, ale spotøeba poklesne, musí být dodavatelé pøipraveni svou èinnost omezit spíše než podnìcovat odbìratele k vyšší spotøebì. Èasto však poptávka zùstane stejná, protože nárùst populace vyrovná snížení poptávky vzniklé díky úsporným opatøením. INDIVIDUÁLNÍ ÚÈTOVÁNÍ VODNÉHO A STOÈNÉHO Další metodou, která mùže snížit spotøebu pitné vody, je úètování za individuální odbìr. Pokud voda není úètována, nebo je velmi laciná, lidé mají tendenci jí plýtvat. Úètování za skuteèný odbìr vede ke snižování spotøeby a snižuje i náklady, které platí spoleènost jako celek. V mnoha pøípadech musí rozhodnout národní vlády a jejich rozhodnutí je následnì uplatòováno na úrovni mìst. Je velmi dùležité vysvìtlovat nezbytnost opatøení všem obèanùm, kterých se pøímo týkají. Spotøeba vody se sníží pouze za pøedpokladu, že opatøení jsou akceptována. Pøíklad: Ve východní èásti Nìmecka byla spotøeba vody pøed sjednocením pøes 200 litrù dennì na osobu. Poté, co se zaèala individuálnì úètovat klesla spotøeba na 100 litrù na osobu dennì. Shrnutí Opatøení zamìøená na snížení spotøeby pitné vody: Úsporná: l informovat spotøebitele o dùvodech a cílech snižování spotøeby l zajistit dostupná zaøízení pro lepší hospodaøení s vodou l vymìnit tìsnìní a fitinky ve vodovodech Nákladná: l oprava netìsností v potrubí l montáž vodomìrù v každé domácnosti a individuální úètování vodného a stoèného (z individuálního úètování je patrná efektivita opatøení zamìøených na šetøení s vodou) l v nìkterých pøípadech používání ménì kvalitní vody místo vysoce kvalitní pitné Pøíklad: Vodárenská spoleènost v Hamburku zajiš uje informovanost spotøebitelù vydáváním informaèních bulletinu, telefonicky a pomoci informaèního støediska a usiluje tak o zmìnu chování na stranì zákazníkù (lepší sprcha než koupel ve vanì). Pote, co byly v bytech instalovány vodomìry, klesla spotøeba o 15 %. UŽITKOVÁ VODA Jak se uvádí v kapitole , Evropané spotøebují dennì v prùmìru 150 litrù pitné vody na osobu. Z toho jsou pouhé 2 litry urèeny skuteènì k pití. Znamená to, že pro mnohé úèely, k nimž je dennì používána pitná voda, by staèila ménì kvalitní voda. Mohla by to být povrchová voda z jezer a øek, deš ová voda, podzemní voda nižší kvality, nebo filtrovaná použitá voda z domácností, která by se dala znovu v domácnostech využít. Výhody užitkové vody jsou zøejmé: l Sníží se spotøeba vysoce kvalitní vody a potøeba upravovat vodu, což znamená významnou úsporu energie. l Zásobování vodou mùže být do jisté míry decentralizováno se snižováním potøeby stále vìtších, zpravidla centrálních úpraven vody. l Náklady na dodávky vody se celkovì sníží díky úsporám plynoucím z používání zdrojù užitkové vody. Existují však i urèité problémy a obavy: l Používáním užitkové vody vzniká vìtší riziko hygienických problémù, vèetnì bakteriologických. 9

8 ICLEI s Environmental Guide l Je tøeba vybudovat další vodovodní sí pro rozvod užitkové vody, což mùže být pomìrnì drahé, náklady budou záviset na stávající infrastruktuøe. l Náhodné propojení sítì pitné vody s vodou užitkovou mùže zpùsobit katastrofu v dodávkách pitné vody. l Celková spotøeba kvalitní vody nebude tak vysoká, èímž klesne význam snah o ochranu vodních zdrojù PLÁN ÈINNOSTÍ A OPATØENÍ Vypracování plánu èinností a opatøení na lokální úrovni (akèní plán) znamená, že se uvedené principy, obecné koncepce a øešení aplikují na konkrétní místní pomìry. Dobrý plán vychází z dùkladného zhodnocení místní situace a zahrnuje úkoly pro jednotlivé zúèastnìné strany. Aèkoliv první kroky plánu mohou být podniknuty ještì pøed nebo souèasnì se zapojením veøejnosti, vlastní realizace plánu se v mnoha pøípadech usnadní, vezmou-li se hned na zaèátku v úvahu názory všech zainteresovaných skupin (viz ). Akce musí být zøetelnì zamìøeny na zabezpeèení stabilního zdroje zdravotnì nezávadné vody a pøitom se musí dostateènì pružnì pøizpùsobovat místním podmínkám. Pøi stanovení cílù a pøi jejich koordinaci s globálními problémy zásobování vodou by se mìly použít základní principy trvale udržitelného hospodaøení s vodou (viz 13.0). Existuje pìt základních souèástí plánù èinností a opatøení: l Prvotní výbìr øešení by mìl vyplývat z první analýzy problému a z výzkumu dostupných nástrojù a øešení, které byly použity v podobných situacích jinde. Prvotní výbìr bude ovlivnìn podstatou problému, dobou, bìhem které se má problém øešit a možnostmi pravidelných dodávek pitné vody bìhem doby øešení problému. l Posouzení vlivu na životní prostøedí by mìlo vyhodnotit nejen dopad plánovaných akcí, ale také ekologické dopady zakonzervování stávající situace (pokud by se nepøistoupilo k žádnému øešení). Tyto údaje budou hlavním argumentem pro zdùvodnìní chystaného plánu. l Finanèní a právní rozvaha. Kolik budou navržená øešení stát a kdo je zaplatí? Pøi upravování akèního plánu se budou muset vzít v úvahu i právní kompetence místní správy a regionální èi místní zákony. Mohou se vyskytnout i strategie konèící tím, že nejvìtší zneèiš ovatelé zaplatí pøevážnou èást nákladù na navrhovaný projekt. l Zvolené øešení mùže být výbìr nejvhodnìjších možností z pùvodnì navrhovaných, k nimž se dospìlo na základì posouzení vlivu na životní prostøedí a finanèních a právních aspektù. l Výbìr úèastníkù, èi zadání úkolù jednotlivým organizacím nebo správním odborùm je jedním z nejkritiètìjších prvkù uskuteèòování plánu. Mìl by být také stanoven garant projektu a zpùsob komunikace mezi jednotlivými úèastníky. Akèní plány by mìly øešit místní problémy. Pokud je to jen trochu možné, nemìlo by se dopustit nahrazení dodávek vody z místního zdroje dodávkami odjinud. Nejenže se problém pouze pøesouvá jinam, ale obèané nepøijmou opatøení (a náklady s nimi spojené), pokud se nejedná o opatøení na ochranu místních vodních zdrojù. Zásobování z místních zdrojù také pomáhá udržet citlivost a aktivitu obyvatel ve vztahu k opatøením na ochranu životního prostøedí. Konzultace se zodpovìdnými a kompetentními lidmi nepùsobícími v místní správì (napø. z místní ekologické organizace, z prùmyslu, zemìdìlství, obchodu) pøed zahájením realizace místního vodohospodáøského plánu mùže být výhodná a mùže ušetøit náklady. Skupina odborníkù pracující ve spojení s veøejností a místní správou mùže vypracovat podrobný plán akcí, který by prodiskutovala s dalšími experty ze všech odvìtví, jichž se navrhovaný plán nìjakým zpùsobem týká. Jak zaèít: Zde je seznam otázek, které pomohou shromáždit základní informace potøebné k vypracování plánu. 1. Zdroje l Jaká je souèasná kvalita dodávané vody a jaké jsou zamýšlené zmìny do budoucna? l Jaké je pøimìøené množství vody, jež lze èerpat? l Jaká ochranná opatøení jsou zapotøebí? l Jaká nápravná opatøení jsou tøeba? l Které vodní zdroje by se mohly pøestat èerpat v pøípadì poklesu spotøeby vody? 2. Systém zásobování vodou (vodárny) l Jaký je souèasný stav vodáren? l Kolik vody se v souèasné dobì dodává? l Jaká je energetická nároènost zásobování vodou? l Jaká jsou možná opatøení na úsporu energie? l Které vodárny by mohly být vyøazeny v pøípadì snížení spotøeby vody? l Jaké jsou výhody a nevýhody centralizovaného a decentralizovaného zásobování pitnou vodou? 10

