Dlouhodobý školní projekt Paměť domova. Siegfried Fuchs

Transkript

1 Základní škola Dobřany Dlouhodobý školní projekt Paměť domova Dílčí projekt č.2: Siegfried Fuchs Cíle projektu: 1. zachytit současnou tvář města, především významných míst, staveb a osobností města 2. zachytit svědectví pamětníků, zejména o významných událostech a místech města 3. podpořit kladný vztah žáků základní školy k městu a místu, kde žijí; prohloubit jejich znalosti o městě a místě 4. rozvíjet dovednosti žáků při získávání a zpracovávání informací o daném tématu, a to ve formě filmových, zvukových, fotografických a textových záznamů 1

2 ROZHOVOR S PANEM SIEGFRIEDEM FUCHSEM 2 (* 1940 v Dobřanech) Siegfried Fuchs: Zažil jsem odsun Ve čtvrtek přijel do Dobřan vzácný host, pan Siegfried Fuchs spolu s manželkou a v doprovodu svého přítele a tlumočníka, ředitele ZŠ a MŠ Kozojedy, pana Mgr. Vladimíra Hirta. Navštívil obě budovy naší školy, popovídal si s naším panem ředitelem, předal mu záznamy o svém krátkém životě v Dobřanech, o své rodině i osudu po odsunu. Také my jsme měli možnost položit mu několik otázek. Dle sdělení pana Hirta se pan Fuchs se vrátil již po několikáté do města, kde se roku 1940 narodil, do města, ze kterého byl po válce vyhnán. Jeho tatínek zemřel ve válce, když mu byly necelé tři roky. Bydleli v domě v současné Školní ulici, jenž s jinými majiteli tam stojí dodnes. Jeho pradědeček pan Wodiczka byl 40 let dobřanským zvoníkem a kostelníkem. V roce 1943 zažil pan Fuchs bombardování Dobřan, vzpomíná, jak utíkali s maminkou do sklepních prostorů tehdejší německé školy (dnes našeho 1. stupně) a tam se schovávali (byli se tam také podívat, ale suterén školy dnes vypadá již úplně jinak). 5. března 1946 byli z Dobřan vykázáni a spolu s dalšími německými obyvateli vysídleni. Nejdříve je zaregistrovali, pak je přesunuli do Stříbra, kde byl sběrný tábor, a následně byli odvezeni nákladním vlakem do Německa. Protože nemohli pracovat, jeli až v jedné z posledních vln odsunu, 450 km až za německé město Fulda. Dobří lidé se jich tam ujali, nějaký čas spali v nějaké hospodě, teprve později se jim podařilo usadit. Pan Fuchs vystudoval a pracoval jako učitel a ředitel školy. Že na Dobřany nezanevřel, o tom svědčí jeho následující výpověď: Byl jste od doby odsunu v Čechách? Ti vysídlení sem nesměli, dostal jsem se sem až 20 let po válce, v roce 1966, prostřednictvím cestovní kanceláře formou zájezdu. Nebyl jsem přímo v Dobřanech, ale se zájezdem jsme byli v Karlových Varech. Nebylo možné, abych sem sám přijel. Změnilo se to tu nějak? Když jsem se sem po 20 letech dostal, šel jsem se podívat do toho domu, kde jsem vyrůstal. Byl tam soused, který mě poznal a přivítal mě, byl to pan Civiš, byl asi o 10 let starší a zemřel asi před dvěma roky. Byl jsem tady ve strachu. V roce 1966 zde bylo všechno špinavé, byl tu nepořádek a všechno bylo špatné. Soused, který mě poznal, si mě vzal domů, a když jsme spolu mluvili, tak musel zavřít okna do ulice, aby nikdo nic neslyšel. To byla taková doba, že každý měl strach, když mluvil s cizincem. Nemyslíte, že odsun byl jen odplatou za zvěrstva páchaná na Češích? No, Němci tu po válce neměli žádnou šanci, nebyla jiná možnost. Vnímáte Dobřany jako své rodiště? Narodil jsem se tu, ale celý život žiji ve Fuldě, tam jsem doma, tam mám rodinu. Dobřany vnímám jako muzeum. Souhlasil jste s Hitlerovou politikou? Určitě jsem doma něco musel zaslechnout. Můj otec dělal základní vojenskou službu v české armádě, a pak když byly obsazeny Sudety, byl převelen do německé armády. Kdyby k tomu nedošlo, byl by bránil Čechy jako

