Vzor citace: FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, 928 s.

Transkript

1

2 Vzor citace: FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, 928 s. Učebnice odpovídá právním předpisům účinným k prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc., prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof., doc. JUDr. et Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D., plk. JUDr. Jan Hlaváček, JUDr. Pavel Kroulík, JUDr. Světlana Kloučková, Ph.D., JUDr. Václav Mandák, CSc., JUDr. František Púry, JUDr. Bohumil Repík, CSc., 2015 ISBN (váz.) ISBN (e-pub)

3 Seznam autorů prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc. vedoucí autorského kolektivu, Hl. IV (spoluautor), V prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof. vedoucí autorského kolektivu Hl. I, II, III ( spoluautor),vii, X, XIII, XIV (spoluautor), XVII, XVIII, XXX (spoluautor), XXXI doc. JUDr. et Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. tajemník autorského kolektivu (s administrativní a redakční pomocí Jakuba Drápala) Hl. IV (spoluautor), VIII, IX, XI (spoluautor), XII (spoluautor), XIX použité latinské termíny a obraty seznam literatury rejstřík (ve spoluautorství s Jakubem Drápalem) plk. JUDr. Jan Hlaváček Hl. XIV (spoluautor) JUDr. Světlana Kloučková, Ph.D. Hl. XXX (spoluautor) JUDr. Pavel Kroulík Hl. XIV (spoluautor) JUDr. Václav Mandák, CSc. XI (spoluautor), XII (spoluautor) JUDr. František Púry Hl. VI, XV, XVI, XX, XXI, XXII, XXIII, XXIV, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXIX

4 JUDr. Bohumil Repík, CSc. Hl. III (spoluautor). 4/110

5 Seznam použitých zkratek Seznam právních předpisů: 1 Lisabonská smlouva Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství Listina usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Listina EU Listina základních práv Evropské unie (někdy označovaná též jako Charta lidských práv) jednací řád vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy kancelářský řád instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org, kterou se vydávají vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy o. s. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád obč. zák. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Pakt Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Palermská úmluva Úmluva proti korupci (č. 105/2013 Sb. m. s.) ř. v. t. řád výkonu trestu odnětí svobody, vydaný vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb. SFEU Smlouva o fungování Evropské unie tr. řád zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Schengenská prováděcí smlouva Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu (Úř. věst., L 239, ) tr. zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

6 6/110 Úmluva Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, zkráceně označovaná jako Evropská úmluva o lidských právech Úmluva EU z r Úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie ze dne Ústava ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky z. m. j. s. zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních z. o. t. č. zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů z. p. m. s. zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě z. ř. s. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních z. s. m. zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) z. s. z. zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství z. v. t. zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů z. v. v. zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby zák. o advokacii zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii zák. o pohřebnictví zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů zák. o přestupcích zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích zák. o Rejstříku trestů zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů zák. o soudech a soudcích zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích zák. o tr. odpovědnosti p. o. zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zák. o ÚS zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu Další zkratky: dohoda o vině a trestu dohoda o prohlášení viny a přijetí trestu ESD Evropský soudní dvůr ESLP Evropský soud pro lidská práva EU Evropská unie EZR Evropský zatýkací rozkaz Komise Evropská komise pro lidská práva

7 7/110 OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (z anglického Organisation for Economic Co-operation and Development) OSN Organizace spojených národů Sb. Sbírka zákonů Sb. m. s. Sbírka mezinárodních smluv Sb. n. a u. ÚS Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu Sb. rozh. obč. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, obchodní a správní Sb. rozh. tr. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní Sb. Úst. s. Sbírka Ústavního soudu Úř. věst. Úřední věstník ÚS Ústavní soud ztotožňující osoba podezřelý, obviněný nebo svědek 1 Pokud není uvedeno jinak, v případě zkratek zákonů v textu je myšlen tento zákon ve znění pozdějších předpisů.

8 Předmluva Šesté vydání učebnice trestního práva procesního je určeno především studentům právnických fakult a praktickým právníkům, kteří přicházejí do styku s trestním právem hmotným, trestním právem procesním a trestním řízením. Autory této učebnice jsou pedagogové Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zástupci odborné praxe. Tím je dosaženo potřebného spojení teoretických informací a praktických zkušeností. Autoři jednotlivých kapitol jsou uvedeni v úvodní části učebnice. Práce přihlíží i k aktuálním otázkám tzv. europeizace trestního práva, ke všem novelizacím i k tzv. vedlejším trestním zákonům, jimiž jsou zejména zákon č. 218/ 2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a respektuje úpravu provedenou zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Studenti by při studiu měli používat nejen text učebnice, ale současně brát v úvahu znění platné právní úpravy, na kterou učebnice v mnohém odkazuje. Z tohoto důvodu v učebnici nejsou vždy doslovně citována jednotlivá zákonná ustanovení, ale autoři upřednostnili jejich výklad. Seznam literatury je poměrně stručný, jsou uváděny pouze ty zdroje, které mají doplnit učebnicové výklady. Podrobnější literatura, zejména odborné a vědecké články nebo další obdobné zdroje, by měly být proto studovány jen tehdy, když zájemce bude zpracovávat diplomové, rigorózní nebo disertační práce, tedy když se bude konkrétní otázce věnovat mnohem podrobněji. Učebnice nemůže reflektovat všechny otázky, které souvisí s platnou nebo připravovanou právní úpravou trestního řízení nebo které tvoří náplň trestního práva procesního. Autoři proto přivítají všechny konstruktivní připomínky čtenářů.

