Kolektiv autorů. Verze 0.2.0

Transkript

1 Ubuntu 7.10 Gutsy Gibbon Uživatelská příručka Kolektiv autorů Verze 0.2.0

2

3 Obsah 1 Úvod 5 2 Před instalací Získání instalačního média Hardwarové požadavky Příprava na instalaci Zavedení systému z CD Instalace Spuštění Live CD Zahájení instalace Nastavení času Nastavení rozložení klávesnice Volba disku pro instalaci Import nastavení Vytvoření uživatele Rekapitulace nastavení instalace První spuštění Panely Nautilus Adresářová struktura Root a sudo Programové vybavení Kancelářské balíky Internetové prohlížeče

4 Obsah Komunikace Audio přehrávače Video přehrávače Grafické editory Vypalování Správa souborů Textové editory Wine Instalace programů Nastavení a konfigurace systému Zdroje softwaru Správa softwaru Vyhrazené formáty Vícejazyčný systém Klávesové zkratky Uživatelé a skupiny Sledování systému Ubuntu Tweak Linuxové značení disků GRUB Odstranění Ubuntu Ubuntu oku lahodící Změna tapety na ploše Změna motivu prostředí Instalace nových motivů prostředí Změna přihlašovací obrazovky Změna Splash screen Změna Usplash Změna kurzoru myši Akcelerované prostředí

5 8 Práce v textovém prostředí Terminál Pohyb v adresářích Základní příkazy Terminálové aplikace Závěr Další zdroje informací Příloha 1 Průvodce po instalaci 98 Příloha 2 Často kladené dotazy 106

6 Kapitola 1 Úvod Předmluva V ruce právě držíte první vydání české příručky k operačnímu systému Ubuntu. Tuto příručku nevydává žádné nakladatelství, nemá barevnou obálku a na pultech knihkupectví ji nejspíš nikdy nenaleznete, ale přesto doufám, že pomůže velkému množství zájemců v přechodu k Ubuntu. Tato příručka je čistě komunitním projektem českého Ubuntu a na její tvorbě se přímo či nepřímo podílely desítky lidí. Texty v této příručce nejsou dílem jednoho člověka všechny vznikly na české Ubuntu Wiki a historie některých z nich sahá i více jak dva roky zpět do minulosti. Z tohoto důvodu je prakticky nemožné vyjmenovat všechny skutečné autory této příručky a pokud bych se o to stejně pokusil, pravděpodobně bych jich větší část stejně zapomněl. Za všechny bych tedy rád zmínil jen jednoho člověka. Kamil Páral je správcem naší Wiki a kromě toho, že je sám autorem velkého množství návodů, zanechal svou stopu snad na všech stránkách, které na Wiki najdete. Nebýt něj, naše Wiki by vypadala zcela jinak. Dále bych rád poděkoval všem, kteří se věnovali testování této příručky před jejím oficiálním vydáním a umožnili tak opravu mnoha drobných chyb, omylů a nedostatků. Doufám, že se tato příručka ukáže jako užitečná, a že nezůstane jen u tohoto jediného vydání. Praha, březen 2008 Vojtěch Trefný 5

7 Kapitola 1. Úvod 6 Licence Drtivá většina textů a obrázků v této příručce je převzata z české Ubuntu Wiki Od wiki tato příručka přebírá i licenci. Veškeré texty a obrázky v této příručce jsou uvolněny pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0. To znamená, že tuto příručku můžete volně šířit, kopírovat, sdílet a vytvářet z ní odvozená díla za podmínek, že uvedete autora díla 1, a že případná odvozená díla budete šířit pod identickou licencí. Více o licenci Creative Commons se můžete dovědět na stránkách Ubuntu a Canonical jsou registrované obchodní známky firmy Canonical Ltd. Vyloučení odpovědnosti Všechny informace v této příručce prošly několikanásobnou kontrolou, ale i přesto není možné vyloučit výskyt chyb. Z tohoto důvodu nemůžeme nést odpovědnost za jakékoli škody, které by vám mohly kvůli případným chybám vzniknout. Autoři příručky a návodů zde uvedených, česká komunita Ubuntu ani Občanské sdružení Ubuntu pro Českou republiku neposkytuje žádné záruky a nenese odpovědnost za škody vzniklé používáním této příručky. Zpětná vazba Objevili jste v této příručce chybu? Máte nějaký zajímavý nápad jak ji zlepšit? Chybí vám zde něco? Jakékoli připomínky a návrhy uvítám na adrese vojtech.trefny@gmail.com Typografické konvence V příručce jsou použity následující konvence: Poznámka Poznámka Takto vyznačený text slouží k doplnění, zvýraznění nebo shrnutí informací v textu. Těmto informacím věnujte pozornost. Upozornění Upozornění Takto vyznačený text slouží k upozornění na velmi důležité části textu. Slouží převážně jako varování v různých potenciálně nebezpečných situacích. Těmto informacím věnujte zvýšenou pozornost. Příkazy, adresáře a soubory Přímo v textu jsou příkazy, názvy adresářů, souborů atp. vysázeny strojopisným písmem. 1 V případě této příručky není prakticky možné uvést autora, protože autor je kolektivní v tomto případě uved te název příručky a odkaz na české stránky Ubuntu

8 Kapitola 1. Úvod 7 Rozsáhlejší příkazy, výpisy souborů atp. jsou od textu odděleny a vysázeny strojopisným písmem v šedém rámečku. Klávesy Klávesy a kombinace kláves jsou značeny F2 respektive Alt + F4.

9 Kapitola 2 Před instalací 2.1 Získání instalačního média Jakou verzi a druh instalačního média vybrat Ubuntu má hned několik různých druhů instalačních médií. Základní dělení jsou dvě podle architektury procesoru a podle typu instalátoru. Dělení podle architektury: i386 Instalační CD pro počítače nejrozšířenější architektury x86, tj. 386, 486, Pentium (všechny verze), AMD (32bit). Vhodné pro většinu zájemců. amd64 Instalační CD pro 64bitové počítače tj. AMD64 a EMT-64. Začínajícím uživatelům doporučujeme raději použít verzi i386 z důvodu lepší kompatibility softwaru. powerpc Instalační CD pro architekturu PowerPC, tj. počítače Apple Macintosh Dělení podle typu instalátoru: desktop Live CD s grafickým instalátorem. Vhodné pro většinu zájemců. alternate Instalační CD s instalátorem v textovém režimu. Funguje i na starších počítačích s menším množstvím operační paměti. server Instalační CD s textovým instalátorem obsahující již na CD balíky pro serverové nasazení a naopak neobsahující grafické prostředí. Poznámka Pokud se po přečtení tohoto textu cítíte ještě více zmateni než na začátku a stále nevíte, jakou verzi vybrat, zvolte Ubuntu Desktop CD pro 32bitové procesory. Touto volbou nic nezkazíte. Stažení a vypálení ISO obrazu CD Instalační médium si můžete volně stáhnout z internetu ve formě ISO obrazu CD nebo DVD. Oficiální odkazy na stažení naleznete na stránkách ISO obrazy jsou také šířeny prostřednictvím sítě BitTorrent, což je výhodné zvláště při vydání nových verzí, kdy jsou servery často přetíženy. 8

10 Kapitola 2. Před instalací 9 Vypálení ISO obrazu CD Ubuntu je šířeno po Internetu jako soubor obrazu CD, nazývaný ISO. Pro spuštění Ubuntu budete potřebovat vypálit obsah tohoto ISO obrazu na CD. K tomu potřebujete funkční CD/DVD vypalovací mechaniku a prázdné 700MB (80 minutové) CD nebo CD-RW. Zde naleznete stručný návod na správné vypálení v programu InfraRecorder pro MS Windows. Pokud máte svůj oblíbený vypalovací program, můžete samozřejmě použít i ten vypalování ISO obrazů patří mezi základní funkce a měly by ho zvládat všechny vypalovací programy. InfraRecorder 1. Stáhněte si a nainstalujte InfraRecorder, svobodný vypalovací program. Je lokalizovaný do češtiny. 2. Vložte prázdné CD nebo CD-RW do mechaniky. Pokud vám vyskočí okénko s nabídkou různých akcí, zvolte Nedělat nic nebo Zrušit. 3. Otevřete InfraRecorder, z horní nabídky vyberte Akce Vypálit obraz. Obrázek 2.1: Vypalování obrazů CD/DVD v programu InfraRecorder 4. Vyberte stažený soubor ISO, poté stiskněte Otevřít. 5. V rámečku stiskněte OK. Služba ShipIt Sponzor distribuce Ubuntu společnost Canonical nabízí pro zájemce o Ubuntu zajímavou službu s názvem ShipIt. Jedná se o možnost nechat si zdarma poslat lisovaná CD s Ubuntu, Kubuntu nebo Edubuntu.

11 Kapitola 2. Pr ed instalacı 10 Tato sluz ba ma slouz it hlavne pro za jemce, kter ı nemajı moz nost si CD (napr ı klad kvu li pomale mu internetove mu pr ipojenı ) sami sta hnout a vypa lit. Obra zek 2.2: Lisovana CD ze sluz by ShipIt Vy hodou te to sluz by je, z e ma te stoprocentnı jistotu, z e zı skane CD nenı pos kozene, a navı c zı ska te lisovane CD, ktere, v pr ı pade, z e byste ho napr ı klad chte li da t ne jake mu zna me mu, vypada mnohem le pe. V neposlednı r ade je tr eba zmı nit i to, z e tato CD zı ska te u plne zdarma. Nevy hodou je dlouha doba c eka nı na doda nı se mnohdy c eka vı ce nez pe t ty dnu. Pozna mka ShipIt stojı spolec nost Canonical nemale penı ze, ktere by se daly vyuz ı t mnohem le pe, ale pr esto tuto sluz bu Canonical uz ivatelu m Ubuntu poskytuje, a proto si jı vaz te a nezneuz ı vejte ji. Pro objedna nı CD potr ebujete mı t zaloz en u c et na Launchpadu1 s jehoz pomocı se na stra nce pr ihla sı te a objedna te si CD. Loka lnı distributor i CD V c eske komunite uz dels ı dobu funguje sluz ba, dı ky nı z mu z e kdokoli zı skat vypa lene CD nebo DVD s Ubuntu (i jeho ru zny mi deriva ty) zadarmo, pouze vy me nou za pra zdne me dium. Tuto sluz bu poskytujı dobrovolnı ci z r ad komunity po cele C eske republice a take na ne kolika mı stech na Slovensku. Seznam distributoru najdete na Ubuntu wiki na adrese lnı distributor i CD. Pak uz jen stac ı najı distributora, ktery je va m nejblı z e, a individua lne si s nı m dojednat podmı nky pr eda nı instalac nı ho me dia. 1 Launchpad je syste m pro koordinaci a spra vu projektu. Pouz ı va se napr ı klad pro hla s enı chyb a jeho souc a stı je i pr ekladatelsky program Rosetta.

12 Kapitola 2. Před instalací Hardwarové požadavky Minimální požadavky 500 MHz procesor 192 MB RAM 4 GB volného místa na disku Grafická karta umožňující rozlišení 1024x768 Upozornění Minimální požadavky představují opravdu úplné minimum, na kterém je Ubuntu provozu schopné. Práce na takto slabém počítači není zrovna nejpohodlnější. Doporučené požadavky 1 GHz procesor 384 MB RAM 5-10 GB volného místa na disku Poznámka I zde samozřejmě platí, že čím více, tím lépe v dnešní době, kdy už i nejlevnější počítače překonávají doporučené požadavky, není nedostatečný výkon tak velkým problémem. 2.3 Příprava na instalaci Defragmentace a záloha dat Pokud máte na svém počítači již nainstalován nějaký jiný operační systém (pravděpodobně Microsoft Windows), případně máte na zvoleném disku nějaká data, o která nechcete přijít, je velmi důležité udělat před instalací jejich zálohu. Ubuntu samozřejmě (při správném postupu při instalaci) nechá vaše data na pokoji, ale nač zbytečně riskovat. Pokud máte nainstalován operační systém MS Windows, je před instalací nezbytné udělat defragmentaci disku. Defragmentaci můžete spustit přestento počítač pravý klik na disk Vlastnosti Nástroje Defragmentovat. 2.4 Zavedení systému z CD Když chcete spustit nebo nainstalovat Ubuntu z CD, váš počítač musí být nastaven pro zavádění operačního systému z CD. Toto je většinou nastaveno jako výchozí, takže stačí pouze vložit CD do mechaniky a restartovat počítač. Váš počítač ovšem může být někdy nastaven jinak nebo se mohou vyskytnout jiné problémy, a potom se vám Ubuntu z CD nezavede, ale opět se spustí váš původní operační systém. Zde jsou uvedeny nejčastější příčiny problémů a jejich řešení.

13 Kapitola 2. Před instalací 12 Obvyklé problémy při zavádění systému z CD CD/DVD nebylo správně vypáleno Zkontrolujte si, že médium bylo správně vypáleno. Pokud jste obdrželi lisované (originální) CD zdarma poštou, potom se vás tento problém netýká. Ve vašem stávajícím operačním systému, si nechte zobrazit obsah vypáleného CD. Měli byste na něm vidět spoustu souborů a adresářů, nikoliv jediný soubor s příponou.iso. Pokud na něm vidíte pouze jeden.iso soubor, vypálili jste jej špatně a bude nutné jej vypálit znovu dle instrukcí uvedených výše. BIOS není nastaven pro zavádění systému z CD/DVD Některé počítače jsou nastaveny zavádět systém přímo z pevného disku. Je tedy nutné vstoupit do BIOSu a upřednostnit zavádění systému z CD/DVD mechaniky před pevnými disky, tj. v seznamu nastavit položku CD/DVD výše, než položku pevného disku. Nejčastějším způsobem vstupu do BIOSu je stisknutí klávesy Del hned poté, když se počítač začíná spouštět. Na některých starších počítačích nebo noteboocích mohou být zkratky jiné, například Esc, F1, F2, F10, Ctrl + Esc, Alt + Esc, Ctrl + Alt + Esc, Ctrl + Alt + Enter, Insert nebo dokonce jiné. Může být nutné klávesy stisknout, stisknout a držet, nebo stisknout několikrát. Nejjednodušším způsobem je podívat se do manuálu základní desky, který jste dostali spolu s počítačem, nebo si tento manuál nalézt na webových stránkách výrobce. Taktéž v drtivé většině případů je daná zkratka vypsána na úvodní obrazovce (například Press DEL to enter SETUP). Tato úvodní obrazovka rychle mizí, ale měla by jít pozastavit klávesou Pause. Obrázek 2.3: Příklad správného nastavení BIOSu

14 Kapitola 3 Instalace Upozornění Pokud víte, že máte na disku důležitá data, před instalací je pro jistotu zálohujte! Jestliže máte nainstalovaný MS Windows, tak ještě před instalací je nutné provést defragmentaci disku! 3.1 Spuštění Live CD Vložte instalační CD/DVD Ubuntu do mechaniky a restartujte počítač. Po restartu počítače se vám objeví níže uvedená nabídka Ubuntu. Nabídka bude v první chvíli v angličtině češtinu můžete zvolit z nabídky vyvolané stiskem klávesy F2. Obrázek 3.1: Bootovací obrazovka Ubuntu Vyčkejte, dokud se systém nenačte z CD (v závislosti na výkonu počítače to může trvat i několik minut), a poté spust te instalaci kliknutím na ikonu Instalace na ploše. 3.2 Zahájení instalace Prvním krokem instalace je výběr jazyka. Čeština by už měla být předvolena, pokud ne, tak ji z nabídky jazyků vyberte a pokračujte kliknutím na Vpřed. 13

15 Kapitola 3. Instalace 14 Obrázek 3.2: První krok instalace výběr jazyka 3.3 Nastavení času Druhým krokem instalace je nastavení správného času a časového pásma. Instalátor by měl sám správně nastavit místo i časové pásmo a podle BIOSu nastavit aktuální čas. Pokud se tak nestane, nastavte vše ručně, klikněte na Vpřed a pokračujte. Obrázek 3.3: Druhý krok instalace nastavení času

16 Kapitola 3. Instalace Nastavení rozložení klávesnice Třetím krokem instalace je výběr rozložení klávesnice. Opět by měla být předvolena česká klávesnice (Czechia), které odpovídá české klávesnici QWERTZ. Další oblíbenou variantou bývá QWERTY, kde jsou písmena Y a Z umístěna shodně s anglickou klávesnicí. Správnost zvoleného rozložení si můžete ověřit v políčku v levém dolním rohu průvodce. Obrázek 3.4: Třetí krok instalace nastavení rozložení klávesnice 3.5 Volba disku pro instalaci Čtvrtý krok je asi nejdůležitější částí celé instalace. Nyní totiž nastává čas výběru umístění, kam Ubuntu nainstalovat. Vše si dobře rozmyslete a nespěchejte. Přehlédnutím si lehce můžete smazat vlastní data. Váš další postup závisí na tom, jak vypadá váš harddisk, zda si přejete nainstalovat Ubuntu na celý disk nebo zda chcete zachovat stávající instalaci systému atd. Máte-li zájem nainstalovat Ubuntu jako jediný systém na disku, a tedy použít veškeré dostupné místo na vašem disku a přemazat existující data, pak pokračujte částí Použití celého disku. Máte-li na vašem disku operační systém MS Windows a chcete ho zachovat, pak pokračujte částí Rozdělení disku. Máte-li na svém disku prázdnou, nijak nenaformátovanou oblast, kterou chcete použít pro Ubuntu, pak pokračujte částí Volné místo na disku. Jste-li pokročilý uživatel a chcete si vše nastavit ručně, pak pokračujte částí Ruční rozdělení disku. Poznámka Pokud se vám nezobrazí všechny možnosti, nejedná se o chybu některé možnosti se objevují pouze v různých specifických situacích.

