Mezi stagnujícím Západem a rychle rostoucím Východem*

Transkript

1 / 2013 /2013 NEWSLETTERčerveec srpe Václav Klaus: Mezi stagujícím Západem a rychle rostoucím Východem Druhé rozmluvy a Haspaulce: Rezigovala demokracie a kotrolu represiví moci? Otázka IVK: Je korupce vážým problémem deška? (Marti Pecia, Iva Lager, Fratišek Bubla, Reata Vesecká, Václav Vlk, Pavel Ryska, Ja Průša) Marti Erva: Receze Charles Moore: Autorizovaá biografie M. Thatcherové Jiří Kolář: Události v ČR z mého pohledu letí graf IVK Propad HDP v Evropě meziročí změa HDP v prvím čtvrtletí Prame: Eurostat, 2013 Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Řecko Kypr Portugalsko ČR Itálie Špaělsko Německo EU27 Mezi stagujícím Západem a rychle rostoucím Východem* Václav Klaus Byl jsem pozvá, abych promluvil o východí Evropě, ale s tímto adjektivem mám problém. S výjimkou krátkých cest jsem celý svůj život prožil v Praze, v tomto geografickém středu či srdci Evropy, a svět se dívám z Prahy, a právě proto mám určité pochybosti. Když se podíváme a mapu, zjistíme, že se Praha achází a západ od Vídě a že je blíže ke Kodai a Bruselu ež apř. k Sarajevu ebo Kyjevu. Nikdy jsem eavštívil Moldavsko ebo Bělorusko, v Estosku a a Ukrajiě jsem byl je jedou v životě, ale v zemích a západ od Duaje a Rýa jsem byl určitě stokrát. Proto odlišuji středí a východí Evropu. Mluvím- -li o východí Evropě, evím, mám-li říci my ve východí Evropě ebo oi ve východí Evropě. Pro lidi v západí Evropě jsme v každém případě oi. My však ejsme odliší od lidí ve zbytku Evropy. Zkušeost mi říká i to, že pro lidi v západí Evropě jsme v každém případě oi. Je to kvůli geografii ebo historii? A je-li příčiou historie, je to pocit dlouhodobý, ebo plye pouze z edávé historie, tedy z aší komuistické miulosti? Používá se adjektivum východí, protože je to eútočé a eutralistické slovo, které se lépe říká ež daleko komplikovaější, výrazě delší a v emalé míře ideologizující termí bývalé komuistické, ekoomicky méě vyspělé země Evropy? Mám strach, že platí to druhé. Pád komuismu V každém případě je pravdou, že lidé v zemích středí a východí Evropy ztratili téměř půl století ormálího života a přirozeého společeského a ekoomického * Vystoupeí a setkáí politiků skupiy Le Cercle v Lodýě, rozvoje v aprosto iracioálím, eefektivím a eproduktivím, zcela etoleratím, edemokratickém, e-li zločiém režimu. Přesto platí, že metálě, kulturě a určitě také e ideologicky, protože komuismus ás mohému aučil ejsme odliší od lidí ve zbytku Evropy. Někteří z ás sad cítí určitou spoluviu za to, že po tolik desetiletí komuismus sášeli, ěkteří z ás jsou díky této zkušeosti málo sebevědomí a sebejistí. Všichi však jsou hluboce zraňovái tím, že s imi Západoevropaé, kteří měli to štěstí, že se podobé tragické a destruktiví éře vyhuli, jedají tak zvysoka a tak blahoskloě. Jedié, co jsme po pádu komuismu chtěli, byla svoboda. Špatý pocit jsme v tomto smyslu měli zejméa a počátku, v prvích letech po pádu komuismu. Přes všechu rétoriku, přes to, že jsme byli bohatě zásobovái, doufejme dobře míěými, ale v každém případě příliš lehce vyslovovaými, a proto prázdými radami, přes to, že jsme dostávali skromé a proto ekoomicky evýzamé fiačí dary, ikdo ám fakticky epomohl. Naopak. Pomocí starých zámých merkatilistických metod jsme byli v moha pro ás citlivých komoditách blokovái od vstupu a západoevropské trhy. Tamí politici tehdy mluvili o ašem dumpigu, ale bylo to jeom proto, že echtěli připustit, že máme jako chudší země ižší mzdy a proto i ižší áklady. Byli jsme také ucei předčasě přijímat růzé evropské sociálí, pracoví, evirometálí, zdravotí, bezpečostí a všechy další stadardy, které samozřejmě ejsou ekoomicky eutrálí a mají smysl až po dosažeí určité úrově ekoomického rozvoje, ikoli předtím. Přesto jsme to udělali a dokoce jsme byli v řadě případů papežštější ež papež (ež západí Evropa). Naše firmy byly v té době v průběhu aší radikálí, skutečě revolučí a hluboké systémové změy a zejméa po uskutečěí aší rozsáhlé, celou ekoomiku zasahující privatizace zcela ezkušeé, podkapitalizovaé a fiačě slabé a se západoevropskými firmami emohly úspěšě soutěžit a třetích trzích. Výsled- s

2 kem bylo, že jsme tyto trhy velmi rychle ztratili. Radikálě jsme aši ekoomiku depolitizovali, liberalizovali, deregulovali a desubvecovali. Nestěžuji si. Chtěl bych pouze velmi důrazě říci, že jsme aše sametové revoluce eprováděli s vidiou evropského altruismu a evropských fiačích trasferů (jaké v té době dostávalo Špaělsko a Portugalsko). Ai ás to eapadlo. Jedié, co jsme chtěli, byla svoboda. Chtěli jsme však alespoň elemetárí pochopeí aší tehdejší uikátí situace. Radikálě jsme aši ekoomiku depolitizovali, liberalizovali, deregulovali a desubvecovali, protože jsme si byli až moc dobře vědomi tragické eschoposti jakéhokoli státu řídit ebo dokoce ahrazovat trhy. Vyzkoušeli jsme si to v komuistické éře více ež dosta tečě. Úpadek Evropy Všech těchto praktik jsme se chtěli zbavit defiitivě, ale eměli jsme a to dost času. Náš trasformačí proces byl příliš rychle ukoče tím, že jsme v rámci přípravy a vstup do Evropské uie zovu museli začít opačý proces regulovat, řídit, mimotržě orgaizovat a bohužel i subvecovat ekoomiku. Evropská legislativa, zámé acquis commuautaire, je plá protitržích požadavků. V tomto smyslu byl pro ás vstup do Evropské uie ejedozačou událostí. Nacházíme se v prostoru mezi stagující západí Evropou (a Amerikou) a rychle rostoucí Asií. Teto momet je už samozřejmě dávo za ámi. Jak jsem se sažil azačit volbou ázvu svého projevu, jsme si vědomi toho, že se acházíme v prostoru mezi stagující západí Evropou (a Amerikou) a rychle rostoucí Asií. Tato adjektiva jsou pro západí Evropu emilá, ale aprosto oprávěá, eboť kotrast mezi těmito dvěma částmi světa je stále zřetelější. Lidé jako já tím ejsou překvapei. Někteří z ás již dlouhou dobu a to zásadě esouhlasíme se západoevropským ekoomickým a sociálím modelem (s původě ěmeckým soziale Marktwirtschaft) a stejě tak i s modelem itegračím, s logikou fugováí a istitucioálí strukturou Evropské uie. Teto áš esouhlas eí ový, evzikl až jako reakce a současé problémy eurozóy.