dvouměsíčník/ročník 6 The RILSA s main role is applied research on labour a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

Transkript

1 01_OBALKA_1ciso12.qxd :34 StrÆnka 1 1 Havní nápní ústavu je apikovaný výzkum v obasti práce The RILSA s main roe is appied research on abour a sociáních vìcí na regionání, ceostátní i mezinárodní and socia affairs at regiona, nationa, and internationa úrovni formuovaný pode aktuáních potøeb orgánù státní eves, formuated in accordance with the current needs správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav of the state administration, and in some cases the non- vykonává konzutantskou èinnost pro uživatee výsedkù profit sector and private cients. The Institute provides výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné consutancy for the users of research resuts and organizes projekty se každý rok pøipravují ve spoupráci se seminars zainteresovanými subjekty s ohedem na kontinuitu vývoje prepared each year in coaboration with interested vìdy a výzkumu v pøedmìtných obastech. Mezi havní parties, with regard to the continuity of science and výzkumné zájmy ústavu patøí: research in the areas in question. The Institute s main and conferences. Research projects are research interests incude: trh práce a zamìstnanost, sociání diaog a pracovní vztahy, abour market and empoyment, sociání ochrana, socia diaogue and abour reations, rodinná poitika, socia security, pøíjmová a mzdová poitika, famiy poicy, rovné pøíežitosti, wages and income poicy, teorie sociání poitiky. equa opportunities, socia poicy theory. Významnou èinností ústavu je poskytování kompexních knihovnických a informaèních sužeb z obasti práce a sociáních An important activity of the Institute, essentia for carrying out vìcí, které zajiš uje oddìení knihovnicko-informaèních sužeb. its research objectives, is the provision of comprehensive V rámci jeho èinnosti je kontinuánì budován a zpracováván ibrary and information services in the fied of abour and socia fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené affairs. This is done by RILSA's ibrary and information services obasti, ae i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních discipín. department. dvouměsíčník/ročník

2 Obsah Editoria 1 Stati, studie, úvahy a anaýzy Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - možnosti z pohedu rodičů maých dětí 2 Věra Kuchařová Zaměstnanecká penzijní schémata jako forma zabezpečení na stáří 7 Zdeňka Musiová Sociání konstrukce zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou 14 Josef Horňáček, Vasta Janská Z Evropské unie Vybrané aspekty sociánoprávnej ochrany detí v Sovenskej repubike 21 Statistiky a anaýzy Anaýza penzijního připojištění se státním příspěvkem: současnost a budoucnost 25 Informační servis čtenářům Karta sociáních systémů jako prostředek změn ve využívání sociáních sužeb 29 Recenze Různé aspekty sociáních reforem v zemích střední Evropy 30 Novinky v knižním fondu 31 Z domácího tisku 32 Ze zahraničního tisku 32 For summaries of seected artices see the 3 rd page of the cover. Obsahové zaměření časopisu Sociání probematika v nejširším vymezení, zejména tyto tematické okruhy: sociání teorie, sociání poitika, sociání sužby, státní sociání podpora, hmotná nouze, posudková sužba, zdravotní postižení, rodina, sociáně-právní ochrana dětí, rovné příežitosti, pojistné systémy, důchodové, nemocenské a úrazové pojištění, příjmová poitika, zaměstnanost, poitika zaměstnanosti, sužby zaměstnanosti, trh práce, zahraniční zaměstnanost, mzdová poitika, mzdové a patové systémy, bezpečnost práce a pracovní prostředí, pracovní podmínky, organizace práce, sociání diaog a koektivní vyjednávání, migrace, integrace cizinců, mezinárodní spoupráce v obasti sociáního zabezpečení, egisativa upravující všechny tyto obasti, daší příbuzná tematika. Informace pro autory Časopis se skádá ze dvou částí, v první, tvořené rubrikou Stati, studie, úvahy a anaýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzované části časopisu rozhoduje redakční rada na zákadě výsedků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomto směru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím, že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepubikované příspěvky v eektronické podobě. Autor by mě připojit úpnou kontaktní adresu včetně teefonního čísa a e-maiové adresy. Příspěvky zasíejte v eektronické podobě na e-maiovou adresu: heena.isa@vupsv.cz. Uveřejněné příspěvky jsou honorovány. Formání požadavky Rukopis příspěvku do recenzované části (nejépe v čenění souhrn /resumé, abstrakt/, úvod, současný stav poznání a odkazy na odbornou iteraturu, zkoumaná probematika a použité metody, výsedky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 25 tisíc znaků včetně mezer v editoru Word musí vede vastního textu obsahovat cca 20řádkové resumé a kíčová sova v češtině. Citace a bibiografické odkazy musí být úpné a v souadu s přísušnou normou, příkady viz Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny černobíému provedení (ve formátu exce skupinový soupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory. Redakce provádí jazykovou úpravu textu.

3 Editoria FÓRUM sociání poitiky odborný recenzovaný časopis 1/2012 Vydává Výzkumný ústav práce a sociáních věcí, v. v. i. Paackého nám Praha 2 IČO Šéfredaktorka: Mgr. Heena Lisá kontakt: heena.isa@vupsv.cz te Tisk: Vydavateství KUFR, s. r. o. Naskové 3, Praha 5 Distribuce a předpatné: Postservis Poděbradská 39, Praha 9 Kontakt: e-mai postabo.prstc@cpost.cz fax: te.: (bezpatná infoinka ČP) Prodej za hotové: Knihkupectví Karoinum Ceetná 18, Praha 1 Cena jednotivého čísa: 50 Kč Vychází: 6krát ročně Dáno do tisku: Registrace MK ČR E ISSN tištěná verze ISSN eektronická verze VÚPSV Redakční rada: Doc. Ing. Ladisav Průša, CSc. (předseda - VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnaová, CSc. (FHS UK) Prof. JUDr. Viém Kahoun, Ph.D. (ČSSZ, ZSF JČU) Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠFS) Mgr. Aeš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová (VÚPSV) Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU) Doc. JUDr. Iva Chvátaová, CSc (MUP, o. p. s., VŠE) Vážení čtenáři, počátkem roku se v praxi začaa projevovat jednotivá opatření sociání reformy, změny v zákoníku práce, převedení administrace všech sociáních dávek na úřady práce a daší právní ustanovení, dotýkající se života téměř všech. Od počátku edna se tak příjemci sociáních dávek a jejich administrátoři, zaměstnavateé i zaměstnanci musei novým právním úpravám přizpůsobit, což si ze strany přísušných pracovníků jistě vyžádao značné úsií a ze strany občanů jistou dávku pochopení a toerance. Změny byy motivovány snížením administrativní náročnosti a nákadů, dosažením vyšší adresnosti, větší fexibiity i epší kontroovatenosti, zjednodušením styku s úřady a jejich větší geografickou dostupností. Daší možnosti v tomto směru přinese zavedení karty sociáních systémů, k němuž má dojít v příštích měsících. I v tomto roce se budeme snažit o to, aby se aktuání dění v oboru odrážeo v obsahové nápni našeho časopisu. Rubrika Stati, studie, úvahy a anaýzy, jež obsahuje recenzované příspěvky, začíná příspěvkem Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR: možnosti z pohedu rodičů maých dětí, jehož autorka se zaměřuje na to, jak podmínky pro sa ování rodiny a zaměstnání, popsané ve stati Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky, pubikované v č. 6/2011 FÓRA sociání poitiky, refektují ve svých postojích a požadavcích rodiče dětí předškoního a madšího škoního věku. Rodinnou poitikou obou zemí podporovaný mode kompementárního rozděení roí partnerů-rodičů konvenuje veké části madých rodičů, nicméně Sováci a Sovenky jsou v postojích více nakoněni genderové rovnoprávnosti v soukromé i veřejné sféře. Existuje jistý konfiktní vztah mezi rodinnými a profesními ambicemi, ae též mezi preferencemi v rodinném a genderovém kontextu, kompementární mode děby roí partnerů však nadáe převádá. Díčí snahy o epší podmínky sa ování nevedou k žádoucímu výsedku, nejsou-i součástí kompexnějšího přístupu. Autorka příspěvku Zaměstnanecká penzijní schémata jako forma zabezpečení na stáří se věnuje otázce finanční udržitenosti důchodového zabezpečení v podmínkách demografického stárnutí obyvatestva. Státy za této situace voí cestu diverzifikace, přičemž některé z nich zvoiy vícezdrojové financování v rámci prvního piíře a privatizaci části povinných schémat sociáního zabezpečení, jiné posiují či zavádějí dopňková schémata a přesouvají část odpovědnosti za zabezpečení na stáří na jednotivce. Čánek anayzuje fungování důchodových systémů v Německu, Švédsku a Veké Británii a zaměřuje se na úohu zaměstnaneckých schémat druhého piíře v těchto zemích. Tato schémata mají pro zaměstnavatee i zaměstnance své výhody i nevýhody a jednotivé státy účast v nich různými nástroji podporují v závisosti na tom, jak vekou úohu v jejich systémech důchodového zabezpečení hrají. Autoři třetího čánku Sociání konstrukce zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou se zaměřii na probémy, s nimiž se na trhu práce setkávají osoby s touto diagnózou. Na trhu práce hůře hedají upatnění idé patřící do rizikových skupin, k nimž ze počítat i osoby s psychickými obtížemi. Cíem autorů je zprostředkovat pohed takto postižených jedinců na možnost pracovního upatnění, stejně jako názory a zkušenosti zaměstnavateů a pomáhajících pracovníků. Cíem piotní studie byo zodpovědět otázku, jak je zaměstnávání idí s psychiatrickou diagnózou sociáně konstruováno pohedem vybraných aktérů trhu práce. Nerecenzovaná část se v rubrice Z Evropské unie věnuje sociáněprávní ochraně dětí v Sovenské repubice. Násedující rubrika Statistiky a anaýzy obsahuje příspěvek zaměřený na anaýzu penzijního připojištění se státním příspěvkem. Informační servis čtenářům tentokrát přináší příspěvek týkající se možností využívání připravované karty sociáních systémů. Dáe obsahuje recenzi na knížku o různých aspektech sociáních reforem v zemích střední Evropy, obvyké krátké informace a ukázky z přírůstků a databáze odd. knihovnicko-informačních sužeb. Heena Lisá šéfredaktorka FÓRUM sociání poitiky 1/2012 1

4 Stati, studie, úvahy a anaýzy Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - možnosti z pohedu rodičů maých dětí Věra Kuchařová Tento text se za použití dat projektu Rodina, zaměstnání, vzděání (soubory RZV2-3, podrobnosti uvedeny v iteratuře) zaměřuje na to, jak podmínky pro sa ování rodiny a zaměstnání, popsané ve stati Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky, pubikované v č. 6/2011 FÓRA sociání poitiky, refektují ve svých postojích a požadavcích rodiče dětí předškoního a madšího škoního věku. Rodinnou poitikou obou zemí podporovaný mode kompementárního rozděení roí partnerů-rodičů konvenuje veké části madých rodičů, nicméně Sováci a Sovenky jsou v postojích více nakoněni genderové rovnoprávnosti v soukromé i veřejné sféře. Existuje jistý konfiktní vztah mezi rodinnými a profesními ambicemi, ae též mezi preferencemi v rodinném a genderovém kontextu, kompementární mode děby roí partnerů však nadáe převádá. V obasti kombinace rodiny a zaměstnání ani jedna země nedosahuje úrovně požadované pro země EU. Díčí snahy o epší podmínky sa ování nevedou k žádoucímu výsedku, nejsou-i součástí kompexnějšího přístupu. Fakta shromážděná ve zmíněné stati ukazují, že v zásadě patí, že obě země patří k jednomu typu tzv. rodinného režimu (famiy regime), tzn. vykazují vemi bízké charakteristiky sociání a hodnotově normativní podpory rodin včetně míry podpory genderové rovnoprávnosti. Legisativa, veřejné mínění i rodinná poitika v nezanedbatené míře přispívají k udržování genderových rozdíů. To se odráží v trvaých barierách úspěšnější harmonizace rodiny a zaměstnání. Jsou zde však jisté rozdíy. Z pohedu typoogie rodinných poitik se česká jeví jako o něco více orientovaná na tradiční rodičovské roe (muže živitee) než sovenská, ač obě mají některé rysy defamiiaistické iberáně orientované rodinné poitiky (srv. Steinhiber, 2005; Švarc, Švarcová, 2007; Soukupová, 2008; Fučík, Chromková Manea, 2008). Ty jsou však zastíněny, zejména v ČR, takovými famiiaistickými prvky, jako je déka rodičovské dovoené spou s dékou nároku na rodičovský příspěvek (srv. Kocourková, 2006). Poněkud nekonzistentní rodinná poitika ČR i SR má diferencované dopady na strategie sa ování rodiny a zaměstnání. Zřetenější je nicméně v tomto kontextu podpora tradičního pojetí rodinných roí než genderové rovnoprávnosti (srv. Sa ování, 2010). Tyto efekty by nebyy samy o sobě výrazné, kdyby je neposiovay podmínky na trhu práce a pracovní podmínky vytvářené zaměstnavatei. Z hediska pracovních podmínek (ne)- podporujících harmonizaci rodiny a zaměstnání se země iší tím, že v ČR jsou o něco epší podmínky pro fexibiní pracovní režimy, zatímco na Sovensku je příznivější tendence ve vytváření prorodinného kimatu ve firmách. Přesto podniky neprokazují v žádné ze zemí takovou vstřícnost k zaměstnancům s rodinnými povinnostmi, která by příiš přesahovaa právně vymezené povinnosti zaměstnavateů. To nerozvíjí rodičům maých dětí prostor pro účinnější sa ování povinností v rodině a v zaměstnání. Podívejme se zde, jak se v uvedeném spoečensko-ekonomickém kontextu formují vybrané předpokady a zákadní strategie sa ování rodiny a zaměstnání v mikrosociání rovině. Vycházíme z předpokadu, který zde ae není předmětem ověřování, že chování (zde rodičů maých dětí) odráží externí podmínky, přičemž se tyto Graf č. 1: Názory na zákadní partnerskou děbu roí pode země a vzděání (RZV2) Pozn.: 1. ZV=zákadní vzděání, SV=střední vzděání; 2. koeficienty kontingence (CN) 3 na hadině významnosti 0,000: rozdí mezi zeměmi 0,22; rozdíy pode vzděání: ČR 0,24; SR 0,28 vytvářejí mj. v refexi individuáních preferencí a zájmů. Ověřit chceme hypotézu, že hodnotové orientace a preference rodičů maých dětí, jichž se zváš intenzivně týkají probémy harmonizace rodiny a zaměstnání, vykazují spíše tradiční rysy, nicméně jsou do jisté míry inkonzistentní. Výsedkem je nezanedbatená míra egitimity stávající koncepce rodinné poitiky. Postoje se však mění a ze předpokádat změny nároků na rodinnou poitiku v budoucnosti (srv. Sirovátka, Bartáková, 2008). Obojí se totiž vyvíjí v průběhu rodinného cyku (viz Höhne et. a., 2010). Názory rodičů na genderové otázky a partnerskou děbu práce Pro hodnocení jak strategií voených v rodinách v zájmu sa ování rodiny a zaměstnání, tak očekávání podpory od státních a daších institucí je důežité znát názory na genderové otázky a partnerskou děbu práce. Cekově, měřeno různými indikátory, je preferována egaitární děba roí mezi partnery, která je jedním ze zákadních předpokadů úspěšné kombinace pracovních a rodinných závazků. Uvedená preference není výrazná, v ČR je její podpora vyrovnaná s opačným názorem, zatímco dotázaní sovenští rodiče vykazují větší akceptaci genderové rovnoprávnosti a citivost k ní (srv. Svobodová, Š astná, ). Iustruje to graf č. 1, který ukazuje míru souhasu s kompementární děbou práce v odpovědích na obvykou, ostřeji formuovanou otázku, měřící genderové postoje. Dokumentuje také nezanedbatený viv vzděání, zhruba stejně veký v obou zemích (uveden proto, že cekově jsou sovenské výběrové soubory vzděanější ). Na Sovensku se navíc méně iší názory mužů a žen, genderové rozdíy jsou statisticky významné pouze v ČR 2. Ve výběrových šetřeních nebývají odpovědi na různé otázky měřící tyto postoje konzistentní, proto bya provedena faktorová anaýza ceé baterie otázek (tabuka č. 1), aby zachytia kvaitativní (obsahové) aspekty cekových postojů. Byy roziše- 2 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