17 Kapitola 3. Instalace 16 Obrázek 3.5: Čtvrtý krok instalace výběr disku pro instalaci Použití celého disku Tímto postupem ztratíte veškerá data, která se na vašem disku nacházejí! Pokud si jste na 100% jistí, že chcete nainstalovat Ubuntu na celý disk, a jste si vědomi toho, že o data, která na disku máte, přijdete, tak zvolte možnost Asistované použít celý disk, kde si ze seznamů vašich pevných disků vyberete ten, na který chcete Ubuntu nainstalovat. Rozdělení disku Pokud již na svém počítači máte nainstalován operační systém MS Windows a chcete pouze zmenšit část disku pro něj vyhrazenou a na zbytek disku nainstalovat Ubuntu, použijte volbu S průvodcem zmenšit velikost... Pomocí posuvníku si můžete vybrat, jak velké místo vyhradíte pro Ubuntu. O zbytek se již postará instalátor sám. Volné místo na disku Pokud máte někde na disku volnou, nijak nenaformátovanou oblast, instalátor ji objeví a nabídne vám novou možnost Asistované použít největší volné spojité místo. Pokud tedy chcete tuto oblast použít, stačí zvolit tuto možnost a instalátor se již o zbytek postará sám. Ruční rozdělení disku Upozornění Ruční instalace je určena pouze pro pokročilé uživatele, začátečníci by si měli vystačit s předchozími možnostmi instalace. Volba Ruční spustí tabulku s oddíly na disku. Vyberte ten, který chcete zmenšit. Zvolený oddíl nesmí mít ikonku zámku (v takovém případě klikněte na oddíl pravým tlačítkem a zvolte Odpojit).

18 Kapitola 3. Instalace 17 Pravým klikem na vybraný oddíl otevřete nabídku, ze které vyberte Zmenšit oddíl a oddíl zmenšete o plánovanou velikost pro Ubuntu. Budete tvořit celkem dva nové oddíly. První oddíl bude sloužit pro samotný systém označovaný jako /, doporučuji 5-15 GB. Samotný systém se sice vejde na cca. 2 GB, ale pokud v něm budete chtít pracovat a instalovat nové věci, tak je to málo. Jako souborový systém zvolte ext3. Obrázek 3.6: Ruční vytvoření oblasti pro / Druhý je odkládací oddíl /swap. Swap musí mít minimálně 256 MB, obecně se však doporučuje dvojnásobek velikosti operační paměti, ale více jak 1 GB je ve většině případů zbytečné. Obrázek 3.7: Ruční vytvoření oblasti pro /swap Po dokončení všech změn se zobrazí rekapitulace vašeho nastavení diskových oddílů. Zvýšenou pozornost věnujte sloupci Formát?. Označené disky a oddíly budou v průběhu instalace přeformátovány a všechna data na nich obsažená budou ztracena. 3.6 Import nastavení Pátým krokem je import uživatelských nastavení z jiných, již nainstalovaných systémů. Pokud máte na disku nainstalován jiný operační systém, je možné importovat některá jeho nastavení. Vaše záložky, maily a podobná osobní data tak mohou být automaticky převedena do Ubuntu. Pokud nemáte žádný jiný operační systém nainstalován, tento dialog se nezobrazí. 3.7 Vytvoření uživatele Šestým krokem instalace je vytvoření uživatele. Vyplňte své jméno, přihlašovací jméno, heslo a název počítače. Heslo si zapamatujte, platí jak pro přihlášení vašeho uživatele, tak i pro správu systému.

19 Kapitola 3. Instalace 18 Obrázek 3.8: Šestý krok instalace vytvoření uživatele 3.8 Rekapitulace nastavení instalace V sedmém kroku instalace vám instalátor udělá úplnou rekapitulaci naplánovaných změn. Obrázek 3.9: Sedmý krok instalace rekapitulace Upozornění Přesvědčte se, že se budou formátovat pouze ty oddíly, které chcete. Po odsouhlasení již začne formátování a veškerá data, která by byla na formátovaných oddílech přítomna, budou nenávratně ztracena!

20 Kapitola 3. Instalace 19 Pokud vše souhlasí, zvolte Nainstalovat a instalátor v závislosti na rychlosti vašeho počítače během cca minut nainstaluje Ubuntu na váš počítač. Po instalaci systému bude počítač požadovat restart, a poté už se spustí váš nový systém. Vítejte v Ubuntu!

21 Kapitola 4 První spuštění Ačkoli je práce v Ubuntu velmi snadná a intuitivní, může pro některé lidi být první kontakt matoucí obzvláště, pokud jsou zvyklí pracovat v operačním systému MS Windows. Tato kapitola vás provede některými základními aspekty Ubuntu dovíte se, jak v Ubuntu fungují panely (lišty) a jejich aplety, a jak si je nastavit tak, aby vám jejich rozložení vyhovovalo. V další části se seznámíte s nejspíš nejdůležitějším softwarem v Ubuntu správcem souborů Nautilus, který budete pravděpodobně používat každý den. Se správou souborů úzce souvisí adresářová struktura, která je v Ubuntu sice velmi logická, ale pro začátečníka může být matoucí. Na konci kapitoly naleznete ještě část zabývající se administrátorem systému uživatelem root a jeho použitím v Ubuntu. 4.1 Panely GNOME Panel a s ním spojené aplety (mini prográmky umístěné na panelu) jsou jednou ze základních součástí prostředí Gnome. V základním nastavení Ubuntu jsou standardně vytvořeny dva panely (nahoře a dole) s několika různými aplety. Toto nastavení si každý uživatel může změnit podle sebe. Teoreticky může být na každém okraji obrazovky jeden nebo dokonce i více panelů. Můžete upravovat mnoho vlastností panelu například rozpínání, velikost nebo barvu (případně i průhlednost). Je také možné nastavit skrývání panelu a ten se pak objeví jen, když na něj najedete kurzorem myši. Standardní rozložení panelů Horní panel Obrázek 4.1: Horní panel standardní rozložení 20

22 Kapitola 4. První spuštění 21 Aplet Lišta nabídky Spouštěč Oznamovací oblast Ovládání hlasitosti Hodiny Ukončit... Popis Nabídka se všemi programy, místy a systémovými nastaveními. Spouštěč můžete na panel bud přetáhnout z Nabídky, nebo přes Přidat na panel. Zde najdete programy, které pracují na pozadí. Podobné jako systray ve Windows. Ovládání hlasitosti, po dvojkliku se objeví podrobnější ovládání. Datum a čas. Kliknutím na aplet zobrazíte kalendář. Spustí vypínací dialog (volby Vypnout, Restartovat, Uspat...) Dolní panel Obrázek 4.2: Dolní panel standardní rozložení Aplet Zobrazit pracovní plochu Seznam oken Přepínač ploch Koš Popis Minimalizuje všechna okna a ukáže pouze pracovní plochu. Ukazuje všechny spuštěné programy. Přepínání mezi virtuálními plochami Zobrazí složku se smazanými soubory. Nastavení panelu Pravým klikem na panel vyvoláte nabídku Obrázek 4.3: Nastavení panelu nabídka Přidat na panel Přidávání apletů na panel (viz níže). Vlastnosti Upravování vzhledu a vlastností panelu. Odstranit tento panel Odstranění panelu včetně apletů. Pokud máte jen jeden panel, tak nejde odstranit (vždy musíte mít minimálně jeden panel).

23 Kapitola 4. První spuštění 22 Nový panel Přidá nový prázdný panel. Vlastnosti Obecné Orientace Nastavení polohy panelu (nahoře/dole/vlevo/vpravo). Velikost Nastavení velikosti panelu v pixelech. Rozpínat se Pokud je nastaveno, panel zabere celou šíři obrazovky, jinak se smrští a nebude obsahovat prázdné plochy. Automaticky ukrývat Pokud je nastaveno, panel se skrývá za okraj obrazovky a objeví se jen po najetí kurzorem myši na okraj. Zobrazit ukrývací tlačítka Pokud je nastaveno, objeví se na koncích panelu tlačítka, kterými je možno zarolovat jej ke kraji obrazovky. Šipky na ukrývacích tlačítkách k nim přidá šipky. Pokud je nastaveno zobrazení ukrývacích tlačítek, tato funkce Obrázek 4.4: Vlastnosti panelu Vlastnosti Pozadí Žádné (používat téma systému) Panely mají barvu danou zvoleným motivem grafického prostředí. Jednolitá barva Je možno vybrat vlastní barvu panelu, případně pomocí posuvníku nastavit míru průhlednosti panelu.

24 Kapitola 4. První spuštění 23 Obrázek na pozadí Je možno zvolit vlastní obrázek, který bude na pozadí panelu. Další aplety Zde je krátký výčet dalších apletů, které je možno na panel přidat. Jsou zde vyjmenovány jen ty nejpoužívanější. Aplety přidáte pomocí pravý klik na panel Přidat na panel... Indikátor klávesnice Téměř nezbytný v českém prostředí. Umožňuje vám přepínat klávesnici mezi různými rozloženími (nejčastěji zřejmě mezi českou a anglickou klávesnicí). Po kliknutí pravým myšítkem na aplet lze nastavit, jaká rozložení mají být dostupná, a jak se má klávesnice chovat. Kliknutím levým myšítkem se rozložení přepíná. pravý klik na panel Přidat na panel Indikátor klávesnice Nastavení jasu obrazovky Jednoduchý aplet sloužící k ovládání jasu obrazovky. Ovládat je možno bud posuvníkem po kliknutí na aplet, nebo najetím kurzorem na aplet a pak pomocí kolečka myši. pravý klik na panel Přidat na panel Brightness applet Zprávy o počasí Aplet zobrazující počasí v určitém městě. Na panelu se zobrazuje počasí a venkovní teplota. Po kliknutí na aplet se zobrazí podrobnější informace. pravý klik na panel Přidat na panel Zprávy o počasí Poznámky Aplet umožňující umist ování poznámek přímo na plochu. V nastavení lze upravit velikost i barvu poznámek. pravý klik na panel Přidat na panel Lepicí poznámky Sledování systému Aplet zobrazující základní informace o vytížení systému. Je možné zobrazit vytížení CPU, použití RAM a swapu, využití disku a sítě. pravý klik na panel Přidat na panel Sledování systému Zásuvka Zásuvka je vlastně rozšíření panelu dají se do ní umístit další aplety, které se již nevejdou na panel, a které člověk tak často nepotřebuje. Zásuvka se chová stejně jako panel a její nastavení je také stejné

25 Kapitola 4. První spuštění 24 (jen je možné nastavit navíc ikonu zásuvky). pravý klik na panel Přidat na panel Zásuvka Tipy a triky Úplné skrytí panelu Když nastavíte automatické ukrývání panelu, tak zjistíte, že vám vždy malá část panelu na okraji obrazovky zbude. Toto se dá jednoduše změnit pomocí nástroje gconf-editor. Spust te gconf-editor a přejděte do /apps/panel/toplevels/top panel screen0 pro horní panel, respektive /apps/panel/toplevels/bottom panel screen0 pro dolní panel a změňte hodnotu auto hide size z 6 na 0 (případně jinou, která vám bude vyhovovat). Obnovení standardního nastavení panelu Může se stát, že budete chtít panely vrátit do původního stavu. K tomu použijte v terminálu příkaz gconftool-2 --recursive-unset /apps/panel Aby se změna projevila, je nutné panel restartovat. pkill gnome-panel 4.2 Nautilus Nautilus je výchozí grafický správce souborů v Ubuntu. Hned po instalaci budete mít na ploše ikonku svého domovského adresáře, poklepáním na ni se vám spustí právě Nautilus. Ke svým adresářům se také můžete dostat přes nabídku Místa na horním panelu. Práce v Nautilu je velice intuitivní, stačí tahat myší a klikat. Nautilus vytváří dělá živé náhledy pro veškeré textové soubory, obrázky a videa. Operace se soubory Pokud chcete kopírovat nebo přesouvat soubory, stačí prostě přetáhnout soubory myší. Nautilus se snaží sám odhadnout, kterou operaci chcete udělat. Pokud chcete udělat jinou operaci, stačí táhnout soubor prostředním tlačítkem myši (místo levým). Po puštění tlačítka se vám rozevře nabídka s dostupnými operacemi. Když přetahujete soubor levým tlačítkem, můžete příslušnou operaci zvolit klávesovým modifikátorem. Při držení Shift při pouštění tlačítka se soubor přesouvá (kurzor je normální šipka), při držení Ctrl se soubor kopíruje (kurzor má u sebe plusko).

26 Kapitola 4. První spuštění 25 Obrázek 4.5: Správce souborů Nautilus Obrázek 4.6: Nautilus operace se soubory Změna pohledu na soubory Ve výchozím stavu vidíte adresáře a soubory jako velké ikony uspořádané do řádků. Tyto položky se dají uspořádat také jako seznam seřazený do jednoho sloupce, a to výběrem pohledu Zobrazit jako seznam v rozvinovací nabídce v pravém horním rohu. V obou pohledech se dá velikost ikon měnit tlačítky s ikonami lupy označenými plus a mínus. Uspořádání položek se dá nastavit pomocí nabídky Zobrazit Rozmístit položky. Pokud některou z těchto vlastností chcete nastavit jako výchozí způsob zobrazení, stačí si to lehce nastavit v nabídce Upravit Nastavení. Změna asociovaných programů s typem souboru Pokud chcete jistému typu souborů přiřadit jiný program, než jste měli nastavený doposud (například chcete přehrávat videa v jiném přehrávači než výchozím), změna je velice jednoduchá. Na daném souboru kliknete pravým tlačítkem Vlastnosti Otevřít s. Pokud je zde aplikace, kterou chcete nastavit jako výchozí, už vypsaná, stačí ji prostě označit. Pokud zde není, zvolte Přidat a vyberte ji ze seznamu, případně zadejte vlastní příkaz a označte ji. Ostatní programy vypsané v záložce Otevřít s se zobrazují po kliknutí na soubor pravým tlačítkem, takže takto můžete jednoduše soubor otevřít

27 Kapitola 4. První spuštění 26 jiným prohlížečem jednorázově. Obrázek 4.7: Nautilus nastavení asociací Záložky v panelu Místa V levé části Nautilu máte s největší pravděpodobností lištu zobrazující rychlé odkazy na nejdůležitější adresáře váš domovský adresář, vaši plochu, systém souborů, případné připojené disky a výměnná zařízení. Tyto odkazy jsou odděleny čarou, pod kterou si můžete přidat vlastní záložky pro rychlý přístup ke svým oblíbeným adresářům. Jednoduše chytněte adresář a přesuňte ho do panelu Místa, kde se vám vytvoří záložka. Váš pohyb po adresářích bude zase o něco jednodušší. Editace záložek je také možná přes nabídku Záložky Upravit záložky. Emblémy Pro zjednodušení orientace nebo pro zkrášlení si můžete na jednotlivé soubory či adresáře přidat jakési nálepky, tzv. emblémy. V levé liště Nautilu, kde máte nyní zobrazena Místa, stiskněte šipku a přepněte se na Emblémy. Poté táhnutím přeneste vybraný emblém na zvolenou ikonku. Emblémy se dají pomocí gumy zase vymazat. Emblémy můžete nastavit i přes pravý klik na soubor/adresář Vlastnosti Emblémy. Zobrazení skrytých souborů Výběr z menu: Zobrazit Zobrazovat skryté soubory Klávesová zkratka: Ctrl + H

28 Kapitola 4. První spuštění 27 Hledání souborů Nautilus má efektivní mechanismus pro vyhledávání souborů a adresářů. Ikona pro přístup je v horní liště, klávesová zkratka je Ctrl + F (jako v mnoha jiných aplikacích). Adresní řádek se změní na vyhledávací zadejte hledaný výraz, po chvíli se zobrazí výsledky. Výsledky můžete zpřesnit tím, že vyberete umístění, ve kterém se má vyhledávat a určíte typ hledaných souborů. Přidáte tedy (nebo naopak uberete) pomocí tlačítek plus a mínus další parametr ovlivňující vyhledávání. Výsledný seznam si můžete uložit a později se k němu vrátit: Soubor Uložit vyhledané jako. Obrázek 4.8: Nautilus vyhledávání Existuje ještě jeden typ hledání. Pokud při zobrazeném oknu Nautilu píšete jméno souboru (adresáře), který je kdesi na konci seznamu a vy ho nechcete namáhavě hledat očima, po napsání prvních pár znaků vám na něj skočí kurzor. Změna přístupových práv k souborům Pokud kliknete pravým tlačítkem na libovolný adresář či soubor a zvolíte Vlastnosti, máte možnost si v panelu Oprávnění nastavit přístupová práva k těmto souborům. Definovat je můžete pro sebe, svoji skupinu (v té jste většinou jen vy, takže žádný rozdíl) a všechny ostatní. Můžete tudíž například ostatním uživatelům zrušit právo číst soubory ve vašem adresáři, nebo je naopak zpřístupnit i pro zápis. Při stisknutí tlačítka Aplikovat oprávnění na obsažené soubory se stejná oprávnění, jako jste nastavili na adresář, nastaví i na všechny soubory uvnitř tohoto adresáře. Nastavení spustitelného příznaku u souboru Pokud si stáhnete nějaký soubor z Internetu, který následně chcete spustit, je nutné tomuto souboru nejprve nastavit příznak, že vůbec spustitelný je. Bez toho soubor nespustíte. (Toto je jedna z věcí, proč je na Linuxu o tolik těžší zavirovat si počítač nejde to udělat neúmyslně jedním kliknutím.) Klikněte na soubor pravým tlačítkem, zvolte Vlastnosti Oprávnění a zde zaškrtněte Povolit spouštění souboru

29 Kapitola 4. První spuštění 28 Obrázek 4.9: Nautilus oprávnění jako programu. Nyní už můžete skript pustit bud dvojím poklepáním, nebo v terminálu pomocí./soubor. 4.3 Adresářová struktura V linuxu je zvykem, že obyčejný uživatel má plný přístup pouze ke svému domovskému adresáři, který je umístěn v /home/uživatel. Jen do tohoto adresáře může zapisovat a nemůže mu tam zapisovat nikdo cizí. Ve svém adresáři si může dělat v podstatě cokoli chce. Uživatelovy programy si ukládají své konfigurační soubory do skrytých adresářů. Obyčejného uživatele by ještě mohl zajímat adresář /media, kde bývají připojené případné dodatečné souborové systémy (další disky, cdrom, flashdisky, fotoaparáty, apod). Správce systému zajímá především adresář /etc, kde jsou uloženy globální konfigurační soubory aplikací. Nainstalované aplikace si své soubory rozdělují do různých adresářů podle účelu a správce obvykle nemusí konkrétní umístění těchto souborů vůbec zajímat, nebot hledá většinou pouze zmíněné konfigurační soubory. Souborový systém

