1/2012 Církve je nejsvětější evangelium slávy a milosti Boží svědectvím o Božích skutcích pravým pokladem

Transkript

1 1/2012 Sborový zpravodaj nás informuje o životě v našem sboru. Je svědectvím o Božích skutcích, které Pán Bůh uskutečňuje v nás a skrze nás mocí svého Slova. Naše životy ovšem mohou být svědectvím Boží milosti a Boží slávy podle toho, čím pro nás Písmo svaté skutečně je. Dr. Martin Luther v šedesáté druhé z devadesáti pěti tezí nám připomíná, že pravým pokladem Církve je nejsvětější evangelium slávy a milosti Boží. Je otázkou, jak s tímto pokladem nakládáme? V naší ekonomice zdomácněl pojem tunelování. Pána Boha a Jeho slovo ovšem ošálit nelze. Přehlíží-li člověk Boží poselství, okrádá sám sebe a zbavuje se oné jedině a trvale platné valuty pro svůj tento i věčný život. Písmo samo se nám představu-

2 je na mnoha místech. Jeho úžasná moc je zřetelná již v úvodu stvoření: I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo (Gn 1,3). Pán Bůh řekl a stalo se. O jeho dokonalosti, čistotě a moci svědčí Boží lidé (Ž 19 a 29; 2 Tm 3,16-17). Evangelista Jan píše, že všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest (J 1,3). Nejrozhodnější svědectví vydává o sobě sám Bůh skrze svého Syna, Pána Ježíše Krista (J 1,1; Žd 1,1-2). V Jeho zástupné oběti za naše hříchy poznáváme svůj smrtonosný dluh před Bohem i Jeho úžasnou, zachraňující milost. Toto nám zjevuje Slovo Boží Starého i Nového zákona, proto bez něj nemůžeme poznat ani sebe, ani svého Stvořitele a Spasitele. Ve 119. žalmu, který je uprostřed Bible, každý ze 176 veršů nám představuje význam Božího slova pro náš život. Verše jsou členěny do 22 oddílů po 8 a jsou označeny písmeny hebrejské abecedy od Álef do Táv, tj. od A do Z. Nechme se povzbudit autorem tohoto žalmu: Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění (Ž 119,14). Čerpejme s radostí z této nejcennější pokladnice a sdílejme se s tímto darem s našimi bližními! Tento poklad je určen i pro naše bližní. Podávejme jej dál, abychom také mohli vyznat: Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst (Ž 119,13)! Stanislav Piętak ADVENTNÍ SETKÁNÍ SESTER DVOU SBORŮ Začíná se stmívat, je úterý 29. listopadu 2011, do třineckého SBO- ROVÉHO CENTRA HUTNÍK se sjíždějí i scházejí sestry dvou sborů: tři-neckého a bystřického. Míst je najednou málo, i když sál je velký! A tak se doplňují židle a přinášejí další stoly. Je nás hodně přes sto. Po písni JAK ÚŽASNÁ, MUSÍ TA LÁSKA BÝT zahajuje naše společné setkání modlitbou a BOŽÍM SLO- VEM místní pastor Michal Klus. Mluví o světle, o adventu, o tom nejkrásnějším Světle = PÁNU JEŽÍŠI. Slavnost uvádějí bystřické sestry, které mají na starost i celý program. Ten je opravdu bohatý: k poznání a přiblížení, co se dělo nedávno v bystřickém sboru, mají test o 200. výročí jeho založení, sou-těž ve zručnosti (pečení rohlíčků) i znalostech PÍSMA, recitaci, zpívají se společně koledy. Nechyběla ani hudební vystoupení místních HALEVAJEK, pak i dívčího sborečku z Gutů - SVĚTLUŠEK. To pak byla ta pravá atmosféra adventní, u rozsvícených svíček na stolech! Hlavním SLOVEM na téma: ČEKÁNÍ A PŘÍPRAVA, posloužila sestra VLASTA CHABIBULLIN. Umíme oslavit skutečné Vánoce a vítáme právě narozeného PÁNA JEŽÍŠE, jako svého živého, jediného Pána?

3 Nebo uklízíme, běháme po obchodech, pečeme a na NĚHO v tom shonu zapomínáme? Nesmíme opomenout i bohaté a chutné pohoštění, o které se zase velmi dobře postaraly třinecké sestry. Nádherně vyzdobily i sál a všechny jsme se tady cítily moc dobře. Všem, kdo se podíleli na přípravách této zdařilé společné akce, patří velké poděkování. Největší dík pak náleží našemu PÁNU, který nás svou láskou spojuje. Naučme se MU každý svůj krok odevzdat, a jak uváděla i sestra Vlasta, Vánoce jsou o něčem jiném, než jen o pečení, mytí oken.. Myslíme si, že by takových společných setkání nás sester mělo přibývat, můžeme se více sdílet, poznávat a především spolu chválit PÁNA. Jarmila Hejnochová KDO JSME?... Ženský pěvecký soubor LAUDATE, seskupení mladých žen, především maminek se svými dcerami, které rády zpívají, hrají na hudební nástroje, chválí Pána Boha a rozdávají kolem sebe úsměv a radost... Prvotní myšlenka vzniku se zrodila v hlavě dirigentky A. Kostkové. Jak sama říkala: "trvalo mi čtyři měsíce, než jsem se odhodlala k tomu, abych pozvala děvčata na

