Výklad k sidře Vaetchanan (Deuteronomium 3,23-7,11)

Transkript

1 שבוע טוב Číslo 40/ červenec 07 Výklad k sidře Vaetchanan (Deuteronomium 3,23-7,11) "Vaetchanan el Hašem baet hahi lemor. Adonaj Hašem ata ha chilta le harot et avdecha et gadlecha ve et jadcha ha chazaka ašer mi el bašamajim u:vaarec ašer jase kemasecha ve chigvurotecha." "Předkládal jsem prosbu k H-spodinu onoho času řka: Panovníku H-spodine, ty jsi ukazoval svému služebníku svoji velikost, a silnou ruku, kdo jest jiný na nebi či na zemi, kdo by vykonal díla podobné tvým." (Jen pro neznalé uvádím, že název oddílu Tory je odvozen od prvního klíčového slova nebo slovesa dané sidry. Stejně tomu platí i v názvu knih Tory - Berešit, Šmot, Vajikra, Bemidbar, Dvarim) Tento šabat je tradičně nazván "šabat nachamu" (šabat útěchy podle Izajáše 40,1." Tato týdenní paraša připadá po půstu Tiša be Av - připomínky tragických událostí v dějinách izraelského národa, jako bylo zničení Prvního i Druhého chrámu, dobytí poslední pevnosti Bar Kohbova povstání Betru r. 135 o.l.; o rok později byla onoho dne, na místě někdejšího chrámu, vztyčena pohanská svatyně. Devátého avu r byli židé vyhnáni z Anglie a r zase ze Španělska. Největší masakry židů způsobené křižáckými vojsky se udály devátého avu a v tomto dni r vypukla První světová válka. Není proto náhodou, že o tomto šabatu se čte haftara z proroka Izajáše "nachamu, nachamu ami jomer Elohejchem". "Utěšujte, utěšujte můj lid, říká váš B-h." Žal, bolesti, zklamání a ztráty - to všechno je údělem každé lidské bytosti. Je pozoruhodné, jak malou pozornost většina lidí věnuje neštěstí. Lidské tragedie sice zaplnily titulní stránky bulvárního tisku - nikoliv se soucitu, ale aby vyvolaly senzaci. Jen zcela výjimečně se v tisku objeví i možnost jak postiženému pomoci. Naopak většina lidí se snaží svůj tvůrčí potenciál využít k vybudování pohodlí a blahobytu. Hrdinové akčních filmů jsou mladí, zdraví, silní, ambiciózní lidé, kteří se dokáží prosadit v labyrintu tohoto světa. Všichni jsme nějak zaneprázdnění, snažíme se všemi silami vyhnout problémům a bolestem. Strasti druhých jako by se nás ani netýkaly. Láska k bližnímu je obsahem jedné z půvabných povídek Martina Bubera Jak se Sasovský učil lásce. Rabi Móše Léb vypravoval: Jak má člověk člověka milovat, to jsem se naučil od jednoho sedláka. Ten seděl s jinými sedláky u výčepu a pil. Dlouho mlčel jako všichni ostatní, když mu však víno obměkčilo srdce, oslovil svého souseda:,řekni, máš mě rád, nebo mě nemáš rád? Druhý odpověděl:,mám tě moc rád.' Sedlák však mluvil dál:,říkáš, že mě máš rád, a přece nevíš, co mi chybí. Kdybys mě opravdu miloval, věděl bys to.' Druhý se nezmohl ani na slovo a také sedlák, který se ptal, zmlkl jako předtím. Já jsem však pochopil: Pociťovat to, co je lidem třeba, a nést jejich utrpení to je láska k lidem." Židovství považuje útěchu druhých jako náboženskou povinnost - přikázání - micvu. Talmud poukazuje na to, že Svatý, budiž požehnán, přišel, aby utěšit Jicchaka po smrti otce Avrahama. Všech sedm týdenních haftarot mezi tiša be Av až do Roš hašana (novoročí) jsou převzaty z knihy Izajášových proroctví. Prezentují B-ha jako Utěšitele Izraele což je Izajášův největší dar Izraeli. Dalším aspektem židovského pojmu těšení je schopnost přijmout i ten nejtvrdší úděl a zvrátit kolo osudu a znovu povstat. Tradice nás učí, že když někdo slyší špatné zprávy, měl by měl vyslovit slova potvrzující oprávněnost B- žích soudů. Děkování B-ha za všechny události, jak dobré či ty zlé, je základní zásada židovské etiky. Židé vždy věřili, že život i smrt - obé přichází z ruky, Stvořitele. Tak veškeré nepříjemnosti, tragedie, nevysvětlitelný a zdánlivě nespravedlivé věci, všechno se může stát snesitelnější, když člověk nabude schopnosti, aby přijal b-ží vůli a pojal od Něj útěchu. V šacharitu - ranní modlitbě se praví: "Elu dvarim šeadam ochel perotejhem ba olam haze ve hakeren kajemet lo la olam haba. Elu hen kibud av va em gmilut chasadim..." "Toto jsou věci, které člověk užívá v tomto světě, ale které přesahují do světa budoucího. Jsou to úcta k otci a matce a skutky milosrdenství." 1

2 Výklad k aktuální sidře B-h řekl Mošemu, že nevstoupí do Erec jisrael, ale Moše choval takovou lásku k ní, že se o to vždy znovu modlil. Nyní, po dobytí Sichona a Oga doufal, že mu B-h přece jen dovolí také vejít do země. (Raši) Prosil o to, aby mohl v Erec jisrael vykonávat micvot, které jsou vázány na zemi a lze je tedy vykonávat jen tam. vaetchanan - úpěnlivě jsem prosil Raši- Výraz je jedním z deseti označení pro modlitbu, užívá se, když člověk žádá o nezaslouženou milost: opravdu spravedlivý a pokorný člověk si totiž nemyslí, že má nárok na B- ží milost. lemor Midraš říká, že Moše se obrací k budoucím generacím Izraele- řka, že nesmíme nikdy přestat doufat v B-ží milosrdenství, tak jako on si nikdy nezoufal a dál se modlil, i když mu B-h oznámil, že Erec jisrael je mu uzavřena. et- gadlecha veet- jadcha - tvá velikost a Raši, Mizrachi- Narážka na nezměrné B-ží milosrdenství a dobrou vůli odpustit hříšníkům. Pevná ruka - otevřená těm, kdo se obrátí a její pevnost přemůže vlastnost soudu. hahar - hora Raši- Tj. Chrámová hora v Jeruzalémě; Libanon- Chrám, od slova lavan- bílý, protože poskytuje smíření, tj. zbělí hřích. (Sifre) V doslovném významu je to hornatá oblast uprostřed země, naproti té části Jordánu, kde v té chvíli stál Moše. Libanon jsou hory na severu země. rav-lacha - máš dost B-h zakazuje Mošemu, aby o to dál prosil- aby lidé neřekli učitel je příliš tvrdý a žák příliš úporný Jiný výklad: Je hojnost pro tebe, tj. na Mošeho čeká veliká odměna ve světě, který přijde- ještě větší než vstup do země. (Raši) bejt peor Onkelos- Město blízko jejich tábora. Raši- Město s tímto názvem je zmíněno v Joz 13:20. Moše zmiňuje Peor v narážce na hřích, jehož se tam Židé dopustili (viz Nu 25:1-3); chce ukázat lidem, jak velká je B-ží láska k nim, ježto celý národ vstoupí do Erec jisrael, přes všechny své nedostatky, jedině Mošemu byl vstup do země odepřen. Moše napomíná svůj národ, aby byl poslušen celé Tóry, znovu probírá některé příkazy a učí je ty, jež předtím nebyly v Tóře zapsány. lo tosifu velo tigreu - nepřidáte neuberete Nelze vylepšit to, co je dokonalé. Kdyby někdo přidal něco k příkazům Tóry nebo z nich ubral, je to, jakoby řekl, že Tóra má nedostatky. Raši- Tímto zákazem se zakazuje např. přidat pátý úryvek Tóry k čtyřem úryvkům v tfilin, nebo přidat další verš ke třem veršům kněžského požehnání či naopak jeden verš vynechat. ejnejchem haroot - vaše oči viděly Chizkuni- Moše připomíná lidem, že jejich úspěch závisí na vykonávání příkazů a dokazuje to na události, kterou si pamatují i ti nejmladší mezi nimi, protože se stala nedávno. Abarbanel- Moše přirovnává ty, kdo si dovolí upravovat Tóru, k modlářům- obojí popírají B-ží původ Tóry. hadevekim bahašem - kdo se přimkli Není možné, aby se lidská bytost fyzicky přimkla k B-hu, ale pokud člověk má v úctě toraické učence a snaží se jim pomáhat, Tóra to hodnotí