9 3. Vodovodní sí l Kolik domácností je napojeno? l Jaká je délka a stav stávající sítì? l Kde dochází ke ztrátám vody? l Jaké opravy jsou nezbytné? l Z jakých materiálù jsou trubky a jaký vliv to má na systém? 4. Organizace dodávek vody l Jaký je nejlepší zpùsob provozování vodáren, kdo by mìl být zodpovìdný? l Jak se mohou zavést kontroly kvality? Kdo mùže být povìøen jejich zavedením? l Jak mùže být projekt financován? 5. Vztah k zákazníkovi l Jaké množství a kvalita vody se žádá? l Jaká opatøení ke snížení spotøeby jsou proveditelná? l Jaké množství pitné vody se mùže ušetøit zavedením úsporných opatøení? l Jak mohou být zákazníci informováni o spotøebì a kalkulaci cen? l Jak mùže být zavedeno individuální úètování odbìru? REALIZACE Pøi plánování hraje obrovskou roli seøazení akcí podle priority. Jakmile se udìlají urèitá rozhodnutí, mìla by být nezvratitelná. Nadhodnotí-li se napøíklad velikost projektu, mùže to vést k pøekroèení rozpoètu, aèkoliv se pozdìji ukáže, že by staèil i menší systém. Všechna rozhodnutí musí být založena na dùkladné analýze a pochopení místní situace v zásobování vodou, a to pøed nebo bìhem zahájení realizace projektu. Z tohoto dùvodu by realizaèní etapa mìla obsahovat pravidelné sledování a kontrolu, jež by podávaly informace o postupu prací, nových skuteènostech èi zmìnách pùvodního plánu. Tyto informace by byly dùležité jednak pro strategii a každodenní rozhodování, jednak pro širší propagaci jako souèást vìtšího zapojení veøejnosti FINANCOVÁNÍ Voda by se mìla pokládat za veøejné bohatství. V oblasti vodohospodáøství mohou soukromé organizace zajiš ovat konzultace, kontrolu a sledování nebo jiné èinnosti, ale plná odpovìdnost a veškeré pravomoci musí spoèívat na orgánech místní správy. Existuje celá øada strategií financování, jež jsou místním správám k dispozici vèetnì dotací a podpor od centrálních nebo regionálních orgánù i z místních prostøedkù získaných výbìrem zvláštních daní, poplatkù a platbami vodného a stoèného (viz ). Výstavba úpravny pitné vody vyžaduje vysoké poèáteèní investice a následné náklady na provoz a údržbu rovnìž nejsou zanedbatelné. Výše tìchto nákladù závisí na kvalitì vody ze zdroje, místních normách pro kvalitu pitné vody a použité metodì úpravy vody. Orgány místní správy ve støední a východní Evropì, od kterých se v uplynulých letech požadovalo zajištìní spolehlivých dodávek èisté pitné vody, jsou tak vystaveny pokušení pøevést, nebo prodat práva na využívání vodních zdrojù a povinnosti zásobovat vodou na velké vodárenské spoleènosti. V takových pøípadech se místní správa vzdává veškerého øízení a kontroly životnì dùležitých zdrojù vody ve prospìch velkých vodárenských podnikù. Pøestože zásobování vodou a kvalita vody mùže podléhat místním normám kvality, stává se rovnìž závislá na tržních silách, protože pøi podnikání v oblasti vody jde o maximální efektivitu za úèelem dosažení ještì vìtších ziskù. Není zapotøebí dodávat, že maximalizace zisku není v této situaci v zájmu trvalých dodávek kvalitní pitné vody. Soukromým zájmem, zejména nepùsobí-li subjekt v daném místì, není investovat do ochrany místních vodních zdrojù. Navíc, ukáže-li se podnikání jako nerentabilní, je nejrozumnìjším øešením pro podnikatelský subjekt buï s podnikáním skonèit, nebo zvýšit poplatky. V obou pøípadech náklady ponese místní samospráva a obyvatelstvo. MOTIVACE ZÁKAZNÍKÙ ÚÈTOVÁNÍM VODNÉHO Øada mìst v západní Evropì dosáhla vynikajících výsledkù tím, že nabídla zákazníkùm finanèní zvýhodnìní pøi snížené spotøebì vody založené na systému úètování uvedeném v Nìkteré vodárenské spoleènosti nabízejí spotøebitelùm, kteøí si dají namontovat úspornou praèku nebo jiný podobný spotøebiè, jednorázové slevy, jež èásteènì nebo zcela vyváží poøizovací náklady. Podobnou jednorázovou slevu nabízejí i za instalaci úsporných baterií v kuchyni nebo v koupelnì. Tímto zpùsobem lze v domácnosti dosáhnout až 50 % snížení spotøeby vody. Vodárenské spoleènosti rovnìž vypracovaly celý systém sazeb vodného motivující spotøebitele k vìtším úsporám. Nejefektivnìjším je úètování vodného a stoèného, to je množství odebrané a vypouštìné vody v domácnosti. Tím 11

10 ICLEI s Environmental Guide jsou spotøebitelé motivováni k úsporám, nenechávají otevøené kohoutky nebo se vyhýbají èinnostem, u nichž je velká spotøeba vody. Jiné vodárenské spoleènosti experimentují s odstupòovanými sazbami zejména u velkých spotøebitelù. Do urèitého objemu se používá jedna sazba (napøíklad do 3000 m 3 ) a potom zvýšená sazba napøíklad za každých dalších 1000 m 3. Je zajímavé, že øada studií poukazuje na to, že ani zvýšený poplatek za vodu èasto nevede k výraznému snížení její spotøeby. SOUVISLOST MEZI FINANCOVÁNÍM A SPOTØEBOU ENERGIE Dalším dùležitým prvkem pøi zajiš ování financí pro vodohospodáøské projekty mùže být vyhodnocení energetických úspor. Úprava a rozvod vody je pomìrnì energeticky nároèná èinnost, a dojde-li k úsporám ve spotøebì vody, musí se tyto úspory zákonitì projevit i na úsporách energie, takže celkové ekonomické úspory vzrostou. Pøíklad: V Nìmecku investièní náklady na úpravnu vody vzrostly v období ze 7 na 20 % z celkových nákladù na vodní díla. Financování je rovnìž uvedeno v èásti ODPADNÍ VODY Ještì pøed nedávnem se voda pokládala za teoreticky a èasto i prakticky neomezený zdroj. Rostoucí urbanizace a industrializace vedly k radikální zmìnì pohledu. Zvýšila se jak koncentrace, tak nebezpeènost zneèiš ujících látek a s tím i poznání, že nebezpeèné látky vypouštìné do kanalizace na území jedné místní správy nejsou pøíliš vzdálené od zdrojù vody na území