[1] Ničivé důsledky chybě zkostruovaé měové zóy ejsou ahodilou jedotlivostí. Jsou je špičkou ledovce, jsou je jedou součástí ve své samoté podstatě problematického koceptu evropské itegrace založeého a myšlece stále bližší (či těsější) Evropy a a potlačeí domiatí role jedotlivých evropských států. Deší krize projektu jedoté evropské měy astala evyhutelě a to, že dříve či později přijde, bylo mohým z ás jasé už dlouhou dobu. Ve velmi estejorodém a politicky esjedoceém a pravděpodobě esjedotitelém kotietě emůže jeda měa fugovat. Krize eurozóy je důsledkem koceptu evropské itegrace založeého a myšlece stále bližší (či těsější) Evropy a a potlačeí domiatí role jedotlivých evropských států. Evropská měová uie však k dlouhodobým evropským problémům přidala ovou dimezi. Je sice je jedou částí koceptu evropské itegrace, ale je částí zcela specifickou a zcela zásadí. Nevzikla také žádou áhodou a espadla z ebe. Byla přijata jako ezpochybitelé dogma již Maastrichtskou smlouvou, tedy před více ež dvaceti lety.[2] Přesto souhlasím s edávým, široce citovaým výrokem Nigela Lawsoa, že sama podstata Evropské uie se po vziku Evropské měové uie a po vytvořeí eurozóy radikálě změila (The Times, 13. květa 2013). To eí možé opomíjet či podceňovat. Evropa proto stojí, resp. přešlapuje a místě. Rozmach Asie Paralelě s tím existuje rychlý ekoomický růst v Asii (a ve všech BRIC zemích). Te je překvapeím pouze pro evyléčitelé evropocetriky, kteří ejsou schopi dívat se a Asii otevřeýma očima, bez aprioristické zátěže. Ve svém edávém projevu a Russia Forum v Moskvě (v dubu 2013)[3], jsem se sažil zformulovat hlaví charakteristiky zemí typu BRIC. Pro občay východí Evropy ěkteré z ich určitě ejsou atraktiví, ale jié z ich jsou vysoce relevatí pro deší evropskou diskusi. Tyto země jsou kokureceschopé, protože mají ízké pracoví áklady; mají méě ákladé, méě rigidí a méě kotraproduktiví sociálí systémy; provádějí daleko ekoomicky racioálější politiku ochray životího prostředí a zejméa mají vůči občaům svých zemí daleko zodpovědější přístup k požadavkům, plyoucích z evidetí esmyslosti doktríy globálího oteplováí[4]; saží se idustrializovat, ikoli deidustrializovat. Nestaly se obětí sebezičujícího omylu, kterému uvěřili Evropaé tím, že považují za motor ekoomického rozvoje současosti a budoucosti terciálí sektor; mají pracoví sílu, která chce jít kupředu a je připravea tvrdě pracovat; ještě edosáhly stádia hojosti (jakkoli relativí je teto pojem) a jejich další ekoomický pokrok eí bloková klesající motivací k práci. Východí Evropa se pohybuje v zúžeém prostoru (ěkdy říkám svěrací kazajce) Evropské uie. Tyto země jsou mimo veškerou pochybost daleko více cetrálě řízey ež země Západu, což podle ašeho přesvědčeí potlačuje demokracii a podvazuje ekoomickou efektivost, ale umožňuje to dlouhodobé, strategické uvažováí a dává to možost provádět rozsáhlé, státem orgaizovaé veřejé projekty ifrastrukturího typu, které už západí svět dělat eumí. Tyto země mají jistě ještě moho dalších důležitých charakteristik a určitě jsem se touto evidetě zjedodušující zkratkou esažil zformulovat uceleý popis Asie a dalších rodících se trhů Východu a Jihu. Toto mé krátké shrutí jejich výzamých charakteristik chtělo být abídkou pro Západ, aby se a sebe podíval do zrcadla bez růžových brýlí. To se týká zejméa Evropy a sad ještě více Evropy východí. Ta ví, že musí udělat ještě moho pro to, aby dosáhla ekoomické úrově svých západích sousedů. Teto cíl si klást musí, ale musím se přizat, že si ejsem jist, zda je vůbec dosažitelý pohybuje-li se východí Evropa v zúžeém prostoru (ěkdy říkám svěrací kazajce) Evropské uie. Je třeba změit Evropu, změit Západ. Cokoli uděláme my, a budeme-li v tom dokoce i úspěší, tím ezměíme Asii, ezměíme Východ. Chce-li Evropa Východu kokurovat, chce-li s ím držet krok, pak je třeba změit Evropu, změit Západ, což je možé jediě za předpokladu, že Západ změě být chce. Nejsem si tím jist. Systematicky opouštět a zbavovat se základích hodot, a kterých byl jeho historický úspěch postave, je zičující. Vidíme to velmi ostře, eboť dlouhá desetiletí stráveá v komuismu ás v tomto smyslu dělají citlivými, až přecitlivělými. V okamžiku pádu komuismu jsem eočekával, že bude svět, ve kterém v roce 2013 žiji, v tolika aspektech vyvolávat edobré vzpomíky a miulost. [1] Viz má kiha Evropská itegrace bez iluzí, Kiží klub, Praha, [2] Psal jsem o tom ve své kize My, Evropa a svět, Fragmet, Praha, 2013, zejméa v kapitolách Posu, který astal v Maastrichtu a Fiačí a ekoomická krize let a její důsledky. [3] Evropa, její problémy a Rusko ve 21. století, [4] Viz má kiha Modrá, ikoli zeleá plaeta, Dokořá, Praha, Zkráceě vyšlo v Lidových oviách 22. červa

