Pes jako pomocník lidí s postižením

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Pes jako pomocník lidí s postižením Bakalářská práce Tereza Jirková Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. Katedra sociální práce Pastorační práce a sociální práce 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto písemnou bakalářskou práci s názvem Pes jako pomocník lidí s postiţením zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby byla práce zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne Tereza Jirková

3 Bibliografická citace Pes jako pomocník lidí s postiţením : Bakalářská práce / Tereza Jirková : vedoucí práce: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. -- Praha, s. Resumé Tato práce je rozdělena do devíti částí. První část rozebírá terminologii, která je v práci hojně zastoupena. Dále navazuje kapitola o problematice pěti typů zdravotního postiţení, zabývá se potřebami lidí s hendikepem, nejčastěji se zaměřuje na potřebu komunikace, sebeobsluhy a prostorové orientace. Další část popisuje jednotlivé druhy servisních psů a konkrétní způsoby pomoci ve zmírňování dopadů zdravotního postiţení. Zabývá se téţ jednotlivými aspekty výcviku asistenčních zvířat od historie aţ po současnost. Rozebírá legislativu, která se k problematice asistenčních zvířat váţe a navrhuje její zlepšení. Dozvídáme se zde také, jaká plemena jsou k výcviku vhodná a proč. Ukazuje jednotlivé společenské aspekty spojené s pořízením psa, nároky, pozitiva a negativa, která se váţí k vlastnictví servisního psa. Zobrazuje finanční problematiku speciálního výcviku psa u nás i v zahraničí. Další část pojednává o mýtech, které jsou v očích neobeznámené veřejnosti spojené s výcvikem těchto psů a na tuto krátkou kapitolu navazuje vlastní zkušenost autorky, která je sama majitelkou asistenčního psa. Na závěr je k dispozici vyhodnocení deseti polostrukturovaných rozhovorů majitelů servisních psů, cvičitelů těchto psů a převychovatelů. Výňatky z těchto rozhovorů jsou v práci pouţity pro dokreslení tématu. Klíčová slova: Asistenční pes Asistenční zvíře Servisní pes Signální pes Vodící pes Hendikep Postiţení

4 Summary This thesis is divided into nine parts. The first part explains the terminology, which is frequently used in the thesis. This is followed by a chepter covering the issue of five types of health insurance. It looks at the needs of people with handicaps, focussing most often on the need for communication, self servicing and spential orientation. The next part describes the individua types of service dogs and specific wals of helping to redukce the impact of medical disabilities. It also examines the individua aspects of training assistance animals, from history to the prezent. It analyse the legislation regulating the issue of assistence animals and proposes improvements thereto. We also lezen which breeds are suitable for training and why. It point sout of the individua social aspects related to obtaining a dog, the demands, pros and cons associated with owning a service dog. It depicts the financial issues of training dogs both inland and abroad. The next section discusses the myths that the unknowing public associates. With the training of these dogs. This brief chapter is followed by the personal experience of the author, who owns an assistant dog. The conclusion provides an evaluation of ten semistructured interviews with service dog owners, trainers of these dogs and re-educators. Excerpts from these interwiews are used in the thesis to underscore the topic. Keywords: Assistance dog Assistance animal Service dog Signal dog Guide dog Handicap Disability

5 Poděkování Chtěla bych touto cestou poděkovat zejména Ing. Mgr.Janu Dočkalovi, CSc. za jeho velice trpělivé vedení mé práce, za podnětné připomínky během psaní práce a za ochotu pomoci mi během psaní práce. Dále mé díky patří Miroslavu Bukovanovi za podporu během psaní práce.

6 Obsah Obsah... 6 Motto... 8 Úvod Terminologie Lidé s postiţením a jejich potřeby Zrakové postiţení Dělení zrakových postiţení Potřeby osob se zrakovým postiţením Tělesné postiţení Rozdělení tělesných postiţení Základní potřeby tělesně postiţených Sluchové postiţení Potřeby sluchově postiţených Mentální postiţení. Poruchy autistického spektra Základní potřeby osob s mentální retardací Poruchy autistického spektra Základní potřeby osob s poruchami autistického spektra Jak a v čem můţe pomoci pes Vodící pes Balanční pes a jeho přínos pro hendikepovaného člověka Asistenční pes pro člověka s kombinovaným postiţením Asistenční pes pro osoby se zdravotním postiţením Signální pes pro neslyšící Signální pes pro osoby s epilepsií Pes pro člověka s mentálním postiţením Pes pro člověka s autismem Závazná doporučení pro pořízení asistenčního a vodícího psa Vodící pes Plemena vhodná k výcviku Nároky na psa, historie, výcvik Předvýchova štěněte Výcvik servisních psů Předání psa, následná péče Co můţe zabránit poslání servisního psa? Společenské aspekty spojené s výchovou a pořízením psa Nároky na člověka Přínosy psa pro člověka Sociální opora Rozvoj sociálních dovedností Rozvoj vztahu k přírodě a zvířatům Legislativa Návrh legislativy Politika státu v ČR a některých dalších zemích Finanční problematika Státní politika financování servisních psů v Rakousku... 51