5 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 1: Faktorová anaýza postojů k rovnoprávnosti postavení mužů a žen (RZV2) genderová rovnost aktivní podí otců kompementárnost konfikt rodičovství roí a profese muž a žena mají mít stejné povinnosti v péči o domácnost 0,489 0,434-0,052-0,142 muž a žena mají mít stejnou možnost věnovat se zaměstnání 0,752 0,122-0,183-0,023 dnes žena potřebuje vzděání a vastní kariéru 0,646 0,049-0,304 0,211 do rodinného rozpočtu mají přispívat muž i žena 0,600 0,036-0,168-0,030 muž a žena mají mít stejnou možnost věnovat se svým zájmům 0,725 0,128 0,149-0,066 pokud výhodné, pak správné: muž doma s dětmi a žena do práce 0,203 0,717-0,127-0,017 rodičovskou dovoenou čerpat střídavě - rovnoměrné rozděení péče 0,024 0,831-0,008 0,107 muž má vyděávat a žena se má doma starat o rodinu -0,252-0,260 0,621 0,143 být trvae v domácnosti přináší radost a uspokojení jako v zaměstnání -0,095 0,107 0,750-0,196 předškoní dítě zaměstnané matky trpí -0,056-0,138 0,612 0,375 mít děti znamená veké omezení rodičů -0,087-0,074 0,052 0,776 péče o dítě ohrožuje kariéru 0,067 0,141 0,016 0,792 vyčerpaná variance % (cekem 56,8 %) 18,600 12,900 12,700 12,600 průměrné skóre muž 0,083 0,127-0,047-0,034 průměrné skóre žena -0,079-0,121 0,045 0,033 průměrné skóre ČR 0,116-0,027-0,252-0,135 průměrné skóre SR -0,113 0,026 0,245 0,131 KMO and Bartett's Test 0,769; Sig. 0,000 Extraction Method: Principa Component Anaysis. Rotation Method: Varimax with Kaiser Normaization. ny čtyři faktory, které ze nazvat: genderová rovnost, aktivní podí otců, kompementárnost roí a konfikt rodičovství a profese. Ukázao se tedy, že baterie otázek použitá v souboru RZV2 rozišuje různorodost postojů a poukazuje na jistou strukturovanost cekového postoje k partnerské děbě roí. Údaje v grafu č. 1 nicméně iustrují dost spoehivě cekový postoj rodičů v rané fázi rodinného cyku, který je východiskem reáných strategií harmonizace rodinných a profesních aktivit. Na zákadě faktorové anaýzy nebyy mezi zeměmi shedány veké rozdíy, stejně jako mezi muži a ženami. Národní rozdíy se týkají, pokud existují, havně míry tradičního pojetí děby roí partnerů, genderové rozdíy byy zjištěny u názorů na roi otců. Sovenští rodiče výrazněji požadují rovnoprávnost zjevně proto, že méně poci- ují existenci konfiktu mezi rodičovskými a profesními roemi (čtvrtý faktor). Daší zjištění výzkumu naznačují i jejich větší ochotu jej řešit genderově rovnoprávnějšími metodami. Prokázai v dekaracích o svém reáném chování větší otevřenost rodičů k záměně roí, operacionaizované přijetím strategie otce na rodičovské dovoené (poněkud v rozporu s uvedenými postoji). Na Sovensku projevio ochotu (RZV2) zůstat s dětmi na rodičovské dovoené 54 % otců maých dětí, v ČR jen 40 % a od svých partnerů to očekávao jen 35 % českých žen (v SR se odpovědi mužů a žen neiší; míru rozdíu mezi zeměmi vyjadřuje CN=0,22/0,000). Reáné podíy otců na rodičovské dovoené jsou ovšem v obou zemích zanedbatené. Proč je zde rozpor mezi postoji a chováním, ze z větší části vysvětit strukturáními podmínkami, jako jsou patové rozdíy mužů a žen a přístupy zaměstnavateů, stejně jako hodnotově normativním kontextem (přetrvávající tradiční chápání mužských a ženských roí). Češi nejenže zastávají signifikantně častěji tradičnější názory na rozděení roí mužů a žen, ae navíc vykazují jejich reativně větší shodu mezi partnery (data RZV3). Ta je ovšem poměrně vysoká v obou zemích. Míra shody vyjádřená koeficientem kappa dosahuje v ČR u jednotivých poožek hodnot 0,14 (rovné možnosti věnovat se zaměstnání) až 0,38 (rovné možnosti věnovat se svým zájmům). Na Sovensku jsou tyto hodnoty a jejich rozmezí 0,13 (také u poožky rovné možnosti věnovat se zaměstnání ) a 0,32 (do rodinného rozpočtu by měi přispívat oba partneři) 4. Nacházíme tu jisté predispozice pro nerovnosti v reáném rozděení roí v době, kdy je třeba pečovat o maé děti. Ženy v obou zemích pak také vnímají negativní dopady domácí péče na profesní život siněji než muži, protože je reáně takto zažívají. V obou zemích, především ae u žen, hraje roi vzděání, když jeho vyšší úroveň je spojena s vyššími profesními ambicemi, tedy i větším zájmem o egaitární děbu práce pro rodinu. Poměrně vysoká partnerská shoda panuje také ohedně jedné ze zásadních otázek v rámci strategie madých rodin při hedání souadu mezi rodinou a zaměstnáním, kterou je požadovaná déka rodičovské dovoené 5. Z hediska násedného pracovního upatnění matky označio reáně využitou déku za správnou 50 % párů v ČR a 43 % v SR, za příiš douhou 15 %, resp. 16 %. V ČR ji označia za deší, než by byo optimum, zhruba desetina mužů i žen. Na Sovensku ji však za příiš douhou označiy ženy ve 12 % párů, zatímco muži jen v 7 %. Obdobné hodnocení, ae z hediska potřeb dítěte, zaznamenao ještě větší partnerskou shodu. S dékou RD byo z tohoto hediska spokojeno 71 % českých a 78 % sovenských párů. Nespokojenost bya vyjadřována spíše výjimečně, a pak si idé většinou přái deší rodičovskou dovoenou (oba rodiče v každé zemi v cca 8 %) s ohedem na dítě, ae naopak kratší s ohedem na zaměstnání ženy. Vzhedem k těmto zjištěným představám o strategiích harmonizace rodiny a zaměstnání by se dao předpokádat, že sovenští rodiče budou mít trochu vyšší očekávání spoečenské podpory rovnoprávného postavení žen a mužů formou opatření rodinné poitiky, budou preferovat genderově neutrání nástroje a opatření či budou jinak hodnotit jejich efektivitu. K tomu se ještě vrátíme. Jednou z možností ověření, nakoik se dekarovaná míra požadované rovnoprávnosti postavení mužů a žen projevuje v reáném životě, je míra shody prosazovaných strategií pnění rodinných funkcí s uvedenými postoji a míra shody v partnerském vyjednávání. Ta bya již výše zmíněna. Navzdory požadavkům na rovnoprávné postavení partnerů, dekarovaným ve výzkumu rodičů maých dětí, jen poovina českých a sovenských žen a ještě méně mužů, havně českých, skutečně takové uspořádání ve své rodině prosazuje (graf č. 2). Mít stejnou možnost věnovat se zaměstnání totiž nebývá chápáno dosovně. Pouze 43 % dotázaných madých Sováků a 31 % Čechů, kteří souhasí s výrokem o rovných možnostech partnerů věnovat se svému zaměstnání, současně za nejepší způsob předcházení konfiktu rodiny a zaměstnání považuje situaci, kdy oba vykonávají stejně náročné povoání. Ostatní většinou voí možnost, kdy muž vykonává povoání náročnější (otázka bya poožena tam, kde byi oba zaměstnaní). Dotázaní na Sovensku (havně muži) zde prokazují větší konzistenci názorů. Nicméně v obou zemích je zde opět dosahováno poměrně vysoké míry souhasného postoje partnerů (CN 0,50 v ČR a 0,33 v SR, FÓRUM sociání poitiky 1/2012 3

6 Stati, studie, úvahy a anaýzy Kappa 0,36 a 0,31; vždy na hadině významnosti 0,000). Naznačuje to, že kompementární děba roí mezi partnery je ve více než poovině domácností s maými dětmi v obou zemích výsedkem vzájemné dohody partnerů. Může to být projevem výše zmíněné strukturovanosti, čii jisté inkonzistence, názorů na genderové rozděení činností pro rodinu. Z provedené díčí anaýzy toho, jak je pojímána genderová rovnost v partnerství u rodičů dětí předškoního a nejmadšího škoního věku, jsou zřejmé částečně odišné přístupy idí v ČR a SR. V obou zemích se však ukazuje, že v době potřeby intenzivnější péče o děti veká část rodičů zastává názory, které podporují kompementární děbu roí partnerů. Je tu tedy jistý souad mezi opatřeními rodinné poitiky a požadavky popuace idí v počátečních fázích rodinného cyku. Výsedné chování však kompikuje situaci žen matek na trhu práce, zejména při návratu z rodičovské dovoené. Lze si tedy poožit otázku, zda se tu nejedná o jakýsi začarovaný kruh, v němž se pohybují strategie harmonizace rodiny a zaměstnání. Rodiče by se z něj měi šanci vymanit, pokud by o to stái (a výzkumy ukazují, že mnozí ano, zváště idé z určitých sociodemografických skupin), za předpokadu, že spoečenské podmínky rozšíří prostor pro svobodnější vobu strategií. Očekávání madých rodičů od rodinné a sociání poitiky a poitiky zaměstnanosti Lidé na počátku životní a rodinné dráhy si v obou zemích uvědomují potřebu spoečenské podpory rodičovství, ae nechtějí na ni spoéhat, resp. asistence rodinně Graf č. 2: Preferovaný způsob řešení vztahu mezi rodinou a zaměstnáním v rodinách obou zaměstnaných partnerů s maými dětmi - náročnost zaměstnání a podí na domácnosti (RZV3) Pozn.: varianty odpovědí byy (zestručněno): 1. žena vykonává méně náročné zaměstnání a více se stará o domácnost a děti; 2. takto jsou roe přiřčeny otci; 3. oba partneři vykonávají stejně náročné zaměstnání a rovným díem se děí o péči o domácnost a děti. V grafu znázorněny voby 1. a 3. varianty. Tabuka č. 2: Hodnocení vybraných opatření rodinné a sociání poitiky podíy umístění poožek na místě (v %, RZV2) ČR % SR % ČR pořadí SR pořadí Dobře pacená a douhá rodičovská dovoená Dobře pacená mateřská dovoená Dostatečně vysoké přídavky na děti Možnosti zkrácených úvazků a pružné pracovní doby Cenově dostupné bydení pro rodiny s dětmi Dobrá dostupnost mateřských ško Snížení daní pro osoby s nezaopatřenými dětmi Dobrá dostupnost zařízení pro děti do tří et Dostatek zařízení pro děti v mimoškoní době Dostatečně vysoké porodné při narození dítěte Kvaitní pracovněprávní ochrana rodičů v zaměstnání Snížení nákadů na vzděání dětí Povinnosti zaměstnavatee poskytovat matkám 1 2 dny vona Možnost novomanžeské půjčky Možnost rodičů střídat se na mateřské, rodičovské dovoené Poznámka: Respondenti měi mezi uvedenými poožkami vybrat 3 nejdůežitější a přiřadit jim pořadí 1. až 3. První dva čísené soupce tabuky uvádějí součet, koikrát bya poožka vybrána na některém z prvních tří míst. Posední dva soupce uvádějí pořadí poožek pode souhrnných výsedků. poitickými opatřeními není rozhodujícím faktorem jejich rozhodování o rodičovství (srv. Kuchařová, 2008). Naopak je výrazně oceňována jako podpora sa ování rodinných a pracovních roí. Probémové dopady narození dítěte vidí idé, více ženy než muži, zejména v pokesu příjmů, omezení reaizace osobních zájmů a omezení profesního upatnění. V tomto pořadí to patí pro ČR i SR. Tato percepce souvisostí zaožení rodiny se promítá do očekávání vůči rodinné, příp. sociání poitice. Obecně je vyžadováno především posíení příjmů (tabuka č. 2). To neze chápat jen jako výraz havního zájmu o materiání podmínky rodičovství, ae též v souvisosti s většinou preferovaným douhým přerušením profesní kariéry (téměř výučně žen) při péči o dítě první 1 3 roky po narození. Opatření směřující k trhu práce jsou žádána podstatně méně, než by odpovídao dekarovaným dopadům rodičovství. Naopak je ceněna možnost setrvat v domácí péči o dítě co nejdée, jakkoiv je to na úkor profesního života. V souadu s tím jsou pro madé rodiny vyžadovány spíše dávky než sužby (srv. Höhne, 2008). Lidé tak vastně preferují takové nástroje rodinné poitiky, které skrze dopady na profesní dráhu spíše prohubují genderové nerovnosti (srv. Sirovátka, Bartáková, 2008: 91 an.). Bu si to neuvědomují, nebo to akceptují. Tyto preference nejsou závisé na tom, jak se k těmto nerovnostem idé vyjadřují v postojích. Nejsou však diferencovány ani pode pohaví, což vyjadřuje akceptaci kompementární děby roí partnerů v době péče o nejmenší děti (expicitně iustrovanou posedním pořadím poožky o střídání rodičů na rodičovské dovoené). Jakkoiv jsou nepatrné, statisticky nevýznamné, přesto rozdíy mezi ČR a SR odrážejí odišnosti v rodinné poitice v těchto zemích (např. nižší náhradu ušého příjmu u příspěvku v mateřství nebo reativně epší dostupnost zařízení denní péče pro děti do tří et, obojí na Sovensku 6. Cekový přístup k roi státu a k děbě roí mezi partnery se odráží v tom, že větší očekávání nebo nespokojenost se stávajícím stavem se týkají rodinně (sociáně) poitických opatření oproti opatřením v pracovním kodexu a egisativě o zaměstnanosti. Míra souadu názorů na vhodná opatření rodinné poitiky bya ověřována v souboru partnerských dvojic zjednodušenou otázkou na preference (tabuka č. 3). Shoda je poměrně vysoká, zejména v ČR, přičemž se tyto postoje iší pode dané země. Sováci v tomto pohedu zřeteněji upřednostňují finanční pomoc a podceňují význam pracovního zapojení žen také, nebo právě, v době raného mateřství. Nižší zájem o sužby oproti dávkám je už vastně důsedkem preferovaného přerušení pracovní kariéy ženy po dobu někoika et po narození dítěte oproti paraenímu výkonu mateřské a profesní roe. Zákadní sužby pro rodiny (s maými dětmi) poskytují zařízení denní péče o děti, 4 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

7 Stati, studie, úvahy a anaýzy jejichž nabídka vytváří jeden ze zásadních předpokadů návratu žen (mužů) po rodičovské dovoené na trh práce a tím podmínky takové strategie sa ování rodinného a pracovního života, která se zakádá na egaitární partnerské děbě práce. Zjištěná poptávka po těchto sužbách opět odráží spíše tradičněji orientované preference formy péče o děti, přestože tyto preference konzervují tradiční partnerskou děbu roí a zhoršují postavení žen na trhu práce. Zhruba čtvrtina rodičů dětí přísušného stáří odmítá využívání sužeb denní péče po ceé období předškoního věku. Nicméně sovenští rodiče častěji než čeští upřednostňují zařízení pro nejmadší děti (už v případě dvou- až tříetých dětí) a naopak pro ně také méně často preferují rodičovskou péči. Rozdí není sice příiš statisticky významný (CN 0,17/0,000), ae zajímavější je to, že nižší potřebu rodičovské péče do značné míry způsobuje orientace na péči prarodičů (např. pro dvou- až tříeté děti považuje za nejepší rodičovskou péči 87 % dotázaných rodičů v ČR a 75 % v SR, zatímco prarodičovskou péči zmínio v ČR 6 % a v SR 13 %). U starší věkové kategorie dětí (3 4 roky) je zájem o prarodiče vyrovnaný, ae v ČR je tomu díky trvaé preferenci péče rodinné, zatímco na Sovensku je to důsedek přesunu zájmu ve prospěch institucionání péče. Přes tyto rozdíy sužby před rodinnými dávkami upřednostňují spíše Češi. Může to být i tím, že všechny zákadní rodinné dávky hrají pode subjektivních hodnocení rodičů maých dětí v rodinách v SR významnější roi než v českých (také objektivně, viz Mitche, 2010). Češi také kadou větší důraz na vytváření pro rodiče příznivých podmínek na trhu práce než Sováci, navzdory vyšší nezaměstnanosti na Sovensku. Neze nevysovit pochybnost o tom, jak vastně interpretovat data o požadavcích idí vůči veřejným poitikám. Postojové diskrepance se zde zřejmě projevují v nevyhraněnosti názoru na roi státu, příp. daších subjektů rodinné poitiky. Na druhé straně se nabízí vysvětení, že české ženy se obtížněji vracejí na trh práce po rodičovské dovoené vzhedem k tomu, že je, spou se čtyřetým nárokem na rodičovský příspěvek, jejich domácí péče deší než v SR. To však šetření RZV nepotvrdio. Podí žen, které se vrátiy do zaměstnání bez probémů, by obdobný, mírně nadpooviční. Poněkud vyšší však byy v SR podíy matek, které zůstay po rodičovské dovoené nezaměstnané, a těch, které zůstay doma pečovat o (daší) dítě. Češky naproti tomu mírně častěji dočasně řešiy drobnější probémy s návratem do zaměstnání. Je možné hedat vysvětení těchto diskrepancí v tom, jak jsou hodnoceny potenciání dopady zavedení opatření rodinné poitiky, která respondenti vybrai jako nejžádanější? Pořadí nejžádanějších opatření je v obou zemích vemi podobné (tabuka č. 2). Sovenský soubor však vykazuje větší důvěru v jejich efektivitu. Sováci více než Češi věří, že vybraná opatření rodinné Tabuka č. 3: Preferované přístupy rodinné poitiky k řešení kombinace rodiny a zaměstnání (podíy v %, RZV3) souad názoru partnerů koeficient ČR SR kappa* Kterou ze dvou obastí by se mě stát v péči o rodiny s dětmi zabývat především Co by mě děat stát pro ženy s maými dětmi především Rozšiřování sociáních sužeb Zvyšování finančních dávek Podporovat finančně Vytvářet podmínky na trhu práce *hadina významnosti 0,000 Graf č. 3: Hodnocení vastní situace nepracujícími matkami na rodičovské dovoené (RZV2) ČR SR Muži Ženy Muži Ženy 34,8 32,5 24,9 21,5 0,54 0,42 33,6 23,2 65,2 67,5 75,1 78,5 66,4, 76,8 58,3 55,8 71,1 67,9 0,48 0,31 57,0 69,5 41,8 44,3 28,9 32,1 43,0 30,5 poitiky usnadní dosáhnout žádaného počtu dětí a v pánovanou dobu. Také více věří, že jim umožní zaměstnání v době zvýšených nároků na výchovu dětí. Ohedně sa ování rodiny a zaměstnání a samotné výchovy dětí jsou však v obou zemích dekarovány obdobné názory, tj. havně ty, které vyjadřují víru v pozitivní efektivitu prorodinných opatření. Věří v ni 79 % respondentů v ČR a 83 % v SR. Legitimita rodinné poitiky, konkrétně v kontextu kombinace rodiny a zaměstnání, je tedy v obou zemích vysoká. Z toho pynou jak vysoká očekávání vůči ní ve smysu posiování paternaistického přístupu státu k rodinám, tak oprávněné požadavky, týkající se vytváření obecného spoečenského kimatu a zainteresování reevantních subjektů, jmenovitě zaměstnavateů a obcí. Současně je tu evidentní rozpor, protože nejčastěji požadovaná opatření nejsou ta, která odborníci považují za konstruktivní z hediska sa ování rodinných a profesních roí. Typickým příkadem je rodičovská dovoená, jejíž tříeté trvání je v obou zemích preferováno i ve fiktivní konfrontaci (navozené otázkou dotazníku) s variantami kratší dovoené s vyšší finanční náhradou příjmu 7. Odmítána je však i její deší varianta. Současně by ženy v obou zemích uvítay větší možnost paraení výděečné činnosti, než reáně existují (graf č. 3). Zde je jasný negativní viv strukturáních podmínek. Formáně právně jsou v obou zemích vytvořeny vhodné podmínky, reáná praxe ae nevytváří dostatečnou nabídku reevantních fexibiních pracovních režimů. Tento požadavek je výraznější na Sovensku, kde se i v tomto projevuje maá, nebo možná negativní zkušenost se zkrácenými úvazky (graf č. 3). Reáně se ženy v ČR i v SR chovay v tomto smysu v době rodičovské dovoené obdobně (34 % Češek a 29 % Sovenek si občas přivyděao, vždy spíše výjimečně; v obou případech jen 6 % matek měo trvaejší zaměstnání, většinou krátkodobé). Vyšší možnost pracovat na kratší úvazek umožňuje českým matkám častěji nastoupit po rodičovské dovoené do zaměstnání oproti sovenským 8. Reativně nižší kompenzace příjmu v době rodičovské dovoené na Sovensku se nepromítá do rozdíů ve věku dítěte v době, kdy se jeho matka vrací do zaměstnání (v neceé poovině případů je to okoo třetího roku věku, neceé tři desetiny matek se vracejí dříve). FÓRUM sociání poitiky 1/2012 5

