ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ UNIVERZITY OBRANY HISTORIE A SOUČASNOST VYSOKOŠKOLSKÉ PŘÍPRAVY CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ

Transkript

1 ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ UNIVERZITY OBRANY HISTORIE A SOUČASNOST VYSOKOŠKOLSKÉ PŘÍPRAVY CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ VYŠKOV 2009

2 PUBLIKACE K 5. VÝROČÍ VZNIKU ÚSTAVU Úvodní slovo ředitele ústavu Historie vzdělávání chemiků ve Vyškově Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení Dosažené výsledky Přílohy

3 Touto cestou bychom chtěli poděkovat plk. v. v. Ing. Janu LAČŇÁKOVI, CSc. a plk. v. v. doc. Ing. Janu ŠTĚTINOVI, CSc. za pomoc a poskytnutí cenných informací, které umožnily zpracování této publikace. 2

4 Úvodní slovo ředitele ústavu Od 1. září 2004 působí v rámci Univerzity obrany Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení dislokovaný ve Vyškově. Vznik tohoto vysokoškolského ústavu byl a je odrazem specializace Armády České republiky na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení s vazbou na mezinárodní závazky ČR v téže oblasti, a současně i uznáním dosažených výsledků dlouhodobé orientace na tuto oblast vzdělávání a výzkumu. Ústav OPZHN si tedy v roce 2009 připomíná 5. výročí svého vzniku. Pětileté trvání ústavu je velmi krátkou dobou v dlouhém období devadesáti let existence plynové služby a chemického vojska, nicméně navazuje na tradici chemických kateder jako svých předchůdkyň působících ve Vyškově. Historie je vždy potenciálem kvality přítomnosti a rozvoje budoucnosti, proto není na škodu si čas od času připomenout své kořeny. Zdroje úspěchů chemického vojska Armády České republiky bylo možno vždy spatřovat především v promyšlené a cílevědomé přípravě lidí. Vysokoškolské vojenské chemické vzdělání, všeobecná technická dovednost a zkušenosti z výcviku s otravnými a radioaktivními látkami jsou ty přednosti, které dělají dobré jméno chemickému vojsku doma i v zahraničí. Technické vzdělání a zkušenosti z výcviku jsou základním předpokladem vysoké kreativity a flexibility velitelů a specialistů CHV, jejich schopnosti překonávat neočekávané problémy a vědět si rady i v případech, se kterými žádný předpis či manuál nepočítá. Tyto schopnosti byly vždy založeny na kvalitním systému vysokoškolské přípravy zejména důstojnického sboru a na vytvoření vlastní vědecko-výzkumné a vývojové základny. V oboru OPZHN se dá směle hovořit o vlastní autentické české vzdělávací a výzkumně-vývojové škole. Za více jak čtyřicet let existence vojenských chemických vzdělávacích institucí působilo ve Vyškově několik desítek graduovaných a své práci oddaných pedagogů a nadaných vědecko-výzkumných pracovníků, kteří se zasloužili o přípravu několika generací vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro chemické vojsko, tehdejší Civilní ochranu, dnešní integrovaný záchranný systém i ostatní orgány státní správy. Stejně tak se zasloužili i o rozvoj a modernizaci přístrojové techniky a materiálu chemického vojska AČR. Tato účelová publikace je věnována všem, kteří se podíleli na činnosti vyškovských chemických kateder, na jejichž bázi mohl Ústav OPZHN vzniknout, stejně jako těm, kteří u jeho zrodu stáli nebo v současnosti připravují nové vysokoškolsky kvalifikované příslušníky chemického vojska AČR. Mnozí z nich jsou přispěvatelé a zpracovatelé tohoto materiálu, za což jim patří dík. Našemu ústavu přeji do dalších let mnoho úspěchů ve všech oblastech jeho činnosti, mnoho skvělých pedagogů a talentovaných studentů. Zejména mu přeji, aby byl i nadále nejen místem, odkud budou do praxe odcházet kvalitně připravení absolventi studijního oboru vojenská chemie, ale také místem, kam se budou rádi v průběhu své profesionální služby vracet ať již pro radu, nebo pro dobré lidské slovo. plk. prof. Ing. Dušan VIČAR, CSc. 3

5 1 HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ 1.1 Předchůdci Ústavu OPZHN Ústav OPZHN Univerzity obrany ve své pedagogické a vědecké působnosti navazuje na bohatou a dlouhou historii přípravy velitelů a specialistů chemického vojska ve Vyškově, kterou lze vysledovat zpětně až do roku V tomto roce byla prezidentem republiky zřízena Velitelsko-organizátorská fakulta jako součást brněnské Vojenské akademie Antonína Zápotockého (VAAZ). Součástí fakulty byla i katedra chemie a OPZHN, která byla členěna do tří skupin skupina chemie, skupina jaderných a chemických zbraní, skupina taktiky chemického vojska a OPZHN. Chemie byla zkouškovým předmětem pro všechny posluchače v prvním studijním ročníku. Obsah byl zaměřen s ohledem na studijní obory a v zásadě se členil podle oblastí významných pro armádu chemické zdroje elektrické energie, pohonné hmoty a maziva, základy výbušnin, otravné látky a jejich odmořování apod. Předmět chemie končil v 1. studijním ročníku zkouškou. Skupina jaderných a chemických zbraní vyučovala předmět teoretické základy ZHN a ochrany, který zahrnoval zejména teoretické a technické poznatky v oblasti ZHN a ochrany proti nim. Po ročních zkušenostech byl obsah výuky přepracován a předmět přejmenován na základy ZHN a ochrany. Skupina taktiky chemického vojska a OPZHN zajišťovala výuku chemického zabezpečení a OPZHN v rámci taktické přípravy druhů vojsk. V roce 1971 byla na akademii zahájena výuka v dvouleté důstojnické škole (DDŠ), kterou zabezpečovaly i skupiny katedry chemie a ochrany proti ZHN. V roce 1972 byly v souvislosti s reorganizací vojenského školství na tehdejší Vysoké vojenské škole pozemního vojska hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše (VVŠ PV OJ) ve Vyškově nově založeny katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství a katedra taktiky a bojového použití chemického vojska. Katedry byly složeny z personálu původní katedry a byly doplněny učiteli příchozími z Brna (VAAZ) a od útvarů a zařízení chemického vojska (CHV). Katedry převzaly vysokoškolskou přípravu specialistů chemického vojska a navázaly tak na vojensko-chemickou specializaci Vojenské akademie v Brně, která tam probíhala od roku 1951 až do roku 1977, kdy byli vyřazeni poslední studenti pětiletého studia. Odborná kontinuita přípravy vysokoškolsky vzdělaných specialistů v oboru vojenská chemie byla zabezpečena vedle převzetí a přepracování učební dokumentace dosavadního pětiletého studia i příchodem řady zkušených pedagogů z Vojenské akademie v Brně. Vlastní výuka probíhala současně s budováním učební a výcvikové základny v improvizovaných podmínkách původní zástavby areálu dřívějšího Vyššího vojenského učiliště (VVU), později VVU kpt. Otakara Jaroše a posléze první fakulty Vojenské akademie v Brně. Katedra byla dislokována ve staré zástavbě kasáren v budovách 45 a 27, které však pro práci chemiků příliš nevyhovovaly. Během krátké doby byly proto vybudovány další chemické laboratoře s rozvody plynu, posluchárna pro chemiky, knihovna a centrální vytápění budovy 45. Také ostatní budovy byly rekonstruovány a upraveny pro potřeby výuky 4