jiné správy. Toto poznání souvislostí mezi zásobováním vodou a vypouštìním odpadních vod je hlavní hybnou silou další zásady trvalé udržitelnosti: místní správy by nemìly exportovat své problémy po øece ÚVOD Je dùležité si uvìdomit, že voda nikdy neopouští svùj pøirozený kolobìh (viz 13.0). To, èemu se øíká odpadní voda, nelze na rozdíl od použitého papíru jednoduše z kolobìhu vyøadit. Stejnì tak, hovoøí-li se o použité vodì, znamená to, že se do ní nìco pøidalo. Zpravidla ji tento pøídavek znehodnocuje, takže ji lidé nemohou použít. Pøíliš èasto tento pøídavek ani neumožòuje život organismù ve vodì. Jak zacházet s touto takzvanì použitou vodou, neboli vodou zneèištìnou odpadem, a jak ji vrátit do kolobìhu, aniž by došlo k jeho narušení, to je základním úkolem hospodaøení s odpadní vodou. Voda je základním prostøedkem hygieny v domácnostech i v prùmyslu. Voda odnáší fekálie, zbytky potravy, saponáty, špínu i chemický odpad. Složitost èištìní odpadní vody je pøímo úmìrná rozmanitosti v ní obsaženého odpadu. Bez èištìní by se mohly projevit negativní vlivy na vodním ekosystému, èímž by došlo k výraznému zhoršení kvality zdrojù. Mohlo by dojít ke znièení ekosystému, což by mìlo nepøíznivý dopad na ekonomiku (menší využitelnost pro cestovní ruch a volný èas, vysoké náklady na úpravu pitné vody, problémy s dodávkami vody ap.) Z tohoto dùvodu je nutné podniknout veškeré nezbytné kroky, aby odpadní voda vypouštìná do pøírody mìla co možná nejmenší vliv na ekosystém. Tento cíl je stvrzen celou øadou smluv a dohod, zejména co se týèe výzvy místním samosprávám, aby organizovaly a do praxe zavádìly zásady trvalé udržitelnosti vodního hospodáøství, jak o tom hovoøí kapitola 28 Agendy 21 pøedložené UNCED na summitu v Rio de Janeiro v roce Úkoly hospodaøení s vodou jsou: l snížení množství odpadních vod; l adekvátní èištìní odpadních vod, aby byly splnìny požadavky na ochranu zdraví a životního prostøedí; l snížení obsahu toxických a zneèiš ujících látek v odpadních vodách; l odkanalizování l pravidelné kontroly a opravy kanalizace l sledování èistièek odpadních vod a jejich výpustí Cíle trvale udržitelného hospodaøení s vodou jsou: l chránit kvalitu povrchových i podzemních vod a vodních ekosystémù; l zabránit zhoršování kvality vody, jež by mohlo mít negativní vliv na zdraví obyvatel; l zabránit nièení ekosystémù a tím poškozování samoèistící schopnosti vody; 12

11 l neexportovat zneèištìní po toku øeky; l dbát o dobrou kvalitu vody v jezerech, øekách a u pláží a tím podporovat turistický ruch a využití vodních ploch ke sportování. Tabulka: Pøehled èištìní odpadních vod v západní Evropì (Evans, 1993) % % obyvatelstva pøipojené na pøipojené veøejnou na ÈOV kanalizaci poèet ÈOV Belgie Francie Španìlsko Nìmecko (západní) Dánsko Velká Británie Pøíklad: Vybudování komunálních a prùmyslových èistièek odpadních vod v povodí Rýna (Nìmecko, Švýcarsko, Francie, Belgie) pomohlo v uplynulých 25 letech výraznì snížit zneèištìní této øeky. Pøehled situace v Èeské republice - viz materiály ÈR PRÁVNÍ RÁMEC Ve vìtšinì zemí jsou zákonná ustanovení, jež místním samosprávám ukládají odpovìdnost za èištìní odpadních vod. Tyto zákony rovnìž vymezují právní rámec pro likvidaci odpadních vod vèetnì kvalitativních i kvantitativních norem a limitù zneèištìní (viz ). Nicménì celostátnì platné zákony nemohou pøesnì postihnout potøeby v jednotlivých lokalitách. Tam, kde je to možné, by mìly místní správy zvážit možnost zavedení pøísnìjších ekologických norem a limitù vypuštìných látek než jsou celostátní. Celostátnì platné právní úpravy stanoví množství toxických a jiných látek, jež lze z jednotlivých èistièek odpadních vod vypouštìt do pøirozeného kolobìhu, ale toto množství mùže být mnohem vyšší, než je dané povodí nebo øeka schopna pøijmout. Sledování, monitoring a potøebné akce a zásahy na lokální úrovni mají jednoznaènì nejvìtší vliv na ochranu vodních zdrojù jak v místním mìøítku, tak v regionálním, celostátním i mezinárodním. Místní správy mají k dispozici celou škálu právních nástrojù, jimiž mohou zajistit øízení a regulaci v oblasti odpadních vod. V tom jsou zahrnuty požadavky a omezení stanovující zpùsob nakládání s odpadními vodami, vydávání povolení, urèení výše poplatkù a daní, požadavky na budování soukromých a komunálních èistièek, na centralizované nebo decentralizované èištìní odpadních vod a naøízení pro prùmyslové podniky, zda mají být vybaveny èistièkami èi nikoliv. Zneèištìní vody prùmyslovými odpady pøedstavuje jeden z nejobtížnìjších problémù v oblasti odpadních vod. Jedním ze zpùsobù jak regulovat a sledovat zneèištìní v daném místì je vydávání povolení, jež stanoví pøípustné limity zneèiš ujících látek. Silnou motivací ke snižování zneèištìní mùže být systém daní a poplatkù založených na tìchto povoleních a informování veøejnosti o charakteru a vlivu zneèiš ujících látek. Od každého zneèiš ovatele by se v souvislosti s vyøizováním povolení mìly požadovat tyto pravidelnì aktualizované informace: l Zpùsob vhodného pravidelného monitorování výpustí. l Pøehled vypouštìných látek a jejich množství. l O jakou výrobní technologii se jedná a zda je vypouštìní toxických látek vhodnì ošetøeno. Mìly by být jasnì uvedeny pokuty vyplývající z pøekroèení limitù a náklady na vyèištìní odpadní vody placené zákazníky využívajícími èistièku. Rovnìž by se mìla použít vhodná motivace prùmyslových podnikù modernizovat zaøízení èistièky, kanalizaèní sí a snižovat množství zneèiš ujících látek. VZNIKAJÍCÍ POLITIKA OECD v roce 1991 doporuèilo èlenským státùm, aby postupovaly spoleènì v otázkách snižování a prevence zneèištìní a aby pøijaly pøíslušné zákony, èi novelizovaly stávající právní úpravy. Rovnìž by pøi odstraòování zneèištìní mìly pøejít ze zpùsobu øešení na konci trubky k øešení u zdroje. To znamená nejen èistit odpadní vodu, ale zejména snižovat její zneèištìní a zvyšovat její recirkulaci. 13