8 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 4: Preferované pracovní zapojení a forma práce ženy (typ úvazku) pode věku dětí (řádkové reativní počty v %, RZV3) období pode stáří dítěte/dětí Preferovaná forma práce ženy (typ úvazku) Shoda názorů partnerů ČR SR - kappa koeficient* na ceý úvazek částečný úvazek zůstat doma na ceý úvazek částečný úvazek zůstat doma ČR SR některé z dětí ve věku 1 2 roky 2,0 4,4 93,6 1,1 7,2 91,7 0,22 0,41 některé z dětí ve věku 2 3 roky 1,9 14,5 83,6 5,3 22,1 72,6 0,40 0,30 některé z dětí ve věku 3 6 et 17,0 55,8 27,2 34,0 45,2 20,9 0,29 0,36 nejmadší dítě začne chodit do škoy 41,5 49,6 8,9 47,5 42,7 9,8 0,44 0,45 * na hadině významnosti 0,000 Rozdíy mezi preferovaným časováním návratu do zaměstnání po narození dítěte a skutečně reaizovaným není ani v jedné zemi výrazný. Jak už byo zmíněno, nejčastěji bývá využívána ceá déka rodičovské dovoené a po ní ženy nastupují převážně na pný úvazek. Často je kadena otázka, nakoik je to způsobeno známými preferencemi a nakoik systémově a institucionáně. Do značné míry tu působí oba typy determinant synergicky. Můžeme si ae poožit daší otázku jestiže se ženy zřejmě tak či onak podřizují institucionáním podmínkám, nakoik se podřizují partnerovi (který může být i reprezentantem názorů širšího příbuzenstva nebo sociáního prostředí). V tabuce č. 4 vidíme, že názory partnerů se v této obasti dost shodují, ae míra shody koísá jak při srovnání repubik, tak pode věku dítěte. Nevyšší partnerská shoda názorů je v obou repubikách u dětí madšího škoního věku, kde je i největší variabiita názorů. U madších dětí se iší míra shody v repubikách. V raných fázích rodičovství jsou spíše muži nositei tradičního přístupu ke kombinování mateřství s profesními ambicemi ženy. Závěry Rodinnou poitikou v ČR i SR podporovaný mode kompementárního rozděení roí partnerů-rodičů konvenuje veké části madých rodičů. Nicméně v hodnotových orientacích ze naézt mezi těmito zeměmi rozdíy. Sováci (Sovenky) jsou v postojích více nakoněni genderové rovnoprávnosti v soukromé i veřejné sféře. Přitom anaýza potvrdia rozpornost mezi názory na rovné příežitosti mužů a žen a požadavky týkajícími se jednotivých rodinně poitických opatření. Inkonzistence názorů a preferencí poukazuje na to, že existuje jistý konfiktní vztah mezi rodinnými a profesními ambicemi, ae též mezi preferencemi v rodinném a genderovém kontextu. Snahy o prosazení epších podmínek pro harmonizaci rodinných a profesních roí prostřednictvím vyrovnanější děby práce mezi partnery nutně v ČR i v SR narážejí na vysokou míru akceptace stávajícího stavu vekou částí veřejnosti, kdy aespoň v určité fázi rodinného cyku (v době rané péče o děti) je preferován a převádá kompementární mode děby roí partnerů. Kombinace rodiny a zaměstnání by měa na ceospoečenské úrovni vést k dosažení někoika zákadních cíů: v obasti zaměstnanosti k její míře (zejména v případě žen) požadované v zájmu udržiteného rozvoje, v porodnosti k její míře odpovídající popuačnímu kimatu a v obasti rovných příežitostí mužů a žen k funkční míře děby roí a rovnoprávnosti životních podmínek. Ani jedna ze sedovaných zemí nedosahuje v těchto obastech úrovně často požadované na národní úrovni (porodnost) či doporučované pro země EU (zaměstnanost žen, rovnost příežitostí). Proto jsme anayzovai některé souvisosti harmonizace rodiny a zaměstnání, jak z hediska strukturáních podmínek, tak z hediska chování rodičů nejmenších dětí a jejich preferencí. Česká a sovenská spoečnost mají v obasti rodinného chování a genderových vztahů stáe podstatně více shodného, ae ani zjištěné rozdíy nejsou nevýznamné. Není např. bez zajímavosti, že Sovensko, považované (i vastními obyvatei) donedávna za vývojově spíše dohánějící více západně orientované české země, vykazuje některé více (post)modernistické rysy než ČR. Sedované země se od sebe iší v řadě díčích podmínek pro sa ování rodiny a zaměstnání. Nicméně navzdory odišnostem v koncepci a v některých opatřeních rodinná poitika spou s dašími veřejnými poitikami v obou zemích ve výsedku podmiňuje obdobné chování českých a sovenských rodičů maých dětí. Podobně ze hodnotit také shody a rozdínosti i výsedné působení podmínek na trhu práce a v přístupu zaměstnavateů. Lze z toho odvodit, že díčí snahy o epší podmínky sa ování nevedou k žádoucímu výsedku, nejsou-i součástí kompexnějšího přístupu. 1 Jakkoiv se to zdá být vzhedem k vyšší míře reigiozity a některých tradičnějších postojů Sováků oproti více západním Čechům neogické, k obdobnému zjištění doši už v roce 2001 M. Tuček et a. (2003). 2 S výrokem určitě nebo spíše souhasí v ČR 71 % mužů a 57 % žen, na Sovensku je to 49 % a 37 %. Nečekaně vysoké podíy souhasících mohou být ovivněny tím, že jsou dotázáni rodiče nejmenších dětí, kteří pro danou fázi rodinného cyku často preferují kompementární děbu roí partnerů. 3 CN = koeficient kontingence měří míru závisosti npmináních znaků. 4 Koeficienty kontingence dosahovay v ČR hodnoty v rozmezí 0,38 až 0,55 a v SR to byo 0,31 až 0,48 na hadině významnosti 0,000. To byo podrobněji sedováno, ae zde není prostor pro detainější uvedení výsedků (viz Höhne et. a., 2010). 5 V době konání výzkumu bya maximání zákonná déka rodičovské dovoené 3 roky v ČR i v SR. Tato možnost bývá většinou matek využívána. 6 Pode OECD Famiy Database je umís ováno do zařízení denní péče o děti různého typu v ČR 2,2 % dětí do 3 et, zatímco v SR jsou to 3 %. U tříetých dětí jsou podíy umístěných dětí 58,3 % v ČR a 62,9 % v SR. 7 V době výzkumu tzv. třírychostní rodičovská dovoená neexistovaa, jen se o ní diskutovao. 8 V SR zůstává 20 % žen doma, mnohé jako nezaměstnané, v ČR jen 7 %; na kratší úvazek jich pracovao v SR 6 %, ae v ČR 29 %; naopak na ceý úvazek nastoupio na Sovensku 63 % matek, zatímco v ČR 52 %. Literatura: Fučík, P. - Chromková Manea, B. V rozporu, či jednotní? Postoje párů k opatřením prorodinné poitiky v ČR. Sociání studia, 2008, roč. 5, č. 2, s Höhne, S. Podpora rodin s dětmi a viv peněžních transferů na formu rodinného soužití. Praha: VÚPSV, Höhne, S. et a. Rodina a zaměstnání s ohedem na rodinný cykus. Praha: VÚPSV, Kocourková, J. Od poitiky popuační k poitice rodinné: vývoj v ČR od počátku 90. et. Pp in Kocourková, J. - Rabušic, L. (eds.) Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný? Praha: UK PřF, Kuchařová, V. Konfrontace názorů a preferencí s dnešním chováním na pozadí etap rodinného cyku. Pp in Rodinná poitika a životní sty rodiny jak rodiny zvádají rozpor mezi nároky rodinného života a nároky kadené spoečností (Sborník česko-německo-rakouské konference) http: // /f/image/fotkyncr/sbornik_08.pdf Kuchařová, V. Harmonizace rodiny a zaměstnání z hediska národních a genderových rozdíů v ČR a SR - strukturání a institucionání podmínky. FÓRUM sociání poitiky, 2011, č. 6, s. 2. Mitche, E. Stav finanční podpory rodin s dětmi na Sovensku a v České repubice v roce 2004 z evropské perspektivy. Socioweb 1/ OECD Famiy Database. htpp:// Sirovátka, T. - Bartáková, H. Harmonizace rodiny a zaměstnání v ČR a roe sociání poitiky. Pp In Sirovátka, T. - Hora O. (ed.). Rodina, děti a zaměstnání v České spoečnosti. Brno: František Šaé-Abert, Sovensko v EU. Životné podmienky. Bratisava: SŠÚ, Sa ování pracovního a rodinného života v České repubice. Praha: ČSÚ /tz.nsf/i/sadovani_pracovniho_a_rodinneho_zivota _v_cr Soukupová, E. Who Supports Whom? Famiy Poicy in Light of New Socia Risks. Socioweb 7-8/ Steinhiber, S. Women s Views on Socia Security Reform: Quaitative Survey. In E. Futz, M. Ruck and S. Steinhiber (eds.). The Gender Dimensions of Socia Security Reforms in Centra and Eastern 6 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

9 Stati, studie, úvahy a anaýzy Europe. Case Studies of the Czech Repubic, Hungary and Poand. Budapest: ILO-CEE, Steinhiber, S. Gender and Post-sociaist Wefare States in Centra Eastern Europe. Famiy Poicy Reforms in Poand and the Czech Repubic Compared. Draft, for UNRISD Gender and Socia Poicy project Svobodová, K. Š astná, A. Rozděení genderových roí mezi rodiči maých dětí v České repubice a na Sovensku. Fórum sociání poitiky, 2010, roč. 4, č. 4, s ISSN Švarc, P. - Švarcová, N. The Impact of Socia and Tax Poicies on Famiies with Chidren: Comparative Study of the Czech Repubic, Hungary, Poand and Sovakia. IES Working Paper 28/2007. IES FSV. Chares University, pubication/show/id/3286/ang/cs Tuček, M. et a. Jak se máte Sováci, ako sa máte Česi?: 10 et po rozchodu. Praha: Median, Datové soubory: RZV2 - Rodina a zaměstnání - Madá rodina. 2006: ženatí, vdané (i opakovaně), v každé domácnosti jenom jeden z partnerů, věk obou partnerů v domácnosti et, muži 50 %, ženy 50 %, 3/4 aespoň jedno dítě ve věku 3 7 et, 1/4 bez dětí. Veikost souborů: 500 respondentů v ČR a 503 v SR. RZV3 - Rodina a zaměstnání Rodiče dětí ve věku do 6ti et. 2006: oba manžeé nebo nesezdaní partneři žijící ve spoečné domácnosti, jeden z rodičů ve věku et, 1/4 nejmadší dítě ve věku do 3 et, 3/4 nejmadší dítě ve věku 3 6 et, dotazováni oba rodiče násedně po sobě ve stejný den. Veikost souborů: 401 respondentů v ČR a 405 v SR. Autorka působí ve Výzkumném ústavu práce a sociáních věcí, v. v. i., a rodinnou probematiku výzkumně seduje douhodobě. Váda schváia Národní strategii ochrany práv dětí Právo na dětství, jejímž cíem je zajistit důsednou ochranu práv dětí v České repubice a do roku 2018 odstranit stávající nedostatky v této obasti. Definuje zákadní principy ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti, obsahuje konkrétní záměry, cíe a aktivity včetně harmonogramu, stanovení odpovědnosti jednotivých resortů a způsobu monitoringu a hodnocení. Nový systém ochrany dětí je pně zaměřen na dítě, respektuje jeho potřeby a vývoj, seduje douhodobý zájem dítěte, podporuje jeho jedinečnost a vývoj, umožnuje rovné příežitosti pro všechny děti bez ohedu na jejich pohaví, schopnosti, rasu, etnikum, zdravotní postižení, okonosti nebo věk, zahrnuje do řešení situace děti a rodiny i ceé jejich sociání okoí, staví na siných stránkách dětí a rodin a identifikuje probémová místa, funguje integrovaně a ve spoupráci všech zúčastněných subjektů, je trvaým a interaktivním procesem, poskytuje a reviduje opatření a poskytované sužby a je zaožen na objektivně zjištěných skutečnostech a důkazech. Havního cíe bude dosaženo reaizací díčích cíů ve čtyřech prioritách, jimiž jsou účast dítěte na rozhodovacích procesech, odstranění diskriminace a nerovného přístupu vůči dětem, právo na rodinnou péči a zajištění kvaity života pro děti a rodiny. Zaměstnanecká penzijní schémata jako forma zabezpečení na stáří Zdeňka Musiová Řada evropských zemí voí s cíem zajistit finanční udržitenost zákadních schémat důchodového zabezpečení v podmínkách demografického stárnutí obyvatestva cestu diverzifikace financování zabezpečení na stáří. Některé státy zvoiy vícezdrojové financování v rámci prvního piíře a privatizaci části povinných schémat sociáního zabezpečení. Jinou cestou může být posíení či zavedení dopňkových schémat důchodového systému a přesun části odpovědnosti za zabezpečení na stáří na jednotivce. Čánek anayzuje fungování důchodových systémů v Německu, Švédsku a Veké Británii a zaměřuje se na úohu zaměstnaneckých schémat druhého piíře v těchto zemích. Tato schémata mají pro zaměstnavatee i zaměstnance své výhody i nevýhody a jednotivé státy účast v nich různými nástroji podporují v závisosti na tom, jak vekou úohu v jejich systémech důchodového zabezpečení hrají. Úvod V současné době pokračující nízké míry porodnosti a produžující se déky života se většina evropských zemí potýká s probémem finanční udržitenosti svých důchodových systémů. Mnoho evropských států na tyto trendy průběžně reaguje již 20 et a zajiš ují tak budoucím generacím penzistů přiměřený příjem a budoucím generacím ekonomicky aktivních osob únosné daňové zatížení. S cíem zajistit finanční udržitenost zákadních schémat důchodového zabezpečení v podmínkách demografického stárnutí obyvatestva voí řada evropských zemí cestu diverzifikace financování zabezpečení na stáří. Státy jako Švédsko zvoiy vícezdrojové financování v rámci prvního povinného piíře a přistoupiy k privatizaci části povinných schémat sociáního zabezpečení. Aternativní cestou k diverzifikaci rizika při financování systému důchodového zabezpečení může být posíení či zavedení dopňkových schémat důchodového systému. Ve státech, jako je např. Německo, které takovou cestu zvoiy, dochází k postupnému omezování váhy prvního povinného piíře důchodového systému a přesunu části odpovědnosti za zabezpečení na stáří na jednotivce. Podstatnou roi v tomto procesu hrají přitom zaměstnanecká schémata druhého piíře. Takové řešení sice již z principu nezaručuje pokrytí všech pracujících, nicméně ve státech, kde se již podařio siný druhý piíř vybudovat, dosahuje účast zaměstnanců v těchto schématech hodnot nad 50 %. Napříkad ve Švédsku je to dokonce nad 90 % zaměstnanců. V tomto čánku bych ráda představia fungování důchodových systémů v Německu, Švédsku a Veké Británii. Tyto země byy vybrány záměrně, jako zástupci tří typů uspořádání sociáních systémů. Konkrétně bismarckovský mode v Německu, Beveridgeho mode ve Veké Británii a skandinávský mode sociáního státu ve Švédsku. Zároveň se v těchto zemích vyskytují všechny tří zákadní typy penzijních pánů, tedy dávkově definovaný (DB defined benefit), příspěvkově definovaný (DC defined contribution) a hypotetický příspěvkově definovaný penzijní pán (NDC notiona defined contribution). Dávkově definované pány garantují určitou výši penzijních dávek v závisosti na počtu et účasti v systému a na výši předdůchodových příjmů. Systémy příspěvkově definované již takovou jistotu ohedně výše penzijní dávky neposkytují. Účastníci patí stanovenou příspěvkovou sazbu, ae výše penze závisí také na zhodnocení těchto úspor na kapitáovém trhu. Hypotetické příspěvkově definované pány nabízejí účastníkům zdánivé individuání účty, na kterých se jim připisují odvedené příspěvky a jejich zhodnocení. Výše penzijní dávky v době odchodu do penze je tedy závisá na cekovém objemu naakumuovaných příspěvků na zdánivém účtu a jejich zhodnocení. Úspory na účtech jsou ae pouze hypotetické, nebo vybrané příspěvky jsou reáně požity k výpatě penzí současných důchodců (Krebs, 2010). Současné uspořádání penzijního systému v Německu vychází z bismarckovského modeu zavedeného na území Německa již koncem 19. stoetí. Pro tento typ uspořádání penzijních systémů je pode Krebse (2010) charakteristické zejména povinné sociání pojištění zaměstnaných osob, svázanost výše výpaty důchodové dávky s výší předdůchodových příjmů a také dékou účasti na tomto povinném pojištění. Ostatní piíře penzijního systému hráy původně v bismarckovském modeu jen okrajovou roi. Ae v současné době, kdy kesá náhradový poměr z prvního piíře, je snahou států s tímto typem penzijního systému, aby by tento výpadek v důchodových příjmech kompenzován příjmy z piíře druhého či třetího. FÓRUM sociání poitiky 1/2012 7