4 první zkoušku. Odvahu konečně začít, mi dál Pán Bůh až po čtyřměsíčních modlitbách. První zkouška se tedy konala v únoru 2001 a první naše vystoupení - na bohoslužbách o Velikonočním pondělí v roce 2001 s písní žen pod křížem: Jsme Pane slabé. Po třech letech působení jsme si vybrali své jméno LAUDATE. Latinsky LAUDATE znamená chvalte, vzdávejte chválu! Naším posláním je tedy oslavovat našeho Pána Ježíše Krista a vzdávat mu čest a chválu. Při založení souboru měla nejmladší LAUDATKA 9 let a nejstarší 55 let. Postupem času LAUDATKY dcerky dorůstaly v dospělé ženy a některé z nich se odstěhovaly z domova - za studiem, za prácí nebo za manželem do Frýdku, Ostravy, Olomouce, Brna, Prahy, ale i přes tuto vzdálenost se dále zúčastňují zkoušek i vystoupení. Až na malé výjimky se členství souboru v průběhu celých 10- ti let nezměnilo. Před 5-ti lety obohatil členství souboru náš pastor Roman Raszka se svým skvělým hudebním doprovodem. Často nás také doprovází známý houslista pan Tomáš Konderla. Kromě společných akcí v našem bystřickém sboru, kromě zkoušek, vystoupení, různých zájezdů do okolních sborů i do ciziny, se scházíme s našimi drahými polovičkami, např. při novoročních setkáních, při našich životních jubilejích, na soustředěních nebo jen tak např. na zahradních grilovačkách. Jednoduše spolu trávíme mnoho času i mimo zkoušky, koncerty a vystoupení. Na konci roku 2009 jsme vydali své první CD s názvem Laudate S LÁSKOU. Druhé vánoční CD s názvem Tmou dobrou zprávu hlásej jsme vydali v listopadu LAUDATE znamená pro nás členky velkou Boží rodinu, ve které se cítíme velmi dobře. Naší snahou je, aby naše písně promlouvaly do všech srdcí, aby náš zpěv byl plný radosti, a aby s námi odevzdávaly čest a chválu našemu Stvořiteli všechny národy světa... Alena Kostková Mládežové bohoslužby Zrcadlení - report 20. listopadu se v bystřickém chrámu uvolnil prostor mladým, kteří se chopili bohoslužeb. Celá pobožnost nesla název "Zrcadlení", který nás celým programem provázel. Společně jsme se zamýšleli nad tím, koho v sobě, ve svém konání zrcadlíme. Je to Kristus nebo bezbožník? Přemýšleli jsme, jestli náš obraz, vytvořený Bohem, jako jeho dokonalé dílo, je ještě dnes stejně dokonalý. Doufám, že nejen pro mne osobně, ale i pro všechny zúčastněné to byl čas meditace nad vlastním životem Bohem vytvořeným. Meditace o touze po dokonalosti, dokonalém

5 obrazu a snaze jej naplňovat, stále se mu přibližovat. Čteními, která zazněla hned z úvodu byli jistě mnozí překvapeni. Měli jsme možnost zaposlouchat se do mnohosti řečí a exkluzivně vyslechnout i pramenné jazyky. Texty jsme slyšeli vždy v polštině a češtině, starozákonní text pak v hebrejském znění, novozákonní zas řecky. Je osvěžující si zavzpomínat na kořeny, ze kterých vyšla naše víra, věrouka i vší způsob pojímání našeho Boha. Judaismus, který přemýšlí v semitském jazyce, je zcela odlišně strukturalizovaný než jsou ty naše slovanské. Myšlení, kterému je opravdu někdy velmi těžké přijít na kloub, má právě pro některé tak zajímavý odlesk, že se do něj rádi noří. Jazyk, který je psán abecedou, která je pro nás nečitelná, ke všemu používá v psané formě pouze souhlásky. Samohlásky jsou do textu dopisovány pro začátečníky a co se týče biblického textu, byly tam ve stabilizované formě dosazeny až v 16. století. Tím se chce říci, že mnohost různočtení hebrejského textu je velmi široká. První část bohoslužeb se tedy zaměřila na odrazy a zrcadlení nás samotných. Jako lidé v sobě navzájem vyvoláváme různé pocity, akce a reakce. Chtěli jsme se podívat zblízka na to, co vlastně spouští občas přehnaný tah či chování vůči jiným. Nejsou to právě ty věci, které sami nemáme tak úplně vyřešené? Nejsme sami vinni a přesto vesele očerňujeme ostatní? K této části nám posloužil text Matoušova evangelia. "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: "Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka" a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra." (Mt 7,1-5). Mohli jsme vyslechnout krátké zamyšlení Bronislava Kantora o tom, jak vidět v jiných to lepší, avšak ne slepě. O vzájemném přijímání, toleranci. O mezilidském zrcadlení, o přenášení emocí a nálad na ostatní, o fungování ve sboru. Ve druhé části jsme měli možnost poslechnout si pastora sboru, Romana Raszku, se zamyšlením na téma zrcadlení našeho Boha.

