SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français / 5 / 2018 Studio ALTA 4. ročník / 4è édition

Transkript

1 SNĚZ TU ŽÁBU / MANGE TA GRENOUILLE Festival francouzského divadla / du théâtre français / 5 / 2018 Studio ALTA 4. ročník / 4è édition 12 / 5 / LE TISK

2 / KRESLILO SE / ŽÁBA ZAČALA KRESLIT / ON A PEINT / LA GRENOUILLE S EST MISE À PEINDRE Druhý festivalový den zahájila degustace ILUSTRÁTORSKÝ BATTLE. Nový festivalový formát zahrnoval propojení výtvarného umění a dramatického textu. Výtvarnice Barbora Sléhová a Nina Sereni měly k dispozici fixy v růžové barvě festivalu a velké bílé plátno, na kterém společně tvořily podle tématu. Tím byl text Odcházím dvakrát - o mladém páru těsně před rozchodem, který četli Gabriela Dorantová v češtině a Jacques Joseph ve francouzštině. Každý četl své repliky v jiném jazyce, což nutilo k domýšlení nejen výtvarnice, ale i diváky, kteří nerozumí oběma jazykům. Výtvarnice pojaly své dílo jako soubor podnětů, které jim text nabízel. Diváci měli možnost vnímat, jak se práce obou umělkyň prolíná a doplňuje, ačkoliv jsou jejich výtvarné styly rozdílné a samotná francouzsko-česká / česko-francouzská interpretace textu každé poskytovala jiné pochopení příběhu. Na konci bylo zřejmé, že bílé plátno bylo maximálně využito a text je zaznamenán v originální a spontánní výtvarné podobě. KRISTÝNA MAZÁNKOVÁ La deuxième journée du festival a commencé par le Battle des illustrateurs. Ce nouveau format a consisté à entremêler l art plastique et le texte théâtrale. Les deux artistes, Barbora Sléhová et Nina Sereni n ont utilisé que des feutres roses et une grande toile blanche, qui était lieu de leur création commune, selon un thème donné, qui était celui du texte Odcházím dvakrát. Ce texte, qui porte sur la séparation d un jeune couple, a été lu en tchèque par Gabriela Dorantová, et en français par Jacques Joseph. Le fait que chacun lise ses répliques dans une langue différente a fait travailler l imagination de deux artistes, (ne comprenant chacune qu une seule langue), ainsi que celle du spectateur. Les peintres ont conçu leur œuvre comme un ensemble d impulsions, que le texte leurs a fourni. Les spectateurs ont pu percevoir comment les démarches de deux artistes se complètent et s interpénètrent l une à l autre, malgré leur différence de style et d interprétation du texte, qui a fait que l histoire a été comprise de deux manières divergentes. À la fin il était évident, que la toile a été exploitée au maximum et le texte est désormais inscrit dans une nouvelle forme, originale et spontanée, celle de la peinture. [ traduction : JAN HRUBÝ ] 12/ 5 / LE TISK

3 JE SYMBOLICKÉ, ŽE JEDU DO PRAHY 70 LET PO DĚDEČKOVĚ EMIGRACI ROZHOVOR: LAURELINE LE BRIS-CEP Její dědeček, katolický spisovatel Jan Čep, musel v srpnu 1948 za dramatických okolností utéct z Československa před komunistickou policií. Francouzská herečka a autorka Laureline Le Bris-Cep po téměř 70 letech přijíždí do Prahy, aby se v rámci festivalu Sněz tu žábu zapojila do budování kulturního mostu mezi oběma zeměmi. Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika? Jako první určitě moje kořeny a moje rodina. Můj dědeček Jan Čep, kterého jsem nepoznala, byl Čech. Za komunistického režimu se mu jednu noc šťastně podařilo utéct z domova těsně před zatčením a pak odešel do exilu ve Francii. Dost pro mě znamená, že mám možnost vyrazit do Prahy zrovna letos, protože to je právě 70 let od chvíle, kdy Jan Čep ilegálně překročil hranice. Je symbolické, že se v tuhle chvíli můžu zúčastnit právě francouzsko-českého autorského divadelního festivalu. Když se mě někdo zeptá na Českou republiku, samozřejmě mi na mysli vytanou věci jako sametová revoluce, pražské jaro, to jsou důležité prvky pro směřování celé Evropy. Jaký máte vztah k Česku v současnosti? Vztah k České republice mám hlavně přes maminku. Podařilo se jí jako teenagerce navštívit svoji rodinu v Československu. Poznala jednotlivé etapy ve vývoji země, od totality až po znovunabytou svobodu, a často mi o všem vykládala a vracela se sem. Doma má spoustu dědečkových knih, z nichž ale bohužel velká většina není přeložená do francouzštiny, takže si je nemůžu přečíst. Máte příležitost aspoň z dálky sledovat českou kulturu a speciálně divadlo? Mám dojem, že fungování divadelních institucí je hodně rozdílné od toho, co známe ve Francii. Vy tady máte prakticky ve všech divadlech stálé soubory, ale už ne tolik prostoru pro trochu undergroundovější