Závazná stanoviska podle 149 správního ádu

Transkript

1 ; Závazná stanoviska podle 149 správního ádu Ekologický právní servis, 2009 Pavel erný Tato analýza byla vytvoena za finanní podpory Státního fondu životního prostedí a Ministerstva životního prostedí eské republiky.

2 Úvodem Jednou z nových právních konstrukcí, s úinností od zavedl zákon. 500/2004 Sb., správní ád je úprava rozhodnutí podmínných závazným stanoviskem, obsažená v 149 tohoto zákona. Jedná se o ustanovení, které je podle mého názoru pro nový správní ád pomrn typické: V obecné rovin mu nelze upít rozumný smysl (tj. zavedení jednotné úpravy pro pípad, kdy je závazným podkladem pro konené rozhodnutí správního orgánu o urité vci tzv. podkladový správní akt jiného správního orgánu). Konkrétní obsah úpravy je však problematický sám o sob, není dostaten provázaný se zvláštními pedpisy a navíc umožuje tvoivé interpretace, s nimiž pravdpodobn autoi zákona vbec nepoítali. 1 Tato analýza se zabývá tymi dílími tématy, které s institutem závazných stanovisek podle 149 správního ádu souvisejí: - otázkou, jak urit zda je podkladový akt závazným stanoviskem ve smyslu 149 správního ádu - úpravou procesu vydávání závazných stanovisek - pezkumem závazných stanovisek v rámci postup podle správního ádu - pezkumem závazných stanovisek ve správním soudnictví. 1. Co je (a není) závazné stanovisko? Je nutné upozornit na skutenost, že 149 správního ádu neobsahuje komplexní regulaci samotného institutu závazných stanovisek. Zejména zde není upraven proces jejich vydávání (k tomu viz následující ást píspvku). Z 149 odst. 1 lze dovodit ti obecné znaky tohoto typu správního aktu. Jedná se o takový úkon správního orgánu, který - není samostatným rozhodnutím ve správním ízení, - je vydán doteným orgánem 2 na základ zmocnní ve zvláštním zákon - je závazný pro výrokovou ást (navazujícího) rozhodnutí správního orgánu. K tmto základním charakteristikám vyplývajícím, ze zákonné úpravy, pak teorie správního práva pipojuje tvrtou, podle níž je závazné stanovisko - ve vztahu k navazujícímu správním rozhodnutí, jehož je podkladem - tzv. subsumovaným správním aktem (v kontrastu se situací oznaovanou jako etzení na sebe navazujících a vzájemn se podmiujících správních rozhodnutí, který nevyvolává samostatné právní následky vi úastníkm ízení, ale zavazuje jen orgán veejné správy ve vztahu k finálnímu správnímu rozhodnutí. 3 Tento naposledy uvedený znak ovšem není v souladu s judikaturou dovozující možnost samostatného pezkumu závazných stanovisek ve správním soudnictví (srov. ást 4. tohoto píspvku). 1 K celkovému hodnocení nového správního ádu viz napíklad erný, P. Nový správní ád (nejen) z pohledu osob dotených rozhodováním, VIA IURIS. I/2006 (píloha asopisu Právní fórum. 2/2006), str.1. 2 Pojem dotené orgány a jejich postavení vymezuje správní ád v 136. Podle odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení je doteným orgánem mj. správní orgán píslušný k vydání závazného stanoviska 3 Srov. napíklad Vedral, J.: Správní ád. Komentá, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 829 nebo Handrlica, J.: Závazné stanovisko a rozhodnutí podmínné závazným stanoviskem. Právní fórum. 10/2006, str.366.