6 chemické specializace. Za plného stavebního provozu byla připravována výuka nových odborných předmětů a zabezpečováno materiálně-technické vybavení katedry chemikáliemi, laboratorním sklem a později i knihami a časopisy z VAAZ Brno. Katedra se podílela také na výuce chemie u nechemických oborů akademie a u DDŠ. Katedra byla tvořena dvěma skupinami. Skupina všeobecné chemie zajišťovala výuku chemie u všech oborů studia na VVŠ PV OJ a rovněž zahájila výuku chemických disciplín (anorganická, organická, analytická a fyzikální chemie, chemické inženýrství a chemická technologie) u oboru vojensko-inženýrského, vojenská chemie. Skupina chemického inženýrství a chemické specializace (po roce přejmenovaná na skupinu obecné a speciální chemie) uskutečňovala výuku zejména vojensko-odborných předmětů profilujících velitele jednotek chemického vojska (otravné látky zemí NATO a vojenská toxikologie, dozimetrie, chemické zbraně, speciální očista, radioelektronika, fyzikální základy jaderných zbraní apod.). Počáteční obtíže byly díky společnému úsilí a nadšení brzy zdárně překonány. Katedra si začala vytvářet významnou pozici nejen ve škole. Koncem roku 1979 byla katedra přestěhována do nových budov s prostornými moderními učebnami a laboratořemi. V průběhu dalšího období katedra přesídlila na 5. podlaží bloku kateder I (BK-I) a nakonec již natrvalo na 1. podlaží bloku kateder II (BK-II). V rámci realizace změn v organizaci VVŠ PV byly v roce 1979 zřízeny fakulty. Na Fakultě druhů vojsk působila katedra taktiky a bojového použití chemického vojska (K-22) s náčelníkem katedry plk. Ing. Tomášem Dvořákem, CSc., a katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství (K-23), jejímž náčelníkem byl plk. prof. Ing. František Přikryl, CSc. Katedry realizovaly vysokoškolskou výuku vojensko-chemického směru. Katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství byla dále tvořena skupinou chemického inženýrství a chemické specializace (plk. doc. Ing. Jan Štětina, CSc. od roku 1981 mjr. Ing. Emil Halámek, CSc.), skupinou jaderných zbraní (plk. doc. Ing. Anton Pijak, CSc.) a skupinou obecné chemie (plk. doc. Ing. Zdeněk Karpíšek, CSc.). Katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství poskytovala v té době úplné vysokoškolské odborné vzdělání. Katedra taktiky a bojového použití chemického vojska doplňovala a formálně završovala vojensko-odbornou přípravu absolventa vojenské chemie. Správa chemického vojska vyvinula účinnou snahu o vytvoření jedné profilové katedry pro specializaci vojenské chemie. Tato skutečnost byla realizována v rámci reorganizace VVŠ PV v roce 1983, která zahrnovala vznik Fakulty motostřeleckého vojska, Fakulty tankového vojska, Fakulty týlového a technického zabezpečení a vznik celoškolských kateder. Přiřazením skupiny taktiky chemického vojska ke katedře všeobecné a speciální chemie na Fakultě druhů vojsk vznikla katedra chemického vojska a speciální chemie (K- 32). Katedra převzala odbornou garanci za přípravu specializace vojenská chemie. Jako celoškolská katedra se vyčlenila katedra OPZHN (K-9), zabezpečující výuku tohoto předmětu u ostatních studijních oborů všech fakult. V organizační struktuře katedry chemického vojska a speciální chemie bylo od počátku začleněno pět předmětových skupin, které se podílely na profilaci absolventů ve 5

7 studijním oboru vojensko-inženýrském, vojenská chemie. Předměty obecné a speciální chemie vyučovali pedagogové skupiny obecné chemie (plk. doc. Ing. Anton Pijak, CSc.) a skupiny jaderných a chemických zbraní (pplk. doc. Ing. Emil Halámek, CSc., pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc.). Přípravu pro výkon velitelských funkcí zabezpečovaly skupiny taktiky a bojového použití chemického vojska (mjr. Ing. Pavel Zahradníček, CSc., pplk. Ing. Arnošt Vraný, plk. Ing. Jiří Pospíšil, pplk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc.) a chemického materiálního a technického zabezpečení (pplk. Ing. Ladislav Šuta, pplk. Ing. Dušan Vičar, CSc.). Poslední skupina realizovala výuku chemie pro odbornosti ostatních fakult (plk. doc. Ing. Jan Štětina, plk. doc. Ing. Jaromír Bár, CSc.). V roce 1990 převzal velení na katedře pplk. doc. Ing. Emil Halámek, CSc. V souvislosti s reorganizací školy a s přechodem na nový typ bakalářského studia byly zrušeny celoškolské katedry a katedra OPZHN byla v průběhu letního semestru školního roku 1992/1993 včleněna do stávající katedry chemického vojska a speciální chemie. Katedra prošla výraznou reorganizací spojenou s odchodem mnoha pedagogických pracovníků a redukcí počtu předmětových skupin. Skupina chemického inženýrství (doc. RNDr. Josef Dolínek, CSc., Ing. Josef Navrátil, CSc.) zabezpečovala výuku základních chemických disciplín, jako je obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, analytická chemie, jaderná chemie a chemická technologie u vysokoškolského studia, a také u středoškolského studia v předmětech chemie, chemická technologie, chemické laboratorní cvičení, analytická chemie. Tyto disciplíny byly studentům vojensko-chemické odbornosti přednášeny v obdobném rozsahu jako na jiných civilních vysokých školách chemického zaměření. Po jejich absolvování získávali studenti základní teoretickou úroveň chemických vědomostí doplněnou o experimentální laboratorní zručnost, jež jsou pak nezbytné při studiu specializačních předmětů. Značná obsahová totožnost vyučovaných předmětů s předměty vyučovanými v civilních školách vytvářela u absolventů zásadní předpoklady pro adaptabilitu v občanském životě po ukončení vojenské kariéry a také odborné předpoklady pro zařazení absolventů na technické funkce nebo přímo do výzkumu. Skupina ZHN a ochrany proti nim (navazovala na skupinu jaderných a chemických zbraní a skupinu speciální chemie a dozimetrie pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc., mjr. Ing. Petr Sládek, CSc.) zabezpečovala přípravu studentů v předmětech vojenské odborné specializace, a navazovala na vědomosti získané studiem disciplín obecné chemie. Předmětem studia byla problematika chemických zbraní, otravných látek a dalších vojensky významných toxických sloučenin a vybrané kapitoly z toxikologie. Studenti získávali nezbytné teoretické znalosti v oboru jaderných zbraní a jaderných energetických zařízení, dozimetrie ionizujícího záření. Byly řešeny otázky dekontaminace a ochrany před účinky jaderných a chemických zbraní. Studenti absolvovali řadu praktických cvičení ve speciálních laboratořích, kde si ověřovali závěry teoretické přípravy a testovali chemický materiál a zařízení. Celý komplex vojensko-odborných předmětů specializace vytvářel předpoklady pro završení ucelené přípravy vojenského profesionála chemické specializace. Tato skupina v nové organizační podobě plnila funkci bývalé katedry OPZHN (K-9), tzn., že zabezpečovala výuku předmětu OPZHN u všech specializací a systémů studia na VVŠ PV a ŠDZ i VSŠ. Vědeckopedagogický tým skupiny se výrazně podílel na přípravě nových vědeckých pracovníků 6

