Pohledem migrantů: hledání slušné práce

Transkript

1 Pohledem migrantů: hledání slušné práce decent work decent life

2 Obsah 03_ Předmluva 04_ O případových studiích 05_ Případové studie 23_ Konejme, i migranti mají svá práva! 06. Andské státy Obětování rodiny pro nový život v Evropě 01. Česká republika Vietnamští migranti platí velké peníze pracovním agenturám 04. Jihovýchodní Asie Institucionalizovaná migrace na Filipínách 02. Itálie Filipínští migranti mají sice lepší pracovní podmínky, nikoliv však vidinu jakéhokoliv kariérního postupu 03. Španělsko Nekonečné pracovní hodiny a samota pro andské pracovníky v zemědělství 05. Západní Afrika Kvalifikovaný zdravotnický personál odchází z Mali a Senegalu NEBUĎTE PASIVNÍ zahraniční pracovníci mají také práva

3 Předmluva Je všeobecně známo, že je to právě nedostačující životní úroveň a pracovní podmínky, jež představují jedny z hlavních faktorů, které přimějí občany rozvojových států k rozhodnutí opustit své domovy a svoji vlast. Podle všeho činí podíl pracovních migrantů a jejich rodin až 90 % všech mezinárodních migrantů, kterých je podle odhadu Mezinárodní organizace práce v roce 2010 celkem 214 miliónů. Hlavním cílem působení sítě SOLIDAR bylo vždy zajištění solidarity pro bezdomovce, politické utečence a migranty. Členové sítě SOLIDAR v minulosti pomáhali například utečencům během španělské občanské války, organizovali přesuny obyvatelstva po druhé světové válce či zajišťovali Pomoc pro Maďarsko (Aid for Hungary) v kritickém roce Od šedesátých let minulého století se síť SOLIDAR stále silněji zaměřuje na mezinárodní spolupráci, pomoc rozvoji a migraci a také integraci migrantů v Evropě. Pracovníci po celém světě potřebují práci, která jim a jejich rodině zajistí živobytí, práci, která jim nabídne přiměřenou pracovní dobu a placenou dovolenou, práci, ve které se mohou připojit k odborovým svazům a hájit tak svá práva a práci, ve které budou chráněni jako jednotlivci i jako celek zákoníkem práce. Ve zkratce pracovníci po celém světě potřebují slušnou práci. Takovou práci má mnoho občanů Evropské unie, nikoliv však většina neevropských migrantů, kteří v rámci EU žijí a pracují. Rostoucí odpor proti imigrantům, který se objevuje po celé Evropě, je hluboce znepokojující. Hospodářská krize posledních let přispěla k přiostření debaty o imigraci a rétoriky, která stigmatizuje imigranty a vede k ještě restriktivnějšímu přístupu k imigraci. Z pohledu naší zmenšující se populace je jedním ze zájmů Evropy pohlížet na migraci jako na nezbytnou podmínku budoucí prosperity. Prostřednictvím našeho projektu Slušná práce všem! Učiňme z migrace přínos rozvoji, se SOLIDAR a naši partneři snaží ukázat, že slušná práce je nezbytností pro všechny pracovníky, ať už se narodí kdekoliv. Touto publikací bychom vám chtěli očima migrantů vysvětlit důvody, proč tito lidé hledají práci za hranicemi své vlasti. Chtěli bychom vám ukázat, jak vypadá situace v Evropě a domovech migrantů v rozvojových zemích. Šest případových studií, jež jsou obsaženy v této publikaci, bylo vytvořeno členskými organizacemi sítě SOLIDAR, partnerskými organizacemi Global Network. Jednalo se o organizace LEARN (Filipíny), PLADES (Peru), dále pak BADARA NDIAYE (Senegal) a L ASSOCIATION MALIENNE DES EXPULSÉS (Mali), které na této publikaci pracovaly během léta a podzimu roku Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kteří přispěli ke vzniku této publikace. Připojte se i vy k naší snaze učinit slušnou práci běžnou pro všechny a změnit evropskou politiku tak, aby respektovala práva migrantů! Conny Reuter Předseda

4 O případových studiích Úvod Během přípravy případových studií byli migranti zapojení do pracovního procesu dotazováni na životní a pracovní podmínky nejen v zemi, ve které se v současné chvíli nacházejí a pracují, ale i v jejich domovině. Dále byli dotazováni na důvod jejich odchodu z domovské země a důvody, kvůli kterým si vybrali zemi, ve které v současné chvíli pobývají a pracují. Autoři jednotlivých studií se také ptali na přínos, který tito migranti vytvářejí vzhledem k domovské i hostitelské zemi, a to nejen přínos finanční, ale i přínos k rozvoji daného státu a zda byla naplněna jejich očekávání. Každá studie hodnotí práva pracujících migrantů, zejména vzhledem k požadavkům na slušnou práci. Reflektuje nejen situaci migrantů, kteří v hostitelské zemi pobývají legálně, ale i zranitelnost těch, jejichž pobyt je z hlediska právního považován za nelegální. Přehled Migranti žijící v Evropě 01. Česká republika 02. Itálie 03. Španělsko VIETNAMŠTÍ MIGRANTI PLATÍ VELKÉ PENÍZE PRACOVNÍM AGENTURÁM Zpracovali: Tomáš Petříček a kol., Rada pro mezinárodní vztahy FILIPÍNŠTÍ MIGRANTI MAJÍ SICE LEPŠÍ PRACOVNÍ PODMÍNKY, NIKOLIV VŠAK VIDINU JAKÉHOKOLIV KARIÉRNÍHO POSTUPU Zpracovala: Veronica Padoan NEKONEČNÉ PRACOVNÍ HODINY A SAMOTA PRO ANDSKÉ PRACOVNÍKY V ZEMĚDĚLSTVÍ Zpracovala: Maria del Mar Maira Vidal Migranti, kteří se vrátili do své rodné země 04. Jihových. Asie 05. Západní Afrika 06. Andské státy INSTITUCIONALIZOVANÁ MIGRACE NA FILIPÍNÁCH Zpracovali: Verna Viajar a kol., Labour Education and Research Network KVALIFIKOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL ODCHÁZÍ Z MALI A SENEGALU Zpracovali: Badara Ndiaye (Senegal) a Ousmane Diarra, l Association Malienne des Expulsés (Mali) Přispěli: Alassane Dicko / AME (Mali), Fall Fatou Cissé / Enda Diapol (Senegal), Khady Sakho Niang / Panafrican network for Migrants rights (France), Aminatou Diouf / Alternatives Parcelles Assainies (Senegal) a Ahmed Iyane Sidibé. OBĚTOVÁNÍ RODINY PRO NOVÝ ŽIVOT V EVROPĚ Zpracovali: Enrique Fernández-Maldonado Mujica (autor) a Rocío Campana (koordinace) z Programa Laboral de Desarrollo (Peru); Interview zpracovali: Jhonny Jiménez (Servicio Paz y Justicia Social (SERPAJ) Bolívie), Arnaldo Montero (Centro de Acción al Cambio (CENAC) Ekvádor), Guillermo Correa (Escuela Nacional Sindical (ENS) Kolumbie) 04.