projekty nebo performance. Zatímco ve Francii je velké množství nezávislých společností, které se ucházejí o veřejnou podporu divadelních institucí. Protože o českém divadle toho moc nevím, moc se těším, že poznám nějaké české autory, režiséry a způsob jejich práce. Jak často vlastně jezdíte do Česka a těšíte se do Prahy? Popravdě to bude teprve moje druhá návštěva. Moje matka má stále příbuzné v Praze a v Olomouci a jednou jsem měla možnost ji sem doprovázet. Jsem moc ráda, že se do Prahy podívám ve spojení se svou profesí, což mi umožní poznat město zase úplně jinak. Budu spolu s lidmi okolo divadla a psaní, takže si budeme moci vyměňovat zkušenosti. A samozřejmě jsem hrozně zvědavá, jakého přijetí se dočká moje hra, chci vidět, jak tu bude rezonovat a co z toho vzejde. Hra Všichni živí je o stárnoucím osamělém muži, co říkáte na to, že ji bude režírovat a hrát v ní slavný český herec David Prachař? Je mi velkou ctí, že můj text režíruje David Prachař z Národního divadla. Tím, že Všichni živí je moje první hra, je pro mě úžasné vědět, že se jí chopí herec a režisér s takovými zkušenostmi. A opět to je taková krásná shoda okolností, protože David Prachař před několika lety spolupracoval na inscenaci Dvojí domov, která byla založena na textech Jana Čepa. Nemůžu se dočkat, až se s ním seznámím a budeme si moct promluvit. Hra opravdu pojednává o stárnoucím muži, který žije minulostí a vzpomínkami a reálný život se mu vzdaluje. Proto chodí každé léto pracovat, dělat něco konkrétního, fyzického. Doufám, že témata, která hra nastoluje, k divákům promluví a dotknou se jich a vůbec nebude záležet na tom, jestli je někdo Francouz, Čech nebo třeba ještě odjinud. ONDŘEJ ROUBÍNEK SNĚZ TU ŽÁBU 2018 / MANGE TA GRENOUILLE / 5 / LE TISK

4 «IL EST SYMBOLIQUE D ALLER A PRAGUE 70 ANS APRES LA MORT DE MON GRAND PERE» L ENTRETIEN : LAURELINE LE BRIS-CEP Son grand père, écrivain catholique Jan Čep, a du quitter la Tchécoslovaquie en août 1948, dans des circonstances dramatiques, poursuivi par la police communiste. Laureline Le Bris-Cep, actrice et auteure française, vient à Prague presque 70 ans plus tard, pour contribuer, en cadre du festival Sněz tu žábu, à la construction du pont culturel entre les deux pays. Qu est-ce qui vous vient à l esprit quand on dit la République Tchèque? D abord, mes origines et ma famille. Mon grand-père Jan Čep, que je n ai jamais connu, était tchèque. Lors du régime communiste, il a par chance évité une descente de la police chez lui une nuit, puis il s est exilé en France. Je suis particulièrement touchée de pouvoir venir à Prague justement cette année, puisque cela fait exactement 70 ans que Jan Čep a traversé la frontière clandestinement. Il est symbolique que je puisse participer en ce moment à un festival de théâtre franco-tchèque. Quand quelqu un me pose la question sur la République Tchèque, je pense évidemment à la Révolution de Velours, le Printemps de Prague, ce sont des moments clés dans le processus de construction de l Europe toute entière. Quelle relation avez-vous avec la Tchéquie à présent? J ai une relation avec la République Tchèque notamment à travers ma mère. Quand elle était adolescente elle a pu visiter sa famille en Tchécoslovaquie. Elle a connu des différentes étapes dans l évolution du pays, du totalitarisme jusqu à la reconstruction démocratique, souvent elle m a parlé de tout cela et souvent elle retourne ici. Il y a beaucoup de livres de mon grand-père chez elle, dont la plupart n est malheureusement pas traduite en français, donc je ne peux pas les lire. Avez vous l occasion de suivre, au moins à distance, la culture tchèque et spécialement le théâtre? J ai l impression que le fonctionnement des institutions théâtrales est très diffèrent que ce que l on peut avoir en France. Ici, vous avez des troupes permanentes pratiquement dans tous les théâtres, mais encore peu d espace pour les projets ou les performances plus underground. En France au contraire, il y a un grand nombre de compagnies indépendantes, qui cherchent un soutien auprès des institutions théâtrales publiques. Connaissant assez peu le théâtre tchèque, je suis très curieuse de découvrir des écritures, de metteurs en scène, ainsi que leur manière de travailler. Venez vous souvent en Tchéquie et avez-vous hâte d être à Prague? En fait il ne s agira que de ma deuxième visite. Ma mère a encore la famille à Prague et à Olomouc, j ai déjà eu l occasion de l accompagner. Je suis contente