9 Praha, říjen 2014 Autoři 9/110

10 HLAVA I Úvodní výklady 1 Pojem trestního práva, trestního řízení a trestního práva procesního A. Trestní právo se často označuje jako historicky nejstarší obor práva. 2 Velmi záhy se poznalo, že proti útokům je potřeba se bránit nejen osobní sebeobranou, ale též organizovanou obranou, ukládáním újmy, což vyžadovalo právní úpravy. Trestní právo je obor práva, který chrání společenské vztahy významné pro společnost tím, že hrozí tresty za činy, které ohrožují nebo porušují významné zájmy, že upravuje ukládání trestů a po případě i jejich výkon. Úkolem trestního práva není jen represe, újma jako následek trestného činu, ale hrozbou, ukládáním a výkonem této újmy má působit preventivně, tedy předcházet páchání dalších trestných činů. Tento preventivní úkol trestního práva se dokonce během doby stává úkolem předním, přičemž třeba rozlišovat prevenci zaměřenou k odsouzenému pachateli trestného činu, kde jde o to předcházet jeho recidivě (prevence speciální), a prevenci zaměřenou k ostatním, zejména nepevným členům společnosti (prevence generální). Pro současné české trestní právo je pak příznačné, že s tím počítá a do jisté míry i upravuje předcházení trestným činům, které vybočuje z rámce preventivního působení trestního práva. 3 Trestní právo je ovšem pouze součástí systému sociální a státní kontroly a při ochraně před kriminalitou nemůže samo sehrát hlavní úlohu. B. Trestní řízení je zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení a jiných osob zúčastněných na trestním řízení, jehož úkolem je náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán, zjistit jeho pachatele a uložit mu podle zákona sankci, učiněné rozhodnutí vykonat, popř. jeho výkon zařídit, dále působit

11 11/110 k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti a k výchově občanů. Trestní řízení vyjadřuje procesní postupy k náležitému zjištění trestných činů a jejich pachatelů. V konkrétních případech je trestní právo uplatňováno donucovací mocí státu. Stát zde vytváří systém specializovaných orgánů způsobilých naplnit účel trestního řízení orgány činné v trestním řízení: soud, státní zástupce a policejní orgán ( 12 odst. 1). Úkolem orgánů činných v trestním řízení je tudíž zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zda jej spáchala konkrétní fyzická nebo právnická osoba, a bude-li toto prokázáno, rozhodnout o potrestání pachatele a rozhodnutí vykonat. Pro splnění těchto úkolů právní předpisy stanoví určitý postup, na jehož zachování mají osoby zúčastněné na trestním řízení právo. Trestní právo procesní stanoví tedy prostředky, které tyto orgány jsou oprávněny, popř. povinny, použít k realizaci trestního práva hmotného, a v souvislosti s tím určuje i dovolenou míru omezení lidských práv a (základních) svobod osob, jichž se realizace těchto prostředků dotýká. Tak je zajištěna ochrana před neodůvodněnými a nepřiměřenými zásahy do těchto práv a svobod. Obsah trestního řízení se netýká jen orgánů činných v trestním řízení, ale i dalších subjektů trestního řízení, např. podezřelého, obviněného, jeho obhájce, poškozeného, zúčastněné osoby, zájmového sdružení občanů, svědka, znalce, tlumočníka atd. Jejich činnost v trestním řízení probíhá v rámci trestněprocesních právních vztahů (viz dále bod D). C. Trestní právo procesní je odvětví práva, které chrání před trestnými činy zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob tím, že upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, popř. i jiných osob zúčastněných na trestním řízení, při zjišťování trestných činů, při rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí a při předcházení a zamezování trestné činnosti. Tím upravuje trestní právo procesní také vzájemné procesní vztahy těchto orgánů a osob. Zatímco trestní právo hmotné vymezuje znaky trestných činů, resp. provinění, podle 6 odst. 1 z. s. m. a stanoví za ně sankce, upravuje trestní právo procesní postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování trestných činů, při rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí.

12 12/110 Pramenem trestního práva procesního je především trestní řád, zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. Na trestní řád v této učebnici odkazujeme bez dalšího označení. Dalšími významnými procesními předpisy jsou zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a v souvislosti s postavením poškozeného nelze nezmínit zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. D. V trestním řízení vznikají trestněprocesní vztahy, které lze definovat jako trestním právem procesním upravené vztahy vznikající v rámci trestního řízení mezi subjekty trestněprocesních práv a povinností. Okruh subjektů těchto vztahů je obsažen v právní úpravě trestního řízení a systematicky je rozpracován trestním právem procesním; totéž platí o jejich právech a povinnostech. Pro trestněprocesní vztahy je typické, že jde výlučně o právní vztahy a že mohou vzniknout jen v rámci trestního řízení. Trestní řád sice není terminologicky zcela důsledný, přesto je třeba trestněprávní a trestněprocesní vztahy přesně rozlišovat. K trestněprocesním vztahům patří především právní vztahy mezi orgány činnými v trestním řízení a osobami, na které se procesní činnost těchto orgánů vztahuje. Základním vztahem tu je vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž se trestní řízení vede. Právní skutečností, kterou vzniká tento vztah, je obvinění, resp. podezření, ze spáchání trestného činu. Jeho prvkem je právo a povinnost orgánů činných v trestním řízení provádět proti obviněnému, resp. podezřelému (obžalovanému), trestní řízení a užít proti němu podle potřeby opatření přípustná podle trestního řádu (např. předvedení, zadržení, vazba) a povinnost obviněného, resp. podezřelého (obžalovaného), se těmto opatřením podrobit, na druhé straně pak oprávnění obviněného, aby byl stíhán jen způsobem, který stanoví trestní řád, a aby mohl uplatnit všechny zákonné prostředky a způsoby obhajoby. Trestněprávní vztah vzniká mezi státem a pachatelem, kde právní skutečností je spáchání trestného činu. Subjektem trestněprávního vztahu je jedině pachatel, nikoli každá osoba, která může být subjektem trestněprocesního vztahu. Prvkem tohoto vztahu je oprávnění a zpravidla povinnost