3 československý voják. Maminka byla Němka, o politice ale nic moc nevěděla, protože byla doma. V tom osmatřicátém, když přišel Hitler, tak ti Němci byli všichni rádi, že jsou v Německu. Byla hospodářská krize, v Německu se to ale zvedalo, tak lidé byli rádi, že jim dal Hitler práci. Působila tu propaganda, že se lidé budou mít líp, tak to na ně mělo vliv, i když ne na všechny. Pak přišli ale říšští Němci a ti zde začali lidi poučovat, jak se mají chovat. Žádný Pozdrav pánbůh, dobrý den, ale Heil Hitler a zvednout ruku, kdo se takhle choval a držel pusu, měl se dobře Byl tu velký politický tlak. Jak jste jako Němec vnímal soužití s Čechy? Velmi dobře. Můj soused byl u českých hasičů. Já jsem chtěl být taky hasičem. Chtěl jsem mít přilbu a vybavení. Jednou jsem dostal přilbu, která byla česká. Hrdě jsem ji nosil - viděli jste na té fotce na tříkolce - protože všechno bylo německé a já měl českou helmu. Když se blížil konec války, byl jsem nemocný, měl jsem tyfus. Bylo to už vlastně po konci války, bylo nebezpečné chodit do nemocnice jako Němec, mohl jsem se ztratit. Musel jsem zůstat doma, chodil ke mně český doktor. Jako medicínu jsem měl vaječný koňak. Abych pak po nemoci posílil, soused mi přinesl holuba a maminka mi z něj udělala polívku. Byl jsem po nemoci žlutý jako Číňan. Z vašeho povídání je patrné, že jste na Čechy nezanevřel. Máte zde stále nějaké přátele? Hodně, například zde můj tlumočník pan ředitel Hirt Setkáváme se čas od času. Pan Civiš byl můj kamarád, kamarádů tu mám dost. Mluvíte nebo rozumíte česky? Umím říci dobrý den, na shledanou, brambory, klíč, prosím, německy... Umím jen málo. Ale mám dobrého přítele tlumočníka Co jste si při odsunu a po odsunu o Češích myslel? Byl jsem malý. Když jsem byl v Německu, tak jsem si chtěl koupit nějakou zbraň a všechny Čechy zastřelit. Češi mi všechno vzali, všechny mé věci a hračky. Pak jsem přemýšlet, když jsem byl větší chtěl bych se sem podívat Pak jsem se dozvěděl o postupimských jednáních a že to, co se rozhodlo, se rozhodlo oprávněně a s tím se nedá nic dělat. Když jsem měl 70. narozeniny, nařídil jsem své rodině, že se se mnou pojedou podívat tam, kde jsem se narodil. Takže sem přijela celá rodina, děti, jejich partneři, vnoučata a všechno jsem jim tady ukázal, byli jsme se podívat v tom domě, kde jsem se narodil. Když mluvíte s našimi rodiči nebo prarodiči, tak něco tam zůstalo z toho, co jsem si myslel já, když jsem byl malý. Ale když se lidé budou setkávat, když se o tom bude mluvit, tak se to překoná. Averze stále zůstává, moje maminka se s tím dlouho nemohla smířit, ale nakonec se s tím vyrovnala. Vy jste ta generace, která o tom musí mluvit. V příloze: fotografie ze setkání s panem Fuchsem ve škole Powerpoint prezentace z materiálů pana Fuchse. Vzpomínky pana Fuchse zpracoval ve školním roce 2012 / 13 projektový tým ve složení: Kateřina Mafková, Bára Málková, Valerie Fišerová, Alena Klímová, Olga Přibylová; editoval: Mgr. Jaroslav Šedivý 3

4 Autorizace Potvrzuji, že text rozhovoru je autentický a jeho přepis vznikl na základě nahrávky pořízené Všechny informace v něm obsažené jsem uvedla na základě svých vlastních vzpomínek a dokumentů, které mám v osobním držení. Souhlasím s tím, aby text i nahrávka zůstaly v držení Základní školy v Dobřanech, jejíž žáci a pracovníci se mnou rozhovor uskutečnili v rámci školního projektu Paměť domova. Souhlasím dále s tím, že informace v něm obsažené budou použity pro účely historického bádání a v takovém případě souhlasím s jejich zveřejněním za podmínky uvedení jejich zdroje. V Dobřanech dne. Siegfried Fuchs Podpis:... 4