30 Kapitola 4. První spuštění 29 / Tzv. root (v překladu kořen, proto se mu také říká kořenový adresář) je vrcholem adresářové struktury jak v Linuxu, tak v ostatních unixových systémech. Z toho také vyplývá, že veškeré soubory dostupné v systému, at jsou fyzicky kdekoliv, spadají pod něj. /bin Základní binární spustitelné soubory, které se uplatní při zavádění systému (např. utilita mount pro připojování svazků apod.) a utility, které běžně používají i obyčejní uživatelé (např. mkdir, cp, příkazové interprety bash apod.). Obsahuje minimum potřebné k inicializaci systému do té míry, aby mohly být připojeny ostatní souborové systémy, provedena kontrola, oprava souborových systémů nebo obnova systému ze zálohy a konečně obsahuje vše potřebné k běhu systému v jednouživatelském režimu. /boot Tento adresář obsahuje soubory pro zavedení systému jako je obraz jádra, pomocné soubory zavaděče systému apod. Bývá zvykem dávat jej na samostatnou partition na počátek disku. To je jednak pro větší bezpečí souborů v něm uložených, ale především proto, že mnohé, zejména starší, BIOSy neumí bootovat z oblastí, které jsou za určitým počtem cylindrů. Obsahuje soubor vmlinuz-verze jádra to je kernel neboli jádro. /boot/grub V případě Ubuntu bývá standardně používán zavaděč systému Grub a v tomto adresáři se nalézá jeho základní konfigurační soubor /boot/grub/menu.lst, ve kterém je možné ovlivnit zavádění systému (např. parametry jádra, další spouštěné OS, pozadí startovací nabídky Grubu a další). /dev V linuxu jsou hardwarové komponenty počítače reprezentovány soubory. Tyto speciální soubory reprezentující zařízení naleznete zde a jsou tu všechna známá dostupná zařízení (myš, klávesnice, zvukové karty, disky, mechaniky, tiskárny...). Obsahuje skript MAKEDEV, který slouží k vytváření souborů zařízení. /etc Tento adresář obsahuje konfigurační soubory. Jsou zde např. soubory /etc/fstab (informace o tom, jaké svazky se mají připojit a kam), /etc/passwd a /etc/shadow (definují seznam uživatelů systému a jejich přístupová hesla), /etc/group (definuje skupiny uživatelů), /etc/inittab (konfigurace programu init, který řídí start systému) a řada dalších. /home Tento adresář obsahuje domovské adresáře všech uživatelů systému (s výjimkou administrátora). /lib Obsahuje základní sdílené knihovny potřebné pro běh programů v /bin a /sbin a moduly jádra (/lib/modules). /lost+found Zde se ukládají případné (částečně) obnovené soubory po nekorektním vypnutí nebo havárii systému. Tento adresář naleznete na každém oddíle vašeho disku se souborovým systémem ext3. /media Zde naleznete připojená multimediální zařízení (usb disky, cdrom atd.). Ubuntu používá tzv. pmount, který zajišt uje, že zařízení se připojí automaticky. Důležitým souborem pro pmount je /etc/mtab /mnt Zde bývají další připojená zařízení zaznamenaná v /etc/fstab

31 Kapitola 4. První spuštění 30 /proc Tento adresář slouží jako přípojný bod pro pseudosouborový systém jádra procfs. Pokud jej používáme nalezneme v něm informace o konfiguraci a stavu systému. Tvoří de facto obraz celého systému, s nímž pracujeme. Nejedná se o běžné soubory, ale o dynamicky generované systémové soubory, které přesně zachycují aktuální stav systému, jeho vytížení apod.. /root Domovský adresář uživatele root (správce systému). /sbin Systémové nástroje které se uplatní při zavádění či konfiguraci systému, na rozdíl od nástrojů umístěných v /bin nejsou určeny pro běžné používání obyčejnými uživateli (např. nástroje pro formátování disků fdisk, zakládání nebo opravu souborových systémů mke2fs a e2fsck, nástroje pro konfiguraci sítě apod.) /tmp Tento adresář slouží k vytváření dočasných pracovních souborů. Obvykle je pravidelně automaticky promazáván. /usr Zde jsou instalovány další aplikace a nástroje, které jsou součástí distribuce, ale které nejsou nezbytné pro start systému či běh v jednouživatelském režimu. Obsahuje mimo jiné podadresáře bin, sbin, lib podobně jako kořenový svazek. /var Tento adresář obsahuje data, která se během provozu systému mění a nelze jej sdílet. Obsahuje např. podadresář log, ve kterém se nachází systémové logy (tj. záznamy o činnosti systému), podadresář spool, který obsahuje tiskové fronty nebo fronty zpráv elektronické pošty, schránky elektronické pošty uživatelů apod. 4.4 Root a sudo V Linuxu (a Unixu obecně) existuje superuživatel jménem root. Obdobou roota ve Windows je Administrátor. Tento superuživatel může dělat naprosto cokoli, takže provádění běžné denní práce pod účtem superuživatele může být velice nebezpečné. Můžete napsat nesprávně příkaz a zhroutit si tak systém. Ideálně byste měli používat jen uživatele s takovými oprávněními, která jsou zrovna pro daný úkol potřeba. V některých případech je třeba použít účet roota, ale většinou (pro klasickou práci na počítači) úplně postačuje běžný uživatel. Výchozím nastavením Ubuntu je, že účet roota je zamčen, deaktivován. To znamená, že se nemůžete přihlásit jako root anebo použít příkaz su (příkaz pro změnu identity). Místo toho instalátor nastaví systém tak, aby správu počítače mohl provádět uživatel vytvořený při instalaci (tzn. prvně vytvořený uživatel), a to pomocí příkazu sudo. Ostatní uživatelé příkaz sudo používat nemohou, ale toto právo je jim možno udělit. To znamená, že v Terminálu můžete používat sudo pro příkazy vyžadující rootovská oprávnění. Všechny programy v nabídce, které budou vyžadovat heslo (např. aplikace v menu Systém Správa), použijí grafickou podobu sudo (zešedne obrazovka a objeví se políčko pro zadání hesla). Když sudo žádá o heslo, žádá o VAŠE UŽIVATELSKÉ heslo. To znamená, že žádné rootovské heslo není potřeba. Informace Heslo je standardně uloženo po dobu 15 minut. Po uplynutí této doby budete muset zadat heslo znovu.

32 Kapitola 4. První spuštění 31 Při psaní hesla v terminálu se vaše heslo nebude vůbec ukazovat na obrazovce, a to ani jako řada hvězdiček (******) důvodem je vaše bezpečnost, aby vaše heslo nemohl žádný člověk odpozorovat. Přesto se vámi zadané heslo skutečně píše! Pro spuštění grafických konfiguračních nástrojů s využitím sudo (s využitím správcovských oprávnění) stačí úplně obyčejně spustit program z nabídky. Program, pokud bude třeba, si o heslo sám řekne. Ke spuštění programů, které jsou normálně spouštěné uživatelem (např. gedit), s administrátorskými právy sudo, stiskněte Alt + F2 a spust te gksudo gedit. (sudo se používá u příkazů pracujících v Terminálu, gksudo se používá u spouštění grafických programů. K použití sudo v příkazové řádce, napište slovo sudo před daný příkaz, jak ukazují příklady sudo chown bob:bob /home/bob/* sudo /etc/init.d/networking restart Ke startu administrátorské konzole (ve které můžete používat administrátorské příkazy aniž byste každý museli opatřit předponou sudo) použijte sudo -i Upozornění NIKDY nepoužívejte sudo pro start grafických programů. Vždycky byste měli použít gksudo Přidání uživatelům právo spustit sudo Pro povolení dalšímu uživateli spravovat počítač pomocí sudo, otevřete nástroj Systém Správa Uživatelé a skupiny. Klikněte na požadovaného uživatele Vlastnosti Uživatelská oprávnění. Zaškrtněte Spravovat systém. Snadné používání sudo z Nautilu Pokud si nainstalujete balík nautilus-gksu a a znovu se přihlásíte, získáte možnost snadno spouštět aplikace a manipulovat se soubory pod správcovským oprávněním. Na libovolné složce či souboru pak v Nautilu v kontextové nabídce na pravém tlačítku myši přibude položka Otevřít jako správce. Upozornění Pokud spustíte program nebo otevřete složku pod správcovským oprávněním, dejte si pozor na to, abyste program zavřeli hned, jakmile dokončíte potřebnou činnost. Pokud byste s daným programem nebo Nautilem pod správcovským oprávněním manipulovali nejen se systémovými soubory ale i se soubory osobními, jejich přístupová práva budou změněna, a vy je pak jako obyčejný uživatel nebudete schopen přečíst.

33 Kapitola 5 Programové vybavení Programy, nebo chcete-li aplikace, jsou nejzákladnější součástí každého operačního systému. Bez dalších aplikací máte sice plně funkční operační systém, ale nemůžete v něm nic dělat. Ubuntu už v základní instalaci obsahuje několik desítek aplikací pro každodenní použití a další stovky je možno jednoduše doinstalovat. V této části naleznete všechny aplikace logicky rozčleněné podle použití. Na prvním místě naleznete aplikace, které jsou přítomny v základní instalaci, a pak jednu šířeji popsanou aplikaci alternativní. Další aplikace jsou zde pak pouze vyjmenovány. 5.1 Kancelářské balíky OpenOffice.org OpenOffice.org je kvalitní kancelářský balík pokrývající potřeby většiny uživatelů. Balík obsahuje textový editor, tabulkový procesor, nástroj pro tvorbu prezentací, grafický editor, databázový frontend a nástroj pro tvorbu matematických vzorců. Instalace Aplikace OpenOffice.org se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění K jednotlivým aplikacím se dostanete přes nabídku Aplikace Kancelář OpenOffice.org nástroj, případně Aplikace Grafika OpenOffice.org Kreslení. Nástroje jsou provázány, takže jdou spustit i jeden z druhého (například tvorba matematických vzorců přímo z textového editoru). GNOME Office GNOME Office je separátní kancelářské řešení pro pracovní prostředí GNOME. Tyto programy jsou lehčí a rychlejší než programy v OpenOffice.org za což se ovšem platí menším množstvím vlastností. GNOME Office se skládá z několika aplikací. Celý kancelářský balík lze nainstalovat balíkem gnome-office. Každá z těchto aplikací samozřejmě jde nainstalovat i zvlášt. 32

34 Kapitola 5. Programové vybavení 33 Obrázek 5.1: OpenOffice.org Textový editor AbiWord AbiWord je svobodný textový procesor podobný Wordu. Díky snadné přenositelnosti je dostupný pro mnoho operačních systémů. Podporuje široké spektrum formátů, kontrolu pravopisu a export souborů. Obrázek 5.2: Textový procesor AbiWord

35 Kapitola 5. Programové vybavení 34 Instalace Nainstalujte balík abiword. Spuštění AbiWord můžete spustit z nabídky Aplikace Kancelář AbiWord. Gnumeric Gnumeric je svobodný tabulkový procesor. Jelikož je postaven na knihovnách GTK+, je snadno přenositelný na různé systémy. Výhodou ve srovnání s OpenOffice Spreadsheet je rychlost a nenáročnost na systémové prostředky. Obrázek 5.3: Tabulkový procesor Gnumeric Instalace Nainstalujte balík gnumeric. Gnumeric můžete spustit z nabídky Aplikace Kancelář Tabulkový kalkulátor Gnu- Spuštění meric. Ostatní Mezi další balíky kancelářských aplikací patří například KOffice nebo komerční StarOffice od firmy Sun Microsystems. 5.2 Internetové prohlížeče Mozilla Firefox Firefox je výchozí webový prohlížeč v Ubuntu. Poznámka K Firefoxu je dostupná kompletně česká uživatelská příručka, kterou naleznete například na uzivatelska-prirucka/

36 Kapitola 5. Programové vybavení 35 Instalace Aplikace Mozilla Firefox se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Firefox můžete spustit z nabídky Aplikace Internet Mozilla Firefox. Obrázek 5.4: Internetový prohlížeč Mozilla Firefox Doplňky Funkčnost tohoto prohlížeče je možné rozšířit pomocí stovek různých doplňků. Více o doplňcích se můžete dovědět na jejich hlavní stránce Drtivá většina doplňků je nezávislá na použitém operačním systému. Tipy, triky Automatické označování textu v adresním řádku Pod Windows kliknutí do adresního řádku Firefoxu automaticky označí celý text. Standardně se pod Ubuntu takto Firefox nechová. Pokud chcete aktivovat tuto funkcionalitu, do adresního řádku v prohlížeči zadejte about:config a pak změňte hodnotu položky browser.urlbar.clickselectsall na true a restartujte prohlížeč. Doplňování při stisku ctrl+enter Do adresního řádku v prohlížeči zadejte about:config a pak změňte hodnotu položky browser.fixup.alternate.suffix na.cz.

37 Kapitola 5. Programové vybavení 36 Backspace jako zpět Pokud chcete, aby klávesa Backspace fungovala jako zpět, nikoliv jako posunutí stránky nahoru, do adresního řádku v prohlížeči zadejte about:config a pak změňte hodnotu položky browser.backspace action na 0. Opera Opera je známý a kvalitní internetový prohlížeč. Je dostupný zdarma. Instalace Nainstalujte balík opera. Spuštění Operu můžete spustit z nabídky Aplikace Internet Opera. Počeštění Opery Pokud chcete Operu počeštit, stáhněte si český lokalizační soubor z Opera Language Files. Bude se jmenovat například ouw910 cs.lng. Uložte si jej třeba do domovského adresáře. Pak si ve stejném adresáři otevřete Terminál a spust te příkaz: sudo mv ouw910 cs.lng /usr/share/opera/locale/ za ouw910 cs.lng samozřejmě nahrad te jméno staženého souboru. Nyní si můžete český jazykový soubor vybrat v Opeře v Tools Preferences Language Details User interface language a zvolte daný stažený soubor. Ostatní Mezi další oblíbené webové prohlížeče dostupné v Ubuntu patří například Epiphany, Konqueror nebo SeaMonkey Evolution Evolution je výchozí ový klient v pracovním prostředí Gnome. Evolution zvládá všechny základní služby jako POP3, IMAP, GroupWise atd. a zvládá i spolupráci s MS Exchange. Samozřejmostí je také kvalitní filtrace spamu. Kromě práce s y máte k dispozici i adresář kontaktů a kalendář s plánovačem. K dispozici je nástroj na synchronizaci s PDA. Instalace Evolution se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Evolution můžete spustit z nabídky Aplikace Internet Pošta Evolution.

38 Kapitola 5. Programové vybavení 37 Obrázek 5.5: Evolution Mozilla Thunderbird Thunderbird je oblíbený program pro správu pošty, diskusních skupin a RSS z rodiny Mozilla. Pomocí pluginu Lightning jej můžete rozšířit i o kalendář a plánovač. Obrázek 5.6: Mozilla Thunderbird Instalace Nainstalujte balík mozilla-thunderbird. Spuštění Thunderbird můžete spustit z Aplikace Internet Mozilla Thunderbird.

39 Kapitola 5. Programové vybavení 38 Ostatní Mezi další oblíbené ové klienty patří například KMail nebo klient integrovaný ve webovém prohlížeči Opera. 5.4 Komunikace Pidgin Pidgin (dříve Gaim) je internetový komunikátor. Jeho velká výhoda je použitelnost na mnoha platformách: Linux, BSD, MacOS X i Windows. Umí pracovat s protokoly Jabber, ICQ (AIM), MSN, Yahoo!, IRC, Gadu-Gadu a Zephyr. Umožňuje připojení na více těchto sítích najednou. To znamená, že si můžete psát s přáteli na všech podporovaných protokolech zároveň v jednom okně na mnoha záložkách. Pidgin podporuje mnoho funkcí z různých protokolů, jako přenos souborů, volitelné zprávy o stavu uživatele, upozornění na zprávy. Dále obsahuje velké množství pluginů, které umožňují rozšířit jej o různé zajímavé funkce. Instalace Aplikace Pidgin se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Pidgin můžete spustit z nabídky Aplikace Internet Komunikátor Pidgin. Nový účet Při prvním spuštění budete vyzváni k nastavení vašich účtů. K úspěšnému připojení musíte mít již vytvořen alespoň jeden účet. Klikněte na Přidat, vyberte požadovaný protokol a vyplňte všechny potřebné přihlašovací údaje. Jen pozor, jméno uživatele u ICQ je vaše číslo. SIM-IM SIM-IM (Simple Instant Messenger) je víceprotokolový internetový komunikátor. Podporuje všechny důležité protokoly (Jabber, ICQ, MSN, apod.), takže s ním můžete být připojeni zároveň na více sítích naráz. Instalace Nainstalujte balík sim. Spuštění SIM-IM můžete spustit z nabídky Aplikace Internet SIM IM. Ekiga Ekiga je standardní SIP a H.323 kompatibilní VoIP aplikace, sloužící pro IP telefonii a pořádání video konferencí. Umožňuje vám uskutečňovat zvukové a video hovory přes Internet se vzdáleným uživatelem, který vlastní potřebný hardware nebo software vyhovující standardům SIP nebo H.323. Ekiga je kompatibilní s Windows Messengerem a s většinou VoIP aplikací. Není však kompatibilní

40 Kapitola 5. Programové vybavení 39 Obrázek 5.7: Pidgin přidání ICQ účtu s programy Skype nebo Google Talk. Pokud máte správného SIP providera, můžete za pomoci Ekigy telefonovat i na klasické telefonní linky. Ekiga obsahuje podporu STUN, což jí umožňuje hladký provoz přes routery a firewally. První užití Když poprvé spustíte Ekigu, zapne se průvodce, který vám v několika krocích pomůže se správnou konfigurací. Je silně doporučeno použít tohoto průvodce. Až budete hotovi, a pokud budete mít svůj vlastní účet na stránce můžete provést test zavoláním na sip:500@ekiga.net. Můžete si tak zkontrolovat, zda se můžete připojit ke službě (SIP síti), zda je vaše nastavení zvuku v pořádku (uslyšíte sami sebe s mírným zpožděním), a zda vaše webová kamera funguje správně (uvidíte sami sebe). Jak nastavit Ekiga.net účet Až budete zaregistrování na jděte do nabídky Úpravy Účty Přidat Název účtu: ekiga.net nebo cokoliv co si přejete Registrátor: ekiga.net Uživatel: vaše přezdívka (nick) zvolená na ekiga.net Heslo: vaše heslo zvolené na ekiga.net

41 Kapitola 5. Programové vybavení 40 Obrázek 5.8: Telefonní aplikace Ekiga Instalace Aplikace Ekiga se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Ekigu můžete spustit z nabídky Aplikace Internet Ekiga WengoPhone WengoPhone je program pro komunikaci po internetu. Umožňuje jak psaní zpráv, tak hlasové a video konference. Je podobný známému programu Skype, na rozdíl od něj ovšem používá otevřené protokoly, takže není problém, aby druhý volající měl libovolné jiné zařízení či software. Umožňuje předplacené volání do pevných a mobilních sítí, posílání SMS, konference, spolupráci s libovolným SIP operátorem. Taktéž slouží jako komunikátor pro sítě Jabber, MSN, Yahoo! a ICQ. Instalace Nainstalujte balík wengophone. Spuštění WengoPhone můžete spustit z Aplikace Internet WengoPhone. Při spuštění se vás aplikace zeptá na uživatelské jméno a heslo. Zatím žádné nemáte, proto klikněte na odkaz pro novou registraci, otevře se vám internetový prohlížeč s formulářem. Vyplňte jméno, heslo a ovou adresu. ovou adresou se budete přihlašovat, ale ostatní uživatelé ji neuvidí. Poté už se můžete přihlásit, přidat si své známé a začít volat.