13 13/110 státu uložit pachateli sankci, jakož i povinnost pachatele se tomu podrobit, na druhé straně oprávnění pachatele žádat, aby jeho čin i jeho osoba byly posuzovány jen podle ustanovení trestního zákoníku, popř. zákona o soudnictví ve věcech mládeže, resp. zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Subjektem trestněprávního vztahu je pachatel trestného činu, 4 subjektem trestněprocesního vztahu je však i ten, kdo trestný čin nespáchal, vede-li se proti němu na základě podezření z trestného činu trestní řízení. Trestněprávní vztahy se uplatňují v rámci trestněprocesních vztahů. Jinak než prostřednictvím trestněprocesních právních vztahů nemůže stát svá práva a povinnosti vůči pachateli trestného činu realizovat. Vedle tohoto základního trestněprocesního vztahu vzniká v trestním řízení řada dalších trestněprocesních právních vztahů mezi orgány činnými v trestním řízení a osobami, na které se procesní činnost těchto orgánů vztahuje, i mezi orgány činnými v trestním řízení navzájem. Subjekty trestněprocesního právního vztahu jsou především fyzická nebo právnická osoba obviněná z trestného činu a orgány činné v trestním řízení, kde právní skutečností je obvinění z trestného činu a jehož prvky jsou povinnost obviněného snášet omezení plynoucí z trestního řádu a právo žádat, aby bylo podle zákona postupováno, zajištěné zejména opravnými prostředky, na straně orgánů pak právo ukládat a vymáhat omezení stanovená trestním řádem, jakož i povinnost zachovávat omezení tam stanovená. Vedle tohoto základního právního poměru vznikají ovšem v trestním řízení i další, konkrétnější právní poměry charakterizované tím, že jsou myslitelné jen v trestním řízení. Jako konkrétní příklad trestněprocesního vztahu mezi orgány činnými v trestním řízení a osobami, na které se procesní činnost těchto orgánů vztahuje, lze uvést např. předvolání svědka. To vyvolává právní vztah mezi svědkem a orgánem činným v trestním řízení, který jej jako svědka předvolal, jehož prvkem je právo žádat splnění svědecké povinnosti a (u svědka) povinnost se tomu podrobit spolu s právem uplatňovat všechna práva s tím spojená, stejně jako právo odepřít svědeckou výpověď, právo na svědečné, právo na utajení totožnosti svědka, hrozí-li mu v souvislosti s podáním svědectví vážné nebezpečí porušení jeho základních práv, atd. Příkladem trestněprocesního právního vztahu mezi orgány činnými v trestním řízení navzájem je např. podání obžaloby nebo návrhu na potrestání. Tím vzniká právní vztah mezi státním zástupcem a soudem, jehož prvkem

14 14/110 je právo žalobce žádat na soudu provádění dalšího řízení a povinnost soudu toto řízení provést, spolu s právem žádat účast žalobce na něm. Poznatek, že v trestním řízení vznikají trestněprocesní právní vztahy, které je třeba odlišovat od trestněprávních vztahů, je důležitý pro rozlišování trestního práva hmotného a trestního práva procesního. Zjištění a realizace (nikoli existence) trestněprávního poměru jsou podmíněny odsuzujícím rozsudkem, který náleží do rámce trestněprocesního právního vztahu. To je samozřejmé, neboť trestní právo lze uplatnit jen formou pravomocného rozsudku a nikdo se nemůže odsouzení a trestu dobrovolně podrobit. To však není žádnou specialitou trestněprávního poměru, nýbrž samozřejmě to platí i o právech a povinnostech pohybujících se v jeho rámci. 2 Předmět trestního práva procesního, předmět trestního řízení a předběžné otázky A. Předmětem trestního práva procesního je úprava právních vztahů mezi orgány činnými v trestním řízení navzájem a mezi těmito orgány a jinými osobami zúčastněnými na trestním řízení při zjišťování, zda byl spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatelem, při rozhodování o nich a při výkonu těchto rozhodnutí i objasnění příčin trestné činnosti a úprava jejich práv a povinností. skutečností, které vedou k odhalení a usvědčení pachatele, rozhodnutí o něm a výkonu tohoto rozhodnutí. Jde o skutek (srov. 220 odst. 1), z něhož je obviněna Úkolem konkrétního trestního řízení je o tomto skutku rozhodnout, to c) zjistit, zda skutek je trestným činem a jaká je jeho konkrétní trestněprávní d) uložit a vykonat trest nebo ochranné opatření, resp. u mladistvých pachatelů Předmětem trestního řízení je naproti tomu zjišťování konkrétních fyzická nebo právnická osoba. znamená: a) zjistit, zda se stal skutek, b) zjistit pachatele skutku, kvalifikace, příslušné opatření, e) učinit rozhodnutí o použití odklonu,

15 15/110 f) rozhodnout v adhezním řízení o nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy či na vydání bezdůvodného obohacení způsobených trestným činem, g) objasnit příčiny, které vedly k trestné činnosti nebo ji umožnily [ 89 odst. 1 písm. f), 184], Naplnění úkolu trestního řízení je podmíněno striktním požadavkem práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). B. Rozhodnutí o vlastním předmětu jednotlivého trestního řízení předpokládá někdy vyřešení jiných otázek. Jelikož jejich řešení musí předcházet rozhodnutí o vlastním předmětu řízení, označují se jako otázky předběžné (prejudiciální). Pod tímto označením se tedy rozumí otázky, které musí být vyřešeny dříve, než lze rozhodnout o vlastním předmětu řízení. Příklad č. 1: Proti osobě A je ze strany osoby B podána v řízení ve věcech občanskoprávních žaloba pro neoprávněné užívání motorového vozidla, které podle žaloby patří osobě B. Soud v řízení ve věcech občanskoprávních řešil otázku, kdo je skutečným vlastníkem věci, a dospěl k závěru, že osoba B. V téže věci osoba B podala trestní oznámení proti osobě A pro podezření z trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle 207 odst. 1 tr. zákoníku. Je soud v tomto trestním řízení vázán závěry soudu o vlastnictví, učiněných v řízení občanskoprávním? Předběžnými otázkami mohou být otázky práva procesního i práva hmotného, a to jak z oboru trestního práva, tak i z jakýchkoli jiných hmotněprávních anebo procesních oborů (např. práva občanského, rodinného, obchodního, ústavního, finančního, mezinárodního, evropského, atd.). Předběžnou otázkou procesní je např. rozhodnutí o tom, platí-li pro svědka zákaz výslechu podle 99. Předběžnou otázkou trestního práva hmotného je např. při křivém obvinění ( 345 tr. zákoníku) otázka, zda nařčený spáchal trestný čin, z něhož byl obviněn. Předběžnou otázkou finančního práva je např. otázka, zda obviněný je subjektem daně, při trestném činu zkrácení daně podle 240 tr. zákoníku; občanského práva např. otázka, kdo je vlastníkem věci při trestném činu krádeže; rodinného práva např. otázka, zda obviněný má zákonnou povinnost