que je vais aller à Prague en cadre professionnel, ce qui me permettra de découvrir la ville tout autrement. Je vais passer du temps avec des gens du milieu théâtral et littéraire, donc on pourra échanger autour de notre travail. Et je suis bien curieuse, bien sûr, de savoir comment ma pièce va être reçue ici, comment elle va résonner, qu est-ce qui va en ressortir. La pièce Pourtant personne n est mort raconte l histoire d un homme vieillissant et esseulé, comment réagissez - vous au fait qu elle sera dirigée et interprétée par David Prachař, qui est un acteur tchèque très célèbre? Je suis très honorée que mon texte soit dirigé par David Prachař du Théâtre national de Prague. Pourtant personne n est mort est mon premier texte, c est génial pour moi de savoir qu un acteur et metteur en scène d une grande expérience va s en emparer. Et c est encore une fois un beau hasard, car David Prachar a travaillé sur Dvojí domov, il y a quelques années, un texte de Jan Čep. J ai hâte de le rencontrer et de pouvoir échanger avec lui. Effectivement, la pièce parle de la solitude d un homme qui vieillit, qui est dans la nostalgie, dans la projection, et donc dans la difficulté de vivre au présent. C est pour cela que chaque été il fait des travaux, pour faire quelque chose de concret, de physique. J espère que les thèmes que le texte soulèvent vont interpeller, toucher le public, que les spectateurs vont s y reconnaître, qu ils soient français, tchèques ou même d ailleurs. SNĚZ TU ŽÁBU 2018 MANGE TA GRENOUILLE 2018 ONDŘEJ ROUBÍNEK [ traduction : JAN HRUBÝ ] 12 / 5 / LE TISK

5 ILUSTRÁTORSKÝ BATTLE / BATTLE D ILLUSTRATEURS JOE CAVE - CONCERT 12/ 5 / LE TISK

6 / REFLEXE / HOMO PRASIENS BARBORA POKORNÁ První festivalová skica, absurdní trojpříběh, nepojednává o ničem jiném než o nebezpečí masové manipulace, o lidské zpupnosti a hlouposti. Text mladé francouzské autorky Gwendoline Soublin nepředstavuje pouhý replay stárnutí jednoho člověka, jak hovoří podtitul, ale předkládá dospívání celého lidského druhu. Drsně, vtipně, s citem pro zachycení faktů celosvětového dění a se schopností jednotlivé příklady aplikovat do semknutého dramatického, potažmo jevištního tvaru. Drama tvoří triptych příběhů diametrálně odlišných strukturou samotného textu, ale především jejich celkovou poetikou. Začíná konkrétním a pevně zakotveným vyprávěním o tragickém osudu zemědělce z Bretaně, který vlivem krachu rodinného podniku spáchá sebevraždu a celé hospodářství, nebo alespoň to, co z něj zbylo, zapálí (včetně dobytka). Příběh samovolně pokračuje přes mediálně řízený Proces vysílány po celém světě a končící popravou v přímém přenosu, až po poetický monolog prasnice na útěku s lidskými potomky v břiše. GWENDOLINE SOUBLIN PIG BOY Hlavní témata jako hledání (nacházení?) zvířete v člověku a lidské duše ve zvířeti či vzestup vlivu masmédií a pozvolný přesun moci z lidských rukou do těch virtuálních, autorka předává postupným přidáváním jednotlivých narativních vrstev. Režisérka Linda Dušková ve své skice tento princip ctí a inscenaci taktéž rozděluje do tří částí. V každé respektuje svébytnou poetiku předlohy a veškeré emoce zdařile, společně s herci, vyvažuje. Od bizarní grotesky až po křehce působivý závěr. Jak režijně, tak dramaturgicky, si inscenátoři s textem poradili velmi dobře. Mnohdy složitě prokomponovanou a záměrně nepřehlednou strukturu dokázali rozklíčovat a najít v ní pro diváky srozumitelné čtení. Soubliin text počítá s přeinformovaností nové doby, kdy k nám připlouvá nespočet všemožných informací, a to hned z několika proudů najednou. Tuto skutečnost dokáže skrze atypické struktury simulovat. Například druhou část samotného dramatu člení do tří sloupců textů, které se navzájem překrývají. Živý trojrozměrný prostor však pomohl jistou plochost papírového života hry rozdělit a díky propojení slova a současnému promítání textu na plátno bylo vše sděleno. -- I. COW BOY -- Tři stolky svým rozmístěním tvoří pravidelný trojúhelník. Harmonika a hudební leitmotiv Tenkrát na Západě. Oranžové světlo, asociující jižní slunce a rozpálenou hranici. Kouř. Tři herci, každý u stolečku. Vzadu dvě herečky (Karla Hospodářská a Marie Švestková) s až dětinsky naivně vypadajícími transparenty. Kartonové karty s fixou napsanými životními možnostmi, cestami. Vypadá to tak banálně, a přes to na tom závisí lidský osud. Osud obyčejného venkovského kluka PŘEKLAD Petr Christov REŽIE Linda Dušková DRAMATURGIE Lukáš Černý SCÉNOGRAFIE