SALESIÁNI V BULHARSKU

Transkript

1 SALESIÁNI V BULHARSKU ZPRAVODAJ ČESKÉ SALESIÁNSKÉ MISIE V BULHARSKU 31/ m ě s í č n í k září, říjen 2015 Vrchol Botev, Stará Planina. -PK- Srdečně Vás zdravíme s dalšími informacemi o české salesiánské misii v Bulharsku. Obsah tohoto čísla bude z velké části ještě prázdninový a zprostředkovaný. Dobrovolníci Helča, Lenka, Dominik i já jsme se odstěhovali zpátky do Česka a předali pomyslné veslo našim následovníkům. Jsou věci, které v životě končí, jiné začínají a některé mají po krátkém čase své pokračování. Důležitým spojníkem jsou mosty v podobě lidí, jejich úmysly, snaha a práce. My křesťané máme tu výhodu, že se necháváme (snad to tak je) vést Dobrým pastýřem, který nás dobře zná a ví, co je pro nás dobré. Přejeme vám příjemné čtení a našim kolegům a všem v Bulharsku sílu a požehnání. Zdař Bůh. Petr Kalas 1 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

2 STARÁ ZAGORA FARNOST SV. CYRILA A METODĚJE, NADACE, MACHALA, ORATOŘ, SETKÁVÁNÍ MLÁDEŽE, KALITINOVO Oslava dvoustých narozenin Dona Boska Čestito! Blahopřejeme! To bylo zřejmě nejčastější slovíčko tohoto pro nás památného dne, kdy jsme 16. srpna 2015 mohli s naším biskupem mons. Christo Projkovem oslavit dvousté narozeniny Dona Boska. Oslavy proběhly v Sofii u sester eucharistiánek, jejichž řád byl založen ve stejné době jako salesiáni. Dokonce si prý jejich zakladatel Giuseppe Aloati vyměnil s Donem Boskem několik dopisů. Takže jsou naše duchovní setřenice. Z Kazanlaku, Jambolu a Staré Zagory se vypravili farníci, aby se mohli spolu s námi přiblížit Donu Boskovi. Don Bosco byl osobně přítomen i díky ostatkům, které byly na konci bohoslužby věnovány sestrám eucharistiánkám. Na slavnosti se sešli i přátelé Dona Boska ze Sofie. A že jich nebylo málo. Mons. Christo Projkov během kázání znovu připomněl, jakou roli v dějinách spásy Don Bosco sehrál a stále hraje. Poděkoval za přítomnost a pastorační nasazení salesiánů v jeho exarchii (diecézi). Po bohoslužbách mohli všichni účastníci oslav posilnit svá těla občerstvením připraveným našimi bývalými animátory ze Sofie. A o duchovně-zábavný program se postarali naši mladí ze Zagory. Představení připravovali přes dva týdny. Pod taktovkou Donbora a Desi tak všichni mohli zažít něco z turínské oratoře a vrátit se o necelých dvě stě let zpět. Don Bosco ožil před očima diváků a vyprávěl jim o svém snu, který se již dvacet let realizuje i zde v Bulharsku. Při návratu bylo vidět na očích účastníků jak únavu, tak i radost z prožitého dne. Co víc si přát, než aby Don Bosco vzbudil mezi bulharskou mládeží nová povolání. Možná zatím jen sbíráme kamení na poli, aby bylo povolání kam zasít. Svatý Jene Bosko, provázej naše mladé na jejich životních cestách, aby skrze Tvůj příklad stále blíže následovali Krista. A jednou aby měli dost odvahy a sil odpovědět na tvé volání... Martin Jílek, SDB 2 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

3 STARÁ ZAGORA FARNOST SV. CYRILA A METODĚJE, NADACE, MACHALA, ORATOŘ, SETKÁVÁNÍ MLÁDEŽE, KALITINOVO Dívčí tábor Ve dnech od 27. července do 1. srpna proběhl romský dívčí tábor, na kterém jsem se mohla coby dobrovolka podílet. Konal se v malém městečku Miromir na tamější faře, kam s námi jelo celkem třináct děvčat (nejmladší účastnice byla už osmiměsíční Viara, která mi svým úsměvem vždy připomněla, že království Boží je i tady na zemi). Již cesta ze Zagory proběhla v rodinném duchu, snad i proto, že jsme se jako parta mezi sebou nějaký ten týden znali. Základní myšlenka tábora byla seznámit holky se životem Dona Boska, ale také poukázat na ženy, které ho vždy provázely a mohly být i velkým vzorem pro srdce dospívajících dívek, především na jeho maminku a Pannu Marii. K tomu sloužily prezentace otce Martina nebo bratra Jara. Ke sdílení radosti z víry nám pomáhaly každodenní liturgie v místním kostele a modlitby v kapli, kterou jsem si zamilovala nejen proto, že byla nejchladnějším místem široko daleko. Na programu byly také aktivity, při kterých člověk mohl využít svoji tvořivosti a vybít energii, která se v podání našich Romek vždy přihnala jako přívalová vlna. Nechyběly zpěvy a temperamentní tance, oslava naší Tony, vyrábění růžence z korálků, kterými jsme si navzájem děkovaly, vodní bitvy a koupání v místním bazénu. Holky byly k nezastavení. Účastnila jsem se také táboru s bulharskými děvčaty a upřímně řečeno, s našimi Romkami bylo vše spontánnější a živočišnější. Čas nevnímají, žijí v daném okamžiku. Je pro ně naopak těžší se zastavit, proto jsme jim uspořádaly odpolední salon, kde měly povinně relaxovat, zatímco jsme se jim staraly o pleť, vlasy (nikdy nezapomenu na bohatou hřívu Tanky, jejíž mytí bylo velkou výzvou) a samozřejmě nehty! Všechny si nakonec užívaly, že jsou s láskou obstarávány. A bylo toho mnohem, mnohem víc... Toto jsou takové střípky, za které jsem vděčná, stejně tak jako za celý další čas, který jsem prožila s divoškami, co mají opravdovou chuť žít, a s celým salesiánským týmem, který v praxi ukazuje, že dílo a práce Dona Boska jsou stále živé. Sylva Roglová 3 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