16 16/110 vyživovat při trestném činu zanedbání povinné výživy podle 196 tr. zákoníku; ústavního práva např. otázka státního občanství při zkoumání působnosti trestního zákoníku podle 6 či 7 tr. zákoníku; evropského práva např., zda je možné uložit trest vyhoštění státnímu občanovi jiného členského státu, který je zároveň občanem Evropské unie, atp. Orgán činný v trestním řízení posuzuje předběžné otázky zpravidla samostatně ( 9). Účinky řešení předběžné otázky zůstávají omezeny jen na to řízení, kde byla předběžná otázka řešena. Tak zjistí-li např. soud v rámci trestního řízení pro trestný čin křivého obvinění ( 345 tr. zákoníku), že nařčený se trestného činu krádeže, z jehož spáchání byl nařčen, skutečně dopustil, pak toto zjištění nemá účinky rozsudku, jímž by nařčená osoba byla uznána vinnou trestným činem krádeže. Zásada, že orgán činný v trestním řízení posuzuje předběžné otázky samostatně, neplatí bezvýjimečně. Orgány činné v trestním řízení jsou vázány: 1. rozhodnutím Nejvyššího soudu vyžádaným v důsledku pochybnosti o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu ( 10 odst. 2); 2. rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce ( 9a); 3. rozhodnutím, které se týká osobního stavu (tzv. otázky statusové), o němž se rozhoduje ve zvláštních řízeních soudních, která spadají do oboru civilního práva procesního. Tyto otázky nelze totiž řešit jinak než v řízení zvlášť upraveném. Jsou to otázky rozvodu, neplatnosti manželství, určení, zda manželství je, či není, určení otcovství, osvojení, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, [ 2 písm. a), b) p), r), s) z. ř. s.]. Jestliže takové rozhodnutí nebylo dosud vydáno, vyčkají orgány činné v trestním řízení jeho vydání; 4. nálezem pléna Ústavního soudu, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem ( 224 odst. 5). Týká-li se nález Ústavního soudu konkrétní věci, jsou jím v tomto konkrétním řízení vázány všechny orgány činné v trestním řízení čl. 89 odst. 2 Ústavy; Jinak řeší orgány činné v trestním řízení předběžné otázky samostatně, a to: 1. vždy, jde-li o posouzení viny obviněného, tj. zda obviněný spáchal trestný čin a je za něj trestně odpovědný. Otázkou viny zde bude každá jednotlivá podmínka nutná pro to, aby se jednalo o trestný čin. Soud rozhodující ve věcech

17 17/110 občanskoprávních je naopak vázán obsahem pravomocného odsuzujícího rozhodnutí trestního soudu v trestní věci, závisí-li rozhodnutí na tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal ( 135 odst. 1 o. s. ř.). Řešení příkladu č. 1: Soud, u něhož se vede trestní řízení proti osobě A pro uvedený trestný čin, může osobu A zprostit obžaloby z trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle 207 odst. 1 tr. zákoníku z důvodu, že chyběl znak cizí věc, kdyby na rozdíl od občanskoprávního soudu dospěl k závěru, že vlastníkem vozidla je osoba A, a nikoli osoba B. 2. jde-li o jiné otázky, pak postupují orgány činné v trestním řízení samostatně, není-li tu o otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu; je-li tu však takové rozhodnutí, pak je vezmou za podklad svého rozhodnutí; mohou si je i od příslušného orgánu vyžádat ( 8). 3 Poměr českého trestního práva procesního k jiným odvětvím českého práva Jak bylo uvedeno v předchozích výkladech, souvisí trestní právo procesní především s trestním právem hmotným, které uvádí v život. Bez spojení s trestním právem hmotným by ztratilo svůj smysl. Závislost jednoho odvětví na druhém je vyjádřena (procesní) zásadou zákonnosti, podle které uznat někoho vinným ze spáchání trestného činu však lze jen způsobem stanoveným trestním řádem. Trestní právo hmotné je někdy, zejména v zahraniční literatuře, označováno jako materiální, zatímco procesní jako formální trestní právo. 5 Jak trestní právo hmotné, tak trestní právo procesní vycházejí ze stejných trestně politických a ústavních principů. Trestní právo procesní má těsný vztah i k právu ústavnímu. Některé základní ústavní zásady se zpravidla promítají v zásadách trestního práva procesního, protože Ústava prozařuje celým právním řádem. Ústavní právo (Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod) obsahuje důležité zásady i ustanovení, které se týkají zejména ochrany lidských práv a základních svobod v trestním řízení, a stávají se tak základní podmínkou fungování trestního práva procesního.

18 18/110 Nikdo nemůže být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny). Platí to nepochybně i o zásadě presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny). V ústavních zákonech jsou upraveny zásady organizace soudů, obecné zásady platné pro soudnictví vůbec, jako např. zásada nezávislého a nestranného soudu (čl. 81, 82 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny), vázanosti soudce jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy), i zásada ústnosti a veřejnosti. Mezi právy občanů vymezují ústavní zákony nedotknutelnost osoby (čl. 7, 8 Listiny), obydlí (čl. 12 Listiny), listovního tajemství a tajemství dopravovaných zpráv (čl. 13 Listiny). Tyto zákony upravují nestíhatelnost poslanců a senátorů (čl. 27 Ústavy), resp. beztrestnost prezidenta (čl. 65 Ústavy). Výlučně na trestní řízení je zaměřeno ústavním právem zaručené právo obhajoby (čl. 40 odst. 3 Listiny). Trestní řád tyto zásady ústavního práva blíže provádí v ustanovení 2 a mnohých dalších. Ústava stanoví bezprostřední závaznost ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv (čl. 10), což se v plném rozsahu vztahuje i na mezinárodní normy upravující trestněprocesní otázky. Přestože český právní řád nepoužívá definici práva na spravedlivý proces, lze jednotlivé fragmenty tohoto práva atrahovat právě z Ústavy a zejména z Listiny. Trestní právo procesní bere ohled stále častěji na mezinárodní právo a právo evropské (právo EU). Součástí našeho právního řádu jsou především mezinárodní smlouvy o lidských právech, tj. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Nejdůležitější trestněprávní ustanovení jsou obsažena v článcích 5 a 6 Úmluvy. Jde především o čl. 6, v němž je formulováno tzv. právo na spravedlivý proces (fair trial). Některé složky spravedlivého procesu jsou konkretizovány v odstavci 3 tohoto článku vymezujícím tzv. minimální práva obviněného, například právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. České ústavní právo sice tuto zásadu samostatně a výslovně nezmiňuje, ale provádí ji pomocí dílčích zásad. V důsledku Lisabonské smlouvy se Listina základních práv Evropské unie (někdy označovaná též jako Charta lidských práv) ze dne 7. prosince 2000 ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku stala aktem právně závazným, který má stejnou právní sílu jako zakládací smlouvy EU, ovšem její