Jan Nečas OBSAZENÍ Karla Hospodářská, Marie Švestková Antonín Týmal a Pavel Neškudla (Pavel Neškudla), který se musí naučit přestat zvracet, když se podřezává prase dělník od hnoje Pig Boy. Přitom si touží nasadit kovbojské boty, vykouřit cigaretu bez filtru a prostě být Cow Boy. Veškerá jeho životní rozhodnutí byla předem určena v den, kdy opustil matčino lůno. Zdánlivě má vždy na výběr ze dvou možností, ale on jakožto jediná naděje na pokračování v celoživotním smyslu rodičů o svém osudu nemůže rozhodovat. Kartony i ty holky, co je drží, tu jsou zbytečně. Jeho život se bez ohledu na ně pohybuje mezi krmením prasat, jejich očkováním a inseminací, exekucí a volbou (prasečí?) Miss Francie. Puberta, sebevražda oběšením otce, smrt matky. Smysl života začíná být vzdálenější a vzdálenější. Hospodářská krize a nakonec velkolepý konec. Pig Boy se konečně může hrdě zvát Cow Boyem, protože se konečně jednou ve svém životě rozhodl. Oheň a téměř vše je pryč. -- II. PROCES: 56. DÍL -- O dva stolky víc, čtyři z nich s mikrofonem. U pátého umělé prase. Prase nemluví, takže nepotřebuje mikrofon. Nicméně, pokud bude mlčet a nebude se obhajovat, tak je jasné, že chystá vzpouru proti lidem, kteří naštěstí mluví. Soudní proces jako druh virtuální zábavy. Vlezlý jingle pokleslého televizního pořadu a za herci velké plátno. Na něj se promítají texty, které představují internetové diskusní komentáře. Všechno běží live. Život Cow Boye i přes jeho smrt pokračuje. Z hořícího chlívku sousedé zachránili několik prasat, z nichž jedno přežilo. O několik stovek let později se z potomka onoho prasete, stane velká star reklamního průmyslu. Jenže ho přistihnou při souloži s neprasečí Miss Japonska. Pod záminkou hledání morálních a etických hranic člověka je Pig Boy poslán k soudu, ale samotný proces je natolik amorální a mimo hranice soudnosti, že se paradoxně divák odpoutává od problému fyzického spojení člověka a zvířete a je nucen přihlížet absurdnímu řízení plného manipulací a polopravd. Pig Boy je shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením a upálením (flashback z první části: otec se oběsil a syn se zapálil). Další oheň. Další smrt hlavního hrdiny, tentokrát zvířecího. -- III. ÚTĚK -- Žádný stolek, jeden mikrofon, jedna herečka. Na plátně krátký film představující omezené prasečí vidění. Svět pohledem prasete. Hlavní hrdinkou je prasnice, která v sobě opatrovává lidské potomky. O dalších pár stovek let později, lidé již nechovají prasata pro maso, ale jako přechodné mezistanice ještě nenarozených dětí. Zvíře se stává lidem matkou. Koloběh života je narušen, hierarchie přírody padá (tak jako prve morálka). Lidskému druhu se podařilo ponížit sebe sama skrze vlastní potřebu být druhem dokonalejším a vyšším. Zvířata jsou očipovaná a ovládá je Cloud, ve kterém je uložena databáze všeho, co prasnice potřebují k rození dětí. Zbytek (ne)potřebných informací byl vymazán. Prase nepotřebuje vědět, co znamená les, sova nebo nebe. Přesto jedna prasnice v sobě dokáže potlačit robota a začne cítit potřebu se osvobodit. Jako královna prchá ze své klece, s lidským životem v sobě. Nastává zrod nového života. Není to zvíře, ale asi to nebude ani člověk. REAKCE PUBLIKA EVA Text této hry mi přišel neinscenovatelný a přišlo mi, že si dali dramaturg i režisérka hrozně záležet, aby z toho udělali představení, které je koherentní a jasně čitelné. Hrozně mě překvapilo, co z toho udělali, ale moc se mi to líbilo. Když jsem to četla, tak jsem četla jiný text, než který jsem viděla a to mě bavilo. KAROLÍNA Připomnělo mi to českou i mezinárodní situaci, ať už jde o teroristy nebo o jinakost. Jde o to, že nám to vlastně nevadí, ale je tam to ALE a to mi přijde fajn. Líbí se mi pointa textu a rozdělení na tři části. Kdyby to bylo v jedné linii, asi by to nebylo tak zajímavé. Je to výpověď o nás v téhle společnosti. Není to jen jeden, ale jsou to řetězce různých názorů, které potřebují nějaký celek. Závěrečná část pro mě funguje jako vybalancování. 12/ 5 / LE TISK

7 PIG BOY (GWENDOLINE SOUBLIN) 12/ 5 / LE TISK