5 01. Česká republika VIETNAMŠTÍ MIGRANTI PLATÍ VELKÉ PENÍZE PRACOVNÍM AGENTURÁM Profil případové studie Průmyslový rozvoj a nárůst modernizace České republiky zvýšil v zemi poptávku po pracovní síle a učinil tak z České republiky častou destinaci migrujících pracovníků. V roce 2010 žilo na území České republiky 31,179 vietnamských občanů (což z nich činí největší neevropskou menšinu v rámci ČR). 1 Téměř tři čtvrtiny vietnamských občanů žijí ve větších městech a hustě obydlených oblastech. Pracují nejčastěji v sektoru služeb a malých živností. Podle některých odhadů je 90 % vietnamských občanů osobami samostatně výdelečně činnými, ačkoliv ve skutečnosti obvykle pracují na bázi dohod o provedení práce pro své příbuzné v oblasti cateringu a obchodu. Celkový objem remitencí do Socialistické republiky Vietnam činil v roce ,5 miliardy euro, což představovalo přibližně 7 % vietnamského hrubého domácího produktu. 2 1 Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství; Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR (k 30. červnu 2010) Rozhovory byly prováděny s deseti vietnamskými migranty, kteří žijí v České republice. Ve skupině se nacházela pouze jedna žena. Věk dotazovaných se pohyboval od 20 do 55 let a úroveň vzdělanosti od univerzitního k základnímu vzdělání. 2 Světová banka: Country Pages and Indicators (2010) 05.

6 Nejsem tu kvůli zábavě, ale kvůli práci a penězům, které posílám své rodině. Sinh, muž, 25 let. 3 Koresponduje to s požadavky Úmluvy OSN respektující ochranu práv migrantů Právní rámec pro migrující pracovníky v České republice Podle organizace UNESCO 3 se česká legislativa drží stejné právní linie jako Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků. Právní situace a tedy i ochrana vietnamských migrantů může ale být nejistá vzhledem k tomu, že nejsou kryti nedávnou vládní iniciativou Zelená karta, která má zjednodušit vstup migrujících pracovníků do země. Vietnamští občané obvykle přijíždějí do České republiky na pracovní víza, které jim zajistili jejich příbuzní či agentury. Kladný výsledek žádosti o pracovní povolení a povolení k přechodnému či trvalému pobytu je podmíněný zaměstnáním vietnamských občanů v souladu s českou pracovní legislativou pro migranty. Mnoho z nich obchází toto pravidlo získáním živnostenského listu. Vietnamští občané mohou také přicestovat prostřednictvím agentury zprostředkovávající zaměstnání, ale tyto agentury vzbuzují vážné znepokojení. Některé jsou vlastněny členy diaspory v České republice, kteří rekrutují pracovníky pro místní vietnamské podniky. Jejich právní status a praktiky mohou být problematické, požadují navíc od migrantů velké obnosy peněz a jen výjimečně pro ně zajišťují sociální zabezpečení. Existují také zaběhnuté a legální české agentury, které pro vietnamské občany primárně zajišťují krátkodobé úvazky v průmyslových odvětvích. I zde se mohou dostat migranti do nezaviděníhodné a nejisté situace, protože jsou agenturou pronajati firmám na velice krátké, často měsíční úvazky, což s sebou nese důsledky v podobě jejich neschopnosti platit si sociální a zdravotní připojištění. Život a práce doma ve Vietnamu Ve Vietnamu existují obrovské rozdíly v životních a pracovních podmínkách. Jde zejména o rozdíly mezi podmínkami vzdělaných a nevzdělaných Vietnamců a rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi. Obecně vzato zůstává životní standard na relativně nízké úrovni, vysvětluje 55letý Truong, ale podotýká, že v uplynulých letech se situace viditelně zlepšila. Ve velkých městech můžete nalézt životní standard srovnatelný s evropskými městy. V některých horských vesnicích však stále není zavedena elektřina či pitná voda. Ale i v rámci měst je patrná velká nerovnost mezi Vietnamci a sociální služby nepokrývají všechny základní potřeby. Musíte platit za všechno, říká 23letý Thao. Téměř 80 % lidí nemá dostatek prostředků k tomu, aby si zaplatili kvalitní služby, například zdravotní péči či vzdělání. Je možné si nalézt práci, ale ne nutně slušnou. Úroveň vzdělání hraje významnou roli. Bez vzdělání nemáte ve Vietnamu žádnou šanci najít si dobře placenou práci, říká 42letá Kim-ly, jediná žena ve skupině. Mimo to je zaměstnání v soukromém sektoru či zemědělství často spojeno s velmi těžkou a náročnou fyzickou prací bez vyhlídek na zlepšení. Život a práce v České republice 4 Ondřej Hofírek, Michal Nekorjak (2010) Od pásu ke stánku a zpět? Proměny ekonomických aktivit Vietnamců v České republice. 5 Cizinci registrováni úřady práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí (31. března 2010) V roce 2008 měla téměř jedna třetina ekonomicky aktivních Vietnamců v České republice, tedy něco málo přes 16,700 lidí 4, zaměstnanecký status. Většina z nich pracovala v oblasti cateringu a služeb, kde jsou pracovní smlouvy dočasné a platy nižší než průměrné. V době hospodářské krize pokesl počet Vietnamců, registrovaných jako zaměstnaní, na 3,386 v roce Vietnamští občané, kteří spravují svojí vlastní malou živnost v oblasti cateringu 06.