19 19/110 aplikace je omezena čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii. Listině základních práv Evropské unie je věnována samostatná část učebnice. Mezinárodní právo upravuje prostřednictvím dvoustranných nebo mnohostranných smluv pravidla právní pomoci ve věcech trestních, vydávání a vyžadování zločinců, provádění některých forem evropské justiční spolupráce, podmínky vynětí osob požívajících výsad a imunit podle mezinárodního práva z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, ve vztahu národních orgánů k mezinárodním soudním institucím atd. Evropské právo (právo EU) ovlivňuje oblast trestního procesu v členských státech Evropské unie prostřednictvím pravomoci EU vymezovat akty sekundárního práva (zejména směrnicemi) minimální pravidla některých aspektů trestního řízení (čl. 82 a násl. SFEU). Styčné body má trestní řízení se správním právem, zejména s řízením při projednávání přestupků před správními orgány (zák. č. 200/1990 Sb.) nebo při řešení deliktů právnických osob. Významná je také souvislost mezi trestním právem procesním a předpisy o organizaci a působnosti orgánů činných v trestním řízení a dalších osob, tedy soudů (zákon č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), státního zastupitelství (zákon č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a policie (zákon č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 341/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), obhájců (zákon č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), znalců a tlumočníků (č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které upravují a upřesňují jejich organizaci a působnost v trestním řízení a doplňují tak ustanovení trestního řádu. Trestní řízení má blízký vztah k občanskému soudnímu řízení. Používají některé obdobné základní zásady (např. volné hodnocení důkazů). Vztah mezi trestním procesem a trestním právem je ovšem daleko těsnější než mezi občanským soudním řízením a občanským právem. Zatímco se právní poměry občanskoprávní uskutečňují v prostředí soukromého práva a převážně bez zásahu veřejné moci, může se pachatel trestného činu podrobit zjišťování trestného činu, omezujícím opatřením či uložení a výkonu sankce jen v rámci trestního procesu. Podstatný rozdíl v rámci kontinentálních systémů je dále v tom, že trestní řízení zahajuje vždy státní orgán, a to z úřední povinnosti, kdežto řízení ve věcech občanskoprávních se zahajuje zpravidla na základě návrhu účastníků. Přijetí nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. určitě nezůstane bez vlivu na české

20 20/110 trestní právo včetně trestního řízení (např. zastupování právnické osoby v trestním řízení nebo nárok poškozeného na náhradu škody atd.). 4 Trestní právo procesní a související obory 6 Orgány trestního řízení potřebují ke splnění svého úkolu určité vědecké poznatky z oblasti jiných věd, zejména přírodních a technických. Z těchto má pro trestní právo procesní největší význam kriminalistika. Kriminalistika je věda, která se věnuje zákonitostem vzniku, trvání a zániku stop a jiných důkazů. Pojednává o technických a taktických prostředcích, způsobech a metodách zjišťování, shromažďování a zkoumání důkazů všeho druhu v zájmu úspěšného odhalování a vyšetřování trestných činů a usvědčování jejich pachatelů, jakož i předcházení trestným činům. I když trestní právo procesní využívá poznatků kriminalistiky, není tato jeho součástí. Některé kriminalistickotaktické a technické úkony jsou přímo stanoveny nebo upraveny trestním řádem (konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě atd.), je to však proto, že zde trestní řád klade vyšší požadavky na správnost a věrohodnost provedení některých zásadních procesních úkonů, a je otázkou, zda takové požadavky nejsou pro používané metody příliš svazující a zda tyto obavy nejsou přehnané. Tímto přístupem by v budoucnu bylo možno uvažovat o zprocesnění mnoha dalších kriminalistických metod (snímání, uchování a vyhodnocení pachové stopy nebo vzorků DNA atd.). Vedle kriminalistiky využívá trestní právo procesní řadu forenzních disciplín, jakými jsou soudní inženýrství, lékařství, psychiatrie, psychologie, toxikologie atd. Specialisté z těchto oborů mohou působit jako konzultanti ( 157 odst. 3), osoby podávající odborná vyjádření nebo znalecké posudky ( 105 odst. 1). Pro potřebu orgánů činných v trestním řízení slouží i kriminologie, viktimologie a penologie. 7 Jejich výstupy jsou využívány zejména při hodnocení osoby obviněného, pomoci poškozenému, k volbě a využití vhodných preventivních, výchovných či represivních trestních prostředků atd. 2 SCHMIDHÄUSER, E. Strafrecht. Alg. Teil. Tübingen: J. C. B. Mohr, 1970, s. 9, nebo HIPPEL, R. in Deutsches Strafrecht. I Bd. Berlin: J. Guttentag, 1930, s NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné I. Obecná část. 5. vydání. Praha: Aspi Publishing, 2007, s. 28.

21 21/110 4 Toto po staletí neotřesitelné tvrzení poněkud relativizuje judikatura ESLP, když např. v přelomovém rozsudku Gäfgen proti Německu (Velký senát) ze dne , č. stížnosti 22978/05, ESLP vyslovil, že za jistých, poměrně přísně vymezených okolností má oběť právo na to, aby byl pachatel přiměřeně potrestán, respektive stát odpovídající povinnost vést účinné vyšetřování. 5 LEVASSEUR, G., CHAVANNE, A., MONTREUIL, J., BOULOC, B. Droit pénal général et procédure pénale. 12e éd. Paris: Sirey, s Při zpracování této kapitoly bylo přihlédnuto k předchozím vydáním této knihy, kde jejím autorem byl zesnulý prof. JUDr. Antonín Růžek, CSc. 7 Zde má významné místo Institut pro kriminologii a sociální prevenci se sídlem v Praze, jehož výzkumy poskytují praxi mnoho využitelných poznatků.