7 Státní politika financování vodících psů v USA Řešení v oblasti financování a osvěty Výchova v kotci, či bez kotce? Mýty o asistenčních a vodících jiných servisních psech Vlastní zkušenost Rozhovory a kazuistiky vyhodnocení Seznam otázek I Seznam otázek II Seznam respondentů Závěr Pouţitá literatura: Přílohy Seznam otázek Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Rozhovor s č Kazuistiky

8 Motto: Pes je jediné stvoření na světě, které Vás miluje víc neţ sebe. Josh Billings Úvod Téma bakalářské práce pes jako pomocník člověka s hendikepem. Autorka se o tuto problematiku dlouhodobě zajímá především díky tomu, ţe má sama hendikep i asistenčního psa. Je zajímavé, kolik se toho tito psi dokáţou naučit a také, jak postupem času se svým pánem jeden bez druhého neudělají ani krok. Cílem práce je popsat a zhodnotit psa jako pomocníka člověka s hendikepem, poukázat na hlavní problémy v této oblasti a pokusit se navrhnout některá řešení. Naskýtá se mnoho otázek: Není pro psa tato práce příliš náročná? Co všechno musí splňovat, aby se asistenčním psem mohl stát? Jak dlouho výcvik trvá? Přináší nevidomému či jinak hendikepovanému člověku do ţivota jen samá pozitiva? Je okolí k hendikepovanému a psu dostatečně tolerantní? Jaká je motivace při výcviku těchto psů? Postup: Problematika asistenčních zvířat, je v textu řešena pouze v rámci České republiky. S moţnou dostupnou inspirací ze zahraničí. Na toto téma jiţ byla napsána řada bakalářských prací, odborná literatura konkrétně na to téma ale v českém jazyce bohuţel chybí, zahraniční zdroje bylo obtíţné sehnat. Proto byla pouţita cesta informace získávat především od odborných organizací, které se výcvikem těchto psů zabývají, z internetu a zájmových časopisů. Pouţita byla metoda polostrukturovaných rozhovorů, jelikoţ se jevila jako nejvhodnější. Hypotézy se snaţily odpovědět na otázky poloţené na začátku. Práce pojednala o problematice asistenčních zvířat pouze lokálně, jako další výzkum se jeví jako vhodné zhodnotit například, za jakých podmínek probíhá výcvik asistenčních 8

9 zvířat na Evropském kontinentu, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými státy a co z toho pro drţitele asistenčních zvířat vyplývá. 9

10 1. Terminologie Asistenční zvíře pes nebo jiné zvíře vycvičené takovým způsobem, jehoţ účelem je zmírnit nebo v některých případech odstranit důsledky zdravotního postiţení. V české republice je nejčastěji zastoupen vodící pes, jako jediný je taktéţ uvedený v legislativě, ale jedná se taktéţ o psy asistenční, signální, zvířata vycvičená ke canisterapii či hipoterapii a tak dále. 1 Hendikep jakákoliv nedostatečnost z pohledu většinové společnosti, vyplývající z poruchy nebo omezené schopnosti. Hendikepovaný jedinec je znevýhodněn a tudíţ nekonkurence schopný jak v otevřené společnosti, tak ve vedení samostatného ţivota. Poruchy organismu a z nich vyplývající omezení schopností mohou být trvale nenapravitelné, ovlivnit lze procesy, jak poruchy kompenzovat, např. kompenzační pomůcky, invalidní důchody, odstraňování bariér, změny v myšlení a tudíţ přístupu většiny k hendikepovaným. 2 Servisní pes jakýkoliv pes který je vycvičen ke sluţbě člověku, zahrnuje nejen výše zmíněné typy vycvičených psů pro různé hendikepy, ale téţ psy záchranářské, policejní a jinak speciálně vycvičené psy. Je to jejich souhrnné označení. Terapie pomocí zvířat terapie má za cíl prohloubit vztah člověka ke zvířatům, uvolnit atmosféru ústavních zařízení, aktivizovat klienta a nalézt pozitivní vztah k přírodě. Zvíře zprostředkovává člověku vazbu a vztah k okolí. Vyuţívají se u široké škály postiţení, od navázání kontaktu s týranými a zneuţívanými dětmi či lidmi s autismem po zlepšení zdravotního stavu po psychické i tělesné stránce u somaticky nemocných i přestárlých lidí. Léčebný proces probíhá v kaţdém okamţiku vzájemné interakce mezi zvířetem a dotyčnou osobou uţ z principu vzniklé partnerské vazby. 3 Zdravotní postižení zpravidla definováno jako postiţení, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu ţivota člověka ve společnosti i mimo ni, existují různé stupně a různé formy zdravotního postiţení a jejich pestrou škálu, kterou lze jistě vyhledat v dokumentaci vládního výboru pro zdravotně postiţené zde nebudeme doslovně vypisovat. 1 srov. MATOUŠEK, s srov. MATOUŠEK, s srov. MATOUŠEK, s