3 ZÁPIS Z DRUHÝCH ROZMLUV NA HANSPAULCE Rezigovala demokracie a kotrolu represiví moci? Druhé Rozmluvy a Haspaulce, teto ový žár ašeho Istitutu, se koaly uprostřed léta (25. červece 2013) v euvěřitelém vedru. Přesto je obdivuhodé, že se 22 pozvaých účastíků této diskuse zúčastilo a vydrželo v plé pozorosti téměř tři hodiy, bez klimatizace. Téma se ukázalo být mimořádě aktuálí a dobře zvoleé. Hed a počátku je třeba říci, že všichi účastíci a otázku položeou v adpisu odpovídali slovem ao. Všichi cítili velmi silě tuto ezodpovědou a krátkozrakou rezigaci a z í plyoucí ebezpečí ztráty demokratického charakteru aší země. Řada účastíků to považuje za velmi riskatí odklo od toho, co bylo cílem revolučích změ roku 1989 dostat represiví složky státu pod kotrolu voleých orgáů. Většia účastíků cítí ohrožeí demokracie ze stray těchto represivích složek, které se stylizují do vytvářeí dojmu, že představují a zastupují hlas lidu. To je zásadí omyl. Právíci a schůzce zdůrazňovali, že základím suveréem je lid a že prvotí legitimitu mají voleé orgáy. Všichi cítili velmi silě tuto ezodpovědou a krátkozrakou rezigaci a z í plyoucí ebezpečí ztráty demokratického charakteru aší země. Ukázalo se, že obrat rezigovala demokracie položeý do ázvu celého setkáí asi ebyl ejpřesější. Demokracie samozřejmě eí subjektem, který by mohl tak či oak reagovat. Přesější je říci, že selhali politici, že selhala zákoodárá moc, která ezvládla svůj ezastupitelý úkol vymezit prostor, kde se mají represiví složky pohybovat a jak se tam mají pohybovat. Souvisí to s tématem prvích Rozmluv a Haspaulce před ecelými dvěma měsíci, které byly věováy Abseci idejí v české politice, resp. faktickému vymizeí politiky. V průběhu diskuse jsme si uvědomili, že se domiatě ejedá o laxost politiků, ale spíše o obavu politiků, zesíleou mediálím útokem, který je a ě dlouhodobě vede, plést se do těchto témat. Média vytvořila prostředí, ve kterém platilo echme represiví orgáy, ať mají klid a svou práci. Výzamým příspěvkem k vytvořeí této situace byla v české politice se prosadivší (už od dob Václava Havla a celé Pravdy a lásky) myšleka tzv. ezávislosti. Feomé této zeužité ezávislosti je zhoubou myšlekou rozežírající stát a jeho istituce. Za eúosou považovala většia účastíků hypertrofii slova ezávislost v ašem veřejém prostoru a v ašich médiích s tím, že původě byl kocept ezávislosti zamýšle eje u ás, ale i ve světě je pro soudy. To, co se stalo v poloviě červa letošího roku, ebylo výjimečou, jedorázovou, zcela partikulárí akcí. To, co se stalo v poloviě červa letošího roku, ebylo výjimečou, jedorázovou, zcela partikulárí akcí. I když se často mluví o radikálím zvratu (ěkdo dokoce o puči), většia diskutujících přesto spíše viděla kotiuitu s předcházejícím vývojem. Je užitečé dát to, co se stalo právě teď, do patřičého kotextu. Účastíci schůzky připomíali, a je to dobře, protože se rychle zapomíá, předcházející velmi podobé kampaě. Připomíalo se slovo tuelováí, připomíala se akce čisté ruce, připomíala se akce Kubice, ale za zásadí průlom bylo považováo astoleí tématu korupce jako středobodu souboje s parlametí demokracií a s lidskou svobodou v aší zemi (jede z účastíků, a te by o tom měl ěco vědět, dokoce řekl, že v současosti je jediým zadáím policie korupce). Zcela se vytratila odpovědost policie a dalších složek represivího systému za chybý zásah. Účastíci diskuse si všimli toho, že se v televizi hodiy diskutuje o adekvátosti zásahu policie a sídlišti v Českých Budějovicích, ale ikdo ediskutuje o adekvátosti zásahu proti paí Nagyové. Jak ěkdo trefě pozameal žádý lidsko-práví spolek eprotestoval proti způsobu zatčeí paí Nagyové. Bylo též zdůrazěo, že podobé zásahy o patro íž pod politikou probíhají už dlouho a že je díky im spousta mediálě ezámých lidí stejě problematicky držea dlouhou dobu ve vazbě. abízíme Přesější je říci, že selhali politici, že selhala zákoodárá moc, která ezvládla svůj ezastupitelý úkol vymezit prostor, kde se mají represiví složky pohybovat a jak se tam mají pohybovat. Dlouhá rozprava byla věováa tématu Ištvá. Spor byl vede o tom, byl-li pa Ištvá a jeho chováí v miulých týdech excesem, tedy zcela izolovaým, výjimečým jevem, ebo zda se jedá o systémový jev, o dokočeí systémové změy, která proběhla téměř bez povšimutí před ašima očima. Většia zastávala ázor, že jde o širší, systémový jev. Ispirativí byla i diskuse o tom, zda je Dr. Ištvá pěšákem či geerálem. Zdá se, že pěšákem ebyl, ale zaměitelý či ahraditelý jistě byl. Závěr je poměrě jedoduchý: došlo k selháí politiky. A teď jde o to, jestli je aše současá politika resp. politici v deším rozkladu a slabosti jedotlivých politických stra schopa selháí politiky apravit. Blížící se volby do Poslaecké sěmovy k tomu dávají uikátí šaci. Teď si je přejme, aby se o to ěkteré politické subjekty pokusily. Václav Klaus, Istitut Václava Klause, 26. červece 2013 Istitut Václava Klause abízí publikaci Spor o amestii (2013). Sborík obsahuje kompletí zěí amestie prezideta republiky, rozhovory prezideta o amestii, doplňkové texty a dopisy občaů o amestii. Do sboríku přispěli Mila Kížák, Petr Hájek, Tomáš Sokol, Tomáš Jirsa, Zdeěk Koudelka, Pavel Hasekopf, Jiří Paye, Ja Skopeček, Karel Steigerwald, Václav Vlk, Bohumil Doležal, Ja Rychetský, Staislava Jaáčková, Ja Lupoměský, Petr Suchomel, Marti Stí a Zdeěk Patůček. 128 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 3

4 otázka IVK Je korupce vážým problémem deška? Marti Pecia, miistr vitra ČR V žebříčcích vímáí korupce ve veřejém sektoru se Česká republika v posledích letech pohybuje a chvostu vyspělých, eje evropských, zemí. Nevím, zda se u ás skutečě uplácí tak často jako v Namibii, Malajsii či v Jordásku, icméě o jedom závažém faktu tyto výsledky vypovídají. Tím je skutečost, že česká veřejost ztrácí důvěru ve státí istituce, o důvěře v politické stray už téměř elze hovořit. Z růzých důvodů domácích i zahraičích, politických i čistě ekoomických došlo v posledích letech k poklesu životí úrově a prohlubováí sociálích rozdílů mezi občay. Na druhé straě je společost každý de bombardováa růzými mediálími skadály a aférami, včetě eschoposti řady politiků a vysokých úředíků věrohodě vysvětlit původ majetků, který aprosto eodpovídá jejich deklarovaým příjmům. Taková kombiace pak ve společosti způsobuje frustraci a ve svém důsledku oslabuje víru občaa v demokratický systém. Když tato kombiace frustrace, evíry ve spravedlost a