8 v rezortu obrany i mimo něj. Skupina zabezpečovala rovněž zkušebnictví prostředků chemického průzkumu a kontroly pro Armádu České republiky. Skupina taktiky a bojového použití chemického vojska (pplk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc.) v průběhu vyučovaných předmětů završovala práci svých kolegů při přípravě vojenského profesionála. Na technické předměty navazovalo studium předmětu výzbroj chemického vojska. Zde byly materializovány teoretické poznatky o problematice detekce škodlivin, radioaktivního záření, dekontaminace a řady dalších oblastí. Studenti se v tomto předmětu učili ovládat speciální systémy, kterými jsou vybaveny jednotky a útvary chemického vojska. Bez nadsázky lze říci, že dominantní postavení mezi vyučovanými předměty zaujímala taktika a bojové použití chemického vojska. Studenti zde byli vedeni k samostatnému tvůrčímu řešení praktických problémů v práci velitele jednotky chemického vojska při plnění odborných úkolů. Cílevědomě byla pěstována jejich schopnost analyzovat situaci, hodnotit její důležité aspekty a vyvozovat závěry potřebné k rozhodování. Osvojili si schopnost seznámit podřízené odpovídající formou s přijatým rozhodnutím. Měli možnost ověřit si v praxi důsledky svých rozhodnutí a následně optimalizovat svoji velitelskou práci. Příprava velitele se pochopitelně neprováděla pouze teoreticky. Studenti museli být schopni velet svým jednotkám v nejrůznějších podmínkách. Proto v souladu se stanovenými cíli přípravy opouštěli pohodlné a dobře vybavené učebny a učili se plánovat a organizovat boj a jeho chemické zabezpečení na plastických stolech a zdokonalovali se na speciálních trenažérech, aby v závěru každého tematického bloku prokázali schopnost plnit úkoly se skutečnou bojovou technikou v reálném terénu výcvikového prostoru. Po provedené dílčí reorganizaci školy a následujících konkurzních řízeních byla katedra chemického vojska a speciální chemie k ustavena prakticky zcela nově. V této době byla řada vojáků z povolání nucena ukončit služební poměr a část z nich pokračovala v práci na katedře jako občanští pracovníci. V roce 1995 byla Fakulta druhů vojsk včleněna do Fakulty řízení vojenských systémů a katedra s nezměněným názvem přečíslována na K-15. Část pracovníků odešla na nově zřízené Výcvikové a školicí centrum a část přešla na Fakultu ekonomiky obrany státu. V průběhu dalšího období podléhala katedra v závislosti na změnách studijních programů neustálým personálním změnám, které vedly k průběžnému odchodu nejen zkušených pedagogů, ale také bohužel i mladých učitelů. Tato skutečnost byla vyvolána zejména potřebou zabezpečení akreditace studijní dokumentace kvalifikovaným personálem, zejména profesory, docenty a nositeli vědeckých hodností. Počet pracovníku katedry se neustále snižoval, až v roce 2002 dosáhl počtu 13, z čehož bylo 9 pedagogů, přičemž dva z nich dlouhodobě zastávali funkce prorektorů nebo proděkanů. Zásadní změnu přinesl rok 2003, kdy se v rámci přípravy na sloučení vysokých vojenských škol spojily fakulty VVŠ PV Fakulta řízení vojenských systémů a Fakulta ekonomiky obrany státu do Fakulty ekonomiky a managementu. Katedra chemického vojska a speciální chemie se vyčlenila mimo strukturu fakulty za vzniku organizačního jádra Ústavu NBC. Uvedená skutečnost podtrhla význam a podíl katedry v naplňování ambicí AČR a ČR 7

9 v oblasti OPZHN v rámci NATO. Vznik organizačního jádra byl zásadním krokem ke vzniku Ústavu OPZHN UO. 1.2 Výuka studentů chemické specializace Hlavní náplní pedagogické činnosti pracovníků kateder byla samozřejmě vysokoškolská výuka studentů chemické specializace, která se v závislosti na vývoji systému vojenského školství ve Vyškově poměrně dynamicky měnila. Změnám systému přípravy nutně podléhaly i změny v učebních systémech a s nimi souvisejících studijních plánech. Relativně nejstabilnější bylo období výuky v oboru vojensko-inženýrském, vojenská chemie, které trvalo od roku 1973 až do roku Obsah výuky samozřejmě podléhal změnám vyvolaným požadavky velení chemického vojska na připravenost a schopnosti absolventů vykonávat základní funkce u jednotek chemického vojska, ale úpravy byly pouze dílčího charakteru. Vlastní vysokoškolská příprava studentů byla zahájena v roce 1973 ve čtyřletém vojensko-inženýrském studijním oboru vojenská chemie. Tato forma studia pokračovala nepřetržitě až do roku Vedle čtyřletého studia určeného převážně pro občanskou mládež (od roku 1979 také pro absolventy VSOŠ vojáky z povolání bez praxe) bylo v sedmdesátých letech organizováno i několik běhů tříletého vysokoškolského studia pro vojáky s praxí. Čtyřletý systém studia byl ukončen v akademickém roce 1993/1994 vyřazením posledních absolventů oboru vojensko-inženýrského, vojenská chemie. Ve smyslu nového zákona o vysokých školách byl od akademického roku 1991/1992 zahájen nový, dvoustupňový systém vzdělávání. Byly upraveny studijní programy všech oborů vyučovaných na VVŠ PV, přičemž obsah studia byl rozdělen do dvou částí, do bakalářského a magisterského stupně studia. Současně se přešlo na prezenční a kombinovanou formu studia. Velením AČR bylo rozhodnuto, že absolventi bakalářského studia musí před nástupem na magisterské studium absolvovat nejméně dvouletou praxi u vojsk. Tento požadavek společně s rozdělením studia do dvou stupňů vyvolal nutnost časového a obsahového okleštění výuky obecných chemických předmětů, některé předměty specializace byly potom vyučovány v obou stupních studia s rozdílnou úrovní teoretického poznání. Studium v bakalářském stupni bylo zaměřeno na získání potřebných znalostí k výkonu nástupních funkcí u chemického vojska a magisterský stupeň byl zaměřen na širší teoretické poznání problematiky ochrany proti ZHN. Studijní obor byl přejmenován na obor vojenská chemie. V roce 1993 byla zahájena výuka v pětiletém oboru vojenská chemie chemické odbornosti pro logistiku, který však měl dobu trvání dvou ročníků a měl pouze 2 absolventy. Současně byli vyřazeni první absolventi bakalářského studia oboru vojenská chemie. V roce 1995 došlo k dalším změnám ve struktuře VVŠ PV, které se bytostně dotkly také katedry chemického vojska a speciální chemie. Fakulta druhů vojsk byla začleněna do Fakulty řízení vojenských systémů a v rámci programu Teorie řízení a bojového použití jednotek pozemního vojska byl nově akreditován studijní obor velitel chemických jednotek manažer. Lze říci, že tato skutečnost dlouhodobě ovlivnila kvalitu přípravy studentů chemické 8

10 specializace, neboť došlo k výraznému snížení podílu základních chemických disciplín ve studijním plánu. Tento trend byl trvalý a byl rozhodující příčinou stagnace odborné úrovně studentů chemické specializace. Učební dokumentace byla sice v letech 1997 a 2001 upravována, přesto se nepodařilo zvrátit přípravu vojenských chemiků do potřebné a požadované podoby. V rámci přípravy na transformaci vojenských vysokých škol vznikla ve Vyškově v roce 2003 Fakulta ekonomiky a managementu, na které byl akreditován nový studijní programu Ekonomika a management. Program byl členěn na obory ekonomika obrany státu a vojenský management. Obory se dále členily na moduly a součástí oboru vojenský management se stal společný modul velitel druhů vojsk (dělostřelecký, chemický, ženijní), po roce byl rozdělen na odbornosti a vznikl modul velitel chemických jednotek. Důsledkem těchto změn a úprav bylo další snížení hodinové dotace na základní chemické disciplíny a jejich degradace do podoby nepovinně volitelných předmětů, což neumožňovalo vytvořit u studentů potřebné teoretické znalosti ke zvládnutí problematiky ochrany proti zbraním hromadného ničení. Poslední studenti prezenční formy bakalářského studia byli vyřazeni v červenci V magisterském studiu dobíhá studium v prezenční i kombinované formě studia. Široký záběr pedagogických úkolů kateder byl dán nejen velkým počtem vyučovaných předmětů, např. jen v bakalářském studiu oboru vojenská chemie to bylo 17 předmětů, výukou předmětu OPZHN vyučovaného u ostatních specializací, ale také počtem systémů (forem) výuky, které zabezpečovaly. Katedry v průběhu své činnosti zabezpečovaly výuku nejenom vysokoškolských studentů, ale také postupně přípravu žáků, aspirantů a studentů chemické specializace následujících systémů studia: - velitelská chemická specializace roční a dvouleté důstojnické školy (RDŠ, DDŠ); - jednoroční maturitní kurzy (JMK); - studijní obor chemická technologie při vojenské střední škole (VSŠ) po jejím přesunutí do Vyškova v roce 1993 až do doby naplnění jejího personálu; - škola důstojníků v záloze specializace vojenská chemie. Připravena byla také studijní dokumentace 12měsíční praporčické školy specializace vojenská chemie. V oblasti tzv. technické přípravy příslušníků chemického vojska organizovala katedra chemického vojska a speciální chemie řadu zdokonalovacích kurzů, např. laborantů CHV, kurz hlavních funkcionářů CHV k řízení úkolů v oblasti průzkumu a speciální analýzy, přeškolovací kurz důstojníků AČR na ČVO 570 a zdokonalovací kurz připravující příslušníky CHV pro činnost v radonových a ekologických odřadech a orgánech. Zvláštní pozornost si zaslouží mezinárodní kurzy specialistů chemického vojska NBC DEFENCE COURSE, které organizovala katedra ve spolupráci s velením CHV, VTÚO Brno a K-107 VA Brno. První ročník se uskutečnil v roce 1995 a další v následujících dvou letech. Prvního kurzu se zúčastnilo 16 důstojníků z 15 zemí členských států NATO a projektu Partnerství pro mír. Průběh kurzu potvrdil vysoký kredit chemického vojska AČR v zahraničí, získaný úspěšným vystoupením čs. protichemické jednotky ve válce v Perském zálivu. 9

11 Vysokou úroveň kurzu, která byla i odrazem odborné úrovně příslušníků garantující katedry, ocenili všichni účastníci při jeho slavnostním zakončení. Nejinak tomu bylo i v následujících dvou letech. Mimo výše uvedený kurz zabezpečovala katedra řadu dalších kurzů pro zahraniční specialisty OPZHN. K těm nejvýznamnějším patřil kurz pro rakouskou armádu. Příslušníci chemického vojska rakouské armády (velitel chemického vojska, velitelé rot a čet, další specialisté a postupně organické chemické roty jednotlivých spolkových zemí) se zúčastnili celkem čtyř běhů výcviku s reálnými bojovými chemickými látkami, které řídili pracovníci katedry. Kurz byl potom předán do kompetence VA Vyškov. Kurz Technické základy OPZHN byl postupně organizován pro příslušníky armád Indie, Lotyšska a Estonska. Celkovou úroveň vojensko-odborné přípravy našich absolventů při jejich působení v československé protichemické jednotce umožnil ověřit v reálných a tvrdých podmínkách válečný konflikt v Perském zálivu. Vysoká profesionální úroveň našich absolventů se prosadila i v konkurenci předních armád světa. 1.3 Vědecká výchova, habilitační a jmenovací řízení Historie kateder chemických specializací ve Vyškově je protkána zlatou nití snahy a úsilí o zabezpečení výuky kvalifikovaným vědecko-pedagogickým personálem. Od počátku byl kladen odpovědnými pracovníky velký důraz na zvyšování kvalifikace učitelů, přičemž za nejdůležitější formu byla považována vědecká příprava. Zpočátku byla vědecká výchova realizována na chemických katedrách VA AZ v Brně jako školicích pracoviších. V letech 1969 až 1981 byli přijati a úspěšně ukončili technickou vědeckou výchovu pplk. Ing. František Přikryl, mjr. Ing. Alois Vaňkovský, Augustin Míl, Ladislav Šroubek (1969), pplk. Ing. Zdeněk Karpíšek (1972), Jaromír Bár (1974), mjr. Ing. Jan Štětina, kpt. Ing. František Kavka, mjr. Ing. Anton Pijak (1977), npor. Ing. Emil Halámek (1979), RNDr. Jan Souček, Ing. Josef Kellner, Ing. Rostislav Pašek (1980), pplk. Ing. Josef Dvořák, RNDr. Josef Dolínek (1982), Jiří Novák (1983). V oblasti operačního a bojového použití druhů vojsk, speciálního týlového a technického zabezpečení úspěšně ukončili vědeckou výchovu pplk. Ing. Miloslav Houser (1975), pplk. Ing. Eduard Eliáš (1976), mjr. Ing. Pavel Zahradníček (1979), pplk. Ing. František Špičák, pplk. Ing. Jaroslav Sigmund (1980), pplk. Ing. Jan Lačňák (1983), mjr. Ing. Petr Voznica a mjr. Ing. Dušan Vičar (1988). Osmdesátá léta byla ve znamení rozvíjející se vědecko-výzkumné činnosti na katedře, která fakticky vyústila v roce 1983 v udělení statutu školicího pracoviště pro výchovu nových vědeckých pracovníků pro obor zbraně a ochrana proti nim, vědní úsek zbraně hromadného ničení a ochrana proti nim, včetně ustanovení komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací a tím i práva udělovat vědeckou hodnost kandidát technických věd. Je možné konstatovat, že tento akt měl velký význam pro další rozvoj nejenom katedry, ale také 10

12 chemického vojska a celého systému ochrany proti ZHN v tehdejší ČSLA a později AČR. Prvními absolventy byla RNDr. Libuše Součková a mjr. Ing. Zbyněk Kobliha. V roce 1985 byla vědecká výchova rozšířena o vědní obor vojenská technika, vědní úsek chemická technika a materiál. Tato situace byla podmíněna rozvojem školicího pracoviště a rovněž celkovým útlumem technického vzdělávání chemické specializace na Vojenské akademii v Brně, kde byly realizovány různé formy akademických kurzů, tzv. postgraduálního studia, a práce pedagogů se orientovala na problematiku operačně-taktickou. Období konce 80. let bylo již ve znamení vysoké úrovně vzdělávacího procesu inženýrského studia vojenské chemie i vědeckovýzkumné činnosti katedry jako školicího pracoviště nových vědeckých pracovníků. Podařilo se rozvinout několik základních vědeckovýzkumných směrů, vychovat řadu nových vědeckých pracovníků jak pro potřeby školy, tak pro řadu organizací mimo rezort obrany. Řada pracovníků katedry, jejichž odborné zaměření směřovalo do problematiky bojového použití chemického vojska, chemického zabezpečení nebo OPZHN, splnila kvalifikační předpoklady v rámci oboru habilitačního řízení teorie řízení a bojového použití jednotek PV, studijní úsek teorie řízení a použití jednotek druhů vojsk a ZHN a ochrana proti nim. Habilitační řízení zde absolvovali pplk. Ing. Pavel Zahradníček, CSc., (1992), pplk. Ing. Karel Kotek, CSc., pplk. Ing. Petr Langer, CSc., (1993). Postgraduální studium studijního oboru teorie řízení a bojového použití PV, studijní úsek ZHN a ochrana proti nim úspěšně absolvoval npor. Ing. Daniel Sas (1999) Jmenovací řízení, habilitační řízení Vědní úsek ZHN a ochrana proti nim Za výsledky vědecko-výzkumné práce byla do roku 1990 celá řada vědeckopedagogických pracovníků jmenována docenty. Jmenovaní docenti: - plk. Ing. Jan ŠTĚTINA, CSc.; - plk. Ing. Anton PIJAK, CSc.; - pplk. Ing. Emil HALÁMEK, CSc.; - pplk. Ing. Josef DVOŘÁK, CSc.; - RNDr. Jan SOUČEK, CSc.; - RNDr. Josef DOLÍNEK, CSc.; - Ing. Josef KELLNER, CSc. Po změně příslušné legislativy a po splnění stanovených podmínek řádného habilitačního a jmenovacího řízení byly přiznány a uděleny tituly docenta a profesora dalším příslušníkům katedry. Habilitační řízení: - pplk. Ing. doc. Emil HALÁMEK, CSc.; - pplk. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc.; 11

13 - RNDr. doc. Josef DOLÍNEK, CSc.; - pplk. doc. Ing. Josef DVOŘÁK, CSc.; - pplk. Ing. Dušan VIČAR, CSc.; - Ing. Zdeněk ŠMEJKAL, CSc. Jmenovací řízení profesorem: - pplk. doc. Ing. Emil HALÁMEK, CSc., (1991). Obor ZHN, škodliviny a ochrana proti nim V roce 1995 byla vědecká výchova nahrazena studiem doktorských studijních programů. Dosažená kvalifikace vědecko-pedagogického sboru katedry, výsledky přípravy doktorandů i vědecko-výzkumné práce přispěly rozhodující měrou k akreditaci celoškolského doktorského studijního programu Ochrana vojsk, přičemž katedra plně garantovala studijní obor ZHN, škodliviny a ochrana proti nim. Rozvoj studijního oboru byl završen v roce 1999, kdy byla MŠMT udělena akreditace pro obor habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Habilitační řízení: - mjr. Ing. Stanislav FLORUS, CSc., (1996); - pplk. Ing. Zdeněk SKALIČAN, CSc., (2000); - RNDr. Petr LINHART, CSc., (2003); - pplk. Ing. Jiří CABAL, CSc., (2004). Jmenovací řízení profesorem: - doc. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc., (2001); - plk. doc. Ing. Dušan VIČAR, CSc., (2004). 1.4 Vědecká a výzkumná činnost V oblasti vědecké práce dosahovali pracovníci katedry v rámci VVŠ PV výjimečných výsledků. Zaměření vědecké práce bylo od vzniku pracoviště orientováno především dle požadavků a potřeb CHV, přičemž v pozdějším období se zejména jednalo o projekty s účelovou finanční podporou rezortu MO. Přehled části nejvýznamnějších vědeckých úkolů je uveden v přiložených tabulkách. Hlavní směry výzkumu pro bližší perspektivu byly přitom rozpracovány v dlouhodobých záměrech vědecké a výzkumné činnosti pracoviště. V období do roku 1995 byla výzkumná činnost v oblasti detekce a stanovení otravných látek zaměřena zejména do oblasti elektrochemických metod, velká pozornost byla věnována využití iontově selektivních elektrod a využití extrakční spektrofotometrie. Na počátku tohoto období bylo zahájeno rozpracování biochemické metody, které později vyústilo k vývoji detektoru DETEHIT. Dalším výzkumným směrem, v němž bylo dosahováno významných výsledků, byl výzkum maskovacích aerosolů a prostředků jejich použití. V souladu s potřebami CHV byl výzkum zaměřen na výzkum a vývoj nových dýmotvorných směsí a zadýmovacích prostředků účinných také v infračervené oblasti spektra a tlumící laserové zaměřovací přístroje. Pro 12

14 řešení tohoto směru bylo také využito finanční podpory z Grantové agentury vlády ČR. Oddělení CHV se ve vědeckovýzkumné činnosti zaměřilo na hodnocení využitelnosti sil a prostředků chemického vojska při ochraně životního prostředí a zpracování operačnětaktických studií pro potřeby tvorby koncepcí chemického zabezpečení a technického rozvoje chemického vojska. Vědecká činnost v letech 1995 až 2005 byla realizována hlavně formou projektů obranného výzkumu. Ústav OPZHN, resp. jeho předchůdci (katedra chemického vojska a speciální chemie nebo Organizační jádro Ústavu NBC), v těchto letech řešili v postavení hlavního řešitelského pracoviště 12 projektů obranného výzkumu: v oblasti problematiky detekce bojových chemických látek to byly projekty s kódovým označením KONTROLA, SLOUČENINY, PROSTŘEDEK, TOXIN II a CH-MOBIL. Realizačním výstupem řešení výzkumných úkolů byla např. přenosná chemická laboratoř PCHL-90 a osobní detektor nervových plynů DETEHIT, nové průkazníkové trubičky PT 44/2, PT 145/2. /T 36/4 a další prostředky, které byly zavedeny do výzbroje AČR; v oblasti detekce, identifikace a monitorování radioaktivních látek to byly projekty s kódovým označením RADIONUKLID, VOJSKO, KRIZMAN a RADIOAKTIVITA; v oblasti použití chemického vojska to byly projekty s kódovým označením ČINNOSTI, MOŽNOST a CHEMIK. Mimo hlavní náplň vědecké práce, kterou bylo zejména řešení výzkumných projektů zadaných přímo řídícími složkami CHV AČR, se pracoviště ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci podílelo na řešení evropského projektu PHARE Protection of Natural Resources in Karst Areas. Na pracovišti bylo jen od roku 1995 dále řešeno 6 projektů vnitřní grantové agentury VVŠ PV a 13 dalších úkolů ve prospěch rezortních složek. Změny pojetí, realizace a financování výzkumu a vývoje v druhé polovině 90. let vytvořily podmínky k specifikování nové formy podpory výzkumu na tehdejší VVŠ PV výzkumného záměru, který byl ještě konstruován na základě tehdy rodící se legislativy. V roce 1999 byl podán návrh výzkumného záměru Fakulty řízení vojenských systémů VVŠ PV s kódovým označením v centrální evidenci záměru MO x001 s názvem Použití svazků, útvarů a jednotek pozemních sil armády ČR. Ochrana vojsk a obyvatelstva v krizových situacích na teritoriu ČR. Obecné cíle vědecké činnosti byly rozpracovány do konkrétního zaměření jednotlivých pracovišť fakulty. Tehdejší katedra chemického vojska a speciální chemie (K-15) se zaměřila na řešení těchto stěžejních úkolů: ochrana vojsk proti ZHN, radioaktivními a toxickými látkami; možnosti chemického vojska při ochraně životního prostředí v AČR; maskovací aerosoly a prostředky jejich použití; monitorování přirozených a umělých radionuklidů v životním prostředí; analytická kontrola ekotoxických a toxických látek, chemických zbraní a dalších vojensky významných sloučenin; metody a prostředky zvyšování efektivnosti přípravy specialistů chemického vojska. 13

15 Řešení dílčích úkolů bylo plánováno původně na dobu následujících 3 let. Dílčí cíle záměru byly na základě získaných poznatků průběžně upřesňovány. Z důvodu zpoždění přípravy (nabytí právní účinnosti) nového zákona o podpoře výzkumu a vývoje byla doba řešení tohoto záměru následně prodloužena aktualizací pod označením MO až do roku Výsledky řešení úkolů byly úspěšně obhájeny na závěrečném oponentním řízení. Pracovníci katedry pravidelně publikovali výsledky vědecké práce v renomovaných vědeckých časopisech jako např. Collection nebo Chemické listy, včetně zahraničních, jako jsou Talanta (GB) a Analytical Letters (USA). Nebyla však opomíjena ani možnost publikovat ve vojenských časopisech s celoarmádní působností (Vojenský profesionál) či ve Sborníku VVŠ PV řada B, za jehož redakci nesla katedra odpovědnost. Publikační aktivita byla považována za jedno z důležitých kritérií pro hodnocení vědeckopedagogických pracovníků katedry. Prostředky chemického průzkumu a chemické kontroly výzkumně řešené na katedře se staly součástí výzbroje československé protichemické jednotky. Prosadily se však i v konkurenci předních armád světa. Špičková úroveň techniky chemického vojska byla po náročném testování potvrzena v roce 1994 i americkou armádou. 14

16 2 ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ 2.1 Transformace vojenských škol, vznik UO a ÚOPZHN K reorganizaci vojenských vysokých škol (VVŠ PV ve Vyškově, VA v Brně a VLA JEP v Hradci Králové) byla v průběhu roku 2002 zřízena pracovní komise pod vedením tehdejšího náčelníka sekce personalistiky brig. gen. Ing. Jana Ďurici, která měla za úkol provést v souladu s připravovanou koncepcí vzdělávání v rezortu MO a personálními potřebami AČR analýzu vysokoškolského vzdělávacího systému a připravit návrh na sloučení škol. V této době již byl rozpracován návrh Koncepce OPZHN a do kolegia MO byl připraven materiál Návrh koncepce rozvoje v oblasti OPZHN v letech Při MO současně pracovala pod vedením náměstka MO pro reformu AČR Ing. Jaroslava Škopka pracovní komise pro OPZHN, jejímž členem byl i vedoucí katedry chemického vojska a speciální chemie plk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc. Významnými aktivitami podmiňujícími vznik organizačního jádra Ústavu NBC byla i osobní účast vedoucího katedry na jednáních komise pro reorganizaci vojenských škol a osobní jednání s NMO pro transformaci a NGŠ AČR. Tyto aktivity byly odrazem specializace Armády České republiky na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení ve vazbě na mezinárodní závazky ČR v této oblasti, a současně i uznáním dosažených výsledků dlouhodobé orientace na tuto oblast vědy, výzkumu a vzdělávání. Správnost nastoupené cesty boje proti proliferaci zbraní hromadného ničení, zvyšování ochranných schopností a možností reakce na tato ohrožení byla potvrzena v rámci Pražského summitu NATO přijetím tzv. Pražské iniciativy ke zvyšování obranných schopností. Uvedené procesy a mezinárodní závazky ČR se posléze staly projektem tzv. specializace, tj. zaměření na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení, která přispěla ke vzniku specializovaných sil AČR a podnítila mj. i vznik Ústavu OPZHN. Výsledkem práce na reorganizaci vojenských vysokých škol bylo Nařízení k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn v rezortu MO v roce 2003, kterým se struktura VVŠ PV od reorganizovala do následující podoby: Rektorát VVŠ PV; Fakulta ekonomiky a managementu (vznikla sloučením FŘVS a FEOS); Centrum informačních technologií (od součást Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově); Organizační jádro Ústavu NBC (OJ ÚNBC). V průběhu akademického roku 2003/2004 plnilo OJ ÚNBC vědeckopedagogické úkoly v personálním obsazení původní katedry chemického vojska a speciální chemie, tj. v počtu 12 osob, a připravovalo se na působnost součásti Univerzity obrany jako relativně samostatného odloučeného pracoviště v posádce Vyškov. V této poměrně složité době, kdy se rektorát a FEM připravovaly na přesun do posádky Brno a vznikající Ředitelství výcviku a doktrín přebíralo prostory původní VVŠ PV, se podařilo OJ ÚNBC připravit a obhájit vlastní výzkumný záměr institucionálního financování vědy a výzkumu, připravit projekty specifického výzkumu, dokončit projekty obranného výzkumu z minulého období a stát se nositelem investičního záměru zařazeného do střednědobého investičního plánu rezortu, který 15

17 umožnil v následujících dvou letech modernizaci laboratoří, metodického chemického cvičiště a výstavbu chemického skladu. Současně po zhruba deseti letech přebíralo opět do vlastní působnosti laboratoře na 4. podlaží učebního bloku A, dočasně přidělené katedře ekonomiky a hygieny výživy a katedře veřejné ekonomiky a služeb logistiky. Dnem byla zákonem č. 214/2004, Sb., o zřízení Univerzity obrany ze dne 2. dubna 2004 zřízena vojenská vysoká škola s názvem Univerzita obrany se sídlem v Brně. Univerzita obrany vznikla splynutím Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, Vojenské akademie v Brně a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, které ke dni zřízení Univerzity obrany zanikly. Na Univerzitu obrany přešla veškerá práva a povinnosti zmíněných škol, včetně akreditací studijních programů, habilitačních a jmenovacích řízení. Organizační struktura Univerzity obrany byla k následující: Rektorát UO se sídlem v Brně; Fakulta ekonomiky a managementu (Brno); Fakulta vojenských technologií (Brno); Fakulta vojenského zdravotnictví (Hradec Králové); Ústav operačně taktických studií (Brno); Ústav strategických studií (Brno); Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení (Vyškov). 2.2 Ústav OPZHN Poslání ÚOPZHN V souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vykonává vysokoškolský ústav vědeckou, výzkumnou, vývojovou, příp. další tvůrčí činnost a může se podílet na uskutečňování akreditovaných studijních programů nebo jejich částí. Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení je součástí Univerzity obrany s působností především v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, vědecké a pedagogické činnosti. Pedagogická působnost Ústavu OPZHN je prioritně zaměřena na pokrytí personálních potřeb chemického vojska AČR. Ústav je pevně zakotven v rámci akademické komunity a umožňuje bezprostřední vědecko-informační výměnu a spolupráci, uskutečňování akreditovaných studijních programů, růst kvalifikace pracovníků ústavu a v neposlední řadě čerpání ze zdrojů účelového a institucionálního financování vědy a výzkumu. Posláním Ústavu OPZHN je zejména: základní a aplikovaný výzkum v oblasti ochrany proti soudobým a perspektivním ZHN a dalším vojenským významným toxickým sloučeninám; 16

18 tvorba vědeckých poznatků analytického a prognostického charakteru potřebných pro rozhodování a řízení ochrany AČR proti jaderným a chemickým zbraním a bojovým biologickým látkám, dlouhodobá i operativní analytická a rozborová činnost v této oblasti; rozvoj národních specifických schopností v oblasti OPZHN a odpovídajících vědních oborů, koordinace výzkumných aktivit na národní i mezinárodní úrovni; příprava specialistů chemického vojska a specialistů státní správy v problematice OPZHN v uceleném systému úplného vysokoškolského studia, včetně zahraničních specialistů; normotvorná, konzultační, poradenská a expertizní činnost Místo a struktura ústavu OPZHN Rektor - velitel Univerzity obrany Fakulta ekonomiky a managementu Fakulta vojenských technologií Ústav opračně taktických studií Ústav strategických studií Fakulta vojenského zdravotnictví Ústav ochrany proti ZHN Ředitel ústavu Zástupce ředitele ústavu Oddělení ochrany proti chemickým zbraním Oddělení ochrany proti jaderným zbraním Oddělení chemického vojska Skupina technicko ekonomického rozvoje a zabezpečení Skupina ochrany proti chemickým zbraním Skupina obecné chemie Skupina taktiky a bojového použití CHV Skupina techniky a materiálu CHV Charakteristika oddělení Oddělení ochrany proti chemickým zbraním Pracoviště komplexně zabezpečuje teoretickou i praktickou výuku obecných disciplín z oblasti přírodních a technických věd a předmětů specializace v oboru ochrany proti chemickým zbraním všech stupňů vysokoškolského studia, stejně jako v různých typech speciálních kurzů se zaměřením na obor chemických zbraní. Pracoviště je dlouhodobě orientováno na výzkumnou činnost zaměřenou na ochranu před účinky zbraní hromadného ničení a patří mezi ojedinělá pracoviště, která mají oprávnění nakládat s extrémně toxickými sloučeninami s charakterem BCHL. Soustavně jsou zde řešeny 17

19 úkoly a projekty umožňující modernizaci systému technických prostředků chemického průzkumu a kontroly, zejména výzkumem metod detekce a stanovení bojových chemických látek a dalších toxických vojensky významných sloučenin, využitelných v polních podmínkách pro potřeby mobilní analýzy. Orientací na výzkum směřující k racionalizaci dekontaminačních směsí a zvýšení jejich účinnosti zejména při nízkých teplotách je rozvíjena oblast dekontaminace BCHL, jakož i rozvoj technologií pro dekontaminaci osob a citlivých materiálů. Oblast zápalných zbraní, zápalných látek a směsí je zabezpečena sledovatelským výzkumem umožňujícím postihnout nové trendy a navrhovat možná opatření k ochraně proti zápalným zbraním. Obor biologických (bakteriologických) zbraní a prostředků je postihován rovněž převážně sledovatelsky, s cílem udržet dosavadní rozsah plnění úkolů chemického vojska AČR při provádění povšechně biologického průzkumu. Experimentálně je rozvíjena oblast metod detekce vybraných toxinů. Získané poznatky z výzkumu jsou soustavně publikovány ve vědeckých a odborných časopisech doma i v zahraničí, využívány při vývoji a konstrukci technických prostředků ochrany, zahrnuty do normativů a technologií ochrany před účinky chemických zbraní. Mnohé vyvinuté metody a prostředky byly zavedeny do výzbroje AČR, jsou využívány v systému ochrany obyvatelstva a Hasičským záchranným sborem i v dalších složkách státní správy. Na řadu postupů a technických řešení byla Úřadem pro průmyslové vlastnictví v Praze udělena autorská osvědčení o vynálezu, patentu a užitném vzoru. Některá technická řešení jsou i v mezinárodním měřítku považována za vrchol ve své kategorii. Tyto prostředky a metody, které jsou součástí výbavy inspektorů mezinárodní organizace kontrolujících dodržování úmluvy o zákazu chemických zbraní, byly náročně testovány v předních armádních zkušebnách a jsou využívány i v dalších armádách světa. Dosažené výsledky výzkumu v oblasti ochrany před účinky chemických zbraní mají v současnosti nesporný podíl na vysokém kreditu české vojenské chemie ve světě a promítly se do řady vzorů chemické techniky a materiálu, používaných postupů, metod a technologií, stejně jako do vysokoškolské a odborné přípravy vojenských chemických specialistů nejenom AČR Oddělení ochrany proti jaderným zbraním Oddělení ochrany proti jaderným zbraním komplexně zajišťuje výuku a výcvik obecných jaderných disciplín a předmětů profilujících specializací v oblasti ochrany proti jaderným zbraním a radiační ochrany. Mimo teoretickou výuku zabezpečuje pracoviště praktická zaměstnání a laboratorní cvičení se specializací na principy detekce záření, studium vlastností jednotlivých druhů záření, principy ochrany před účinky ionizujícího záření a principy práce s radioaktivními látkami. Tato zaměstnání připravuje jak pro studenty Univerzity obrany, tak pro specialisty CHV AČR a také specialisty zahraničních armád NATO. 18

20 Pracoviště řeší úkoly základního a aplikovaného výzkumu v oblasti identifikace, radiochemické separace a analýzy vojensky významných radioaktivních látek. Dlouhodobě se podílí na vývoji technických prostředků dozimetrické kontroly a polní analýzy ve prospěch CHV AČR a také na řešení projektů obranného výzkumu MO ČR. Speciální laboratoře oddělení mají charakter pracoviště se zdroji ionizujícího záření a jsou určeny pro práci s uzavřenými i otevřenými radioaktivními zářiči. Laboratoře oddělení jsou vybaveny nejmodernější detekční technikou, přístrojovou technikou a zařízením pro práce rizikového charakteru. Oddělení sleduje a vyhodnocuje trendy rozvoje v oblasti ochrany proti jaderným zbraním, v oblasti analýzy radioaktivních látek, metod detekce a identifikace. Zabezpečuje expertní a posuzovatelskou činnost v problematice dozimetrie ionizujícího záření, radiační ochrany a analýzy vojensky významných radioaktivních látek v rámci Univerzity obrany, chemického vojska AČR i speciálních expertních týmů NATO. Pracoviště rovněž zabezpečuje chod a plnění úkolů posilové laboratoře armádní radiační monitorovací sítě AČR (ARMS) v působnosti celostátní monitorovací sítě ČR a také plní úkoly radiometrické laboratoře SIRA (Sampling and Identification of Radiological Agents) v rámci struktury laboratoří NATO Oddělení chemického vojska Oddělení komplexně zajišťuje výuku a výcvik předmětů profilujících velitele jednotek chemického vojska, zejména v oblastech bojového a operačního použití jednotek a útvarů chemického vojska a svazku CHV a speciální techniky a materiálu CHV. Příslušníci oddělení řeší úkoly obranného výzkumu v oblasti rozvoje opatření chemického zabezpečení a OPZHN, včetně způsobů jejich realizace. Do působnosti oddělení patří sledování a vyhodnocování trendů rozvoje v oblasti OPZHN v moderních armádách. V oblasti individuální a kolektivní ochrany je výzkum orientován na zvýšení odolnosti ochranných materiálů a studium nových ochranných fólií pro konstrukci prostředků individuální ochrany povrchu těla. Oddělení spolupracuje s vědecko-technickou a výrobní sférou na ověřování použitelnosti a zavádění speciální techniky a materiálu do chemického vojska, vytváří koncepci modernizace prostředků chemického vojska v souladu s rozvojem nových technologií a zabezpečuje expertní a posuzovatelskou činnost v problematice OPZHN a chemického zabezpečení, včetně technických prostředků pro jejich realizaci Skupina technicko-ekonomického rozvoje a zabezpečení Skupina zabezpečuje po technické a ekonomické stránce výstavbu, modernizaci a provoz infrastruktury ústavu a zajišťuje jeho běžný život finančně a logisticky. K tomu zejména zpracovává podklady do střednědobého plánu investičního rozvoje AČR, podklady do akvizičního plánu centrálních dodávek, spolupracuje s centrálními akvizičními pracovišti a provádí uživatelskou kontrolu investičních akcí. 19