42 Kapitola 5. Programové vybavení 41 Ostatní Mezi další oblíbené komunikační programy patří například Kopete nebo Gajim. 5.5 Audio přehrávače Rhytmbox Rhytmbox je výchozí hudební přehrávač v Ubuntu. Rhytmbox má jednoduché uživatelské rozhraní inspirované Apple itunes: prohlížecí okno s hudební knihovnou, playlist na levé straně a vyhledávací seznam skladeb uspořádaný podle alba, žánru, umělce apod. na straně pravé. Uživatelé mohou prohlížet knihovnu a playlist podle umělců, alb a skladeb současně. Rhytmbox přehrává podcasty a proudy, integruje se s ipodem a konvertuje hudební CD s pomocí programu SoundJuicer. Rhytmbox používá systém GStreamer. Instalace Audio přehrávač Rhytmbox se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Rhytmbox můžete spustit z nabídky Aplikace Zvuk a Video Rhytmbox. Obrázek 5.9: Přehrávač hudby Rhytmbox Audacious Audacious je malý a rychlý audio přehrávač s mnoha podporovanými formáty založený na starším programu XMMS. Je založený na knihovnách GTK2, čemuž odpovídá i dobrá integrace do systému a podpora unicode. Podporuje skiny z XMMS a Winamp 2x. Je dostupných mnoho pluginů s rozšiřujícím funkcemi. Přehled volitelných balíků Zde naleznete seznam některých zajímavých balíků, kterými můžete rozšířit funkce této aplikace.

43 Kapitola 5. Programové vybavení 42 Obrázek 5.10: Hudební přehrávač Audacious audacious-plugins obsahuje pluginy pro přehrávání Audio CD, mp3, wma, aac, flac, alac, wave, alsa výstup, oss výstup a disk writer plugin. Nainstaluje se automaticky s balíkem audacious. audacious-plugins-extra kolekce různých pluginů: podpora LIRC (dálkové ovládání), podpora AudioScrobbler a Last.FM, různé vizualizace, alarm plugin a další audacious-crossfade různé užitečné efekty: crossfading (postupné zeslabení na konci přehrávaného souboru a zesílání na začátku dalšího, lze nastavit délku/hlasitost), fadein/fadeout (postupné zesílání/zeslabení na začátku/konci kolekce), continous output + gap-killer (umožní vyhnout se přerušování mezi skladbami), gap-killer (odstraní kráké oblasti ticha na začátku nebo konci mp3 souborů) a další funkce audacious-plugins-ugly nepodporované balíky ve vývoji u nichž nemůže být zajištěna bezchybná funkce Instalace Nainstalujte balík audacious. Spuštění Audacious spustíte z nabídky Aplikace Zvuk a Video Audacious. Ostatní Mezi další oblíbené audio přehrávače patří například XMMS, Banshee, Amarok nebo Beep Media Player.

44 Kapitola 5. Programové vybavení Video přehrávače Totem Totem je oficiální video přehrávač v pracovním prostředí GNOME. Je to také výchozí video přehrávač v Ubuntu. Totem přehrává jakýkoliv soubor podporovaný systémy Xine nebo GStreamer. Také umí přehrávat DVD (včetně menu a titulků) a VCD, SMIL, shoutcast, m3u a RealAudio playlisty. Umí také tvořit náhledy na videa, přehrávání v celé obrazovce, podporuje Xinerama, playlisty s módy opakování a náhodného řazení, ovládání posunu a hlasitosti, 5.1 prostorový stereo zvuk a přepínání rozlišení TV výstupu. Instalace Totem se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Totem můžete spustit z nabídky Aplikace Zvuk a Video Přehrávač filmů. Obrázek 5.11: Multimediální přehrávač Totem MPlayer MPlayer je velice mocný a všestranný multimediální přehrávač, který umí přehrávat všechny druhy svobodných multimediálních formátů, stejně jako většinu nesvobodných formátů. Instalace Nainstalujte balík mplayer. Spuštění MPlayer můžete spustit z nabídky Aplikace Zvuk a Video MPlayer Movie Player. Ostatní Mezi další oblíbené video přehrávače patří například VLC, GXine nebo Helix Player.

45 Kapitola 5. Programové vybavení 44 Prohlížení obrázků a správci fotografií Eye of Gnome Eye of Gnome (zkráceně EoG) je jednoduchý prohlížeč obrázků pro každodenní použití. Kromě prohlížení obrázků vám umožňuje nastavení daného obrázeku jako pozadí obrazovky, prohlížení na celé obrazovce a promítání snímků. Obrázek 5.12: Eye of Gnome prohlížeč obrázků Instalace Eye of Gnome se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Eye of Gnome můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství Prohlížeč obrázků. Běžnějším způsobem je ovšem prosté poklepání na obrázek. gthumb gthumb je dalším prohlížečem obrázků v Ubuntu. Na rozdíl od předchozího už zvládá i různé pokročilé funkce jako například základní úpravy obrázků (otáčení, převracení, ořezávání, změna jasu, kontrastu a barevnosti atp.), podporuje GIF animace a zvládá i vypalování fotografií na CD. Instalace gthumb se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění gthumb můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství Prohlížeč obrázků gthumb.

46 Kapitola 5. Programové vybavení 45 Obrázek 5.13: Pokročilý prohlížeč a editor obrázků gthumb F-Spot F-Spot je nástroj určený pro správu vašich fotografií. F-Spot je docela podobný předchozímu programu gthumb, ale je více zaměřený na fotografie k editačním nástrojům například přibývá odstranění červených očí apod. F-Spot také podporuje import fotografií z fotoaparátů. Instalace F-Spot se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění F-Spot můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství Správce fotografií F-Spot. Picasa Picasa je software, který vám pomáhá rychle hledat, upravovat a sdílet všechny fotky na vašem PC. Kdykoliv program otevřete, budou všechny vaše fotky automaticky nalezeny (včetně fotografií, na které jste již zapomněli) a setříděny do vizuálních alb organizovaných podle data s názvy složek, které snadno rozpoznáte. Picasa pochází z dílen internetového giganta Google a je to na něm poznat uživatelům webových služeb Google umožňuje například posílat obrázky mailem bez použití externí aplikace. Instalace Ze stránek projektu si stáhněte deb balík a poklikáním jej nainstalujte. Spuštění Picasu můžete spustit z nabídky Aplikace Grafika Picasa.

47 Kapitola 5. Programové vybavení 46 Obrázek 5.14: Picasa správce fotografií z dílen Google Ostatní Mezi další oblíbené správce obrázků a fotografií patří například GQview nebo digikam. 5.7 Grafické editory Gimp Gimp je jedním z těch známějších svobodných grafických programů, které lze v Ubuntu. Má velmi široké spektrum použití a lze jej bez nadsázky srovnávat s komerční aplikací Adobe Photoshop. Jediné, na co si musí uživatel přecházející z Photoshopu na Gimp přivyknout, je poněkud jiné ovládání programu. Gimp nabízí práci jako ve Photoshopu, panelové ovládání (dva panely a jedno či více oken s obrazem), efekty obrazu, křivky barev, automatické vyvážení barev,... Jeho další specialitou je možnost použít pluginy z Photoshopu. Instalace Gimp se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Gimp můžete spustit z nabídky Aplikace Grafika Grafický editor Gimp OpenOffice.org Kreslení OpenOffice.org Kreslení je součást kancelářského balíku OpenOffice. Je určen pro vytváření obrázků a diagramů.

48 Kapitola 5. Programové vybavení 47 Obrázek 5.15: Pracovní prostředí editoru Gimp Instalace Kreslení se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Kreslení můžete spustit z nabídky Aplikace Grafika OpenOffice.org Kreslení Inkscape Inkscape je propracovaný vektorový grafický editor. Obrázek 5.16: Vektorový grafický editor Inkscape

49 Kapitola 5. Programové vybavení 48 Instalace Nainstalujte balík inkscape. Spuštění Inkscape můžete spustit z nabídky Aplikace Grafika Vektorový editor Inkscape. Ostatní Mezi další oblíbené grafické editory patří například GNU Paint. 5.8 Vypalování Nautilus Tvůrce CD/DVD Tvůrce CD/DVD je součást správce souborů Nautilus a je dostupný hned po instalaci Ubuntu. Poskytuje pouze základní možnosti vypalování, ale mnoha uživatelům plně postačí. Vypálení datového CD/DVD Spust te si nástroj z nabídky Místa Tvůrce CD/DVD nebo vložte prázdné CD/DVD. Zvolíte-li Vytvořit CD/DVD, objeví se okno, kam můžete pouhým přetažením umístit soubory, které chcete vypálit. Obrázek 5.17: Vypalování s programem Nautilus Máte-li vše připraveno, klikněte na Zapsat na disk. Objeví se nabídka nastavení procesu vypalování, kde vše patřičně nastavte dle svých představ, a na závěr pomocí Zapsat zahajte vypalování. Kopírování CD/DVD Klikněte pravým myšítkem na ikonu CD/DVD na vaší ploše (případně v nabídce Místa Počítač) a z nabídky vyberte Kopírovat disk.

50 Kapitola 5. Programové vybavení 49 Kliknutím na Zapsat spustíme proces kopírování. Program vytvoří obraz média a poté vás požádá o nové médium, na které původní médium zkopíruje. Mazání CD/DVD-RW Proces mazání media nelze samostatně vyvolat, ale pokusíte-li se něco vypálit na přepisovatelné médium, které není prázdné, objeví se automaticky nabídka, jestli chceme medium vyčistit. Instalace Nautilus Tvůrce CD/DVD se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Nautilus Tvůrce CD/DVD můžete spustit z nabídky Místa Tvůrce CD/DVD. Brasero Brasero je aplikace určená k vypalování CD/DVD pro pracovní prostředí Gnome. Je navrženo pro co nejsnazší ovládání a umožňuje mnoho pokročilých funkcí. Obrázek 5.18: Vypalovací program Brasero Instalace Nainstalujte balík brasero. Spuštění Brasero můžete spustit z nabídky Aplikace Zvuk a Video Brasero. Ostatní Mezi další oblíbené vypalovací programy patří například Gnome Baker, K3B nebo Graveman.

51 Kapitola 5. Programové vybavení Správa souborů Nautilus Nautilus je výchozí grafický správce souborů v Ubuntu. Hned po instalaci budete mít na ploše ikonku svého domovského adresáře, poklepáním na ni se vám spustí právě Nautilus. Ke svým adresářům se také můžete dostat přes nabídku Místa na pracovní ploše. Práce v Nautilu je velice intuitivní, stačí tahat myší a klikat. Nautilus vám dělá živé náhledy pro veškeré textové soubory, obrázky a videa. Instalace Nautilus se nachází v základní instalaci Ubuntu. Spuštění Nautilus můžete spustit z nabídky Místa. Poznámka Více o správci souborů Nautilus se můžete dočíst v kapitole První spuštění. GNOME Commander GNOME Commander je dvou panelový souborový manažer klasického stylu. Obrázek 5.19: GNOME Commander klasický dvou panelový správce souborů Instalace Nainstalujte balík gnome-commander. Spuštění GNOME Commander můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství GNOME Commander.

52 Kapitola 5. Programové vybavení 51 Ostatní Mezi další oblíbené správce souborů patří například Thunar, Krusader nebo mucommander Textové editory Gedit Gedit je výchozím textovým editorem v Ubuntu. Splňuje většinu (i náročnějších) požadavků jako je práce se záložkami, zvýrazňování syntaxe, zákl. programátorské funkce, číslování řádků apod. Instalace Gedit se nachází ve výchozí instalaci Ubuntu. Spuštění Gedit můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství Textový editor. Leafpad Leafpad je malý textový editor v GTK. Jeho výhodou je velmi rychlý start. Má jen ty nejzákladnější funkce. Neznamená to ovšem, že by byl nepoužitelný. Leafpad automaticky rozpoznává kódování souboru, včetně Unicode. Umí například číslovat řádky nebo automaticky odsazovat. Instalace Nainstalujte balík leafpad. Spuštění Leafpad můžete spustit z nabídky Aplikace Příslušenství Leafpad. Ostatní Mezi další oblíbené textové editory patří například Mousepad, Emacs nebo Vim Wine Wine je speciální nástroj, který vám dovolí běh většiny aplikací určených pro Windows. Nevyžaduje nainstalované MS Windows, nebot je zcela svobodným a na Microsoftu nezávislým projektem. Pokud však máte Windows nainstalované, můžete volitelně používat jeho knihovny. Wine udržuje rozsáhlou databázi programů s hodnocením, jak dobře pod ním fungují. Tuto databázi naleznete na stránkách Instalace Nainstalujte balík wine.

53 Kapitola 5. Programové vybavení 52 Instalace programů K nainstalování aplikací pro Windows stačí poklepáním spustit instalátor programu. To spustí daný soubor pomocí Wine. Instalátor by měl běžet stejně jako pod Windows a začít s instalačním procesem. Z příkazové řádky spustíte instalátor příkazem wine soubor.exe, případně msiexec /i soubor.msi. Programy se instalují do skrytého adresáře.wine/drive c v domovském adresáři. Do toho adresáře se nejsnadněji můžete dostat pomocí Aplikace Wine Browse C:\ Drive. Spouštění nainstalovaného programů Většina programů při instalaci umístí spouštěč do nabídky Aplikace Wine případně do domovského adresáře, odkud by se měly dát spustit. Odstranění aplikací Nainstalované programy můžete odinstalovat pomocí odinstalačního programu, který spustíte v Aplikace Wine Uninstall Wine Software, případně příkazem unistaller. Nastavení Nastavení Wine spustíte v Aplikace Wine Configure Wine, případně příkazem winecfg. Nastavení jednotlivých aplikací 1. Přejděte do záložky Programy 2. Klikněte na Přidat aplikaci 3. Vyberte.exe soubor programu 4. Dolní nabídka umožňuje vybrat, pod kterou verzí Windows má program běžet. Také změny v záložkách Grafika a Knihovny změní pouze nastavení vybrané aplikace Přidání dalšího disku V záložce Disky stiskněte tlačítko Autodetekce. Tím se automaticky přidá hned několik disků z nalezených cest. Případně si další doplňte ručně Instalace programů Poznámka Tato část se zabývá pouze základními aspekty instalací softwaru v Ubuntu a nezabíhá do větších detailů. Rozsáhlejší návody pro instalaci softwaru včetně úprav zdrojů a pokročilejších metod instalace softwaru naleznete v kapitole Nastavení a konfigurace systému.