8 / REFLEXION / HOMO COCHONIENS BARBORA POKORNÁ [ traduction : JAN HRUBÝ ] La première esquisse théâtrale du festival, une triple histoire absurde, ne traite rien d autre que la manipulation de masses, la sottise et l arrogance humaines. Ce texte de Gwendoline Soublin, jeune auteure française, ne représente pas qu un replay du parcours d un homme, comme l indique le sous-titre, mais saisit l évolution de toute l espèce humaine. De manière dure, drôle, sensible aux événements actuels dans le monde, avec une capacité d appliquer des cas concrets au sein d une forme théâtrale et scénique d ensemble. Le drame est composé de trois histoires dont la structure du texte, mais aussi la poétique d ensemble sont très différentes. La pièce commence par l histoire concrète du destin tragique d un agriculteur breton, qui se suicide en raison du krach de l entreprise familiale, tout en incendiant la ferme et le bétail. La pièce continue par un procès dirigé par les médias et diffusé partout dans le monde qui finit par l exécution en direct, ainsi que par un monologue poétique d une truie enceinte de descendants humains. GWENDOLINE SOUBLIN PIG BOY Les thèmes principaux, qui sont la recherche de l animalité dans l homme et au contraire de l esprit humain dans l animal, l ascension des médias de masse et le transfert du pouvoir au monde virtuel, sont présenté au moyen d introduction successive de nouvelles couches de narration. Linda Dušková, la metteuse en scène de l esquisse, reprend ce principe et divise également le spectacle en trois parties. Dans chacune entre elles, elle respecte la poétique originale du texte et garde un équilibre entre les différentes émotions, qui mènent d une étrange grotesque jusqu au passage final à la fois délicat et impressionnant. La pièce est réussi au niveau de la mise en scène mais aussi de la dramaturgie. La structure souvent très compliquée et volontairement illisible du texte est parfaitement déchiffrée et présentée aux spectateurs sous une forme bien compréhensible. Le texte de Soublin reflète la surabondance informatique de notre époque, où on est confronté à des flux d informations venants d une multitude de directions, et arrive, justement au moyen d une structure atypique, de rendre compte de cette réalité. Par exemple la deuxième partie du drame est faite de trois colonnes de texte séparées, qui se chevauchent mutuellement. L espace en trois dimensions, celui de la scène, a permis d éviter une certaine platitude du texte écrit sur le papier, et grâce à la connexion de la parole à une projection du texte sur l écran, tout a été exprimé. -- I. COW BOY -- Trois tables forment un triangle. On entend le son d accordéon et la chanson tchèque Le était une fois dans l ouest. Une lumière orange, qui nous fait penser au soleil du sud et la frontière brûlante. La fumée. Trois acteurs, chacun à sa table. Deux actrices derrière, (Karla Hospodářská a Marie Švestková) TRADUCTION Petr Christov MISE EN SCÈNE Linda Dušková DRAMATURGE Lukáš Černý SCÉNOGRAPHE Jan Nečas AVEC Karla Hospodářská, Marie Švestková Antonín Týmal et Pavel Neškudla avec des pancartes d une naïveté enfantine. Cela semble d être tellement banal, et pourtant une vie en dépend. Le destin d un garçon ordinaire et campagnard (Pavel Neškudla), qui doit apprendre à ne pas vomir quand il tue un cochon l ouvrier du fumier Pig Boy. Pourtant il rêve de mettre des chaussures de cow-boy, fumer une cigarette sans filtre, bref, d être un Cow Boy. Toutes les décisions qu il a jamais fait dans sa vie avaient été prédéterminée déjà au moment où il a quitté le ventre de sa mère. On dit qu il y a toujours des options, mais lui, en tant que seul espoir de ses parents, ne peut pas décider sur son destin. Les filles avec leur pancartes sont inutiles. Car sa vie à lui se résume au nourrissage de cochons, leur vaccination, leur insémination et Miss France. L adolescence, le suicide de son père, la mort de sa mère. Le sens de la vie est toujours plus loin. La crise financière et puis une fin grandiose. Pig Boy peut finalement se faire appeler Cow Boy, puisqu il a arrivé à faire une décision lui-même. Un grand feu et tout disparaît. -- II. PROCÈS: ÉPISODE Deux tables de plus, dont quatre avec un microphone. À côté de la cinquième table, un cochon en peluche. Un cochon ne parle pas, donc il n a pas besoin de microphone. Cependant, s il va rester muet et ne va pas se défendre, c est qu il prépare la révolte contre les hommes. Un procès judiciaire comme une sorte de divertissement virtuel. Le jingle chiant d une mauvaise émission de télé, une grande toile derrière les acteurs. Sur la toile, les projections de textes, qui sont en fait les commentaires dans des discussions sur internet. Tout est en direct. La vie de Cow Boy continue malgré sa mort. Un cochon a survécu, grâce aux voisins, l incendie de la ferme. Quelques centaines d années plus