7 či prodeje potravin považují své životní podmínky za relativně dobré, navzdory dopadům krize. Jedná se většinou o rodinné firmy, které zajišťují práci nebo kontakty pro další příchozí rodinné příslušníky nebo přátele. Ti, kteří hledají zaměstnání prostřednictvím českých firem, se nacházejí ve složitější situaci. Nemají dostatečné znalosti o platech a pracovních podmínkách a často si musejí půjčit přes 7 tisíc euro na zaplacení letenky a poplatků agentuře 6, což je zanechává do budoucna těžce zadlužené. Je na ně pohlíženo jako na zaměstnance třetí kategorie a mnoho z nich se musí vyrovnat s náročnou prací a o mnoho menším platovým ohodnocením, než očekávali. Jsou s nimi obvykle uzavírány krátkodobé smlouvy, navíc jsou jim odpírána taková práva a právní ochrana, která přísluší stálým firemním zaměstnancům. V nejsložitější situaci se nacházejí ti vietnamští občané, kteří ztratili svá dočasná zaměstnání jako důsledek krize. Někteří takoví se chtějí vrátit domů do Vietnamu. Dopad migrace na migranty a jejich přínos pro společnost Přestože starší generaci migrantů chybí vietnamský způsob života a zbytek jejich rodiny, přiznávají, že kvalita života je lepší zde, v České republice, a že chtějí zůstat v zájmu svých dětí, které tady vyrostly. Tyto děti jsou vzdělané, mluví česky a mají české kamarády. Veří, že mají možnost kariéry mimo tradiční spektrum komerční činnosti vietnamské komunity. Mnoho Vietnamců z této druhé generace migrantů plánuje pomoci Vietnamu a odcestovat tam na alespoň několik let. Chtějí využít své vzdělání a schopnosti a investovat do podnikatelské činnosti, někteří z nich už postavili hotely, pomohli rozvinout turistický ruch a založili úspěšné firmy. Posílání peněz domů své rodině je také důležité, vysvětluje 25letý Sinh. Ti, kteří dorazili do České republiky teprve nedávno, mají nejčilejší kontakt se svou rodinou a posílají nejvíce peněz. Ti, kteří pracují prostřednictvím agentur, jsou naopak postaveni před vidinu nejisté budoucnosti, což limituje jejich schopnost podporovat svoji rodinu. Jmenuji se Kim-ly 7, je mi 42 let a jsem živnostnice. Přicestovala jsem do České republiky z Phu Tho ve Vietnamu. Odešla jsem, protože mám pouze výuční list a s tím není doma možné nalézt dobře placenou práci. Životní podmínky se v mnoha vietnamských vesnicích znatelně zlepšily, ale v porovnání s českými městy je to stále bída. Platy jsou ve Vietnamu nízké a práce je fyzicky náročná. Realita v České republice však může mnoho lidí šokovat. Pracujeme od brzkého rána do večera, často sedm dní v týdnu. Máme jen velice málo času na naše děti a není možné mluvit o jakémkoliv volném čase. 6 Ondřej Hofírek, Michal Nekorjak (2010) Od pásu ke stánku - a zpět? Proměny ekonomických aktivit Vietnamců v České republice. 7 Nejedná se o její pravé jméno. Všechna jména v této připadové studii byla změněna. 07.

8 02. Itálie FILIPÍNŠTÍ MIGRANTI MAJÍ SICE LEPŠÍ PRACOVNÍ PODMÍNKY, NIKOLIV VŠAK VIDINU JAKÉHOKOLIV KARIÉRNÍHO POSTUPU Profil případové studie V lednu 2009 žilo v Itálii podle údajů ISTATu 113,000 Filipínců, včetně 66,000 žen (což z Filipínců činí šestou největší komunitu migrantů v Itálii). 8 83,500 Filipínců má povolení k pobytu. 9 Přibližně 80 % z nich žije ve velkých městech a pracuje převážně v oblasti domácích služeb a péče. Pouze 4 % z nich má takovou práci, která vyžaduje zvláštní schopnosti. 10 Remitence migrantů činily v roce 2008 celkem 12 miliard euro, což tvořilo 10 % filipínského HDP. Itálie byla pro Filipíny v roce 2007 čtvrtým největším zdrojem remitencí Data ISTAT (1. ledna 2009) 9 Italské Ministerstvo vnitra, (2008) 10 ISTAT, Výzkum pracovní síly, (2006) 11 Data UN-INSTRAW (United Nations International Research and Training Institute for the Advancement of Women) publikace Filipínská migrace do Itálie Rozhovory o životě v Itálii byly vedeny s celkem deseti pracujícími filipínsými migranty. Jednalo se o sedm žen a tři muže ve věku mezi 30 a 60 lety. Mají odlišné úrovně vzdělání, někteří mají pouze základní vzdělání, jiní mají dokončeno sekundární nebo dokonce terciální vzdělání. Doma na Filipínách měli také odlišná zaměstnání: jeden byl vládní úředník, dva učitelé, jeden herec a další pracoval jako sekretář. V Itálii nicméně všechni pracují v péči o domácnost a děti. Všichni mají povolení k pobytu. 08.