11 2. Lidé s postižením a jejich potřeby Lidé s hendikepem představují v České republice podstatnou minoritní skupinu obyvatel. Tvoří přibliţně 10 % obyvatel, coţ v ve statistických číslech znamená lidí. Na rozdíl od nemoci, která bývá chápána jako vyléčitelná a odstranitelná. Hendikep však představuje setrvalý stav. 4 Výše zmíněná tvrzení nemají vţdy stoprocentní platnost, stejně jako existují nemoci nevyléčitelné, např. HIV nebo některé druhy rakovin, ani zdravotní postiţení nemusí mít vţdy trvalý stav. S rozvojem lékařské vědy se dají mnohé vady dnes jiţ odstranit. Zdravotní postiţení členíme nejčastěji podle počtu převládajícího postiţení na: - tělesné, - mentální, - zrakové, - sluchové, - řečové. Další z řad postiţení mohou být i kombinovaná (například hluchoslepota), dále to mohou být osoby se specifickými poruchami učení a chování, s dílčími deficity jako je ADHD, dyslexie, dysgrafie a nebo osoby v období stáří, hendikepované sníţenou pohyblivostí aţ úplnou imobilitou. Zdravotní postiţení vrozená či získaná, rozlišujeme podle jejich závaţnosti a dělíme je na lehké, střední a těţké. Toto dělení ukazuje, do jaké míry hendikep zabraňuje člověku v jeho sociálním začlenění. Ve své práci jsem se zaměřila hlavně na asistenční a vodící psy a proto podrobněji popíši hlavně potřeby a omezení zrakově, sluchově mentálně a tělesně postiţených osob Zrakové postižení Zrakem se člověku dostává aţ osmdesát procent poznatků o okolním prostředí a dění, zrakově postiţený je tedy nejvíce znevýhodněn v oblasti orientace a tím je oddělen od věcí. 5 4 srov. MICHALÍK, s srov. SLOWÍK, s

12 Za osobu se zrakovým postižením považujeme toho jedince, který i po optimální korekci (medikamentózní, chirurgické, brýlové) má v běžném životě problémy se získáváním a zpracováváním informací zrakovou cestou (čtení černotisku, zraková orientace v prostoru atd.) 6 Lidé s tímto druhem hendikepu mají sníţenou schopnost rozeznávání tvarů, mívají v prostoru problém s identifikací předmětů, rozeznáváním a odlišováním tvarů, vnímáním vzdáleností a hloubky, vnímáním světla a tím vším je sníţený výběr informací. 7 Důvodem zrakové nedostatečnosti můţe být porucha v kterékoliv části zrakového orgánu. Vrozené vady vznikají často genetickou příčinou, ale také můţe být jejich původcem nemoc během matčina těhotenství, zákaly se objevují často po období těhotenství, zelený - glaukom, šedý - katarakta, tyto dva zákaly se od sebe liší a způsobují člověku rozdílná omezení, to je zde třeba zdůraznit. Rentiopatie nedonošených vyvolává změny sítnice. Mezi příčiny, které získáme během ţivota patří např. nehody, nádorová onemocnění či následky intoxikace viz. metanolová aféra. Další můţe být například cukrovka nebo oběhová choroba. Některé zrakové vady se mohou během ţivota zhoršovat Dělení zrakových postižení Dle speciální pedagogiky dělíme jednotlivé stupně očního hendikepu s mírou zachování jeho moţností a schopností při nejlepší moţné nápravě. Hovoříme o lidech slabozrakých Tito lidé mají sníţenou přirozenou vizuální schopnost o 85 aţ 95% oproti normálnímu stavu. Jejich způsobilost pohybovat se v normálním ţivotě se v zásadě neliší od běţné populace. Lidé se zbytky zraku, jinak je také nazýváme prakticky nevidomí, mají zachováno 4 a méně procent běţných schopností vidění, je pro ně dobré vhodně nasvítit obývané prostory, zvýraznit pasáţe jako například rohy místností, vstupy a výrazné dominantní předměty, podle nichţ se mohou snáze orientovat. Okruh osob jejichţ zbytky vidění nedosahují ani této hranice nazýváme nevidomí. Ve většině případů přesto rozlišují alespoň světlo a tmu případně směr odkud světlo přichází. Jako výrazná kompenzační pomůcka od útlého dětství funguje motivace hlasem. Nevidomý 6 srov. SLOWÍK, s srov. MICHALIK, s srov.slowík, s