3 V teorii panuje obecná shoda, že o tom, zda úkon správního orgánu má mít povahu závazného stanoviska ve smyslu 149 správního ádu, nerozhoduje jeho formální oznaení, ani pípadná existence i neexistence výslovného odkazu na 149 správního ádu ve zvláštním pedpise. Rozhodující naopak je, zda úkon napluje výše uvedené základní znaky závazného stanoviska. K tomuto materiálnímu pístupu se již v nkolika svých rozhodnutích pihlásil i Nejvyšší správní soud (dále NSS ). Napíklad v rozsudku ze dne ,.j. 5 As 40/ NSS uvedl, že závazným stanoviskem se rozhodnutí nestává tím, že je tak v zákon výslovn oznaeno, ale svou povahou tím jaký má vliv na práva a povinnosti úastník a na rozhodnutí, pro které je podkladem. Obdobn v rozsudku ze dne ,.j. 2 As 41/ NSS k právní povaze souhlasu s povolením stavby i zaízení v chránném ložiskovém území dle 19 odst. 1 z. 44/1988 Sb., horního zákona) uvedl, že zcela zjevn odpovídá pojetí závazného stanoviska, jak vyplývá z ustanovení 149 odst. 1 (nového) správního ádu. Pes tato pomrn jednoznaná obecná východiska není v praxi vždy jednoduché dosáhnout shody na tom, zda konkrétní akt (úkon) správního orgánu má být vydáván ve form závazného stanoviska podle 149 odst. 1 správního ádu i nikoli. Existují pitom dva hlavní typy sporných situací. Na jedné stran jsou to pípady, kdy není (i nebylo) zejmé zda má mít podkladový akt formu závazného stanoviska nebo správního rozhodnutí. K tmto sporm docházelo zejména v prvním roce úinnosti nového správního ádu, tedy v roce 2006, kdy ješt vesms nedošlo k pímé novelizaci právních pedpis, upravujících vydávání jednotlivých podmiujících správních akt. 4 Nkteré správní orgány pesto již tehdy místo podmiujících rozhodnutí závazná stanoviska podle 149 odst. 1 správního ádu. K tmto nejasnostem samozejm pispla i nesystematická terminologie právních pedpis, užívající již ped schválením nového správního ádu pro oznaení ady tchto rozhodnutí práv pojem závazné stanovisko. 5 Judikatura NSS ovšem potvrdila, že takovéto správní akty mly být v pípadech, kdy ízení o jejich vydání bylo zahájeno ped , vydávány formou samostatného správního rozhodnutí (srov. napíklad rozsudek NSS ze dne ,.j. 1 As 20/ ). Za souasného právního stavu pak tentýž správní akt mže mít za uritých okolností formu závazná stanoviska podle 149 odst. 1 správního ádu, zatímco za jiných pjde o samostatné rozhodnutí. Vyplývá to napíklad ze znní 90 odst. 1 zákona. 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny, podle njž souhlasy a stanoviska vydávané podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního pedpisu nebo územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou závazným stanoviskem podle správního ádu a nejsou samostatným správním rozhodnutím. Zvláštní problém pedstavuje otázka závazného stanoviska jako podkladu pro ohlášení stavby ( 105 a násl. stavebního zákona). Právo stavby v takovém pípad mže vzniknout uplynutím lhty 40 dn, pokud v ní stavební úad provedení stavby nezakáže. Závazné stanovisko se tak nemá kam promítnout, nebo neexistuje žádný navazující výrok rozhodnutí. 4 Srov. v této souvislosti zejména zákon. 186/2006 Sb., o zmn nkterých zákon souvisejících s pijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnní, úinný od Srov. napíklad závazné stanovisko k umístní staveb zdroj zneištní ovzduší podle 17 odst.1 písm. b) zákona. 86/2002 Sb., o ochran ovzduší nebo závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku podle 4 odst. 2 zákona. 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny.