10 Stati, studie, úvahy a anaýzy Penzijní systém ve Veké Británii navazuje na tradici orda Beveridgeho, který již na konci druhé světové váky usiova o univerzání pokrytí obyvate Veké Británie penzijní dávkou na principu fat rate, tedy rovná dávka za rovné příspěvky (Munková, 2005). V beveridgeovském modeu je také kaden veký důraz na individuání participaci jedince, kterému stát garantuje pouze minimání dávky. Z tohoto důvodu zde existuje veký prostor pro dodatečné finanční zajištění na stáří, a již v podobě druhého piíře zaměstnaneckých penzí, nebo třetího piíře individuáních penzí. Švédský mode sociáního státu, též označovaný jako skandinávský mode či mode s dvousožkovou konstrukcí (Krebs, 2010), kombinuje oba výše zmíněné modey. Stejně jako beveridgeovský mode je pro něj charakteristická univerzánost a jako Bismarckův mode nekade důraz na vastní odpovědnost jedince, za něhož přebírá odpovědnost stát. Tato univerzaita s minimání participací jedince je vykoupena značně vysokým daňovým zatížením. Všechny země se de odhadů Evropské komise (Ageing Report, 2009) budou i v budoucnu potýkat s demografickým stárnutím obyvatestva, což bude vytvářet tak na státní důchodový systém. Každá ze tří anayzovaných zemí ae zvoia odišný způsob při řešení této situace. Cíem předkádaného čánku je vyhedat trend ve vývoji penzijních systémů ve zmiňovaných zemích. Aby byo cíe dosaženo, je nejprve čtenář seznámen s fungováním konkrétních penzijních systémů včetně opatření, kterými se přísušné státy snaží odvrátit finanční probémy v průběžně financovaném prvním piíři a zajistit svým občanům diverzifikaci důchodových příjmů. Důraz je kaden zejména na fungování druhého piíře zaměstnaneckého penzijního pojištění. Jako ukazatee, vypovídající o konkrétní podobě nastavení druhého piíře jsou v čánku použity teoretické náhradové poměry z tohoto piíře, dáe účast v systému zaměstnaneckých penzí, příspěvky do tohoto systému, věk pro získání nároku na výpatu penze a v neposední řadě také aktiva naakumuovaná v penzijních fondech. Zvoený důraz na druhý piíř penzijního systému vychází ze snahy Evropské unie zavést třípiířové uspořádání penzijních systémů ve všech čenských státech. Směrnice Evropského paramentu a rady z (2003/41/ES) o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohedu nad nimi hovoří o tom, že: se systémy sociáního zabezpečení dostávají pod rostoucí tak, důchody ze zaměstnaneckého penzijního pojištění se v budoucnu stanou důežitým dopňkem veřejných důchodových systémů. Zaměstnanecké penzijní pojištění je proto třeba rozvíjet, aniž by se však zpochybňova význam důchodových systémů sociáního zabezpečení pro jistou, trvaou a účinnou sociání ochranu, která by měa zajiš ovat dostatečnou životní úroveň ve stáří, a proto by měa být ústředním bodem cíe posíení evropského sociáního modeu. Havním zdrojem dat bya databáze OECD Pension statistics a také statistická databáze Evropské unie Eurostat. Obě tyto databáze v době přípravy čánku pokrývay úpnými daty pouze období do roku 2008 včetně. Data pro rok 2009 bya neúpná a údaje za rok 2010 ještě v těchto statistikách nebyy zveřejněny. Z tohoto důvodu nebyo možné v čánku samostatně zkoumat viv finanční a hospodářské krize na zaměstnanecká schémata v jednotivých zemích. Nicméně budou zmíněny aespoň názory odborníků např. z řad ekonomů spoupracujících s OECD o vivu finanční krize na zaměstnanecká penzijní schémata. Fungování důchodového systému Německa V současné době stojí německý důchodový systém na třech piířích: státní důchodové pojištění I. piíř zaměstnanecké penzijní pojištění II. piíř soukromé kapitáové pojištění III. piíř První piíř německého důchodového systému je tvořen průběžným příspěvkově financovaným dávkově definovaným důchodovým pojištěním, povinným pro všechny zaměstnance ve věku od 16 et. Dobrovoně se systému mohou účastnit osoby s příjmem nižším, než je 400 EUR měsíčně, dáe osoby, jejichž pracovní úvazek je nižší než 50 pracovních dní v roce, a osoby, jejichž pracovní smouva je na dobu určitou, která je kratší než dva měsíce. První piíř německého důchodového systému je financován pomocí příspěvků povinně i dobrovoně pojištěných osob, zaměstnavateů a státu. Zaměstnanec odvádí ze své hrubé mzdy 9,95 % na sociání pojištění. Stejnou částku odvádí za svého zaměstnance i zaměstnavate. Stejný cekový příspěvek do systému, tedy 19,9 % svých hrubých zisků, odvádí i osoba samostatně výděečně činná, která se rozhoda důchodového pojištění účastnit dobrovoně. Důchodový věk je v současné době v Německu 65 et pro muže i ženy. Ae dne byo schváeno, že se tato věková hranice bude mezi ety postupně zvyšovat až na 67 et pro obě pohaví. To znamená, že už idé narození po roce 1964 budou odcházet do důchodu v 67 etech. Druhý piíř německého důchodového systému je tvořen dodatečným pojištěním financovaným zaměstnavateem, tedy zaměstnaneckým penzijním pojištěním. Tento pně fondově financovaný piíř je soukromě spravovaný a pro zaměstnance je dobrovoný. V roce 2001 by tento piíř, s cíem zvýšit účast zaměstnanců v něm, reformován. Třetí piíř je zaožen na bázi dobrovoného individuáního spoření, nejčastěji v podobě kapitáového životního pojištění. V současné době dosahují důchodové příjmy ze všech piířů asi 67 % průměrné čisté předdůchodové mzdy zaměstnance. Pode vádního scénáře ekonomického a demografického vývoje, vypracovaného po schváení Riesterovy 1 reformy v roce 2001, pokesnou tyto státní důchody na 63,3 % průměrné čisté předdůchodové mzdy a v roce 2050 na 63 % (Bonin, 2001). Tyto nižší státní důchody by měy být kompenzovány příjmy ze zaměstnaneckého a individuáního penzijního spoření, které je od roku 2001 finančně podporováno státem, což by měo zajistit i spnění zákonného ustanovení, schváeného též v Riesterově reformě, že cekové příjmy ze všech penzijních piířů osoby ve starobním důchodu musí dosahovat aespoň 67 % čistých předdůchodových průměrných příjmů. Pode Rürupovy komise 2 ae Riesterova reforma nezabezpečí německému penzijnímu systému douhodobou stabiitu. Pode Borsch - Supan (2003) dokádají závěry Rürupovy komise, že i když bude Riesterova reforma snižovat příspěvkovou míru do PAYG systému, hranice 20 % bude dosaženo v roce 2014 a hranice 22 % v roce 2022, a že uzákoněné hodnoty 67% podíu penze na průměrném čistém výděku bude dosaženo vemi ryche a dáe se sníží na hranici 62 % (Borsch - Supan, 2003). Zaměstnanecké penzijní pojištění v Německu Zaměstnanecké penzijní pojištění má v Německu mnohaetou tradici. Již v roce 1974 by přijat zákon o zaměstnaneckých penzích, i když existence těchto schémat sahá až do pooviny 19. stoetí, kdy pode výzkumu spoečnosti Towers Watson (2009) zaměstnanecké starobní penze vypácey např. spoečnosti Krupp a Siemens. Tento zákon definova oficiáně německý penzijní systém jako třípiířový. Současný systém soukromých penzí je určen k podpoře nebo nahrazení dávek z povinného státního systému. Wike (2003) uvádí, že je program státní motivace dodatečného penzijního spoření od Riesterovy penzijní reformy z roku 2001 zaožen na tzv. duáním modeu (dua mode), který obsahuje přímé státní podpory spoření, daňově odečitatené poožky. Díky této reformě se dá do budoucna předpokádat, že se náhradové poměry z jednotivých piířů budou vyvíjet směrem k větší váze vypácených dávek z druhého piíře, což byo také jedním z jejích cíů a což názorně iustruje tabuka č. 1. Výše příspěvků do jednotivých penzijních pánů se iší v závisosti na podmínkách těchto penzijních pánů. Tabuka č. 2 shrnuje rozděení cekových příspěvků do druhého piíře mezi zaměstnance a zaměstnavatee. Čtenář si může všimnout, že cekový příspěvek za zaměstnance a zaměstnavatee v roce 2006 tvoří pouze 74 %. Tento fakt iustruje snahu státu motivovat osoby k účasti na zaměstnaneckém penzijním pojištění právě přímými státními pod- 8 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

11 Stati, studie, úvahy a anaýzy porami, které dosáhy v roce 2006 čtvrtiny z cekových příspěvků. Od roku 2002 je každému účastníkovi na tomto typu penzijního pojištění připsán státní příspěvek, který by v roce 2006 navýšen o 50 % na 114 EUR za rok (pus 138 EUR ročně za každé dítě, na které jsou vypáceny přídavky - Wike, 2003). Zároveň byy v roce 2005 zavedeny daňové úevy na příspěvky do systému zaměstnaneckých penzí. Co se týče pobírání penzijních dávek z druhého piíře, bya v rámci Riesterovy reformy schváena podmínka, že dopňkové penzijní zabezpečení podporované státem nebude vypáceno před 60. rokem věku. Zaměstnavate má v Německu povinnost nabídnout svým zaměstnancům účast v minimáně jednom z možných penzijních schémat v rámci druhého piíře. Účast zaměstnance už je ae zcea dobrovoná. V současné době v Německu existuje 5 havních penzijních schémat išících se v metodě jejich financování. Až do roku 2001 bya všechna penzijní schémata pouze dávkově definovaná. Změna nastaa v roce 2002, kdy bya poprvé nabídnuta i schémata definovaná příspěvkově, ae jak píše Guardiancich (2010), díky zákonným normám týkajícím se zejména povinné návratnosti příspěvků nebya tato příspěvkově definovaná schémata významně využívána. Od roku 2005 se tento trend začíná měnit, nebo spoková váda schváia daňové úevy na příspěvky odvedené do druhého piíře. Díky těmto změnám se de dat OECD účast v druhém piíři, tj. v zaměstnaneckých penzijních schématech, v soukromém sektoru zvýšia z 38 % v roce 2001 na 51 % v roce 2007 a 57 % v roce Díky zmiňované penzijní reformě z roku 2001, která se zaměřia na podporu druhého a třetího piíře dodatečných úspor na stáří, se začaa aktiva fondů a pojiš oven nabízejících penzijní pojištění zvyšovat. Aktiva, která jsou vázaná pouze na druhý piíř zaměstnaneckého pojištění, de statistik OECD ani v roce 2009 nepřesáha 1% hranici HDP. V budoucnu se dá díky státní podpoře tohoto typu dodatečných penzijních úspor a také díky snižujícím se důchodovým dávkám z prvního piíře očekávat jejich daší nárůst. Německý finanční trh s aktivy z penzijních schémat je přísně reguován. Nejdůežitějším kvantitativním pravidem pro nakádání s finančními prostředky je, že maximání objem držených rizikových aktiv je 35 %, a už se jedná o akcie, investiční fondy či jiná vysoce výnosná aktiva. Napříkad Penzijní pokadny 3 musejí být v každém okamžiku pně finančně kryty, jinak jsou označeny Institucí pro finanční reguaci (Bundesanstat für Finanzdiensteistungsaufsicht - BaFin) za insoventní. Navíc mají de OECD povinnost držet daších 4,5 % svých aktiv v dodatečném zajiš- ovacím fondu, takže cekové krytí dosahuje 104,5 %. V případě zaměstnaneckého pojištění ručí za své závazky vůči zaměstnancům Tabuka č. 1: Teoretické náhradové poměry z prvního a druhého piíře (2005, 2050) Teoretický náhradový poměr Hrubý Čistý První piíř Druhý piíř Cekem Cekem % 0 % 43 % 63 % % 15 % 48 % 67 % Zdroj: Guardiancich, I., 2010a Tabuka č. 2: Rozděení příspěvků mezi zaměstnance a zaměstnavatee (jako % cekových odvodů do druhého piíře) zaměstnavate zaměstnanec Zdroj dat: OECD Pension Statistics (2010) Tabuka č. 3: Aktiva penzijních fondů a pojiš oven (% HDP) rok aktiva 3,44 3,49 3,64 3,79 4,04 4,21 4,65 4,73 5,25 5,18 Zdroj dat: OECD Pension Statistics (2010) zaměstnavate. Pokud ae zaměstnavate není s to dostát svým závazkům, jsou tyto nároky kryty Penzijním garančním fondem (PSV), do kterého každý zákonně pojištěný penzijní pán odvádí příspěvky, které kryjí jeho závazky v případě insovence. Tyto příspěvky jsou stanovovány každoročně jako procentní část penzijních závazků každého nositee pojištění. K byo pojištěno více než penzijních pánů. Fungování důchodového systému ve Švédsku Švédský důchodový systém je postaven na třech piířích, které v současné době tvoří tyto havní části průběžně financované schéma pomysných účtů I. piíř, fondově financované prémiové důchody I. piíř, garantovaný důchod I. piíř, zaměstnanecká penzijní schémata II. piíř, dopňkové osobní důchodové spoření III. piíř. První piíř švédského důchodového systému je od roku 1995 tvořen dvěma částmi. První tvoří průběžně financované schéma důchodů odvozených od příjmů (NDC schéma), zaožené na pomysných osobních účtech účastníků. Každý zaměstnaný občan odvádí do tohoto piíře cekem 16 % svých příjmů, které podéhají povinnosti patit pojistné (s tím, že poovinu, tedy 8 %, odvádí zaměstnavate). Druhá část je tvořena fondově financovaným povinným schématem prémiových důchodů (FDC schéma), kam každý zaměstnaný občan odvádí cekem 2,5 % svých příjmů (kdy opět půku cekového příspěvku hradí zaměstnavate). Obě dvě tyto části důchodového systému předpokádají, že rozhodnutí účastníka o práci a penzi předurčí výši důchodové dávky. Důchodového systému je povinen se účastnit každý občan Švédska ve věku nad 16 et včetně osob samostatně výděečně činných s ročním příjmem nad SEK (pro rok 2010). Oficiání důchodový věk je ve Švédsku 65 et s možností fexibiního odchodu do důchodu již v 61 etech. V roce 1976 by snížen z 67 na 65 et. V témže roce byo poprvé umožněno odejít do předčasného důchodu. V současné době je umožněno odejít do předčasného důchodu již v 61 etech s tím, že důchodové nároky budou adekvátně kráceny. V prvním piíři švédského důchodového systému existuje institut tzv. garantovaného důchodu. Jedná se o důchodovou dávku vypácenou osobám s nízkými nebo žádnými příjmy. Garantovaný důchod je příjmově testovaný a není financován z příspěvků na důchodové pojištění, ae čistě přes státní rozpočet, z daňových výnosů. Druhý piíř švédského penzijního systému je tvořen kvazipovinným zaměstnaneckým pojištěním, které je fondově financované. Pokud se na zaměstnavatee vztahuje koektivní smouva týkající se zaměstnaneckého penzijního pojištění, je zaměstnavate povinen se tohoto schématu účastnit. Třetí piíř je tvořen daňově zvýhodněným penzijním spořením ve formě penzijního pojištění či osobního penzijního spořicího účtu. Švédský penzijní systém v současné době úspěšně čeí trendům stárnutí popuace a nízké míry porodnosti. Jeho včasná reforma, impementovaná již po roce 1995, měa za cí eiminovat rizika s těmito trendy spojená, havně zajistit finanční stabiitu ceého systému. Ae i přes změny v prvním piíři je schéma pomysných individuáních účtů stáe průběžně financované, což nevyučuje pozdější probémy tohoto piíře v případě, že penzijní nároky na osobních účtech nebudou kryty dostatečnými příspěvky účastníků v ekonomicky aktivním věku. Tato skutečnost je ae při správném a odpovědném nastavení systé- FÓRUM sociání poitiky 1/2012 9