jako přimknutí k B-hu a slibuje mu život ve světě, který přijde. (Ketubot 111b) chukim umišpatim - výnosy a nařízení Ramban- U chukim- výnosů není znám důvod, takže ten, kdo nemá dostatečnou víru, se možná bude stavět laxně k jejich vykonávání. Nařízení-mišpatim jsou nezbytná k hladkému chodu společnosti= občanské zákony. bekerev haarec - v zemi Ramban- Příkazy, jež se mohou vykonávat pouze v Erec jisrael ušmartem - dodržujte Obvykle se slovo překládá jako zachovávejte, ale zachovávání je obsaženo již ve slově vykonávejte (Maskil L David) Zde slovo odkazuje ke studiu Mišny- Ústního zákona, který se člověk musí učit zpaměti, aby věděl, jak náležitě vykonávat micvot. (Raši) Tóra říká, že uznání moudrosti Izraele ve světě stojí i na jeho zachovávání chukim- příkazů bez zjevného důvodu, neboť moudrost těch částí Tóry, jež jsou přístupné rozumovému učení, přesvědčí intelektuálně poctivé lidi, že i v chukim je velká B-ží moudrost. (Rb.Bachja) kechol hatora hazot - jako celá Tóra Abarbanel- Klíčové slovo je celá, neboť nekonečnou moudrost Tóry lze poznat pouze tehdy, jeli nazírána, studována a chápána ve své úplnosti. Ramban, Rambam- Hilchot Jesodej HaTora 5:3- Moše nabádá lidi, aby zachovali v paměti nejen příkazy, ale i celkový obraz Zjevení na Sinaji: blesky, hromy, slávu a velkolepost, kterou viděly miliony lidí, ne pouze vybraní jedinci. Jestliže bude mít někdo pochybnosti o původu Tóry, může pak celý národ povstat a dosvědčit, co viděl. O tento prožitek jsou Židé povinni se podělit se svými potomky, generace po generaci. Raši- Budete u národů světa ve vážnosti jen tehdy, budete-li si pamatovat zákony a vykonávat je; ale jestli dovolíte, aby se zapomnětlivostí překroutily, budete za 2

3 blázny. Tóra není všehochuť, z níž si člověk vybírá, Tóra je jako stavební plán budovy- pokud se nedodrží všechny části plánu, budova se může zřítit. ašer jilmedun lejira oti - aby se Mne naučili bát Or HaChajim- Už samotný fakt Zjevení dokáže vzbudit v židovské duši pocit bázně, bázeň před B- hem se Židovi stane částí jeho přirozenosti. Tato bázeň je základním předpokladem ke studiu Tóry a k úvahám o Zjevení. Rozjímání, jež nevede k věrnosti a k činu, je nedostatečné. brito - Svou smlouvu Smlouva na Sinaji zahrnovala Desatero a všechny zákony v Ex, kpt Podle Malbim se tím míní celá Tóra. veoti civa hašem - Hospodin mi přikázal.. Raši- Vedle výše uvedených příkazů učil B-h Mošeho Ústnímu zákonu, což je neoddělitelná součást smlouvy, protože bez něj nelze porozumět Tóře. venišmartem meod - velice se střezte Ramban- Moše varuje národ před mylnou představou, že když slyšeli hlas, musí existovat i fyzická bytost, které patřil: B-h však nemá žádné tělo. ufen-tisa ejnejcha - abyste nepovznesli oči Raši- Tj. abyste nerozjímali nad mocí nebeských těles a nepřisuzovali jim božství. Avraham takovým uvažováním dospěl k poznání, že existuje Tvůrce: nejdříve považoval za božstvo Slunce, potom Měsíc a nakonec si uvědomil, že musí existovat jeden B-h, který obě stvořil a řídí je. Avšak lidé nedosahující Avrahamovy úrovně by možná pokládali nebeská tělesa za božstva. ašer chalak hašem - co Hašem přidělil Raši, Megila 9b- B-h dal nebeská tělesa všem národům, aby se všichni mohli těšit z jejich světla a dalšího užitku. Raši, Avoda Zara 55a- Jiný výklad: B-h je dal národům, aby jim poskytovala světlo, fyzikální radiace je jediným zdrojem jejich světla. Izrael má ještě další zdroj světla: Hospodin ti bude světlem věčným (Iz 60:19), proto se Izrael musí řídit vyššími snahami. veetchem lakach hašem - Hospodin nás vzal Vyvedl nás z Egypta, tím ustavil svůj zvláštní vztah k nám a učinil nás svým dědičným lidem. mikur habarzel - z tavicí pece Raši- Tj. jíž se užívá k vytavení čistého zlata bez příměsí. To je důvod, proč B-h vystavil Izrael těžkým a krutým rokům egyptského exilu- aby je očistil od nízkých vlastností i od nehodných jedinců. Kdyby B-h nechal Izrael rozrůst do početného národa bez tvrdého exilu, nebyli by ochotni přijmout Tóru, jež ukládá mnohá omezení jejich přirozeným touhám a zvyklostem. vahašem hitanaf-bi - B-h se na mne rozhněval Ramban- Moše vysvětluje lidem, proč je kárá právě teď, kdy se chystají vkročit do Erec jisrael: poněvadž mu B-h zakázal do země vstoupit, nebude je moci učit, až vyvstanou problémy a chce je připravit na život bez něho. Exil a návrat Verše se čtou o Tiša beav, protože pregnantně vyjadřují, že Izrael si sám zavinil svůj exil i že nakonec najde cestu zpátky. Duchovní lenost vede k tomu, že lidé začnou ochabovat v nadšení pro Tóru a její nesmírnou bohatost a podnětnost k duchovnímu růstu. Moše varuje, že by se lehce mohlo stát- až budou v zemi dlouho a opustí je dychtivost a pocit duchovního dobrodružství- že začnou hledat nové podněty v životním stylu svých sousedů. V dávných dobách to bylo modlářství, ve stoletích našeho věku jsou to různé filosofické směry. banim uvnej vanim - děti a vnoučata Chizkuni- U generace vstupující do Erec jisrael nehrozilo, že by ji ovlivnilo kenaanské modlářstvíviděli příliš mnoho z B-ží velikosti, než aby se dali zmást. Ale pro jejich děti a vnoučata budou zázraky jen historie, ne osobní zkušenost, budou tedy snadněji ovlivnitelné. vnošantem Podle Moudrých (Sanhedrin 38a, Gitin 88a) je toto slovo narážka na židovské dějiny. Raši- Numerická hodnota slova je 852- to je počet let, po která Židé měli být v Erec jisrael, než budou vyhlazeni, jak říká verš 26. B-h byl milosrdný a vyhnal je do exilu o dva roky dřív, než se mělo proroctví naplnit. Chrám byl postaven 480 let po Exodu (viz 1 Kr 6:1) a 440 let po vstupu do země, stál 410 let- celkem 850 let. Ramban- Je to narážka na zničení 1. Chrámu a babylonský exil. vaavadtem-šam elohim - tam budete bohům Raši- Tj. budete sloužit národů, jež uctívají modly a bude to, jakoby sami jste byli modláři. Židé, kteří se snaží, aby je akceptovaly národy, jejichž víra je pravým opakem judaismu, se mohou snadno poskvrnit. ašer lo-jidun - kteří nevidí Ramban- Tito bohové nevidí trápení svých uctívačů, ani neslyší jejich modlitby- jsou méně než lidé, protože nemohou jíst ani cítit; a přece v ně lidé věří. uvikaštem mišam - odtamtud budete hledat Midraš HaGadol- Nakonec se Izrael obrátí a najde cestu zpět k B-hu. beacharit hajamim - v posledních dnech Sforno, Jalkut- Míní se období těsně před příchodem mesiáše. Daniel nazývá toto období konec dní, nebo i jen kec - konec (Dan 12:4, 6, 9, 13). Ramban- Míní se konec babylonského exilu, kdy se Židé vrátí do Erec jisrael a znovu postaví Chrám. Moše nyní vysvětluje, proč B-h potrestá Izrael tak tvrdě, jestliže Ho národ opustí: ohlédnou-li se do minulosti, pochopí, jak velkodušný k nim byl B-h, a národ, který požívá takové laskavosti, zasluhuje přísný trest za nevděčnost. 3