4 Na druhé stran nastávají situace kdy není jasné, zda má podkladový akt formu závazného stanoviska, nebo jde o jiný, inominátní úkon, jehož obsahem není správní orgán vázán. Opt zde hraje roli skutenost, že právní úprava je terminologicky nejednotná objevují se v ní mj. oznaení souhlas 6, závazný posudek 7 odborné vyjádení 8 apod. Další komplikací je úprava obsažená v 4 odst. 2 zákona. 183/2006 Sb., stavebního zákona, která zdánliv obsahuje autonomní úpravu závazných a jiných podkladových stanovisek pro úely ízení a postup podle stavebního zákona. Ve skutenosti však písm. a) citovaného ustanovení pouze jinými slovy opakuje vymezení závazného stanoviska, obsažené v 149 odst. 1 správního ádu. Pitom ovšem vnáší do obecné úpravy zmatek tím, že závazná stanoviska spojují se zvláštními právními pedpisy ve vztahu ke stavebnímu zákonu. Konkrétním píkladem problému, který tato úprava v praxi zpsobuje, je spor o povahu souhlasu obecného stavebního úadu s povolením stavby speciálním stavebním úadem podle 15 odst. 2 stavebního zákona. Speciální stavební úady, stejn jako Ministerstvo pro místní rozvoj, nepovažují tento souhlas za závazné stanovisko podle 149 správního ádu s odvodnním, že dle 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona vydávají dotené orgány na základ zvláštních právních pedpis, nikoliv na základ stavebního zákona. Obecný stavební úad tedy údajn nemá postavení doteného správního orgánu a jeho souhlas není závazným stanoviskem. Tento právní názor pehlíží, že z materiálního hlediska souhlas podle 15 odst.. 2 stavebního zákona napluje výše uvedené pojmové znaky závazného stanoviska dle 149 správního ádu. Navíc vta poslední 4 odst. 2 stavebního zákona hovoí o uplatování závazných stanovisek podle zvláštních právních pedpis a podle tohoto zákona. 9 Pokud jde o jiná stanoviska ve smyslu 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, vyplývá z nj pedevším (srov. ást vty za stedníkem), že i ty podkladové správní akty (úkony), jež nejsou vydávány jako závazná stanoviska ve smyslu 149 správního ádu, jsou pesto závaznými podklady pro opatení obecné povahy vydávaná podle tohoto zákona (tedy pedevším pro územn plánovací dokumentaci), jimiž se orgány píslušné k vydání opatení obecné povahy musí ídit. Tento výklad potvrdil NSS v rozsudku ze dne ,.j. 2 Ao 2/ Tento závr je významný pedevším vzhledem ke stanoviskm vydaným k vyhodnocení vliv územn plánovací dokumentace na životní prostedí na životní prostedí ( stanoviskm SEA ). 10 Ze znní 10i odst. 3 zákona.100/2001 Sb. ve spojení s 37 odst. 2, resp. 50 odst. 2 stavebního zákona lze totiž dovodit, že stanovisko SEA je pi poizování zásad územního rozvoje i územního plánu obce stanoviskem doteného orgánu ve smyslu 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Pokud platí tento pedpoklad, pak by z výše 6 Napíklad 12 zákona. 114/1992 Sb., 19 zákona. 44/1988 Sb., horního zákona. 7 Napíklad 49 zákona.166/1999 Sb., veterinárního zákona. 8 Napíklad 24a zákona. 246/1992 Sb., na ochranu zvíat proti týrání. 9 K podpoe závru, že souhlas obecného stavebního úadu podle 15 odst. 2 stavebního zákona je závazným stanoviskem, lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne ,.j. 5 As 56/ , podle njž pi ovování souladu navrhované stavby s podmínkami územního rozhodnutí je speciální stavební úad povinen vycházet ze stanoviska stavebního úadu obecného; akoliv se tento rozsudek vztahuje ješt k úprav podle starého stavebního zákona (. 50/1976 Sb.), podstata vci zstává stejná. 10 Srov. 10i zákona. 100/2001 Sb., o posuzování vliv na životní prostedí, resp. 37 odst. 5 a 47 odst. 3 stavebního zákona

5 uvedeného výkladu, resp. z citovaného rozsudku NSS vyplývalo, že stanovisko SEA je pro orgány územního plánování závazné Postup pi vydávání závazných stanovisek Jak již bylo uvedeno, 149 správního ádu neupravuje procesní postup pi vydávání závazných stanovisek. Správní orgány se tedy pi vydávání závazných stanovisek ídí ástí tvrtou správního ádu. Ta podle svého nadpisu upravuje vydávání vyjádení, osvdení a sdlení. Na základ znní 158 odst. 1, 177 odst. 2 a 180 odst. 2 správního ádu je však nutno dojít k závru, že se použije pro veškeré postupy a akty správních orgán, které nesmují k vydání rozhodnutí nebo jiného samostatn upraveného institutu (zejména tedy rozhodnutí, usnesení, píkazu, opatení obecné povahy, uzavení veejnoprávní smlouvy) a které nejsou z psobnosti správního ádu vyloueny. Ze znní 154 správního ádu pak vyplývá, že se na postup pi vydávání závazných stanovisek pímo vztahují základní zásady innosti správních orgán, upravené v 2-8 a speciální pravidla, obsažená v , pokud ovšem 149 nebo zvláštní pedpis nestanoví jinak (speciální odchylnou úpravou vi 156 je nap. 149 odst. 5, týkající se pezkumného ízení o závazném stanovisku). Dále se obdobn použijí v 154 vyjmenovaná ustanovení ásti druhé a tetí zákona (napíklad úprava doruování, zastupování, poítání asu atd.) a pimen i další ustanovení tohoto zákona pokud jsou potebná. 