9 Právní rámec pro migrující pracovníky v Itálii Takzvaný Martelliho zákon z roku 1991 let rozeznával jednak práva, jednak povinnosti migrantů, zatímco nový zákon z roku 2009 s ohledem na veřejnou bezpečnost činí z ilegální migrace trestný čin. Cizinci, kteří usilují o pobyt delší než tříměsíční, musí požádat o povolení k pobytu nepojzději do osmi dnů od překročení hranice. Migrantovi může být přiznáno právo na pobyt o délce maximálně šesti měsíců pro sezónní práci (devítiměsíční pobyt platí pro pracovníky na polích), dvou let pro živnostníky, zaměstnance na dobu určitou a rodinné příslušníky. Zákon z roku 1998 reguluje počet migrantů pomocí tříletého plánu a každoroční kvóty na počet cizinců, kterým je umožněno vstoupit do Itálie za prací nebo za svými rodinnými příslušníky. Tento soubor přísných pravidel je známý pod názvem Imigrační zákon, v originále Decreto flussi, v angličtině pak jako Flows Decree. Život a práce doma na Filipínách Většina dotazovaných neměla doma na Filipínách v minulosti žádný trvalý zaměstnanecký poměr, a proto nebylo snadné posuzovat tamější pracovní podmínky. Ústní domluva jim přiznávala právo na placenou dovolenou či nemocenské dávky, někteří měli zdravotní pojištění. Vzhledem k nákladům na základní potřeby nebyly platy v mnoha případech adekvátní. Jedna z dotazovaných žen, která pracovala na Filipínách jako vládní úřednice, měla sice jistou práci, nicméně žádné vyhlídky na kariérní postup. Méně kvalifikovaní Filipínci v mládí pomáhali doma, což jim nepřinášelo žádná práva ani právní ochranu. Když mi bylo pět, už jsem věděla všechno o práci na poli, říká dnes 33letá Teresa. Sociální služby organizují na Filipínách zejména soukromé společnosti, tím pádem se náklady na vzdělání dětí či návštěvy u lékaře negativně promítají na rodinných rozpočtech. Jednatřicetiletá Olivia vysvětluje: Každý druh služby je na Filipínách velice drahý. Pokud dostáváte průměrný příjem, můžete si dovolit pouze absolutní nezbytnosti. Jako mnoho jejích souputníků se Olivia rozhodla opustit Filipíny ve snaze nalézt lepší životní a pracovní podmínky nejen pro sebe, ale i pro své děti. Jmenuji se Gill a je mi 60 let. Když jsem žila na Filipínách, pracovala jsem ve státní službě bez jakýchkoliv vyhlídek na kariérní postup. V Itálii jsme všichni skončili zaměstnáni ve stejném odvětví péče o rodinu, jejich děti či důchodce. Život a práce v Itálii Většina dotazovaných migrantů dorazila na turistická víza a našla si bydlení prostřednictvím příbuzných či známých. Právě díky možnosti takových kontaktů si zvolili právě Itálii. Migranti obvykle naleznou námezdní práci do několika týdnů. Někteří z nich čekali dlouhá léta na první pracovní smlouvu, protože museli čekat na první amnestii pro ilegální přistěhovalce a následné povolení k trvalému pobytu. 12 Ale i bez sepsané pracovní smlouvy se mnoho dotazovaných migrantů setkalo s vlídným přístupem zaměstnavatele, který jim umožnil odejít na nemocenskou i klasickou dovolenou. Dokonce byli schopni si i něco málo ušetřit, protože obvykle žili v domě svého zaměstnavatele, a tudíž nemuseli platit nájem. Práce však byla fyzická náročná a pracovní doba dlouhá. Když konečně získali povolení k trvalému pobytu, mohli dostávat sociální příspěvky, zmenšila se životní nejistota a naskytla se možnost navštívit svoji rodnou zemi. Žádný z Filipínců s vyšší úrovní vzdělání však nebyl schopen najít v Itálii takovou práci, která by reflektovala jeho schopnosti a zkušenosti. Když na Filipínách studujete, jste schopni si nalézet lepší práci, říká Benjamin. Všichni dotazovaní se shodují v názoru, že jsou v Itálii všichni filipínští migranti posuzování stejně jako méně schopní pracovníci. 12 Amnestie je vládní regulace, která umožňuje občanům zemí mimo EU, kteří žijí v Itálii bez povolení k pobytu, podat žádost o sanatoria (regularizaci), aby získali nové, časově neomezené povolení k pobytu během určené doby. 09.

10 Dopad migrace na migranty a jejich přínos pro společnost Na Filipínách vám nikdo nepomůže, je to velice těžké. Celeste, 39 let Přítomnost katolické církve byla v minulosti pro Filipínce velice důležitá, pomáhala jim se cítit v Itálii jako doma. Miluji Itálii, protože to je hluboce katolická země a já jsem v mládí prošla katolickým vzděláním, vysvětluje devětatřicetiletá Celeste. Kostely, které jsou spravovány filipínskou komunitou, hrají kromě té náboženské i významnou sociální roli. Jsem členkou kostelního sboru, říká 37letá Gloria. Setkáváme se každý týden a nacvičujeme. Pro naši komunitu je to důležitá součást života, pomáhá nám to zůstat ve spojení a posiluje nás to. Všichni dotazovaní Filipínci byli součástí nějakých organizací, většinou kulturního zaměření (například v oblasti hudby atd.), nebo zaměstnaneckých odborů. Mnoho takových organizací je zaměřeno na ženy a vedeno ženami. Mnoho asociací funguje pro ženy, je ženami řízeno a je upraveno k jejich potřebám a zájmům. Kulturní organizace jsou sice navštěvovány jenom Filipínci, divadelní představení jsou však hrány v italštině, aby byly přístupné všem. Kromě zajišťování sociální struktury mají tyto organizace roli i jako případná pomoc pro Filipínce, kteří zůstali doma v Asii. Pětapadestátiletá Sioni vysvětluje, co ona a její přátelé dělaji: Každý rok sehrajeme představení a vybereme prostředky, které pak zasíláme domů na Filipíny. Další migranti vstoupili do odborů a hrají tam významnou roli, jako například sedmačtyřicetiletý Willy. Vstoupil jsem do odborového svazu, protože jsem potřeboval pomoci s daněmi. Poté jsem začal aktivně pomáhat, například s povoleními a překlady... Všichni dotazovaní při srovnání úrovně služeb v Itálii a na Filipínách preferovali bydlení v Itálii. V Itálii všechno funguje lépe, než na Filipínách, míní Celeste. Pro filipínské migranty to byl dobrý důvod k tomu, aby zde zůstali. Důležitým faktorem v rozhodování byla i budoucnost dětí, které se v Itálii dobře usadily a některé se na Apeninském poloostrově dokonce narodily. Moje děti jsou téměř Italové. Mluví italsky, píší italsky a mají mnoho italských kamarádů, říká Gloria. 10.

11 03. Španělsko NEKONEČNÉ PRACOVNÍ HODINY A SAMOTA PRO ANDSKÉ PRACOVNÍKY V ZEMĚDĚLSTVÍ Profil případové studie Významný rozvoj španělského zemědělství v posledních 30 letech s sebou nese také nárůst množství nejistých sezonních pracovních míst. Imigranti bez pracovního povolení často nachází svoji první práci v zemědělství, které se svými platovými podmínkami a náročností práce není atraktivní pro rodilé Španěly. Ačkoliv celonárodní podíl cizojazyčných dělníků je 10 %, u zemědělství se jedná o 30 % Ministerstvo práce, červen 2010 Celkem deset dělníků z andských zemí (7 z Ekvádoru a po jednom z Bolívie, Kolumbie a Peru) bylo dotazováno ohledně jejich zkušeností s prací ve španělském zemědělství. Všichni žijí ve Španělsku alespoň 3 roky a nyní jsou legálně zaměstnaní, ovšem někteří začínali svůj nový život bez pracovního povolení.