ekoomických problémů vyhřeze a povrch, může to vypadat jako před ěkolika týdy v Českých Budějovicích ebo Duchcově. Terčem frustrovaých občaů, sofistikovaě vedeých a povzbuzovaých zkušeými persoami eoacistické scéy, se pak stali ti ejslabší sociálě slabí příslušíci romské mešiy. Nedovedu si představit, co by se asi dělo, kdyby policie razatě ezasáhla a ezabráila přímým střetům. Věřím, že bezpečostí situaci se ám podaří stabilizovat během ěkolika měsíců, získat důvěru občaů bude pro státí istituce a politickou reprezetaci rozhodě o pozáí obtížější. Iva Lager, předseda správí rady Vysoké školy CEVRO Istitut ops Moje odpověď a otázku je korupce závažým problémem deška? zí: ao, je. Současě však kladu další otázky, bez jejichž položeí a zodpovězeí by odpověď a tu prví byla zcela edostatečá. Čím ve své podstatě současý boj proti korupci je? Odpověď zí: je to fetiš pro ty, kdo emají pevý ideový základ a vyhýbají se stadardí ideové politické soutěži a pro oviáře vytvářející mediálí příběhy o boji dobra se zlem, čistých s ečistými a ekriticky tvořící ové hrdiy doby. K čemu současý boj proti korupci slouží? Odpověď zí: slouží jako ástroj k získáí politické moci pro ové ambiciózí kvazipolitické struktury bez věrohodého programového základu, utilitárě surfující a vlě protikorupčího populismu. Je současá forma boje proti korupci efektiví? Odpověď zí: e, eí! Přiáší omezeí svobody, eboť a regulaci, která je příčiou korupce, se reaguje další (ještě větší) regulací, zameá další posilováí moci státu a úkor osobí svobody občaů, oslabuje ochrau a omezuje jejich soukromí. K čemu současá podoba boje proti korupci vede? Odpověď zí: jejím výsledkem je krimializace vybraých osob a jedáí, které emá být postihováo istrumety trestího práva a rostoucí společeská xeofobie. Co je důsledkem současé podoby boje proti korupci? Odpověď zí: důsledkem je rozklad klasického pojetí státu a jeho istitucí, destrukce vyvážeého vztahu mezi mocí zákoodárou, výkoou a soudí, eroze systému brzd a protivah, rostoucí ambice vziku ové (ových) mocí kotrolí a zejméa žalobí. Odpověď a otázku Jak efektivě bojovat s korupcí? přesahuje staoveý rozsah příspěvku, ale rád se k í vyjádřím kdykoliv v budoucu. 4 Fratišek Bubla, seátor za ČSSD Neber úplatky, ebo se z toho zblázíš, teto zámý výrok odsuzující automechaiky do Chocholouškova ústavu již aštěstí eplatí, avšak aše republika se v oblasti úplatkářství a růzých forem korupce ocitá a elichotivých místech světového žebříčku. Korupce se ám však posuula z autodíle do politiky a úředích síí a motérky ahradily bílé límečky. Teto eblahý stav můžeme sledovat ze zámých mediálích kauz a dosvědčují jej také podikatelé, kteří přizávají, že bez úplatku je získáí lukrativí zakázky téměř emožé. O korupci se moho mluví, ale málo se dělá. Některé dílčí zákoy již byly prosazey, ěkteré však způsobily emalé problémy především obcím, ale do toho ejpodstatějšího zákoa, tj. záko o přizáí majetku, se mohým politikům příliš echce. Odpůrci tohoto zákoa říkají, že by to vyvolalo lidskou závist a ohrozilo majetek těch, kteří jej vlastí. Neí to pravda, protože v zemích, kde teto záko platí a fuguje, dělá srováí mezi příjmy a skutečým majetkem počítač. Te etrpí závistí a falešým udavačstvím, automaticky sčítá a vyhodocuje data z bakovích účtů, registrů vozidel, katastru emovitostí, pojišťove apod. legalizací peěz, které takto podvodě získali. Kromě potřebých protikorupčích zákoů však potřebujeme ještě další dvě věci. Tím prvím krokem je obova společeského smýšleí a vímáí korupce. Odsouzeí korupčího jedáí musí být dílem ejeom justice, ale celé společosti a její morality. Nový papež Fratišek a toto téma řekl, že korupci lze překoat změou lidských srdcí. Druhou věcí je požadavek a to, aby boj proti korupci vedli věrohodí lidé a politici. Týká se eje miistra spravedlosti, vitra, policistů, státích zástupců, ale v eposledí řadě i ás politiků. Každý takový odhaleý případ korupce a těchto místech je krokem zpět ve vímáí škodlivosti tohoto jevu, ale současě může být i dobrým zameím, že všem se měří stejě a bude-li policie i adále pracovat spolehlivě, tak i ta korupce má krátké ohy a daleko edojde. Pevě věřím, že jsme si a korupci ještě ezvykli, že většia lidí vímá, že uplácet eí ormálí, a že i bez korupce se dá slušě žít a úspěšě podikat. Reata Vesecká, bývalá Nejvyšší státí zástupkyě Korupce eí ový jev ai ový pojem. Přesto se zdá, že v určitý momet kdosi vyslovil zaklíadlo abrakadabra a od roku 2010 emyslíme a eřešíme téměř ic jiého ež korupci. Tak ám to alespoň předkládají představitelé orgaizace Trasparecy Iteratioal, tak ám to předkládají politici zprava doleva a stejě tak i média. Korupce byla a je, to je potvrzeý fakt. Je problémem, s ímž se elze smířit a je třeba ho systematicky a systémově potírat. Korupce byla i za Adriay Kráčové (bývalé šéfky TI), byla i za premiérů Špidly, Paroub- s

5 ka, Topoláka či jiých. Avšak des se boj proti í stal stejým zaklíadlem, které ji vyvolalo. Čili abrakadabra a boj ve jméu boje proti korupci začal. Nebyla vybráa ejlevější abídka a veřejou zakázku? Je za tím korupce a je třeba to šetřit. Nešetří se to? Je za tím korupce. Šetří se to, ale eúspěšě? Je za tím korupce. Šetří se to, ale trest eodpovídá představě hodotitele? Je za tím korupce. Takto vytvářeé mýty a subjektiví hodoceí mají však dopad a práví vědomí jedotlivce i celé společosti, evyjímaje ai efektivitu ekoomiky. Vede to ke strachu vybrat dražší, ale kvalitější zakázku, ke strachu odmítat a ezabývat se ičím epodložeými ozámeími. Tyto tedece pak ještě posilují výroky typu je třeba dostat velkou rybu a boj proti korupci již půjde sám. Nejhlasitěji se takto ozývají ti, kteří si ve své omezeosti eumí představit jiý boj s korupcí, ež je represe. Opak je přitom