6 V této části jsme se opět vrátili k hebrejskému textu knihy Genesis, jehož český překlad zní :"Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." (Gn 1,27). Není to jistě vůbec jednoduché si uvědomit tu zodpovědnost, která na nás křesťany tímto padá. Žít zodpovědný život je mnohdy cesta na dlouhou trať a nejde to vždy hned, jsme však povoláni k tomu žít uvědoměle, moudře nakládat s tím, co nám bylo dáno a svědomitě jednat vůči sobě i ostatním lidem kolem nás. Své místo v bohoslužbě měla i mládežnická scénka a blok chval. Scénka znázornila rétorické otázky, které by se měly dotknout nás všech a ty zní : Odrážíme dostatečně jasně Boží jas? Jsme světlem, které svou sílu čerpá od Boha pro dnešní svět?. Společně prožitý čas byl jistě plodný pro každého jiným způsobem. Jsme všichni rádi, že i my mladí můžeme říct, co nám leží na srdci, můžeme se společně zapojovat do Kristova díla. Michaela Steblová Bohoslužba v režii dětí NeBe Loňská adventní rodinná bohoslužba se mohla jevit zvláštní tím, že byla představena a vedena dětmi. S odvahou, zodpovědně a s velkým nasazením se děti ujaly ztvárnění události očekávání a narození Ježíše události, která jednou provždy změnila svět. Malé děti zahrály scénku o tom, jak si anděl vybíral zvířata do

7 Nydecka Gwiazdka W 4. niedzielę adwentową w Nydku przeżyliśmy Gwiazdkę pod tytułem Dar. Dzieci zagrały scenkę Czerwone kozaki, w której zabrzmiało jasne poselstwo o wyjątkowym darze Panu Jezusie. betlémské stáje a větší děti měly scénku o mudrcích s názvem Vzdálení blízcí. Po vyslechnutí lekce pro děti hosta Petra Unucky, který nás mimo jiné postavil před otázku Kým je pro tebe Ježíš?, se znovu utvrzuji v tom, že lekce pro děti je lekcí pro všechny, kteří chtějí slyšet. pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete (Matouš 18,2). Nejsou to honosná slova, je to prostá pravda, že Ježíš totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené (Lukáš 19,10). Přijal(a) jsi už tento dar? Daniela Klusová a Jana Szmeková Lekcję przygotowała dla nas Beatka Rychlá na podstawie wersetu z listu do Rzymian 6:23 Albowiem zapłatą za grzech jest śmierć, lecz darem łaski Bożej jest żywot wieczny w Chrystusie Jezusie, Panu naszym. Nydecka szkółka przesłała 4 podarunki dzieciom na Ukrainę. Wierzę, że sprawiły radość. Urszula Szymeczek

8 NAROZENINOVÁ PÁRTY zazpívali písně a pak jsme se zaposlouchali do lekce. I když jsme příběh všichni znali, příběh o narození Ježíše, trpělivě jsme poslouchali, protože hlavní pomůckou při vyprávění byl polštář. A pak přišlo překvapení: velký narozeninový dort! To jsme si pochutnali. Později jsme se rozdělili do tří skupin a zasoutěžili si. Na párty přišly i některé naše maminky, aby nám pomohly poděkovat učitelům za jejich službu. Na konec jsme mohli všichni společně říct modlitbu: Milý Bože, děkuji Ti za mé narozeniny, ale hlavně za narozeniny Ježíše. Amen. Děti NeBe To bylo pro nás překvapení, když jsme uviděli pozvánku na Narozeninovou párty. Všichni jsme přemýšleli, koho to můžou být narozeniny. Obdrželi jsme narozeninové čepice a v místnosti byla krásná narozeninovo-vánoční výzdoba. Prvně jsme mohli spatřit scénku našich učitelů. Byl to televizní pořad, do kterého si moderátor pozval hosty a ptal se jich, o čem jsou Vánoce. Byly různé odpovědi. Malé káčátko však odpovědělo: CHRISTMAS IS CHRIST (Vánoce jsou Ježíš). Tehdy jsme pochopili, že tato narozeninová párty je pro Pána Ježíše. Společně jsme na oslavu Pána Večer koled 2011 Již tradičně, jako každý rok i letos proběhl Večer koled. Každý, kdo se rozhodl strávit chvíli v chrámovém prostředí v Bystřici, mohl odcházet s naplněním vánoční pohody, poselství, naděje, ale hlavně s radostí v srdci, že se nám narodil Kristus Pán. V tento večer jsme mohli zhlédnout dětský pěvecký sboreček - D.E.CH s několika rytmickými písněmi