12 U závazných stanovisek dle mého názoru picházejí v tomto smru v úvahu zejména ustanovení o vedení spisu a protokolu, úkonech úastník (resp. v tomto pípad dotených osob ), nahlížení do spisu, podkladech pro vydání závazného stanoviska, jeho oznamování a ada dalších. Zvláš významné bude analogické použití ustanovení o obsahu, form a náležitostech rozhodnutí ( 67 a 68), a to zejména v souvislosti s níže uvedenými problémy týkajícími se pezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího ízení. 13 Stejn tak by se podle mého názoru pi vydávání závazných stanovisek podle zákona. 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny, mlo aplikovat ustanovení 70 tohoto zákona o úasti obanských sdružení v ízeních, jejichž výsledkem mohou být doteny zájmy chránné tímto zákonem. 11 Na rozdíl od stanovisek k posouzení vliv jednotlivých zámr (projekt) na životní prostedí ( stanovisek EIA ), která pro na n navazující rozhodnutí podle platné právní úpravy závazná nejsou. Srov. k tomu napíklad rozsudek NSS ze dne ,.j. 1 As 13/ ; tímto a dalšími obdobnými rozsudky NSS rovnž odmítl možnost pímého pezkumu stanovisek EIA. 12 Podrobnji viz napíklad erný, P., Dohnal., V., Korbel, F., Prokop, M.: Prvodce novým správním ádem. Praha, Linde, 2006, str K výkladu pojm obdobné a pimené srov. též l. 41 aktuálního znní Legislativních pravidel vlády. 13 V této souvislosti lze odkázat na názor obsažený ve stanovisku poradního sboru ministra vnitra ke správnímu ádu. 31/2006, podle njž je do jisté míry lhostejné, zda je takový úkon (tj. závazné stanovisko poznámka autora) inn ve správním ízení podle ásti druhé správního ádu nebo mimo n podle ásti tvrté, protože se vzhledem k povaze právní úpravy bude vydávání podmiujícího úkonu velice blížit režimu správního ízení, a to pro zásadní dsledky, které mají podmiující úkony pro práva dotených osob a výsledek celého (finálního) ízení a vyznní (podmínného) rozhodnutí. Tento názor, s nímž souhlasím, potvrzuje, že v ízeních, smujících k vydání závazného stanoviska je na míst pimené použití podstatné ásti ustanovení ásti druhé správního ádu.

6 Pokud je v prbhu ízení o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožuje této žádosti vyhovt, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne ( 149 odst. 3 správního ádu). Znamená to mimo jiné, že závazné stanovisko není možné pekonat postupem podle ustanovení upravujících tzv. ešení rozpor mezi správním orgánem, který vede ízení a dotenými orgány. 14 S tím souvisí, že správní orgán vydávající konené rozhodnutí je povinen perušit ízení, jestliže se dozvdl, že probíhá ízení, v nmž má být vydáno závazné stanovisko ( 149 odst. 2 správního ádu). 3. Pezkum závazných stanovisek v odvolacím a pezkumném ízení V 149 správního ádu jsou dále obsažena speciální pravidla pro pezkoumávání závazného stanoviska v rámci odvolacího ízení proti rozhodnutí, jehož je závazné stanovisko podkladem. V odst. 4 citovaného ustanovení zákon stanoví, že pokud odvolání smuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá si odvolací správní orgán potvrzení nebo zmnu závazného stanoviska od správního orgánu nadízeného správnímu orgánu píslušnému k vydání závazného stanoviska (kdo je tímto orgánem je nutno urit podle zvláštního pedpisu, pípadn podle 178 správního ádu). Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádením správního orgánu prvního stupn a úastník. Z tohoto ustanovení lze jednoznan dovodit, že proti závaznému stanovisku nelze podat samostatné odvolání. Úastníci ízení o vydání rozhodnutí, jehož je závazné stanovisko podkladem, se však proti jeho obsahu mohou odvolat v rámci odvolání proti navazujícímu rozhodnutí. V tom pípad o této ásti jejich odvolání rozhoduje orgán nadízený tomu orgánu, který vydal závazné stanovisko. Souasn však z citovaného ustanovení vyplývá nkolik problém: Nadízenému orgánu který posuzuje obsah závazného stanoviska, má být podle 149 odst. 4 správního ádu postoupeno pouze odvolání, vyjádení úastník a správního orgánu prvního stupn (patrn toho, který vydal navazující rozhodnutí, nikoli samotné závazné stanovisko). Nadízenému orgánu se tedy nepostupuje celý spis z navazujícího ízení. Podle doslovného výkladu citovaného ustanovení dokonce ani samotné závazné stanovisko, jehož správnost a zákonnost má posoudit, a podklady, na jehož základ bylo vydáno! Domnívám se, že pokud má naízený orgán postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy ( 3 správního ádu), musí si tyto podklady sám vyžádat. Zákon dále stanoví, že po dobu vyizování ásti odvolání, týkající se závazného stanoviska lhta podle 88 odst. 1 nebží. Tato lhta se však vztahuje k pedložení spisu orgánem prvního stupn (který vydal navazující rozhodnutí ) odvolacímu orgánu - tedy k provedení úkonu, pedchází pezkoumávání závazného stanoviska. Proto nedává ustanovení o perušení této lhty žádný smysl. Jde zejm o chybu zákonodárce, který chtl ve skutenosti perušit bh lhty podle 90 odst. 6 správního ádu (tedy lhty pro vydání koneného rozhodnutí v odvolacím ízení) Viz 136 odst. 6 správního ádu. 15 Srov. Vedral, J., Správní ád. Komentá, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 836.

7 Zákon tedy umožuje pouze potvrzení nebo zmnu závazného stanoviska. To znamená, že nadízený orgán je nemže v rámci odvolacího ízení závazné stanovisko zrušit a vc vrátit k novému projednání. Tím se omezuje možnost dotených osob ovlivnit obsah závazného stanoviska v pípad jeho zmny nadízeným orgánem. Není také zcela jasné, jakou formou má nadízený orgán potvrzení nebo zmnu závazného stanoviska vlastn provést. Pjde zejm o zvláštní typ aktu správního orgánu, který bude mít obdobnou povahu jako závazné stanovisko samotné. Nezákonné závazné stanovisko lze dále zrušit nebo zmnit v tzv. pezkumném ízení, k nmuž je píslušný nadízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko( 149 odst. 5). V tomto pípad se o zmn nebo zrušení závazného stanoviska vydává rozhodnutí ( 97). Jestliže správní orgán pi své úední innosti zjistí, že jiný správní orgán uinil nezákonné závazné stanovisko, je povinen dát podnt správnímu orgánu píslušnému k pezkumnému ízení. V pípad, že rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmínno, již nabylo právní moci, je zrušení nebo zmna závazného stanoviska podle 149 odst. 6 dvodem obnovy ízení o tomto navazujícím rozhodnutí Pezkum závazných stanovisek ve správním soudnictví Již ped schválením nového správního ádu ešil NSS v ad pípad otázku, zda podkladové správní akty mohou být pedmtem samostatného soudního pezkumu podle 65 a násl. s..s., nebo zda se na n vztahuje nkterá z výluk podle 70 s..s. Zatímco u stanovisek EIA došel NSS k závru, že jejich samostatný soudní pezkum je vylouen, 17 v pípad podkladových rozhodnutí se jeho judikatura vyvíjela od pvodního odmítání jejich pímého pezkumu (napíklad usnesení NSS ze dne ,. j. 6 A 73/ ) až ke dvma v podstat identickým usneseními rozšíeného senátu NSS ze dne ,.j. 6 As 7/ a 8 As 47/ V tchto usneseních rozšíený senát NSS konstatoval, že závazná stanoviska orgánu ochrany pírody a krajiny k povolení stavby podle 44 zákona. 114/1992 Sb. (vydaná ped , tedy ve form správního rozhodnutí) mohou zasáhnout do právní sféry jednotlivce, pedevším do práva vlastnického. Jedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu 65 odst. 1 s.. s, u nichž není dán dvod jejich vylouení ze soudního pezkumu na základ 70 písm. a) s.. s. Zárove se neuplatní ani výluka podle 70 písm. b) s.. s., nebo tato rozhodnutí vzhledem k posuzovanému pedmtu ízení autoritativn a pro všechna další navazující ízení závazn stanoví, jakým zpsobem bude chránn veejný zájem na úseku ochrany pírody a krajiny. S ohledem na tento pedmt ízení jde tedy o rozhodnutí konené a nikoliv pedbžné. Z citovaných usnesení rozšíeného senátu NSS je zejmé, že závr o samostatné pezkoumatelnosti závazných stanovisek podle 44 zákona. 114/1992 Sb. dopadá analogicky i na jiné druhy podkladových rozhodnutí. Zárove z judikatury NSS citované výše v ásti 1. tohoto píspvku vyplývá, že by se tento závr ml vztahovat na všechna tato podkladová rozhodnutí, pokud bylo ízení o jejich vydání zahájeno ped , a to i tehdy, pokud je správní orgán v takovém pípad (nesprávn) vydal formou závazného 16 Podrobnji, mj. k otázce nepoužitelnosti nkterých ustanovení o pezkumném ízení na pezkum závazných stanovisek viz tamtéž, str Viz poznámku. 11.