12 MARÍA DEL MAR MAIRA VIDAL Mé jméno je Zoila, je mi 34 let a žiji sama. Obě moje děti zůstaly v Ekvádoru, kde jsem měla svůj vlastní malý obchod. Nyní pracuji na poli ve Španělsku. Doma v Ekvádoru si každý myslí, že život ve Španělsku je úžasný, když vidí, jak posílají peníze svým blízkým a ti si staví domy a kupují auta, ale realita je mnohem strašnější. Jsme daleko od domova, musíme vstávat v půl čtvrté, uvařit si jídlo do práce Domů se vracíme pozdě, spát chodíme nejdříve v jedenáct, občas i v jednu ráno, a ráno musíme zase v půl čtvrté vstát. Pracovní doba se pohybuje okolo devíti až desíti hodin denně. Je to nesmírně vyčerpávající. 14 Právní rámec pro migrující pracovníky ve Španělsku Pracovní povolení lze získat pouze v rodné zemi na základě bilaterální dohody mezi domovskou zemí a Španělskem. Španělsko má bilaterální dohody pouze se čtyřmi latinskoamerickými zeměmi (Dominikánská rep., Kolumbie, Ekvádor a Peru), které kromě toho, že regulují migrační proudy, zajišťují pracovníkům ve Španělsku určitá práva. (viz. sekce o andských zemích). Imigranti, kteří do Španělska dorazí bez pracovního povolení, ho mohou získat na základě předložení smlouvy o zaměstnání. Povolení k trvalému pobytu lze získat po pěti letech práce a života ve Španělsku. Povolení k dočasnému pobytu se vydává na několik měsíců a je buď neobnovitelné a pak se vztahuje na celé Španělsko a všechny sektory hospodářství, nebo obnovitelé, ale omezené jen na určitou oblast a určitý sektor. Po jednom roce se tato omezení ruší. Život a práce doma v andských zemích Lidé z našeho reprezentativního vzorku byli zaměstnaní, nebo měli vlastní malé obchody, ale jejich příjmy byly tak nízké, že nebyli s to zajistit sobě a svým rodinám přijatelnou životní úroveň. Pracovní podmínky byly přijatelné a v některých případech lepší, než ve Španělsku, ale příjmy byly nízké a nejisté. Život a práce ve Španělsku Někteří z deseti imigrantů, kteří byli osloveni, přijeli do Španělska s již podepsanou pracovní smlouvou, a většina z nich zde již měla příbuzné. Ti, kteří přicestovali pouze s turistickým vízem, však měli veliké problémy sehnat práci bez pracovního povolení. Nalézt práci pro mě bylo nesmírně těžké, často jsem strávil celý den jejím hledáním a neměl jsem peníze ani na jídlo, říká Angel, 37, z Ekvádoru. Pro mnohé v Angelově situaci je jediné východisko se nechat zaměstnat ilegálně, z čehož těží zaměstnavatelé. Nutí vás pracovat rychleji a intenzivněji než ostatní a nemůžete říct ani slovo. Neplacené přesčasy jsou na denním pořádku. Když nemáte pracovní povolení, mohou vás kdykoliv propustit bez jakýchkoliv zábran. Teprve když jste legálním imigrantem, můžete požadovat svoje práva. Většina imigrantů popisuje práci ve Španělsku jako těžší, než si představovali. Pracují dlouhé hodiny bez možnosti návratu domů a ani své příbuzné nelze přistěhovat tak rychle, jak očekávali. Na druhou stranu jim vyšší plat umožňuje posílat část peněz domů a tím zajistit lepší životní úroveň svým příbuzným a blízkým. Jako pracovnice v zemědělství si za měsíc vydělám ve Španělsku tolik, co jako středoškolská učitelka v Ekvádoru za deset měsíců, říká osmatřicetiletá Cleopatra z Ekvádoru. Tyto pohádkové platové podmínky ovšem nejsou bez negativ. Někteří imigranti říkají, že prakticky nemají volný čas a dovolenou si nevzali už léta. 14 Ve španělském zemědělství je za rok několik sklizní. Pracovníci tak často podstupují dlouhé a únavné cesty vzhledem k tomu, že se pohybují za prací po celé zemi za dalšími sklizněmi. Ti, kteří žijí ve Španělsku již delší dobu, si pochvalují místní sociální systém: státní školství, mateřskou podporu, podporu v nezaměstnání a státní zdravotnictví. Práce ve Španělsku mi umožnila vyvážit svůj pracovní a osobní život lépe, než bych toho byla bývala schopna v Peru. Moje matka tam nemá starobní důchod ani nemocenskou, říká Gina, 29. Téměř všichni imigranti by se ovšem vrátili zpět domů, kdyby měli jistotu, že se dokážou sami uživit jako živnostníci. Často by také byli rádi, kdyby ve Španělsku byla uznána jejich předchozí kvalifikace, což by jim umožnilo získat lepší práci, ale nepovažují to za pravděpodobné. 12.

13 Dopad migrace na imigranty a jejich přínos pro společnost Nejtěžší věc pro všechny imigranty je odloučení od dětí, které může být velice stresující a depresivní. Zabere minimálně rok dva, než imigrant naspoří dostatečné množství peněz a vyřídí všechny byrokratické obstrukce potřebné pro přistěhování partnera s dětmi. Nikdy bych se znovu neodloučila od svých dětí. Je to sedm let, co jsem přijela do Španělska a moje děti jsou stále v Ekvádoru, říká Zoila, čtyřiatřicetiletá matka z Ekvádoru. Mužům schází jejich děti a zbytek rodiny také. Občas jsem se cítil velice osaměle a depresivně, říká Manuel. Mnoho imigrantů si ve Španělsku najde přátele ze stejné země nebo oblasti původu a vytváří pevné sociální sítě. Všichni posílají část výdělku domů, čímž pomáhají svým příbuzným dokončit studia, postavit dům, nebo jen zajistit životní úroveň hodnou lidské bytosti. Za svůj největší přínos španělské společnosti považují svoji pomoc při rozvoji zemědělského sektoru děláním prací, o které nemají rodilí Španělé zájem, a podporu lokální ekonomiky prostřednictvím daní. Původně všichni imigrantipřijedou jen na rok, ale hned po příjezdu zjistí, že vše není tak jednoduché, jak očekávali. Musíte najít práci, splatit dluhy za cestu Původně jsem ve Španělsku plánoval zůstat rok až dva. To bylo před deseti lety Nieves, 37, Ekvádor. Každý z deseti imigrantů je členem Španělské národní odborové organizace (Union General de los Trebajadores UGT). Často vstoupili do Unie poté, co se setkali se špatným chováním ze strany zaměstnavatelů, jako například nevyplácení mezd. Ve Španělsku zaměstnavatelé občas neplatí mzdu a nedodržují práva pracujících, odbory lidem pomáhají, říká Vincente, 31, z Ekvádoru. 13.