9 o Boží zvěsti a o tom jak máme prožít svátky. Dále jsme také mohli vidět spojené smíšené sbory SCEAV Bystřice a CB Hrádek, pod společným jménem ECHO. V jejich podání jsme mohli slyšet mnoho skladeb o Božím narození, ale také o velké vděčnosti z blízkosti Pána překvapením byla skladba v pěveckém provedení Tomáše Konderly. Jejich vystoupení bylo podtrženo jemnou melodií houslí s vánoční tématikou. A našich rozechvěných srdcí se dotkly i podmanivé tóny písní LAUDA- TE za klavírního doprovodu pastora Romana Raszky. I když nás cokoliv tíží, mohli jsme si během písní uvědomit to nejdůležitější narození Pána Ježíše Krista v Betlémě a naději o novém životě každého z nás. Je jen na nás, jak se k tomu postavíme a zda mu dveře na, které tluče - otevřeme nebo je necháme před světem spasení zavřené. Celým večerem nás provázeli manželé Kostkovi Alenka a Bronek. Slovem nám posloužil náš pastor Stanislav Pietak. Anna Pinkavová Wigilijka mládeže a dorostu Čekám. Čekáš?Čekej! to bylo téma letošní mládežovo-dorostové wigilijky, která se uskutečnila Po letech, kdy jsme vymýšleli různé variace této akce, jsme se rozhodli, že letos ji uděláme úplně tradiční.

10 Sešlo se nás tam kolem 50 (možná i víc) kdo ví a prožili jsme společně požehnané chvíle. Vedoucí odpoledne Danek R. a Luki P. pro nás přichystali program skládající se z úvodního Slova, které měl pastor Roman Raszka, nechyběla skvělá hra, koledy, hlavní Slovo, které pro nás připravil O.Rusnok, lámání oplatků, scénka, svědectví, fotky a další překvapení. Byla to tradiční wigilijka, proto nesměl chybět ani bramborový salát a řízek. Co mě na této akci nejvíc oslovilo? Proč se Ježíš nenarodil v dobách Davida, kdy bylo bezpečno a jistě by nebylo pronásledování, nebo v dobách Šalamouna, kdy se království rozvíjelo? Bůh má plán, který uskuteční ve správný čas. Možná, my bychom to udělali jinak, možná bychom chtěli, aby se Král Králů narodil někde v paláci, a i když by se nám mohlo zdát, že některé věci bychom i ve svém životě chtěli jinak, Bůh ví, co je nejlepší! Důvěřujme mu! To je jedna z myšlenek, které mě na wigilijce oslovily. Myslím, že to byl dobrý čas, kdy jsme se mohli trochu zklidnit a popřemýšlet nad událostmi, které jsou pro nás tak významné a staly se už před mnoha lety. Bohu buď sláva! Beata Młynek Sborová wigilijka Pohled zpět ke Sborové wigilijce mi chvíli trvá, přece jen se jedná o spoustu útržků v mé paměti a chvílemi se její obrazy mísí s jinými akcemi během adventního času. Přes veškeré snažení nám často z akcí ulpí v mysli něco naprosto jiného, než bylo záměrem. Co si pamatuješ, drahý spolusborovníku, ty? Je to plný sál a lidé, se kterými jsme měli čas si povídat, myšlenky, které zazněly během proslovů nebo jiný program připravený k našemu pobavení? Střípky z wigilijky, které si skládám já: přelet nad Alpami aneb jak vrátit slovům doslovný význam. Tombola byla těchto slovních hrátek plná, a i když nepatřím k příznivcům cen - necen, musím přiznat, že na tohle budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Zamyšlení nad dokonalostí vesmíru, který Pán Bůh stvořil a opětovné

11 připomenutí myšlenek Žalmů, ve kterých se David diví kráse všeho stvořeného i já se divím a plní mě to radostí. Rámus malých dětí, poletování těch starších, tetelení párů, úsměvy rodičů a nastražené uši starších v jedné místnosti připomenutí toho, že jsme rodina, ve které jsou, díky Pánu, zastoupeny stále všechny generace. Scénka dorosťanů, ve které v ženských rolích zazářili kluci v šatečkách a parukách, až oči přecházely, video z cyklovýletu rodin, které sice nedošlo cíle, ale bylo výborným zážitkem, zocelením svalů a poznáním přírody nebo vítání nových sborovníčků i společný zpěv za doprovodu dorostových hudebníků to vše nám připomnělo život sboru v mezičase, kdy se nevidíme. A když vnímáme, kdo všechno náš sbor tvoří, je za co být vděčný a i když byli hosté příjemným zpestřením, jsem vždy mile překvapena tvorbou domácích, která nese prvek sdílení se a prohlubování vztahů v různých podobách. Díky za přípravu této akce i jiné vzpomínky na letošní čas Vánoc. Možná vás moje zamyšlení povede k dalšímu vzpomínání a povídání s vašimi blízkými a nakonec kéž nás vede k vděčnosti Pánu Bohu za prožitý čas. Leona Niemiec VÁNOCE-CO PRO TEBE ZNAMENAJÍ? Święta pono są świętami pokoju, miłości.. A jednak czasami mi się wydaje, że najpóźniej 27 grudnia wszystko powraca do normalności. I tak jakbyśmy przeżywali parę dni iluzii. Przez te święta uświadomiłam sobie, że Bóg chce byśmy żyli w pełni. I o tym mogłam powiedzieć innym, bo dla niewierzącego jest dziwne, że mu ktoś oferuje pomoc przy pieczeniu ciastek lub opiekę nad dzieckiem. Gosia Co pro mne znamenají Vánoce? Skutečnost, že se narodil Pán Ježíš nejen jako malé dítě, ale jako Zachránce tohoto světa. Janka