4 Sforno- B-h nikdy neopustí Izrael kvůli smlouvě s praotci: B-ží láska k nim je tak velká, že dal na Sinaji prorocký dar celému národu, i když většina jedinců toho sama o sobě nebyla hodna. vajechi - a přežil Ralbag- Člověk nepřežije, zakusí-li takový stupeň zjevení, který převyšuje jeho duchovní potenciál- stejně jako může oslepnout náhlým zášlehem oslnivého světla. I Jakov se považoval za šťastného, že přežil setkání s andělem- a na Sinaji celý národ slyšel hlas B-ží, a přesto zůstal naživu. lakachat lo goj mikerev goj - vzít národ z Raši- Žádný z bohů nedokázal vyvést jeden národ ze středu jiného, jako B-h vyvedl Izrael z Egypta. Je to důkaz absolutní B-ží moci i lásky k Izraeli. B-h to učinil zkouškami- když vyzval faraona, aby ho zkoušel (Ex 8:5), znameními- jimiž Moše prokázal, že ho posílá B-h (Ex 4:2-3), zázraky- tj. ranami, bojem- tj. zázraky u moře. (Raši) uvizeroa netuja - vztaženou paží Ibn Ezra- Tj. ohnivým a oblakovým sloupem, jež provázely a chránily Izrael Sforno- Jiný výklad: Obrazné rčení- jakoby B-h hrozil Egyptu, že je připraven znovu udeřit, pokud nedovolí Izraeli odejít. uvmoraim gedolim - velkými hroznými činy Když B-h zjevil svou slávu, lidé byli zastrašeni a báli se. ata hareta ladaat - tobě byla odhalena Raši- když B-h dal Desatero, otevřel nebesa nahoře i svět dole, aby bylo zřejmé každému, že je pouze jeden B-h. Sforno- B-h vám dal prožít tyto zázraky, abyste o nich přemýšleli a mohli dospět k závěru, že Hospodin je jediný B-h. bezareo - jeho potomstvo Ibn Ezra- Slovo je v singuláru, protože odkazuje k Jakovovi, z jehož potomstva vzešel národ Izraele. Kdyby Tóra řekla jejich potomstvo, znamenalo by to, že vyvoleni byli i Esav a Jišmael. befanav - před Ním Raši- B-h vyvedl Izrael z Egypta, tak jako otec kráčí před svým synem. kajom haze - jako dnes Tj. Dobytí Kenaanu je tak blízko, jako je blízko dnešek. Ibn Ezra- Jiný výklad: Moše mluví o porážce Sichona a Oga, jež se dovršila toho dne. vehaševota el- levavecha - a vezmi si k srdci Rb.Bachja- Tj. rozjímej o tom do hloubky. Učitelé musaru říkají, že je mnoho věcí, jež lidé rozumem chápou, ale nevezmou si je k srdci, tj. jejich chování se těmito znalostmi neřídí. Názorným příkladem jsou návyky, ovlivňující zdraví- lidé vytrvale dělají to, co je jim příjemné, i když vědí, že jim to škodí. Totéž platí pro mnoho lidí i pokud jde o víru- jsou laxní ve vykonávání některých micvot, protože jim schází dostatečné citové zaujetí. Moše tedy říká: nestačí vědět, že je jeden B-h, musíme se také usilovat vzít si to k srdci. az javdil moše - Moše oddělil Raši- Doslova oddělí -budoucí čas, tj. Moše určil tři města, jež se v blízké budoucnosti stanou útočištnými městy. Onkelos to uvádí v minulém čase. Raši- Moše věděl, že tato tři města nebudou mít status útočištných měst, dokud nebudou určena další tři města na druhém břehu Jordánu; ale chtěl vykonat příkaz tak brzy, jak jen lze. vezot hatora - toto je učení Raši- Tj. učení, jež následuje v kpt. 5, Rb. Bachja- zejména Desatero. Ramban- Jiný výklad: učení je narážka na celou knihu Dt, ale ježto Moše začal knihu Dt napomínáním a varováním (první čtyři kapitoly), zmiňuje se účel knihy až zde. haedot - svědectví Tj. příkazy, dosvědčující B-ží zázraky, např. šabatdosvědčující Stvoření, maca- dosvědčující Exodus. becetam mimicrajim - jejich odchodu z Egypta Raši- Moše vyučoval příkazy této knihy po Exodu, nyní je opakuje et-kol- jisrael Rb.Bachja- Většina těch, kdo nyní stáli před Mošem, nebyla před 40 lety u hory Sinaj. Moše chce, aby každý příslušník národa- i nová pokolení- slyšel Desatero. ušmartem laasotam - a bedlivě je vykonávejte Tj. buďte pozorní i v detailech, abyste je vykonávali náležitě. brit bechorev - smluva na Chorevu Tj. B-ží smlouva nebyla ustavena jen s těmi, kdo v onen den stáli kolem hory, ale s celým národem Izraele po všechny časy- tedy i ti, kdo nyní naslouchají Mošemu, i všichni Židé v budoucnosti jakoby opravdu stáli na Sinaji. panim befanim - tváří v tvář Sforno- Tj. slyšeli Desatero přímým Zjevením, při plném vědomí, ne v prorockém vidění nebo ve snu. anochi omed bejn-hašem uvejnejchem - stál jsem mezi Moše připomíná, že byl prostředníkem mezi B-hem a lidmi dvěma přikázáním a zbývajících osm je musel naučit. (Ramban) ki jeretem - protože jste se báli Lidé se tak vyděsili velkolepostí Zjevení, že couvli zpět a bylo nutné, aby Moše sloužil jako prostředník Desatero I když celkově je znění Desatera v Dt stejné jako verze v Ex, je tu několik odlišností: Maharal, Tiferet Jisrael, kpt. 43- Důvody odlišností vyplývají z povahy knihy Dt., nynější znění tedy lze vidět jako způsob, jímž Moše chápal smlouvu a jak ji formuloval, aby jí národ porozuměl co nejlépe. šamor - dbej V první verzi Desatera se přikazovalo zachorpamatuj (na šabat). Moudří učí, že B-h pronesl obě slova jedním vyřčením a obojí tvoří spolu příkaz šabatu. 4

5 Ramban- Slovo zachor- pamatuj bylo vepsáno do prvních i druhých desek, zde Moše vysvětluje, že B-h pronesl i zachor. V kabalistickém pojetí: když B-h vyřkl příkaz šabatu, Moše slyšel zachor a ostatní slyšeli šamor. Pro lidi nejvyšší duchovní úrovně, jako byl Moše, je úctu vzbuzující svatost šabatu takovým příkazem, že ten, kdo pochopí její význam, nemůže šabat znesvětit- tedy v příkazu pamatuj je obsažena i nemožnost jej znesvětit. Je to stejné, jako když člověk někoho miluje: nemusí se mu říkat, aby tomu druhému neubližoval. Tak to slyšel Moše, ale lidé duchovně níže tomu neporozuměli, těm se muselo říci, že je zakázáno porušit svatost dne a proto slyšeli šamor- dbej. januach kamocha - aby si odpočinul..jako ty Ramban- Slovy otrok, otrokyně jsou míněni nežidovští otroci, kteří jsou povinni zachovávat přikázání. Tóra zdůrazňuje, že musejí zachovávat šabat jako ty, tj. mají nejen zakázáno znesvětit šabat kvůli svému pánovi, ale oni sami musí zachovávat všechny šabatové zákony. vezacharta eved hajita - pamatuj, že jsi byl otrokem Raši- Tj. pamatuj, že dnes jsi svobodný jen proto, že tě B-h vysvobodil, proto jsi povinen zachovávat B-ží příkazy. Verze v Ex spojuje zachovávání šabatu s B-žím stvořením světa v šesti dnech, zde je spojeno s otroctvím v Egyptě. Nabízejí se různé výklady: More Nevuchim 2:31- Odkazuje se k dvěma rovnocenně závažným aspektům šabatu. Ex se zaměřuje na svatost šabatu, plynoucí z toho, že B-h ten den ustal v práci. Zde si mají Židé šabatovým odpočinkem připomínat minulost, kdy byli otroky. Ibn Ezra- Zmínka o Egyptě se nevztahuje obecně k zákonům šabatu, ale je tu uvedena jako důvod, proč se mají otroci zdržet veškeré práce. Stvoření i Exod jsou výrazem B-ha jako všemohoucího tvůrce a pána světa, oba aspekty se doplňují. Zázraky Exodu prokázaly, že B-h svět nejen stvořil, ale má také absolutní moc zasáhnout a přemoci zákony přírody svou vůlí. Proto se v pátečním kiduši nazývá šabat připomínkou odchodu z Egypta i připomínkou díla Stvoření. civcha - přikázal vám Příkaz ctít rodiče byl dán u Mary (Ex 15:25) ed šav - falešný svědek Ramban- Svědek nesmí lhát, ani když jeho svědectví neovlivní závěry soudu. Např. řekne-li svědek, že žalovaný nezávazně řekl žalujícímu, že mu dá určitou částku jako milodar, soud to nemůže vynutit a falešné svědectví tedy nezpůsobí finanční újmu žalovanému. Avšak je zakázáno takto svědčit. velo velo Moše spojil pět přikázání, týkajících