12 ICLEI s Environmental Guide Ve Francii je vodohospodáøská správa rozdìlena podle povodí. Dodávku pitné vody, èištìní odpadních vod a ochranu vodních ekosystémù v daném povodí zajiš uje pøíslušná regionální správa. Tento organizaèní model bude zapracován do legislativy EU. (V roce 1996 EU navrhla èlenským státùm organizovat správu podle povodí.) Konkrétní odpovìdnosti a omezení v dané zemi - viz materiály ÈR ANALÝZA PROBLÉMÙ Aby bylo možné efektivnì øešit problémy odpadních vod, je tøeba dùkladnì porozumìt místním podmínkám a potøebám v oblasti èištìní odpadních vod. Nejdùležitìjšími faktory jsou dobrá analýza situace, možnost ji zmìnit a zajistit pøíznivý vývoj. Zde je možné poradit se s odborníky a dùkladnì zhodnotit stávající kanalizaèní systém. Mìly by se vypracovat odhady možných pøínosù z modernizace nebo rozšíøení stávajícího systému a porovnat je s budoucími náklady, které by vznikly, kdyby se neprovádìly žádné zmìny. Tyto odhadované náklady by mìly zahrnovat celkové náklady na èištìní odpadních vod vèetnì stávajících i budoucích nákladù na obnovu vodních zdrojù a ekosystémù. Databáze prùmyslových podnikù mohou poskytnout informace o látkách, jež se v èistièkách odpadních vod obtížnì odstraòují, a je tak možné se zamìøit na urèité oblasti snižování neèistot. Odborníci by rovnìž mìli vypracovat odhady budoucího vývoje v produkci odpadních vod, jejich složení a množství. Je tøeba zahrnout i objemy deš ové vody. Tyto údaje jsou nezbytné, protože pomáhají pøesnì stanovit kapacitu a schopnosti potøebné kanalizace a èistièky. Informace sloužící jako základ pøi rozhodování: l Které programy by pomohly zredukovat objem a zatížení odpadních vod. l Jaký kanalizaèní systém by se mìl použít. l Jaký typ èistièky odpadních vod vybrat. Plány se musí opírat o dostateèné znalosti: l pùvodu odpadních vod l složení odpadních vod (informace od zneèiš ovatele, nezávislé rozbory, kontrolní studie) l hlavních zdrojù tìžko odstranitelných látek l souèasných objemù odpadních vod a pravdìpodobných objemù po celou dobu životnosti zaøízení l sbìrného systému odpadních vod l lokalizaci netìsností v systému l kapacity ekosystému, do kterého se vypouští vyèištìná voda, vèetnì znalosti ostatních stávajících i možných výpustí l platných norem o obsahu zneèiš ujících látek a ochranì životního prostøedí. Pøíklad: V Gdaòsku si uvìdomili vliv zneèištìní vody na pláže, a zahájili program snižování množství vypouštìných neèistot a obnovy èistoty pobøežních vod ÚÈAST VEØEJNOSTI Agenda 21 pro místní úroveò, která vychází z kapitoly 28 Agendy 21, vyzývá místní správy k vìtšímu zapojení veøejnosti do všech oblastí pøispívajících k trvalé udržitelnosti. Stejnì jako místní samosprávy tvoøí základní èlánek v péèi o kvalitu vodních zdrojù regionálního a celostátního významu, tak jednotliví obèané mají hlavní vliv na kvalitu vody v místì, kde žijí. Úèinnost èištìní odpadních vod a možné využití odpadních kalù závisí na úrovni jejich kontaminace. Míra kontaminace je pøímo závislá na množství látek, které lidé vypouštìjí do kanalizace. Tím, že obyvatelé znají a aktivnì podporují místní politiku zamìøenou na hospodaøení s vodou i èištìní odpadních vod, je možné snížit množství a obsah zneèiš ujících látek. Rovnìž se tak dá zabránit tomu, aby se do vody nedostávaly látky, jež lze jen tìžko odstranit. Chemické složení komunální odpadní vody závisí na chování obèanù. Mìly by se publikovat podrobné informace o zpùsobu èištìní odpadních vod a fungování èistièky. Obèané by mìli být vedeni k tomu, že je nutné snižovat množství odpadní vody i objem zneèištìní. Obèané by mìli být vedeni k tomu, aby: l nevylévali chemické látky nebo jiné potenciálnì nebezpeèné látky (zejména toxické látky, léky a kyseliny) do záchodu, ale odkládali je do speciálních odpadních nádob nebo do popelnic. 14

13 l hospodaøili s pitnou vodou (pøi splachování, sprchování ap. viz 13.1), èímž se snižuje objem produkované odpadní vody l kde to je možné filtrovali a používali pro urèité úèely místo pitné vody deš ovou l zabránili kontaminaci deš ové vody l nezneèiš ovali ulice a veøejné plochy, protože splachy (vèetnì toxických) zatìžují èistièku nebo se pøímo vracejí do pøirozeného kolobìhu Aby bylo možné zapojit obèany, je tøeba poskytnout patøièné informace o: l potøebì chránit vodní ekosystémy l tom, jak funguje èištìní odpadních vod l jiných prostøedcích pro domácnost, které neobsahují toxické látky a jiné nebezpeèné chemikálie. Budovy ve vlastnictví obce nebo používané pro obecní úèely by mìly být pøíkladem, jak lze šetøit pitnou vodou a jak se lze vyhnout používání èistících prostøedkù obsahujících nebezpeèné chemikálie. Místní samospráva by mìla zapojit všechny zájmové skupiny do veøejné diskuse a vypracování plánu tak, jak již bylo uvedeno v èásti Jelikož se jedná o formulování politiky zajištìní dodávek vody, mohou první kroky trvat déle, ale èím více lidí se zapojí do øešení problému odpadních vod a porozumí mu, tím lepších výsledkù se dosáhne STANOVENÍ PRIORIT Abychom se mohli øídit zásadami trvale udržitelného vodohospodáøství, které jsou uvedeny v èásti 13.0, je tøeba stanovit priority jednotlivých akcí. Na základì informací získaných rozborem a vyhodnocením reakce obèanù na to, které problémy v obci pokládají za nejožehavìjší, lze urèit, které problémy je rozumné øešit jako první a které lze odložit na pozdìjší dobu. Aèkoliv stanovení priorit bude záležet na místních podmínkách a potøebách, uvádíme zde rozšíøený seznam zásad, který by mohl sloužit jako urèité vodítko. l Zabránit a zredukovat: Zásada èištìní u zdroje by mìla vést ke snížení množství odpadní vody na minimum. Je tøeba zavést opatøení zamìøená na minimalizaci zatížení a snížení objemu odpadních vod. Je tøeba si uvìdomit, že èištìní koncentrovaných odpadních vod je snazší a úèinnìjší než èištìní smìsice rùzných látek rozpuštìných ve vodì (konec trubky). l Zneèiš ovatel platí: Za èištìní odpadní vody by mìli platit ti, kteøí ji zneèiš ují. Tato zásada zabraòuje tomu, aby obec neplatila za zneèištìní zpùsobené nìjakou osobou nebo prùmyslovým podnikem. Náklady na èištìní odpadní vody by mìly zahrnovat pøepravu, èištìní a likvidaci zbytkù (napø. kalù a odpadu), a náklady na ochranu životního prostøedí pøed zneèištìním toxickými látkami. l Snižování emisí: Mìlo by se redukovat vypouštìní odpadních vod a snížit zatížení èistièek na minimum. Jedna z nejlepších technik, jež se používá v západní Evropì, je požadavek na dodržování pevnì stanovených emisních limitù (maximálnì povolené koncentrace u vypouštìné odpadní vody). l Omezení imisí: kvalitativní normy životního prostøedí Mìlo by se snížit vypouštìní odpadních vod do vodních ekosystémù. Vodní ekosystém je schopen absorbovat pouze urèité množství zneèiš ujících látek (tzn. ty, které se vypouštìjí z èistièky odpadních vod). Toto zatížení je rùzné v závislosti na typu ekosystému. Ke stanovení pøijatelných úrovní vypouštìných látek lze využít údaje o maximálním zatížení, které je vodní ekosystém schopen tolerovat. l Komplexní pøístup Hlavní zásadou je propojení politiky zásobování vodou s politikou odpadních vod. Vezmeme-li v úvahu množství faktorù, které mají vliv na kvalitu vody, zahrnujíce v to øadu oblastí územního plánování a rozvoje, vidíme, že by bylo dobré propojit vodohospodáøskou politiku s politikou ostatních odborù v rámci místní správy a nìkdy i mimo její rámec. Mùže zde být zahrnut resort odpovìdný za energetiku (vodní elektrárny), silnièní dopravu (splachy a deš ová voda), výstavbu a plánování územního rozvoje (normy pro velikost potrubí a armatur a plánované využití území). Komise EU ve svém návrhu Smìrnice o integrované prevenci a kontrole zneèištìní z roku 1993 (Integrated Pollution and Prevention Control 15