pravdou. Represe je až tím posledím opatřeím, které má stát realizovat. Předcházet musí základí istrumety, jako je výchova, kotrolí mechaismy, kvalití legislativa. Rozhodě to ejsou výběrově aplikovaé odposlechy. Korupce je hrozbou demokracie v tom směru, že podrývá důvěru občaů ve fugováí státu pro ě, jakožto pro jedotlivce. Může to vést k apatii či aopak k aarchii v jedáí každého. Zároveň jsou ale stejě ebezpečí lidé, kteří korupci, respektive boj proti í používají jako zaklíadlo k tomu, aby z titulu svého vlivu, moci ebo fukce odstraňovali, co se jim zlíbí a aopak získávali a upevňovali ještě větší moc a vliv, vytvářeli si ové fukce. Pod kotrolu je třeba dostat jak korupci, tak tyto lidi. Václav Vlk, advokát Dojem z posledí vládí korupčí kauzy v médiích, že koečě došlo a ejvyšší patra politiky, je silě zavádějící. Titulky by měly být zcela jié: Policie utržeá z řetězu předvádí tyátr. Je tak lze charakterizovat to, co se ve skutečosti děje. Velice mi chybí, že oviáři se při psaí svých čláků epokusí aalyzovat to, co je mohem důležitější ež prvotí zdáí. Korupce se u ás silě zveličuje. Všechy zúčastěé politické stray, za zdatého sekudováí opozice, se soustředily a maximálí vytlučeí politického kapitálu a předváděí líbivých voličských cvičeí místo toho, aby s korupcí vážě ěco dělaly. Podstatou boje proti korupci totiž eí její odhalováí, ale předcházeí jí. Je to stejé jako s obyčejou rýmou. Pokud se otužujete, žijete zdravě, rýmu edostaete a emusíte se léčit. Nejúčiějším bojem proti korupci je likvidace korupčího prostředí. Toho však edosáheme pokusy o zveřejňováí majetkových poměrů politiků, politických stra, zprůhleděí veřejých zakázek a jiými postupy směřujícími k des tak módí trasparetosti. Moho z těchto ástrojů jistě má vedlejší podpůré a smysluplé účiky, ikdy však emíří k podstatě problému. Podstatou je přerozdělováí veřejých prostředků v rámci veřejého blaha státími úřady. Čím méě veřejých zakázek bude, tím méě bude korupce (záměrě zde hovořím o korupci z veřejých zakázek korupce a úřadech při vyřizováí žádostí, stížostí, podáí a povoleí je jiá věc). Vytvořeí systému, který ebude zameat, že se budou rozdávat fiačí prostředky, respektive omezeí rozdáváí fiačích prostředků a miimum, je skutečě účiým modelem boje proti korupci. Pavel Ryska, Istitut ekoomických studií FSV UK Korupce je des médii mylě vydáváa za hlaví problém společosti. Korupce však eí problémem sama o sobě je pouze klasickým přízakem byrokratického plýtváí, které s sebou přiáší rostoucí vliv státu. Úplatky se objevují tam, kde eí možé měřit efektivitu čiosti, a peíze se tak musejí rozdělit alterativími způsoby. Takovým místem je bohužel celý státí sektor. Za ejvětší mýtus, který je s korupcí spoje, považuji populárí tvrzeí, že bez úplatků bychom měli efektiví a levou státí správu a možá bychom se i zbavili deficitů státího rozpočtu. Státí úřady ale mají úplě jié motivace, ež předpokládá teto aiví pohled. Zatímco u soukromé firmy a trhu lze eustále kotrolovat efektivitu díky porováí tržeb a ákladů, u státího úřadu to eí možé. Úřad emá ic podobého tržbám, co by odhalilo, zda proti ákladům stojí i adekvátí výosy, a zda jsou tedy peíze vyaložey hospodárě. Státí sektor tak vůbec ezá pojem efektivita a ic podobého od ěj elze čekat. To má dva závažé důsledky. Za prvé, jelikož elze rozdělovat peíze podle ekoomické efektivity jako a trhu, musí se ajít alterativí cesta. Tou je korupce. Proto byly všechy socialistické ekoomiky vždy zcela zkorumpovaé. Za druhé, jelikož úřady emají tržby a jsou fiacováy předem z daí, mají jediou 5 motivaci: utratit vždy všechy peíze, které z rozpočtu dostaly. Kdyby utracey ebyly, úřad dá ajevo svoji zbytečost, a to echce. Korupce tak a celkové výdaje úřadů emá vliv. Ovlivňuje pouze rozděleí peěz mezi příjemce, ale ikoli jejich celkový součet. Nekoečé moralizováí a voláí po ových a slušých politicích ikam evede. Nejde totiž o lidi jde o rys veřejého sektoru, který má v sobě eefektivitu zabudovaou. Je třeba rozsah tohoto sektoru omezit. Ja Průša, ekoom Korupce je způsobea špatou morálkou a okrádá společost, říkají iiciátoři výzev a fodů, které mají za cíl potírat korupci ve veřejém sektoru. Tvrdí, že kdyby politici a úředíci echápali své povoláí jako příležitost vydělat si ečestým způsobem peíze, veřejé výdaje by byly efektivější a všichi bychom ušetřili. Jde o velký omyl, který plye z epochopeí situace úředíka ve státím sektoru. Te totiž a rozdíl od firmy a trhu emá ástroj, jak posuzovat ekoomickou efektivost projektů. Korupce se pak utě objevuje jako áhrada za stadardí rozhodováí podle zisku a ztráty. Když zakladatel Nadačího fodu proti korupci Karel Jaeček říká, že příčiou plýtváí ve státím sektoru je pokleslá (korupčí) morálka, je to, jako když reformátoři socialismu tvrdili, že příčiou eefektivity pláovaé ekoomiky jsou hamiží a eschopí pláovači. Dobře víme, že problém ebyl ve schopostech ai v morálce pláovačů, ale v socialismu jako takovém. Ze stejého důvodu elze odstrait deší plýtváí byrokratů morálími apely. Jeho koře je v samotých státích výdajích, kde se erozhoduje a pricipu zisku a ztráty a kde úředík emá měřítko, jak vyhodotit efektivost projektů, a proto ai poviost jakékoli efektivosti dosahovat. Korupce pak utě astupuje jako áhradí způsob, jak čiit rozhodutí. Netvrdíme, že je korupce morálě v pořádku. Její odsudek je přirozeý a pochopitelý. Tvrdíme však, že efektiví (ekorupčí) chováí lidí plye v prví řadě z ekoomického tlaku, který je schope vyviout jediě trh. Absece tohoto tlaku ve státí správě je skutečou příčiou korupce. Jediým řešeím je proto zprivatizovat maximum služeb, které stát poskytuje, a drasticky zredukovat státí výdaje. Dokud teto elemetárí ekoomický pozatek epřijme laická veřejost, korupce s ámi zůstae.