se vztahů mezi lidmi, spojkou a, aby naznačil, že všechny hříchy proti druhým lidem jsou stejně špatné, ať se týkají života bližních, jejich manželství, majetku, štěstí nebo cti, stejně jako bažení po něčem, co patří druhému. Nikdo nemá právo určovat pořadí závažnosti, Tóra je pokládá za stejné. Završením Desatera je zákaz nikoli zlého činu, ale zlé myšlenky- dychtění po tom, co patří jinému- neboť nejjistější ochranou před hříchem je vyloučit ze své mysli myšlenky na něj. (Rb. Hirsch) velo tachmod velo titave - nebudeš toužit Ramban- Zákaz dychtění zakazuje také něco vymámit, např. donutit majitele domu k prodeji. Tóra nás tím učí, že špatnost je i v myšlenkách kout něco proti druhé osobě, i když je jasné, že člověk svůj plán neuskuteční. ešet reecha bejt reecha - po ženě..bližního, po domu.. V Ex je na prvním místě uveden majetek, zde smyslná touha po rozkoši, neboť průměrný člověk má větší rozkoš ze smyslového uspokojení. Šma Rambam v Sefer HaMicvot řadí přikázání v logickém sledu, začínaje těmi, jež jsou zásadní pro víru a zachovávání. Primární je věřit v B-ha, jak to říká 1. přikázání Desatera: Já jsem Hospodin, tvůj B-h, protože bez B-ha, který přikazuje, nejsou přikázání. Na druhém a třetím místě Rambamova seznamu je to, co říkají první dva verše Šma: uznání jedinosti B-ha a láska k Němu. O významu Šma svědčí i to, že se musí říkat každý den dvakrát, ráno a večer, jako i to, že je Tóra uvádí hned po Desateru. hašem elohejnu hašem echad Raši- V tomto období dějin uznává Hospodina za jednoho B-ha pouze Izrael, je to tedy náš B-h, ale po konečném vykoupení bude celý svět vědět, že Hospodin je jeden. echad B-ha vnímáme mnohoznačně- je laskavý, milosrdný, spravedlivý, hněvivý, soudí- tyto různé fasety vedly některé starověké a středověké filosofy k názoru, že existuje více bohů- jeden je slitovný, jeden soudí atd. Tóra však říká, že B-h je jeden a jediný; vše, co B-h koná, má vnitřní spojitost a je v souladu. Je to lidskou inteligencí nepochopitelné, až na konci dní to B-h objasní. Písmeno ajin ve slově šma a dalet ve slově echad jsou v každém svitku Tóry vždy větší než ostatní ; tato písmena tvoří spolu slovo ed- svědek a symbolizují, že čtením Šma Žid dosvědčuje jedinost B-ha. veahavta - budeš milovat Člověk vyjadřuje svou lásku k B-hu láskyplným vykonáváním jeho příkazů. Není stejné, slouží-li kdo B-hu z lásky nebo ze strachu. Kdo je motivován strachem, možná půjde vlastní cestou, stanou-li se mu úkoly příliš obtížné, ale kdo slouží z lásky, je ochotný i k velkým obětem pro toho, koho miluje. Láska je cit, jak může být člověku přikázáno milovat? Tóra odpovídá, že Židé mají přemýšlet o Tóře, učit se a vyučovat. Když někdo přemítá nad B-žími činy i Stvořením a vidí v nich Jeho nesmírnou moudrost, začne B-ha milovat a chválit a bude naplněn touhou poznat ho. (Rambam) 5

6 bechol-levavcha - celým svým srdcem Raši- Milovat B-ha svým dobrým i zlým sklonem, tj. následovat svůj sklon k dobrému a vykonávat micvot a odmítat zlý sklon k hříchu. (Talmidej R Jona) Rambam- Jiný výklad: zlý sklon odkazuje k touze po jídle a pití, po fyzickém uspokojenípokud člověk i tyto touhy vede ke službě B-hu, slouží B-hu oběma sklony. uvechol nafšecha - celou svou duší Raši- Tj. i když tě tvá oddanost B-hu stojí život. To se týká modlářství, cizoložství a vraždyv těchto třech případech halacha vyžaduje, aby člověk raději zemřel než se jich dopustil ( Rambam, Hilchot Jesodej HaTora, kpt. 5, Jore Dea 157) Moudří (Berachot 54a) říkají musíš milovat B- ha, i když ti (On) vezme život, tj. pokud Žid musí přijmout mučednictví, má to udělat s vědomím, že odevzdá-li duši B-hu, pozvedne se do duchovní výše, a nikoliv s myšlenkou, že je obětí člověkavraha. (Alshich) Rb.Akiva se radoval, když byl mučen k smrti. Svým žasnoucím žákům řekl: Celý život jsem se modlil, abych si dokázal uchovat lásku k B-hu, i kdybych měl ztratit život. Teď se mi to daří, jak nemám být šťastný? (Berachot 61b) Ramban- Svou duší = intelektem, tj. celým svým rozumovým potenciálem. uvechol meodecha - celou svou silou Raši- Tj. i kdyby ti láska k B-hu způsobila ztrátu všeho majetku. Jsou lidé, kteří nasazují život, aby zachránili své peníze; i ti, kdo si bohatství cení víc než života, musí klást lásku k B-hu nade vše. hajom - dnes Raši- Tj. budeš stále vidět tyto věci, jako kdyby byly čerstvé, nové a vzrušující- jakoby Tóra byla dána dnes. Ne jako otřepané nemoderní dogma. Když se člověk usiluje, nachází vždy nové podněty a myšlenky v Tóře, to mu zaručí, že nebude příkazy Tóry vykonávat ze zvyku. levanejcha - svým dětem Raši- To zahrnuje i žáky. Každý učenec má učit studenty, nejen své vlastní děti; nemůže- li však vyučovat obojí, dá přednost vlastním dětem. (Rambam, Hilchot Talmud Tora 1:2) vedibarta bam - rozmlouvat o nich Raši- Hlavním předmětem tvého hovoru má být Tóra a služba B-hu. bešivtecha bevejtecha - když budeš sedět doma Bćhor Shor- Budeš se zabývat Tórou v každé situaci. uvšachbecha uvkumecha - když..uléhat vstávat Raši- Je to příkaz říkat Šma dvakrát denně, večer a ráno, tj. v době, kdy se obvykle chodí spát nebo se vstává. Haamek Davar- Verš lze chápat ve dvou rovinách: pro ty, kdo usilují o dokonalost, je to výzva, aby se učili Tóru v každé době a každé situaci. Pro ty, kdo toho nejsou schopni, je to minimální povinnost říkat Šma dvakrát denně. al-jadecha bejn ejnejcha - na ruku mezi očima Tato část Tóry je vložena do tfilin, jež se přikládají na horní část paže a na hlavu, nad linii vlasů, doprostřed nad mezeru mezi očima (Ex 13:16) letotafot - ozdoby Tfilin hlavy- všem ukazuje, že Žid považuje znamení oddanosti k B-hu za ozdobu. Nedat se zkazit blahobytem Moše znovu říká, jaký rozdíl je mezi egyptským otroctvím a blahobytem, který čeká na Izrael v jeho zemi. Lidé mohou na náhlou změnu reagovat dvojím způsobem- buď se cítí zavázáni Tomu, kdo je vyvedl ze strádání k nádheře a pak budou využívat nově nabytého majetku k projevení své vděčnosti; anebo budou svůj úspěch připisovat jen vlastní tvrdé práci a inteligenci a nebudou se cítit zavázáni. Blahobyt je zkouškou víry, stejně jako nouze. tira - budeš se bát Ramban- Po příkazu milovat B-ha následuje komplementární bát se. Láska člověka podnítí k službě B-hu, strach mu zabrání hřešit. Jsou dvě kategorie strachu: nižší je strach z utrpení a bolesti, vyšší se také nazývá úcta, vážnost, bázeň. Člověk neútočí na toho, koho má v úctě, jako neútočí na gangstera po zuby ozbrojeného- ale pokaždé z jiného důvodu. uvišmo tišavea - v jeho jménu budeš přísahat Ramban- To není příkaz, protože lépe je nepřísahat. Je to spíše zákaz- pokud už člověk musí přísahat, nesmí přísahat při ničem jiném než při B-žím jménu. Raši- Kdo se bojí B-ha a slouží mu, má právo přísahat, protože jeho zbožnost je zárukou, že to udělá opravdově. lo tenasu - nebudete zkoušet Ramban- U Masy a Merivy potřeboval národ vodu (Ex 17:7) a vystavil B-ha zkoušce: Dáš-li nám vodu, budeme tě následovat, nedáš-li, opustíme tě. Tehdy i v letech potom prokazoval B-h svou moc i lásku k Izraeli znovu a znovu, Izrael tedy nemá právo o B-hu pochybovat nebo zkoušet Jeho moc. V širším smyslu to znamená, že Židé nesmí pochybovat o slovech Tóry či proroků, ani sloužit B-hu jen za odměnu. vedotav - jeho svědectví Tj. příkazy, jež dosvědčují historické události, např. maca na připomínku Exodu a šabat na připomínku Stvoření. hajašar co je správné Raši- Při sporu souhlasit s dohodou, ochota ke kompromisu, být velkomyslný, netrvat na plném rozsahu svých práv. Jak dělat, co je správné a dobré v B-žích očích, to závisí na vnímavosti a situaci osoby, nelze uvést všechny možnosti ani situace. Obecně by se naše chování mělo řídit požadavkem Tóry být milosrdný a shovívavý k druhým- nemstít se,neproklínat, projevovat úctu učencům, starším a nebýt pasívní, když druhému hrozí nebezpečí nebo finanční ztráta. (Ramban) 6