14 ICLEI s Environmental Guide Directive) stanovila že: hlavním cílem integrované kontroly zneèištìní je nepøipustit odstraòování zneèištìní tím, že se pøenese z jedné oblasti životního prostøedí do jiné. Techniky èištìní odpadních vod by mohly mít vliv na jiné složky životního prostøedí (napø. na vzduch nebo pùdu). Mìly by se volit pouze takové postupy, které nemají žádný negativní vliv na ostatní oblasti nebo je jejich vliv minimální. Jinak není možné zajistit trvale udržitelnou péèi a ochranu životního prostøedí. INDIKÁTORY A KRITÉRIA Sledování odpadních vod a dodávek vody pro stanovení poèáteèních hodnot a zjištìní, zda mají sestupný nebo vzestupný trend, je nezbytným krokem pøi stanovování priorit jednotlivých projektù zamìøených na zlepšení situace nebo pøi øešení jednotlivých pøípadù emisí, jako jsou napøíklad emise z urèité prùmyslové oblasti. K tomu je zapotøebí pestrá paleta analytických nástrojù a metod hodnocení. Indikátory životního prostøedí (viz svazek 11: Ochrana pøírody a tvorba krajiny) udávají zmìny v urèitém ekosystému nebo u urèitých druhù, jež jsou na základì vìdeckých poznatkù dávány do souvislosti se zneèištìním obecnì, nebo s urèitými zneèiš ujícími látkami. V nejširším slova smyslu lze celkové zdraví vodního ekosystému poznat podle tìchto znakù: Je zde bujná vegetace? Žijí ve vodì ryby a jsou kolem ní vodní savci? Jsou zde patrné známky zneèištìní, jako odpad ve vodì a mastné skvrny táhnoucí se podél bøehù? Pøesnìjším indikátorem stavu životního prostøedí mùže být pokles v populaci urèitého druhu larev létajícího hmyzu, jež se pojí s výskytem urèité zneèiš ující látky. Indikátory stavu životního prostøedí mohou sloužit jako varovné signály nebo jako znamení zmìny k lepšímu. Zmìna urèitého indikátoru mùže vyžadovat nákladnìjší fyzicko-chemickou zkoušku vody v dané oblasti, nebo test na konkrétní zneèiš ující látku. Existuje celá øada odborných publikací, jež se podrobnì zabývají indikátory stavu životního prostøedí. Dobrý konzultant nebo pøíslušná katedra vysoké školy by mìli mít pøístup k tìmto informacím a i rozsáhlé praktické zkušenosti s jejich používáním. Kritéria, na jejichž základì by se rozhodlo o nutnosti nìjaké místní akce zamìøené na vyèištìní a obnovu zdroje vody nebo na zastavení èi snížení objemu vypouštìné odpadní vody z urèitého zdroje zneèištìní, buï již existují, nebo je nutné je stanovit. Tato kritéria mohou být ovlivnìna celou øadou rùzných faktorù vèetnì kvalitativních norem životního prostøedí nebo zákonem stanovenýchi emisních limitù, existencí zdrojù pitné vody v blízkosti obydlených míst nebo tím, zda se vodní plochy používají k rekreaèním úèelùm. V ideálním pøípadì by se do pøirozeného kolobìhu mìla vracet prùzraènì èistá voda, ale èistièka odpadních vod je schopna odstranit jen nìkteré zneèiš ující látky a jiné pouze neutralizovat. Dokud všechny látky, jež se dostávají do odpadních vod, nebude možné biologicky odbourat, je zapotøebí používat emisní limity, aby nedošlo k pøetížení a trvalému poškození vodních systémù. Tabulka: úèinnost èistièek odpadních vod by mìla dosahovat u výpustí tìchto hodnot: (Schwoerbel, 1993) BSK5 ménì než 7 mg/l nikdy více než 15 mg/l CHSK ménì než 40 mg/l nikdy více než 90 mg/l NH4-N ménì než 15 mg/l u velkých ÈOV: pod 2 mg/l P ménì než 1 mg/l u oblastí s jezery ještì ménì TECHNICKÁ ØEŠENÍ Základními úkoly pøi technickém øešení èištìní odpadních vod je jejich sbìr, èištìní a ukládání kalù. Existuje celá øada pøístupù podmínìná stávající infrastrukturou a zákonnými požadavky, jež mùže mít výrazný vliv na úèinnost technologie a jeho cenu. ODDÌLENÍ DEŠ OVÉ VODY OD SPLAŠKÙ Velice èasto nejlevnìjším a nejekologiètìjším zpùsobem jak zredukovat objem odpadní vody je oddìlení deš ové kanalizace od splaškové. Deš ovou vodu není tøeba za normálních podmínek èistit. Èasto však dochází k jejímu mísení se splašky a jinou odpadní vodou z dùvodu zjednodušení výstavby, aby se nemusel budovat další systém. Tím dochází ke znaènému øedìní odpadních vod, èímž se snižuje úèinnost celého èistìní. Jednou z možností by byla úprava inženýrských sítí tak, aby se deš ová voda mohla vsáknout do zemì. To by vyžadovalo používání propustných povrchù na vozovkách a parkovištích, jež bìžnì vsáknutí vody neumožòují a vytváøí tak problém se zachycováním a odvádìním deš ové vody. Splachy by se nedostávaly do èistièky a napomohlo by se tak obnovì zásob podzemních vod. Ne vždy však tato strategie funguje. V situaci, 16

15 kdy je deš ová voda kontaminována odpadem a nánosy, jež se hromadí na asfaltovém nebo betonovém povrchu, by bylo mnohem vhodnìjší pøímé vsáknutí vody bez dlouhého stékání po povrchu. Bohužel, nejjednodušším øešením je používat na vozovkách nepropustné povrchy, jako je asfalt nebo beton, aèkoliv to bývá samo o sobì dost problematické zejména ve mìstech. Jiným øešením, jehož výhody do znaèné míry závisí na místních podmínkách, je vybudování deš ové kanalizace, kterou by se voda svádìla do nádrží nebo cisteren. Tím by bylo možné po èase vyvážit stékání deš ové do splaškové kanalizace. Vysoké koncentrace toxických látek, které se z povrchu vozovek a ulic spláchnou v prvním pøívalu deštì, lze z vody odstranit prostou sedimentací v tìchto nádržích. Sedimenty mohou být znaènì toxické a podle toho by se s nimi mìlo i nakládat. Deš ová voda by se pak rovnìž mohla používat jako zdroj ménì kvalitní užitkové vody (13.1.6), což by napomohlo snížit spotøebu pitné