12 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 4: Teoretické náhradové poměry z prvního a druhého piíře (2005, 2050) Teoretický náhradový poměr Hrubý Čistý První piíř Druhý piíř Cekem Cekem % 14,7 % 67,7 % 71,4 % ,4 % 15,4 % 55,8 % 65,7 % Zdroj: Guardiancich, I., 2010b Tabuka č. 5: Výše příspěvků do zaměstnaneckých penzijních schémat a věková hranice nutná pro účast v těchto penzijních pánech Pán financování Příspěvek Věk SAF-LO DC 3,5 % hrubé mzdy 4,5 % hrubé mzdy (od roku 2012) 21 ITP (před rokem 2007) DC 2 % hrubé mzdy 28 ITP (po roce 2007) DC 4,5 % hrubé mzdy 25 KAP-KL DC 3,5-4,5 % hrubé mzdy 4,5 % hrubé mzdy (od roku 2010 pro všechny) 21 PA-03 DC 2-2,5 % hrubé mzdy 23 Zdroj: Pension contribution even in Sweden (2009) Tabuka č. 6: Aktiva penzijních fondů či pojiš oven nabízejících zaměstnanecké penzijní pojištění jako % HDP rok aktiva 8,11 7,45 7,53 7,38 9,07 9,26 8,68 7,38 8,37 Zdroj dat: OECD Pension Statistics (2010) mu NDC eiminována a systém je dokonce rezistentní vůči demografickému vývoji. Zaměstnanecké penzijní pojištění ve Švédsku Zaměstnanecká penzijní schémata jsou ve Švédsku zaožena na ceostátních koektivních smouvách mezi zaměstnavatei a zaměstnanci. Tato vyjednaná schémata musejí být impementována všemi zaměstnavatei, na které se smouva vztahuje. Zaměstnavate ze soukromého sektoru, na něhož se koektivní smouva nevztahuje, se systému může účastnit dobrovoně. Násedná účast jejich zaměstnanců je povinná. Švédský důchodový piíř poskytova v minuosti v souadu se skandinávskými tradicemi veice vysoký náhradový poměr důchodové dávky k předchozí mzdě. Zdrojem financování by jak státní první piíř, tak zaměstnanecká fondová schémata. Do budoucna se počítá se zachováním roe zaměstnaneckých schémat, ae náhradový poměr z prvního piíře se v důsedku impementace NDC a jeho automatických mechanismů postupně sníží z 53 na 40 %. Na rozdí od německého přístupu švédská reforma nezaveda sinější podporu druhého piíře za účeem krytí tohoto pokesu. Cekový náhradový poměr je totiž stáe vysoký 65,7 %. Věk pro účast v systému se pohybuje v rozmezí 21 až 28 et a iší de typu zvoeného penzijního pánu. Stejně tak se de typu penzijního pánu iší i výše příspěvků do schémat zaměstnaneckého penzijního pojištění. Tyto příspěvky hradí ve Švédsku pouze zaměstnavate. Vidund (2009) konstatuje, že příspěvky do dávkově definovaných penzijních pánů jsou ve Švédsku mnohem vyšší než příspěvky do penzijních pánů příspěvkově definovaných. Od roku 2007 nabízí dávkově definované penzijní pány pouze veřejný sektor. Zaměstnavateé ze soukromého sektoru nabízejí svým zaměstnancům výhradně schémata příspěvkově definovaná. Tabuka č. 5 shrnuje výši příspěvků do jednotivých typů schémat. Na všechna penzijní schémata v druhém piíři dohíží Úřad pro finanční dohed (Finansinspektionen), který mimo jiné dohíží i na instituce poskytující soukromé penzijní spoření v třetím piíři. Úřad pro finanční dohed provádí kontrou podkadů o hospodaření jednotivých penzijních institucí, a to bu přímo na místě, nebo si tyto podkady může kdykoiv vyžádat a kontroovaný je povinen je neprodeně poskytnout. Úřad pro finanční dohed může při zjištění nesrovnaostí či pochybení uděit pokutu, omezit nakádání s aktivy finanční instituce, zcea zakázat nakádání s aktivy finanční instituce či odejmout icenci uděenou Ministerstvem financí. Všeobecně ze konstatovat, že penzijní fondy ve Švédsku podéhají minimání reguaci. Neexistuje zde napříkad imit pro investování do zahraničních cenných papírů či jiných aktiv. Pode Evropského finančního dohedu (EBA - European Banking Authority) patří mezi zákonné reguace sožení portfoia: max. 25 % aktiv v cenných papírech, max. 75 % aktiv v bankovních zástavách. Fungování důchodového systému ve Veké Británii Britský důchodový systém je tvořen třemi piíři a jako ceek se skádá ze čtyř havních částí: zákadní státní důchod (Basic State Pension) I. piíř, dopňkový státní důchod (State Second Pension) zaměstnanecké penze (Occupationa Pensions) individuání a investiční penze (Persona and Stakehoder Pensions) I. piíř, II. piíř, III. piíř. Prvního piíře v podobě zákadního či dopňkového důchodu je povinna se účastnit každá zaměstnaná osoba či osoba samostatně výděečně činná od 16 et s příjmem vyšším, než je 97 GBP týdně. První piíř by představen již v roce 1946 a je průběžně financovaný a dávkově definovaný s garantovanou minimání penzí, která bya zákonně impementována až v roce Dobrovoně se systému mohou účastnit např. studenti, osoby žijící krátkodobě v zahraničí či osoby, jejichž příjem je nižší než stanovená spodní hranice, tedy 97 GBP týdně. Z povinnosti účastnit se zákadního důchodu se neze vyvázat. Na rozdí od dopňkového důchodu, kde je vytvořen od roku 1986 prostor pro tzv. contracting-out neboi vyvázání se. Vyvázání se z účasti na dopňkovém státním důchodu je ae podmíněno povinnou účastí v zaměstnaneckém schématu či schématu osobních penzí. Tímto vyvázáním nezanikají získané nároky na výpatu dopňkové penze. Zároveň je umožněn i zpětný návrat do systému dopňkových důchodů, tzv. opt-in. Výše příspěvkové sazby do prvního piíře se iší pro zaměstnance a pro osoby samostatně výděečně činné. Zaměstnavateé odvádí za své zaměstnance 12,8 % z jejich hrubé mzdy přesahující 110 GBP týdně. Zaměstnanci, jejichž týdenní mzda je v rozmezí GBP, odvádějí 11 % z této částky. Z částky přesahující 844 GBP týdně se odvádí již jen 1 %. Osoby samostatně výděečně činné odvádějí jednotnou sazbu 2,40 GBP týdně bez ohedu na výši ročního příjmu pus 8 % z ročního příjmu, který je v rozmezí GBP. Z částky vyšší, než je GBP, odvádí osoba samostatně výděečně činná již jen 1 % (HM Revenue and Customs, 2010). Oficiání důchodový věk v Británii je 65 et pro muže a 60 et pro ženy. Mezi ety 2010 a 2020 se důchodový věk sjednotí pro obě pohaví na 65 et. Změny v důchodovém systému z počítají i s daším zvyšováním věkové hranice až na 68 et v roce Druhý piíř britského penzijního systému je tvořen fondově financovanými penzijními schématy. Účast v tomto piíři je zcea dobrovoná, ae zaměstnavate s více než 5 zaměstnanci je povinen zaměstnancům umožnit se tohoto piíře účastnit. Třetí piíř tvoří od roku 2001 podínické penze a osobní spoření na individuání účty zavedené v roce Obě tato schémata fungují na dobrovoné bázi, mohou do nich přispívat zaměstnanci i zaměstnavateé. Budoucnost britského penzijního systému už nabírá své konkrétní tvary, nebo 10 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

13 Stati, studie, úvahy a anaýzy díky taku na finanční udržitenost sytému v důsedku stárnutí popuace a kesající míry porodnosti byy přijaty změny v penzijním systému, jež vstoupí v patnost od roku Pode Reguátora penzí (2011) mezi ty nejdůežitější patří: do roku 2016 musí každý zaměstnavate umožnit svým zaměstnancům účastnit se zaměstnaneckého penzijního schématu a již příspěvkově, nebo dávkově definovaného, každý zaměstnanec starší 22 et a s příjmem vyšším než 5035 GBP ročně se bude tohoto systému automaticky účastnit, zaměstnavate je povinen přispívat na účet zaměstnance minimáně 3 % hrubé mzdy pohybující se v rozmezí GBP ročně, minimání cekový příspěvek do jakéhokoiv zaměstnaneckého schématu bude 8 %, produžování důchodového věku až na 68 et pro obě pohaví. Zaměstnanecké penzijní pojištění ve Veké Británii Každý zaměstnavate ve Veké Británii zaměstnávající 5 a více osob je povinen umožnit svým zaměstnancům vyvázat se z dopňkové části prvního piíře. Voba, zda zaměstnanec tuto možnost využije, je zcea dobrovoná. Zaměstnavate má dvě možné aternativy, mezi kterými se rozhoduje. Bu nabídne zaměstnanci penzijní pojištění v podobě zaměstnaneckého schématu (spadající do druhého piíře), nebo v podobě podínických investičních penzí (spadající do třetího piíře). Obě tyto aternativy opět umožňují zaměstnavatei rozhodnout se, zda se bude spou se svými zaměstnanci na příspěvcích podíet (příspěvkové schéma), nebo ne (nepříspěvkové schéma). Druhý piíř britského penzijního systému je tvořen zaměstnaneckým penzijním pojištěním, konkrétně fondově financovanými penzijními schématy. Pokud bychom měi shrnout současnou a budoucí váhu jednotivých piířů, musíme konstatovat, že druhého piíře zaměstnaneckých penzí se účastní neceá poovina ekonomicky aktivních osob a dávky z dodatečného penzijního zajištění tvoří asi poovinu předdůchodových příjmů. Tabuka č. 7 shrnuje budoucí vývoj náhradových poměrů z prvního a druhého piíře. Pokud se zaměstnanec účastní obou typů důchodu v prvním piíři (zákadního i dopňkového), je pro něj účast v druhém piíři zcea dobrovoná. Pokud se ae vyváže z dopňkového důchodu prvního piíře, má jeho zaměstnavate povinnost umožnit mu připojit se do schématu zaměstnaneckých penzí či skupinových investičních penzí. Již v roce 1953 se de Bake (1995) zaměstnaneckého penzijního pojištění účastnio 28 % zaměstnanců a v roce 1967 to by již každý druhý zaměstnanec. Zaměstnanec účastnící se tzv. contracting out schématu (vyváza se z dopňkového důchodu prvního piíře a účastní se zaměstnaneckého schématu či osobní penze) odvádí de dat Úřadu pro správu ce a daní Tabuka č. 7: Teoretické náhradové poměry z prvního a druhého piíře (2005, 2050) Teoretický náhradový poměr Hrubý Čistý První piíř Druhý piíř Cekem Cekem % 50 % 67,0 % 82 % % 50 % 69,0 % 85 % Zdroj: Guardiancich, I., 2010c Tabuka č. 8: Vážená průměrná příspěvková sazba (v % hrubé mzdy) pode typu penzijního pánu a počtu účastníků v roce 2008 veikost schématu vážený průměrný příspěvek (% hrubé mzdy) (pode počtu čenů) DB schéma DC schéma zaměstnanec zaměstnavate cekem zaměstnanec zaměstnavate cekem ,8 16,9 21,7 2,8 6,4 9, ,1 15, ,3 9, ,2 15,4 20,6 3,1 5 8, ,1 17,5 22,6 3,4 6,5 9, ,2 17,9 23,1 3,6 5,9 9,6 Všichni 4,9 16,6 21,6 3 6,1 9 Zdroj: Pension contribution even in Sweden (2009) Tabuka č. 9: Rozděení pateb pojistného do druhého piíře mezi zaměstnance a zaměstnavatee (jako % cekových odvodů) Rok zaměstnanec zaměstnavate Cekem Zdroj dat: OECD Pension Statistics (2010) Tabuka č. 10: Aktiva penzijních fondů a pojiš oven (% HDP) Rok fondy a pojiš ovny spravující zaměstnanecká schémata fondy a pojiš ovny spravující osobní a podínická schémata * Cekem ** Zdroj: OECD Pension Statistics (2010), Pensions Poicy Institute (2010), vastní výpočty (* údaje jsou nedostupné, ** neúpný údaj) (HM revenue and customs) do prvního piíře pouze 1,6 % svého hrubého příjmu. Zaměstnavate za tohoto zaměstnance odvádí do státního piíře 3,7 % nebo 1,4 % hrubého příjmu pode typu zvoeného schématu. Do roku 2006 bya stanovena 15% horní mez příspěvků do zaměstnaneckých schémat druhého piíře. Pro individuání penzijní pány byy tyto imity odstupňovány pode věku od 17,5 % do 40 %. Všechna tato omezení bya ae zrušena. Tabuka č. 8 shrnuje příspěvky zaměstnanců a zaměstnavateů de typu penzijního pánu a počtu účastníků v roce Viv finanční krize na zaměstnanecká penzijní schémata Čánek vydaný Evropskou komisí (2009b) konstatuje, že žádný z penzijních systémů není imunní vůči finanční krizi, ae douhodobá povaha samotných penzijních systémů s sebou nese jistou formu ochrany proti takovýmto výkyvům. V případě dávkově definovaných penzijních pánů nese investiční riziko samotný nosite pojištění, který garantuje konkrétní výši vypácené penze svým účastníkům. Dopad na účastníky tedy není přímý, ae může se stát, že nositeé pojištění přesunou část svých ztrát právě na tyto osoby pomocí zvýšení odváděných příspěvků či úpravou indexace. V krajním případě může takovýto typ penzijního pánu úpně zamezit vstup novým účastníkům (European Commission, 2009b). Dopad na účastníky příspěvkově definovaných penzijních pánů je přímý, nebo výše jejich budoucí penze je přímo závisá na zhodnocení takto naakumuovaných aktiv. I při prudkém propadu výnosnosti aktiv penzijních fondů je ae konečný dopad na účastníka zmírněn již zmíněnou douhodobou povahou systému. Konkrétně ve veké Británii jsou nabízena tzv. ifestye penzijní schémata, která poskytují nejvyšší míru riskovosti v době, kdy je FÓRUM sociání poitiky 1/