13 tak v průběhu svého ţivota získá nebývale a pro nás nepochopitelně přesné povědomí o dění a prostoru kolem sebe. Absolutní slepota je velmi výjimečný jev. 9 Je vţdy důleţité pamatovat na to, ţe dva lidé se stejným postiţením mohou mít úplně jiné potíţe a tudíţ i potřeby a způsob či cesty jejich naplnění se liší, vţdy je tedy nutné nebát se individuální komunikace se zrakově postiţeným jedincem.. Další skupinou zrakově postiţených jsou osoby s poruchou binokulárního vidění, barvoslepí, a s kombinovaným postižením. Pro všechny jedince z výše popsaných kategorií zrakových postiţení ale platí, ţe hlavní kompenzační funkci plní hlavně sluchové vnímání. Nevidomí lidé mají v převáţné míře sluchové schopnosti výrazně lépe rozvinuty. Nejde o vrozený jev, ale o následek učení se a zvýšených potřeb nahradit zrakovou nedostatečnost. Podobně dochází ke kvalitativně odlišnému rozvoji hmatu. Prostor, který se dá hmatem obsáhnout a poznat nazýváme haptický prostor. Celkově se můţeme dotýkat a tedy vnímat a rozeznávat pouze takovou plochu, kterou pokryjí obě ruce. Není tedy s podivem, ţe nevidomí upřednostňují verbální informace před vlastním smyslovým poznáváním. Řeč, mimo její běţné funkce u zrakově postiţených osob funguje i v kompenzačně verbální dovednosti, jeţ do určité míry nahrazuje chybějící smyslovou schopnost zraku. Právě tak i sluchová paměť má pro osoby s poškozením zraku větší význam. 10 Na fyzické úrovni má zrakové postiţení tyto dopady bolesti oka, hlavy, závratě, slzení a pálení očí, světelné vjemy, blesky, jiskřivost, kvalita vidění je kaţdý den jiná, citlivost na světlo, v důsledku potíţí s páteří rozdílné drţení těla, problém dívat se člověku do očí, v závislosti na typu hendikepu v noci pouţívá bílou hůl, ve dne vidí normálně, kývavé pohyby a mnutí očí. Je důleţité si uvědomit, ţe ţivot se zrakovým hendikepem je psychicky velmi náročný, jelikoţ jedinec neustále při pohybu pouţívá bdělou pozornost, která je velmi vyčerpávající a proto tak často vznikají závratě a bolesti hlavy, je tedy třeba dbát na umění relaxace a přiměřenou strukturaci času. 11 V psychosociální oblasti trápí člověka se zrakovým postiţením zvýšená unavitelnost, kterou zapříčiňuje neustálé soustředění se na věci, které běţný člověk ve svém ţivotě ani nezaregistruje. Zvýšená psychická labilita z důvodu nepředvídatelného vidění, či pomalé 9 srov. VÁGNEROVÁ, s srov. VÁGNEROVÁ, s srov. MICHALIK, s

