Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Katedra Arts Managementu

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Katedra Arts Managementu Uplatnění interaktivity v muzejnictví (diplomová práce) Mgr. Petra Belaňová Obor: Arts Management, 2010 Vedoucí diplomové práce: Ing. Jitka Černá

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Uplatnění interaktivity v muzejnictví napsala samostatně a s pouţitím uvedených zdrojů. Datum: Podpis: 1

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Jitce Černé za inspiraci při výběru tématu a za vedení mé diplomové práce, dále děkuji Andreji Štůlovi a svým přátelům za podporu v průběhu celého studia na Vysoké škole ekonomické. 2

4 Obsah 1 Úvod Interaktivita v souvislosti s muzejní sférou Hranice a problém interaktivity Koncepce interaktivní výstavy Výběr námětu pro výstavu Důleţité aspekty tvorby interaktivní výstavy Muzea a jejich dělení Kunsthistorická muzea Vědeckotechnická muzea Přírodovědná muzea Vědecko-technická centra Průmyslová a technická muzea Historická muzea Dětská muzea Kategorie interaktivních muzeí Stručná historie vývoje interaktivních muzeí Raná vědecko-technická centra První dětská muzea Marketing muzeí a galerií Marketingový mix 4 P Produkt Cena Distribuce Marketingový komunikační mix Produkt muzea, interaktivita jako součást produktu Členění produktu muzea a galerie, produkt interaktivního muzea Lektorské sluţby a programy Doplňkové produkty a sluţby kavárny, obchody se suvenýry, restaurace Ţivotní cyklus produktu muzeí a galerií Ţivotní cyklus produktu interaktivní expozice Proţitek návštěvníka (Visitor s Experience), různé pohledy na něj

5 5.3.1 Osm kroků k silnému proţitku návštěvníka muzea nebo galerie Prospěšné emoční faktory, které ovlivňují trávení volného času Koncept ideálního proţitku v muzeu 4 E Analýza vybraných zahraničních a českých interaktivních muzeí Exploratorium v San Franciscu (USA) Techniquest v Cardiffu (UK) Dětské muzeum v Bostonu iqpark v Liberci Techmania v Plzni Dětské muzeum při Moravském zemském muzeu v Brně Národní muzeum Národní památník na Vítkově Muzeum v Benátkách nad Jizerou Muzeum Českého Krasu v Berouně Návrh interaktivních prvků pro výstavu Hedvábnou stezkou Poklady Střední Asie Libreto výstavy Závěr Seznam pouţité literatury

6 1 Úvod Diplomová práce si klade za cíl podat základní přehled o dnes poměrně často skloňovaném fenoménu interaktivity v muzeích a galeriích, moţnostech jejího uplatnění a zapojení do muzejního marketingu. Práce je rozdělena do několika dílčích částí. Úvodní část seznámí čitatele s cílem práce a krátkým přehledem dostupné relevantní literatury. Slovník cizích slov nám k vysvětlení pojmu interaktivní nabízí následující formulaci: interaktivní - umožňující vzájemnou komunikaci nebo přímý vstup do činnosti stroje nebo programu 1. V muzejní sféře budeme tedy interaktivitu chápat jako moţnost návštěvníka různými způsoby se aktivně zapojit do dění v muzeu. Na uvedené vysvětlení bude navazovat první, teoretická část práce. Ta je věnována vymezení pojetí interaktivity v souvislosti s muzejním prostředím a charakteristice základních pojmů a specifik, které jsou spojeny s marketingem muzeí a potaţmo sluţeb. Úvod teoretické části bude věnován širší analýze interaktivity v souvislosti s muzejnictvím a následně rozdělení muzeí do několika kategorií. Jakékoliv dělení muzeí do více skupin můţe být problematické, pro účely diplomové práce však bude zvolena jejich kategorizace také v jisté souvislosti s jejich přístupem k interaktivitě. Další krátká kapitola bude věnována obecně historii a současnosti interaktivních muzeí vědecko-technických center, dětských muzeí a prvků, které se mohou nacházet v expozicích a poskytne tak podklady pro představu o pozadí vzniku tohoto typu institucí. Rozdělení bude v další části práce doplněno řadou relevantních příkladů ze světa a České republiky a jejich srovnáním. Následně bude věnována část práce vymezení Arts Marketingu a s ním souvisejících základních pojmů. Interaktivita bude plynule zařazena do systému marketingových nástrojů, a sice k vlastnímu produktu muzeí, pokud jej chápeme jako komplexní proţitek, který poskytuje instituce muzejního typu svému zákazníkovi návštěvníkovi. Produkt tedy nebude chápán jen jako jeden z marketingových nástrojů, ale v podstatě bude tvořit základní článek celého procesu marketingu. Bude mu proto věnována obšírnější část textu, nastíněny však budou i ostatní aspekty a specifika marketingu muzeí a galerií. Teoretická část bude uzavřena krátkou analýzou několika zahraničních a domácích muzeí, které se dají povaţovat za interaktivní a načrtnutí moţností dalšího vývoje trendu interaktivních 1 Formulace dostupná z: Ke dni

7 expozic či jejich částí v českých muzeích a galeriích. Analýze marketingového mixu vybraných českých institucí, které vyuţívají interaktivních prvků, bude věnován širší prostor. Další část práce bude obsahovat návrh interaktivních prvků pro výstavu Hedvábnou stezkou Poklady Střední Asie a jejich vyuţití v marketingové propagaci výstavy. Ta představuje pro rok 2011 stěţejní plánovanou výstavu Národního muzea Náprstkova muzea mimoevropských, asijských a amerických kultur v Praze. Závěrečná část práce bude věnována shrnutí zjištěných poznatků. Hlavním cílem diplomové práce je poukázat na důleţitost přímého zapojení návštěvníků do dění v muzeu jako významného předpokladu pro zlepšení sluţeb, které nabízí svým zákazníkům. Přes nesporný edukační aspekt interaktivních prvků je veřejnosti poskytován prostřednictvím přímého kontaktu s předměty a moţnosti vnímat muzejní exponáty nejenom zrakem, ale taky ostatními smysly, silnější, snáze zapamatovatelný, a bezesporu zábavnější záţitek. Diplomová práce se tedy zabývá interaktivitou v uţším pojetí jako součástí produktu muzea, který je náštěvníkům poskytován přímo v muzejní budově. Interaktivní přístup tak plně vychází z koncepce zákona číslo 122/2000 Sb. tj. zákona O ochraně sbírek muzejní povahy, který definuje veřejné sluţby poskytované muzei a galeriemi takto: Veřejné služby poskytované muzeem nebo galerií jsou služby, které slouží k uspokojování kulturních, výchovných, vzdělávacích a informačních potřeb veřejnosti 2. Jak jiţ bylo nastíněno výše, pouţití nástrojů marketingu se v posledních letech úspěšně uplatňuje také v neziskové sféře. Základy marketingu specializovaného právě na organizace, jejichţ primárním cílem není generovat zisk, byly reálně formulovány koncem šedesátých let minulého století, a to klasikem marketingu P. Kotlerem společně se S. J. Levy v článku Broadening the concept of Marketing 3 pro časopis Journal of Marketing. Článek uvádí, ţe koncepce marketingového přístupu můţe být uplatněna s jistými obměnami také v neziskovém sektoru. Od tohoto období byla vypracována řada dalších studií, které téma dále rozpracovávají a aplikují na jednotlivá odvětví marketingu neziskových organizací. Konkrétně pro oblast muzeí a galerií je přístupná řada publikací zejména v anglickém jazyce. Můţeme vzpomenout například další Kotlerovo téměř jiţ 2 Plné znéní Zákona 122/2000 Sb., O ochraně sbírek muzejní povahy dostupné na stánkách Ministerstva kultury České Republiky: Ke dni KOTLER, P. LEVY, S. J. (1969): Broadening the concept of Marketing. In: Journal of Marketing, s Dostupné z: Ke dni

8 klasické dílo Museum Strategy and Marketing 4 (společně s N. Kotlerem) nebo publikaci Marketing the Museum 5 od Fiony McLean. Také v České republice se v posledním období těší Arts Marketing pozornosti. Důkazem jsou publikace Marketing kulturního dědictví 6 od L. Kesnera nebo Arts Marketing 7 od autorek R. Johnové a J. Černé. Samotné problematice interaktivity (jako součásti produktu muzeí, tedy záţitku) je věnována pozornost v několika publikacích, například v práci od T. Caultona Hands-on Exhibition 8 s nebo Creating Great Visitors Experiences 9 od S. Weaver a také The Museum Experience 10 od autorů J. H. Falka a L. D. Dierkinga, které poskytují základní pohled do systému, strategií a fungování interaktivních institucí muzejního typu. Další relevantní literaturu představují publikace The Engaging Museum Developing Museums for Visitors Involvement 11 autora G. Blacka a v neposlední řadě také The Museum in Transition 12 od H. S. Hein. Jedním z nejdůleţitějších pramenů je Inspiration Muzejní pedagogiky 13, které vydalo Dětské muzeum při Moravském zemském muzeu v Brně, metodické centrum pro přístupy k dětským a handicapovaným návštěvníkům. Uvedené publikace tvoří ideový základ a východisko diplomové práce. 4 KOTLER, P. ANDREASEN, A. R. (1987): Strategic Marketing for nonprofit organizations. New Jersey: Academic Internet Publisher. ISBN Mc LEAN, F. (2006): Marketing the Museum. 2. Vyd. London and New York: Routledge. ISBN KESNER, L. (2005): Marketing a management muzeí a památek. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN JOHNOVÁ, R. ČERNÁ, J. (2007): Arts Marketing. Marketing umění a kulturního dědictví. 1. vyd. Praha: VŠE v Praze, Vydavatelství Oeconomica. ISBN CAULTON, T. (1998): Hands-on Exhibitions. Managing Interactive Museums and Science Centres. Abingdon: Routledge. ISBN WEAVER, S. (2007): Creating Great Visitors Experiences. A Guide for Museums, Parks, Zoos, Gardens and Libraries. Walnut Creek: Left Coast Press, Inc. ISBN FALK, J. H. DIERKING, L. D. (2002): The Museum Experience. Fifth Edition.Washington D. C.: Whalesback Books. ISBN BLACK, G. (2005): The Engaging Museum. Developing museums for Visitors Involvement. Abingdon: Routledge. ISBN X. 12 HEIN, S. H. (2000): The Museum in Transition. A philosophical Perspective. Washington: Smithsonian Institution. ISBN POLÁKOVÁ, Z.(2010): Inspiration muzejní pedagogiky 1. Brno: Dětské centrum Centrum muzejní pedagogiky MZM v Brně. ISBN:

9 2 Interaktivita v souvislosti s muzejní sférou Pojem interaktivní (interactive nebo hands-on) můţeme v širším kontextu přeloţit jako umoţňující vzájemnou komunikaci nebo přímý vstup do činnosti stroje nebo programu. Koncepce interaktivity v muzejní sféře a interaktivních expozic a jejich částí vychází z předpokladu, ţe návštěvníci muzeí nebo některé jejich skupiny nejsou vţdy spokojeni s prostým nahlíţením do výkladních skříní plných cenných předmětů 14. Očekávají, ţe budou aktivně zapojeni, mohou se neformální zábavnou cestou vzdělávat. V současném období, kdy muzea přestávají být výhradně financována ze státních rozpočtů, se samy musí snaţit o získání co největšího počtu návštěvníků a tím plnit svůj základní cíl totiţ slouţit veřejnosti, z jejíchţ daní jsou financovány, ale také svou finanční situaci sami zlepšit. To je moţné jenom v případě, ţe budou pruţně reagovat na přání a poţadavky svých návštěvníků a tímto způsobem konkurovat jiných institucím nabízejícím volnočasové aktivity (od ryze komerčních institucí jako nákupní centra po kina, restaurace, sport a domácí zábavu). Tradiční prvky výstavních expozic můţeme rozdělit na pasivní (prosklené vitríny) nebo aktivní (pohybující se modely a přístroje). U obou však můţeme říct, ţe se jich návštěvník nemůţe dotýkat. Návštěvník se můţe dívat, myslet, slyšet a někdy cítit, ale nemůţe na předměty sahat. Pojem interaktivní znamená, ţe návštěvníci jsou fyzicky zapojeni do dění na výstavě, ať uţ se jedná o prosté mačkání knoflíků (to můţeme označit spíše jako reaktivní), pouţívání klávesnice nebo zapojení do komplexnější aktivity s mnoha moţnostmi výstupu. Pojem interaktivita v souvislosti s muzei můţeme definovat následovně: Interaktivní muzeum/expozice/prvek v expozici má jasné edukační cíle, které povzbuzují jednotlivé návštěvníky i jejich skupiny k zapojení se do dění na výstavě. Cílem muzea je umožnit návštěvníkovi skutečně porozumět nebo lépe poznat objekty či jevy fyzickým zapojením do dění v muzeu, které zahrnuje výběr a jeho vlastní iniciativu 15. Další formulací, která nám můţe výstiţně popsat interaktivitu, je výstup jednodenní konference, která se konala v Smithsonian Museum v roce Ta říká: 14 CAULTON, cit. 8, s Ibidem, s. 2. 8

10 Interaktivita je charakterizována fyzickou aktivitou, zaměstná i jiné smysly než zrak, vyžaduje účast návštěvníka, stimuluje návštěvníky intelektuálně i emocionálně, podporuje hlubší zaujetí pro věc, jíž se informace týkají, někdy jde o počítačový program, nabízí volnost pohybu, umožňuje návštěvníkům ovlivnit informace tak, aby odpovídaly jejich zájmům 16. Kvalitní interaktivní výstava je pouţitelná na více úrovních pro návštěvníky různého věku a schopností. Nemusí být tvořena za pomoci nejnovějších hi-tech prvků, ale měla by zahrnovat moţnost pracovat s muzejními exponáty nebo jejich replikami. Do úvahy tedy přichází vyuţívání také digitálních, audiovizuálních a komunikačních technologií. V zásadě tedy můţeme interaktivní exponáty rozdělit do několika skupin podle jejich charakteru. Interaktivní prvky podporující fyzické a mentální aktivity netechnického charakteru (hlavolamy, hry, puzzle, stavebnice, tvořivé koutky, dětské tvořivé dílny). Jsou v porovnání s dalšími dvěmi skupinami poměrně finančně i prostorově nenáročné. Předpokládá se, ţe jsou vhodnější pro menší a nenáročné návštěvníky, coţ však nemusí být pravidlem. Kaţdou expozici oţiví. Rozvíjejí představivost a motoriku. Interaktivní prvky technického charakteru (přístroje vyuţívající fyzikální, technické a vědecké poznatky k demonstraci jevů, repliky přístrojů, dopravních prostředků a podobně). Jsou finančně i prostorově náročnější, poměrně atraktivní pro široké spektrum návštěvníků. Multimediální programy a nástroje, prvky využívající informační technologie (dotykový displej, sloţitější počítačové simulace a virtuální hry). Jsou finančně náročné, prostorově nenáročné, sledují postupující trend digitalizačního věku. S jistými výhradami bychom sem mohli přiřadit virtuální prohlídky některých muzeí. 16 WOLF, J. (2009): Interaktivita v muzeu. In: Muzeum. Muzejní a vlastivědná práce 1/2009, ročník 47. Praha: Národní muzeum. 9

11 Kaţdý interaktivní prvek by měl splňovat několik základních pozitivně didaktických principů 17 : Názornost (jasné poselství a stručná koncepce, zapojení vícero smyslů do učení, prezentace poznatků v souvislostech a návaznostech). Aktivnost (moţnost zapojení se do výstavy, vítána vlastní aktivita návštěvníků). Emocionálnost (přispění k vytvoření pozitivních záţitků návštěvníka). Přiměřenost (věku a schopnostem). 2.1 Hranice a problém interaktivity Jiţ u rozdělení muzeí bylo zmíněno, ţe ne u všech připadá do úvahy a je vhodná celková interaktivita výstavy. Záleţí samozřejmě na uváţení, jak hovoří Kesner: Vůči zbytnělé rétorice interaktivity je třeba uplatnit určitou skepsi a zdravý rozum. ( ) Strategie prezentace, která je vhodná například pro muzeum vědy nebo programově zaměřené centrum, se musí zákonitě lišit od strategie prezentace vhodné pro muzeum umění 18.. Maximálně uţitečné jsou interaktivní exponáty právě u vědecko-technických center nebo dětských muzeí, kde tvoří podstatné, pokud ne přímo výhradní spektrum vystavěných exponátů. Pokud uvaţujeme o interaktivitě v souvislosti s tradičním muzeem (historická muzea, muzea věnována umění), mohou být interaktivní prvky organicky do stálé vitrínové nebo statické předmětové expozice včleněny. V tomto případě se nemusí jednat o vysoké investice, ale o poměrně finančně nenáročné předměty (různé typy her, skládaček, stavebnic a podobně). Jako zajímavá forma interaktivních exponátů také vhodných pro tradiční muzea jiţ byly zmíněny repliky dopravních prostředků nebo strojů, ve kterých si můţou návštěvníci vyzkoušet řízení, pilotování nebo jinou činnost. V tomto případě můţeme hovořit o určitém druhu virtuální reality, která umoţňuje objektu vdechnout ţivot a zprostředkovat návštěvníkovi ţivý pocit a silnější proţitek jeho návštěvy muzea POLÁKOVÁ, cit. 13, s KESNER, cit. 6, s Ibidem. 10

12 2.2 Koncepce interaktivní výstavy 20 Problematice vytváření interaktivních výstav je v současné době věnována pozornost také v České republice. Důkazem je jedna z nejnovějších publikací Dětského muzea v Brně, která vymezuje zásady a předpoklady pro úspěšnou interaktivní výstavu. Vznik uvedené publikace dokazuje fakt, ţe interaktivita se dostává do centra pozornosti v muzejní sféře a je chápána jako jeden z prostředků, které přispívají k větší spokojenosti návštěvníků. Dětské muzeum zůstává věrné své cílové skupině a zásady interaktivního výstavnictví vztahuje především k dětskému publiku. Přizvukuje však, ţe správně vytvořená interaktivní výstava není jen záleţitostí dětí, ale dokáţe zaujmout a oslovit i jiné věkové skupiny návštěvníků. Je také vstřícným krokem k handicapovaným návštěvníkům. Jako ideální formu výstavy tedy chápe výstavu pro celou rodinu, kterou dnes v hojné míře mohou navštěvovat i senioři Výběr námětu pro výstavu Důleţitým krokem před výběrem samotného námětu výstavy je zjištění situace v regionu a podle moţnosti vybrat atraktivní nezastoupené téma, případně podat jiţ zastoupené jiným originálním způsobem. Základním předpokladem je vyuţitelnost tématu skupinami školní nebo předškolní mládeţe (jako vhodné rozšíření výuky), ale zároveň musí být zajímavé také pro jiné skupiny návštěvníků, které by byly v muzeu na výstavě ochotné strávit čas. Tady je doporučen přístup vzájemné interakce návštěvníků s muzeem (princip Participatory Museum 22 ) které právě správně zvolenou anketou nebo rozhovory se školami nebo přímo jednotlivými osobami můţe získat představu, jaké téma by mohlo být návštěvnicky zajímavé. Závisí od rozhodnutí muzea, jestli sestaví výstavu z vlastních zdrojů, nebo vyuţije zápůjček nebo putovních výstav jiných muzeí. Posledním předpřípravným krokem je jasné vymezení cílové skupiny návštěvníků Důležité aspekty tvorby interaktivní výstavy První zásadou při tvoření výstavy je odborná správnost. Dá se předpokládat, ţe výstavu bude navštěvovat hlavně laická veřejnost, muzeum však jako jedna ze silně edukačních institucí musí ručit za informace, které podává. Informační kanály k základním údajům o výstavě by měly být víceré multimediální technika, lektorský doprovod a také srozumitelné doprovodné texty. Základem správné muzejní výstavy je tedy úzká 20 POLÁKOVÁ, cit. 13, s Ibidem, s WEAVER, cit

13 spolupráce odborníků a muzejních pedagogů. Nesmírně bohatým pramenem informací k jakýmkoliv výstavním aktivitám je názor návštěvníků, který pomůţe muzejním pracovníkům prakticky ve všech fázích tvorby výstav (ankety, návštěvnické průzkumy). Zásady pro návštěvnicky úspěšnou interaktivní výstavu Atraktivní prostředí a příjemná atmosféra výstavy, dobrá dostupnost pro děti a handicapované. Snaha o zaujetí a přilákání i jiných cílových skupin návštěvníků. Hledání nových a nevšedních moţností záţitků k probuzení zvědavosti a fantazie návštěvníka. Důraz na vnímání vícero smysly. Zvýraznění klíčových momentů, které vedou k správnému logickému pochopení výstavy. Moţnost volby činnosti, inspirace k aktivitě návštěvníka. Moţnost samostatného nalezení odpovědi na stanovené otázky. Důraz na názor návštěvníka vzájemná komunikace muzea s jeho publikem. Pokud se muzeu podaří při tvorbě interaktivní výstavy uplatnit předešlé prvky, zaručuje si tím úspěšnou prezentaci svých sbírek a projektů, vyšší návštěvnost a tím zlepšení své finanční situace (a finanční prostředky pro další projekty), ale také své zapsání do povědomí širší veřejnosti. 12

14 3 Muzea a jejich dělení Obecná definice vycházející ze Zákona 122/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, charakterizuje muzeum jako instituci, která získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké a studijní účely, zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány, z vybraných přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává, umožňuje způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu jejich využívání a zpřístupňování poskytováním vybraných veřejných služeb, přičemž účelem těchto činností není zpravidla dosažení zisku 23. Z uvedené definice můţeme vyvodit, ţe muzeum je nevýdělečná instituce, jejíţ hlavní úkoly představuje: shromaţďovaní, uchovávání a prezentace svých sbírek. Výstiţněji je muzeum definováno ve statutu organizace ICOM (International Council of Museums) z roku : Muzeum je stálá instituce, fungující na neziskové bázi, která slouží společnosti a v zájmu jejího rozvoje a je pravidelně otevřená pro veřejnost. Sbírá, konzervuje (uchovává), zkoumá, komunikuje a vystavuje za účelem studia, vzdělávání a zábavy. Pečuje o dochování materiální kultury člověka a prostředí, ve kterém žije. Z definice je patrný důraz na aktivity muzea, které jsou spojeny se zájmy širší veřejnosti komunikace s ní, zprostředkování vzdělání a zábavy. Muzeum jiţ není chápáno jako zastaralá instituce se skleněnými vitrínami, ale jako plnohodnotná moderní instituce, která by měla na poli trávení volného času soutěţit a obstát v konkurenci. Rozdělení muzeí do kategorií je moţné na základě mnohých schémat a nedá se určit jediná správná metoda klasifikace. Můţeme brát do úvahy jejich vnitřní organizaci, způsob akvizice předmětů, způsob vystavování, společenský nebo teritoriální dosah. Poměrně přehledná pro široké spektrum společnosti je jejich kategorizace na základě jejich zaměření (zaměření jejich sbírkového fondu). Z tohoto pohledu můţeme rozlišit několik základních kategorií - prototypů muzeí Plné znéní Zákona 122/2000 Sb., O ochraně sbírek muzejní povahy dostupná na stánkách Ministerstva kultury České Republiky: Ke dni Překlad z angličtiny podle: HEIN, cit. 12, s Rozdělení muzeí a popis jednotlivých typů je vytvořen na základě: HEIN, cit. 12, s Jiné typologie muzeí například v: JOHNOVÁ, R. (2008): Marketing umění a kulturního dědictví. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN

15 3.1 Kunsthistorická muzea Jak je jiţ patrné z názvu, do této kategorie můţeme zařadit muzea, jejichţ sbírkotvorná činnost je zaměřena na umělecké objekty různého typu a datace. Do tohoto spektra spadají předměty různého charakteru, hlavní podmínkou je jistá umělecká hodnota exponátu (samozřejmě malbu, skulpturu, ale také předměty s historickou a uměleckou hodnotou, které byly vyuţívány denně nebo při určitých příleţitostech architektonické součásti, oděv, zbraně a výstroj, nábytek, předměty z náboţenského nebo funerálního kontextu). Předměty ze sbírek kunsthistorických muzeí bychom mohli charakterizovat jako umělecky hodnotné či excelentní nebo výjimečné. Dnešní koncepce muzeí věnovaných umění jako center prezentace a vědění má svůj původ v 18. století, v jisté návaznosti na renesanční Kunskammern jako odnoţe tzv. pokladnic 26 (Schatzkammern). Za období jejich velkého rozkvětu bychom mohli označit období 19. století, postupně se z čistě soukromých prezentací osvobozují a dostávají se na veřejnost jako příklad můţe poslouţit Gemäldegalerie ve vídeňském Belvederu, která byla pro veřejnost otevřena v roce Jejich sbírky byly silně poznačeny vkusem svých majitelů, na rozdíl od sbírek svým zaměřením hlavně historických nebo přírodovědných (moţná lépe na rozdíl od sbírek zaměřených zejména historicky nebo přírodovědně). Svým návštěvníkům nabízejí hlavně estetický záţitek, jsou tedy navštěvovány pro kultivovanou zábavu a vzdělávání se. Právě jistá kultivovanost estetického potěšení byla v minulém století jedním z hlavních cílů. Typickým příkladem nám můţe být Kunsthistorisches Museum ve Vídni, případně expozice Národní galerie v Praze. 3.2 Vědeckotechnická muzea Kategorii muzeí zaměřených na vědu a techniku můţeme dále dělit do několika podskupin. 26 HEIN, cit. 12, s K historii objektu a jeho sbírek: Ke dni

16 3.2.1 Přírodovědná muzea Podobně jako u muzeí zaměřených na umělecké sbírky, historie přírodovědných muzeí sahá ke středověkým pokladnicím (Kunstkammern). Nejdříve byly jejich sbírky tvořeny převáţně exotickými nebo neobyčejnými předměty ( kabinety kuriozit ), postupně se však muzea začala posouvat aţ ke snaze o encyklopedickou komplexnost. Jejich sbírky se orientovaly zejména na faunu, flóru a horniny nebo nerosty ze všech kontinentů, případně dokumentaci jiţ nezachovaných nebo nepřenosných objektů, vyhynulých ţivočichů a rostlin. V průběhu 17. století byl vyvinut systém efektivních technik konzervace, katalogizace a popisu 28. Na rozdíl od obrazně řečeno nepraktickým nebo neuţitečným muzeí umění má vznik přírodovědných muzeí silný didaktický podtext. Sbírky byly často přiřazeny k univerzitním studijním a výukovým sbírkám nebo šlechtickým dvorům. Typickým příkladem můţe být Naturhistorisches Museum ve Vídni nebo přírodovědné sbírky Národního muzea v Praze Vědecko-technická centra Vědecko-technická centra oproti předchozím typům muzeí nemusejí vlastnit sbírku předmětů v pravém slova smyslu. Sbírkové předměty ve vědecko-technických centrech často slouţí pouze jako prostředek nebo pomůcka, jak poukázat na určitý fyzikální jev, případně poukázat na způsob jejich fungování v přírodě či praxi. Typ muzea si je podobný s přírodovědným muzeem svými v první řadě didaktickými sbírkami, vzdělávání však není zaměřeno na podání informací o předmětech, ale jejich prostřednictvím. Sbírkové předměty tak nejsou výhradně exponáty, ale určitými nástroji a podporou při učení. Vědecko-technická centra jsou poměrně mladým přírůstkem do rodiny muzeí, jejich vznik se často vysvětluje jako související s evolucí muzejnictví vědeckotechnologické oblasti. Pozornost vědecko-technických center se primárně nesoustřeďuje na objekty, ale na vědomosti a zjištění, které jsou nejčastěji dosaţeny experimentálně pomocí manipulace návštěvníka s objekty, tedy interaktivním přístupem. Jejich rozkvět můţeme sledovat zejména v Severní Americe a jiných vyspělých regionech a jak se zdá, představují jakousi přípravu nebo seznámení pro obyvatele s rostoucím technickým pokrokem a industrializací. Vědecko-technická centra tedy takřka plně pracují principem interaktivity protoţe záţitek z muzea můţe být dosaţen jenom přímou participací návštěvníka při procházení 28 HEIN, cit. 12, s

17 expozicí. Získání plnohodnotné informace pouhým procházením a čtením je pro vědeckotechnická centra nemyslitelné. Neprezentují historii vědy a její milníky nebo úspěchy, ale chtějí probudit ve svých návštěvnících zájem a touhu po vědě, jejich přímé zapojení do ní. Způsob učení a získávání informací je zaloţen na teorii aktivně zaloţené pedagogiky a učení je tak zaměřeno experimentálně a ne pasivně. Úlohou lektora ve vědeckém centru je podnítit spontánní zájem návštěvníka. Muzeum je tedy zodpovědné za vytvoření zajímavých a inovativních výstav se širokými moţnostmi poznání, které návštěvníky provokují k reakci nebo přinejmenším zaujmou a motivují zúčastnit se. Vědecká centra ukazují návštěvníkům nástroje a přístroje, které pouţívají vědci a dovolují jim je pouţívat také. Hodnota předmětů ve vědeckém centru se tak odvíjí od moţností, které poskytují návštěvníkům Průmyslová a technická muzea Muzea tohoto typu mají často regionální charakter a jsou zaměřena na průmyslová a technická specifika. Často je jejich vznik a financování spojeno s určitým místním závodem a tak jako historická nebo přírodovědná muzea jsou orientována převáţně sbírkotvorně na sbírkové předměty. Sbírky jsou často tvořeny historickými a současnými modely přístrojů, mnohdy fungujícími, a ilustrují návštěvníkům svou činnost. Typicky ceněnými předměty v těchto typech muzeí jsou předměty prvé svého druhu a podobně (první počítač, první automobil určité značky). Historie průmyslu můţe být prezentována různými způsoby pomocí modelů, diagramů, filmu a videa, textů, ale také nejsou vyloučeny některé metody a moţnosti participace návštěvníků, které jsou populární ve vědeckých centrech. Svým způsobem interpretace a výstavnictví se blíţí muzeím historie nebo archeologickým muzeím, která pouţívají k interpretaci lidské historie doklady materiální kultury. Expozice muzeí tohoto typu mají široký edukační potenciál, určitou hrozbu představuje moţnost neohlídání jejich propagační orientace. 3.3 Historická muzea Historická muzea a domy obvykle schraňují kolekce předmětů pro jejich historickou spíše neţ uměleckou hodnotu. Objekty jsou často zasazeny do kontextu s cílem prezentovat návštěvníkům určitý příběh o vzdálené nebo blízké historické epoše nebo osobě. Při tvorbě 16

18 výstav se muzejníci snaţí podat návštěvníkovi určitý příběh. Svým přístupem stojí někde na hranici mezi muzeem umění a přírodovědným muzeem na jedné straně se opírají o určitou estetickou hodnotu u svých sbírkových předmětů, na straně druhé se snaţí svého návštěvníka vzdělávat. Následujíce trendu v moderním pojetí muzejní prezentace, stávají se také historická muzea více interaktivními a empirickými. Ač stále kladou důraz na materiální kulturu a sbírkové fondy, rozšiřují řady svých sbírek, v současné době se také snaţí nejen o investici do svých sbírkových fondů, ale také do způsobů interpretace, kterou prezentují svým návštěvníkům. 3.4 Dětská muzea Vycházejí z jiné koncepce neţ tradiční muzea, která jsou hlavně orientována na své sbírkové fondy. Svůj hlavní zájem soustřeďují na cílovou skupinu dětí, případně jejich doprovázející rodiče. Jejich popularitu a rozkvět můţeme datovat do posledního staletí. Někdy samy vystavují předměty, ale primárně není tento typ muzea zaměřen na péči o sbírky a jejich zachování. Za hlavní cíl dětských muzeí je povaţováno poskytnutí záţitku svým dětským návštěvníkům, čemuţ je přizpůsobena celá marketingová strategie a koncepce expozic. Výrazným znakem v expozicích dětských muzeí je časté vyuţití interaktivních prvků, přístrojů a silná snaha o zapojení návštěvníka do děje v expozici. Původně byly svými tvůrci zamýšlené jako projekty prostorově malého rozsahu, které byly určeny ke hře. Měly přivést děti hrou k přirozenému zájmu o vybranou problematiku zábavným a nenáročným způsobem. První dětská muzea měla přivést své malé návštěvníky dobrodruţnou formou k poznání věcí, které je potkají v dalším ţivotě, aţ budou velcí (miniaturní kuchyňky pro holčičky, hračkářské nástroje pro kluky). Postupně, změnami demografických a společenských poměrů, bylo potřebné je přetransformovat. Staly se z nich instituce zaměřené na edukační činnost, do které se malí návštěvníci můţou aktivně zapojit, nejen pasivně sedět a vstřebávat informace. Svým charakterem jsou hodně podobné vědeckým centrům, ale můţeme říct, ţe na rozdíl od nich mají uţší cílovou skupinu návštěvníků jejich kampaně jsou cíleny hlavně na dětské publikum, případně jejich rodiče. Na druhé straně vidíme jejich odlišnost od běţné školní výuky, kdy děti mohou k získávání nových poznatků přistupovat aktivně, hlavním 17

19 nástrojem výuky tu není jako ve školách jazyk, ale volně přístupné předměty. Koncept dětských muzeí, kde je pozice kurátora sbírek víc přiblíţena návštěvníkům jeho pozice jako autority je oslabena a svým otevřeným přístupem k aktivitě návštěvníků, se jeví jako pokročilá myšlenka, která nachází své uplatnění i v jiných typech muzeí. 3.5 Kategorie interaktivních muzeí Z hlediska trendu interaktivity a jejího vyuţití v muzejních expozicích jsou významnými hlavně dva typy výše zmiňených muzejních institucí, které můţeme označit za interaktivní muzea: Vědecko-technická centra Dětská muzea Obě skupiny pojí fakt, ţe jejich důraz není kladen na samotné sbírky (které konec konců často neobsahují hodnotné sbírkové předměty v pravém slova smyslu), ale sbírky jsou chápány jen jako prostředek, který návštěvníkům zprostředkuje určitý poznatek nebo míněnou informaci. Oba typy muzeí jsou výrazně edukačně zaměřeny. Tradiční muzea samozřejmě reflektují trend interaktivity a chápou její význam v novém pojetí poskytovaného muzejního produktu, často do svých expozicí nebo dočasných výstav přidávají interaktivní instalace digitální nebo komunikační technologie, či jednoduché a finančně nenáročné předměty nebo hry. Na druhé straně se musíme bránit přílišné glorifikaci interaktivity 29 a brát ji jako jednu z moţných cest nebo vhodných doplňků expozicí muzeí, která je závislá od jejich typu jinak je brána interaktivita v kontextu potřeb dětského muzea nebo vědeckého centra, jinak v kontextu historického muzea nebo muzea věnovaného umění. Zajímavou alternativou pro tradiční muzea jsou sbírkové předměty jako například nástroje, stroje, dopravní prostředky nebo zbraně návštěvníci mohou dostat moţnost zastoupit na okamţik jejich pilota, řidiče nebo strojvedoucího. 29 KESNER, cit. 6, s

20 3.5.1 Stručná historie vývoje interaktivních muzeí 30 Historii vzniku interaktivních muzeí můţeme tedy sledovat ve dvou paralelně se vyvíjejících směrech, které odpovídají dvou hlavním typům těchto institucí: Vědecko-technická centra (vznikající počátkem 20. století v Evropě a severní Americe). Dětská muzea (zakládány v USA v pozdním 19. století) Raná vědecko-technická centra K prvním interaktivním počinům na území Evropy můţeme přiradit Deutsches Museum v Mnichově, kde se poprvé objevily v muzeu funkční průmyslové motory (v roce 1925) ukazující návštěvníkům jejich fungování, a demonstrace chemických pokusů v Palais de la Découverte v Paříţi (v roce 1937). Paralelně došlo k vývoji interaktivních expozic v USA Museum of Science and Industry v Chicagu vytvořilo repliku části dolu na uhlí (v roce 1933), Franklin Institute Philadelphia měl od roku 1935 funkční poschoďovou repliku lidského srdce, která reagovala na mačkání tlačítek návštěvníky 31. Tyto raná vědecká centra byla uţ od počátku své existence zaměřena na vysvětlování jevů a fungování přístrojů pomocí funkčních součástí své expozice a dnešní trend uţívání interaktivních prvků v muzeích je určité rozšíření a vývoj z jejich tradice. Způsob interaktivní prezentace se tedy v podstatě radikálně neměnil a rozdíl mezi těmi dnešními a staršími vědecko-technickými centry je spíše v jejich stáří, neţ ve způsobu prezentace a cílech. The Children s Gallery při Muzeu vědy v Lodýně (otevřena v roce 1931) si můţe také činit nárok na prvenství byla více podobná zábavné vědecké galerii, neţ klasické představě muzea, se svými knoflíky, které se daly mačkat a klikami, kterými se dalo otáčet, se stala inspirací pro mnohé děti, které později zasvětily svůj ţivot vědě a poznání. Původně byla vlastně jakousi předgalerií která měla připravit návštěvníky na skutečnou technickou 30 Zpracováno podle CAULTON, cit. 8, s