5 5

6 6

7 Siegfried Fuchs ein Zeitzeuge der deutsch-tschechischen Geschichte In Dobrany lebten um 1900 und schon früher Tschechen, Deutsche und Juden zusammen V Dobřanech žili kolem roku 1900 i před tím Češi, Němci a Židé pospolu. Guten Tag, sehr geehrte Lehrerinnen, sehr geehrter Herr Schulleiter Hirt, liebe Schüler und Schülerinnen. Es tut mir leid, dass ich mit euch nicht tschechisch sprechen kann. Hier steht ein Deutscher, der mit 5,5 Jahren von der Tschechischen Regierung mit seiner Mutter und vielen andern Deutschen aus Dobřany am 5. März 1946, also vor 67 Jahren, ausgewiesen und nach Deutschland mit einem Güterzug nach Deutschland transportiert wurde. Viele Jahre durfte ich meine Heimat nicht sehen. Inzwischen habe ich aber viele tschechische Freunde und Freundinnen, und ich komme gerne als Besucher in die alte Heimat. Aber der heutige Tag ist für mich und meine Familie ein besonderer Tag, ich darf den tschechischen Lehrern und Schülern von meinem Leben in Dobřany und meiner Vertreibung,somit von einem Teil meines Lebens, berichten. Meinem Freund, euren Schulleiter Vladimir Hirt, danke ich für diese Möglichkeit von Herzen. Er war es, der mich für diesen Besuch begeistert und die Vorbereitung der Präsentation tatkräftig unterstützt hat. Dobrý den, vážené paní učitelky, pane řediteli, milí žáci a žákyně. Je mi líto, že s vámi nemohu mluvit česky. Stojí zde Němec, který byl jako pětiapůletý se svou matkou a mnoha dalšími Němci vykázán československou vládou 5. března 1946 z Dobřan a transportován nákladním vlakem do Německa. Mnoho let jsem svoji vlast nesměl vidět. Mezitím jsem ale získal hodně českých přátel a rád jezdím jako návštěvník do staré vlasti. Dnešní den je pro mě a moji rodinu významný. Mohu českým učitelům a žákům vyprávět o mém životě v Dobřanech a o mém vysídlení, jako o části mého života. Mému příteli, vašemu řediteli, děkuji ze srdce za tuto možnost. On to byl, kdo mě pro tuto návštěvu nadchl a podílel se na přípravě prezentace. Žil jsem a hrál si v tomto městě, jež bylo za německé správy přejmenováno na Wiesengrund, od října 1940 do března 1946 Ich lebte und spielte in dieser Stadt, die von der deutschen Verwaltung in Wiesengrund umbenannt worden war, von 0ktober 1940 März

8 St. Veitskirche Mein Elternhaus mit den Urgroßeltern Wodiczka und Großvater Konstantin 40 Jahre (1934) Glöckner und Messner (Urgroßvater Wodiczka) 40 let jako zvoník a kostelník (pradědeček Wodiczka) Dům mých rodičů s prarodiči Wodiczkovými a dědečkem Konstantinem 8

9 Glockenturm und Kirche in Dobrany Zvonice a kostel v Dobřanech Gefallen mit 27 Jahren in Sarajewo.Er hat die Geburt seiner Tochter nicht erleben dürfen Großeltern mit meiner Mutter Gestorben mit 34 Jahren an Tuberkulose Meine Mutter hat Schulen in Dobřany und Plzeň besucht Meine Mutter 9

10 Meine Eltern heiraten im Juni Ihre Ehe kann nicht einmal 3 Jahre dauern. Mein Vater fällt im Krieg in Russland am 8. April 1942 mit 28 Jahren. Ab April 1942 bin ich mit meiner Mutter alleine. Meine Eltern helfen meinen Großeltern Fuchs bei der Feldarbeit. Mein Großvater hat eine Gärtnerei in Wiesengrund / Dobrany Rodiče pomáhají mým prarodičům Fuchsovým na poli. Dědeček měl v Dobřanech zahradnictví. Mein Vater musste Soldat sein Mein Vater war als Verwaltungsbeamter an der Heil- und Pflegeanstalt Dobrzan / Wiesengrund beschäftigt Můj otec pracoval jako správní úředník v léčebném a pečovatelském zařízení v Dobřanech. Ausbildung in der tschechischen Armee Výcvik v československé armádě Übernahme in die deutsche Armee 1940, gefallen am 8.April 1942 in Russland 10

11 nächtlicher Bombenangriff April 1943 Mein Leben in Wiesengrund (Dobrzan) vom Oktober 1940 Februar 1946 Während des Bombenangriffs flüchtet meine Mutter mit mir aus dem brennenden Haus in den Keller der Schule. Ein tschechischer und ein deutscher Nachbar löschen den Brand. Siegfried vor zerstörter Scheune Siegfried ist nicht immer folgsam Vor dem Rathauseingang wurden einige restaurierte Bomben, die von den Flugzeugen auf Wiesengrund /Dobřany niedergingen ausgestellt. 11

12 Die Amerikaner kommen Die deutsche Armee zieht ab. Auf dem Marktplatz werden Akten verbrannt. Weiße Fahnen werden an die Fenster gehängt. Kommen die Russen oder die Amerikaner? Die verschlossene Tür Zamčené dveře Meine Mutter muss den Foto Apparat bei den Amerikanern für eine Büchse Schweinefett eintauschen. Mein Weg zum Großvater Russen und Amerikaner feiern Siegfried geht vorbei 12