14 zhoršování se oční vady. Oční kontakt je sníţen a mimika je značně nepřirozená pro člověka, který je vidící. 12 Řešením těchto problémů můţe být psychosociální poradenství, svépomocné skupiny lidí se stejným problémem, dobrá organizace času, dostatek odpočinku a reálné zváţení vlastních moţností Potřeby osob se zrakovým postižením Lidé se zrakovým znevýhodněním nemají výrazně odlišnější potřeby neţ běţná populace, jen se liší naplňování těchto potřeb, zejména v oblasti orientace a pohybu. Prostředí, ve kterém se hendikepovaný pohybuje, by mělo vycházet vstříc potřebám hendikepovaného, např. školní třída, jeho vlastní byt. Hendikepovaný je rád, kdyţ se můţe stát běţným právoplatným členem společnosti, odstrkávání nebo hledání toho, co tyto lidi od sebe dělí nikomu nepomůţe, naopak, je důleţité spojit dva odlišné světy tak, aby se jeden od druhého mohl učit a vzájemně se doplňovaly. Sebeobsluha: Osoby se zrakovým postiţením oblast sebeobsluhy zvládají díky stoprocentnímu soustředění na činnosti, které právě vykonávají, musí být při nich plně vědomí a tím pádem jim mnoho věcí trvá další dobu, u zrakového hendikepu neexistuje prostor pro improvizaci, příkladem je například vaření, častá je i zvýšená unavitelnost. V anketě respondenti uváděli například sloţitější ranní hygienu konkrétně holení či přemístění zubní pasty na kartáček. V oblasti sebeobsluhy pouţívají zrakově postiţení mnoho kompenzačních pomůcek, mezi které patří například mobil s ozvučením, mluvící diktafon, indikátor barev na rozpoznání oblečení. Doposud nepřekonanou hmatem čitelnou náhradu běţného tisku vytvořil v 18. století Francouz Louis Braille. Tento speciální systém bodového písma, kombinace vytlačených bodů v základní šestibodové struktuře dovoluje zapisovat cokoliv. Od roku 1897 existuje vynález Oskara Pichta, speciální psací stroj pro nevidomé, jehoţ princip a technické varianty pouţíváme dodnes srov..michalik, s srov. SLOWÍK, s

15 V moţnosti pouţití tištěného slova v současnosti pomáhá digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem nevidomý si můţe naskenovat prakticky kaţdý černotiskový text, a prostřednictvím speciálního programu přečíst. Nevýhodou této techniky je její velká finanční nedostupnost, stojí okolo Kč. Dále pomáhá Braillský řádek, prostřednictvím něhoţ můţe hendikepovaný kontrolovat, co napíše. Nevýhodou je zde opět velká finanční nedostupnost - stojí okolo Kč. Zrakově postiţení ovšem pouţívají i jiné kompenzační pomůcky, např. indikátor hladiny při vaření jako prevence opaření, speciálně upravený počítač, různá zvětšovací zařízení, atp., u některých hendikepovaných můţe vzniknout i stres při adaptaci na nové kompenzační pomůcky. Jak nám pomáhá se sebeobsluhou asistenční pes? Přináší a podává předměty., nachází dveře. Nevidomým a slabozrakým se doporučuje pro lepší orientaci v prostoru udrţovat pořádek a neměnit rozmístění nábytku a předmětů v domácnosti, či na pracovišti. Důsledkem nepořádku můţe dojít ke zranění, ale i k poškození majetku. Proto je nutné klást důraz na velkou důslednost u všech členů domácnosti Komunikace: S verbální komunikací osoby s postiţením zraku problém nemají, je však jiţ těţší někoho kontaktovat na ulici, ptát se na cestu, poţádat o převedení přes silnici. Při neverbální komunikaci nelze oční kontakt vţdycky navázat, postiţení mívají méně výrazné mimické projevy, které nemusí neinformovaný člověk správně pochopit. Při navazování komunikace s majoritní společností velmi usnadňuje navazování kontaktu vodící pes, lidé se často zastavují a komunikují s nevidomým prostřednictvím jeho psa. V anketě se ovšem u dvou respondentů ukázalo, ţe zrakový hendikep nemusí být vţdycky překáţkou pro komunikaci s ostatními, pro mnoho lidí z majoritní společnosti představuje hendikep určitou zajímavost a proto naváţou s nevidomým kontakt, je pro ně obohacení, ţe se dozví, jak v běţném ţivotě takový člověk funguje. Co se vzdělávání týče, mají zrakově hendikepovaní stejné potřeby jako běţná populace, je mnoho typů speciálních škol pro zrakově postiţené, ale zároveň je nový módní trend zrakově postiţené integrovat do běţných škol. Má to své pro i proti, z hlediska inkluze je to velmi dobré řešení, zdraví ţáci vidí, ţe hendikepovaní spoluţáci jsou normální součástí společnosti, nevytváří se tedy zbytečné bariéry. Na druhou stranu speciální škola je těmto ţákům uzpůsobena, ví, jak s nimi pracovat, ne vţdycky je integrace šťastným řešením, ţák, 15