tard, un descendant de ce cochon va devenir une star de publicité. Mais il se fait surprendre en faisant l amour avec la Miss de Japon, qui, elle, n est pas un cochon. Sous le prétexte de la recherche de nouvelles règles morales et étiques de l homme, Pig Boy est appelé devant un tribunal. Or, ce procès est en soi tellement amoral et hors des limites du bon sens, que le spectateur se détache du problème du rapport entre l homme et l animal, et il est témoin d un procès absurde, plein de manipulation et de mensonges. Pig Boy est condamné à mort, il sera pendu et brûlé à la fois (flashback : dans la première partie, le père s est pendu et le fils s est suicidé en se brûlant). Encore un grand feu. Encore la mort du protagoniste principal, cette fois-ci un animal. -- III. FUITE -- Pas de table, un microphone, une actrice. Sur l écran, un film court présentant le fait que les cochons ont la vue limitée. Le monde vu par un cochon. La héroïne est une truie, enceinte des enfants humains. Car quelques centaines d années plus tard, les hommes n élèvent plus des cochons pour la viande, mais comme des stations intermédiaires de grossesse, où on dépose ses enfants. L animal devient la mère de l homme. Le cycle de la vie est perturbé, la hiérarchie naturelle tombe comme la morale avant elle. L espèce humaine a réussi de se humilier elle-même, par son désir d être supérieure aux autres espèces. Les animaux ont des puces électroniques et sont dirigés par un «Cloud», qui possède toutes les informations dont la truie a besoin pour la reproduction. Les informations inutiles ont été effacées. Un cochon n a pas besoin de savoir ce qu est une forêt, une chouette ou un ciel. Mais une truie ressens l envie de nier le robot en elle, de de devenir libre. Comme une reine elle quitte sa cage avec la vie humaine à l intérieur d elle. La genèse d une nouvelle vie. Ce n est pas un animal, mais ça ne sera probablement pas non plus un homme. RÉFLEXIONS DU PUBLIC EVA Le texte me paraissait irréalisable, mais la metteuse en scène et le dramaturge ont pris beaucoup de soin à en faire un spectacle cohérent et lisible. Cela m a beaucoup surpris et j ai beaucoup aimé. Quand j ai lu le texte c était vraiment autre chose que ce que je viens de voir, je trouvais ça amusant. KAROLÍNA Cette pièce m a rappelé la situation politique en Tchéquie et dans le monde, que ça soit le terrorisme ou la question de diversité. J ai bien aimé la fin du texte et la division en trois parties, sinon ce serait moins intéressant. C est un témoignage sur nous dans la société. Des chaînes d opinions qui ont besoin d un ensemble. La dernière partie a joué le rôle de l équilibrage. 12/ 5 / LE TISK

9 TŘI OTÁZKY / TROIS QUESTIONS PIG BOY [ autor / auteur : Gwendoline Soublin ] Dáváte v divadle přednost spíše formě nebo tématu a sdělení? Ani jedno ani druhé, nýbrž obojí zároveň! Forma a obsah jsou pro mne úzce spjaty. Obsah vyjadřuje formu a forma vyjadřuje obsah. Snažím se vždy koncipovat své texty jako krajiny utvořené ze slov a struktur, krajiny ve kterých také vládne určité počasí. Divadelní hra je světěm kterému je nutné věnovat své tělo, určitý slovník a způsob tázání se. Bez toho by diskurz a myšlenky převážily nad fikcí. Ale nejsem tu proto abych dělala politiku, nýbrž právě proto abych pokládala otázky. Skromným, ale silyným způsobem vyprávět, alespoň doufám, příběhy které můžou lidé sdílet. Čím je pro vás divadlo a čím si myslíte, že by mělo/mohlo být pro společnost? Místem pro sdružování se. Sním o divadle, ve kterém by se mohli ve stejném prostoru sejít lidé různých horizontů, věků, pohlaví... Měli bychom vést boj za diverzitu a silnější reprezentaci menšin na jevištích. Kdyby bylo divadlo více inkluzivní, a to je přesně to co si přeji, stalo by se pro mne místem opravdové a silné utopie, velkorysosti a občanské angažovanosti. Místem příběhů. Je něco, co vás na divadle/tvůrcích/divácích dokáže zaručeně vytočit? Nesnáším všechny formy cynismu. A divadlo někdy takové umí být. Ne vždy (naštěstí!), ale když se to stane, jednoznačně to odmítám. Postavit se před umělecké dílo, ať už divadelní, filmové, výtvarné atd., to už je samo o sobě gesto empatie. Snaha o porozumění, zvědavost. Bez tohoto nezbývá než arogance, jistá forma pohrdání. Jít do divadla abyste mohli něčím pohrdat, k čemu je to dobré? Proč tam raději nejít změnit svůj pohled na věci? Zbavit se předsudků? Lépe rozumět světu a lidem, kteří nás obklopují? Ve finále jde o to, stát se