8 stanoviska podle 149 správního ádu. Tento pedpoklad potvrdil NSS napíklad v rozsudcích ze dne ,.j. 2 As 41/ a ze dne ,.j. 1 As 20/ Zárove ovšem NSS v obou tchto rozsudcích uvedl, že výše popsaný názor rozšíeného senátu o samostatné pezkoumatelnosti podkladových rozhodnutí, vydaných za úinnosti starého správního ádu nemže mít vliv na pijatelnost žalobních (resp. stížních) námitek za situace, kdy byla tato podkladová rozhodnutí napadána nikoli pímo, ale spolu s navazujícím koneným rozhodnutím (stavebním povolením, resp. územním rozhodnutím. Citovaná usnesení rozšíeného senátu byla totiž vydána až po podání jak žalob, tak kasaních stížností v pedmtných vcech. V nich obsaženou argumentaci proto nebylo možné retroaktivn uplatnit v neprospch stžovatel a tím jim odejmout právo domoci se soudního pezkumu podkladových rozhodnutí. 18 Rozšíený senát NSS se ve svých výše citovaných usneseních naopak výslovn nezabýval otázkou, zda jeho závry platí i ádn vydaná závazná stanoviska ve smyslu 149 správního ádu. Tedy zda na samostatnou pezkoumatelnost podkladových správních akt ve správním soudnictví má vliv zmna jejich formy (z rozhodnutí na závazná stanoviska) a zmna úpravy procesu jejich pezkumu podle správního ádu (viz výše). K této problematice se NSS vyjádil až v nkolika rozhodnutích z nedávné minulosti, avšak nejednotným zpsobem. V rozsudku ze dne ,.j. 2 As 34/ se NSS piklonil k závru, že uvedené zmny právní úpravy odvodují odlišný pístup správních soud k pezkumu závazných stanovisek podle 149 správního ádu (ve srovnání se závry vyplývajícími s výše citovaných usnesení rozšíeného senátu). NSS v tomto rozsudku odmítl závr krajského soudu, podle njž nesouhlas orgánu ochrany pírody se zásahem do krajinného rázu dle 12 zákona. 114/1992 Sb., vydaný formou závazného stanoviska podle 149 správního ádu, není možné pezkoumat (podle 75 odst. 2 s..s.) v rámci pezkumu následného územního rozhodnutí i stavebního povolení, nebo proti nmu lze v souladu s výše citovanými závry rozšíeného senátu podat samostatnou správní žalobu. NSS v pedmtné vci konstatoval, že pokud 149 odst. 1 správního ádu výslovn charakterizuje závazné stanovisko jako úkon uinný správním orgánem na základ zákona, který není samostatným rozhodnutím, pak de lege lata mže mít závazné stanovisko povahu samostatného a proto i samostatn soudn pezkoumatelného rozhodnutí pouze v pípad, kdy tak stanoví zákon jako lex specialis k správnímu ádu. Zcela opaný názor však NSS vyslovil v rozsudku ze dne ,.j. 7 As 43/ V pedmtné vci bylo na základ správní žaloby pímo pezkoumáváno závazné stanovisko vydané podle 14 odst. 3 zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péi. NSS v odvodnní tohoto rozsudku mimo jiné uvedl, že 18 Ponkud jiný pístup NSS zaujal ve svém rozsudku ze dne ,.j. 5 As 40/2008. V nm odlišn od citované judikatury NSS dospl k závru, že podkladové rozhodnutí podle 14 odst. 2 zákona. 289/1995 Sb., o lesích (nesouhlas orgánu státní správy les s návrhem na vydání územního rozhodnutí), vydané v roce 2006, mlo mít formu závazného stanoviska podle 149 správního ádu. Pesto i v tomto pípad NSS, s ohledem na požadavek maximálního šetení práv úastníka ízení akceptoval postup krajského soudu, který rozhodnutí žalovaného pezkoumal jako samostatné rozhodnutí.