54 Kapitola 5. Programové vybavení 53 Instalace programů v Ubuntu (a Linuxu obecně) se liší od způsobu instalace programů v majoritních operačních systémech. V Ubuntu nemusíte procházet webové stránky programů, hledat tam instalační soubory, ty stahovat a pak následně instalovat. Zde místo toho existují balíky a zdroje. Balík je obdoba instalačního souboru, obsahuje soubory daného programu. Zdroj je úložiště, většinou na internetu, které obsahuje stovky a tisíce balíků. Tvůrci distribuce Ubuntu poskytují uživatelům zdroje obsahující většinu softwaru, který kdy mohou potřebovat. Zdroje dovolují vašemu operačnímu systému také automaticky aktualizovat veškerý nainstalovaný software, aniž byste se museli o cokoliv starat. Proto instalace spočívá v pouhém vybrání příslušného balíku ze zdroje a zadání pokynu k instalaci. Instalační program už vše sám stáhne a nainstaluje. Instalace programů je tudíž mnohem jednodušší. Další výhodou je, že víte, že balíkům z ubuntu zdrojů můžete věřit, a tudíž si neinstalujete žádný záškodnický software, jak se může stát u instalací pod majoritními operačními systémy. Pokud tedy chcete nainstalovat nějaký program, použijte správce balíků (viz návod dále) a vyhledejte v seznamu požadovaný program. Je velice pravděpodobné, že software je pro vás už předpřipraven stačí párkrát kliknout a vše bude nainstalováno během několik okamžiků. Pokud se stane, že daný program není ve zdrojích Ubuntu, pak se teprve podívejte na webovou stránku jeho výrobce. Na této stránce může být ke stažení balík, který nainstalujete samostatně. Tento přístup má ovšem tu nevýhodu, že vám nebude Ubuntu automaticky hlídat novější verze programu. Balíky Balík Ubuntu je soubor s příponou.deb. Tento balík obsahuje důležité soubory programu. Jeden balík může záviset na dalších balících, tzv. závislostech. Závislé balíky za vás vyřeší instalační správci. Balík nainstalujete jednoduše dvojitým poklepáním. Spustí se vám jednoduchý manažer, který vám jej dovolí nainstalovat, nebo vám sdělí důvod, proč nainstalovat nejde. Než se ale vrhnete na shánění balíků a jejich instalaci, zastavte. Ubuntu má jednodušší způsob instalace, který toto všechno dělá za vás instalaci programů ze zdrojů. Zdroje Zdroj (jinak repozitář) je jakési velké shromaždiště balíků (připravených programů), ve kterém si můžete požadovaný program najít, stáhnout a nainstalovat. Ubuntu má připraveno několik zdrojů obsahující velký počet aplikací. Se zdroji umí pracovat více programů, je jen na vás, který si vyberete, a ve kterém budete pracovat. Instalace ze zdrojů Pro instalaci ze zdrojů existuje mnoho nástrojů. Nejjednodušším a uživatelsky nejpřívětivějším je nástroj Přidat/Odstranit. Pokročilejším a s více funkcemi je nástroj Synaptic. Přidat/Odstranit Přidat/Odstranit je nejjednodušší grafický správce balíků. Spustíte ho z nabídky Aplikace Přidat/Odstranit. Programy jsou logicky rozčleněny do kategorií (levý sloupec). V pravém horním rámečku naleznete seznam dostupného softwaru, v pravém dolním rámečku se pak zobrazuje popis označeného pro-

55 Kapitola 5. Programové vybavení 54 Obrázek 5.20: Přidat/Odstranit gramu. Jakmile si vyberete program, který chcete nainstalovat, stačí jej vybrat (zatrhnout rámeček) a stisknout Uplatnit změny. Program se sám stáhne a nainstaluje a po dokončení vám oznámí, kde ho v nabídce Aplikace najdete (pokud jste si instalovali grafický program, tak bude pravděpodobně v nabídce Aplikace Grafika). Tento nástroj obsahuje jen vybrané aplikace. Mnoho dalších můžete zobrazit vybráním možnosti Všechny dostupné aplikace, přesto tu řada balíků zobrazena není. Všimněte si, že v tomto nástroji se dá pěkně vyhledávat pomocí políčka v pravém horním rohu, bud jen v dané kategorii, nebo ve všech kategoriích softwaru.. Poznámka Na složitější operace s balíky (například odebrání balíků, které mají další balíky jako závislosti) nebo zobrazení seznamu opravdu všeho dostupného softwaru si budete muset spustit pokročilejší nástroj, například Synaptic Synaptic Synaptic je pokročilý grafický správce balíků. Spustíte ho z nabídky Systém Správa Synaptic. Před instalací nového softwaru se doporučuje obnovit si seznam dostupných programů pomocí tlačítka Obnovit. Příslušný program najdete pomocí Hledat, kde zadáte jméno hledaného balíku, následně ho přes pravé tlačítko myši označíte pro instalaci a pak jen stisknete Použít. Úprava seznamu zdrojů Už jsme si řekli, že v Ubuntu máme od tvůrců distribuce předpřipravené zdroje obsahující mnoho softwaru. Ve výchozím stavu jsou však aktivovány pouze základní z nich, aby se uživatel-začátečník

56 Kapitola 5. Programové vybavení 55 Obrázek 5.21: Správce balíků Synaptic neztratil v záplavě programů. Bohužel, mnoho důležitého softwaru (jako jsou audio/video kodeky pro přehrávání MP3, filmů apod.) je obsaženo pouze v rozšířených zdrojích (z důvodů nesvobodných licencí, apod.) a nikoli v základních. Proto uživatel, který si potřebuje nainstalovat software nedostupný v základních zdrojích, si tyto rozšířené zdroje musí aktivovat, neboli uvědomit operační systém, že je má také používat. Do seznamu zdrojů si můžeme dodat i další (neoficiální) zdroje a tím rozšířit repertoár dostupného softwaru. Za kvalitu a bezpečnost programů z těchto zdrojů už však Ubuntu tým neručí. Automatické aktualizace Jednou z výhod používání zdrojů jsou automatické aktualizace. Ty se netýkají jen systému samotného, ale i všech nainstalovaných aplikací. Ubuntu vás samo upozorní, pokud se ve zdrojích vyskytnou novější verze programů, bezpečnostní záplaty systému a podobně. Jednoduše klikněte na ikonu aktualizace, která se zobrazí v pravém horním rohu, zadejte své heslo a nechte systém, at vše sám zaktualizuje. Poznámka Mít aktualizovaný systém je velice důležité, nebot takto ochraňujete svůj počítač a vaše data proti případným chybám v programu nebo útočníkům napadajícím nezáplatované počítače.

57 Kapitola 5. Programové vybavení 56 Obrázek 5.22: Automatická aktualizace systému pomocí Správce aktualizací

58 Kapitola 6 Nastavení a konfigurace systému V Ubuntu není žádné centrum nastavení jako například Ovládací panely v MS Windows. Konfigurační nástroje jsou samostatné a naleznete je v nabídce Systém Volby (kde se nachází především uživatelská nastavení) a Systém Správa (kde naleznete hlavně systémové nástroje). Poznámka V následující tabulce naleznete stručný přehled všech nástrojů, které jsou k dispozici v Ubuntu. Pouze u některých nástrojů jsou uvedeny části této kapitoly, kde jsou podrobněji popsány jejich funkce. Nástroje, u kterých není podrobný popis uveden jsou bud velmi jednoduché a jejich ovládání je velice intuitivní, nebo jsou funkce které poskytují velmi málo používané a vy je s největší pravděpodobností nebudete potřebovat. Volby Název Popis Podrobnější informace Hlavní nabídka Úprava nabídek Aplikace a Systém Informace o hardwaru Informace o hardwaru ve vašem počítači Klávesnice Nastavení rozložení klávesnice Klávesové zkratky Nastavení klávesových zkratek Klávesové zkratky 69 Myš Nastavení citlivosti a rychlosti kurzoru Nastavení indexování Úprava indexování souborů pro vyhledávání Nabídky a lišty nástrojů Vzhled nabídek a nástrojových lišt Okna Nastavení chování oken O mně Nastavení informací o uživateli, změna hesla Preferované aplikace Volba preferovaných aplikací Proxy sítě Nastavení proxy Rozlišení obrazovky Nastavení rozlišení a frekvence obrazovky Sezení Programy při přihlášení, běžící procesy Správa napájení Správa napájení u přenosných počítačů Šetřič obrazovky Nastavení a výběr šetřiče obrazovky Volby Bluetooth Nastavení zařízení Bluetooth Výměnná zařízení a média Chování při připojení různých zařízení Výchozí tiskárna Volba výchozí tiskárny systému Vzdálená pracovní plocha Nastavení vzdálené pracovní plochy Vzhled Úprava vzhledu prostředí Ubuntu oku lahodící 80 Zařízení PalmOS Komunikace počítače s tímto zařízením Zvuk Zvuková zařízení a systémové zvuky 57

59 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 58 Správa Název Popis Podrobnější informace Datum a čas Nastavení systémového času a data Jazyková podpora Volba jazyka systému Vícejazyčný systém 66 Nástroje pro sít Zařízení, ping, sken portů atp. Obrazovky a gr. karty Nastavení ovladačů gr. karet a obrazovek Přihlašovací okno Nastavení přihlašovací obrazovky Sdílené adresáře Sdílení adresářů přes NFS nebo Sambu Sít Nastavení sít ových připojení Sledování systému Informace o systému a běžících procesech Sledování systému 70 Služby Správa služeb spouštěných při startu Správce aktualizací Aktualizace systému Správa softwaru 60 Správce balíků Synaptic Správce balíků Synaptic Správa softwaru 60 Správce klíčenek Politika hesel v Ubuntu Správce nesvobodných ovl. Nesvobodné ovladače Systémový protokol Prohlížení logovacích souborů Sledování systému 70 Tisk Správa tisku a tiskáren Uživatelé a skupiny Správa uživatelů, oprávnění Uživatelé a skupiny 70 Zdroje softwaru Úprava zdrojů softwaru Zdroje softwaru Zdroje softwaru Úprava seznamu zdrojů Z hlavní nabídky zvolte Systém Správa Zdroje softwaru Na prvním panelu je seznam povolených typů zdrojů. Ve výchozím stavu je povoleno main, restricted a zdrojový kód. Pro zprovoznění velké části nepodporovaných a nesvobodných aplikací (např. multimediální kodeky) budete potřebovat aktivovat také zdroje universe a multiverse. Zdrojový kód s klidným srdcem deaktivujte, to je důležité pouze pro programátory. Dále máte možnost vybrat si zrcadlo zdroje. Bud můžete použít hlavní server, nebo lokální server pro Českou republiku. Samozřejmě doporučujeme používat lokální české zrcadlo, bývá méně vytížené a software se z něj stahuje rychleji. Pokud byste s ním měli problém (zrovna dočasně nefungovalo), není problém zvolit a vyzkoušet jiné. Na panelu Software třetí strany doporučujeme aktivovat partnerský zdroj Canonicalu. Nacházejí se tam některé často používané komerční aplikace, jako je například Opera nebo RealPlayer. Více o softwaru třetích stran se můžete dovědět v části neoficiální zdroje. Neoficiální zdroje I když jsou zdroje velice rozsáhlé, občas se najde software, který tam někomu chybí, a proto zprovozní vlastní zdroj obsahující tento software. Také se ve zdrojích Ubuntu nemohou nalézat některé právně problematické věci (problémy s patenty). Proto například pro stáhnutí w32codecs (kodeky z Windows pro přehrávání zejména WMV a WMA formátů) je nutné přidat si neoficiální zdroj.

60 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 59 Obrázek 6.1: Zdroje softwaru oficiální zdroje Obrázek 6.2: Zdroje softwaru zdroje třetích stran Upozornění Tým Ubuntu nemůže zajistit bezproblémovost cizích zdrojů. Cizí zdroje vám mohou kompletně znefunkčnit systém! Vždy si ověřte, že daný neoficiální zdroj je určen pro vaše vydání Ubuntu. Zdroj pro jinou verzi Ubuntu vám může poškodit celý systém! Pokud chcete přidat neoficiální zdroj, otevřete si panel Software třetí strany, klikněte na tlačítko Přidat a zkopírujte tam příslušný APT řádek zdroje (který jste získali v níže uvedeném seznamu neoficiálních zdrojů nebo někde na webové stránce zdroje). Zdroje se dají pomocí zatržítek lehce aktivovat a deaktivovat.

61 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 60 Podepsané zdroje Některé zdroje mohou mít uvedeno, že jejich použití je možné pouze při uložení jejich GPG klíče v systému. To má jako důsledek vyšší spolehlivost zdroje. Uložení klíče lze provést několika způsoby: Pokud máte klíč přímo jako soubor, v nástroji Zdroje softwaru využijte panel Ověření. Pokud znáte internetovou adresu ke klíči, proved te v Terminálu následující příkaz (s náhradou adresy za správnou): wget -q -O - sudo apt-key add - Nejznámější neoficiální zdroje Canonical zdroj partnerského softwaru Firma Canonical, stojící za distribucí Ubuntu, zřídila zdroj obsahující komerční software třetích stran partnerů Ubuntu. Většinou se tam nachází Opera, RealPlayer, VMware Server, a podobně. Tento zdroj je hned po instalaci přednastavený v aplikaci Zdroje softwaru, ačkoliv není ve výchozím stavu zapnutý. V panelu Zdroje třetí strany aktivujte APT řádek: deb gutsy partner Medibuntu Zdroj Medibuntu obsahuje množství nesvobodného softwaru, který kvůli licencím nemůže být zahrnut v oficiálních zdrojích Ubuntu. Obsahuje například w32codecs (což jsou Windows kodeky pro přehrávání WMA a WMV souborů), DVD knihovnu, Skype, Google Earth, Adobe Acrobat a další. Tento zdroj je podepsán GPG klíčem, přidejte si ho mezi důvěryhodné klíče příkazem: wget -q -O- sudo apt-key add - V panelu Software třetí strany přidejte APT řádek: deb gutsy free non-free 6.2 Správa softwaru Přidat/Odstranit Přidat/Odstranit... je základní nástroj pro instalaci a odstraňování programů. Jeho rozhraní je velmi jednoduché a přehledné, tudíž se s ním začínající uživatel naučí pracovat velmi rychle. Je také podobný ovládacímu panelu Přidat a odebrat programy v MS Windows, a proto je velmi vhodný pro uživatele přecházející z tohoto systému. Program najdete v nabídce Aplikace Přidat/Odstranit na hlavní (horní) liště.

62 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 61 Obrázek 6.3: Přidat/Odstranit aplikace Práce s programem Horní lišta obsahuje pole Hledat, které slouží k vyhledávání aplikací podle názvu a popisu. V poli Zobrazit si můžete zvolit filtry pro zobrazení. Na výběr jsou tyto možnosti: Všechny dostupné aplikace zobrazí všechny nainstalované i nenainstalované aplikace Všechny svobodné aplikace zobrazí pouze svobodné aplikace, tj. splňující myšlenku Ubuntu o volném šíření aplikací Podporované aplikace zobrazí aplikace, u kterých je zaručena funkčnost v Ubuntu Aplikace třetích stran zobrazí nepodporované komerční aplikace, dodávané externími výrobci Nainstalované aplikace vypíše pouze ty aplikace, které již máte ve svém počítači nainstalované V levém sloupci jsou aplikace zařazeny do různých kategorií. To je velice vhodné pokud nehledáte jednu určitou aplikaci, ale zajímá vás určitá skupina aplikací. Například pokud hledáte přehrávač multimédií, ale žádný neznáte, tak zvolíte kategorii Zvuk a Video a zde si vyberete ten, který vám bude nejvíce vyhovovat. V pravé horní části se vypisuje obsah zvolené kategorie nebo výsledek hledání. První sloupec značí, zda je aplikace nainstalovaná či nikoliv. Pokud je čtvereček prázdný, aplikaci nainstalovanou nemáte, pokud je zaškrtnutý, aplikace je již nainstalovaná. Kliknutím na čtvereček a tlačítkem Uplatnit změny se dá aplikace nainstalovat nebo odinstalovat. V druhém sloupci je ikona aplikace, její název a krátký popis. Kliknutím na název sloupce se dá obsah řadit. Ve třetím sloupci je zobrazena popularita dané aplikace jak často si lidé tuto aplikaci instalují. V pravé dolní části se opět zobrazuje ikona aplikace a její krátký popis. Za tímto krátkým popisem následují pomocné ikonky. Pokud na nich necháte chvíli kurzor myši, tak se zobrazí jejich význam. Obvykle se jedná o logo některé z distribucí (Ubuntu, Kubuntu, atd.) což znamená, že aplikace je vhodná pro danou distribuci (bude fungovat i v ostatních distribucích, ale už s nimi nemusí být tak těsně svázaná a mohou chybět některé funkce). Za ikonkami následuje úplný popis programu.

63 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 62 Spodní lišta obsahuje tlačítko Nápověda, které vám zpřístupní anglicky psanou nápovědu. Tlačítko Uplatnit změny slouží k okamžitému provedení změn (instalace nebo odinstalace programů). Tlačítkem Zrušit zrušíte všechny dosud neuložené změny a program se vypne. Tlačítkem Volby se dostane k nastavení zdrojů softwaru. Správce balíků Synaptic Synaptic je grafický nástroj sloužící ke správě balíků v Ubuntu. Kombinuje jednoduchost grafického uživatelského rozhraní se silou konzolového nástroje apt-get. Můžete instalovat, odebírat, konfigurovat a aktualizovat softwarové balíky, procházet, třídit a hledat v seznamu dostupného software, spravovat zdroje nebo aktualizovat celý systém. Synaptic vás informuje o závislostech (dalších balících potřebných pro balík, který jste si zvolili) stejně jako o konfliktech s jinými balíky už ve vašem systému nainstalovanými. Pro spuštění Synapticu zvolte Systém Správa Synaptic. Obrázek 6.4: Správce balíků Synaptic Hlavní okno je rozděleno do tří sekcí: prohlížeč balíků vlevo, seznam balíků vpravo nahoře, a detaily balíku vpravo dole. Stavová lišta ukazuje rychlý náhled na stav vašeho systému. Prohlížení databáze balíků Je možné lehce prohlížet seznam dostupných balíků podle sekce, stavu balíku, vlastních filtrů nebo nedávných vyhledávání. Klikněte na příslušné tlačítko na spodku levé části okna. Můžete si vytvářet vlastní filtry. Podívejte se na sekci Filtry pro detaily. Pro hledání v seznamu balíků podle jména nebo popisu, klikněte na tlačítko Hledat v nástrojové liště. Po kliknutí na balík pravým myšítkem a zvolení Vlastnosti si můžete prohlédnout detaily balíku jako jsou jeho velikost, jeho závislosti, požadované nebo doporučené dodatečné balíky a krátký popis. Krátký popis se také zobrazuje v pravém dolním okně programu.

64 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 63 Přidávání nebo odebírání programů Před jakoukoliv instalací nebo hledáním balíku je doporučeno zmáčknout tlačítku Obnovit či použít zkratku Ctrl + R, aby si Synaptic aktualizoval z Internetu seznam dostupných programů Instalace balíku Pravým myšítkem klikněte na balík a zvolte Instalovat z kontextového menu, nebo zmáčkněte Ctrl + I. Pokud balík potřebuje instalaci dodatečných balíků, objeví se dialogové okno. Stiskněte Vybrat pro povolení instalace dodatečných balíků. Poznámka Synaptic vás varuje, pokud by váš výběr byl v konfliktu s balíky, které už jsou nainstalovány ve vašem systému. Pokud se toto stane, dialogové okno vám ukáže i balíky, které musí být odebrány. Pokud si nejste jisti, že nepotřebujete dané odstraňované balíky, ujistěte se, že si vyhledáte k čemu slouží, předtím než potvrdíte změny. Jakmile jste spokojeni se svým výběrem, klikněte na tlačítko Použít v panelu nástrojů, nebo zmáčkněte Ctrl + P. Objeví se dialogové okno se souhrnem změn, které budou provedeny. Potvrd te změny kliknutím na Použít. Odebrání nebo kompletní odebrání balíku Klikněte pravým myšítkem na balík a zvolte Odebrat z kontextového menu Jakmile jste spokojeni se svým výběrem, klikněte na tlačítko Použít v nástrojové liště nebo stiskněte Ctrl + P. Objeví se dialogové okno se souhrnem změn, které budou provedeny. Potvrd te tyto změny kliknutím na Použít. Poznámka Volba Kompletně odebrat říká Synapticu, aby odebral i všechny konfigurační soubory, které k danému balíku náleží. Aktualizace balíku Zmáčkněte tlačítko Obnovit nebo stiskněte Ctrl + R, aby si Synaptic aktualizoval seznam softwaru. Klikněte pravým myšítkem na balík a zvolte Aktualizovat z kontextového menu, nebo stiskněte Ctrl + U. Jakmile jste spokojeni se svým výběrem, klikněte na tlačítko Použít v nástrojové liště nebo stiskněte Ctrl + P. Objeví se dialogové okno se souhrnem změn, které budou provedeny. Potvrd te tyto změny kliknutím na Použít. Poznámka Balíky není nutné aktualizovat ručně, stará se o to sám systém. Promazání vyrovnávací paměti balíků Balíkovací systém si uchovává stažené balíky programů pro případnou opětovnou instalaci nebo řešení problémů. Pokud máte na disku málo místa, můžete tuto vyrovnávací pamět promazat a ušetřit až několik set MB prostoru. Klikněte Nastavení Nastavení Soubory Odstranit balíky z vyrovnávací paměti.