4 STAVBA, FOTOREPORTÁŽ Z 1. ETAPY STAVBY NOVÉHO STŘEDISKA VE STARÉ ZAGOŘE Kanalizace a příprava pro betonování podlah ve sklepě. Tepelná izolace sklepa. 4 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

5 STAVBA, FOTOREPORTÁŽ Z 1. ETAPY STAVBY NOVÉHO STŘEDISKA VE STARÉ ZAGOŘE Příprava bednění pro podlahu kostela. Dokončování první etapy stavby která na jaře takto začala. Jiří Svoboda, SDB 5 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

6 KAZANLAK FARNOST SV. JOSEFA, INTERNÁT, OAZIS, ANIMÁTOŘI, DŮM PRO HOSTY, DUCHOVNÍ CVIČENÍ, TÁBORY Bulharští studenti v Turíně Dovolte, abych představil naši odloučenou jednotku bulharské salesiánské komunity. Jsme to my, Jaroslav Růžička z České republiky a Donbor Jyrwa z Indie. Před dvěma roky jsme ukončili naši praxi v Bulharsku a nastoupili další etapu naší salesiánské formace, studium teologie. To se odehrává v dalekém italském Turíně, kolébce salesiánského díla. Bydlíme, modlíme se a studujeme v mezinárodním salesiánském studentátu v turínské čtvrti Crocetta. Žije nás tu asi 70 salesiánůstudentů z různých částí světa (z Haiti, Indie, Srí Lanky, Nigérie a z různých evropských států, nejvíce ze Slovenska a Chorvatska) a 20 stálých spolubratrů, z nichž někteří nás vyučují, jiní se starají o dům nebo mají jiné úkoly. Je to opravdu pestrá směsice osob a kultur, a i když převažuje kultura italská, je tu možnost dozvědět se mnohé o zvycích a myšlení jiných národů. Hlavní náplň našeho života tvoří studium, jemuž se věnujeme od pondělí do pátku. Dopoledne máme výuku a odpoledne samostudium. O víkendu se rozjíždíme většinou po dvou (protože i Pán Ježíš takto posílal své učedníky) do různých farností a oratoří v Turíně a okolí, abychom nezakrněli jen u teorie, ale zkoušeli získané teologické vědomosti použít v praxi (překládali složitý teologický jazyk do řeči srozumitelné mladým lidem). A je to také příležitost trochu si provětrat mozek unavený neustálým studiem. Pro cizince je hlavně ze začátku velký problém studovat v italštině, ale italští spolubratři nezištně nabízejí všem, kteří to potřebují, doučování a dovysvětlení věcí, které se probíraly na hodinách. Protože jsme členy jedné komunity, panuje i mezi studenty a vyučujícími rodinná atmosféra bez zbytečných formalismů. I když jsme od ní daleko, pořád se cítíme být členy naší bulharské komunity a mezi sebou mluvíme bulharsky, abychom to nezapomněli. Do Bulharska také jezdíme vždycky po Vánocích a na letní prázdniny, a tak udržujeme kontakt nejen se spolubratry, ale také s dětmi a mladými. Co se týče naší budoucnosti, příští rok bychom měli zakončit bakalářské studium a přijmout jáhenské svěcení. Potom bude následovat ještě jeden rok studia, pravděpodobně v Římě. Budeme vám vděční za vaše modlitby. Jaroslav Růžička, SDB 6 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

