Zdeňka Vaněčková. Láskám a samotám. Stanislav Juhaňák TRITON

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Zdeňka Vaněčková. Láskám a samotám. Stanislav Juhaňák TRITON"

Jiří Musil
před 8 lety
Počet zobrazení:

3 Zdeňka Vaněčková Láskám a samotám Stanislav Juhaňák TRITON

4 Zdeňka Vaněčková, 2014 Stanislav Juhaňák TRITON, 2014 Illustrations Adriana Skálová, ISBN

5 Praze

6 V zelené trávě hledám čtyřlístky s trestuhodnou pověrčivostí bab a vratič jsem ti dala do kapsy pro štěstí Trhám kopretiny máš nemáš mě rád vůbec si nedělám naději že jsem moderní skládám se z tradic jako z mozaiky všechno po babičkách. 6

Trhám kopretiny máš nemáš mě rád vůbec si nedělám naději že

7 Dlouho jsem procházela městem hledala nejtišší ulici park a nábřeží Bála jsem se tě poznat Praho aby mi někdo nevysvětlil tvou krásu nějakou všední historií Je těžko nepraktickému uprostřed těch kteří se tísní na velké výkladní skříně Je těžko nerozumnému uprostřed racionálního spěchu Je těžko nepraktickému uprostřed věčného oběhu peněz Je těžko bláznu uprostřed rozumných lidí je těžko ba třikrát tíž se mu jde. 7

tísní na velké výkladní skříně Je těžko nerozumnému uprostřed racionálního spěchu Je těžko

8 Vysoko nad městem nad věžemi nad střechou dějin hnízdí tu poštolky na hřebeni Tolik očí je nevidí nevítá pro věže pro Prahu pro Víta tolik očí je nevítá a dobře je jim. 8

9 Rozvíjí jabloň růžový sníh na věži Mikuláše v panenském úsměvu slunce Ublížit motýlům byl by hřích suší si zrosená křídla plaše na větvích jeřábů Ublížit motýlům byl by hřích a nehřálo by slunce 9

10 Houpali loďku rytmem krve na vodě kalné šagrénové do očí zelených nořili vesla pohledů Kaštanem prokvetlá Vltava nesla v náručí lásku z dohledu hladila smysly vůní dna a měla sametové ruce byla to matka hlubina a prohřálo ji slunce 10

nesla v náručí lásku z dohledu hladila smysly vůní dna a

11 Mlhou bílý racek letí černou tuší zimních stromů Popel střásá žhavý oheň Slunce hoří v dýmu domů Tančí tančí s vltavíny pěna pěna jarní řeka rozestřená Čeká čeká jaro čeká 11

12 Dnes Praho krasavice máš závoj stříbrný ze zahrad padá do ulice barví se červení malíř jej těžko dohání ve světlech oblohy Až na vrcholku věží by musel stát to jenom mládí může anebo ten kdo má rád až do vrcholku věží Praho drobnolistá růže 12

oblohy Až na vrcholku věží by musel stát to jenom mládí může

13 Svatovítská věž Točíš se točíš na tónech chorálu stoupáš do temna věže srdce ti bije ve spáncích krev hučí Staletý Zikmund dnes mlčí bronzové srdce nevydá tónu ke světlu stoupáš zdá se bez přítěže Kolovrat hodin rytmicky hrčí kuličky vteřin obrací v soukolí pomalu a jistě každou neúprosně převalí Kde že je Bůh? Vysoko nad městem nad věžemi v poštolčím hnízdě na hřebeni v bezpečí domova a s námi všemi. 13

Kolovrat hodin rytmicky hrčí kuličky vteřin obrací v soukolí pomalu a jistě každou neúprosně převalí

14 Strahovská studánka Studánko v nádvoří kláštera dívenko černooká je jedna pověra stříbrné mince na dně Tvého oka Kdo vhodí vrací se do dne a do roka ať byl odkudkoli Pokud se vrátit nestihne nikdy to nepřebolí 14

dně Tvého oka Kdo vhodí vrací se do dne a do roka ať

15 Ty noci nad Smíchovem u Hany Kvapilové ve vůni Petřína kde město věčně chudý student prsteny světel večer rozžíhá Projdeme jimi v šeru fialovém jako se prochází drahýma očima. 15

16 Dlouho dlouho jsem městem šla a kámen dům a most plakaly o Tobě. Dodnes neznámé ulice míjím kde v arkádách sochy nesou svůj kříž i stesk a jejich horké slzy padají do nitra všeho člověčího. 16

17 Tebe má Praho vnímám kdykoli láska srdce mi bystří a rozum nepohání čas pak cítím všemi smysly každou škvírku ve zdi šepot domů odešlých kroků hlas a dlouho stávám na nábřeží do pěny splavu nořím zrak a zase k věžím zvedám hlavu ledňáčka hledám na Karlově mostě říkají že z dávných časů někde z dlažby rozmarýnka roste... 17

stávám na nábřeží do pěny splavu nořím zrak a zase k věžím zvedám hlavu ledňáčka

18 Modrá slunce nad střechami Vltava je zrcadlí hodil někdo prsten zlatý přes mostecké zábradlí Zlátne slunce nad střechami od komínů kouř se dmí byl to racků dobrý známý v aprílovém poledni 18

19 Povodeň 2002 Puklé srdce zvonu vzlyká v divném stonu na orloji apoštolové svou pouť zastavili dle pověsti neštěstí to věstí Běda! Třikrát běda že proroctví ošidit se nedá do Prahy se hrne velká voda než se s nocí potká den je tu povodeň 19

20 Vltava Mánesova krásná děva se dnes hněvá v zuřivosti pění hrne vodu do údolí boří mosty láme stromy podemílá domy a úniku před ní není letí ulicemi od setmění do svítání od svítání do setmění a úniku před ní není Bojíme se až opadne a slunce vyjde v plné kráse matka Praha nepozná se nezbude než kámen na kameni Písmo kronik to je varování nenadarmo kdosi napsal na zeď domu Co se může pokazit pokazí se věřme tomu Ale zázrak stal se ta-tam je letargie jsme si blíž a město žije! 20

slunce vyjde v plné kráse matka Praha nepozná se nezbude než kámen na kameni Písmo kronik to je varování nenadarmo kdosi

Podobné dokumenty

LOUČENÍ. K.D.Charlie6

LOUČENÍ. K.D.Charlie6 STRÁŽCE Zlé síly jsem vyprovodil na okraj propasti šílené dimenze Odemkl klíčem, pootevřel dveře zlehounka, aby jemný vánek odvál všechnu zlobu z mého srdce Teď tu stojím čistý jako křišťál, Přichystán