65 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 64 Stavové ikony V nabídce Nápověda Popis k ikonám naleznete seznam ikon charakterizujících stav balíků. Obrázek 6.5: Legenda ke stavovým ikonám Pokročilé metody instalace Poznámka Následující text je určen pro pokročilé uživatele a popisuje složitější způsoby správy softwaru, které poskytují více možností nebo umožňují spravovat systém z Terminálu. apt apt je nástroj pro manipulaci s balíkovacím systémem z příkazové řádky. Mezi nejdůležitější příkazy patří příkaz pro instalaci balíku sudo apt-get install název balíku a příkaz pro odstranění balíku sudo apt-get autoremove název balíku dpkg dpkg vám umožňuje nainstalovat nebo odebrat jednotlivý balík. Mezi nejdůležitější příkazy tedy patří příkaz pro instalaci balíku sudo dpkg -i balík.deb

66 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 65 a pro odstranění balíku sudo dpkg -r název balíku Instalátory Tyto soubory představují samostatný spustitelný soubor, který vám zobrazí instalátor (bud grafický nebo textový) a provede vás instalací programu. Většinou mívají příponu.run,.bin či.sh. Nejdříve si na stránkách programu ověřte, zda je možné tento instalátor použít ve vašem vydání Ubuntu. Pokud ano, nastavte na souboru spustitelný příznak, a pak jej spust te (lepší je spouštět v Terminálu, mnoho z nich má pouze textovou instalaci):./soubor.sh Pokud má být instalace spuštěna s právy správce systému, zadejte sudo./soubor.run Binární archivy Binární archiv představuje archiv (s příponami.tar.gz,.tar.bz2,.zip a dalšími), který obsahuje předpřipravenou spustitelnou verzi programu. Pozor, v těchto archivech může být i pouhý zdrojový kód, který vám k ničemu nebude na stránkách programu by to mělo být viditelně rozlišeno slovy source (zdrojový kód) a binary (binární instalátor). Archiv jednoduše rozbalte, najděte spouštěcí soubor, a ten spust te. Pokud chcete program přístupný pro všechny uživatele, většinou se používá adresář /opt: cd /opt sudo tar xvzf /cesta/soubor.tar.gz případně sudo tar xvjf /cesta/soubor.tar.bz2 Zdrojové kódy Instalace ze zdrojových kódů, tzv. kompilace, je naprosto poslední volbou při instalaci programů. Obyčejný uživatel by se s ní za celý svůj život neměl setkat. Pokud chcete program kompilovat, pravděpodobně jste něco špatně pochopili. Zdrojové kódy se většinou vyskytují v souborech s příponami.tar.gz nebo.tar.bz2 a bývají označeny jako source (v souborech těchto přípon mohou být i přímo spustitelné soubory, a ty se pak označují binary to je pak binární archiv).

67 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému Vyhrazené formáty Ubuntu usiluje o to, aby každý kus softwaru byl dostupný pod licenčními podmínkami navrženými v licenční politice Ubuntu. Patentová a copyrightová omezení komplikují možnosti svobodných operačních systémů distribuovat software podporující nesvobodné formáty. Závazek Ubuntu k distribuci pouze svobodného softwaru ve svém výchozím stavu znamená, že nesvobodné multimediální formáty nejsou zprovozněny automaticky. Následováním níže popsaných postupů butede moci v Ubuntu přehrávat nejpopulárnější nesvobodné multimediální formáty, včetně DVD, MP3, Quicktime, Windows Media a dalších. Pokud se vám toto vše zdá jako nadbytečná práce, prosím mějte na paměti, že Ubuntu je limitováno patenty a licenčními omezeními v některých zemích, takže prostě nemůže některé věci obsahovat. Vyhýbejte se formátům zatíženým DRM, protože se často nedají přehrát. Přidání podpory vyhrazených formátů Následováním těchto kroků budete schopni přehrávat většinu nejběžnějších multimediálních formátů, včetně MP3, DVD, Flash, Quicktime, WMA a WMV, a to jak pro samostatné soubory, tak pro soubory obsažené ve webových stránkách. Klikněte na Aplikace Přidat/Odstranit. V pravém horním rohu zvolte Všechny dostupné aplikace. Poté pomocí vyhledávací lišty vyhledejte a zaškrtněte balík Ubuntu Restricted Extras. Klikněte na Uplatnit změny. Poznámka Instalací tohoto balíku nainstalujete jak potřebné kodeky pro přehrávání hudby i videa, tak další oblíbené nesvobodné součásti včetně Flash pluginu pro váš prohlížeč, Javy a fontů od Microsoftu. Pro přehrávání většiny DVD budete potřebovat balík libdvdcss2. Tento balík je dostupný ve zdroji Medibuntu. 6.4 Vícejazyčný systém Operační systém Ubuntu umožňuje velice jednoduché přidání podpory dalších jazyků do systému. Taktéž se mezi nimi dá posléze jednoduše přepínat. Pokud chcete, váš systém na vás může mluvit japonsky nebo thajsky. My zde ovšem budeme uvažovat, že máte nainstalovaný český systém, a chtěli byste přidat podporu angličtiny, slovenštiny, němčiny, nebo podobných nám blízkých jazyků. Ukážeme si také, jak za běhu systému pouštět jednotlivé programy v různých jazycích. Přidání podpory dalších jazyků Pro doinstalování podpory dalších jazyků jednoduše vyberte z nabídky Systém Správa Jazyková podpora. Objeví se okno, ve kterém si můžete zaškrtnout, které jazyky chcete mít ve svém systému dostupné. Také si v rozbalovací nabídce můžete vybrat, jaký jazyk chcete jako výchozí pro nově vytvořené uživatele a v přihlašovací obrazovce systému. V našem obrázku jsme si vybrali jako výchozí jazyk systému americkou angličtinu. Poté, co si doinstalujete němčinu, slovenštinu apod. pomocí zatrhnutí příslušných políček a stisknutí tlačítka Použít, zobrazí se vám v rozvinovací nabídce dole i tyto jazyky..

68 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 67 Obrázek 6.6: Přidání podpory dalších jazyků Výběr jazyka vašeho sezení Poté, co jste si doinstalovali dodatečné jazyky, můžete si jednoduše nastavit, aby celé vaše prostředí začalo mluvit daným jazykem. Stačí se odhlásit, a na přihlašovací obrazovce zvolit Možnosti Vybrat jazyk. Obrázek 6.7: Výběr jazyka v přihlašovací obrazovce Objeví se vám nabídka se seznamem jazyků. Vyberte si požadovaný jazyk, ve kterém chcete, aby s vámi

69 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 68 systém mluvil. Nyní se už normálně přihlaste zadáním svého jména a hesla. Těsně před přihlášením se vás ještě systém zeptá, jestli nově zvolený jazyk chcete nastavit jako implicitní, nebo ho použít jen jednorázově. Nastavení priorit jazyků Může se stát, že některý program není přeložen do češtiny, ale například do slovenštiny. Vy byste chtěli upřednostnit slovenštinu před angličtinou, ve které se vám jinak program zobrazí. Toto není problém, stačí zeditovat soubor /etc/environment. První si ho však pro jistotu zazálohujeme. V Terminálu zadáme příkaz sudo cp /etc/environment /etc/environment original Nyní už daný soubor otevřeme v editoru příkazem gksudo gedit /etc/environment Najdeme řádek začínající slovem LANGUAGE, tato proměnná určuje právě prioritu jednotlivých jazyků. Nastavíme ji například takto: LANGUAGE="cs CZ:cs:sk SK:sk:en US:en GB:en" Toto nastavení říká: Zkus program spustit prvně v češtině. Pokud není v češtině dostupný, zkus slovenštinu. Pokud ani ta není dostupná, zkus americkou angličtinu, případně britskou angličtinu. Pokud program není dostupný ani v jednom z jazyků, zobrazí se v libovolné angličtině. Samozřejmě můžete nastavit proměnnou LANGUAGE úplně jinak, můžete si tam přidat polštinu, němčinu, apod., dle vlastní libosti. Jedinou podmínkou je, aby byla podpora daného jazyka nainstalována. Pokud neznáte zkratky jednotlivých jazyků, můžete si je jednoduše zobrazit příkazem locale -a Pokud jste si proměnou LANGUAGE nastavili dle svých potřeb, soubor uložte. Po vašem odhlášení a opětovném přihlášení začnou nové hodnoty platit. Jednorázové spuštění aplikace v jiném jazyce Je také možné, i když pracujete v prostředí v jednom jazyce, spustit aplikaci jednorázově v jazyce jiném. Například pracujete v českém prostředí, ale chcete spustit aplikaci ve slovenštině nebo v angličtině. Podporu pro tyto jazyky musíme mít samozřejmě doinstalovanou. Otevřte si Terminál a napíšte například LANGUAGE="en US" eog pro spuštění prohlížeče obrázků (Eye Of Gnome) v angličtině. Nebo například

70 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 69 LANGUAGE="sk SK" gedit pro spuštění textového editoru ve slovenštině. 6.5 Klávesové zkratky Drtivá většina klávesových zkratek, na které jste možná zvyklí, se používá i v Ubuntu. Funguje Alt + F4 pro vypínání oken, stejně jako Ctrl + C pro kopírování a další běžné uživatelské zkratky. Pro základní úpravu klávesových zkratek slouží nástroj Klávesové zkratky (Systém Volby Klávesové zkratky). Přepínání české a anglické (nebo jiné) klávesnice Standardně máte nastavenu jen jednu klávesnici vybranou při instalaci. Pokud si přidáte další rozložení klávesnice, tak je přednastavená zkratka na přepínání Levý Alt + Pravý Alt. Ve Windows se používá obvykle Alt + Shift. V Ubuntu samozřejmě není žádný problém nastavit si tyto zkratky tak, jak vám budou vyhovovat. 1. Klikněte pravým tlačítkem myši na horní (nebo spodní) panel vaší plochy. Zvolte Přidat na panel, a vyberte Indikátor klávesnice. Dejte OK. Objeví se vám na panelu indikátor. Posunovat se dá prostředním tlačítkem myši. 2. Klikněte na indikátor pravým tlačítkem myši a zvolte Otevřít nastavení klávesnice. (Druhá možnost je otevřít Systém Volby Klávesnice). 3. Na kartě rozložení si přidejte další rozložení klávesnice, například Anglické (US), Germany (Německé), France (Francouzské) nebo jaké chcete. 4. Na kartě Možnosti rozložení klikněte na Chování skupiny Shift/Lock. 5. Je přednastaveno zaškrtnuté Both Alt keys together change group, což je přepínání oběma Alt najednou. Můžete to klidně nechat a k tomu zaškrtnout Alt + Shift changes group nebo cokoli jiného, co vám vyhovuje. Obrázek 6.8: Indikátor klávesnice Psaní speciálních znaků Určitě se vám někdy stalo, že jste potřebovali napsat nějaké speciální znaky. Jednoduchým řešením je spustit si Mapu znaků: Aplikace Příslušenství Mapa znaků Tam se dají vyhledávat všechny existující znaky (pro nás důležité hlavně sekce Společné a Latinka). Pokud víte, jak se daný znak nazývá, tak se dá rychle i hledat pomocí Ctrl + F, ale jinak nalezení daného znaku celkem trvá.

71 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 70 Úkol si můžete urychlit Paletou znaků. Klikněte pravým myšítkem na horní nebo dolní panel plochy Přidat na panel Paleta znaků V Paletě jsou ovšem jen ty nejzákladnější znaky. Další možností je zapamatovat si kódy daného často používaného symbolu. Kódy naleznete v Mapě znaků v levém dolním rohu. Například c má kód U+00A9. Takže pokud často používáte tento symbol, tak si můžete zapamatovat jeho kód, a pak jej kdekoli napísat pomocí kombinace Ctrl + Shift + u + kód znaku, tzn pro c stačí zmáčknout Ctrl a Shift současně, pak nat ukat u00a9 a pustit klávesy. Taktéž se dají na české klávesnici vybrané znaky napsat pomocí pravého Alt : & Pravý Alt + c [ Pravý Alt + f Pravý Alt + a < Pravý Alt +, $ Pravý Alt + ů ] Pravý Alt + g Pravý Alt + h > Pravý Alt Pravý Alt + v { Pravý Alt + b Pravý Alt + # Pravý Alt + x \ Pravý Alt + q } Pravý Alt + n Pravý Alt + w * Pravý Alt + - e Pravý Alt + Pravý Alt + 2 # Pravý Alt + 3 $ Pravý Alt + 4 % Pravý Alt + 5 & Pravý Alt + 7 * Pravý Alt + 8 { Pravý Alt + 9 } Pravý Alt + 0 \ Pravý Alt + = [ Pravý Alt + ú ] Pravý Alt + ) Úprava klávesových zkratek pomocí nástroje gconf-editor Pokud potřebujete nastavit klávesovou zkratku pro některý příkaz, který není obsažen ve standardním nástroji pro nastavení klávesových zkratek, nebo chcete pomocí klávesových zkratek spouštět nějakou aplikaci, mohl by vám posloužit následující návod pomocí nástroje gconf-editor. 1. Spust te gconf-editor. 2. Ve stromu položek si nalistujte /apps/metacity/global keybindings a do prázdné položky run command x zadejte zvolenou klávesovou zkratku ve formátu ukotveném v hranatých závorkách (např. <Control><Alt><Shift>Insert). 3. Ve stromu položek o položku níže /apps/metacity/keybindind commands si vyhledejte odpovídající položku run command x a zadejte jako její hodnotu požadovaný příkaz. 6.6 Uživatelé a skupiny Přidávání nových uživatelů Ve chvíli, kdy jste nainstalovali Ubuntu, byl vytvořen jeden uživatelský účet. Pokud potřebujete používat více účtů, budete je muset nastavit manuálně sami. Spust te Systém Správa Uživatelé a skupiny Nejprve musíte zadat vaše heslo. Klikněte na Přidat uživatele a otevře se okno Nový uživatelský účet. Povinně musíte vyplnit uživatelské jméno a heslo. Uživatelské jméno nesmí tvořit mezery a musí být složené z ASCII znaků. Na záložce Uživatelská oprávnění zaškrtněte(odškrtněte), jaká bude mít nový uživatel privilegia (k jakým službám systému bude mít přístup). 6.7 Sledování systému Ubuntu umožňuje pohodlně sledovat nejrůznější systémové statistiky, včetně využití procesoru, paměti, sít ových prostředků, spuštěných procesů a podobně. Sledování je možné jak z grafického prostředí, tak z terminálu. O většině událostí se zaznamenávají protokoly.

72 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 71 Obrázek 6.9: Vytvoření nového uživatele Sledování systémových prostředků Spust te si Systém Správa Sledování systému. V nástroji máte tři záložky. První zobrazuje spuštěné procesy, druhá systémové zdroje a třetí připojené souborové systémy. V záložce Zdroje vidíte aktuální vytížení procesoru, využití paměti včetně odkládacího prostoru (swap) a aktuální rychlost přijímání a odesílání dat do sítě (pravděpodobně Internetu). Taktéž je tam zobrazen souhrn přijatých a odeslaných dat do sítě od spuštění počítače. V záložce Souborové systémy vidíte připojené souborové systémy (disky, cd, usb), včetně statistiky o jejich využití, typu souborového systému, přípojného adresáře atd. V záložce Procesy jsou zobrazené vaše aktuální procesy (programy). Přes nabídku Zobrazit se dají nastavit pro zobrazování i procesy ostatních uživatelů, případně pouze okamžitě běžící procesy. Na každém procesu se přes pravé tlačítko dá vyvolat nabídka, která nabízí mnoho zajímavých možností: Zastavit a Pokračovat proces umožní zastavit daný proces, který jakoby zamrzne. Takto můžete pozastavit proces, který sám o sobě pozastavení neumožňuje, a poté jej znovu rozběhnout. Pozor ovšem, at si nepozastavíte nějaký důležitý proces nutný pro práci prostředí. Ukončit proces ukončí daný program, jako byste ho zavřeli křížkem na jeho horní liště Zabít proces okamžitě zabije daný proces, nedá mu možnost nijak se korektně ukončit. Toto lze použít pro zamrzlé procesy, které nereagují na výzvy o ukončení. Změnit prioritu umožní vám změnit prioritu procesu. Proces s vyšší prioritou má přednost ve využití procesoru a může předbíhat procesy s prioritou nižší. Naopak snížení priority se může hodit, pokud máte puštěný proces masivně využívající procesor, na který nespěcháte (např. něco

73 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 72 Obrázek 6.10: Sledování systému zdroje počítá), ale příliš se vám zpomalily ostatní programy a špatně se s nimi pracuje. Pouze správce systému může zvyšovat prioritu procesů. Otevřené soubory zobrazí seznam souborů, který daný proces aktuálně používá Zobrazení systémových protokolů Velké množství událostí je zaznamenáváno do systémových protokolů. Zde si můžete zobrazit, co se v určité době dělo se systémem, případně podle nich zjišt ovat příčiny možných potíží. Spust te si Systém Správa Systémový soubor záznamů. V levé části si můžete měnit dny a jednotlivé protokoly, v pravé části vidíte jejich obsah. Můžete tak lehce zjistit, kdy kdo použil jaký sudo příkaz, nebo jaké chyby vám hlásí při startu váš X server. Všechny protokoly jsou uloženy jako obyčejné textové soubory v adresáři /var/log. Můžete si je tam tedy lehce prohlédnout, případně prohledat. 6.8 Ubuntu Tweak Ubuntu Tweak je nástroj, který slouží ke zpřístupnění některých skrytých voleb systému, které by se jinak musely nastavovat složitějším způsobem. Můžete si například:

74 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 73 Obrázek 6.11: Sledování systému procházení systémových protokolů Obrázek 6.12: Nástroj Ubuntu Tweak snadno nastavit zobrazení speciálních ikon na ploše (domovská složka, počítač, koš, připojené disky) doladit chování Nautilu a jeho vypalovacího nástroje doladit vzhled oken, chování titulkového pruhu a některá nastavení akcelerovaného prostředí spravovat chování při napájení z baterie/ze sítě nastavit některé bezpečnostní prvky

75 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 74 Instalace Nainstalujte balík ubuntu-tweak ze zdroje deb gutsy main Spuštění Tweak. Ubuntu Tweak můžete spustit z nabídky Aplikace Systémové nástroje Ubuntu 6.9 Linuxové značení disků Při práci s diskovými oddíly můžete často potřebovat znát linuxové označení disků a oddílů, na kterých máte svoje data. Do terminálu zadejte příkaz: sudo fdisk -l Měl by se vám zobrazit výstup podobný tomu na obrázku Obrázek 6.13: Zobrazení diskových oddílů pomocí fdisk Na výstupu vidíte seznam disků a oddílů. V tomto konkrétním případě je k dispozici jen jeden disk /dev/sda, který má 4 oddíly /dev/sda1, /dev/sda2, /dev/sda3 a /dev/sda5. U každého oddílu je zobrazena jeho velikost v bytech a typ souborového systému. Z toho je vidět, že: /dev/sda1 má velikost přibližně 2,6GB a je typu NTFS (takže zřejmě oddíl s Windows) /dev/sda2 má velikost přibližně 3,5GB a je typu Linux (zde je nainstalované Ubuntu) /dev/sda3 je rozšířený oddíl, tzn. takový virtuální, který umí obsahovat další oddíly. Ten nás nezajímá. /dev/sda5 má velikost přibližně 220MB a je typu Linux swap, tzv. odkládací oddíl. Ten nás také nezajímá. Tímto způsobem si můžete zjistit, na kterých oddílech je nainstalovaný jaký systém, tudíž se kterými oddíly je nutno pracovat, pokud provádíte nějaké změny na disku (změny velikostí oddílů, obnova GRUBu, apod).