13 Deutsche Männer und Frauen müssen an Sonntagen auf den Straßen Sand verteilen und wieder einsammeln Wo ist das Radio? Kde je rádio? Wir werden am für die Vertreibung registriert und am von Dobrany abtransportiert Siegfried 13

14 Výzva k vysídlení Dostavíte se dne. v. hodin se všemi rodinnými příslušníky, kteří jsou určeni k odsunu, na sběrné místo ve vaší obci. Vy a každý člen rodiny smíte vzít sebou: 2 deky, 4 povlečení, 2 dobré pracovní obleky, 2 páry dobrých pracovních bot, dobrý pracovní pracovní plášť, jídelní misku, ešus a příbor, 2 ručníky, mýdlo, šicí potřeby (jehlu a nit), potravinové lístky a osobní úřední doklady, potraviny, vše v celkové váze 50 kg na osobu. Dále si můžete vzít říšských marek na osobu. Dále vyhotovíte trojmo přesný seznam zařízení vašeho bytu, které v bytě po vašem odchodu zůstane. Jeden průpis tohoto seznamu předáte českému příslušníkovi, který bydlí v domě, nebo v sousedství, a který bude odpovídat za všechny předměty uvedené v seznamu. V seznamu bude současně uvedeno přesné jméno a bydliště tohoto českého příslušníka, jemuž byl soupis předán. Tyto věci zůstanou ve vašem bytě do rozhodnutí MNV. Zbylé dvě kopie vezměte sebou. Všechny šperky, finanční hotovost v cizí měně a všechny spořitelní knížky odevzdáte se zvláštním seznamem osobně. Klíče od domu a bytu opatříte štítkem se jménem a adresou a dáte do obálky. Důrazně upozorňujeme, že z vašeho majetku nesmí být nic prodáno, darováno, zapůjčeno, nebo nějak použito. Neuposlechnutí výše uvedené výzvy bude přísně potrestáno! Z příkazu Okresního národního výboru (rozhodnutí ONV Prachatice 1946) Výzva k vysídlení Osoby, které jsou určeny k transportu, opustí svůj byt v úplném pořádku. Je povoleno jedno zavazadlo na osobu. Jedno zavazadlo 60 kg, příruční zavazadlo maximálně 10 kg. Ostatní věci zůstanou v bytě, napříiklad závěsy, koberce, stolní lampy, zrcadla, umyvadla, části zařízení, ubrusy, 2 ručníky, matrace v postelích, prostěradla, nejméně jeden polštář na postel, přikrývka, vše nově povlečeno. Zavazadlo nesmí být zabaleno do koberců nebo povlečení Pokud bude při kontrole zjištěno, že toto nebylo respektováno, nebude dotyčná osoba přijata do transportu, ale poslána do vnitrozemí na práce. Okresní správní komise Kraslice Beginn der Abschiebung Začátek odsunu Archivbilder der Vertreibung Transport mit Pferdewagen 32 km 14

15 Erinnerungsstücke Mein Reisebegleiter und Freund Odsun do Německa Abschiebung nach Deutschland Ende des Transportes mit der Eisenbahn in Lauterbach /Hessen Eisenbahntransport km Unterbringung in einem Gasthaussaal und dann Verteilung auf die Dörfer im Landkreis. 15

16 Aufnahme in Deutschland Registrace v Německu Wir sind in der Freiheit und haben die Heimat verloren Ich zeige meinen Kindern und Enkeln meine alte Heimat 2010 Mein tschechischer Nachbar F. Civis aus Dobrany hilft seit Jahren bei der Spurensuche 16

17 Im Hof meines Elternhauses mit den Hausbesitzern 2010 Ich bin in der Küche meines Elternhauses 2010 Rückblick am Friedhof in Dobrany Meine Mutter Konstantia Fuchs, geb Wodiczka starb am 28.März 2011 mit 96 Jahren in Fulda. Sie hatte Dobrany mit meiner Frau und mir mehrmals besucht und die Trauer über die verlorene Heimat, auch mit Hilfe tschechischer Freunde, aufgearbeitet. 17

18 Meine Enkel spielen in Dobrany Fussball. Meine Familie sagt: Opa, Dobrany ist eine schöne Stadt und alle Menschen sind freundlich zu uns. Tschechen und Deutsche sollten wieder zu einer ganz normalen Nachbarschaft kommen. Meine Familie und ich wollen dabei mithelfen. Wir möchten friedlich und gemeinsam in Europa leben. Češi a Němci by se měli stát zase normálními sousedy. Moje rodina a já chceme být při tom nápomocni. Chtěli bychom žít v Evropě společně a v míru. 18