6 Receze Charles Moore: Biografie M. Thatcherové, díl I Marti Erva Filozofická fakulta UK Margaret Thatcherová po celý svůj život projevovala eobyčejou schopost vítězit. Síla jejího přesvědčeí a urputé vytrvalosti se projevila i během státího pohřbu, který si sama apláovala. Vyšlo jí to. Moho lidí si sice pletlo smutečí rozloučeí s oslavou, ale ti byli vždy a druhém břehu politiky. Shodou okolostí mezi imi byl tetokrát i americký prezidet, který a pohřeb baroky Thatcherové eposlal žádého vyššího představitele své admiistrativy. Autorizovaý životopis Měsíc po úmrtí Margaret Thatcher vyšel v akladatelství Pegui Books její autorizovaý životopis od Charlese Moora. Nuto říci, že jde o další důležité vítězství. A to přesto, že kihu ikdy ečetla. Odboríci z PR agetury Saatchi & Saatchi, kteří jí v roce 1979 pomohli zformulovat předvolebí heslo Labour Is t Workig, by jí mohli závidět dlouholetou propracovaost budováí vlastího obrazu. Margaret Thatcherová po celý svůj život projevovala eobyčejou schopost vítězit. Síla jejího přesvědčeí a urputé vytrvalosti se projevila i během státího pohřbu, který si sama apláovala. Vyšlo jí to. Ostatě Britové mají v této oblasti velké vzory. Spolupracovík Wistoa Churchilla Marti Gilbert a jeho maufaktura chrlí již desítky let posmrté káoy o velikosti aglického státíka. Margaret Thatcher sice předsedala stejé straě jako vévoda z Malborough Churchill a dokoce o ěm ráda familiárě mluvila jako o Wistoovi, ale přitom právě oa symbolizuje ejvětší změu v historii této stray...ejstarší, ejvětší a v očích moha lidí ejadutější politická straa a světě si vybrala za svého lídra, jehož kombiace třídího původu, ezkušeosti a pohlaví by byly dříve vyloučeé. Tomu ale předcházelo více ež třicet let změ, jejichž byla Margaret Thatcher pevou součástí. Svoleí k apsáí svého dalšího životopisu dala v roce 1997 v době, kdy Velkou Britáii ovládlo adšeí z Třetí cesty Athoy Giddese a jejího hlavího protagoisty Toyho Blaira. Byl jsem vybrá hlavě ze dvou důvodů. Jako šéfredaktor, politický oviář a kometátor jsem... osobě zal dramata doby. A přestože jsem psal o Margaret Thatcher se sympatií, tak jsem ikdy ebyl součást gagu, vysvětluje již v předmluvě autor, jak se k práci a kize, která mu zabrala šestáct let, dostal. Literárí svěžest Moore je veteráem britské žuralistiky. V osmdesátých letech vedl týdeík Spectator a Daily Telegraph. Práce a biografii tak pro ěj byla vyvrcholeím jeho profesioálí kariéry, ve které byl jedím z hlavích kometátorů éry thatcherismu. Osm let pracoval Moore a jeho asisteti a shromažďováí prameů, s pomocí baroky Thatcherové měl přístup k tajemstvím Whitehallu a těšil se součiosti vládích tajemíků, její rodiy a spolupracovíků. Všichi, se kterými dělal rozhovory, je poskytovali s vědomím, že kiha bude vydáa až po smrti bývalé premiérky a oa sama ebude mít ikdy možost jí číst. Moorovým příosem je, že dokáže dát jejímu příběhu ovou svěžest. Je sama baroka Thatcherová apsala dvě masiví biografie, o kterých se autor zmiňuje pochvalě, ale eváhá upravovat epřesosti v ich uvedeé. Životopis je rozděle a dva díly. Prví má ázev Not For Turig a poěkud etypicky (oproti dalším biografiím apříklad z pera Joha Campbella) evidí zásadí přelom kariéry ve vstupu do Dowig Street 10., ale ve válce o Falklady. Moore v í diagostikuje vrchol moci, absolutí uchopeí stray. Po í ásleduje pouze pozvolý ústup. Právě tady kočí prví publikovaý díl, který má i s podrobým pozámkovým aparátem téměř devět set stra. Rodié zázemí Prvích dvě stě stráek musí čteář překoat s asazeím maximálí vůle. Většiou jsou založey a dopisech se sestrou Muriel a ukazují osobost budoucí premiérky jejího veličestva. Dopodroba je zde vylíčea i politická kariéra jejího otce, který to dotáhl až a starostu Grathamu, stejě jako rodié zázemí, ve kterém se dbalo zejméa a práci, duchoví a veřejou službu. V poválečé Britáii, která si zvolila cestu k ovému socialistickému Jeruzalému, pozorujeme čleku oxfordské buňky Mladých kozervativců, která i v těch pro zemi ejvypjatějších mometech řeší, jak zaujaly starší kolegy ové šaty či dilema za koho se ožeit. Moore ale dokazuje vykreslit a pozadí růstu její osobosti problémy poválečých toryů, kteří vyděšei z úspěchů socialistů akoec a dlouhá desetiletí akceptují jejich politiku zárodňováí, etatismu a státího dirigismu. Ostatě Margaret Thatcherová ikdy proti tomuto kosesu hlas ezdvihla. Moore je veteráem britské žuralistiky. Práce a biografii tak pro ěj byla vyvrcholeím jeho profesioálí kariéry, ve které byl jedím z hlavích kometátorů éry thatcherismu. Ai a začátku její kariéry, ai když se stala premiérkou, ikdy eodmítala poválečé základy státu blahobytu, ai ve zdravotictví, sociálí politice ebo vzděláí. V tomto byla méě radikálí ež její kritici ebo obdivovatelé. Její zaujetí bylo více soustředěo a zeužíváí systému, a byrokracii a militatost odborů a a růst čehosi, čemu se později říkalo kultura závislosti, ež a systému samotém. A tak také vypadá její prví kampaň v době, kdy se toryové rozhodli otevřít širším vrstvám. Margaret Thatcherovou asazují ve Předplaté a rok 2013 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého a druhou poloviu roku je 660 Kč. Studetské předplaté 165 Kč. predplate@istitutvk.cz 6