76 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 75 Značení GRUBu Zavaděč GRUB značí disky jinak, než Linux. Disky se značí jako (hdx), kde X je číslo počínající od nuly. Oddíly se značí jako (hdx,y), kde X je číslo disku a Y je číslo oddílu, taktéž začínající od nuly (takže je o 1 nižší, než linuxové číslo oddílu). Pokud budete potřebovat převést linuxové značení na značení GRUBu, tak zde máte pár příkladů: /dev/sda se převede na (hd0) /dev/sda1 se převede na (hd0,0) /dev/sda2 se převede na (hd0,1) /dev/sdb se převede na (hd1) /dev/sdb4 se převede na (hd1,3) 6.10 GRUB GRUB (GRand Unified Bootloader) je manažer spravující spuštění operačního systému, neboli zavaděč systému. Je to ten první program, který se spustí po zapnutí počítače. Dovoluje vám mít nainstalováno více operačních systémů na stejném pevném disku. Například můžete mít Windows i Ubuntu a GRUB vám po spuštění počítače ukáže tabulku, kde si můžete vybrat, který operační systém spustit. Také si můžete udělat spouštěcí disketu s GRUBem pro případ nouze. Poznámka Nastavení a konfigurace zavaděče GRUB je možná pouze pomocí terminálu. Předtím, než se tedy do těchto úprav pustíte je vhodné přečíst si kapitolu Práce v textovém prostředí (str 87). Zvýšení doby čekání GRUBu Pokud se potřebujete dostat do GRUB menu, musíte stisknout Esc poté, co nastartuje. Ve výchozím stavu musíte zmáčknout Esc velice rychle. Pro zvýšení této doby, editujte soubor /boot/grub/menu.lst, například příkazem gksudo gedit /boot/grub/menu.lst a zvyšte počet sekund na řádku se slovem timeout. Jinou možností je nechat si menu zobrazit vždy po startu počítače. To se udělá zakomentováním řádku hiddenmenu, tj. přidáním znaku # na začátek řádku. Poznámka Pokud instalátor během instalace Ubuntu nalezne na vašem počítači další nainstalované operační systémy, GRUB menu se bude ve výchozím stavu zobrazovat, a doba čekání bude zvýšena, takže výše uvedený krok nebude potřeba. Změna výchozího operačního systému Použijte tento návod, pokud máte více oddílů a operačních systémů, a chcete změnit výchozí spouštěný operační systém, který se spustí po zapnutí počítače.

77 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 76 Napřed si pro jistotu vytvořte zálohu současného konfiguračního souboru /boot/grub/menu.lst příkazem sudo cp /boot/grub/menu.lst /boot/grub/menu.lst original a poté jej editujte pomocí gksudo gedit /boot/grub/menu.lst Najděte v dokumentu, který se právě otevřel, tento řádek: default 0 Nahrad te nulu číslem, které odpovídá vámi vyžadované volbě při startu systému, počítaje od nuly. Například, pokud máte seznam podobný tomuto a chcete změnit spouštění na Windows XP Home, Ubuntu Ubuntu Recovery Ubuntu Kernel Windows XP Home tak byste změnili číslo 0 na 3. Obnova GRUBu Pokud si nainstalujete Windows až po instalaci Ubuntu, Windows vám nemilosrdně smaže zavaděč GRUB, který se stará o spouštění linuxových (a nejen linuxových) operačních systémů. Budete pak moci spouštět pouze operační systémy společnosti Microsoft. Nezbývá než obnovit zavaděč GRUB, který vám opět umožní spouštět libovolné operační systémy. Vložte Ubuntu Desktop CD a nastartujte z něj systém. Spust te Terminál a zadejte: sudo grub Nyní zjistíme, kde se nachází oddíl s adresářem /boot (zaváděcí oddíl): find /boot/grub/stage1 Měl by se vypsat jediný řádek s označením disku a oddílu, např. (hd0,1). Řekneme GRUBu, kde se /boot nachází, tímto příkazem: root (hd0,1) kde za (hd0,1) samozřejmě dosad te váš výsledek vrácený předchozím příkazem. Nainstalujte GRUB na určený disk příkazem:

78 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 77 setup (hd0) Pokud jste měli /boot jinde, např. na (hd1,2), tak v příkazu nahradíte disk analogicky na (hd1). Mělo by se vypsat pár hlášek, končící na yes, succeeded a Done. Poté už jen quit a můžete zavřít terminál, restartovat počítač, vytáhnout Ubuntu CD a vyzkoušet, zda je vše opraveno. Přidání Windows Pokud jste Windows nainstalovali až po instalaci Ubuntu, nemáte jej v nabídce GRUBu. Musíte si tedy do ní Windows přidat. Přidání Windows do GRUBu Podle části Linuxové značení disků si zjistěte, jaké označení má váš oddíl s Windows ve formátu GRUB. My zde budeme předpokládat, že například (hd0,2). Zazálohujte si soubor /boot/grub/menu.lst sudo cp /boot/grub/menu.lst /boot/grub/menu.lst original Editujte soubor /boot/grub/menu.lst gksudo gedit /boot/grub/menu.lst Pokud chcete mít váš nový systém jako první v nabídce, najděte řádek ### BEGIN AUTOMAGIC KERNELS LIST a přidejte text před tento řádek. Když už víte kam psát, vložte tam tento text: title Microsoft Windows rootnoverify (hd0,2) makeactive chainloader +1 Titulek za title samozřejmě můžete libovolně změnit. Za (hd0,2) nezapomeňte dosadit vlastní označení disku. Pokud byl Ubuntu jediný systém na vašem počítači, zřejmě budete mít nastaveno, aby se vám úvodní seznam operačních systému nezobrazoval, pokud do 3 sekund nestisknete Esc. Můžete GRUBu říct, aby zobrazoval seznamu systému tím, že najdete řádek hiddenmenu a zakomentujete ho, tzn. změníte ho na #hiddenmenu. Soubor uložte a restartujte počítač.

79 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému Odstranění Ubuntu Tento návod vám pomůže kompletně odinstalovat Ubuntu z vašeho počítače. Předpokládáme, že máte na PC nainstalován ještě MS Windows. Co k tomu budete potřebovat: LiveCD Ubuntu nebo GParted LiveCD Instalační CD Windows (pro Windows 2000/XP/Vista) nebo Záchrannou disketu Windows (pro Windows 95/98) Odstranění linuxových oddílů Pomocí LiveCD Ubuntu Zaved te systém z LiveCD Ubuntu, přes F2 si zvolte češtinu a vyberte možnost Spustit nebo nainstalovat Ubuntu. Počkejte, než se systém spustí a přes Systém Správa GParted spust te nástroj pro dělení disků. Váš disk bude nejspíše obsahovat dva linuxové oddíly (/ a swap, s typem souborového systému ext3 a linux-swap) a jeden nebo více windows oddílů (s typem souborového systému ntfs nebo fat32). Odstraňte linuxové oddíly a přes vzniklé místo rozšiřte Windows oddíl. Pomocí LiveCD GParted Postup je analogický jako výše, s tím rozdílem, že použijete speciální distribuci GParted, která obsahuje pouze tento nástroj a slouží výhradně k dělení disků. Stáhnout obraz tohoto CD a dozvědět se více informací o něm můžete na stránkách Jiné možnosti Existuje několik programů pro MS Windows, které dokáží operovat i s linuxovými oddíly - např. Norton Partition Magic. Výhodou je, že můžete linuxové oddíly zrušit přímo z Windows, bez použití LiveCD. Tyto programy jsou ovšem placené. Obnova zavaděče Windows Při instalaci Ubuntu se zapsal do MBR zavaděč GRUB, čímž byl přepsán původní zavaděč MS Windows, který je nyní nutno obnovit. Windows Vista Zaved te systém z instalačního CD. Napište do konzole příkazy: bootrec /fixboot a bootrec /fixmbr. Restartujte počítač.

80 Kapitola 6. Nastavení a konfigurace systému 79 Windows 2000/XP Zaved te systém z instalačního CD Windows a zvolte opravu systému. Bude po vás požadováno heslo Administrátora. Poté se spustí konzole, do které zapište příkaz fixmbr. Pokud se vám nedaří přihlásit do konzole, je možné (v běžícím systému Windows) vypnout kontrolu hesla (Start Ovládací panely Nástroje pro správu Místní zásady zabezpečení Místní zásady Možnosti zabezpečení Konzola pro zotavení: Umožnit automatické přihlášení správce). Windows 95/98 Zaved te systém DOS (například ze záchranné diskety Windows). Zavaděč obnovíte příkazem fdisk /mbr. Pokud na disketě nebudete mít program fdisk, naleznete jej v C:\windows\commands.

81 Kapitola 7 Ubuntu oku lahodící Ubuntu oku lahodící je zamýšleno jako seznam všech důležitých věcí, které se zabývají změnou vašeho Ubuntu tak, aby vypadalo více cool a bylo lákavější na pohled, abyste si ho prostě vyladili dle svého estetického cítění. 7.1 Změna tapety na ploše Klikněte pravým myšítkem na vaši plochu a zvolte Změnit pozadí plochy nebo vyberte Systém Volby Vzhled Pozadí. Obrázek 7.1: Změna pozadí plochy Vyberte si tapetu ze seznamu, nebo stiskněte tlačítko Přidat pro přidání vlastního obrázku do seznamu tapet (například obrázek, který jste si stáhli z Internetu). Použijte výběr Barvy pro nastavení barvy pozadí za průhlednými nebo poloprůhlednými obrázky toto funguje velice dobře pro SVG obrázky. 80

82 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící Změna motivu prostředí Ubuntu obsahuje výběr motivů prostředí, které vám mění ikonky, styly grafiky, okraje oken a rámečků, a podobně. Mnoho dalších motivů může být staženo z Internetu. Pro změnu motivu zvolte Systém Volby Vzhled Motiv. Obrázek 7.2: Změna motivu prostředí 7.3 Instalace nových motivů prostředí Stáhněte si motiv na vaši plochu, otevřete si manažera motivů (viz výše), a přetáhněte do něj myší váš nově stažený motiv. Automaticky by se měl nainstalovat a objevit se v seznamu motivů. Případně použijte tlačítko Instalovat. Povšimněte si, že u mnoha motivů se dají měnit jejich jednotlivé součásti. Ty si můžete zobrazit tlačítkem Upravit. U motivů je možné měnit ovládací prvky, barvy, okraj okna, ikony a kurzor. 7.4 Změna přihlašovací obrazovky Pomocí tohoto nástroje se dá jednoduše nastavovat přihlašovací obrazovka v Ubuntu. Je zde několik motivů předinstalováno a mnoho dalších si můžete stáhnout na Internetu. Pro změnu motivu přihlašovací obrazovky zvolte Systém Správa Přihlašovací okno Místní. Pokud si vyberete motiv se seznamem uživatelů, uvidíte na přihlašovací obrazovce grafický seznam uživatelů včetně jejich nastavených obrázků. Nemusíte poté zadávat jméno uživatele, stačí kliknout.

83 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící 82 Obrázek 7.3: Změna motivu přihlašovací obrazovky Instalace nových motivů přihlašovací obrazovky Stejně jako u motivů plochy, uložte soubor s vaším novým motivem (pravděpodobně bude mít příponu.tar.gz) na plochu. V nastavení přihlašovacího okna zmáčkněte tlačítko Přidat, najděte si soubor s novým motivem a stiskněte tlačítko Nainstalovat. Poté jednoduše vyberte nový motiv ze seznamu dostupných motivů. Můžete si také nastavit, aby se nastavoval náhodný motiv při každém startu počítače. 7.5 Změna Splash screen Splash screen se zobrazuje při přihlašování k systému a zobrazuje proces načítání systému. Jakmile splash screen zmizí, zobrazí se vám pracovní plocha a můžete s počítačem pracovat. I obrázek splash screenu se dá samozřejmě změnit. Nainstalujte si balík gnome-splashscreen-manager ze zdroje universe. Spust te jej vybráním Systém Volby Splash Screen. Můžete nainstalovat nové splash screeny tlačítkem Install a vybráním souboru, který chcete použít jako váš nový splash. V seznamu vyberte požadovaný splash screen a stiskněte Activate. Pomocí Preview si můžete zobrazit náhled.

84 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící 83 Obrázek 7.4: Splash screen manažer 7.6 Změna Usplash Usplash se zobrazuje při zavádění Ubuntu (před zobrazením přihlašovací obrazovky). Ke změně potřebujete Start Up Manager. Nainstalujte si jej, spust te ze Systém Správa Start Up-Manager, klikněte na Appearance Manage usplash themes Přidat a přidejte usplash soubor s koncovkou.so. Pak v seznamu Usplash theme vyberte vámi právě přidaný usplash motiv. 7.7 Změna kurzoru myši Jednoduše můžete změnit kurzor jako součást svého motivu, totiž v nabídce Systém Volby Vzhled Motiv Upravit vybráním panelu Kurzor. Obrázek 7.5: Změna kurzoru myši

85 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící Akcelerované prostředí Akcelerované prostředí je rozšíření pracovního prostředí Ubuntu s využitím 3D akcelerace, kterou umožňují moderní grafické karty. Díky akceleraci prostředí budete moci využívat: průhlednost oken a jejich dekorací dynamické náhledy oken při přepínání přepínání virtuálních ploch na 3D kostce rychlý zoom obrazovky mnoho zkrášlujících efektů, jako například spálení okna při jeho uzavření, déšt na obrazovce a další Instalace Ubuntu obsahuje zprovozněné akcelerované prostředí Compiz Fusion hned po instalaci (pokud to podporuje vaše grafická karta). Nastavit si jej můžete v Systém Volby Vzhled Efekty vzhledu. Compiz Fusion se spustí automaticky po přihlášení. Jediné co se musí doinstalovat, je Compiz Settings Manager, v kterém se nastavují veškeré nastavení a efekty. Nainstalujte si tedy balík compizconfig-settings-manager. Poté jej můžete spustit z nabídky Systém Volby Advanced Desktop Effects Settings. Vypnutí efektů Může se stát, že potřebujete efekty z nějakého důvodu vypnout. Jde to zcela jednoduše. v Systém Volby Vzhled Efekty vzhledu volbou Žádné. Obrázek 7.6: Nastavení efektů vzhledu

86 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící 85 Obrázek 7.7: Kostka plochy Obrázek 7.8: Expo přesunutí se na virtuální plochy

87 Kapitola 7. Ubuntu oku lahodící 86 Obrázek 7.9: Výběr zmenšených oken na ploše Obrázek 7.10: Kapky deště na ploše

88 Kapitola 8 Práce v textovém prostředí 8.1 Terminál Linux je založený na příkazech, a tudíž jde příkazy většina problémů vyřešit. Pro spouštění příkazů existuje v Ubuntu program nazvaný Terminál. Terminálu se také často říká příkazová řádka, shell nebo konzole. Práce v příkazové řádce není tak skličující, jak si možná myslíte. Pro práci s příkazovou řádkou nepotřebujete žádné speciální znalosti, je to program jako každý jiný. V Linuxu může být většina věcí udělána z příkazové řádky. I když většina aplikací má grafické rozhraní, někdy prostě nestačí a tehdy přijde příkazová řádka vhod. Použití příkazové řádky je často rychlejší a jednodušší než grafické rozhraní. Spuštění Terminálu Pro spuštění Terminálu vyberte z nabídky Aplikace Příslušenství Terminál. Obrázek 8.1: GNOME Terminál 87

89 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 88 Ovládání Terminálu Před sebou vidíte prázdný terminál, je na něm popsaný pouze první řádek. Na řádku je toto: zeus@olymp:~$ Smysl je následující: První je název uživatele, který má terminál spuštěn zeus Za zavináčem následuje jméno počítače, na kterém pracujete olymp Za dvojtečkou následuje adresář, ve kterém se aktuálně nacházíte. Vlnovka (~) má speciální význam znamená váš domovský adresář (reálná cesta je ve skutečnosti nyní /home/zeus) Celý řádek končí dolarem ($). Za tímto znakem, a to je důležité, vám bliká kurzor. Až začnete psát, tak se vám zde budou objevovat znaky. Tento řádek se nazývá prompt (česky příkazový řádek) a ukazuje se pokaždé, když máte možnost zadávat nějaké příkazy. Příkaz se spustí tak, že ho napíšete do Terminálu a stisknete Enter. Příklad Vyzkoušejte si zadat příkaz whoami (neboli česky kdojsem), terminál vám vrátí vaše uživatelské jméno. Poté zkuste příkaz date (česky datum), terminál vám vrátí aktuální čas a datum. Obrázek 8.2: Příklad příkazů v Terminálu Všimněte si na Terminálu posuvníku vpravo. Pokud vám nějaký příkaz vrátí více textu, než se vejde na jednu stránku, můžete si posuvníkem posunout obrazovku nahoru a podívat se, co se vám na stránku nevešlo. Příkazy se dají lehce opakovat, stačí mačkat šipku nahoru nebo dolů, čímž procházíte historii naposledy spuštěných příkazů. Takto se dá lehce spouštět jeden příkaz vícekrát po sobě nebo můžete vrátit špatně napsaný příkaz a opravit ho, aniž byste všechno museli psát znovu.