22 HLAVA II Trestněprocesní zákony 1 Prameny trestního řízení Pramenem českého trestního řízení je Ústava, Listina základních práv a svobod, zákony a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika ve smyslu čl. 10 Ústavy vázána a jež jsou podle téhož ustanovení součástí právního řádu. Při kolizi ustanovení mezinárodní smlouvy a zákona se použije mezinárodní smlouva. Základním pramenem trestního práva procesního je Ústava České republiky. Jedná se zejména o čl. 27 odst. 2, 4, 5, čl. 28 o procesních exempcích, čl. 63 písm. j) o amnestii prezidenta republiky, čl. 80 (čl. 109) o státním zastupitelství a jeho postavení v trestním řízení, čl. 81 a 82 o moci soudní, čl. 90 až 96 o výkonu soudnictví. Na úrovni Ústavy je to dále Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. a z této zejména čl. 5, 7, 8 odst. 1 až 5, čl. 9 odst. 1, 2 písm. a), čl. 10, 12, 23, 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 až 3, čl. 37, 38, 40 odst. 1 až 5, čl. 42 odst. 2, 3, čl. 43, 44. Pramenem trestního řízení je dále zejména zákon o trestním řízení soudním trestní řád č. 141/1961 Sb., který byl, zejména po roce 1989, mnohokrát novelizován. Několikrát do znění trestního řádu zasáhl Ústavní soud jakožto negativní zákonodárce (nálezy Ústavního soudu č. 214/1994 Sb., č. 8/ 1995 Sb., č. 77/2001 Sb., č. 424/2001 Sb., č. 45/2005 Sb., č. 239/2005 Sb., č. 90/ 2008 Sb., č. 163/2010 Sb., č. 219/2010 Sb., č. 43/2012 Sb.). Jeho poslední úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 43/2002 Sb. Nejvýznamnější novela byla přijata pod č. 265/2001 Sb.; přinesla tolik změn, že bývá přirovnávána k rekodifikaci. Za zmínku stojí rovněž novela provedená zák. č. 41/ 2009 Sb., jímž byly provedeny dílčí změny trestního řádu v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku zák. č. 40/2009 Sb., ve znění

23 23/110 pozdějších předpisů. Šlo v zásadě o terminologické a některé dílčí koncepční změny. Systematiku trestního řádu tvoří pět částí: část první: Společná ustanovení ( 1 156), část druhá: Přípravné řízení ( h), část třetí: Řízení před soudem ( ), část čtvrtá: Některé úkony souvisící s trestním řízením ( ), část pátá: Přechodná a závěrečná ustanovení ( ). Část první obsahuje společná ustanovení, platná, pokud dále není stanoveno něco jiného, pro všechna stadia trestního řízení. V první hlavě, označené obecná ustanovení, jsou vedle vymezení účelu zákona ( 1) výslovně definovány zejména základní zásady trestního řízení ( 2) a zásady spolupráce se zájmovými sdruženími občanů ( 3, 6). Následuje úprava součinnosti orgánů činných v trestním řízení se státními orgány, fyzickými a právnickými osobami ( 7, 8), poskytování informací o trestním řízení ( 8a 8d), posuzování předběžných otázek ( 9, 9a), vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ( 10), nepřípustnosti trestního stíhání ( 11, 11a). V ustanovení 12 je proveden výklad některých pojmů, jichž trestní řád častěji užívá. Hlava druhá jedná o soudu a osobách na řízení zúčastněných, třetí o úkonech trestního řízení, čtvrtá o předběžných opatřeních a zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot, pátá o dokazování, šestá o rozhodnutí, sedmá o stížnosti a řízení o ní, osmá o nákladech trestního řízení. Část druhá upravuje podrobně postup před zahájením trestního stíhání, poté zahájení trestního stíhání a další postup v něm, jakož také průběh zkráceného přípravného řízení. Část třetí pojednává o řízení před soudem. Základem systematiky je časový sled jednotlivých stadií řízení, obsahuje především základní ustanovení, dále hlavy o předběžném projednání obžaloby, o hlavním líčení, o veřejném zasedání, o neveřejném zasedání, o odvolání a řízení o něm, o dovolání a řízení o něm, o stížnosti pro porušení zákona a řízení o ní, o obnově řízení, o zvláštních způsobech řízení, o vykonávacím řízení, o zahlazení odsouzení. Část čtvrtá obsahuje hlavu o udělení milosti a o použití amnestie, a až do r obsahovala partii o právním styku s cizinou, která byla z trestního řádu

24 24/110 vypuštěna zákonem č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Dalšími významnými prameny trestního práva procesního jsou: zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Všechny tyto zákony jsou v příslušných partiích leges specialis ve vztahu k trestnímu řádu, jakož i k dalším zákonům. Tak pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeže nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, ustanovení trestního řádu ( 1 odst. 3 z. s. m.). Rovněž nestanoví-li zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jinak a není-li to z povahy věci vyloučeno, použije se v řízení proti právnické osobě trestní řád a v řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních přiměřeně zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ( 1 odst. 1 zák. o tr. odpovědnosti p. o.). Taktéž nestanoví-li zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních či mezinárodní smlouva jinak či neupravuje-li tento zákon některou otázku, použije se trestní řád ( 3 z. m. j. s.). Jednotlivé instituty nebo prvky trestního práva procesního upravuje řada dalších právních předpisů. Je to především zákon o soudech a soudcích č. 6/ 2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zákon o advokacii č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 341/2012 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon o výkonu trestu odnětí svobody č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o výkonu vazby