7 volbách v roce 1950 i 1951, sice euspěla, ale její výsledky v baště socialistů byly přesvědčivé. V kampai zdůrazňovala zejméa úsilí, úspěch a ávrat k árodí velikosti. Život od studií a Oxfordu, přes mileecké aférky, práce v laboratoři, kterou vždy brala je jako utost až po milovaou politickou kariéru eí zrova Shakespearovským dramatem. Největší zápletkou tak je způsob, jakým dohodila svého bývalého přítele sestře, která se za ěj ásledě provdala, či její vystoupeí a podporu kozervativích kadidátů již v šestácti letech. Ai milosté pikatérie z prvích stovek stra thriller edělají. Margaret Thatcherová byla povoláím politik a to i přesto, že byla jediou žeou, která a Oxfordu ve své době vystudovala chemii u pozdějšího ositele Nobelovy cey. K í později, díky fiačí podpoře svého mažela, přidala práva se specializací a daě. O ěkterých lidech se říká, že rostou se svojí rolí. Přesě tak to bylo s Margaret Thatcher. Její láskou byla ale vždy především politika. Ai dvě prohry v řádých volbách v letech 1950 a 1951 v dělickém Dartfordu jí eodradily. V roce 1959 už uspěla a stala se poslakyí (zřejmě by uspěla již v roce 1955, ale měla příliš malé děti) za Fichley a místo poslace držela epřetržitě do roku 1992, kdy byla jmeováa jako baroka do sěmovy lordů a stala se vlastí pílí člekou britské aristokracie. V roce 1962 dala ajevo, že je možá z ižších vrstev, ale kozervativější ež její vzešeí kolegové ve vedeí Kozervativí stray a v rozporu se straickou liií hlasovala pro oboveí fyzických trestů pro mladistvé (výplata a zadí partie svazkem prutů pro mladší 14 let), které zakázala Labouristická vláda v roce Hlaví popularitu si ale získala, když zrušila mléko zdarma pro školí děti do 11 let. Začala ukazovat, že se ebojí jít proti proudu. Pomalu se během šedesátých let prosazovala a měila místa, ať už ve skutečých ebo stíových vládách. Sloužila také ve vládě Harolda Macmillaa, který již od roku 1938, kdy publikoval svoji kihu The Middle Way, prosazoval pro kozervativce evýrazou politiku středu. To ejzajímavější teprve přichází. Vztah baroky Thatcherové k itelektuálům, privatizace a její vímáí okolím. Cesta k tomu, aby se stala prví žeou v čele vlády jejího veličestva a ejdéle sloužící britskou hlavou vlády ve 20. století, byla poměrě dlouhá. Ale vytrvalá Margaret Thatcherová se zúčastila jedeácti voleb, z jedoho kláí odstoupila (v roce 1954), devětkrát byla zovuzvolea poslakyí a třikrát vyhrála jako lídr Kozervativí stray. Od koce války až po poloviu sedmdesátých let urputě bojovala o své místo a svoji zámou pracovitostí dosahovala růstu s každým kariérím posuem, aby Macmillaovu doktríu středí cesty ahradila thatcherismem (který ahradila třetí cesta Toyho Blaira). Vůdkyě Kozervativí stray Skutečě zajímavé to začíá být od jejího zvoleí do čela kozervativí stray v roce Moore opět vykresluje fresku doby se všemi jejími problémy. British Disease, silé odbory, vztahy v průmyslu a zavřeí zlatého oka Richardem Nixoem. O ěkterých lidech se říká, že rostou se svojí rolí. Přesě tak to bylo s Margaret Thatcher. Poválečý kosesus a zároděí, vládě odborů a státu blahobytu kočí. Thatcherismus byl odvážý projekt a v sázce bylo moho. Dokoce i ve starých demokraciích bylo dvacet procet průmyslu včetě hotelů v rukou státu a vládla metalita platósky společého vlastictví všeho. Jak fádí, seriózí a eschopa vtipu, ám a začátku přišla mladá adějá politička, tak padoucí je její osobost a euvěřitelé pracoví asazeí pro pláy, které má s vlastí zemí. Její odpůrci jí ostatě také ahrávali. Michael Foot, předseda Labouristů, byl socialistickým veteráem starého střihu, jehož ejvětším úspěchem bylo spoluautorství pamfletu Guilty Me o zradě appeaserů po pádu Dukirku. Po padesáti letech hodě ztratil ze svého břitkého stylu, který ahrazoval zvláští kombiací oblečeí. Vedle elegatí představitelky britských středích vrstev vypadal jako strašák. Britští socialisté zrušili zárodňováí jako jede z hlavích bodů svého programu až v roce 1993 s ástupem Toyho Blaira, tedy čtyři roky po pádu komuismu ve středí a východí Evropě. Kiha kočí britským vítězstvím ve Falkladské válce a ovládutím kozervativí stray. Britská a americká ekoomika se začíají zotavovat. A to ejzajímavější teprve přichází. Vztah baroky Thatcherové k itelektuálům, privatizace a její vímáí okolím. Ostatě i a jejím pohřbu bylo zřejmé, že čím více je adále eáviděá levicí, tím větší hrdikou je pro pravici. Zbývá ež se těšit a dalších devět set stra. Vypadá to, že se Charlesi Moorovi podařilo sestavit defiitiví účet jejích idejí a života. Každý, kdo chce zát Margaret Thatcher, by si měl tuto kihu přečíst. A avíc to stojí za to. ovika Istitut Václava Klause abízí sborík č.4/2013 Margaret Thatcherová, , do ěhož přispěli Václav Klaus, Hyek Fajmo, Alexadr Tomský, Charles Moore, Christopher Mocto a Lukáš Petřík. V přílohách jsou úryvky z díla Margaret Thatcherové: projev v Bruggách z 20. září 1988, úryvek z Roky a Dowig Street o pádu komuismu a sjedoceí Německa a úryvek z Uměí vládout zachycující vzpomíky a Prahu. Cea: 126 stra, 100 Kč. objedávky a:, cep@cepi.cz 7