14 Stati, studie, úvahy a anaýzy účastník madý, a s rostoucím věkem osoby kesá, čímž se značně eiminuje investiční riziko (Pensionsorter, 2011). Pode OECD (2009b) ztratiy v roce 2008 penzijní fondy ve všech zemích OECD průměrně 17 % hodnoty svých aktiv. Ae již od roku 2009 je zaznamenáváno zotavování finančního systému a dokonce de Labou (2011) dosáhy aktiva penzijních fondů na konci roku 2010 své předkrizové úrovně. Shrnutí a závěry Jeikož jsou zaměstnanecká penzijní schémata považována za bezpečný způsob akumuace dodatečných finančních prostředků pro zajištění na stáří, jsou atraktivní jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatee (OECD, 2004). Mezi havní výhody z pohedu zaměstnavatee můžeme zařadit zvýšení atraktivity jejich firmy pro stávající i potenciání zaměstnance, vytváření siné vazby mezi zaměstnancem a zaměstnavateem i představy firmy, která se stará o budoucnost svých zaměstnanců a je tak schopná udržet si kvaifikovanou pracovní síu. Kadem je také možnost odpočtu zapacených příspěvků od daňového zákadu. Nevýhodou, která může být ze strany zaměstnavatee chápána jako překážka, jsou nákady spojené s poskytováním zaměstnaneckého penzijního pojištění. Výhodou zaměstnaneckého penzijního pojištění pro zaměstnance je dodatečný příjem v důchodovém věku, přičemž nashromážděné finanční prostředky podéhají státnímu dozoru a jsou tak reativně bezpečně uoženy. Všechny tři výše popsané země ve snaze zabránit budoucím finančním probémům již aespoň částečně reformovay svůj důchodový systém. Reformní kroky se kromě parametrických úprav prvního průběžně financovaného státního piíře v podobě postupného produžování věkové hranice pro odchod do penze týkay především zavedení či úprav piíře druhého. K havním trendům vývoje zaměstnaneckého penzijního pojištění ve sedovaných zemích patří snižování náhradového poměru z prvního piíře; Jeikož ve sedovaných státech nedochází ke snižování odvodů a ani v budoucnu není předpokádáno snižování odvodů do prvního piíře, je snižování náhradového poměru z tohoto piíře důsedkem pomaejšího zvyšování výše vypaceného důchodu, než činí růst mezd. Tento výpadek v cekových důchodových příjmech jedince je pak kompenzován příjmy z druhého či třetího piíře. přechod od dávkově definovaných k příspěvkově definovaným penzijním zaměstnaneckým schématům; U příspěvkově definovaných schémat nenese zaměstnavate rizika spojená s demografickým stárnutím a u většiny neručí ani za výpatu penzijních dávek svými zisky, nebo zaožený firemní penzijní fond je účetně odděen od ostatních firemních aktiv nebo jsou dokonce vybrané prostředky spravovány jinou institucí. Pokud je vytvořen druhý piíř penzijního systému, který předpokádá povinné spoření na svou vastní penzi, zpravida se pak stát snaží pomocí reguace ochránit naspořené prostředky před znehodnocením. Z provedeného srovnání pak vypývá, že standardním nástrojem takové reguace je konkrétní vymezení druhů aktiv, do kterých mohou fondy ve druhém piíři svěřené prostředky investovat, a to včetně stanovení maximáních podíů jednotivých aktiv v rámci portfoia konkrétních typů fondů. Na druhou stranu příišná reguace může vést ke vzniku systémového rizika, kdy jsou úspory domácností akumuované ve fondech druhého piíře využívány jako prostředky pro evné profinancování státních deficitů. V současné době, kdy se systém zotavuje z finanční krize, podněcuje Evropská Unie své čenské státy k přijetí změn, které by probémům předcházey. Konkrétní navrhované změny jsou uvedeny např. v dokumentu Evropské komise Joint Report on Pension (2010). zvyšování věkové hranice pro získání nároku na výpatu penze; Tímto opatřením se stát snaží reagovat na demografický vývoj a trendem ve sedovaných zemích je postupné zavedení svázání věku odchodu do důchodu s vývojem střední déky života. Určitá úprava věkové hranice se dá očekávat i ve druhém a třetím piíři důchodového systému. Lze předpokádat, že věková hranice pro nárok čerpání dávek z těchto piířů bude korespondovat s věkovou hranicí stanovenou v zákadním prvním piíři. podpora motivace účasti v systému zaměstnaneckých penzí (státní příspěvek či krajní řešení v podobě povinnosti se systému účastnit). Jeikož existují profesní skupiny, pro které je nepravděpodobné setrvání na trhu práce až do dosažení oficiáního důchodového věku, může účast v systému zaměstnaneckých penzí zabezpečit pro tyto osoby příjem v přechodové fázi, tj. v období, kdy ještě nedosáhy na důchod z prvního piíře a zároveň již opustiy své zaměstnání, a zároveň dopnit nižší příjmy ze zákadního piíře, způsobené dřívějším odchodem z trhu práce. Zaměstnanecké penzijní pojištění je v námi sedovaných zemích fondově financované a soukromě spravované. Povinnost či dobrovonost se ho účastnit se ae iší. Původně bya všechna zaměstnanecká schémata koncipována jako dobrovoná forma dodatečného finančního zajištění na stáří s tím, že největší váhu měy důchodové dávky vypácené z prvního státního piíře (Arrau, 1995). To se však v současné době mění v důsedku nízké porodnosti, produžující se déky života a s tím spojeným trendem stárnutí popuace. V důsedku těchto zmíněných jevů mohou mnohé důchodové systémy čeit riziku douhodobé finanční neudržitenosti. Důchodové systémy všech tří zkoumaných zemí jsou totiž postavené zejména na průběžně financovaném piíři a právě tento piíř může být v budoucnu ohrožen rizikem finančního deficitu, nebo se bude snižovat počet pátců do systému a zvyšovat počet příjemců důchodu. Proto se většina zemí v posedním desetietí odhodaa k penzijním reformám, a to bu v podobě díčích parametrických změn, nebo v podobě změny ve fungování ceého systému. Spoečným znakem všech změn je snaha pokrýt penzijním pojištěním ceou popuaci a v případě Německa přechod od paternaismu k osobnímu finančnímu zabezpečení ve stáří. Veká Británie, která při původním nastavení svého důchodového systému spoéhaa na osobní odpovědnost jedince a nastavia vstup do druhého piíře jako dobrovoný, nyní zjiš uje, že je nutné tuto osobní odpovědnost idem vštěpit pomocí povinné účasti v systému. Německo zase motivuje k účasti v zaměstnaneckých penzijních schématech formou daňových odpočtů či přímé státní podpory. Švédsko se vydao cestou zavedení povinného prémiového spoření v rámci prvního piíře a především zavedením schématu pomysných důchodových účtů. Cekové odvody do zaměstnaneckých penzijních fondů i poměr příspěvku zaměstnavatee a zaměstnance se ve sedovaných zemích značně iší. Kromě Švédska se na cekových příspěvcích do zaměstnaneckého schématu podíí zaměstnanec i zaměstnavate. Cekový objem aktiv nositeů zaměstnaneckého penzijního pojištění, a již pojiš oven či penzijních fondů, se ve sedovaných zemích iší. Dao by se předpokádat, že s povinností se systému účastnit budou aktiva penzijních fondů či pojiš oven růst. Tuto domněnku ae vyvrací Švédsko. I když je zde účast pro zaměstnance povinná, jsou aktiva nositeů zaměstnaneckého penzijního pojištění poměrně nízká v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Vysvětit to ze tím, že do zaměstnaneckých pánů přispívají pouze zaměstnavateé bez spouúčasti zaměstnanců, a dáe tím, že příspěvky jsou v porovnání s ostatními zeměmi poměrně nízké. Hodnoty aktiv nositeů zaměstnaneckého penzijního pojištění se pohybují ve Veké Británii okoo 90 % HDP. Tato hodnota má v budoucnu růstový potenciá, nebo jak byo uvedeno výše, bude od roku 2012 vstup do druhého piíře pro zaměstnance povinný. V Německu úspory v rámci druhého piíře nedosahují zatím ani 1 % HDP, ae v budoucnu se očekává jejich růst, a to díky reformním krokům z et Co se týče budoucí váhy jednotivých piířů, můžeme konstatovat, že nejmenší změny v teoretických náhradových poměrech a vahách jednotivých piířů jsou k roku 2050 projektovány u penzijních systémů zemí s tzv. Beveridgeovským modeem. Jako příkad ze uvést Vekou Británii, zemi poskytující garantovanou 12 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

15 Stati, studie, úvahy a anaýzy minimání důchodovou dávku pro všechny občany s cíem předcházet chudobě. Jako dopněk k tomuto státnímu důchodovému piíři bya již v počátcích fungování důchodových systémů zřízena možnost účastnit se dopňkových penzijních schémat v podobě bu zaměstnaneckého, nebo osobního penzijního pojištění. Ani náhradový poměr ze zaměstnaneckých penzijních schémat (druhý piíř) se nebude de predikce nikterak významně měnit. Nejmarkantnějších změn v náhradových poměrech a váze jednotivých piířů dosáhne Německo, země představující tzv. Bismarckovský mode. S cíem omezit státní paternaismus bya v roce 2001 provedena penzijní reforma, která významně posíia dopňkové formy penzijního spoření. Do roku 2050 pokesne náhradový poměr z prvního piíře o čtvrtinu, ae tento pokes bude kompenzován rostoucími dávkami z reformovaného druhého piíře. Švédsko patří mezi země s kombinací prvků obou výše zmíněných modeů, též označovaných jako skandinávský mode. Tato země má jako součást prvního piíře i dopňkové formy penzijního spoření, konkrétně povinné pojištění prémiových penzí. Trend přenášení váhy části penzijních příjmů na druhý piíř neze ve Švédsku očekávat. Důvodem může být právě zavedení povinného prémiového spoření v rámci prvního piíře, které zčásti může vytěsnit dobrovoné dodatečné úspory do piíře druhého. 1 De tehdejšího ministra práce a sociáních věcí Watera Riestera. 2 Prof Dr. Bert Ruerup, Kommission zur Refom der soziaen Sicherungssysteme (Ruerup Kommission). 3 Penzijní pokadna (Pensionskasse) je jedna z pěti forem penzijního pánu v Německu, která je nejvyužívanější v soukromém sektoru a cekově je druhou nejvyužívanější formou financování zaměstnaneckého pojištění. Podéhá přísné kontroe a zaručuje kientům povinnou zákonnou míru zhodnocení uožených prostředků. Více o Penzijní pokadně např. na Bundesministerium für Arbeit und Soziaes. Literatura: Andrews, E. S. Pension Reform and Deveopment of Pension System: An Evauation of Word Bank Assistance. Word Bank, s. [cit ] Dostupný z WWW: < pensions/documents/pensions_evauation.pdf> ISBN Arrau, P. - Schmidt-Hebbe, K. Pension Systems History and Reforms: Country experiences of od-age socia security arrangements, Word Bank, June Poicy Research Working Paper no s. [cit ] Dostupný z WWW: < /Rendered/PDF/muti_page.pdf> Bake, D. Pension Schemes and Pension Funds in the United Kingdom. Second Edition: New York. Cambridge University Press, s. ISBN: Bonin, H. Wi it ast? An Assessment of the 2001 German Pension Reform [onine] University of Bonn Discussion Paper no [cit ] Dostupný z WWW:< Börsch - Supan, A. H. - Wike, Ch. B. The German Pubic Pension System - How it Was, How it Wi Be. [onine] Manheim Research Institute for the Economics of Aging [cit ] Dostupný z WWW: < European Commission. Interim EPC-SPC Join Report on Pensions[ [onine] Brusses 31 March [cit ]. SPC/1005/2. Dostupný z WWW: < europa.eu/epc/pdf/interim_epc-spc_joint _report_on_pensions_fina_en.pdf>european Commision. Ageing Report [onine]. European Economy 2/2009a [cit ], Dostupný z WWW: < ISSN European Commission. The economic crisis and pensions in the EU [onine] Brusses,6 March 2009b. [cit ]. Dostupný z WWW: < /rapid/press ReeasesAction.do?reference=MEMO/09/99> European Banking Authority. European System of Financia Supervision [cit ]. Dostupné z WWW: < /Supervisory-Discosure.aspx> Guardiancich, I. Germany: Current pension system: first assessment of reform outcomes and output. [onine] European Socia Observatory. May 2010a. Dostupné z WWW: < fies/pubication/2010/country_reports_pension/ose _2010_CRpension_Germany.pdf> Guardiancich, I. Sweden Current pension system: first assessment of reform outcomes and output. [onine] European Socia Observatory. May 2010b. Dostupné z WWW: < pubication/2010/country_reports_pension/ose_2010_crpen sion_sweden.pdf> Guardiancich, I. United Kingdom Current pension system: first assessment of reform outcomes and output. [onine] European Socia Observatory, May 2010c. Dostupné z WWW: < pubication/2010/country_reports_pension/ose_201 0_CRpension_UK.pdf> HM Revenue and Customs Nationa Insurance [onine]. [cit ] Dostupné z WWW: < ILO [cit ]. Dostupné z WWW: < Socia Security Database [onine] Krebs, V. a koektiv. Sociání poitika. Praha, s. ISBN Labou, A. Pension Markets in Focus [onine]. OECD Issue no. 8, Juy [cit ]. Dostupné z WWW: < pdf> Mayhew L. - Bake, D. On The Sustainabiity of the UK State Pension System in the Light of Popuation Ageing and Decining Fertiity. [onine] In The Economic Journa voume 116. June [cit ] Dostupné z WWW: < com/doi/ /ecoj issue-512/issuetoc> Munková, G. et a. Sociání poitika v evropských zemích. Praha, ISBN Musiová, Z. - Šapák, M. - Houb, M. Zaměstnanecká schémata penzijního pojištění ve vybraných státech EU, Švýcarsku a USA. VÚPSV: Praha, ISBN OECD [cit ]. Dostupné z WWW: < _ _1_1_1_1,00.htm> Pension Statistics Database [onine] OECD. Pensions at a Gance 2009: Retirement-Income Systems in OECD Countries. 2009a. [onine]. Dostupné z WWW: < /PAG> ISBN OECD. Pensions in a financia crisis. 2009b. [onine] [cit ] Dostupné z WWW: < oecd.org/dataoecd/52/52/ pdf> OECD. Reforming Pubic Pension Sharing the experiences of transition and OECD countries. Word Bank Library, ISBN Pensionsorter. Types of UK pensions [onine] [cit ] Dostupné z WWW: < pensionsorter.co.uk/pension_types.htm> Ponerová, Š. et a. Charakter nositeů důchodového pojištění. VÚPSV: Praha, ISBN The Pensions Reguator. Workpace pensions aw is changing...[onine]. May [cit ]. Dostupné z WWW: < docs/workpace-pensions-aw-is-changing.pdf> Towers Watson. The German Pension System in Brief [onine] [cit ] Dostupné z WWW: < artice.asp?articeid=20358> Vidund, M. Pension Contribution eve in Sweden [onine]. Hesinki [cit ] Dostupné z WWW: < tem=63897> ISSN Wike, B. CH. The Riester reform [onine]. Research Institute for the economics af ageing. Manheim [cit ]. Dostupné z WWW: <http: //www. mea.uni-mannheim.de /index.php?id=77&l =2%27%20and%20char%28124%29%2Buser%2Bcha r%28124%29%3d0%20and%20%27%27%3d%27> Autorka působí ve Výzkumném ústavu práce a sociáních věcí, v. v. i. Novey právních předpisů v sociání obasti od 1. edna 2012 Zákony: Zákon 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvisosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociáních věcí Zákon 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a daší související zákony Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů Zákon 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociáních sužbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociání podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a daší související zákony Zákon 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a daší související zákony Vyhášky: Vyháška č. 388/2011, o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením Vyháška č. 389/2011, o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi Vyháška č. 390/2011, kterou se mění vyháška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Vyháška č. 391/2011, kterou se mění vyháška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociáních sužbách, ve znění pozdějších předpisů Vyháška č. 392/2011, kterou se mění vyháška č. 426/2005 Sb., o podrobnostech uděování icencí pro podnikání v energetických odvětvích, ve znění pozdějších předpisů FÓRUM sociání poitiky 1/