7 Z BULHARSKA TRADICE, ZVYKY, ŠKOLY, VŮNĚ, CHUTĚ, LIDÉ, HUDBA, JAZYK, SPORT, UMĚNÍ Nossa, nossa Assim você me mata Ai se eu te pego, ai ai se eu te peg.. Ozývalo se z bulharských Rodop první srpnový týden. Kromě čistě praktického důvodu plašení medvědů, šakalů, vlků a lišek to byl způsob, jakým se mohli společně domlouvat skupiny Bulharů a Čechů na svém pochodu. Jiný jazyk nebyl k dispozici. I když občasné názorné představovaní rukama nohama by jistě ocenili porotci ceny Thálie vysokými hodnotami. A tak jsme společně zpívali, smáli se a snažili se napodobit jazyk druhého národa. Setkaly se tu dva odlišné světy. Skupina mladých z Čech, kteří studují na gymnáziu, každý má představu o své budoucnosti, co budou studovat, kde by chtěli pracovat, kam by to chtěli dotáhnout, mají vizi, kterou musí naplnit. A skupina mladých z Bulharska, kteří žijí přítomností, mají bezprostřední reakce, když se jim něco chce, tak to prostě udělají, když nechce, tak to dělat nebudou. Mají plány, které jsou hodně otevřené a ne vždy úplně jasné. A tahle směsice povah a charakteristik se vzájemně doplňovala a tvořila skupinu, která byla schopná fungovat a dokonce si putování a následné slunění na pláži náležitě užít. Mladí prostě našli společnou řeč a tou byla jejich chuť užít si to, co právě dělají, užít si to, co mohou společně prožívat. Chtěli se vzájemně poznat, kdo jsou, jaké jsou jejich přání, vize, hodnoty, jaké mají rodiny, jaké mají přátele, zvyky, jakou poslouchají hudbu i přes vzájemné poznávání se, jsme každý den zažívali situace, které nepřestávaly překvapovat. Od rozdílného vkusu, přes přístup k přírodě, vnímání povinnosti a odpovědnosti. Ale alespoň jsme se vždy měli na co těšit a nebyla to nuda. dobrovolnice Helča 7 Salesiáni v Bulharsku, 31/2015

8 VELKÉ DROBNOSTI NA TOMTO SVĚTĚ NENÍ NIC, CO BY BYLO TAK MALÉ A BEZVÝZNAMNÉ, ŽE BYCHOM SE OD TOHO NEMOHLI NĚČEMU NAUČIT. Když jsem se připravovala na svou měsíční dobrovolnou službu v Bulharsku, přišlo mi nějaké podezřelé, jak všichni dobrovolníci mluvili o své dobrovolné službě tak, jakoby to bylo téměř pořád jen krásné a idylické. A sama pro sebe jsem si řekla, že pěkně natvrdo budu budoucím dobrovolníkům popisovat dobrovolnou službu zcela realisticky a neošidím je o jedinou těžkost. A teď jsem zpět a k mému překvapení musím přiznat, že si asi nějaké těžkosti budu muset vymyslet, protože moje služba skutečně byla téměř perfektní. Ano, musím i přiznat, že několik těžkostí se přeci jen objevilo. Jednou se mi vůbec nechtělo vstávat na ranní modlitbu s komunitou. Pak jsem si ale řekla, že nechci přijít o mši svatou, a vstala jsem. K mému nemilému překvapení jsem pak zjistila, že jsem to spletla a že je modlitba až později a mše až odpoledne. A já mohla ještě spát! I jazykové začátky byly občas těžké. Nikdy bych si nemyslela, že se jako studentka matfyzu budu muset deset minut hádat s dvanáctiletou slečnou o to, že výsledek dělení nemá správně. Nic nepomáhalo, nedala se přesvědčit, protože to evidentně nechtěla počítat znova. Nebo jednou když jsem byla na hřišti s dětmi jen já a neshodli jsme se s jedním klukem. Začal na mě něco pokřikovat, zřejmě nadávky, ale já neměla páru ani o tom, jestli je to bulharsky nebo romsky, natož co to znamená. Jenže všechny těžkosti se dají překonat! Pomodlila jsem se sama a místo mše jsem alespoň měla čas na růženec. Počtářský souboj s Viki jsem přenechala roční dobrovolnici, která byla přeci jen jazykově zdatnější. Nadávky jsem se sice doteď nenaučila, ale přestala jsem je řešit, protože děti z machaly se zlobí jen chvíli, naštvání je rychle přejde a jsou s vámi brzy zase kamarádi. Tak vás musím zklamat, milí budoucí dobrovolníci, budete si muset zažít vlastní těžkosti. Jsem si ale jistá, že to stojí za to a že s trochu optimismu to zvládnete hravě. Já jsem moc ráda, že mě do Bulharska život zavanul. A jak se zpívá v bulharské písni Един приятел, mé srdce zůstává v Bulharsku, protože jsem tam našla mnoho nových přátel. A to je mnohem víc, než pár nějakých malicherných těžkostí. Anežka Kotrbová Objednejte si Zpravodaj Salesiáni v Bulharsku je možné objednat na adrese zpravodajbg@gmail.com nebo stáhnout na Vydávají: Saleziáni na Don Bosko Bulgaria, Zahari Kniazevski 71, 6000 Stará Zagora. tel.: , sdbsz@mail.bg. č. ú.: / 0100, v.s. 29. Připravují: Lenka Jelínková a Petr Kalas, SDB. Uzávěrka je vždy 28. dne v měsíci. Příspěvky pište na zpravodajbg@gmail.com. Více informací naleznete na a Salesiáni v Bulharsku, 31/2015