8 Jiří Kolář, Zbeice Mám dojem, že jsme se v čase vrátili zpět do doby Gottwaldovy. Ta akce čtyř set zakukleých těžkooděců při zatýkáí lidí, jimž byla asazováa pouta a ruce v jedu hodiu po půloci i a předsedictvu vlády, tuto echvalou dobu připomíá. Teatrálí akce Pro srováí uvedu událost z roku 1957, když Gottwald byl již po smrti. Přijela pro me Stb, když jsem začal orat a vlastím poli (o tom se teď echci rozepisovat). Přijela ve de, e v oci, easadili mi pouta a ruce, ebyli to zakukleí těžkooděci (pistole jistě měli), bez beraidla a byli tři: šofér, zatýkající a svědek, takže jich ebylo 12. Tři poslaci a sekretářka premiéra a další byli zatčei teatrálím způsobem pro podezřeí z úplatkářství. To byl důvod k odstoupeí premiéra, a tím padla i vláda. Tři poslaci a sekretářka premiéra a další byli zatčei teatrálím způsobem pro podezřeí z úplatkářství. To byl důvod k odstoupeí premiéra, a tím padla i vláda. Po měsíci stráveém ve vězeí byli propuštěi a základě rozhodutí ejvyššího soudu. Byli uvězěi eprávem, eboť se a ě vztahuje poslaecká imuita, jak bylo uvedeo v rozhodutí. V civilizovaém světě by úplě stačilo předvoláí k výslechu. Státí zástupce prohlašuje, že přesto bude stíháí pokračovat. V televizi se doekoeča diskutuje, jestli se a jejich čiy vztahuje poslaecká imuita ebo e. Vrátím se opět popisem události do prví republiky. Atoí Švehla, dlouholetý předseda koaličí vlády, se sažil ve vládě prosadit důležitý záko v zájmu republiky. Prodlužoval zasedáí vlády do večerích, až očích hodi. Páy miistry častoval čajem, záchody zamkl, klíče schoval s vysvětleím, že je asi odesla uklízečka, což sdělil miistrům, když cítili potřebu si ulevit. Miistři v tísi záko podepsali. Des by byl Atoí Švehla obviě z korupce, vydíráí atd. Musím se opakovat. Demokracie je diskuze. Nelze diskutovat do ekoeča, proto demokracie je také uměí dohodout se. Dohadováí eí třeba v diktatuře, ebo Události v ČR z mého pohledu v absolutistické moarchii, eboť tam rozhoduje jediec, i když je to třeba šíleec. Ty trafiky, jak se ozačují posty ve státích podicích, jež dostali tři poslaci za to, že se vzdali poslaeckého madátu, eboť echtěli hlasovat pro záko (úsporý balíček), který chtěl premiér prosadit (a spojil to s pokračováím vlády), emůže být úplatkem, ai trestým čiem. Premiér tím žádý prospěch ezískal, ai poslaci, eboť si platově epolepšili. Byla to politická dohoda, která bývá součástí vládutí všude ve světě, i u ás, eboť bez dohod elze vládout. To by i sestavováí koaličí vlády bylo korupcí, eboť programové prohlášeí je výsledek politických dohod se vzájemými ústupky. NEWSLETTER červeec srpe /2013 Mostrózí divadlo Nezastaví-li se řáděí těchto jediců, je vážě ohrožeo demokratické vládutí v aší republice. Vmysleme se v pocity těch zatčeých. Těžkooděci v kuklách zatýkají v oci, poutají ruce jako zločicům (budu oběše?). U psychicky slabších jediců to může mít dlouhodobé, ebo i trvalé ásledky. Po měsíci jsou propuštěi a základě rozhodutí Nejvyššího soudu. Ihed se ozvaly hlasy, že to je rozhodutí esprávé, i když titíž lidé rozhodutí jiého soudu dožadovali dodržovat, když rozhodl tak, jak oi prosazovali. Máme vládu úředicko-zemaovskou. Je dobře, že ás zbavila K. Schwarzeberga a Kalouska, ale dosadila ám Fischera, který tak zázračě, rychle, podezřele splatil dluhy z prezidetské kampaě. Vzpomíám a jeho výrok z této kampaě: Byl jsem v KSČ z důvodu kariery. Teto člověk, který pro karieru udělá všecho, se stae strážcem státí kasy! V ové prezidetské vládě Marie Beešová, miistryě spravedlosti, souhlasí s řáděím státího zástupce Ivo Ištváa. Takže od této vlády asi ápravu emůžeme očekávat. Prezidet Miloš Zema se suveréě ujal prezidetského úřadu. Jsem rád, že zabráil K. Schwarzebergovi stát se prezidetem. V prví volbě jsem volil Jau Bobošíkovou, ve druhém kole Zemaa. Někteří voliči říkali, že Zemaa volili jako meší zlo. Teď jsem se dověděl, že plě stojí za tím, který rozpoutal to hrůzostrašé zatýkáí za olomouckým státím zástupcem. Tak jsem si uvědomil, že bylo pravdou, že meší zlo je volit M. Zemaa. Olomoucký státí zástupce a všichi ti, co se podíleli a tomto hrůzém počíáí, by měli být okamžitě zbavei úřadu. Ty maévry se čtyřmi sty těžkooděci, jež měly prý být vedey hlavě proti kmotrům (a žádí kmotři ebyli ai zatčei, ai obviěi) se jeví jako mostrózí divadlo, které přiáší chaos - aarchii. Ti aktéři by měli být postavei před soud a měli by zaplatit veškeré áklady. Olomoucký státí zástupce a všichi ti, co se podíleli a tomto hrůzém počíáí, by měli být okamžitě zbavei úřadu. Přemýšlím, kdo za tím řáděím stojí rozvrátit, zemožit demokracii. V Rakousku royalisté jdou do voleb s programem zovuastoleí Habsburků. Karel Schwarzeberg se holedbá: ODS je v troskách, jsme jediá pravicová straa, která hájí demokracii. Domívám se, že ěco podobého, co se v současosti děje v České republice, by se za prezideta Václava Klause emohlo stát. Prezidet Václav Klaus byl jakýmsi pevým středobodem, který udržoval práví jistotu v parlametí demokracii, která spočívá a rozděleí moci zákoodáré, výkoé a soudí. Před druhým kolem prezidetských voleb Jaa Bobošíková prohlásila: Budeme muset povolat do zbraě Václava Klause! Publikováo v Příbramském deíku Nakladatelství Fragmet a Istitut Václava Klause abízí kihu Václava Klause Deset projevů prezideta republiky ke státímu svátku 28. říja (2013). Čteář má uikátí příležitost si připomeout zásadí projevy hlavy státu k 28. říju. Předmluvu ke kížce apsal výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Jiří Weigl. Kížka je dokumetem, který ilustruje dobu, v íž žijeme, překvapivě plasticky, a můžeme z í hodě vyčíst i o osobosti druhého prezideta ČR. 80 stra, objedávky a