16 kterému to ve škole tolik nejde, se můţe stát snadným terčem posměchu. V rámci sociální rehabilitace je mnoho pracovních míst pro zrakově postiţené. Je proto vţdy dobré zváţit, co je pro konkrétního jedince nejschůdnější řešení a potlačit v tomto případě rodičovské ambice. Uvedu konzervatoř pro zrakově postiţené Jaroslava Deyla, mezi časté povolání, které nevidomí vykonávají patří například práce maséra. Prostorová orientace a samostatný pohyb: Zrakově postiţení nemají rychlý zdroj informací, proto jim trvá další dobu, neţ se adaptují v novém prostředí. Aby se nevidomý lépe orientoval ve společnosti, pomáhají mu k tomu kompenzační pomůcky, které částečně nahrazují ztracený smysl. Patří mezi ně především bílá hůl. Pro lepší schopnost orientace pouţívají zrakově postiţení bílou hůl která má čtyři základní funkce: Ochrannou bílá hůl supluje hmat, člověk se můţe pohybovat bezpečněji. Orientační je to pomůcka pro orientaci v prostoru. Člověk vyhledá např. vodící linie, rozpozná konec obrubníku atd. Signalizační lidé si jejím prostřednictvím všimnou hendikepovaného člověka, Člověk s holí nevědomky dává zprávu o svém hendikepu. Opěrnou osoby,které mají kombinované postiţení se o hůl také mohou opřít, coţ jim umoţní zlepšit stabilitu pohybu. 14 Samostatnost v pohybu přináší člověku svobodu, jejím prostřednictvím můţe uspokojovat své potřeby. Seberealizace, vztahy a láska, to vše uspokojíme spíše, kdyţ budeme schopni samostatně fungovat. Při orientaci v prostoru si nevidomý všímá odlišných věcí. Sklon a členitost terénu, světlo, stín, zvuky, orientační body, na které jsou lidé s hendikepem zvyklí kaţdý den. Při orientaci v prostoru nevidomí vyuţívají tzn. Orientační znaky a body. To jsou místa na trase, která jsou pokaţdé na stejném místě, bez ohledu na změnu ročního období či počasí, např. dopravní značka, zrakově postiţení potřebují hlavně během orientace v prostoru nerušit v pohybu, jelikoţ se při chůzi velmi soustředí a kaţdé nevhodné zeptání se, zda nechtějí pomoci, je vyhodí z koncentrace. 15 Všechny trasy, po kterých se hendikepovaný pohybuje musí mít nacvičené. 14 srov. MICHALÍK, s srov. MICHALIK s

17 Vodící pes je schopen nevidomého upozornit na začátek a konec okraje chodníku, umí zabránit tomu, aby nevidomý nevstoupil do výkopu, jámy v tomto případě neuposlechne povelu nevidomého a před překáţkou se zastaví, sám najde vhodnou alternativu, jak překáţku obejít. Udrţuje tempo a směr chůze, umí najít bankomat, pokladny, lavičku a jiné nacvičené důleţité body pro nevidomého. Umí udrţet směr a tempo chůze. Pes mu zprostředkovává pocit bezpečí, člověk se s vodícím psem pohybuje aţ čtyřikrát rychleji, neţ kdyţ jde sám. Člověk se zrakovým postiţením často vyuţívá sluţbu osobní asistence, bez níţ se nemůţe vydat do neznámého terénu a prostoru. Ale osobního asistenta nemůţe mít na 24 hodin denně, proto zde nezastupitelnou úlohu hraje vodící pes. Nejen jako kompenzační pomůcka, ale také jako psychická podpora postiţeného jeho kamarád. Rizikem všech forem uţití osobní asistence je bohuţel vznikající nadměrná závislost na pomoci druhé osoby a ochabnutí či sníţení jiţ nabytých schopností postarat se sám o sebe. V důsledku přenechávání činností, na něţ postiţený stačí, druhým osobám vzniká nebezpečí ztráty sebevědomí a naučená bezmocnost. Proto je dobré, aby všechny běţné činnosti, pokud na ně hendikepovaný stačí, vykonával sám. Navzdory tomu, ţe cesty, které vedou k dosaţení některých věcí, budou úplně jiné, neţ běţné postupy a budou trvat další dobu Tělesné postižení Další z řady hendikepů je tělesné postiţení. Definice o vymezení tělesných postiţení říká: Zdravotní postiţení je dlouhodobý nebo trvalý stav, jenţ je charakteristický orgánovou či funkční poruchou, kterou nelze veškerou lékařskou péčí zcela odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit Rozdělení tělesných postižení Okruh zahrnující drtivou většinu lidí, kterých se tato klasifikace týká, lze rozdělit do dvou základních skupin. Osoby s chronickým poškozením organismu jsou dlouhodobě omezeny se sníţenou odolností vůči zátěţi a námaze běţného ţivota, vesměs musí dodrţovat určitou ţivotosprávu a léčebné procedury určené k udrţení či zlepšení jejich zdravotního stavu a ţivotní úrovně. Druhá skupina osob s pohybovým, odborně lokomočním postižením zahrnuje jedince, jejichţ omezení a ztráta funkcí vznikla v přímé souvislosti s vývojovými či 16 srov. MICHALIK, s