25 25/110 č. 293/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů č. 129/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon o znalcích a tlumočnících č. 36/1967 Sb., zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 412/ 2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědků a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), řada dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv upravujících mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech, ochranu lidských práv a základních svobod, mnoho konzulárních úmluv, rozhodnutí Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy atd. Trestní řád blíže provádí jednací řád pro soudy a jednací řád státního zastupitelství. Jde o vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, a č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, obě ve znění pozdějších předpisů. Jednací řád Nejvyššího soudu České republiky (publikovaný pod č. 3/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) vydal dne předseda Nejvyššího soudu ČR na základě zmocnění 22 odst. 1 zák. o soudech a soudcích ve znění pozdějších předpisů. Jelikož se jedná o podzákonné předpisy, je stricto sensu jejich povaha jakožto pramenů trestního práva procesního vyloučena (srov. čl. 8 odst. 2 Listiny), nicméně vzhledem k tomu, že upravují toliko otázky organizačního charakteru, které se nevztahují přímo k předmětu trestního řízení, v praxi se jimi všechny osoby zúčastněné na jakémkoli úkonu soudu řídí (nebyl by tak tedy patrně úspěšný např. obžalovaný, který by napadal zákonnost procesu proti své osobě tím, že soudce vyzval při vyhlašování rozhodnutí všechny osoby v jednací síni, aby povstaly, nebo že po celou dobu hlavního líčení měl na sobě úřední oděv, tzv. talár, ač mu takovou povinnost neukládá žádný zákonný předpis, ale toliko zmíněný jednací řád pro okresní a krajské soudy).

26 2 Výklad trestního řádu 26/110 Zjišťování obsahu a rozsahu formálních či materiálních podmínek právnosti právních norem čili obsahu a rozsahu práv a povinností je činnost, kterou zpravidla označujeme jako výklad. Výklad je myšlenková činnost orgánu činného v trestním řízení za účelem zjištění skutečného obsahu právní normy, jejího významu a smyslu v procesu realizace této normy při autoritativní aplikaci práva. Nejúčinnější způsob výkladu, který by této definici vyhověl, je obecně výklad nepřidáváme, nic z nich nevypouštíme a nic na nich neměníme, ale poznáváme pouze jejich daný obsah a rozsah. Tímto výkladem zjišťujeme myšlenky, které jsou Výkladem především zjišťujeme rozsah vykládaných právních norem (které myšlenky slovy kryté jsou projeveny). Přitom každou normu vykládáme v souvislosti s ostatními právními normami téhož poznávaného souboru; právní normy je Z pohledu historického je třeba pod označením výklad rozumět jednak zjištění toho, co empirický tvůrce práva skutečně myslel (např. důvodová zpráva vládního návrhu zákona, projevy zpravodajů atd.), a dále zjištění toho, co tvůrce práva mohl myslet (tedy co například vyplývá z literatury v době vydání normy nebo ze zákonodárství jiných států a z jiných právních poměrů v době vydání normy). Poté, co je zjištěno, co empirický tvůrce práva skutečně chtěl nebo alespoň mohl chtít, vzniká podklad pro interpretaci a aplikaci normy. Historický výklad je Směrnice pro výklad právních norem vyplývají především z Ústavy, Listiny a z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Článek 9 odst. 3 Ústavy stanoví, že výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu. Tento článek se pak promítl například v rozhodnutích následujících, z nichž vyplývá povinnost všech orgánů veřejné moci v případě, že zákon připouští dvě či více metodologicky racionálně obhajitelných výkladových alternativ, upřednostnit tu z nich, která je co nejvíce v souladu s ústavním Zde norma ještě bezprostředně dopadá na určitý případ. jazykově-systematický. Takovým výkladem k poznávaným normám nic kryty slovy zákona a které tvoří navzájem jednotu. 8 třeba vykládat tak, aby si vzájemně neodporovaly. 9 pomůckou (směrnicí) při interpretaci a aplikaci. 10 Ústavního soudu III. ÚS 86/98, 11 III. ÚS 293/98 12 či III. ÚS 303/04 13 a mnoha pořádkem republiky (tzv. ústavně konformní výklad podústavního práva).

27 27/110 Různého výkladu právních norem se ovšem můžeme dovolávat pouze tam, kde právní úprava není jednoznačná a (vícerý) výklad umožňuje. Ještě obezřetněji je třeba vnímat hlubší zásah do zásady zákonnosti, jímž je použití analogie zákona, které je podmíněno nedostatkem potřebné právní úpravy. Pro výklad trestního řádu platí obecné zásady o výkladu zákonů. 14 Z hlediska trestního práva procesního rozlišujeme tyto druhy výkladů: 1. podle subjektu, který výklad podává, 2. podle metody výkladu, 3. podle vztahu výkladu k normě, 4. výklad eurokonformní. Ad 1. výklad podle subjektu, který výklad podává: výklad autentický je závazný, podává ho orgán, který právní normu vydal. Jde o tzv. legální definice např. orgán činný v trestním řízení, přípravné řízení trestní, znalec atd.; výklad Ústavního soudu je závazný v konkrétní věci, tento výklad ovšem ovlivňuje rozhodovací praxi orgánů činných v trestním řízení; vychází z rozhodovací praxe Ústavního soudu při posuzování ústavnosti rozhodnutí obecných soudů; výklad vyšších obecných soudů (zejm. Nejvyššího soudu) je závazný v konkrétní věci, ovlivňuje však rozhodovací praxi orgánů činných v trestním řízení; za účelem sjednocení rozhodovací činnosti soudů, resp. soudní praxe; výklad orgánů aplikujících právo je závazný v konkrétní věci; výklad interní je závazný pouze pro podřízené orgány; výklad vědecký (doktrinální) je obsažen v odborné právnické literatuře, není závazný, ale svou přesvědčivostí ovlivňuje rozhodování v trestním řízení; výklad Evropského soudu pro lidská práva není sice pro členské státy bezprostředně závazný, ale členské státy, včetně České republiky, zpravidla respektují jeho rozhodnutí v konkrétní věci vedené proti tomuto státu a v ostatních případech k jeho rozhodnutím přihlížejí, protože judikatura ESLP je materiálním pramenem jejich ústav (srov. oddíl osmý zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů);