9 - obecné zásady o nutnosti restriktivního výkladu dvod pro odepení soudního pezkumu innosti veejné správy nemohou být zmnou právní úpravy správního ízení doteny, nebo mají ve svém jádru ústavní povahu, - úprava v 149 správního ádu se týká výlun postupu uvnit správního ízení a žádným zpsobem, a to ani nepímo, neomezuje rozsah soudního pezkumu závazných stanovisek. Na soudní pezkum závazných stanovisek podle 149 správního ádu se tak podle názoru sedmého senátu nadále v plném rozsahu vztahují závry usnesení rozšíeného senátu z roku Závazná stanoviska jsou rozhodnutími ve smyslu 65 s..s. Zárove je nelze považovat za rozhodnutí pedbžné povahy podle 70 písm. b) tohoto zákona. Není tedy dvodné posuzovat zákonnost tchto akt v režimu ust. 75 odst. 2 s.. s., ale je na míst jejich samostatný (pímý) soudní pezkum. Je obtížné pedjímat, jak se k tmto rozdílným názorm v budoucnu postaví rozšíený senát NSS. Na jedné stran odvodnní druhého z výše citovaných rozsudk (sedmého senátu) odpovídá materiálnímu pístupu k povaze správních akt a k podmínkám žalobní legitimace ve správním soudnictví, které zaujal NSS nejen ve výše citovaných usneseních svého rozšíeného senátu, ale i v ad dalších rozhodnutí. 19 Na druhé stran je výklad pipouštjící samostatný soudní pezkum závazných stanovisek podle 149 správního ádu zejm dosti nekompatibilní se zamýšlenou povahou tohoto institutu jako nesamostatného správního aktu, adresovaného primárn orgánu veejné správy, vydávajícímu navazující ( finální ) správní rozhodnutí. Znané praktické obtíže by krom toho pravdpodobn inila konstrukce, podle níž by bylo závazné stanovisko ve správním soudnictví pezkoumatelné samostatn, zatímco v rámci postupu správních orgán až v ízení o odvolání proti navazujícímu rozhodnutí. Není jasné (alespo autorovi tohoto píspvku), jak by za této situace byla vykládána podmínka vyerpání ádných opravných prostedk v ízení ped správním orgánem ve smyslu 68 písm. a) s..s., resp. od kterého dne by poínala bžet lhta pro podání správní žaloby proti závaznému stanovisku 5. Závr Tato analýza mohla postihnout pouze nkteré sporné aspekty související s novou úpravou závazných stanovisek v 149 správního ádu. I na základ tohoto jist neúplného pehledu je možné tvrdit, že pokud bylo zámrem zákonodárce prostednictvím tohoto nového institutu zrychlit a zjednodušit správní ízení v pípadech, kdy je k realizaci uritého zámru nezbytné vydat více na sebe navazujících správních akt, je výsledek pinejmenším sporný. Zvolené ešení pineslo v nkterých pípadech nejistotu již v otázce, zda urité podkladové akty mají být vydávány formou závazných stanovisek podle 149 správního ádu nebo ne. Úprava postupu pi vydávání tchto akt je vzhledem k formulaci 154 správního ádu velmi neuritá a nejistá. Nejasnosti mohou nastávat i ohledn postupu pi pezkumu závazných stanovisek v rámci v ízení o odvolání proti navazujícímu rozhodnutí. A konen, NSS se zatím nesjednotil v názoru na zpsob soudního pezkumu závazných stanovisek. Jednou z mála jistot tak zstává, že njaká forma pezkumu ve správním soudnictví je nepochybn pípustná a nutná piemž všechny výše uvedené nejasnosti mohou zvýšit pravdpodobnost úspšnosti návrh smujících proti závazným stanoviskm. 19 Viz zejména usnesení rozšíeného senátu NSS ze dne ,.j. 6 A 25/