18 funkčními vadami pohybového systému. Obě skupiny spojuje sníţení obvyklých pohybových aktivit a někdy i ztráta mobility. Tyto okolnosti jsou určující pro kvalitu ţivota, samostatnost a konkurenceschopnost ve společnosti. 17 Důvodů a příčin těchto, v převáţné většině nevratných změn a zásahů do organismu můţeme nalézt bezpočet. Jen zběţně jmenujme alespoň ty nejrozšířenější z nich. Nejčastěji bývají vrozené poruchy pohybového ústrojí spojeny s DMO (dětská mozková obrna), následují je, i kdyţ v menším rozsahu vrozené vývojové vady, také následky úrazů a závaţných onemocnění, deformity páteře v návaznosti na špatný ţivotní styl, projevy zhoubných onkologických onemocnění a mnohé další. Ať uţ je to přímé poškození pohybového ústrojí, nebo jeho nefunkčnost v důsledku onemocnění či nedostatečnosti funkcí jiných tělesných orgánů, vţdy jde ze strany lékařů a pomáhajících o zkvalitnění ţivota kaţdého hendikepovaného. 18 Kaţdé tělesné postiţení má dlouhotrvající průběh, jeho důsledky lze zmírnit například uţitím berlí či invalidního vozíku, také operace můţe vylepšit kvalitu ţivota, stav člověka s postiţením lze jen těţko úplně stabilizovat Základní potřeby tělesně postižených - Základní potřeby tělesně postiţených se dají kompenzovat několika způsoby, můţe jít o asistenci druhých osob, kompenzační pomůcky či technická řešení bezbariérových přístupů jak doma, tak na veřejnosti a pracovišti. Další formou pomoci jsou různé druhy příspěvků, dosaţitelných naplněním podmínek dopodrobna popsaných v příslušných zákonech a předpisech. Sebeobsluha: Tělesné postiţení je velmi často příčinou omezení soběstačnosti v závislosti na jeho rozsahu. Postiţení posiluje závislost na jiných lidech z důvodu zhoršení sebeobsluhy. Přesto existují pomůcky, které postiţenému pomáhají tak, aby byl ne zcela závislý na pomoci druhých lidí. V souvislosti s tělesným postiţením bývá často zhoršená jemná motorika, proto postiţení vykonávají hůře různé ruční práce. Patří sem např. šití, věšení prádla, psaní, mytí 17 srov. MICHALIK, s srov. SLOWÍK, s srov. MICHALIK, s