14 04. Jihových. Asie INSTITUCIONALIZOVANÁ MIGRACE NA FILIPÍNÁCH Profil případové studie Filipíny se řadí na 97. místo na světě a 5. místo v jihovýchodní Asii dle Indexu lidského rozvoje z roku 2010 HDP na hlavu v roce 2008 bylo USD (1 283 euro) dle údajů OSN Země má 93,3 milionů obyvatel, míra nezaměstnanosti je 7,3 % a částečná zaměstnanost 19,7 %. 15 Filipínská zámořská pracovní agentura vypraví každoročně Filipínců, kteří chtějí pracovat v zahraničí Filipínský národní statistický koordinační výbor (leden 2010) d_labor.asp 16 Ruggunan, UN-INSTRAW data, publikace Filipínská migrace do Itálie 18 Institut migrační politiky Podle odhadů žike 8,7 milionů Filipínců v zahraničí a remitence emigrantů dosahují 12,4 miliardy euro a 10,4 % HDP. 17 Pouze 10 % z těchto remitencí je zasíláno z Evropy, neboť polovina Filipínských emigrantů pracuje v jiných asijských zemích. 18 Migranti pracují v široké škále sektorů včetně průmyslové výroby, výstavby, zdravotnictví a domácí práce. Čtyři pracovníci domácích služeb, tři, kteří se vrátili z Evropy a jeden potenciální migrant do Evropy, byli dotazováni na své zkušenosti. 14.

15 Legální rámec pro migrující pracovníky na Filipínách Migrace byla institucionalizována Aktem o migrujících pracovnících a Filipíncích v zahraničí z roku 1995, který ustanovil vyšší ochranu práv migrujících pracovníků a jejich rodin. Zakazuje nezákonné najímání a nařizuje poskytování služeb migrantům, včetně informací a právní pomoci. Život a práce doma na Filipínách Současná minimální denní mzda dosahuje 404 Filipínských pesos (6,75 euro) za den, nicméně Národní komise pro mzdy a produktivitu odhaduje, že minimální mzda pro vyžití by měla být kolem 917 pesos (15,31 euro) za den. Dvě ze tří dotazovaných žen pracovaly na Filipínách ve špatně placených zaměstnáních: jedna z nich, Neneth, 56letá vdova se sedmi dětmi, emigrovala, protože si jako učitelka na částečný úvazek nedokázala vydělat dost na to, aby poslala děti do školy. Druhá, Paz, 52, byla sama na péči o své čtyři děti, a přestože měla středoškolské vzdělání, pracovala jako tovární dělnice, kuchařka a prodavačka. Třetí, Aida, odešla hned po studiích za prací do Kuvajtu, Hong Kongu a Itálie. Rozhodla se tak společně se svým manželem, který nemohl na Filipínách najít práci, a tak souhlasil, že se bude starat o děti, zatímco Aida odejde pracovat do zahraničí. Virginia, vzhledem k tomu, že manžel trpěl cukrovkou, se rozhodla odejít ze země poté, co její děti začaly chodit do školy, aby je mohla podporovat. Eddie, svobodný 29letý muž, nemohl na Filipínách najít dlouhodobé zaměstnání, přestože je držitelem dvou bakalářských titulů z ekonomie a managementu. Jmenuji se Anita. Přišla jsem do Itálie v roce 2004 jako nelegální imigrant a pracovala jako uklízečka na volné noze. Zpočátku jsem bydlela u své švagrové, poté v různých ubytovnách, ale moje životní podmínky byly stále nepohodlné. Uklízela jsem tři domy denně, abych si vydělala víc peněz. Neměla jsem zdravotní pojištění, protože jsem měla pouze turistické vízum. Neměla jsem to, čemu říkají permiso de soggiorno (povolení k pobytu). Prostě jsem jen neustále pila energetické nápoje, abych se posílila. Opustila jsem Itálii v roce 2007, trpíc stresem a vyčerpáním. Život a práce v Evropě Práce v Evropě umožnila dotazovaným migrantům zdvojnásobit svůj příjem. Anita vydělávala měsíčně euro jako hospodyně na volné noze v Itálii, což bylo výrazně více oproti HK$400 (40 euro) za měsíc v Hong Kongu. Paz dokázala navýšit svoji mzdu 100 euro ve Francii díky práci na částečný úvazek jako například venčení psů. Eddie, který má v plánu letos přijet za svou stárnoucí matkou a babičkou do Itálie, očekává, že zde bude vydělávat víc než na Filipínách. Říká, že má vyhlédnutou práci pokladního v bufetu vlastněném bratrem šéfa jeho matky. Anita si jako jediná z dotazovaných zaplatila cestu do Evropy sama ze svých úspor nastřádaných během 10 let práce v Hong Kongu. Paz a Virginia byly do Evropy přivedeny svými bývalými zaměstnavateli, kteří byli občany EU. Kromě ceny za cestu jsou to také ostré vstupní podmínky, které ztěžují Filipínským hospodyním příchod do Evropy a vedou mnohé z nich k ilegálnímu vstupu. Anitin případ je klasickým příkladem: zaplatila obrovskou sumu falešnému zaměstnavateli v Hong Kongu, který jí zařídil schengenské vízum pro vstup do Evropy. Dle dokumentů cestovala se svým zaměstnavatelem na prázdniny do Evropy. Anita přiletěla přes Moskvu a Paříž do Itálie, tam si zařídila turistické vízum a začala pracovat jako hospodyně na volné noze LABOR EDUCATION RESEARCH NETWORK / ALYSSA KARLA FADERA Eddie. Papíry jsou téměř připraveny. Už to nebude trvat dlouho a Eddie odletí do Itálie. 15.