vody. Chceme-li oddìlit deš ovou kanalizaci od splaškové, je tøeba se zamyslet nad tìmito prioritami: l Vyhnout se používání nepropustných povrchù (úspora místa vhodnou výstavbou) l Používat deš ové vody v domácnosti, prùmyslové a podnikatelské sféøe a pro komunální úèely. l Vytvoøit decentralizovaný odvod deš ové vody. Preventivní opatøení: l Zabránit pronikání spodní vody do kanalizace (porézním materiálem nebo netìsným potrubím); l Zabránit pronikání povrchové vody do kanalizace. Nevýhodou samostatné deš ové kanalizace jsou vysoké poèáteèní náklady na výstavbu dvou oddìlených kanalizaèních systémù, jež následnì pøedstavují témìø dvojnásobné náklady na údržbu, sledování a kontrolu obou kanalizaèních sítí. Jedna spoleèná kanalizaèní sí se relativnì snadno øídí a sleduje. Avšak náklady na èištìní, spojené s touto jednotnou kanalizaèní sítí, jsou v dlouhodobém výhledu mnohem vyšší, protože objemy odpadní vody jsou vìtší, zatímco v pøípadì dvou samostatných oddìlených sítí je pøítok vody do èistièky menší, její èištìní úèinnìjší a staèí menší èistièky odpadních vod. Navíc v pøípadì jednoho kanalizaèního systému náklady na zabránìní nejhorší možné situaci zpùsobené obrovským pøívalem deš ové vody nebo odstraòování takových následkù pøedstavují rovnìž vysoké èástky. DECENTRALIZOVANÉ ÈIŠTÌNÍ ODPADNÍCH VOD: V místech s nízkou hustotou osídlení lze použít decentralizované a nepøíliš složité zpùsoby èištìní odpadních vod. Tento pøístup je rovnìž vhodný pro pøímìstské ètvrti, jejichž pøipojení na mìstskou kanalizaci je pøíliš obtížné nebo mají dostatek místních zdrojù. Decentralizovaná zaøízení jsou rovnìž vhodná pro prùmyslové oblasti, aby rùzné toxické látky, vznikající pøi výrobì, zùstaly oddìleny. Výhody: l èištìní v místì vzniku l nižší náklady na výstavbu èistièky odpadních vod, její øízení a kontrolu l vypouštìné objemy z èistièky jsou menší, proto je okolní ekosystém mùže lépe absorbovat l kvalita a pøijatelnost kalu pro zemìdìlské úèely je lepší, protože jeho pùvod je dostateènì zøejmý Nevýhody: l nižší úèinnost èištìní l vyšší koncentrace na výstupu l citlivìjší na výkyvy l vysoká potøeba pracovníkù v pøepoètu na objemové jednotky Vhodná technologie pro malé a úèinné èistièky je teprve ve fázi vývoje. Mìlo by se volit zaøízení s vysokou úèinností a malými nároky na údržbu. Pøitom je tøeba zvážit složení odpadní vody a situaci v daném místì. Pøíklady: l Ve Švédsku v obci Tanum se rozhodly zamezit vypouštìní fosforu do moøe tím, že propagovali používání suchých toalet. Toto je dobré øešení pro øídce osídlené venkovské oblasti, kde klasický zpùsob odvádìní a èištìní odpadní vody není životaschopný. Podrobnosti viz pøípadová studie III. l V obci Bradu v Norsku s 5000 obyvateli èistí odpadní vodu pomocí systému pùdního filtrování. l V obci Rootzone v Dánsku používají k èištìní odpadních vod mikroorganismù a rostlin nasazených v umìlé nádrži opatøené izolací. Systém dosahuje úèinnosti % a vydrží pravdìpodobnì 100 let, než bude zapotøebí pùdu vymìnit. l Ve Švédsku, v èistírnì odpadních vod Kagerod u obce Svalov Salix, pìstují pro energetické úèely 17

16 ICLEI s Environmental Guide vrbové proutí, které se zavlažuje a hnojí odpadní vodou. Do èistièky je napojena veøejná kanalizace obsluhující 1500 obyvatel obce a sušárnu mléka, což pøedstavuje dalších obyvatel. Zkoušky prokázaly, že zavlažování odpadní vodou podstatnì zvyšuje produkci a plnì nahradí jiná hnojiva. Hnojení pøedstavuje asi % celkových nákladù na výrobu døevních štìpkù. l V polské Lodži zahájili ve spolupráci s rùznými partnery øadu spoleèných projektù zamìøených na rùzné aspekty èištìní odpadních vod. Podrobnosti viz pøípadová studie IV. Jedním z možných decentralizovaných øešení pro odfiltrovanou splaškovou vodu je její použití na umìlé splaškové farmì nebo na poli, pøes které tato voda mùže protékat. Bylo zjištìno, že uspoøádají-li se urèité rostliny ve správném poøadí za sebou, jsou schopny zajistit metabolickou pøemìnu øady chemických látek obsažených v neèištìné splaškové vodì. Energetický obsah odpadní vody se tak mìní v biomasu. Výhody: l dobrá úèinnost pøi správném dimenzování l nejsou zapotøebí dlouhé pøepravní cesty v kanalizaèní síti l nevzniká žádný dodateèný kal l energetické vstupy a investièní náklady jsou minimální l fungování i v zimním období je zaruèené l použitelné pro malé obce l uspoøádání rostlin mùže mít i estetickou hodnotu Nevýhody: l zelené metody èasto vyžadují rozsáhlé plochy (zhruba 5 m 2 pro odpad vyprodukovaný jedním èlovìkem) l je nutná kanalizaèní sí l je tøeba oddìlit deš ovou a povrchovou vodu l pøestože nìkterá zaøízení jsou již v provozu, stále se jedná o novou metodu l mùže dojít k akumulaci toxických látek zpomalujících rostlinný metabolismus. Pøíklady: l V listopadu 1994 provedl nìmecký úøad pro životní prostøedí (Umweltbundesamt, Berlin) hodnocení umìle vytvoøených slatin a pùdních filtrù. l Ve švédském Oxelosundu vytvoøili umìlé mokøady k odstraòování dusiènanù z odpadní vody z mìstské èistièky. Provozní náklady u této èistièky jsou asi ètvrtinové v porovnání s klasickou èistièkou. Podrobnosti viz pøípadová studie II. CENTRALIZOVANÉ ÈIŠTÌNÍ ODPADNÍCH VOD V mìstských oblastech s urèitou hustotou osídlení a prùmyslových podnikù je vhodnìjší centralizované èištìní odpadních vod. Výhody: l známé a široce používané metody l snadno dostupné l odborníci jsou s nimi seznámeni l pravidelná kontrola kvalifikovaným pracovníkem l velký poèet zaøízení v provozu l nejrùznìjší velikosti a technologie Nevýhody: l vysoké poèáteèní náklady (80 % kanalizaèní sí, 20 % èistièka) l vysoké provozní náklady l nutnost mít neustálý pøítok vody l vznik kontaminovaných kalù l systém nezvládá velké pøívaly vod pøi bouøkách l je tøeba financovat budoucí opravy SPECIÁLNÍ PRÙMYSLOVÉ ÈISTIÈKY ODPADNÍCH VOD Prùmyslové podniky produkují specifické odpadní vody. V pøípadì nìkterých odvìtví je nutné nalézt specifický zpùsob èištìní odpadních vod z použitých technologických procesù. Je-li to možné, jedná se zpravidla o nejúèinnìjší øešení. Vždy je tøeba zvážit, zda nelze použít jiné, ménì zneèiš ující výrobní postupy, nebo zda by nebylo lepší závod nebo jeho èást úplnì zavøít, aby se zabránilo vzniku látek, jež se z odpadních vod obtížnì odstraòují. LIKVIDACE KALÙ Kaly jsou polotuhým vedlejším produktem vznikajícím pøi èištìní odpadních vod. Obsahují rùzné organické živiny a mají i urèitý energetický potenciál, jež by se dal využít. Rovnìž obsahují toxické látky, které výraznì omezují použití a zpùsob likvidace kalù. Kaly s urèitou koncentrací nebo obsahem nìkterých látek nelze použít k hnojení, nelze je spálit a v nìkterých oblastech ani vyvézt na skládku. Aèkoliv existuje øada rùzných metod likvidace kalù, je zcela evidentní, že snižování množství toxických látek, jež se dostávají do odpadních vod, je nejlepším zpùsobem maximálního využití kalù. 18