28 28/110 výklad Soudního dvora Evropské unie je v řízení o předběžné otázce ( 9a odst. 3) pro české obecné soudy závazný; srov. čl. 19 odst. 3 písm. b), čl. 267 a 280, resp. 299 SFEU. Ad 2. výklad podle metody výkladu: historický výklad výklad podle společenské situace, za které zákon vznikl, přihlíží a porovnává historii právních úprav, jazykový (gramatický) výklad zjišťuje se jím smysl použitých slov podle gramatických, morfologických a syntaktických pravidel, systematický výklad jde o porovnávání různých ustanovení právních předpisů a jejich začlenění v systému právního řádu, logický výklad využívá ke zjištění významu a smyslu úpravy právní logiku (argumentum a contrario, argumentum a maiori ad minus, argumentum a minori ad maius, argumentum a simili), Ad 3. výklad podle vztahu k normě: doslovný (adekvátní) výklad dává přesný obsah zákonným znakům, pojmům atd. zužující (restriktivní) výklad zužuje obsah pojmu nebo ustanovení, rozšiřující (extenzivní) výklad rozšiřuje obsah pojmu nebo ustanovení. Ad 4. výklad eurokonformní: Eurokonformní výklad znamená, že se předpis evropského práva použije jako vodítko výkladu předpisu vnitrostátního, čili že soud v trestním řízení aplikuje vnitrostátní normu, ale ve světle práva Evropské unie, protože právo Evropské unie má přednost před právem národním. 15 Typicky půjde o směrnice, ale není vyloučen žádný jiný akt. Od výkladu je třeba odlišovat analogii zákona (analogia legis), která znamená použití právního předpisu na jiný případ, než pro který byl předpis zákonodárcem utvořen. Pokud se na řešení situace, na niž žádná právní úprava výslovně nedopadá, použije ustanovení toho právního předpisu, který řeší situaci nejpodobnější, pak jde o analogii práva (analogia iuris). Na rozdíl od trestního práva hmotného je v trestním procesu zpravidla přípustné užít analogie. Analogie v trestním řízení je vyloučena jen tam, kde z povahy určitého ustanovení vyplývá opak. Taková jsou například ustanovení, která připouštějí zásahy do základních lidských práv a svobod (např. ustanovení o důvodech vazby 67, o domovní a osobní

29 29/110 prohlídce 82 a násl., nebo zadržení a otevření zásilek 86 a násl., nebo o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu 88), a vůbec taková ustanovení, z jejichž povahy vyplývá, že zákon nepřipouští, aby jejich podmínky byly analogicky rozšiřovány na obdobné případy. Výslovná a úplná zákonná úprava zde představuje nepřekročitelnou mez. Analogie je možno použít jen tam, kde zákonná úprava nedopadá na všechny možné nebo v úvahu přicházející případy, takže existují mezery v zákoně, které může orgán činný v trestním řízení analogií nahradit. Tak např. podle 206 odst. 3 jestliže uplatňuje práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší, vysloví soud usnesením, že tuto osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Tento postup platí podle 206 odst. 4 zejména tehdy, jestliže o nároku poškozeného bylo již rozhodnuto v řízení ve věcech občanskoprávních nebo v jiném příslušném řízení (srov. 44 odst. 3). Analogicky podle ustanovení 206 odst. 3, 4 se postupuje v případě podobném, ale výslovně zákonem neupraveném, jestliže poškozený uplatnil nárok na náhradu škody až po lhůtě stanovené v 43 odst. 3. Trestní řád se občas dovolává obdoby; tak např. 103a odst. 3 (přiměřené použití postupu dle zákona o obětech trestných činů při podání žádosti svědka o informace o odsouzeném), 138 (přiměřené použití ustanovení o rozsudku na usnesení), 235 odst. 2, 238 (přiměřené použití některých ustanovení o hlavním líčení na veřejné zasedání a obdobně na vazební zasedání dle 73g odst. 3) nebo 269 odst. 2, 271 odst. 2, 273 (přiměřené použití některých ustanovení o stížnosti a o odvolání na stížnost pro porušení zákona) atd. 3 Působnost trestního řádu Pod pojmem působnost trestního řádu se rozumí okruh společenských vztahů, na které se trestní řád vztahuje, a podmínky, za nichž se jeho ustanovení uplatňují. Jedná se o stanovení rozsahu právní úpravy podle kritérií časových, místních, věcných a osobních.

30 A. Působnost časová 30/110 Platný trestní řád nabyl účinnosti dne 1. ledna Je to lex fori, závazný pro všechny orgány činné v trestním řízení, pokud není zákonem výslovně stanoveno jinak (srov ). Jestliže ustanovení o časové působnosti trestního zákoníku ( 2 tr. zákoníku) ukládá, že se trestnost činu posuzuje zásadně podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější, trestní řád vymezuje časovou působnost tak, že se podle nového trestního řádu postupuje i v řízení o těch trestných činech, které byly spáchány za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Úkon trestního řízení musí být tedy prováděn zásadně podle procesního práva účinného v době, kdy se koná, což má především své procesně-technické důvody. Podle tohoto předpisu musí být prováděna především všechna trestní řízení zahájená až po nabytí jeho účinnosti, a to i tenkrát, když trestný čin byl spáchán za účinnosti starého trestního řádu. Podle něho nutno však pokračovat i v těch trestních řízeních, která za účinnosti starého trestního řádu byla již zahájena, pokud nebyla skončena do toho dne, kdy nový trestní řád nabyl účinnosti. 16 Zásada, že trestní řád z r platí i pro trestní řízení zahájená dříve, než nabyl účinnosti, není bez výjimky. I. V určité míře platí výjimka ve prospěch dřívějšího práva příznivějšího pro obviněného. Praktický význam má zde ustanovení 463 odst. 1. Podle něho podmínky pro povolení obnovy trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno před počátkem účinnosti trestního řádu z r. 1961, se posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější. II. Další výjimky vyplynuly ze změn v organizaci soudnictví, v soudní příslušnosti a v trestním zákoně (srov. 463 odst. 2, 464, 465). III. Na řízení o proviněních mladistvých a trestných činech právnických osob se vedle trestního řádu vztahují některá speciální ustanovení o trestním řízení těchto zákonů od okamžiku nabytí jejich účinnosti. Platný trestní řád neobsahuje výjimky z působnosti tohoto trestního řádu v zájmu kontinuity řízení, poněvadž ustanovení, jichž by se to mohlo týkat, nejsou podstatně odchylná od ustanovení dosavadních. Výjimku v určitém směru stanovila ustanovení čl. II a čl. III novely k trestnímu řádu č. 149/1969 Sb. Další výjimku přinesla novela č. 178/1990 Sb. ve vztahu k právu dříve platnému pro