trochu lepším člověkěm, i když riskujete, že vás lidé budou považovat za naivku. En théâtre privilégiez-vous plutôt la forme ou le thème/le message à faire passer? Ni l un ni l autre, mais les deux ensemble! La forme et le fond sont pour moi intrinsèquement liés. Le fond raconte la forme, et la forme dit le fond. J essaye toujours de penser mes textes comme des paysages, façonnés par des mots, des structures, une météo. Une pièce de théâtre est un monde auquel il faut offrir des corps, un vocabulaire et des interrogations. Sans cela, le discours et les idées prendraient le dessus sur la fiction. Or je ne suis pas là pour faire de la politique, mais bien pour poser des questions. Raconter modestement, fortement, je l espère, des histoires partageables. Qu est-ce que le théâtre pour vous, qu est-ce qu il pourrait/devrait être pour la société? Un lieu de rassemblement. Je rêverais d un théâtre qui puisse réunir dans un même espace des gens d horizons différents, d âges variés, de sexes mélangés... Il y a là un combat à mener du côté de la diversité et d une meilleure représentativité sur les plateaux. Si le théâtre était plus inclusif, et c est ce que je souhaite, il deviendrait pour moi le lieu d une vraie et forte utopie, généreuse et citoyenne. Un lieu d histoire(s). Y-a-t-il quelque chose qui arrive à coup sûr à vous agacer dans le milieu théâtral/sur les créateurs/les spectateurs? Je hais toute forme de cynisme. Et le théâtre peut l être, parfois. Pas toujours (heureusement!), mais quand cela arrive, je le rejette en bloc. Aller au devant d une oeuvre d art, qu elle soit théâtrale, cinématographique, picturale, etc., c est déjà faire acte d empathie. C est essayer de comprendre. D avoir la curiosité de. Sans cela, il ne reste que l arrogance, il ne reste qu une forme de mépris. Aller au théâtre pour mépriser, à quoi bon? Pourquoi ne pas y aller plutôt pour se déplacer un peu? Pour se défaire de nos a priori? Pour comprendre un peu mieux le monde qui nous entoure, et tous les gens qui vont avec. Pour être un peu meilleur, je crois, finalement, au risque de passer pour une ravie de la crèche. [ režie / mise en scène : Linda Dušková] Dáváte v divadle přednost spíše formě nebo tématu a sdělení? Myslím, že každý režisér se během přípravy a zkoušení snaží najít formu, která bude co nejpřesněji odpovídat obsahu a sdělení, o které mu jde. Pro mě je nemyslitelné tyto dvě věci oddělit. Když začínám nad nějakou hrou nebo tématem přemýšlet, rozvíjí se mi v hlavě dramaturgický koncept zároveň s jevištní podobou, a tedy s formou, která mu odpovídá. Jde to ruku v ruce a jedna věc posunuje druhou, divadlo je podle mě hodně organická práce a všechny jeho části jsou neustále propustné. Čím je pro vás divadlo a čím si myslíte, že by mělo/mohlo být pro společnost? Divadlo je pro mě práce. A mám štěstí, že mám práci, která mě strašně baví a přijde mi smysluplná. Zároveň ale lidi, co dělají divadlo, většinou nemají moc na výběr. Zkusila jsem v životě několikrát dělat nějakou jinou práci, ale divadlo je dost návyková záležitost, myslím, že to je na celý život. Umění patří mezi primární lidské potřeby. Je něco, co vás na divadle/tvůrcích/divácích dokáže zaručeně vytočit? Je toho spoustu. Jako v každé jiné práci. Nejvíc mě ale rozčiluje, když se občas při zkoušení automaticky předpokládá, že má režisér dopředu odpověď úplně na všechno. Jsou věci, které dlouho dobu nevím a režíruju právě proto, abych na ně našla odpověď. Rozčílit mě tedy dokáže, když při práci chybí dialog a někdo třeba chce jenom splnit to, co chci já. To mě nebaví, vyhledávám přímou konfrontaci a potřebuju být s kolegy v neustálém aktivním dialogu. Většinou to tak ale je, protože spolupracuji s lidmi, kteří to vidí stejně. En théâtre privilégiez-vous plutôt la forme ou le thème/le message à faire passer? Je pense que chaque metteur en scène essaye de trouver, pendant le temps de préparation et de répétition, une forme qui correspond le plus au contenu et au message qu il veut faire passer. Pour moi il est impensable de séparer ces deux choses. Quand je commence à réfléchir sur une pièce ou un thème, un concept dramaturgique naît déjà dans ma tête en même temps que la forme scénique qui lui correspond. Ces deux choses vont main dans la main, l une fait avancer l autre. Le théâtre, c est un travail très organique, à mon avis, et toutes ses composantes sont toujours perméables. Qu est-ce que le théâtre pour vous, qu est-ce qu il