12 Vánoce jsou chvíle, kdy se každý z nás aspoň na malou chvíli zastaví. Nevím, jak Vy, ale já určitě. Nemám ráda shon za dárky, běhání za nákupem na poslední chvíli, ale jsem ráda, když si mohu vychutnat chvíli pohody u voňavého stromečku a kafíčka s rodinkou, pochutnat na cukroví, shlédnou nějakou tu pohádku, navštívit své známé a strávit s nimi krásné chvíle, ale hlavně ztišit své srdce před Pánem a uvědomit si jeho největší a nejkrásnější dar, který nám nikdo v životě nedá jen On sám. Narodil se pro každého z nás, tak neváhej a otevři mu své srdce čeká na to, až mu jej otevřeš! Anička Pokud se mám vyjádřit, co pro mě znamenají Vánoce, tak především je to čas klidu, pokoje a tiché radosti v kruhu nejbližších, milovaných, který pramení z jistoty Božího zásahu pro záchranu člověka. To, že za mě, a za Tebe, zemřel Ježíš Kristus, abychom měli život věčný, je pro mě zdrojem hluboké vděčnosti a radosti s nadějí do budoucna. Vánoce mi tuto jistotu připomínají. David Okres Świąt Bożego narodzenia jest dla mnie uroczystością urodzin Jezusa, więc staram się go spędzić inaczej niż inne dni w roku. Cieszę się obecnością Chrystusa i przebywam więcej u jego stóp, jak kiedyś Maria. Również ten czas mam połączony ze służbą, ale prawdę mówiąc więcej w tych dniach odpoczywam z książką w ulubionym krześle, odwiedzam bliskich, przyjmuję gości, nic nie robiąc cieszę się świąteczną atmosferą i poprostu czerpię nowe siły do dalszych dni i nowych przygód ze swym Panem. Monia Silvestr Člověče nezlob se! Buď vděčný! Tímto heslem jsme zakončili rok Jako každý rok se náš sbor setkal po bohoslužbách v kostele na nějakou tu hodinku v sále, aby se vzájemně sdílel, co prožil v právě uplynulém roce. Na setkání byly zastoupeny téměř všechny generace. Mládež totiž už předchozí den odjela na sil-vestrovský pobyt na chatu v Milíkově s tématem Od minulosti k budoucnosti, ale byl zde alespoň náš Dorost, který trávil poslední noc v roce ve vedlejší budově Kanaanu a tedy zde nemohl chybět. Touto chvílí nás provedl bratr Jeník Brchaň a jako asistentku si zvolil svoji milovanou ženu. Jedno svědectví střídalo druhé a opět jsme viděli, že za tento rok opravdu můžeme být Bohu za mnohé vděčni. Všichni odvážlivci, kteří se s námi podělili s tím, co prožili, měli za úkol hodit kostkou a postoupit figurkou o daný počet polí. Na těch se skrývaly symboly exotického ovoce, které obdrželi jako dárek nebo museli sami někomu darovat. Mělo nám to připo-

13 menout věci, kterými nás Bůh obdarovává na naší cestě životem, a že i my máme dávat druhým. Strávili jsme spolu velmi požehnaný čas a odcházeli plni vděčnosti za vše, co jsme mohli z Boží milosti prožít. Dorota Brchaňová Silvestrovský pobyt starší mládeže SCEAV Bystřice - Malenovice ( ) 15. listopadu 2011 jsme slavili 7 let fungování skupinky, a tak jsme chtěli prožít i slavnostně závěr roku. Ještě na podzim se stavěly dřevěnice, které patří KAMu v Malenovicích a tak jsme byli jedni z prvních hostů v krásném prostředí nově postavených roubenek. Prožili jsme požehnaný čas v malebném prostředí. I když nás bylo více jak 20, včetně malých dětí, radovali jsme se z Boží blízkosti, pokojných vztahů, rozhovorů, a rovněž dobrého jídla. V sobotu na Silvestra jsme podnikli turu na Lysou horu a rodiny s dětmi a část skupiny trávily čas u chaty a těšili se ze sněhové nadílky, která právě přibyla. Silvestrovský večer jsme prožili v pásmu chval, modliteb a díků Pánu za celý minulý rok s tažením si osobních veršů Písma do roku Nový Rok jsme uvítali poslechem Slova na téma - jak si uchovat radost v životě. (Žalm 73, 28) Rád Vás seznámím alespoň se základními body:

14 1. Znát a plnit Boží vůli. 2. Milovat někoho nebo něco předně Boha a druhé, pak sebe. (rodina, práce, koníčky) 3. Uchovat si stálou naději do budoucna a mít se na co těšit. (radost z Nebe ) Děkujeme za Vaše modlitby za starší mládež a veškerou podporu sboru, kterou vnímáme a jsme za ni vděční. Děkuji těm, kteří se přičinili o požehaný průběh pobytu (Věrka Fukalová s rodinou, Miriam Paszová, Monika Turoňová, Danka Kocyanová s rodinou, Karin Roiková, Dorota Sikorová, Lenka Hájková, a Piotro Mates). MUDr. David Polednik Vedoucí skupinky starší mládeže ve SCEAV v Bystřici. Dárečky pro Zakarpatskou Ukrajinu 1900 dárečků naložených do auta MAN a doprovodná posádka v Octavii vyrazila dne do Mukačeva na Zakarpatskou Ukrajinu. LADA, která již několik let vozila nedočkavou posádku na místo, si tentokrát řekla, že to vzdá (pokazila se a nešlo ji opravit) a proto musela nastoupit její náhrada v podobě Škody Octavia Combi. I přes deštivé počasí, byla cesta dobrá. Přechod přes hranice ve Vyšném Německém proběhl také překvapivě rychle a bez problémů. Dobrodružství na Ukrajině mohlo začít. Musím přiznat, že jsem tuto cestu chtěla absolvovat především proto, abych na vlastní oči viděla to, o čem jsem slyšela a co jsem také měla možnost vidět na fotografiích misionářů, kteří na Ukrajině pracují již několik let. Za těch pár dnů, co jsme tam byli, jsme toho sice moc neviděli, ale mně to stačilo. Zvláště mě oslovilo setkání s místními lidmi, jako Naďa a Fjedor z Mukačeva, Ivan s manželkou z Rudnikové Huty, Marie z Rachova a manželé z Bilenu. Jejich životní příběhy a nasazení pro službu potřebným mi stačil na to, abych věděla, že dárečky, které od nás dostanou k další distribuci, jsou skutečně v dobrých rukou. Není totiž v silách návštěvní skupiny, aby všechny dárečky rozdala. Proto si je vyzvedávají distributoři a rozvážejí na předem určená místa. Střípky ze života Nadi, kterým jsem jako neznalá ukrajinského jazyka stačila porozumět:

15 Víra v Ježíše Krista vedla tuto ženu, aby viděla kolem sebe ty, kteří potřebují pomoc. S manželem měli 5 dětí a k tomu si přibrali z dětského domova dalších 6 dětí. Setkali jsme se i s otcem, který měl adoptovaných 8 dětí. Adopce dětí je mezi křesťanskými rodinami docela běžná záležitost. Naďa s rodinou bydlela v bytě, který byl dost daleko od kostela, do kterého chodili. Neměli auto, proto chodili pěšky. Když si děti cestou stěžovaly, že nemají auto a jiní si jezdí v autech, a že ten a ten má to a to a oni to nemají, tak je Naďa napomínala, ať se nedívají na to, co mají druzí, ale ať se dívají kolem sebe a hledají žebráky a pak přemýšlejí o tom, jak jim pomoci. Dnes už i její děti mají své děti a k tomu adoptovaných dalších 3 5 dětí. Protože byt byl pro rodinu Nadi nevyhovující, modlila se: Pane, pokud mi dáš dům, já ti slibuji, že se budu starat o potřebné. Pán Bůh modlitbu vyslyšel, Naďa s manželem se pustili do stavby domu a svůj slib splnili. Celé přízemí domu tvoří velká jídelna s kuchyní a výdejnou jídel. A pro ty, kteří přišli z ulice špinaví, byla možnost se umýt ve sprše a pak si sednout čistý ke stolu. Protože nevařili během víkendu, připravovali pro strávníky potravinové balíčky, aby nestrádali. Dnes se Naďa, kromě jiného, věnuje rekreačnímu středisku. Toto středisko vybudovala s rodinou z ruin a organizují zde ozdravné pobyty pro děti, mládež i dospělé z černobylské oblasti. Podobné životní příběhy i nasazení jsem slyšela i od lidi již výše vyjmenovaných. A já pochopila, že nemusím vidět chudobu dětí a mládeže a dospělých na vlastní oči. Mně stačí, že jsem poznala takové lidi, jako Naďa a to je pro mě záruka, že balíčky, které jim předáváme, se dostanou tam, kde je jich skutečně potřeba. Navíc obdarovaní pokud chtějí, mohou rozbalovat i ten nejvzácnější dar jaký lidstvo dostalo a to je zvěst evangelia. A ještě jeden zážitek, který mnou docela otřásl. Byla to návštěva střediska v Jasinii. V bývalých kasárnách je vybudované Středisko se sociální péčí, kterému se skoro 30 let nikdo nevěnoval. Název píšu v uvozovkách, protože ke středisku v našich podmínkách to má skutečné hoooooodně daleko, ale na místní poměry je to super. Obyvatelé jsou za ubytování a služby jim poskytované velmi vděční. Nemusí být na ulici. V pokojích až 8 členných žijí pohromadě lidé mladí i staří, slepí i bez nohou, mentálně i jinak postižení. Světýlkem pro