17 Tabulka: množství látek v jedné tunì kalu - prùmìrné koncentrace v Brémách (G. Hoper, Bremer Entsorgungbetriebe): CaO P 2 O 5 N kg kg kg K 2 O 3-50 kg MgO 10 kg 1) Použití v zemìdìlství jako hnojivo Výhody: l vrácení živin do životního prostøedí l žádná další likvidace Nevýhody: l toxické látky mohou kontaminovat pùdu l mùže dojít ke kontaminaci tokù splachem l nepøíjemný zápach pøi hnojení Pøíklady: V Gdaòsku zlepšily kvalitu kalù snížením obsahu tìžkých kovù, takže se dají použít jako hnojivo. Podrobnosti viz pøípadová studie I. 2) Biologické zpracování kalù Výhody: l získání energie (bioplynu) z kalù l zbylý materiál lze použít k vylepšení pùdy l snížení nepøíjemného zápachu Nevýhody: l akumulace tìžkých kovù a dalších toxických látek v pùdì (záleží na kvalitì kalù) Tabulka: Hlavní hodnoty koncentrací zneèiš ujících látek v kalech (G. Hoper, Bremer Entsorgungsbetriebe): Cu Cd Zn Pb Ni Hg Cr PCB AOX 500 mg/l DS 5 mg/l DS 1500 mg/l DS 300 mg/l DS 100 mg/l DS 3 mg/l DS 200 mg/l DS 0,1 mg/l DS 500 mg/l DS 3) Spalování Výhody: l snížení objemu ke koneènému uložení l výroba elektøiny nebo tepla Nevýhody: l v popelu a na filtrech jsou vysoké koncentrace toxických látek l vyrobené energie je ménì než dodané l kaly se musí pøed spálením usušit 4) Vyvezení na skládku Výhody: l lze zabránit kontaminaci jiných složek životního prostøedí Nevýhody: l špatné využití území l kaly je nutné zahustit l ztráta živin a energie l nutná speciální úprava, aby nedošlo ke kontaminaci okolní pùdy PLÁNOVÁNÍ Pro plánování platí stejné principy, jaké jsou uvedeny v èásti Není zapotøebí zdùrazòovat, že efektivní èištìní odpadních vod rovnìž vyžaduje peèlivé plánování. Zde uvádíme nìkteré kroky, které by mohly pomoci orgánùm samosprávy pøi vypracování plánù: 1. Vyhodnocení situace a) souèasná situace l jaké èásti kanalizaèní sítì již existují a v jakém jsou stavu l inventura kanalizaèních sítí v propojených ètvrtích l inventura samostatných kanalizaèních sítí l seznam velkých podnikù, jež zneèiš ují vodu a látky, které vypouštìjí (odbìry vzorkù, dotazníky, návštìvy, zkoušky) l pøepravní vzdálenosti l spotøeba energie pøi èištìní odpadních vod l zdokumentování souèasné situace a registr odpadních vod b) cílová situace l odhad zamýšleného množství odpadních vod a jejich zatížení v nadcházejících 30 letech l u velkých producentù odhad budoucích objemù odpadních vod a jejich zatížení 19

18 ICLEI s Environmental Guide 2. Okamžitá opatøení Nenákladná opatøení, jež nevyžadují žádné velké pøípravy a mohou výraznì zmìnit situaci: l zøízení sbìrných stanic v blízkosti èistièek odpadních vod l pøestat používat kontaminované kaly a zabránit prosakování kontaminovaných výpustí l pøipojení obyvatelstva na stávající kanalizaci l zøízení jednoduchého pøedèištìní, jedná-li se o problematické odpadní vody z prùmyslu l napojení stávající kanalizace na stávající èistièky odpadních vod 3. Plán na odstraòování zneèištìní a) stanovení zájmových oblastí l jednání se sousedními obcemi pøípadnì vypracování spoleèného plánu l jednání se všemi zúèastnìnými orgány státní správy l vytvoøení plánovací skupiny (ze zúèastnìných obcí) a konzultace s kompetentními odborníky (o technických, ekonomických, organizaèních a ekologických pracech) b) vypracování plánu èištìní komunálních odpadních vod l volba kanalizaèního systému (viz èást ) l koordinace výpustí z velkých závodù l prùzkum a rozhodnutí o nejvhodnìjším umístìní èistièky l rekonstrukce nebo výstavba kanalizaèní sítì c) èistièka odpadních vod l provìøení stávající èistièky odpadních vod, co se týèe kapacity èištìní, zvládnutí objemù, volného místa a stavu vodního systému, do kterého se vyèištìná voda vypouští l prùzkum a rozhodnutí o možných alternativách (zmenšení nebo rozšíøení, posílení, nová výstavba) l zhodnocení skuteèného pøítoku, jeho vývoj v budoucnu, stanovení požadavkù na pøítok (kontaminace, objem) l rozhodnutí o použitých metodách na základì schopností èistièky a kvalitì vypouštìné vody l stanovení koncepce èištìní splaškù l odhad vlivu na ekosystémy d) prùmyslové odpadní vody l pøímé vypouštìní: samostatné èištìní odpadních vod pokud je nelze èistit spoleènì s komunální odpadní vodou l nepøímé vypouštìní: odpadní voda se vypouští do veøejné kanalizace s èistièkou odpadních vod c) celková koncepce l shrnutí ekonomického a ekologického hodnocení a studie proveditelnosti l pøíprava optimalizovaného plánu èištìní odpadních vod s výètem opatøení, jež je tøeba zrealizovat, s ekonomickým a provádìcím plánem l výbìr úèastníkù REALIZACE Je tøeba stanovit priority jednotlivých akcí zamìøené na rozpracování nejefektivnìjších dlouhodobých øešení se zvážením ekologických, ekonomických a kvalitativních otázek (viz ). Dále by se místní samosprávy mìly zamìøit na splnìní tìchto úkolù: HODNOCENÍ A ZPÌTNÁ VAZBA Prùbìžný sbìr údajù o emisích a kvalitì životního prostøedí je nezbytnou podmínkou jak každodenního plánování, tak pro dlouhodobé plány. Je tøeba zajistit zpìtnou vazbu od všech zúèastnìných stran, vèetnì výmìny informací. Informace: Místní samosprávy by mìly zajistit pravidelnou distribuci informací o stavu a postupu projektù v oblasti èištìní odpadních vod. Tyto informace by nemìly sloužit jen zúèastnìným stranám, ale mìly by být k dispozici i veøejnosti. Jedná se o nezbytný pøedpoklad pro zapojení veøejnosti. Organizace: Pravidelnì by se mìla hodnotit úèinnost systému shromažïování, dopravy a èištìní odpadních vod, zpùsob jeho financování a øízení. V pøípadì potøeby by se mìl systém zmìnit. Výbìr úèastníkù: Místní samosprávy by mìly peèlivì vybrat dodavatele a konzultanty, se kterými uzavøou smlouvy v oblasti vodohospodáøství. Stanovení pracovníci z místního úøadu by mìli být ve styku se zúèastnìnými stranami a zajiš ovat od nich zpìtnou vazbu FINANCOVÁNÍ Po rozpadu NDR nìkteré pochybné západní firmy prodaly bývalým východonìmeckým obcím èistièky odpadních vod. V té dobì obce nevìdìly, že nabízené èistièky jsou pøedimenzované nebo pøedražené. Dnes se tyto obce potýkají s vážnými ekonomickými problémy. 20

19 Tyto pøíklady slouží jako ilustrace toho, proè je tøeba správnì vybrat zúèastnìné strany i strategii financování a vypracovat kalkulace. Místní správa a obèané vždy ponesou náklady zpùsobené chybnou kalkulací. Ne vždy platí, že nejdražší øešení je to nejlepší: existuje øada relativnì levných øešení s velkým pøínosem. Podrobnìjší informace o financování lze nalézt ve svazku 4: Otázky financování péèe a ochrany životního prostøedí. zlepšení výstupních koncentrací. Pokud by se tyto prostøedky investovaly na zlepšení úèinnosti východoevropských èistièek, byl by celkový pøínos pro životní prostøedí a vodní ekosystémy mnohem vìtší. Je tøeba vytvoøit potøebné nástroje, které by umožnily transfer kapitálu zejména tam, kde vodní zdroje pøekraèují hranice jednotlivých obcí, regionù nebo státù. POPLATKY: Poplatky za stoèné, èištìní odpadních vod a likvidaci kalù platí producenti odpadu. Poplatky za èištìní odpadní vody by mìl stanovit provozovatel èistièky, a mìly by vycházet z objemu a množství zneèištìní odpadní vody. Vysoké zneèištìní a pøítomnost toxických látek by se mìly zpoplatnit vyšší sazbou. Prùmyslové podniky by mìly platit podle obsahu zneèiš ujících látek a nákladù na jejich odstranìní. Takové sazby motivují ke snižování množství neèistot v odpadních vodách. Domácnosti platí vodné za spotøebovanou pitnou vodu. Tyto náklady zpravidla kryjí i stoèné, zahrnující èištìní odpadních vod, nicménì nìkteré místní správy úètují jak vodné, tak stoèné. Tato opatøení by mìla vést ke snížení zátìže i objemu odpadních vod, což bude mít vliv na potøebnou kapacitu èistièky odpadních vod. Pøíklad: l V Nìmecku asi 70 % ceny za èištìní odpadních vod pøedstavují kalkulované náklady na pozdìjší rekonstrukci a pouze 30 % tvoøí skuteèné náklady na provoz a údržbu. l V Lodži uzavøeli spoleèný polsko-francouzský podnik se spoleèností OTV na výstavbu nové èistièky odpadních vod pro celou mìstskou aglomeraci. Podrobnosti viz pøípadová studie IV. VNÌJŠÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ Na vìtší projekty mohou být poskytnuty zahranièní granty nebo pùjèky (viz svazek 4: Otázky financování péèe o životní prostøedí). Evropská unie každým rokem financuje nìkolik projektù v oblasti životního prostøedí. Programy financování jsou zveøejòovány v oficiálním zpravodaji. SPOLUPRÁCE MEZI ZÁPADEM A VÝCHODEM Èištìní odpadních vod v západní Evropì je na takovém stupni, že pouze velké investice by mohly vést ke 21

20 ICLEI s Environmental Guide LITERATURA Antalovsky, Eugen et al (1990), Methode statt Mode. Biologische Wasserreinigung in Antalovsky, Eugen et al, Ökotechnik in der Gemeinde, Wien: Kommunalwissenschaftliches Dokumentationszentrum, pp Bündnis 90/Die Grünen (ed.) (10/1995), Damit uns das Wasser nicht bis zum Halse steht - Ein Infopaket und Aktionsvorschläge zum Thema Wasser, Stuttgart: Bündnis 90/Die Grünen Baden Württemberg. Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (BMU) (undated), Leitfaden zur Trinkwasserversorgung, Bonn: Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (BMU). Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (BMU) (Mai 1991), Leitfaden zur Abwasserbeseitigung, Bonn: Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (BMU). Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (1992), Wasserwirtschaft in Deutschland, Bonn. Department of the Environment, Republic of Ireland (1994), Water and Sanitary Services in Ireland. Policy and programme for Evans, H.R. (1993), The structure and management of the British Water Industry , The Institution of Water and Environmental Management Yearbook 1993, London. Fˆrøvig, S. H. (1990), Alternativer Praksis, Practical Alternatives by Scandinavian NGO s, Oslo Gilde, L.J./de Jong, J. (Sept. 1992), The water quality monitnitoring system of the Netherlands, European Water Pollution Control, Vol. 2, No. 5 Hatzfeld, Fritz/Rösler, Cornelia (1992), Umweltberatung für Kommunen. Abwasser. Einführung und Wegweiser zu Adressen, Zeitschriften, Literatur, Berlin: Deutsches Institut für Urbanistik Hildebrand, Reiner (1994), Wasser und Abwasser: Konzepte und Handlungsvorschläge für den kommunalen Umweltschutz, Köln, Deutscher Gemeindeverlag und Verlag W. Kohlhammer Holvik, Øystein (24-27 May 1994), Kristiansand - A Norwegian sustainable city in the year 2000?, Environmental Department, Municipality of Kristiansand, Workshop A/4, Coastal Towns, The European Conferenc on Sustainable Cities & Towns, Aalborg. Hudcovska, Jelena (24-27 May 1994), Agro-eco project of the Danuba Island between the Old River Bed and the Navigation Canal, Workshop A/3, Counties and towns in rural areas, The European Conference on Sustainable Cities & Towns, Aalborg, Denmark Hugmark, Peter (24-27 May 1994), Measures at the source - working methods to produce a sewage sludge of high quality, Workshop C/3, Awareness Raising, The European Conference on Sustainable Cities & Towns, Aalborg. ICLEI (10 May 1994), Natural Utilization of Sewage Sludge, Gdansk Poland. ICLEI (10 May 1994), Rehabilitation of the Existing Sea Outfall, Mersin, Turkey. Institute for Sustainable Communities (1993), Drinking water, Waste water, in: Institute for Sustainable Communities, Community-Based Approaches to Addressing Environmental Problems, prepared as part of the Bulgarian Environmental Action Project USA: ISC, Sections 2,8. Klopocka, Agnieszka (24-27 May 1994), Gdansk approach towards sustainability, Workshop A/6, Ports, The European Conference on Sustainable Cities & Towns, Aalborg. Kraemer, Andreas R. (August 1991), Development of the Water Industry in Germany and the United Kingdom, FFU Manuscript 91-7, Forschungstelle für Umweltpolitik, Freie Universität Berlin. Kraemer, Andreas R. & Wanke, Andreas (September 1991), Municipal competence in water policy in Germany, FFU Manuscript 91-4, Forschungstelle für Umweltpolitik, Freie Universität Berlin. Magmedov, V. (July 1992), Groundwater protection practices in the Ukraine, European Water Pollution Control, Vol. 2, No. 4 Markowitz, Paul (May 1993), Drinking Water, Community-Based Approaches to Addressing Environmental Problems, Vermont, USA: The Institute for Sustainable Communities, pp