16 Stati, studie, úvahy a anaýzy Sociání konstrukce zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou Josef Horňáček, Vasta Janská Na trhu práce hedají hůře upatnění idé patřící do rizikových skupin. Jednu z nich tvoří osoby se zdravotním znevýhodněním. Z této skupiny bývají často opomíjeni idé s psychickými obtížemi. V čánku chceme zprostředkovat pohed jednotivců z této skupiny na možnost pracovního upatnění, stejně jako názory a zkušenosti zaměstnavateů a pomáhajících pracovníků. Cíem naší piotní studie je zodpovědět otázku: Jak je zaměstnávání idí s psychiatrickou diagnózou sociáně konstruováno pohedem vybraných aktérů trhu práce? V tomto výzkumu se zabýváme probematikou pracovního upatnění idí s psychiatrickou diagnózou. Nesnáze jednotivce spojené s jeho duševním zdravím mají nezřídka charakter nerovného přístupu k zaměstnání, sociáního vyoučení a jsou spojeny s vysokými spoečenskými nákady (Menta Heath in Workpace, 2000). Jedním z ústředních sociáních probémů spojených s duševním onemocněním je upatnění na trhu práce. Trh práce chápeme jako stratifikovanou sociání strukturu zaměstnavateů a zaměstnanců. V zákadní představě uvažujeme trh práce jako duání, rozčeněný do primárního a sekundárního segmentu, na nichž se upatňují odišné typy zaměstnanců a zaměstnavateů. Sociání a ekonomické komponenty statusu zaměstnance jako mzda, spoečenské ocenění práce nebo jistota pracovního místa jsou distribuovány v obou segmentech na různých úrovních. Zároveň se v nich iší požadavky zaměstnavateů na pracovní síu. Pokud přijímáme pohed na pracovní trh jako na dvě rozděené, ae částečně se proínající entity, pak se primární segment jeví jako prostředí omezující ekonomicky racionání vyrovnání nabídky pracovní síy a poptávky po ní, zatímco sekundární segment je v obasti nabídky a poptávky po práci určován vonou hrou tržních si. S tím souvisí daší aspekty, které mají viv na vytváření pracovních míst a upatnění znevýhodněné, stigmatizované a marginaizované pracovní síy. Proces marginaizace tak vyvstává jako probém sociání struktury a probém spoečenské stratifikace. Vycházíme z předpokadu, že sociání status psychicky nemocného čověka je jak z objektivních důvodů, tak v důsedku etiketizace 1 a marginaizace nekonzistentní, což ho poškozuje při hedání kvaitního pracovního místa. Očekáváme, že upatnění diagnostikovaných na pracovním trhu ovivňují sociání konstrukce psychického onemocnění nejen ze strany zaměstnavateů a sociáních pracovníků, ae i samotných uchazečů o zaměstnání. Cíem tohoto výzkumu je zodpovědět otázku: Jak je zaměstnávání idí s psychiatrickou diagnózou sociáně konstruováno pohedem vybraných aktérů trhu práce? Výzkumu zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou se věnuje řada mezinárodních srovnávacích studií, vede už výše zmíněné Menta Work in Workpace (ILO, 2000) můžeme uvést šetření organizace Menta Heath Europe (např. Report on Anaysis of Survey on the Link Between Poverty And Menta Heath Probems, MHE). V českém prostředí se sociáními konstrukcemi duševního onemocnění zabývá Jiří Šupa (např. Sociání reprezentace duševně nemocného u budoucích profesionáních pracovníků jako proměnná v éčebném procesu, 2006). Autoři však nezaznamenai ve spoečenských vědách výzkum, který by mě za cí pojednat sociání konstrukce duševní nemoci v prostředí aktérů trhu práce. V násedujícím textu se nejprve soustředíme na teoretické uchopení zkoumaného probému pohedem strukturního funkcionaismu a sociáního konstruktivismu. Daší kapitoa bude věnována metodoogii výzkumu. Násedující anaýza a interpretace dat budou soužit k formuaci závěrů. Strukturní funkcionaismus a sociání konstrutivismus jako teoretické zákady šetření V tomto šetření předpokádáme kompementaritu strukturního funkcionaismu a symboického interakcionismu jako socioogických paradigmat adekvátních pro uchopení popisovaného probému. Tento přístup vychází ze sociáněpsychoogických a komunikačních modeů sociání práce, rozpracovaných např. Watzawickem, Baveasovou a Jacksonem (1999). V představách strukturních funkcionaistů existuje spoečnost se svými třídami, distribucí moci, statusovým uspořádáním a souvisejícím generováním sociáních konfiktů především jako objektivní reaita, naproti tomu konstruktivisté jsou přesvědčeni, že si reaitu konstruujeme, tedy aktivně vytváříme jako reaitu subjektivní. Pode Bergera a Luckmanna (1999) svět každodenního života není jen danou reaitou, ae je to i svět, který má svůj původ v myšenkách a činnostech obyčejných čenů spoečnosti, kteří ho svými myšenkami a činnostmi jako reáný udržují. Tato sociání konstrukce reaity je vytvářena jazykem, který není jen neutráním nositeem významů, ae specifickým nástrojem, který může být použit v zájmu dosažení individuáních nebo skupinových cíů. Vastní zkušenosti jednotivců jazyk typizuje a umožňuje jejich zařazení do kategorií, čímž se svět stává srozumitenějším, přičemž typizované zkušenosti jsou sdíeny s ostatními idmi. Tímto procesem se stáváme účastníky na sociání zásobě vědění, která umožňuje umístění jedinců ve spoečnosti a zacházení s nimi přísušným způsobem. Naše poznání duševně nemocných tedy není pouhým zrcadením, ae interpretací skutečnosti. To, co vnímáme, je ovivněno kuturními vzorci a je výsedkem interpretace, přičemž reaity života jsou organizovány a udržovány předáváním významů a vědění v procesu sociaizace. Z konstruktivistického pohedu je pro nás důežité posouzení a interpretace sociáního a významového kontextu, ve kterém se duševně nemocní nacházejí. Předpokádáme, že duševně nemocní se adaptují na svou životní situaci, což se projevuje úsiím jednat nějakým způsobem nebo nejednat vůbec. Vycházíme z žité praxe, kdy osobám s psychiatrickou diagnózou je ve spoečnosti často přiděeno podřadné postavení. Na tuto skutečnost poukazuje fakt, že ti jedinci, kteří nemoc překonai nebo dosáhi na pacené zaměstnání, v naprosté většině zasunují nemoc do minuosti, nehovoří o ní a chrání ji jako osobní tajemství. Etiketizace nemocného psychiatrickou diagnózou, která funguje rovněž jako meziidská premisa (Watzawickův termín), narušuje a ničí sociání status jedince a vnucuje mu určitý mode chování. Jedná se o takové způsoby chování, které ve druhých idech vyvoávají reakce, na něž by toto chování byo potom adekvátní reakcí, kdyby nebyo podmíněno samo sebou, (Watzawick, Baveasová, Jackson, 1999, s. 85). Zmíněná situace nás odkazuje ke konceptu sebenapňujícího se proroctví. Východiskem tohoto konceptu, jak jej předkádá Merton (2000, s ), je Thomasův teorém, uváděný obecně jako definice situace: Jestiže idé definují situace jako reáné, jsou tyto reáné ve svých důsedcích, a pokračuje: První část teorému představuje trvaou připomínku, že idé reagují nejenom na objektivní charakteristiky situace, ae také a někdy především na význam, který pro ně tato situace má. Jakmie situaci přiřknou nějaký význam, jejich násedné chování a některé 14 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

17 Stati, studie, úvahy a anaýzy z konsekvencí tohoto chování jsou determinovány tímto připsaným významem. Sociání reaita se tak stává průnikem objektivních daností se subjektivními interpretacemi a definicemi. Zákadem sebenapňujícího se proroctví je přitom nesprávná definice situace, jež vyvoává chování, prostřednictvím kterého se v případě duševně nemocných osob myná představa stává pravdivou. V rámci této představy, která má povahu sociáního mýtu, jsou duševně nemocní chápáni jako idé se sníženou inteigencí, jednou pro vždy neschopní, nezaměstnatení a nebezpeční. Důsedkem uvedené představy je tenze mezi normání částí spoečnosti, ze strukturáního hediska vastní skupinou, a nenormání částí spoečnosti, ze strukturáního hediska, cizí skupinou. Tato tenze může vést prostřednictvím etiketizace a marginaizace až k eiminaci pracovního upatnění a sociánímu vyoučení duševně nemocných. Prokazateně pak vede k tomu, že zaměstnavateé odmítají přijímat riziko při zaměstnávání duševně nemocných. To je příčinou ceospoečenských ztrát, protože duševně nemocní jsou nuceni voit životní strategie, které jsou aternativou upatnění na pracovním trhu. Jednou z možných a často využívaných aternativ je invaidizace, kterou spoečnost opět vnímá negativně, a situace diagnostikovaných se na pracovním trhu cykicky reprodukuje. Vzorec vyučování z pracovního trhu však nemá původ v hodnotách, přesvědčení a životní strategii diagnostikovaných. Přikáníme se k Mertonovi (2000, s. 206), který uvádí: Předsudky a diskriminace zaměřené proti cizí skupině nejsou nehedě na vnější zdání výsedkem toho, co cizí skupina děá. Jsou zakořeněny huboko ve struktuře naší spoečnosti a sociání psychice jejích čenů. Sociání konstrukce vedoucí ke stigmatizaci Jak uvádějí Berger a Luckman (1999), jedinec je integrován do spoečnosti prostřednictvím procesů primární a sekundární sociaizace. Primární sociaizace, která se odehrává v prostředí rodiny, by neměa být v zásadním konfiktu s různými formami sekundární sociaizace, která je zprostředkována v rámci širší spoečnosti a souvisí s rozvojem institucí, děby práce a distribuce vědění. Konkrétní spoečnost se svou strukturou podmiňuje nejen obsah, ae i úspěšnost sociaizace. Pode těchto autorů úspěšnou sociaizací rozumíme dosažení vysoké míry symetrie mezi objektivní a subjektivní reaitou jedince, neúspěšnou sociaizací pak jejich asymetrii. Neúspěšná sociaizace se objevuje jako důsedek životní nehody, kdy jednou z těchto nehod může být psychická porucha. Psychicky nemocní se zároveň nejsou schopni ustavit jako skupina, do které by byo možné se sekundárně sociaizovat. Důvody jsou nejen psychoogické, ae rovněž strukturní, jeikož nejsou schopni vytvořit integrující instituce. Jejich spoečenský status je dekomponován až degradován a proti stigmatizované identitě, která je jim přisouzena, nemají k dispozici prakticky žádnou subjektivní obranu. Berger a Luckman (1999, s ) postavení stigmatizovaných charakterizují násedovně: Takový jedinec je tím, za koho je považován, on sám sebe takto vnímá, stejně jako ho tak vnímají pro něj významní druzí a spoečenství jako ceek. Jistě, může svůj osud poci ovat jako křivdu nebo se proti němu může hněvivě bouřit, ae tento pocit křivdy či hněvivého vzdoru má jako podřadná bytost. (Zvýrazni Berger, Luckmann.) Takový čověk se stává vězněm objektivní reaity své spoečnosti. Duševních onemocnění a jejich projevů je ceá řada, ae pokádáme za důežité poznamenat, že jen vemi zřídka se zaměstnavate setká s čověkem v akutní fázi onemocnění. Často jediná cesta, jak zaměstnavate zjistí, že uchazeč o zaměstnání má psychiatrickou diagnózu, je vastní sděení uchazeče. A zde, zejména nemá-i zaměstnavate zkušenost s čověkem s psychickými obtížemi, nastupují sociání konstrukce, které jsou myně považovány za objektivní fakta. Máokdo si je vědom, že i psychiatrická diagnóza je konstrukce a je výsedkem konsenzu v dané kutuře. Neúspěšně sociaizovaného jedince se okoí často pokouší éčit, podrobit ho terapii. Berger a Luckmann (1999, s ) uvádějí: Terapie znamená využití pojmového aparátu k tomu, aby se zajistio, že skuteční či potenciání devianti zůstanou v rámci institucionaizovaných definic reaity, tedy jinými sovy k tomu, aby se,obyvateům daného symboického světa za bránio tento svět,opustit. Taková terapie ovšem není konvenčně chápanou psychiatrickou ani jinou éčbou, náeží do kategorie sociání kontroy a stigmatizaci psychiatricky diagnostikovaného dáe prohubuje. Metodoogie výzkumu V našem šetření jsme využii kvaitativní strategii. Byi jsme vedeni násedujícími důvody: (a) probematika zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou není sociáními vědami dostatečně uchopena a popsána, (b) studovaný fenomén jsme mohi nejvhodněji zachytit pokusem o porozumění zkušenostem přímých účastníků, (c) sedovaná probematika je příiš kompexní a nejsme v současném stadiu poznání schopni odpovídajícím způsobem kategorizovat kvantitativní údaje. Snažii jsme se popsat a anayzovat prožitou zkušenost, kterou má jedinec nebo skupina se specifickým fenoménem. Proto jsme za informanty v šetření zvoii osoby, které mají bu přímou zkušenost s duševním onemocněním, nebo se sociání prací s duševně nemocnými zabývají, či se na zaměstnávání duševně nemocných podíejí nebo mají kompetenci podíet se na začeňování těchto osob na trh práce. Za účeem zodpovězení výzkumné otázky jsme provedi rozhovory s cekem 10 informanty z řad idí s psychiatrickou diagnózou, se sedmi pracovníky z neziskové sféry, jejichž sužby se zaměřují na pracovní rehabiitaci idí s duševním onemocněním nebo na přímé zprostředkování práce této cíové skupině, a daší čtyři rozhovory proběhy přímo se zaměstnavatei. Rozhovory se vyznačovay tím, že jsme požádai informanty, aby voně asociovai na téma psychiatrická diagnóza a pracovní upatnění, nebo jsme předpokádai, že na tak široce pooženou otázku se v jejich odpovědích objeví to, co je důežité pro ně samotné; nechtěi jsme rozhovor nijak strukturovat. Daší otázky jsme kadi de potřeby např. pro rozvinutí tématu, upřesnění, vysvětení apod. Kritéria pro výběr informantů z řad kientů: diagnostikovaná psychická porucha a ochota poskytnout rozhovor, z řad pracovníků: pomáhající profese, často sociání pracovník, jehož cíem je pomoc při integraci kientů na trh práce; ochota poskytnout rozhovor, z řad zaměstnavateů: zkušenost se zaměstnáváním osob s proděanými psychickými obtížemi a ochota poskytnout rozhovor. Technika výběru Na úvod jsme se obrátii na idi, které známe z dosavadní odborné praxe, poté bya využita technika sněhové koue, kdy jsme na doporučení získai kontakty na daší informanty. Abychom získai zákadní vhed do světa zaměstnavateských organizací, uskutečnii jsme záměrný výběr. Každá z organizací, ve kterých proběhy díčí případové studie, je poměrně specifická. Jedná se o sociání firmu, maou obecní příspěvkovou organizaci, veký státní podnik a organizaci zaměřenou na psychoterapii duševních poruch. Získané poznatky nejsou způsobié zobecnění, přesto se domníváme, že sociání konstrukce zaměstnávání osob s psychiatrickou diagnózou, které jsme v šetření zaznamenai, jsou pro zaměstnavateskou sféru charakteristické. Poznávací cí práce tato struktura vzorku neohrožuje, protože zákadní výzkumná otázka nemá kvantitativní povahu. Anaýza a interpretace dat K anaýze dat jsme využii metodu tématické anaýzy. Identifikovai jsme zákadní obasti, které reprezentují názory a významy, jaké informanti přikádai: interakci psychiatrické diagnózy se zaměstnáním (překážky, faktory, které pomáhají práci získat a udržet, zaměstnavateé), významu práce a typům práce, roi podpory, stigmatizaci. Metoda anaýzy dat Metodou anaýzy dat je tematická anaýza (Ritchie, Spencer, O Connor, 2003). Po pročtení dosovně přepsaných rozhovorů z diktafonu bya identifikována havní FÓRUM sociání poitiky 1/

18 Stati, studie, úvahy a anaýzy Tabuka č. 1: Zákadní údaje o informantech/idech s psychiatrickou diagnózou Kient Pohaví Věk od- Vzděání Pracovní zkušenost ID* Způsob zprostředkování Typ pracovněprávního vztahu Nápň práce hadem před hospitaizací současné práce K1 muž 40 SŠ Podnikání (OSVČ) ano NNO** Pracovní poměr, pracovní místo pořádání výstav určené zdravotně znevýhodněným K2 muž 35 VŠ Lékař ano sociání sítě Dohody, neegání pracovní činnost poradenství, doučování K3 žena 50 SŠ Mezinárodní firma ne otevřený TP***, Pracovní poměr, pracovní místo teemarketing inzeráty, vastní aktivita určené zdravotně znevýhodněným K4 žena 30 VŠ Studium a zkrácený ne navázání na předchozí Pracovní smouva výuka úvazek na VŠ zaměstnání K5 muž 30 SŠ Neuvádí ano NNO Pracovní smouva, tréninkové pracovní místo pohostinství, student VŠ K6 žena 40 SŠ Práce v potravinářství ano NNO Pracovní smouva, tréninkové pracovní místo pohostinství K7 muž 60 SŠ Práce automechanika ano NNO Pracovní smouva, tréninkové pracovní místo provozní výpomoc K8 muž 30 SŠ Neuvádí ano sociání sítě Pracovní poměr, pracovní místo práce pokadníka určené zdravotně znevýhodněným K9 žena 20 SŠ Neuvádí ano otevřený TP, inzeráty, Dohoda, brigáda dopňování zboží vastní aktivita K10 muž 40 SŠ Podnikání (OSVČ) ano otevřený TP, inzeráty, Pracovní poměr, pracovní místo práce na vrátnici vastní aktivita určené zdravotně znevýhodněným Zdroj: Janská (2011) Poznámka: * ID = invaidní důchod, ** NNO = nestátní nezisková organizace, *** TP = trh práce témata (opakovaa se u jednotivých informantů), tato témata bya dáe de potřeby bíže specifikována (rozvíjena do subtémat) a k nim byy přiřazeny konkrétní citace jednotivých informantů. Násedovao mapování a interpretace dat, kdy jsme hedai vzorce a souvisosti, jež se dáe v textu snažíme demonstrovat a vysvětit. Limity výzkumu Limity výzkumu jsou dány už počtem samotných informantů, proto ho chápeme jako piotní šetření. Soustředii jsme se bíže na probematiku idí s psychotickým onemocněním (8 dotazovaných), častěji se jednao o idi douhodobě nemocné. Některé z informantů jsme znai osobně, tito informanti mohi být více otevření a upřímní ve svých výpovědích. Zároveň však mohi své výpovědi styizovat pode toho, jaké odpovědi se domnívai, že očekáváme. Informanti své odpovědi neměi připrave- Tabuka č. 2: Zákadní údaje o pracovnících né; tazate pooži zákadní otázku a poté pokáda rozvíjející otázky de situace, což moho vést i k nezáměrnému ovivňování výpovědi informantů. Daším zkresujícím faktorem moho být aktuání naadění, vzájemné sympatie a antipatie nebo genderová nevyváženost vzorku. Sociání pracovnice často upozorňovay na fakt, že jejich sužby jsou určeny spíše idem, kteří potřebují větší podporu. Ve větší míře se jednao o idi s chronickým onemocněním, idé po první atace onemocnění a s ehčími diagnózami získávají zaměstnání často bez pomoci sociáních sužeb. Daší zkresení moho vzniknout tím, že odpovědi a myšenky v tomto čánku vytrháváme z kontextu a mohi jsme je interpretovat jinak, než informant zamýše. Struktura informantů K1 K10 jsou kienti, idé s psychiatrickou diagnózou. Bižší charakteristiky Pracovnice Sužba Cíová skupina P1 sociáně terapeutická dína idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) P2 odborné sociání poradenství idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) P3 chráněné bydení idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) P4 sociáně terapeutická dína idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) P5 podporované zaměstnávání idé se zdr. postižením (cí: otevřený trh práce) P6 podpora zaměstnávání idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) P7 sociáně terapeutická dína idé d. duševně nemocní (zejména psychóza) Zdroj: Janská (2011) Tabuka č. 3: Zákadní údaje o organizacích Organizace Veikost Sféra NH Sekce CZ-NACE O1 střední nepodnikateská S (ostatní činnosti) O2 střední nepodnikateská R (kuturní, zábavní a rekreační) O3 veká podnikateská H (doprava a skadování) O4 maá nepodnikateská Q (zdravotní a sociání péče) Zdroj: Horňáček (2011) (viz tabuka č. 1) vychází z informací, které v rozhovoru informanti spontánně uvedi, nebyy tedy získány systematicky a mohou být zkresené svou neúpností. Přesto je uvádíme pro přehednost. P1 P7 jsou pracovnice dvou neziskových organizací, přičemž jen jedna se věnuje osobám zdravotně znevýhodněným obecně a ostatní se věnují výhradně idem douhodobě trpícím psychotickým onemocněním (viz tabuka č. 2). U zaměstnavateských organizací je O1 sociání firma, O2 maá příspěvková organizace, O3 veký státní podnik a O4 je zaměstnavate a psychoterapeut (viz tabuka č. 3). Bižší údaje o informantech neuvádíme z důvodů zachování jejich anonymity. Havní témata Faktory ovivňující pracovní upatnění idí s psychiatrickou diagnózou Překážky zaměstnání mohou být jak na straně kienta (osobnostní charakteristiky, postoje, motivace, omezení po opakovaných či douhodobých hospitaizacích, schopnosti, kumuace handicapů), tak na straně zaměstnavatee, případně mohou být způsobeny nastavením pracovního trhu (nedostatek voných pracovních míst obecně, chybí zkrácené pracovní úvazky, stigmatizace spojená s duševním onemocněním). Jak se čověku podaří zvádnout proběhé psychické obtíže a návrat či naezení pracovního upatnění, je individuání a závisí na mnoha okonostech. P3 říká: čím dée jsou takhe bez práce nebo v invaidním důchodu, tak tím hůř se jim vrací. Někteří o své zkušenosti vůbec nemuví a ani jejich okoí nepozná, že byi hospitaizováni, pokud se o tom sami nezmíní. Jiní mohi být hospitaizováni deší dobu či opakovaně a podaří se jim postupně 16 FÓRUM sociání poitiky 1/2012