16 Pracovala bych jako hospodyně na Filipínách, kdybych tam měla dobrou mzdu, sociální jistoty, zdravotní péči, placenou dovolenou a nemocenskou. Paz, 52 let, svobodná matka čtyř dětí z Tarlac City Legální pracovní smlouva má obrovský dopad na pracovní podmínky. Paz a Virginia měly během práce v Evropě pracovní smlouvy, a požívaly tak právní ochrany před svými zaměstnavateli. Naproti tomu Anita se musela v Itálii o sebe postarat sama, jelikož neměla řádné dokumenty ani pracovní smlouvu. Neměla žádný den odpočinku, žádné bonusy, pojištění ani nárok na zdravotní péči. Nemohla jít ani do nemocnice ze strachu, že by byla zatčena imigračními úředníky. Nedostupnost zdravotní péče spolu s přepracováním a neustálým stěhováním z místa na místo se těžce podepsaly na Anitině zdraví. Zhroutila se z vyčerpání, stresu, a později jí byla diagnostikována leukémie. Vrátila se domů v roce 2007, oddělena od manžela a dětí. Dopad migrace na migranty a jejich přínos pro společnost Migranti podporují svoje rodiny v domovské zemi zasíláním remitencí; část z nich připadne státu, a tak mu pomáhá. Jak připomněla Neneth, investováním do vzdělání svých dětí migranti také přispívají k budoucnosti své země tím, že zmenšují počet dětí, kterým se vzdělání nedostane, a počet chudých, nikým nepodporovaných občanů. V případě Aidy ovšem snaha, kterou projevovala v emigraci, přinesla velmi málo jak sociálnímu a ekonomickému vývoji v její vlasti, tak hostitelské zemi. Dlouho musela splácet dluh agentuře za zprostředkování Smlouvy o práci v zahraničí na úkor své rodiny a osobního života. Cítila, že se její život nezlepšil ani po třinácti letech práce v zahraničí; kromě toho bylo po návratu velmi obtížné získat zpět náklonnost svých dětí a obnovit rodinné vazby. Bojovala také s nesprávnými úsudky a špatnou pověstí ohledně práce hospodyně v zahraničí. Ale mohla alespoň zakoupit pozemek, na kterém by postavila dům, a poslat děti do školy. Migrantky se domnívají, že jejich hlavní přínos pro hostitelskou zemi spočíval v tom, že oprostily své zaměstnavatele od rutinních domácích prací. Paradoxem je, že zatímco umožnily evropským ženám zůstat na pracovním trhu i poté, co se staly matkami tím, že se staraly o jejich děti, bylo jim znemožněno starat se o své vlastní děti. Dotazované hospodyně uvedly, že kdyby dostaly na Filipínách odpovídající minimální mzdu a sociální jistoty, nerozhodly by se odejít pracovat do zahraničí. 16

17 05. Západní Afrika KVALIFIKOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL ODCHÁZÍ Z MALI A SENEGALU Profil případové studie Mali i Senegal se řadí na nízké pozice v Indexu lidského rozvoje, v roce 2010 to bylo 160. respektive 144. místo. Odhadovaná hodnota HDP na hlavu v roce 2009 byla v Mali 852 euro, v Senegalu 1288 euro. 19 Přibližně lidí emigrovalo z Mali mezi lety 1988 a 1992, a to z celkového množství 13 milionů obyvatel IOM 23 Viz publikace IOM o Mali publications.iom.int/bookstore/ free/mali_profile_2009.pdf a Senegalu int/bookstore/ free/senegal_profile_2009.pdf 24 Omar Nd, srpen 2006, Pracovní dokument č. 95 (Centrum pro globální rozvoj), Rapporteur de la CECAC pour les questions relatives au VIH/SIDA Au Sénégal plus de 50% des médecins formés exerçaient à l étranger en 2003, (Ndoye,O. 2010) V roce 2007 bylo do Mali zasláno emigranty celkem 112 milionů euro, které tvořily 3,3% HDP. 21 Oficiální statistiky odhadují, že mezi lety 2003 a 2004 emigrovalo ze Senegalu lidí z celkového počtu obyvatel 12,9 milionů. 22 Oficiální remitence zaslané do Senegalu vystoupaly v roce 2007 na 832 euro, přičemž minimálně stejná suma byla zaslána neformálně. Remitence celkově tvořily v roce ,1% HDP. 23 Valná většina západoafrických migrantů zůstává na africkém kontinentu, kde žije a pracuje, ale významná a stále rostoucí část směřuje do Evropy. Jedná se o více vzdělané jedince, zejména zdravotnický personál. Polovina lékařů vychovaných v Senegalu nyní žije a pracuje v zahraničí. 24 Kvalifikovaný zdravotnický personál z Mali a Senegalu byl dotazován na své zkušenosti s prací ve svých zemích původu, v dalších zemích na africkém kontinentu a v zemích Severu.

18 Legální rámec pro africké migrující pracovníky Jmenuji se Cheikh a jsem pediatr ze Senegalu. Bylo těžké tam pracovat pořádně, neměli jsme správné vybavení, samotné dojíždění do práce bylo komplikované a mzda neodpovídala mým dovednostem a množství odvedené práce. Podepsal jsem smlouvu s nemocnicí v Chartres (Francie), takže jsem přicestoval legálně. Znamená to, že můžu pracovat s lepším vybavením, mnoho se toho naučím a vydělávám více. Živobytí je tady drahé, takže si nemůžu dovolit navštívit svou rodinu doma, a setkávám se i s rasovou diskriminací. 25 Direktiva 2009/50/EC z 25. května 2009 o podmínkách vstupu a pobytu občanů třetích zemí za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) a Západoafrická ekonomická a měnová unie (WAEMU) se angažují ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce k usnadnění tripartitního sociálního dialogu a integrace práva na slušnou práci do národních politik. WAEMU ustavila radu sociálního dialogu, ačkoliv ta nedisponuje žádnými specifickými metodami k ochraně migrujících pracovníků. Protokol ECOWAS z roku 1979 garantuje ochranu migrantů v regionu. V praxi jsou tyto garance rozmělňovány mezinárodní finanční spoluprací, jako je například Dohoda o ekonomickém partnerství, která jde proti duchu mezinárodních dohod a konvencí ochraňujících migrující pracovníky. Nicméně platí, že v nedávném jednání mezi Evropskou unií a Africkou unií byl kladen větší důraz na sociální ochranu a slušnou práci. Co se týče EU samotné, takzvaná Direktiva o Modré kartě 25 přináší rámec pro vstup a zaměstnávání vysoce kvalifikovaných migrantů, kteří jsou vítáni a vybaveni pracovními právy. Naproti tomu ještě nepřijatý návrh na direktivu o sezonní práci je zaměřen na méně kvalifikované pracovníky, kteří budou moci pobývat na území Evropské unie pouze dočasně a budou mít mnohem méně práv a garancí. Život a práce doma v Západní Africe Lékaři v Mali a Senegalu opakovaně zmiňují nedostatek slušných pracovních podmínek ve svých domovských zemích, zejména nízké mzdy, nedostatečnou infrastrukturu a špatně organizovaný systém. Lékaři v Senegalu mají pocit, že jsou málo placeni vzhledem k úrovni kvalifikace. Někteří z nich, jako například pediatr Cheikh, si stěžují na špatnou kvalitu vybavení, se kterým museli pracovat, a obtížnou dostupnost místa, kde pracovali. Podle slov Maigy, padesátileté vedoucí lékařky v komunitním zdravotním centru, v Mali se lékaři potýkají s nízkými platy (v přepočtu 183 euro za měsíc je průměrná mzda začínajících lékařů) a špatným vybavením. Chybí další vzdělávání lékařů a jasná kariérní struktura, takže šance na povýšení je malá nebo žádná. Samba, 37, rovněž ředitel komunitního zdravotního centra, říká, že ačkoliv jeho mzda byla odpovídající podle platové struktury státních zaměstnanců, rozhodně nebrala v potaz kvalitu a množství jeho práce. Kromě toho, velký objem práce (35 konzultací za den a k tomu administrativní úkony) se podepisuje na efektivitě práce. Někteří nedokázali najít práci, která by odpovídala jejich kvalifikaci, jako například Traoré z Mali, kvalifikovaná praktická lékařka, která musela brát pracovní místa pod svoji úrovní, jako například kadeřnictví, šití a dokonce oprava pneumatik, aby se uživila. Další lékař, radiolog, emigroval z Mali prostě proto, že tam neměli vybavení, se kterým by mohl vykonávat svou práci. 18.