7 Učit děti tradici Lidé, k nimž Moše mluvil, buď prošli Exodem nebo o něm slyšeli z první ruky a všichni viděli B- ží zázraky v poušti. Mohli tedy pochopit, že mají svou lásku, bázeň a důvěru v Něho projevovat svým celkovým chováním. Ale budoucí generace tuto zkušenost nebudou mít a těm musí předávat tradici jejich rodiče a prarodiče, protože věčný B-ží lid nesmí nikdy ztratit spojitost s událostmi a vírou, jež formovala tradici. Při každém dalším stěhování v židovské historii je to nový úkol, protože v nové zemi musí Izrael stavět na své tradici, zvycích, zkušenosti rodičů a prarodičů, kteří také svedli boj, aby zůstali věrní víře svých předků a vytrvali. leejnejnu - před našima očima Ramban- Zázraky byly učiněny před očima celého národa B-h nás vyvedl z Egypta, aby každý Žid mohl vidět sám sebe, jakoby on vyšel z Egypta. letov lanu - pro naše dobro Z konání B-žích příkazů nevzejdou žádné nepříznivé následky. Chukim jsou možná nepochopitelné lidskou inteligencí, ale jsou nám k dobrému. Mišpatim regulují občanský životzajišťují pokojnou a humánní společnost. ucdaka tihje lanu - bude to zásluha Tak čte Onkelos. Vykonávání micvot není jen dobré samo o sobě, napomáhá veřejnému blahu a poskytuje i další zisk těm, kdo micvot vykonávají, protože B-h to hodnotí jako dobré skutky a přičte jim to za zásluhu ve světě, který přijde. (Sforno) Jiný výklad: Slovo cdaka označuje spravedlivost, protože vykonávání micvot je počátkem spravedlnosti v tom smyslu, že národy, jež sledují naše chování, nás budou považovat za dobré lidi (Ibn Ezra) Ramban- Slovo poukazuje na B-ží odměnu těm, kdo mu slouží. Odměna bude hojná a ježto máme povinnost sloužit mu bez ohledu na to, zda nás odmění nebo ne, pak vše, co pro nás B-h učiní, je skutkem Jeho laskavosti. untanam hašem - předá ti.. Nadcházející dobytí Kenaanu bude zázrak- Moše to zdůrazňuje, aby si lidé uvědomili, jak jsou B-hu zavázáni. Sedm kenaanských národů bylo početnějších a mocnějších než Izrael, a přesto je Izrael přemohl. lo tichrot lahem brit - neuzavřeš Rambam, Hilchot Avoda Zara 10:1- Izrael nesmí uzavřít smlouvu, jež by dovolila Kenaancům zůstat v zemi a pokračovat v uctívání model. Pokud ale budou souhlasit s tím, že přestanou s modlářstvím a přijmou sedm noachických zákonů, může s nimi Izrael dojednat mír. lo techanem - neprokážeš jim přízeň Podle Rambama se to nevztahuje na pohany, kteří přijmou 7 noachických zákonů. velo titchaten bam - nespřízníš se Zákaz se vztahuje na všechny nežidy. Manželství se nemyslí doslova, protože manželství mezi Židem a nežidem nemá žádnou halachickou platnost. Verš mluví o svazku s nežidem, který je jako manželství- bez ohledu na to, zda je takový svazek uznáván světskými autoritami. ki jasir et-bincha meacharaj - on odvrátí tvého syna.. On = nežidovský partner židovské ženy, syn = dítě narozené v tomto vztahu: ježto matka je Židovka, dítě je také Žid, avšak nežidovský otec jej vychovává jako nežida a odvrátí ho od jeho víry. Všimněme si, že Tóra neříká ona odvrátí, protože žije-li Žid s nežidovkou, jejich potomek není Žid. ki am kadoš ata lahašem - neboť jste svatý národ B- hu Ramban- Osud Izraele řídí přímo B-h, ne strážný anděl jako je tomu u ostatních národů. Proto je tak odporným hříchem, provozuje-li modlářství národ, který si B-h vzal za svůj. ki meahava hašem etchem - protože B-h miluje Ramban- Moše uvádí dva důvody, proč si B-h vyvolil Izrael: 1/ shledal jej hodným své lásky, 2/ kvůli Své přísaze praotcům leohavav ulšomrej micvotav - kdo milují zachovávají Raši- B-h odmění pokolení toho, kdo mu slouží z lásky. lesonav - nepřátelům Raši- I zlí lidé zaslouží odměnu za své dobré skutky a B-h neupře žádnému, co je poprávu jeho. Odmění je na tomto světě, ale nebudou mít požehnání světa, který přijde. Šabat Nachamu a sedm haftarot Haftarot o sedmi šabatech, které jsou mezi Tiša be av a Roš hašana se nazývá sedm útěch- ševa denechamata. Obsahují proroctví, jež dodávala lidem útěchu a povzbuzení po zničení 1. Chrámu. Všechny haftarot jsou z pozdějších kapitol Izajáše, jehož proroctví jsou napůl trápení, napůl útěcha. První z těchto sedmi je haftara k Vaetchanan (Iz 40:1-26), čte se o šabatu Nachamu (letos 28.7.), poslední (Iz 61:10-63:9) k Nicavim. Stejně jako tři proroctví zkázy, ani sedm útěch nesouvisí s obsahem týdenní části Tóry. Zajímavé je, že dvě z těchto haftarot (Ree a Kitece) se četly již dřívejako haftara Noach. Midraš (Pesikta Raba 30:30) uvádí, že B-h vyšle Avrahama, aby utěšil Jeruzalém, ale Jeruzalém se nedá utěšit. Vyšle tedy Jicchaka, ale se stejným výsledkem, lépe nedopadnou ani Jakov a Moše. A B-h vida, že 7

8 Jeruzalém se nechce dát utěšit praotci, přijde tedy sám utěšit město. Midraš vychází z úvodního verše první ze sedmi haftarot: Potěšte, potěšte můj lid, říká váš B-h. Izajáš říká, že ani exilem se nezlomí pouto mezi B-hem a Izraelem. Čím více se blíží poslední ze sedmi útěch, proroctví budoucí mesiášské doby nabývá na velkoleposti a extatičnosti. Krok za krokem národy světa pochopí, že na Cionu je B-h a že v B-hu je pravda a naplnění. Rabi Šimon neodmítal věci tohoto světa z nějakého zoufalství. V pozadí jeho odmítnutí cítíme žízeň po pokladech věčnosti a rozhorlení nad tím, jak lidé zaprodávají svůj život, když se zabývají pozemskými záležitostmi a netouží po životě věčném. Plný nekonečné žízně po duchovnu neviděl střední cestu, ani možnost kompromisu. Povinnost učit se Tóru cesta k dosažení věčnosti - byla výslovně dána příkazem Neodejde kniha zákona (Tóry) od tvých úst, ale přemýšlet budeš o něm dnem i nocí (Joz. 1,8.) Zanechat toho i jen na hodinu znamenalo vzdát se části věčného života, částečnou sebevraždu. Proto rabi Šimon pokládal všechny světské záležitosti za hřích. Současník rabi Šimona ben Jochaje, známý heretik Eliša ben Abuja, zastával naprosto opačný postoj. Byl fascinován světskou kulturou helénismu. Doporučoval navštěvovat školy a snažil se odvést žáky od studia Tory. Žádal po nich, aby své síly věnovali praktickým činnostem: Ven s vámi, vy lenoši, poslouchejte, protože své dny proflákáte bez užitku. Poslouchejte, co má člověk dělat: ty buď truhlářem, ty zedníkem, ty krejčím a ten rybářem!" (Jer. Chagiga 77b.) Odmítnutí světa rabi Šimonem a fascinace světem rabi Eliši jsou dva extrémní postoje, jež však nenacházely mezi jejich současníky mnoho zastánců. Zbožný rabi Juda ben Illaj, který Římany obhajoval před rb.