16 nás v tomto prostředí bylo to, když jsme viděli, s jakou radostí, nedočkavostí a vděčností si její obyvatelé od nás dárečky přebírali. Velkým vyznamenáním a potěšením bylo, zvláště pro babičky, když se mohly s námi vyfotit. A tuto radost jsme jim velmi rádi rozdávali. Zde ještě chci připomenout sociální pracovnici Marii. Protože díky jejímu úsilí se situace ve středisku začíná viditelně, sice krůček za krůčkem, ale přece jenom měnit k lepšímu. Tak, jak má vše začátek, má i vše konec odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu domů obohacení o různé dojmy a zážitky. Všichni tři, Marta, Bronislav a René, kteří jsme na Ukrajinu jeli poprvé, jsme rádi, že jsme těch pět dnů mohli takto prožít. Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Vám všem za připravené balíčky nebo peníze, které jste věnovali na nákup balíčků. Díky tomu mohlo z Bystřice odjet 102 balíčků, z toho 42 pro babičky a dědečky a 60 pro děti. Mimoto jsme mohli věnovat částku ,-Kč, které jste darovali na štědrovečerní bohoslužbě nebo osobně ve farní kanceláři. Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. Žalm 68,5-6 Marta Czyžová SŁOWO BOŻE DLA WSZYSTKICH NARODÓW - POTĘŻNE BOŻE DZIAŁANIE W DZISIEJSZYM ŚWIECIE NA POLACH MISYJNYCH (KAZANIE - ZAKAMIEŃ, 2CZĘŚĆ) LUTER Wkrótce jego idee zostały podchwycone przez innych. W Niemczech Marcin Luter, przetłumaczył NT na język niemiecki. Przekładu dokonał podczas pobytu na zamku w Wartburgu w okresie 10 tygodni. Pracując nad przekładem napisał taką myśl: Ta jedna księga powinna zaj-

17 mować język, oczy, uszy i serca wszystkich ludzi. Po powrocie do Wittenbergi zabrał się Luter wraz z Melanchtonem nad uporządkowaniem rękopisu NT, aby wydać go drukiem. We wrześniu 1522 wyszło z druku pierwsze wydanie w dwóch tomach, liczące trzy tysiące egzemplarzy. Aż do roku 1533 dokonano 58 wydań Nowego Testamentu według przekładu Lutra. W ciągu jedenastu lat dokonano 58 wydań Nowego Testamentu, co świadczy o tym, jak wielkie było zainteresowanie Słowem Bożym wśród ówczesnych Niemców. Historyk kościoła Merle d'aubigné tak opisuje wpływ przetłumaczonego Słowa na naród niemiecki: Pismo Święte wyrwało wiarę pierwotnego kościoła z zapomnienia, w którym przez tyle wieków była pogrążoną, i usprawiedliwiło w oczach narodu opór, który reformatorzy stawili Rzymowi. Kto tylko po niemiecku czytać umiał, kobiety, rzemieślnicy, wszyscy, jak jeden z najzaciętszych wrogów Reformacji, Kolchleusz, poświadcza], z zapałem Pismo Święte pochłaniali. Każdy miał NT w kieszeni i zgoła umiał go na pamięć. TYNDALE W Anglii ideę tę podchwycił William Tyndale, który aby tłumaczyć Nowy Testament, musiał uciec z Anglii i ukrywać się w Europie przed tymi, którzy nie chcieli pozwolić na to, aby światło ewangelii zaświeciło w języku angielskim. W końcu został zdradzony, wydany i spalony na stosie. OLIVETAN Dla Francuzów Słowo Boże przetłumaczył Robert Olivetan, który rozpoczął przygotowania do przekładu Biblii, gdy miał 20 lat, pracę nad samym przekładem rozpoczął gdy miał 26 lat, a ukończył go w niecałe 3 lata, gdy miał 29 lat. Zmarł, gdy miał 32 lata, zostawiając po sobie trwały owoc służby Biblię, która służyła wielu pokoleniom Francuzów. CZECHY Powszechnie używaną Biblią w języku czeskim była tzw. Biblia Kralicka, wydana w Kralicach w południowych Morawach. Przekładu dokonali z inspiracji seniora Jana Blahoslava bracia czescy. Wydanie pierwsze liczyło sześć tomów i ukazało się w latach Wydanie trzecie z 1613 r. stało się najbardziej popularną i jest do dziś najszerzej rozpowszechnioną i najczęściej używaną wersją Biblii w języku czeskim.