19 Životní a pracovní podmínky v Evropě Zkušenosti respondentů s životem a prací v zahraničí byly velmi rozdílné. Obecně se setkávali s vyšší mzdou, ale někdy také s neúměrně dlouhou pracovní dobou, někteří zmiňovali rasovou diskriminaci a to, že se jim stýskalo po rodině. Velmi pozitivní zkušenost s migrací v rámci Jihu měla Goita, čerstvě graduovaná praktická lékařka z Mali, která postupně ztratila zrak. Díky dohodě o spolupráci s Tuniskem zde mohla čtyři roky studovat a kvalifikovat se jako fyzioterapeutka. Bohužel se jí nikdy nepodařilo najít práci v Mali. Ocenila také příležitosti v Evropě. Evropské země nabízejí více příležitostí pro postižené, zejména vysoce kvalifikované. Alkaou, jednatřicetiletý lékař, mluvil o svých negativních zkušenostech s prací v Evropě. V Evropě je s námi často špatně zacházeno a dostáváme práci, která neodpovídá naší úrovni kvalifikace. Když jsem byl v Toulouse, setkal jsem se s rasismem. Říkali mi,černej místo aby mě oslovovali jménem, a jeden školitel poznamenal, že viděl černé uklízeče a černé nosiče nosítek, ale nikdy černé radiology. Alassane, 33, specializovaný na neuroradiologii, se nicméně díval na práci ve Francii pozitivněji vzhledem k tomu, že mohl pracovat s mnohem lepším specializovaným vybavením a práce byla tudíž více uspokojující. Mým cílem bylo získat lepší základní klinické školení. V Mali jsme neměli správné materiály k dostatečnému vyškolení. Kdyby podmínky k životu a práci byly doma lepší, vrátil bych se. Cheikh Dopady migrace na migranty a jejich přínos pro společnost Migranti, kteří odešli žít do Evropy, vidí svůj největší přínos pro hostitelskou zemi v platbě daní. Zároveň pak přispívají své domovské zemi díky penězům, které posílají svým rodinám, což bylo pro mnohé tou hlavní motivací k migraci. Podle senegalského ministerstva zahraničí tvořily v roce 2008 remitence zasílané domů Senegalci žijícími v zahraničí 7,6 % HDP. Data z roku 2002 ukazují, že remitence migrantů z Mali dosahují 6,67 % HDP. Návrat migrantů je vnímán velmi pozitivně vzhledem k tomu, že navrátilci mohou přinést dovednosti a zkušenosti, zlepšit standardy ve své zemi původu, a tím přispět k jejímu vývoji. Někteří respondenti nicméně pochybovali, že se lidé domů vrátí. Znají situaci a někteří emigrovali podruhé poté, co se jim nepodařilo najít slušnou práci v domovské zemi, říká Traoré. Podle Djéliky, 32leté porodní asistentky, problém spočívá v tom, že někteří lidé se v zahraničí naučí specializovaným dovednostem, které jsou v Mali jednoduše nepoužitelné, což je plýtvání zdroji a velká ztráta pro rozvíjející se zemi. Aby se vrátili domů, požadovali by respondenti vyšší mzdy, lepší školení, více investic do vybavení a infrastruktury a lepší kariérní strukturu. 19.

20 06. Andské státy OBĚTOVÁNÍ RODINY PRO NOVÝ ŽIVOT V EVROPĚ Profil případové studie Latinská Amerika patří k regionům s celosvětově nejvyšší úrovní migrace podle údajů HDI (tzv. Index lidského rozvoje) v roce 2009 opustilo tento kontinent 19,72 milionů lidí, aby se vydali do Severní Ameriky, dalších 3,13 milionů pak odešlo do Evropy. I přes 15 let trvající ekonomický růst (Kolumbie, Peru a Ekvádor jsou nyní dle Indexu lidského rozvoje řazeny mezi státy středně až vysoce rozvinuté), se migrace ze čtyř andských států Bolívie, Kolumbie, Ekvádoru a Peru stabilně zvyšuje kvůli přetrvávající vysoké míře nezaměstnanosti, sociální vyloučenosti a nerovnosti. Dalšími důležitými faktory, které vedou k migraci, jsou ekonomická a politická nestabilita, stejně jako násilné konflikty v oblasti. Téměř polovina migrantů (47,42 %) zamíří do ostatních zemí Jižní Ameriky, například do Argentiny a Chile, zatímco 28,52 % odchází do Severní Ameriky a 12,5 % do Evropy Julio Gamero: Migrantes y migración en la región Andina (2009), Andská konzultační pracovní rada Pět migrantů z tohoto regionu, dva z Peru, jeden z Bolívie, jeden z Kolumbie a jeden z Ekvádoru, byli dotazováni na zkušenosti s životem a prací ve Španělsku. Jeden Peruánec mluvil rovněž o svých zkušenostech z Itálie a Anglie. 20.