šimonem, odmítl maximalismus rabi Šimona. Pro sebe rabi Juda vyznával přísné sebezapření a jednoduchost. Nechci nijak užívat tohoto světa", říkal (Jer. Chagiga 77b.) Ale druhým radil, aby našli střední cestu. Život lze přirovnat k dvěma cestám, jedna je oheň, druhá led. Když jdeš jednou cestou, shoříš, jdeš -li druhou, zmrzneš. Co tedy činit? Jdi středem." (Avot de rabbi Natan kap.28.) Rabi Šimon učil jinak. Písmo praví: Budeš shromažďovat semena (Dt 11,14)- Co to znamená? Je-li psáno: Tato kniha moudrosti /Tóra/ neodejde od tvých úst, nýbrž o ní budeš přemýšlet dnem i nocí (Joz 1,8.), lze se domnívat, že máme slovům rozumět tak, jak jsou napsána, tj. nemůžeme věnovat čas jiné činnosti, např. výdělku nebo zábavám. Odtud odvozoval jiný verš a budeš sklízeti obilí své tj. nezabývej se současně světským zaměstnáním. To jsou slova rabi Abraham Joshua Heschel Šabat (pokračování) Jišmaela. Rabi Šimeon ben Jochaj řekl: Když bude někdo orat v čase orby, sít v době setí, žnout v době žní a mlátit v době mlácení a převívat v době převívání - co potom bude s Tórou?" (Berachot 35b.) Rabi Šimon a jeho syn se v příběhu představují jako protipól Prométhea: Když Zeus ze msty odmítl dát lidem oheň, Prométheus jej bohům ukradl, ukrytý v duté holi přinesl lidem a naučil je tak základu techniky. Proto ho lidé uctívali jako zakladatele civilizace, avšak bozi ho potrestali tím, že ho přikovali ke skále a orli denně požírali jeho játra, která za noci vždy opět dorostla. (J.G.Frazer, The Mythus of the Origin of Fire, London 1930 str. 193n). Naproti tomu rabi Šimon zkusil - obrazně řečeno- lidem oheň odebrat a předhazoval jim, že obdělávali zem. Proto byl hlasem z nebe napomenut a potrestán dvanácti měsíci v jeskyni. Nejvíce zaráží epilog příběhu: Když po 12 letech studia a modlitby v jeskyni odsoudili oba svatí všechna světská zaměstnání a hlas z nebe jim přikázal strávit dalších dvanáct měsíců v jeskyni, otec byl ze svého odsudku světa vyléčen, syn však smíru se světem nedošel. Teprve když oba potkali starého muže", který nesl dvě myrtové kytice k oslavě šabatu, nadešel okamžik jejich duševního usmíření. Jaký je symbolický význam tohoto okamžiku? Jaké řešení tragických problémů civilizace nabízí? Rabi Šimon učil: Jsou jen nebesa a nic víc. Ale nebe mu odporovalo: Jsou nebesa i všechno ostatní. Jeho bojovná horlivost se zhroutila pod slovy: Proto jsi vyšel, abys můj svět zničil?" Co rabi Šimon odsuzoval, to hlas z nebe nazval dobrým. Teprve když rabi Šimon a jeho syn podruhé vyšli z jeskyně, byli přesvědčeni, že svět jako protipól nebe stojí za to, aby byl obděláván. Co způsobilo ten obrat v myšlení? Byl to starý muž" - symbol národa izraelského - jdoucí vstříc šabatu s myrtou v ruce, jakoby šabat byla nevěsta. Myrta byla v dávných dobách symbolem láskyrostlina nevěsty. Když ženich zval své přátele ke svatbě, měl v ruce myrtové větvičky. (Bet Midraš V,153.) Někde byl obyčej, že požehnání při svatebním obřadu se pronášelo přes větvičky myrty. (Hidraš Tóra, Išut 1O,4.) Pro nevěstu byl z myrty zhotoven baldachýn, (Raši, Šabat 150b), zatímco ženich nesl girlandu z růží nebo z myrty. (Mišna Sota 9,14 Tosefta 15,8.-Talmud 49b. Hebrejské slovo pro myrtu -hadassa 8

9 bylo původně jméno krásné Ester). V básních Haleviho byla nevěsta popisována jako vlající myrtový strom mezi stromy v ráji (Löw, Die Flora der Juden II, str.276) V řecké mytologii je myrta rostlinou Afrodity a symbolem lásky (Pauli Wissova s.v. Afrodite,str 2767, s.v.myrta str 1179). Bylo zvykem tančit s myrtovými větvemi kolem nevěsty.rabi Juda ben Ilaj, kolega rabi Šimona ben Jochaje, kterého známe z rozhovoru o Římu, byl chválen za svou snahu udělat radost každé nevěstě. Pěstoval myrtové halouzky, aby je mohl donést na svatbu, tančit před nevěstou a volat: Krásná a spanilá nevěsta! (Ketubot 17a). Rabi Samuel, syn rabi Isaaka, tančil se dvěma větvemi. Rabi Zera pravil: Starý muž nás zahanbuje. Když rabi Samuel zemřel, zjevila se pochodeň, která ho oddělila od veškerého ostatního světa Je tradicí, že se taková pochodeň zjeví a oddělí jednoho či dva lidi v generaci.( také Jer.Pea 15d - Jer. Avoda Zara 42c. ) Starý muž " běžící přivítat šabat s dvěma kyticemi myrty rukou je ztělesněním představy, že šabat má být vítán jako nevěsta. Myrta byla časem uznána za rostlinu šabatu- šabat potřebuje myrtu" /Sefer Chasidim, vyd. istinecki, Frankfurt 1924, str 145) V předvečer šabatu mívalo mnoho přátel rabi Isaaca Lurii kytice myrty a když je rabi požehnal, vdechovali její vůni. (Šulchan Aruch rabbi Isaaka Lurii, Wilno 1880, str.29a - Rabi Isaia Horowitz: Šnej ha - Brit, Frankfurt n. O str. 133b.) Lauterbachovo vysvětlení proč se myrta stala rostlinou šabatu (Hebrew Union College Annual XV str. 393f.) se tak úplně neshoduje s funkcí myrty ve vyprávění rabi Šimona ben Jochaje. Na konci šabatu, když se blíží oddělení šabatové duše, musí se člověk osvěžit vůní aromatických bylinek, neboť v tomto okamžiku" jsou duše a duch odděleny a sklíčeny, než je vůně sjednotí a obšťastní (Zohar III str. 35b. Ibn Gabbai: Tola at Jacob, str.3o), a k tomu účelu se užívá myrty (Viz další prameny jmenované u Lauterbachas Hebrew Union College Annual XV, str. 382f.) Talmud přikazuje používat aromatické rostliny k havdale, nejmenuje však výslovně myrtu. Do dnešního dne je zvykem pronášet při havdale požehnání nad voňavým kořením ve zvláštní kořence. Pro Římany byla technika a civilizace cílemzpůsobem ovládnutí prostoru. Pro rabi Šimona byla nejvyšším cílem spiritualita, a čas tu byl kvůli věčnosti. Podle něho je záchrana Izraele v tom, k čemu byl určen- v úplném poddání se šabatu. Když starý muž řekl, že nese v ruce dvě kytice myrty k poctě šabatu, zeptal se rabi Šimon: Nestačila by jedna kytice?" Starý muž odpověděl: Jedna je pro zachovávání, druhá pro dodržování, tj.narážka na dvě slova, vztahující se k šabatu (Ex 20,8» a Dt.5,12.) Podle jistého mystického textu je zachovávání znak mužského prvku a dodržování znak ženského prvku, (Bahir, Wilno 1913). Lze se domnívat, že takto rabi Šimon přišel na myšlenku, že šabat je nevěsta a Izrael ženich. Zde tedy je odpověď na problém civilizace: neutíkat z království prostoru. Je nutné zabývat se věcmi prostoru, ale přitom milovat věčnost. Věci jsou našimi nástroji a věčnost - šabat je náš společník. Izrael je zasnouben se šabatem. I tehdy, když se šest dní v týdnu věnuje světským obchodům - sedmý den žádá jeho duši. Na začátku byl čas jediný. Věčný. Ale kdyby se časvěčný čas, nerozdělil, neměl by žádný vztah k prostoru. Tak byl čas rozdělen na sedm dní a vstoupil do úzkého vztahu ke světu prostoru. Každý den byla stvořena jiná oblast, s výjimkou dne sedmého. Šabat jakožto den stoji osamocen. Můžeme jej přirovnat ke králi, který měl sedm synů; šesti daroval své statky, sedmému nejmladšímu propůjčil vznešenost, výsadu králů. Šest starších synů, kteří onu vznešenost neměli, si našlo partnerky, ale ten vznešený zůstal sám. Rabi Šimon ben Jochaj o tom říká: Když bylo dokonáno dílo stvoření, prosil sedmý den: Pane světa, vše,co jsi stvořil, je do páru. Každému dni týdne jsi dal partnera, jen já jsem sám. A Bůh odpověděl: Tvým partnerem bude národ Izraele. Slib nebyl zapomenut. Když Izrael stál pod horou Sinaj, Bůh k němu hovořil: Pamatuj, že jsem sedmému dni přikázal: Tvým partnerem je lid izraelský. Proto pamatuj na sobotní den, abys jej světil" (Ex 20,8.) Hebrejské le-kadeš aby byl svěcen" - má v jazyce Talmudu význam zasvětit nějakou ženu a milovat ji. Užití tohoto slova na Sinaji sdělilo Izraeli,že jeho posláním je být ženichem svatého dne (Gen raba 11,8, Beure Hagra, Oaon z Vilniusu, Varšava 1886, str 98). Vztah Izraele k Bohu je zčásti dán historickými událostmi a zčásti tajemstvím, niterným děním. Pro Šimona ben Jochaje byl šabat znamením tajemství. Řekl: Svatý dal Izraeli všechny micvot, všechna přikázání s výjimkou šabatu, který byl dán důvěrně, jak je psáno: Mezi mnou a Izraelem je znamením navěky (Ex.31,7.) Mezi...a" je hebrejský výraz pro úzký vztah mezi mužem a ženou. (Nedarim 79b) Slovo le olam- navěky je psáno tak, že je lze číst jako tajemství" /Beza 16a/) Vzdor své velikosti není šabat sám o sobě dostatečný. Vyžaduje společenství s lidmi. Šest dnů potřebuje prostor, sedmý potřebuje člověka. Není dobré, aby duch byl osamocen, proto byl určen Izrael k pomoci šabatu. Abychom pochopili význam této nové představy, je důležité uvědomit si charakter doby. Rabi Šimon patřil ke generaci, jež se pod vedením Bar Kochby vojensky vzepřela proti nadvládě Říma. Chtěla dobýt zpět nezávislost a znovu postavit chrám v Jerusalemě; bez svatostánku se Izrael cítil ve světě osamocený. Povstání bylo potlačeno. Bylo jasné, že už není žádná možnost, zdálo se, že svatostánek zůstane nadlouho v troskách. Ale rabi Šimon přinesl myšlenku, že Izrael není sám- Izrael byl vyvolen ke svatosti, byl zasnouben s věčností. Svazek byl uzavřen dlouho před tím, než začaly dějiny národa. Šabat byl poutem, jež nikdo nemohl roztrhnout. Když Řím prosazoval zbožnění císaře jako oficiální dogma, vyznával rabi Šimon abstrakci: čas - sedmý den. Židovská tradice měla nechuť k personifikaci, ale 9

10 ve svých podobenstvích personifikovala moudrost Tory. Odvaha rabi Šimona byla v tom, že poukázal na jeden den a prosazoval úzkou spojitost Izraele se šabatem. Podle rabi Šimona vztah člověka k duchu není jednostranný, ale je to vzájemné působení člověka a ducha. Šabat není jen zákonné ustanovení, hlas nebo chování- je to duchovní proces. Na začátku času byl požadavek šabatu pro člověka. Přínosem rabiho Šimona byla myšlenka odhalit poslání národa i nimbus dne. Nešlo o teorii. Bylo to poznání, které vytvořilo dějiny. Vkořeněno do duše národa našlo vyjádření v jeho myšlenkách, písních a zvycích. Pouhé dvě generace po rabi Šimonovi zazněl nový tón. Někdy kolem poloviny 3. století mluvili přední učenci o sedmém dni jinak než ve smyslu abstraktního času, ubíhajícího kolem nás- den je pro ně živou přítomností a když nastane, nutno ho přijmout, jako přijímáme hosta; a přátelsky se chovající host musí být přívětivě uvítán. Rabi Janaj vyprávěl, že měl ve zvyku obléci v sobotní předvečer sváteční oblek a obrátit se na přicházejícího hosta: Přijď, nevěsto!" (Šabat 119a). První působiště rabi Janaje bylo Seforis. Později objevili rabíni narážku na šabat jako nevěstu ve slově vajchulu v Gn 2,1. (Leká Tob. ed. Buber, Vilnius midraš Haškem v Al Nakawa 11,191). Od jiného současníka, rabi Chaniny, víme, že se při západu slunce v pátek večer oblékl do skvostného šatu, roztančil se a v přítomnosti svých přátel volal: Přijď, a dovol nám pozdravit královnu Šabat! ( Rabenu Hanael, Baba Kama 32a.- R,Rabinovicz, Variae lectiones, ad locum. Šabbat 119a) Rabi Chanina ben Chama ze Seforis zemřel kolem r.250. Nijak si neprotiřečí, nazýváme-li jednou šabat nevěstou a jindy královnou. Staré hebrejské přísloví říká: Ženich je jako král" (Pirkej de rabi Eliezer. kpt. 16) V Zoharu je výslovně (Ray Mehemna III 272b) řečeno: šabat je obojí, královna i nevěsta. Když je den nevěsty, kdo je králem? Ve výpovědi citovaného učence to není specifikováno. Pro rabi Šimona ben Jochaje je šabat partnerem Izraele. V průběhu času dostala myšlenka nový význam. Rabi Jochanan, učenec 3.st., nazýval šabat královnou Boží (Dt raba 1,18. Ex raba /) Rabi Jochanan, významný představitel akademie v Tiberiadě, který zemřel kolem roku 279, byl žákem rabi Chaniny (Jer. Bava Mecia,kpt.2- Bab. Nida 20b.) a též žákem rabi Janaje (Bava Batra 154b, Jevamot 92b). Významný palestinský homiletik 3.století rabi Levi, žák nebo spíš současník rabi Jochanana, převzal zmíněnou metaforu. Vysvětloval, proč musí být chlapec obřezán až osmý den: Je jako král, který vtáhl do provincie a vydal prohlášení: Žádný návštěvník, který tu dnes je, nesmí spatřit obličej mé manželky. Manželka je šabat. Protože není možné, aby sedm po sobě následujících dní bylo bez šabatu, je chlapec vyloučen ze svazku šabatu, dokud nebyl obřezán. (Lv raba 27,10.) V následujících dobách převládl příměr, že šabat je nevěsta a ženich je Bůh. Šabat je sjednoceni nevěsty s jejím nebeským ženichem. Rabi David Abudracham, který žil kolem roku 1340 ve španělské Seville, řekl: Jelikož šabat a obec Izraele jsou nevěstou a Bůh ženichem, modlíme se: Dovol nám, abychom mohli nalézt v Tobě pokoj jako tvoje nevěsta jej nalézá v tobě, jak je psáno v Rut raba: Žena nenajde nikde pokoje než ve svém muži. (Abudracham, Praha 1784, str.44, str 45a, midraš je pravděp. Rut raba 1,15 a 3,1. Rabi Momes ben Abraham Katz, Matte Moše, kap. 450.) Podobně je chápána i nevěsta v písni Lecha dodi ( Jesod ve-šoreš ha- Aboda, Jerusalem 1940 str. 164,- též Tikkune Šabbat, Dyhernfurt 1692 str 28.) Šabat je synonymem pro Šechinu, přítomnost Boží ve světě (Zohar III. str 275a - Bahir, Vilnius 1912) Raši se obával, že ženská metafora by mohla vést k nedorozumění a hleděl vyloučit každý slovní výraz, ve kterém by bylo možno zaměnit rod nebo objekt metafory. Rabi Chanina- říká Raši - se choval jako někdo, kdo jde v ústrety králi" (Bava Kama 32a). Z lásky nazývá slavnost šabatu královnou" (Šabat 119a). Podobně Raši říká, že rabi Nachman bar Issak vítal šabat jakoby vítal svého učitele (Šabat 119a,~ Al Nakava, Menorat ha Maor III, str 506) Maimonides, Mišne Tora, Šabat 30,2, zaměňuje za výraz "Král". Prorok Ozeáš byl první, který charakterizoval vztah Boha a Izraele příměrem romantické lásky a manželství. Pro něho Bůh je se svým národem oddán a miluje ho jako muž svoji manželku. (3,1/) Ale i další prorok líčil vztah jako lásku ženicha k nevěstě: Jako se ženich raduje ze své nevěsty, tak se bude radovat Bůh z Tebe. (Iz 62,5) Rabi Berachja vypočítává deset autorů, kteří hovoří o Bohu Izraele jako o jeho nevěstě. (Dt raba 2,26.-Hld raba 4,21, Pesikta de Rav - Kahana, vyd. Buber, str 147b) Tato představa vedla k umocnění židovské niternosti. Korunovala zbožnost nejvyšší poesií. Výsostně to vyjádřila v Písni písní. Ta měla jediný význam: Byla to rozmluva mezi Izraelem, nevěstou Boží a jejím miláčkem, alegorie dějin Izraele od vyjití z Egypta až do chvíle, kdy přijde mesiáš (Salfeld, Velepíseň Šalamounova v židovských středověkých výkladech, Berlin e Liebermann, Jemenské midrašim = hebr. Jerusalem 1940 str 12.) Událost pod Sinajem je popisována jako zasnoubení Boha s Izraelem (Dt raba 3,12.) A Mošé vyvedl lid z tábora vstříc Hospodinu (Ex 19,17.) Rabi Jose pravil: Pán přišel za Sinaje (Dt 33,2.) aby přijal Izrael, jako ženich přijímá svou nevěstu." (Mechilta k 19,17). A přece se proroci a rabíni liší v užití metafory o nevěstě. Proroci prohlašují za nevěstu Izrael, iniciativa a pozornost je na straně Boha. Ve slovech rabínů není nevěstou Izrael, ale šabat, iniciativa a pozornost musí vycházet od lidí. Šabat- tak jako svět-má dva aspekty: má význam pro člověka a má význam i pro Boha. Stojí ve vztahu k oběma a je znamením smlouvy, která zavazuje oba. Jakým znamením? Bůh ten den posvětil a člověk jej 10

11 musí světit stále, musí jej osvěcovat září své duše. Šabat je svatý Boží milostí, ale celá oblast svatosti byla propůjčena člověku. Šabat má i pro Boha význam, neboť bez šabatu by neexistovala v našem světě žádná svatost času. Když hovoří rabíni všech dob o významu verše a sedmý den skončil Bůh veškeré své dílo", jsou přesvědčeni, že sedmého den byl akt stvoření ukončen. Svět by nebyl úplný, kdyby šest předcházejících dnů nemělo svůj vrchol v šabatu. Geniba, současník Abby Arika, který zemřel r.247 (Jer.Aboda Zara II,42a/) řekl: Lze jej přirovnat ke králi, který připravil svatební pokoj pro nevěstu. Všechno vybílí, vymaluje a ozdobí, ale co ještě chybí? Nevěsta! A tak bylo i s celým universem: co mu chybělo? Šabat. Rabíni řekli: Představ si krále, který dá dělat prsten. Co k němu chybí? Pečeť. A tak bylo i s universem. Co mu ještě chybělo? Šabat, (Gen raba 10,9.) Šabat je nevěsta a oslava šabatu je jako svatba. Učíme se v midraši, že šabat se rovná nevěstě. Jako je nevěsta je krásná, vyzdobená a půvabná, když k ní vchází ženich, tak přichází šabat k Izraeli, milostný a vonící, přesně jak je psáno: A sedmý den Bůh ukončil své dílo a odpočinul" (Ex 31,17) Bezprostředně na to čteme: A dal Mošemu tj když uslyšel, ale možná to znamená jeho nevěstu, abychom se z toho učili, že jako nevěsta je přívětivá a ozdobená, má být i šabat milostný a vyzdobený. Jako si ženich vezme své nejlepší šaty a raduje se ze svého svatebního dne, tak se má člověk radovat ze šabatu. Jako ženich v den svatební nepracuje, tak se má i člověk zdržet od práce v den šabatu, ( Ex raba 41,6.) Proto naši Moudří a svatí všech dob nazývali šabat nevěstou. K tomu jsou zaměřeny i sobotní modlitby. Při bohoslužbě v pátek večer říkáme: Ty jsi posvětil sedmý den", náznak, že nevěsta se ozdobila na setkání se ženichem ( světit znamená v hebrejštině také ozdobit" ) Při ranní modlitbě říkáme: Moše se radoval z daru /šabatu/, který mu byl propůjčen. To se rovná radosti ženicha z nevěsty. V další modlitbě říkáme: Dva beránky, hladkou mouku pro oběť smíchej s olejem a vínem, tj. odkaz na maso, chléb, víno a olej, které se podávají o svatbách. Před koncem šabatu říkáme: Ty jsi Jediný", tj. narážka na jichud- naplnění manželství, v němž se nevěsta a ženich stanou jedno. (Al Nakawa, Menorat ha - Maor 2, s.191) Šabat je prakticky svázán (oddán) s Izraelem a vítání šabatu v pátek večer je jako uvedení nevěsty do místnosti při svatebním obřadu. Šabat je také nazýván královna", neboť je skutečnou nevěstou krále, a všichni Izraelci královskými syny. Z toho důvodu navrhl rabi Chanina, abychom při západu slunce v předvečer šabatu říkali: Přijď, nech nás jít vstříc a pozdravit královnu Šabat, neboť je zvykem, že ženich vyjde, aby pozdravil svou nevěstu. Jiný zvyk najdeme u rabi Janaje. Ten neříkal: Nech nás vyjíti, abychom přijali nevěstu, nýbrž doma říkal: Vstup dovnitř, nevěsto, vejdi, jako nevěsta po obřadu opustí dům svého otce a vchází do domu svého manžela.".(rabi Samuel Edels / / Bava Kama 32b.) Co se těmi obraty vlastně oslavuje? Je na čase to vysvětlit. Když slavíme šabat, uctíváme cosi, co nemůžeme spatřit. Jestliže jej nazýváme královnou nebo nevěstou, vyjadřujeme tím, že duch dne je pro nás skutečností a nikoli prázdnou formalitou, vyhovující naší pohodlnosti a odreagování se. Copak si rabíni představovali šabat jako anděla či jinou nadpřirozenou bytost? Falašové šabat skutečně personifikovali, pro ně je šabat Božím andělem milosti, který všechny ostatní anděly zastiňuje a jim ukládá, aby zpívali píseň (L.Ginzberg, The Legends of the Jews V,s.lOO.- P.Heiniš, Personifikationen und Hypostasen im Alten Testament und im Alten Orient, Munster W.Bousset: Die Religion des Judentums im späthellenistischen Zeitalter, Tubingen 1966, str ). Náboženské myšlení si nemůže dovolit příliš mnoho fantazie. Když tedy popisuje sedmý den metaforami, nestaví jej na roveň Bohu, andělu či jiné nadpřirozené bytosti. Mezi Bohem a člověkem nestojí nic, ani den. Jestliže se hovoří o šabatu jako o královně nebo nevěstě, není to konkrétní představa. Metafora neodpovídá žádnému obrazu v duši člověka. Není to přesně vymezený pojem, z něhož bychom mohli odvodit dogma, není to v protikladu k víře. Týž rabi Chanina, který slavil šabat jako královnu, jej jindy oslavoval jako krále. Rabi Jošua ben Chanania řekl : Když připadne nějaký svátek po šabatu (tj. začíná sobotním večerem), musíme pronést dvojí požehnání: jedno, jímž se loučíme se šabatem (havdala) a druhé, kterým vítáme další svátek (kiduš). Nejprve se musí říci havdala, pak teprve kiduš. Rabi Chanina to odůvodňoval následovně: Hodina, kdy končí šabat a začíná svátek, je jako král, který opouští město a starosta, který do města vjíždí. Nejprve vyprovodíme krále a pak jdeme vstříc starostovi. (Pesachim l03a/) Bylo by zjednodušující podsouvat dávným rabínům, že se pokoušeli šabat personifikovat a malovat obraz čehosi, co nosili ve svých představách. Je nesrovnatelný rozdíl mezi personifikací času a jeho pojmenováním královnou či nevěstou. Mluvíme-li o universu, také tím nevypočítáváme přesný počet veškerenstva. Rabíni si nepředstavovali, že sedmý den vykazuje lidské znaky, že má obličej nebo postavu. Jejich myšlenky nesměřovaly ke zviditelnění nebo k ikonografii- přidržovali se slova královna" a nevěsta" ne proto, že by neměli více fantazie, nýbrž proto, že chtěli zdůraznit něco víc, než co si duch dovede představit nebo co lze vyjádřit slovně. Pro většinu z nás je osoba, lidská bytost vrcholným projevem bytí, vrcholem reality. Personifikace je tedy spíše způsob glorifikace. Nemíníme tím, že osoba je superlativem a personifikací snižujeme duchovní skutečnost. Personifikace může snižovat i zkreslovat, na světě je mnoho osob. Ale šabat je jediný. Představa šabatu jako královny či nevěsty není zosobňování šabatu, je to představa Božího majetnictví. Je to důkaz toho, že Bůh potřebuje, aby člověk miloval. Nepatří jen k Božímu bytí, ale také k 11