pourrait/devrait être pour la société? Le théâtre, c est du travail pour moi. J ai de la chance d avoir un travail qui me plaît extrêmement, et que je trouve plein du sens. Cependant, les gens qui font du théâtre n ont souvent pas beaucoup de choix. J avais essayé plusieurs fois dans ma vie de faire un autre travail, mais le théâtre crée vraiment une addiction très forte, pour tout une vie. L art fait partie des besoins vitaux pour l homme. Y-a-t-il quelque chose qui arrive à coup sûr à vous agacer dans le milieu théâtral/sur les créateurs/les spectateurs? Il y a beaucoup de choses. Comme dans tous les milieux de travail. Mais ce qui m agace le plus, c est qu on attend souvent, pendant les répétitions, que le metteur en scène aie des réponses à absolument tout. Il y a des choses que je ne sais pas pendant longtemps, je suis metteuse en scène justement pour trouver des réponses. Cela peut donc m énerver, quand il n y a pas de dialogue et certains ne veulent qu accomplir mes instructions. Cela ne m amuse pas, je recherche une confrontation directe, j ai besoin d être toujours en dialogue actif avec mes collègues. Mais la plupart du temps ça se passe bien, car je travaille avec des gens qui partagent cette vision. 12/ 5 / LE TISK

10 FESTIVALOVÝ TÝM / ÉQUIPE DU FESTIVAL Natálie Preslová, Linda Dušková, Linda Šilarová, Eva Orcígrová, Ondřej Roubínek, Michal Zahálka, Zdeňka Valečková, Tereza Kozubíková a Kristýna Matolínová GRAPHIC DESIGN / PHOTO Barbora Sléhová / Karel Žižka REDAKCE / RÉDACTION Nicol Škvarová, Barbora Pokorná, Anežka Bednářová, Kristýna Mazánková, Veronika Holečková, Lukáš Křížek a KDV FF UK ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ / REMERCIEMENT SPÉCIAL Petr Christov, Katedra divadelní vědy FF UK PROGRAM / PROGRAMME ČTVRTEK / JEUDI 10/5 19h00 - Joe Cave : Mixtape (Degustace) HALA 23 20h00 - Pierre Meunier : Kredenc na živo / Buffet à vif (Banket) HALA 30 PÁTEK / VENDREDI 11/5 15h00 - Workshop Kreativní Evropa / Workshop Creative Europe (Ántré) KAVÁRNA PATRO / CAFÉ 18h00 - Ilustrátorský battle / Battle d illustrateurs (Degustace) DVOREK / EXTÉRIEUR 20h00 - Gwendoline Soublin : PIG BOY (Banket) HALA 30 21h00 - Joe Cave : Koncert / Concert (Degustace) SOBOTA / SAMEDI 12/5 16h00 - Necudné jednohubky /Mises es bouche impudiques (Degustace) HALA 23 18h00 - Joseph Danan : Dobrodružství Aurena, malého sériového vraha / Les aventures d Auren, le petit serial killer (Banket) HALA 30 20h00 - Hédi Tillette de Clermont - Tonnerre : Strach(y) / Peur(s) (Banket) HALA 30 21h00 - Joe Cave : DJ set (Degustace) NEDĚLE / DIMANCHE 13/5 14h00 - Diskuze - Textoterapie / Discussion - Textotherapie (Degustace) DVOREK / EXTÉRIEUR 16h00 - Brutální jednohubky / Mises en bouche brutales (Degustace) HALA 23 17h00 - CZ / FR drama (Degustace) KAVÁRNA PATRO/CAFÉ facebook.com/sneztuzabu facebook.com/faisunsautaprague facebook.com/divedovenablogu PROGRAM DEGUSTACE A ÁNTRÉ - ZDARMA Vstupenky : 220 Kč / 180 Kč / 120 Kč / 100 Kč v předprodeji na GOOUT.cz Zvýhodněné vstupenky za 50 Kč pro studenty uměleckých oborů, translatologie FF UK a držitele karty IF PASS. Slevu lze uplatnit pouze na pokladně Studia ALTA. Festival Sněz tu žábu seznamuje české publikum s tendencemi současného francouzského divadla skrze inscenace a texty, které mají potenciál oslovit české diváky a divadelníky. Vytváříme prostor určený k setkávání a interakcím mezi francouzskou a českou kulturou. Všechny akce, které se v rámci festivalu odehrají, budou kompletně tlumočeny, a tedy přístupné v českém i francouzském jazyce. ENTRÉE AU PROGRAMME DEGUSTACE ET ÁNTRÉ EST LIBRE Billets : 220 CZK / 180 CZK / 120 CZK / 100 CZK en vente sur GOOUT.cz Le tarif pour les étudiants de l art et les visiteurs munis d un IF pass est 50 CZK. Le festival Mange ta grenouille fait connaître au public tchèque les tendances du théâtre français contemporain au moyen de mises en scène et de textes ayant le potentiel d intéresser les spectateurs et les professionnels tchèques. Nous créons un espace destiné aux rencontres et interactions entre la culture française et la culture tchèque.tous les événements qui se dérouleront dans le cadre du festival seront entièrement interprétés, et seront donc accessibles en langue tchèque et en langue française. 18h00 - Laureline Le Bris-Cep : Všichni živí / Pourtant personne n est mort (Banket) HALA 30 20h00 - Damien Gabriac : Kasovní trhák / BOX OFFICE (Banket) HALA 30 21h00 - Joe Cave : DJ set (Degustace) 12/ 5 / LE TISK