19 nádobí. Mají sníţené psychomotorické tempo, mnohé činnosti vykonávají delší dobu neţ zdravý jedinec. K usnadnění sebeobsluhy slouţí osobám s postiţením různé kompenzační pomůcky. Z důvodu sníţené mobility mohou mít tělesně postiţení problém při oblékání a svlékání, při provádění osobní hygieny, jejich byt musí být bezbariérově upraven. Pro úplnost musíme dodat, ţe kompenzační pomoc poskytují téţ různí osobní asistenti. Je důleţité zdůraznit, ţe obzvláště těţce zdravotně postiţení jsou odkázáni na péči jiné osoby téměř dvacet čtyři hodin denně, potřebují péči svých rodičů a pokud rodiče nejsou k dispozici, péči osobních asistentů a ve škole péči asistentů pedagoga. Osobní asistent dovádí osobu s hendikepem do školy a vyzvedává ji ze školy, doma pomáhá při zajištění chodu domácnosti, pomáhá hendikepovanému například při osobní hygieně. Sluţby osobní asistence velmi často zajišťují rodiče. Pes jako osobní asistent můţe hendikepovanému pomáhat přinášet a podávat předměty, pomáhat nastupovat na invalidní vozík, je mu oporou při vstávání i při chůzi, otevírá dveře, vyndává prádlo z pračky a pomáhá při oblékání. Komunikace: V souvislosti s komunikací s tělesně postiţeným se vyplatí zejména partnerský a respektující přístup. Četná tělesná postiţení jsou spojena se špatnou artikulací, proto je důleţité ujišťovat se o tom, zda rozumíme, co se nám klient snaţí sdělit. Pokud mluvíme s člověkem, který je upoután na invalidní vozík, je dobré jednat přímo s ním, nejednáme prostřednictvím jeho asistenta, neboť to sniţuje důstojnost osoby. Také se doporučuje sednout si na úroveň postiţeného, nekomunikovat ze stoje, neboť to v tělesně postiţeném evokuje nadřazenost. 20 U těţších postiţení, která mohou být často i kombinovaná, respektujeme doporučení nejbliţší pečující osoby rodiče nebo partnera, zvláště, pokud komunikace přímo s tělesně postiţeným není moţná, nebo neznáme prostředky přímo k jejímu dosaţení. Prostřednictvím asistenčního psa navazuje hendikepovaný snáze kontakt s nejbliţším okolím. Případně, kdyţ je postiţený introvertního typu, můţe pes pomoci prolomit komunikační bariéru a lze se tak snáze začlenit do společnosti.. Asistent pedagoga naproti tomu pomáhá kompenzovat ţákům jejich znevýhodnění a zajišťuje pomoc při výchovně vzdělávací činnosti, zajišťuje například dvoje učebnice, jelikoţ 20 srov. NOVOSAD, s

20 hendikepovaný často nemůţe tahat těţké věci, pokud má dotyčný problémy s motorikou, pomáhá při přepisování školních poznámek, asistuje během výuky. Prostorová orientace a samostatný pohyb: Prostorovou orientaci usnadňují zejména některé kompenzační pomůcky, uveďme alespoň některé z nich. 21 Kompenzační pomůcky lze rozdělit podle druhu či způsobu uţití na opory, prostředky umoţňující chůzi a udrţení stability, různé invalidní vozíky, poháněné silou samotného hendikepovaného, či pomáhající osoby, nebo s různými druhy motorového pohonu. Pro všechny, jeţ jsou k tomu způsobilí, je moţno upravit i ovládání motorových vozidel. Invalidní vozík zprostředkovává pro tělesně postiţené pocit bezpečí, můţe se na něm pohybovat s větší jistotou, zároveň se přiblíţí očnímu kontaktu stejně starých vrstevníků, dítě, které mělo předtím hodně špatnou stabilitu se nemusí bát, ţe do něj při hře někdo vrazí, vozík také pomáhá při prosazování samostatnosti, například při názorové rozepři můţe dítě odjet z místa hádky, coţ je velice důleţité pro pocit vlastní svébytnosti. Pokud je tělesně hendikepovaný neustále odkázán na pomoc druhého, sniţuje to jeho sebeúctu. Také ortézy a korzety všeho druhu a způsobu provedení nahrazující různé nedostatečné funkce těla, tak jako protézy a ortopedická protetika, různě upravená obuv a další. Dále se musíme zmínit o mechanických systémech nahrazujících ať uţ v podobě výtahů či plošin chůzi po schodech, různé nájezdové rampy. 22 V souvislosti s prostorovou orientací tělesně postiţených přichází na mysl bezbariérové přístupy, které bohuţel ani dnes zdaleka nejsou samozřejmostí. Inspirovat se můţeme například ve Skandinávii, kde mají bezbariérové přístupy všude. Absence bezbariérovosti znemoţňuje a zatěţuje pohyb tělesně postiţených. Architektonické bariéry odborně nazýváme tvrdými bariérami. Měkkými bariérami jsou pak předsudky většinové společnosti o hendikepovaných. Tyto předsudky často brání úspěšnému začlenění jedinců s hendikepem do společnosti, jelikoţ i dnešní doba klade velký důraz na vzhled, nikoliv jen na schopnosti 22 srov. MICHALÍK S