90 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 89 Upozornění Na internetu se často setkáte s příkazy psanými takto $ date (s dolarem na začátku). To neznamená, že byste měli příkaz opisovat i s dolarem, ten je tam jen pro naznačení, že se jedná o příkaz (symbolizuje ten dolar, kterým končí prompt). Při některých příkazech (nejčastěji instalaci či odebírání programů) se můžete setkat s tím, že příkaz vypíše nějaký text, a následně dotaz, zda chcete pokračovat. Například pro nainstalování jednoho prográmku je potřeba stáhnout ještě 2 další, takže se ptá, jestli je to v pořádku. Otázka je zakončena dvojicí [Y/n] a otazníkem. Y znamená ano (anglicky yes), n znamená ne (anglicky no). Velké písmeno znamená výchozí odpověd použije se, když pouze zmáčknete Enter. Přečtěte si tedy pořádně, na co se ptá, a pak podle situace odpovězte (napište y nebo n a stiskněte Enter). Upozornění Pokud spouštíte příkaz vyžadující heslo, při jeho zadávání se vám nebudou opisovat znaky, a to ani v podobě hvězdiček! Samotné heslo se však píše, takže jej stačí nat ukat a dát Enter. Takto je to udělané úmyslně, aby nikdo nemohl odpozorovat ani délku vašeho hesla. Nyní už umíte pracovat s Terminálem a jste schopni spouštět příkazy, které najdete ve všemožných návodech. Vřele vám ovšem doporučujeme přečíst si ještě následujících pár tipů, které vám téměř neuvěřitelně zpříjemní a zjednoduší práci v Terminálu. Kopírování textu Pro kopírování textu existují v Ubuntu 2 možnosti: První možností je označit daný text v prohlížeči pravé tlačítko myši Kopírovat, potom se přesunout do Terminálu pravé tlačítko myši Vložit. Stejně to funguje samozřejmě i z Terminálu do textového editoru nebo kamkoliv jinam. Pokud byste chtěli používat klávesové zkratky ( Ctrl + C, Ctrl + V ), v Terminálu musíte stisknout navíc Shift ( Ctrl + Shift + C, Ctrl + Shift + V ). Druhá možnost je specifická pro Linux a je velice pohodlná. Stačí označit jakýkoliv text, přesunout se do Terminálu, a zmáčknout prostřední tlačítko myši (kolečko). Stejně to funguje i opačným směrem z Terminálu kamkoliv jinam. Tento způsob kopírování je velice pohodlný a rychlý. Automatické doplňování Při práci s Terminálem je vaší nejdůležitější klávesou klávesa Tab. Tato klávesa dělá v Terminálu úplnou magii. Umí totiž inteligentně doplňovat téměř vše, co chcete napsat. Stačí tudíž napsat jen pár písmen a Tab už vše dopíše za vás. Pokud píšete příkaz, napište jen prvních pár písmen a stiskněte Tab. Pokud je příkaz již jednoznačný, Tab vám jej sám dopíše. Pokud není jednoznačný, dopíše co nejvíce písmen a počká. Na dvojité stisknutí Tab vám vypíše všechny možnosti, které máte. Napište tedy na příkazový řádek dat a stiskněte Tab. Samo se vám to doplní na date, protože jiný příkaz začínající na dat neexistuje. Pokud na další řádek napíšete who a stisknete Tab, tak se nic nestane. Je totiž více příkazů, které začínají na who. Pokud stisknete Tab podruhé, vypíše vám to možnosti: who, whoami, whois. Po dopsání písmenka a (tzn. na whoa) a stisknutí Tab, pak už jednoznačně doplní na whoami.

91 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 90 Stejně tak funguje klávesa Tab na doplňování adresářů a souborů. Pokud tedy chcete přejít do adresáře hudba, stačí napsat na příkazový řádek cd hu a stisknout Tab. Pokud nemáte jiný adresář začínající na hu, tak se doplní na cd hudba. Tímto způsobem se dobře píší názvy adresářů obsahující mezery, které byste jinak museli uzavírat do uvozovek nebo apostrofů. Klávesa Tab je jeden z nejmocnějších nástrojů příkazové řádky, který začátečníci často podceňují. Rapidně ovšem urychluje vaši práci a chrání vás před překlepy. Mnozí pokročilí uživatelé ji používají častěji, než kteroukoliv jinou klávesu. Naučte se ji určitě používat, je to v příkazové řádce váš nejlepší přítel. 8.2 Pohyb v adresářích Poznámka Zvládnout a pochopit pohyb v adresářové struktuře v Linuxu je velmi důležité budete ho používat asi nejčastěji a navíc je důležitý pro správné ovládání dalších příkazů. Z těchto důvodů je zde rozepsán poněkud pečlivěji. Velké množství návodů v této příručce, na wiki nebo na fóru vás instruuje, abyste si stáhli nějaký soubor, a s ním pak něco dělali. Když ale daný soubor stahujete, nemusíte ho vždy ukládat do svého domovského adresáře. Například si ho uložíte na plochu. Nebo si ve svém domovském adresáři vytvoříte adresář staženo, kam si ukládáte věci z Internetu. Možností je spousta. Když si potom spustíte Terminál, tak se ale ocitnete v příkazové řádce ve svém domovském adresáři, nikoliv na ploše nebo v adresáři staženo. Co ted? 1. budete vždy všechny potřebné soubory myší přesouvat do svého domovského adresáře, abyste s nimi mohli pracovat 2. naučíte se přejít v příkazové řádce do jiného adresáře Doufám, že jste se všichni rozhodli pro druhou možnost. Základním příkazem je pwd, který vám vypíše aktuální cestu (print working directory). Už jsme si řekli, že tuto cestu vidíte vždy ve svém promptu mezi dvojtečkou a dolarem, ale pokud se chcete ujistit nebo vás mate vlnovka používaná jako zkratka pro domovský adresář, tak není nic lehčího než použít pwd. Příklad asi takto: Pokud by tedy uživatel zeus spustil terminál a napsal zmíněný příkaz, situace by vypadala zeus@olymp:~$ pwd /home/zeus Ještě jednou zopakujeme, k čemu slouží vlnovka (~). Abyste nemuseli vždy vypisovat plnou cestu, existuje pro ní zkratka v podobě vlnovky. Tu můžete používat jak vy v příkazech, tak ji používá terminál, když vám v promptu zobrazuje váš aktuální adresář. Příkaz pwd ji nepoužívá, takže při jeho zavolání vám vždy vypíše cestu plnou (místo ~/Plocha by vypsal /home/zeus/plocha, pro uživatele zeus). Nyní tedy víme kde jsme a potřebovali bychom přejít do jiného adresáře, který zde máme, ale jako na potvoru jsme zapomněli, jak se jmenuje. Pro zjištění kam jít použijeme příkaz ls, který nám vypíše seznam souborů a adresářů v našem aktuálním adresáři (list).

92 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 91 Příklad Pokud si tedy uživatel zeus ve svém domovském adresáři vytvořil adresáře hudba, knihy a také tam má soubor nezapomenout.txt, tak by výpis příkazu ls vypadal takto: zeus@olymp:~$ ls Plocha hudba knihy nezapomenout.txt Všimněte si, že jednotlivé položky jsou barevně odlišeny. Adresáře jsou modré, běžné soubory černé, spustitelné soubory zelené, atd. Adresář Plocha, který ve výpisu vidíte, je adresář s vaší pracovní plochou, obsahuje tedy všechny soubory (ikonky a jiné), které máte umístěné na ploše. Nyní tedy už víme, kam můžeme přejít, a zbývá už jen jak tam přejít. Na změnu adresáře použijeme příkaz cd (change directory). Pro přechod do podřízeného adresáře, napíšeme cd adresář, tzn například cd hudba pro přesun do adresáře hudba. Pro přesun do nadřazeného adresáře (o jednu úroveň výše), napíšeme cd.. Pro rychlý přesun odkudkoliv zpět do svého domovského adresáře, napíšeme cd Pro přesun do kořenového adresáře (nejvyšší úroveň), napíšeme cd / Přechody se dají řetězit, nemusíme tedy psát cd /, cd home, cd zeus, cd knihy, ale stačí napsat cd /home/zeus/knihy Příklad Uživatel zeus je ve svém domovském adresáři. Chce se dostat do podadresáře hudba, něco tam udělat, pak se přesunout do podadresáře knihy, něco tam udělat, nakonec se přesunout zase zpět do svého domovského adresáře a něco udělat tam. Způsobů jak to udělat je spousta, liší se jen v množství textu, které musíte vyt ukat. Následuje několik možností, všechny jsou naprosto ekvivalentní: zeus@olymp:~$ cd hudba zeus@olymp:~/hudba$ cd.. zeus@olymp:~$ cd knihy zeus@olymp:~/knihy$ cd.. zeus@olymp:~$ zeus@olymp:~$ cd hudba zeus@olymp:~/hudba$ cd zeus@olymp:~$ cd knihy zeus@olymp:~/knihy$ cd zeus@olymp:~$ zeus@olymp:~$ cd /hudba zeus@olymp:~/hudba$ cd.. zeus@olymp:~$ cd /home/zeus/knihy zeus@olymp:~/knihy$ cd zeus@olymp:~$ Pokud byste chtěli pracovat s adresářem nebo souborem, který ve svém názvu obsahuje mezeru, dolar, hvězdičku, nebo jiné nestandardní znaky, musíte tento název uzavřít do apostrofů. Tudíž tento příkaz: zeus@olymp:~$ cd výkazy práce

93 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 92 vám fungovat nebude. Tento příkaz: zeus@olymp:~$ cd 'výkazy práce' už ano. Je samozřejmě mnohem lepší se vyhnout používání výše zmíněných znaků v názvech adresářů. 8.3 Základní příkazy Manuálové stránky "příkaz" --help a man "příkaz" jsou dva nejdůležitější nástroje příkazové řádky. Téměř všechny příkazy rozumějí parametru -h (nebo --help), který vám vypíše krátký popis použití daného příkazu a jeho dostupné parametry. Každý příkaz a téměř každá aplikace v Linuxu má svoji vlastní manuálovou stránku. Zobrazíte ji jednoduše napsáním příkazu man "příkaz". Manuálová stránka vám zobrazí kompletní popis příkazu a je většinou mnohem podrobnější než při použití parametru --help. Pro pohyb v manuálové stránce použijte šipky nahoru a dolů, ukončete prohlížení stisknutím Q. V manuálové stránce můžete vyhledávat stisknutím / a zadáním hledaného slova. Stisknutím přejdete na další výskyt, stisknutím Shift + N na výskyt předchozí. N Příkaz man man vám vypíše manuál pro příkaz man. Příkaz man intro je obzvláště užitečný zobrazuje Úvod do uživatelských příkazů, který je dobře napsaným a nepříliš obsáhlým úvodem do linuxové příkazové řádky. Parametry Výchozí chování příkazů může být většinou modifikováno pomocí přidání -parametr k příkazu. Například příkaz ls má možnost přidání parametru -s, takže příkaz ls -s vypíše v seznamu souborů i jejich velikost. Také je zde parametr -h, který vypisuje tyto velikosti v human readable (lidsky čitelném) formátu. Parametry mohou být sloučeny do skupin, takže příkaz ls -sh je úplně to samé jako příkaz ls -s -h. K většině parametrů existuje i jejich slovní verze, která se předepisuje dvěma pomlčkami místo jedné. Takže i ls --size --human-readable je pořád jeden a ten samý příkaz. Příkazy Poznámka Zde naleznete v krákosti vypsány základní Linuxové příkazy. U každého příkazu naleznete jeho stručný popis, příklad správného použití a u některých také seznam nejpoužívanějších parametrů. Příkazy pro práci se soubory a adresáři ls Výpis složky. Bud aktuální či té, kterou uvedeme v cestě (ls /home/zeus vypíše obsah domovského adresáře uživatele zeus).

94 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 93 -l vypíše podrobnější informace -a vypíše i skryté soubory man a info Manuálové stránky. Info je podrobnější. Jako parametr se udává program, o němž se chcete něco dozvědět. Zkuste třeba man man. cd Vejde do zadané složky. cp Slouží ke kopírování souborů. cp /cesta/zdrojovy soubor /cesta/cilovy soubor -R slouží ke kopírování složek -i zabraňuje možnosti přepsání souboru zeptá se vás, zda soubor chcete či nechcete přepsat mv Slouží k přesouvání souborů. Nerozlišuje mezi souborem a složkou jako cp. mv /cesta/zdrojovy soubor /cesta/cilovy soubor -i zabraňuje možnosti přepsání souboru zeptá se vás, zda soubor chcete či nechcete přepsat rm Maže soubory. rm /cesta/soubor -R umožňuje smazat složky -i před smazáním vyvolá potvrzovací dialog mkdir a rmdir Tvoří (mkdir) či maže (rmdir) prázdnou složku. grep Hledá text a vypisuje řádku, v níž je obsažen. grep hledane slovo /cesta/soubor -n zobrazí číslo řádku -e vám umožní prohledávat více souborů najednou cat Vypíše obsah textového souboru.

95 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 94 du Vypisuje velikost daného souboru. -h zobrazí velikost v lépe čitelném formátu (např. 1K, 234M, 2G,...) -s zobrazí pouze celkovou velikost daného adresáře (du standardně vypisuje i velikost všech podadresářů) Příkazy pro získávání systémových informací df Vypisuje velikost a obsazení jednotlivých diskových oddílů. -h zobrazí velikost v lépe čitelném formátu (např. 1K, 234M, 2G,...) free Ukazuje množství volné a použité paměti v systému. -m vám dá informace v megabytech top Monitoruje procesy. ps Vypisuje procesy a informace o nich. -aux zajistí podrobnější výpis uname -a Vypíše všechny informace o systému, včetně jména počítače, jména jádra (kernelu) a jeho verze a několik dalších detailů. Vypíše informace o vydání Linuxu, který právě používáte (informace o vaší distri- lsb release -a buci). lspci Vypíše informace o všech PCI zařízeních. lsusb Vypíše informace o zařízeních zapojených do USB portů. Žolíkové znaky * Nahrazuje jakýkoliv počet jakýchkoliv znaků od žádného znaku po libovolný řetězec.? Nahrazuje právě jeden libovolný znak.

96 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 95 Aliasy Příkaz alias umožňuje použití některého příkazu vždy s určitými parametry. Kupříkladu příkaz df vypisuje velikost jednotlivých diskových oddílů. Jenže v kb, což není moc přehledné. Přidáme-li mu parametr -h, použije MB a GB. Chcete-li, aby df vždycky použilo tento parametr, použijte alias. alias df='df -h' Když ted dáte df, je to jak byste použili df -h. Tento příkaz ovšem nastaví daný alias pouze dočasně (do odhlášení). Pokud chcete, aby vám vámi definované aliasy fungovaly stále, musíte je ručně doplnit do skrytého souboru.bashrc ve vašem domovském adresáři. 8.4 Terminálové aplikace Midnight Commander Midnight Commander je dvou panelový správce souborů jehož vzorem je DOSovský Norton Commander. Midnight Commander obsahuje celou řadu užitečných funkcí a rozšíření zabudovaný textový editor mcedit, podporu archivů, podporu FTP, SSH a Samby apod. Midnight Commander není v základní instalaci, pro jeho instalaci nainstalujte balík mc. Po instalaci ho spustíte příkazem mc. Obrázek 8.3: Midnight Commander Nano Nano je jednoduchý textový editor. Ovládání Nano máte vypsané přímo v okně editoru uložení Ctrl + O, ukončení Ctrl + X atd. Nano se nachází v základní instalaci Ubuntu, spustíte ho příkazem nano "soubor".

97 Kapitola 8. Práce v textovém prostředí 96 Obrázek 8.4: Textový editor Nano Htop Htop je jednoduchá, ale velmi užitečná aplikace monitorující spuštěné procesy. Kromě výpisu jednotlivých procesů (včetně nároků na operační pamět a procesor) graficky znázorňuje celkové zatížení procesoru, operační paměti a odkládacího prostoru. Nabízí také možnost změny priorit jednotlivých procesů a posílání signálů. Htop je rozšířením jednodušší aplikace top, kterou naleznete v základní instalaci systému. Htop není v základní instalaci pro jeho instalaci nainstalujte balík htop. Po instalaci ho spustíte příkazem htop. Obrázek 8.5: Program Htop Poznámka Kromě výše zmíněných aplikací existují další stovky, ne-li tisíce aplikací, které vám umožní dělat v textovém režimu téměř vše, co si zamanete od prohlížení obráků a poslouchání hudby přes surfování po Internetu až po přehrávání videa. Tyto aplikace jsou ovšem již mnohem náročnější na ovládání a hlavně nemá nejmenší smysl (pro začátečníka) je používat, když existují mnohem lepší programy grafické.