19 Stati, studie, úvahy a anaýzy Graf č. 1: Subjektivně vnímaná významnost faktorů, které ovivňují pracovní upatnění idí s psychiatrickou diagnózou Zdroj: Janská (2011) dostat na trh práce díky vastnímu odhodání, podpoře rodiny, psychiatra, nestátních neziskových organizací (např. tréninkové kavárny) či státu (podpůrná egisativa pro zaměstnávání idí se znevýhodněním). Daší skupinu mohou tvořit pracovně a sociáně rezignovaní, kteří dostai invaidní důchod (ID) a dokáží z tohoto příjmu vyžít. Z grafu č. 1 je patrná četnost výskytu jednotivých faktorů, které pode dotazovaných ovivňují pracovní upatnění idí s psychiatrickou diagnózou. Ač se jednotivá témata významově proínají, uvádíme je tak, jak je pojmenovávai dotazovaní, nebo právě jazykem, tedy vobou sov, reaitu konstruujeme; napříkad je patrný rozdí v užívání medicínských odborných termínů pracovnicemi a zaměstnavatei (př. kognitivní deficit, negativní symptomatoogie 2 ) v porovnání s kienty, kteří spíše hovoří o únavě a s ní spojené snížené schopnosti soustředit se a pamatovat si, aniž by užívai medicínských konstruktů. Za havní překážku upatnění na trhu práce uvádí 70 % z dotazovaných kientů, neceá poovina z dotazovaných pracovnic a 75 % dotazovaných zaměstnavateů obtíže s udržením konstantního pracovního výkonu. Informant K3 situaci vysvětuje: jakmie jednou bya ta nervová soustava narušena nebo je přetržena, tak v podstatě už to tam je, jo. To už je v podvědomí zakódovaný a stačí určitá spínací situace, která vám může evokovat nějakou podobnou z minuosti, kde vastně ty podvědomý jakoby záznamy a havně pocity vám vypývají. V té situaci to sepne a už vám není dobře. O4 souhasí nejen z pozice zaměstnavatee, ae i ze zkušenosti psychiatra: to je typický, že ten čověk může fungovat řadu týdnů, řadu měsíců v pořádku a najednou se dostane do nějaké psychotické krize a vypadne třeba na měsíc z práce nebo pak úpně z tý práce (O4). Pracovní výkon souvisí s vyšší mírou únavy (potvrzuje 50 % kientů, 57 % pracovnic a 50 % zaměstnavateů) nebo s ročním obdobím, např. na podzim se mohou zhoršovat či vracet deprese (50 % kientů a neceých 30 % z pracovnic, přičemž zaměstnavateé toto téma nezmiňují). Pouze jeden zaměstnavate (O3) hovoří expicitně o pracovním tempu kientů, což může být dáno tím, že tento význam zahrnui ostatní dotazovaní pod téma schopnosti udržení stáého pracovního výkonu, 43 % pracovnic a 60 % kientů považovao za důežité uvést změnu v této schopnosti. P2: asi je pro ně těžký si přiznat, že už te ka to není jak dřív, že prostě nejdřív musí překonat úpně jiný překážky k tomu, aby to místo mohi hedat takový, jaký by chtěi. Mezi překážky, které je třeba překonat ještě před samotným hedáním práce, zejména u idí, kteří byi hospitaizováni douhodobě či opakovaně, mohou patřit např.: zvádání cestovat hromadnou dopravou nebo komunikace s idmi jako taková, P4: nejsou schopni prostě obstát v tom koektivu a komunikaci s tím zaměstnavateem. Zajímavé je, že žádný kient nesděi, že by mě obtíže v komunikaci, ae 30 % uvedo, že poci ují strach např. z toho, zda jsou dobrými pracovníky, či podezření, že je idé neberou, ae i strach spojený s případným odebráním či snížením ID, pokud získají práci. Stejnou zkušenost s obavou kientů o ztrátu či snížení ID potvrzuje 57 % z pracovnic. 40 % kientů, 28,5 % z pracovnic a jeden zaměstnavate považují čověka s psychiatrickou diagnózou za více zraniteného. S vyšší zraniteností může souviset potřeba dobrých vztahů na pracovišti, které uvádí poovina z dotazovaných kientů a dva zaměstnavateé; 43 % pracovnic potvrzuje, že jsou pro kienty důežité vztahy, a to i s nimi samotnými. Někteří kienti mají vinou pobytu v psychiatrické éčebně přerušenou pracovní či studijní kontinuitu, což je patrné ze životopisu. Lidé, kteří onemocní v průběhu studia, často nemají dokončené vzděání, nestačii si vytvořit pracovní návyky a chybí jim praxe. Někdy se dokonce obor, který studovai, tak ryche vyvíjí, že se k němu nemohou vrátit nebo nechtějí, protože jim to připomíná počátek onemocnění. Proto své schopnosti mohou i tajit. V obasti přerušení pracovní či studijní kariéry panuje mezi aktéry nejvýznamnější nesouad; jeden kient se o přerušení zmiňuje, zaměstnavateé se k tomuto tématu nevyjadřují vůbec, ae pro pracovnice (86 %) se jedná o vemi významnou překážku upatnění kientů na trhu práce. Většina kientů vnímá pracovní upatnění jako štěstí, přičemž současně dokadují svou vastní aktivitu a osobnostní charakteristiky, které jim k naezení práce dopomohy (dobře zpracovaný životopis, dopnění si vzděání, chtít a bojovat s nemocí, pracovní moráka, nekonfiktnost apod.). V této souvisosti pracovnice a rovněž zaměstnavateé kadi důraz zejména na viv výchovy a osobní postoj každého kienta k hedání práce. Nespoehivost osob s psychiatrickou diagnózou je vůbec jedním z nejvýznačnějších rysů sociáních konstrukcí zaměstnavateů. Probémy se spoehivostí identifikují zaměstnavateé na zákadě někoika skutečností, které vzájemně příiš nesouvisejí, ae které zpravida pro zdravého čověka nepředstavují zásadní probém. Mezi zkoumanými organizacemi byy jako probémové interpretovány násedující skutečnosti: fyzická dostupnost pracovního místa, organizace pracovní doby, omezená způsobiost k právním úkonům, probematická adaptace na technoogický vývoj. Své názory zaměstnavateé demonstrují různým způsobem: idé s psychiatrickou diagnózou by měi mít svůj řád, režim (O2); pracovníci by měi žít v místě pracoviště (O1); nejnovější technoogické změny jim děají větší probémy (O3). Dva kienti uváděi jako překážku pracovního upatnění nereáná očekávání. K1 hovoří o svém kamarádovi: hedá extrémně těžký zaměstnání Prostě ten čověk nejde po krůčcích, ae prostě kade si nepřiměřený nároky.... Postupné navyšování pracovní zátěže byo důežité pro tři kienty a dva zaměstnavatee. Jeden kient u sebe refektova úbytek motivace vzhedem k práci, zatímco pracovnice a zaměstnavateé zaznamenávai úbytek motivace u idí s psychiatrickou diagnózou častěji. Probémy upatnění se z hediska situace na trhu práce refektovai jen tři kienti, ae více než poovina pracovnic a zaměstnava- FÓRUM sociání poitiky 1/

20 Stati, studie, úvahy a anaýzy teů. Obecně se však shodují všichni informanti, že upatnění idí s psychiatrickou diagnózou je přinejmenším probematické: Te ka je to horší, protože je ta krize a těch míst je máo. I zdraví si těžko hedají vastně práci (K6). Mezi faktory, které přispívají k udržení práce, patří dobrý vedoucí a spíše menší pracovní koektiv, rozeznání svých možností, preference menší zodpovědnosti, pocit podpory, nemít strach jít do práce a fexibiní nebo zkrácená pracovní doba. Výše uvedené ze shrnout násedovně: dotazovaní kienti převážně konstruují možnost pracovního upatnění s ohedem na svou vastní motivovanost a schopnosti; důežitým faktorem, z něhož mají obavy, je udržení konstantního pracovního tempa (havní překážkou je únava, která často souvisí s užíváním éků). Kienti vnímají naezení zaměstnání jako štěstí. Pracovnice pak uvádějí dvě havní překážky pracovního upatnění kientů. Na jedné straně se zdají být ovivněny medicínským konstruktem, kdy zdůrazňují kognitivní deficit jako pozůstatek nemoci, a na druhé straně vychází z majoritou sdíených očekávání trhu práce (dokončené vzděání, pracovní návyky). Důežité je zmínit, že pracovnice se setkávají spíše s kienty douhodobě nemocnými a s idmi s nižší motivací, což ovivňuje jejich výpovědi. Zaměstnavateé mají tendenci vnímat kienty jako nespoehivé, mající probémy s udržením pracovního tempa, což v souvisosti se situací na trhu práce kienty znevýhodňuje. Otázkou však zůstává, jak tento konstrukt v praxi používají, nebo kienti nejsou povinni svou diagnózu zaměstnavatei sděovat. Význam a typy práce Drtivá většina kientů pracuje na zkrácené pracovní úvazky nebo dohody, ae i načerno. Ti, kteří nesděují svou diagnózu a odmíti ID, pracují na kvaifikovaných místech (obchodní a pedagogická činnost). K4: si mysím, že kdybych pracovaa v nějaké soukromé firmě, tak by se to asi nedao spojit. Ae tady na té škoe je to takové, že tu čověk není moc kontroovaný. Když mu je špatně, tak třeba může odejít dřív nebo si vzít dovoenou, aniž by to hási měsíc dopředu Prostě ráno mu je špatně, tak zavoá, že nepřijde. Takže je to specificky ovivněné, si mysím. Jakože tím typem zaměstnání. Ostatní zastávají místa spíše nižší kategorie a místa chráněná (viz tabuka č. 1). Na druhé straně začínají vznikat organizace, které využívají zkušenosti idí s psychickým onemocněním v pomoci idem akutně psychicky nemocným. To může přinášet výhody, pokud konkrétní čověk na pozici terapeuta cíeně a citivě používá svou zkušenost s duševním onemocněním, je pacientům vzorem, modeem, že ze nemoc zvádnout, využívá osobní zkušenosti a obohacuje terapii. Na druhou stranu má tento typ práce i své nevýhody, např. hrozí, že čověk potká své bývaé spoupacienty, je vystaven možnosti, že se mu budou vracet jeho vastní zážitky a zkušenosti, což ho může osabovat a práci s idmi se stejnou diagnózou činit náročnější. Všichni dotazovaní se shodují, že práce má existenční, materiání význam: je prokázaný, že když čověk vykonává nějakou smysupnou činnost za smysupnej peníz, tak se zepšuje jeho zdravotní stav. (O4). K4 potvrzuje: takový čověk, když chodí do práce, i když je mu tak špatně, tak ho to stáe tak drží v tom režimu. A kdybych bya pořád doma, tak nevím čověk by potom by úpně jako bez nějakého režimu a ještě by se to zhoršio, no. Daší navazují: práce je terapie, čověk od ní odvozuje svou hodnotu, dává smys, je způsobem sebereaizace, umožňuje styk s idmi, poskytuje téma hovoru, vytvářejí cestu k životu,... že by se v podstatě tou prací chtě srovnat s nějakým jakoby reáným světem, srovnat se světem, který běžně prožívají většina normáních idí nebo zdravých idí, normáních ani ne, zdravých idí prostě běžně pracuje. (K8). Dáe práci vnímají jako způsob produktivního trávení času, možnost změnit svůj život, jako potřebu, která přináší uspokojení. Když jsem zača pracovat, poci uju určité jakési kompexní zhoršení zdravotního stavu, které ae zase je vykompenzováno tou cenou, že mně to umožnio se na docea sušné úrovni stýkat s idma Takže já dávám přednost určitému menšímu komfortu, který v životě vastně mám, ae mít možnost říct prostě, že jsem [název pozice], před tím, než bych by jakoby v důchodě vyoženě soustavně odpočatej jako, vyrovnanej úpně. Ae nedokáza bych nic koudnýho říct. (K1). V zásadě si všichni dotazovaní uvědomují, že je práce v životě idí vemi významná, přičemž kienti, zřejmě z obavy ze zodpovědnosti (udržení pracovního tempa) a ztráty ID, často přijmou práci, která je méně kvaifikovaná. Roe invaidního důchodu, nestátních neziskových organizací, egisativy a úřadu práce jako podpory Z výpovědí jednotivých dotázaných vypývá, že jsou pro upatnění na trhu práce idí s psychickými obtížemi důežité různé formy podpory. Jako významný faktor se pro zařazení na trh práce jeví povzbuzení ve smysu psychické podpory: že by mě něco takového zkusit a že by mu to třeba přineso nějakou životní spokojenost. (K8) Podporu tohoto typu může poskytnout napříkad rodina, psychiatr, profesionáové z neziskové sféry. Ze strany státu je důežitá egisativa, která podporuje zaměstnávání idí se zdravotním znevýhodněním. Někteří uvádějí, že práci získai právě díky tomu, že se jednao o pozici vytvořenou pro čověka s handicapem. Současně jsou však četné případy, kdy zaměstnavateé egisativu obcházejí. P1 napříkad vyzdvihuje roi egisativy jako zákadu pro vznik tréninkových kaváren. K ID zaujímají všichni dotázaní nejednoznačný postoj. Na jedné straně jim pomáhá, je to zákadní jistota, jsou to jakási zadní vrátka, umožňuje se nefixovat na určitou práci, dorovnává příjem, pokud čověk děá práci, která ho baví, ae neuživí, např. na tréninkovém pracovním místě. Ukidňuje, protože si současně uvědomují, že se můžou kdykoi zbáznit (K4). Na druhé straně ID stigmatizuje, což může vést k marginaizaci na pracovním trhu (viz níže podkapitoa Stigmatizace). Někteří ID kategoricky odmítají. Jiní se stávají pasivními a ztrácí motivaci si práci hedat. K8 se cítí provinie za to, že dostává důchod: Mysím si, že každý, kdo pobírá důchod, až na pár výjimek, prostě je to bbý a jako dostávám něco téměř za nic a jako rozporupné pocity, není to takové, že bych si říka, tak super, mám důchod a je mi jedno, co si o tom kdo mysí. Bohuže tak to není a prostě si mysím, že je to jediná možnost, jak trošku žít tak, abych nemuse živořit. K2 přímo obviňuje některé pacienty ze zneužívání a parazitování na systému sociání péče. P3 vysvětuje: Je to samozřejmě trošičku určitá kakuace, ae nedivím se tomu, protože vzhedem k tomu, jak životní nákady neustáe stoupají a jak jsou ty důchody nízké, tak prostě aspoň ta mainká jistota je mnohem důežitější než třeba nějaká vidina, že někdy někde bych moh pracovat., může začít pracovat, ae třeba tu práci může po roce ztratit a potom znovu si vyřizovat důchod a tak, je tak strašně douhý a náročný proces, že si mysím, že už to předem vzdají. Jsou rádi, že mají aespoň to máo, ae havně je to pravidený a dá se říct, že docea jistý příjem. V tomto ohedu se nabízí zefektivnit procesy získávání a odebírání ID. ID by jako finanční jistota nejčastěji zmiňován v kontextu idí chronicky nemocných (K6, K7, P2, P3, P5, P7). K řešení této duaity roe ID mohou výrazně přispět psychiatři tím, že budou dobře odhadovat své pacienty a důchod budou používat bu jako motivaci pro pacienty tíhnoucí k apatii, nebo jako ukidnění pro pacienty motivované. Zaujao nás, že se jen tři z dotazovaných zmínii o úřadu práce. Dva kienti hovořii o tom, že se hásii na pracovní místo určené idem zdravotně znevýhodněným přes úřad práce. P6 vidí možnosti úřadu práce v obasti zaměstnávání idí, kteří mají douhodobé psychické obtíže, skepticky: si absoutně to nedovedu představit, jak by úřad práce nějak jako dobře v tom moc moh zafungovat, protože ta práce je fakt vyoženě dost individuání, dost intenzivní. K1 se domnívá, že hedat práci přes úřad práce by pro něho byo nevýhodné, nebo má momentáně pný invaidní důchod, nedokonči studium na vysoké škoe a: kdybych přiše o pný invaidní důchod, tak by to bya pro mě horší situace v tom zaměstnání protože bych muse se nahásit na úřad práce, kterej by mi nabíze nabídky a ty by byy asi horší, 18 FÓRUM sociání poitiky 1/2012