18 SŁOWACJA Ewangelicy na Słowacji otrzymali po raz pierwszy Biblię w swoim języku w roku Do tego czasu używali czeskiej Biblii Kralickiej. Przekładu dokonał jeden z wychowanków domu dziecka prowadzonego przez Krystynę Roy w Starej Turze. Krystyna Roy jest dla nas wielkim przykładem miłości do Słowa Bożego. Od czasu, kiedy powierzyła swoje życie Jezusowi, czytała ją codziennie tak, aby przeczytać ją całą raz w ciągu roku. Czytała ją po czesku, gdyż nie było Biblii po słowacku, aż została przełożona na słowacki przez jednego z jej wychowanków. Zanim ukazał się słowacki przekład, przeczytała ja 49 razy po czesku, 50-ty raz przeczytała ją po raz pierwszy w języku swego serca, po słowacku. POLSKA Biblię w języku polskim wydano po raz pierwszy w roku 1563, w nakładzie 500 egzemplarzy, dzięki staraniom księcia Radziwiłła, który sfinansował przekład i druk Biblii. Niestety, swoich synów oddał na wychowanie Jezuitów. Jeden z nich, konwertowany przez jezuitów na katolicyzm Mikołaj Krzysztof Radziwiłł (Sierotka), jako pokutę za "grzechy ojca-heretyka" postanowił wykupić i zniszczyć wszystkie egzemplarze Biblii Brzeskiej. Mimo wydania na ten cel ogromnej sumy 5000 dukatów (czerwonych złotych), (więcej niż ojciec wydał na przekład i druk), udało mu się zniszczyć nie wszystkie, ale większość biblii, które uroczyście spalił na rynku w Wilnie. Pozostałe egzemplarze zostały zniszczone w okresie kontrreformacji; ocalało zaledwie 20 do 40 egzemplarzy. BIBLIA GDAŃSKA Kolejny przekład po polsku to Biblia wydana w Gdańsku w roku Był to przekład, którym karmili swoje dusze nasi praojcowie, którzy byli prześladowani za wiarę w latach , kiedy pozamykano im kościoły, a miejscami ich nabożeństw stały się kościoły leśne jak ten, w którym jesteśmy. Biblia ta była powszechnie do roku KOŚCIOŁY LEŚNE W wydanej przez ks. Piotra Wowrego książce pt. Kościoły Leśne jest udokumentowane czternaście takich miejsc, gdzie odbywały się tajne nabożeństwa, na które przychodzili słudzy Słowa Bożego nawet ze Słowacji, aby

19 pocieszać Słowem Bożym ludność Śląska Cieszyńskiego. Najbardziej znanymi miejscami to Kamień na Równicy, na Bukowej czy Zakamień pod Czantorią. [Miejsce w którym jesteśmy upamiętnia okres, kiedy to ewangelikom z Nydku zabrano kościół. W dniu 21 marca 1654 roku nydeckim ewangelikom odebrano ich kościół (badacy jednym z najstarszych kościołów na Śląsku Cieszyńskim) oraz zakazano odprawiania ewangelickich nabożeństw. Wierzący ewangelicy nie dali się zastraszyć i potajemnie zbierali sie na stoku Czantorii, ukryci za duza skala, dlatego to miejsce nazwano Zakamieniem. Nabożeństwa były tu odprawiane w latach Pozostałością po nich jest krzyż wyryty na wychodni skalnej. Dla uczczenia pamię- ci przodków, w miejscu tym 24 maja 1992 z okazji 400 rocznicy urodzin ks. Jerze- go Trzanowskiego gmina Nydek ufundo- wała tablice pamiątkową. ] Nasi przodkowie, czy to po tej, czy polskiej czy czeskiej stronie Czantorii, wytrwali w wierze między innymi dlatego, że mieli dostęp do pisanego Słowa Bożego w swoim języku, czy to po czesku, czy polsku. Mieli dostęp do takich skarbów jak Biblia, Postylle domowe tzw. Dambrówki, czyli zbiór kazań ks. Samuela Dambrowskiego z początku XVII wieku, oraz kancjonały z pieśniami, w tym kancjonał Jerzego Trzanowskiego, tzw. Cithara sanctorum, wydana w Lewoczy w Ten czeski kancjonał zawierający ponad 400 pieśni doczekał się ponad 150 wydań, był używany jeszcze w XX w. i odegrał ogromną rolę w krzewieniu idei reformacji w krajach słowiańskich, w tym Polski. Z tego powodu Trzanowski zwany jest "Słowiańskim Lutrem". Dzięki dostępowi do Słowa Bożego przetrwała wiara w wielu domach w czasach faszyzmu i komunizmu. Przetrwała czasy ucisku, ale czy przetrwa w naszych sercach teraz, kiedy mamy wolność religijną, ale jesteśmy wystawieni na ułudę bogactwa i różnych przyjemności życia? (ciąg dalszy w dalszym numerze)

20 KŘTY: DAT.NAR. DAT.KŘTU Viktorie Vazdová Eliška Gráfová Šimon Pomykacz Jiří Rusz Adriana Mokrošová Anita Kostková Samuel Podolewski SŇATKY: Filip Malík a Lucie Vaďurová Mojmír Rychlý a Beáta Rakowská Eduard Oborný a Monika Walczysko POHŘBY: Ing.Ervin Kaczmarczyk Adam Cieślar Czerneková Lydie let Rakowski Martin let Maroszová Jana let Neumanová Helena let Klimek Daniel let Plintová Štěpánka let Szymeczková Anna let Walachová Jarmila let Niemiec Jiří let Szmek Daniel let Lisztwanová Daniela let Kaczmarzyková Marie let Rusz Karel let JUBILANTI: