Podkladový materiál k problematice bezpečnosti začínajících cyklistů

Transkript

1 C y klista potřebuje pomoc Podkladový materiál k problematice bezpečnosti začínajících cyklistů BESIP Nakladatelství FORTUNA Praha

2 OBSAH OBSAH Úvod Dopravní nehody cyklistů Cyklista na silnici Jak začínajícím cyklistům pomáháme? Podmínky získání průkazu cyklisty Slovo k rodičům začínajících cyklistů Seznam dostupných pomůcek pro dopravní výchovu cyklistů

3 1 Ú v o d Pozice jízdního kola jako dopravního prostředku se u nás v posledních letech velmi posílila. Jízdní kolo je nejen - jako v některých regionech tradičně - prostředkem k jízdě do zaměstnání, do školy, ale současně i sportovním náčiním ke zvýšení nebo udržení fyzické kondice a dále je i mód ním prostředkem pomáhajícím zdravě naplnit volný čas dětí i dospělých. K posílení pozice jízdního kola napomáhá i bohatá obchodní síť, ve které najdeme široký sortiment tohoto zboží. Zájemci si mohou vybrat z velkého množství různých značek, druhů a typů jízdních kol pro různé kategorie obyvatelstva i pro jejich různé zájmy. Odhaduje se, že mezi lidmi je u nás dnes asi 3,5 miliónu jízdních kol. A dá se předpokládat, že cyklistů i jízdních kol bude v provozu stále přibývat. Cyklistou, tj. řidičem nemotorového vozidla, se může automaticky stát každý, kdo dovrší věku 10 let. A přitom i řidič nemotorového vozidla je také řidič. Smí jezdit v silničním provozu, ve vozidly přeplněných ulicích měst, na silnicích s hustým provozem, ve víkendových špičkách, mezi tramvajemi, nákladními automobily. A to tedy smí i desetiletý chlapec nebo děvče. Dítě, které většinou má dost práce samo se sebou, s udržením rovnováhy, které možná sice trochu zná pravidla, jimiž se má řídit, ale zcela určitě je neumí beze zbytku aplikovat v běžném silničním pro vozu, mimo jiné proto, že nemá dostatek zkušeností. Dítě, které je ohroženo, ale které i samo může ohrozit jiné. Rádi bychom proto v této malé příručce poskytli informace, podklady a snad i rady všem, kterým problematika mladých, začínajících cyklistů není lhostejná. A to se dvěma cíly. Jednak přesvědčit širokou veřejnost a především rodiče, pedagogy a samozřejmě i děti o nutnosti věnovat období přerodu nezralého chodce v ještě nezralejšího cyklistu maximální pozornost, jednak upozornit všechny řidiče na nebezpečí, která mohou od těchto cyklistů očekávat, a vyvolat v nich pocit spoluzodpovědnosti za jejich bezpečí. Dnes mladý cyklista, zítra dospělý řidič motorového vozidla. Cílem BESIPu je vychovat z dětí dobré cyklisty, z nich pak dobré řidiče motorových vozidel a přispět tak ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Pomozte nám v naší snaze. BESIP 3

4 2 D o pravní nehody cyklistů V roce 1994 zavinili cyklisté v České republice celkem 3128 nehod, z toho děti 724 nehod, což je téměř čtvrtina. V tom je vyjádřen nejen jejich vysoký podíl na cyklistice, ale i jejich malé praktické zkušenosti. Při těchto nehodách přišlo o život 70 lidí a dalších 2743 bylo zraněno. Z dětí zahynulo pouze 7 a zraněno jich bylo 826. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že při nehodách jsou daleko více postihováni starší cyklisté. Bohužel i zde tvoří významný podíl na celkovém počtu nehod alkohol (15,9 %) a to především u cyklistů ve věku let. Statistika dopravní nehodovosti uvádí pouze čísla a příčiny nehod cyklistů člení dle obvyklých hledisek: nesprávný způsob jízdy (49 % nehod), nedání přednosti v jízdě jinému vozidlu (40 %) nepřiměřená rychlost (7,6 %) nesprávné předjíždění (1,1 %) technická závada na kole (1,1 %). V počtu nehod na obyvatel jednoznačně a ze známých důvodů vede věková skupina dětí 10- l4letých. Ke třetině všech nehod cyklistů došlo na místních komunikacích. Nejvíce cyklistických nehod je zaznamenáváno pravidelně v sezónních měsících - červnu, červenci, srpnu, září, květnu, a to mezi hodinou. K typickým nehodám malých cyklistů ve věku 6-9 let dochází v této době v okruhu pouhých 100 metrů od místa bydliště. Proč? Doprava houstne, mnozí lidé po namáhavém pracovním dni pospíchají a přitom už nejsou ve formě. Ve stejnou dobu si děti hrají venku, jezdí na kolech, často jen sem a tam. K úrazům malých cyklistů dochází většinou tehdy, když si hrají na chodnících a náhle vjedou do vozovky. Tolik tedy statistika. Rozeberme si však příčiny nehod cyklistů trochu blíže. Zde už budeme vycházet i z poznatků zahraničních rozborů. Zásadně si musíme předem uvědomit, že nejvíce nebezpečných nehod cyklistů je způsobeno střetem s osobním automobilem. V posledních letech však přibývají nehody bez účasti motorových vozidel, především tzv. samonehody, které většinou nebývají zohledňovány v úředních statistikách. Zajímavé je porovnání nehod cyklistů vzhledem k místu, kde k nehodě došlo. K mnohem většímu počtu nehod dochází v intravilánu než mimo obce a města (osmkrát více). Přesto však následky nehod v extravilánu jsou horší, především z důvodu podstatně vyšších rychlostí motorové dopravy. Často se tvrdí, že cyklisté neznají dopravní předpisy. Ve skutečnosti však ta nejdůležitější pravidla znají dobře. Patří mezi ně především: - znalost významu světelných signálů a dopravních značek, - povinnost používat stezek pro cyklisty, - ukazování změny směru jízdy (znamení rukou). Je však známo, že v konkrétních souvislostech cyklisté pravidla znají, ale dodržují je jen tehdy, pokud slouží jejich vlastní bezpečnosti nebo pokud jsou k jejich dodržování donuceni (např. policejním dozorem nebo tím, že ostatní účastníci silničního provozu si prosazují svá práva). Ovšem tam, kde se cyklisté cítí bezpečni, nepociťují žádnou potřebu tyto předpisy dodržovat. Platí to zejména tam, kde si cyklisté zvyknou na stabilnost dopravních situací. To má pak za následek, že i obtížnější jízdní úkony provádějí méně soustředěně a že podceňují nebezpečí nehody. Rizikovou skupinu z těchto hledisek tvoří především děti (začínající cyklisté). V rozporu s pravidly se chovají častěji než ostatní cyklisté a podceňují nebezpečí, kterému se přitom vystavují. Navíc zvládnutí určitých jízdních úkonů (např. rozjíždění, pomalá jízda, 4

5 odbočování vlevo) jim způsobuje zpravidla velké potíže, které dočasně odvádí jejich pozornost od ostatní dopravy. Mladí cyklisté se nejvíce dopouštějí těchto přestupků (procentuální údaj převzatý z německých výzkumů je pouze orientační a vyjadřuje poměr chybného a správného jednání): - odbočování bez ukázání paží 65 % - jízda bez osvětlení 26 % - řezání zatáčky 22 % - neohlédnutí se při změně směru jízdy vlevo 20 % - chybné zařazení se před křižovatkou 15 % - nedání přednosti protijedoucím vozidlům při odbočování 14 % - nedodržení pravidla o jízdě vpravo 10 % - nedodržení příkazu dopravní značky Stůj, dej přednost v jízdě! nebo jízda na signál Stůj! 9 % - jízda po chodníku 7 % Polovina všech cyklistů nedodržuje pravidla v oblasti křižovatky a to zejména při odbočování vlevo na hlavní silnici. Přestupky cyklistů se vyskytují daleko častěji v blízkosti výjezdu a v blízkosti cíle než na celé trase mezi nimi. Konkrétní příčiny dopravních nehod mladých, začínajících cyklistů (celkem 100 %): - nesprávné použití komunikace (jízda vlevo, nedodržení zákazu vjezdu, hry a honičky na kole, nepoužití stezky pro cyklisty) 23 % - chyby při zařazování se do provozu (vjíždění na silnici, vyjíždění od okraje vozovky) 14,6 % - nedbání příkazu dopravních značek 11,5 % - chyby při odbočování 11,3 % - nepřiměřená rychlost (jízda z kopce, zatáčky) 4,5 % - nedání přednosti zprava 3,3 % - nedbání světelného znamení 2,8 % - nesprávné chování vůči chodcům 2,5 % - nesprávné předjíždění 2,4 % - nedodržení bezpečného odstupu 1,7 % - nedostatečné osvětlení jízdního kola 0,8 % - špatně uložený náklad, jízda ve dvou 0,6 % - jízda vedle sebe 0,5 % - nezpůsobilost k jízdě 0,4 % - jiné chyby při řízení jízdního kola 17,8 % Vývoj dopravních nehod dětí - cyklistů v posledních letech u nás není zase až tak tragický, a to zejména ve srovnání s celkově stoupajícím trendem počtů a následků dopravních nehod všech ostatních účastníků silničního provozu. Přesto se ale ve většině případů jedná o nehody zbytečné, kterým by bylo možno předejít důsledným dodržováním pravidel silničního provozu, vzájemnou tolerancí účastníků silničního provozu a systematickou dopravní výchovou. 5

6 Tabulka dopravních nehod dětí cyklistů Rok Nehody zaviněné dětmi Následky nehod zaviněných i_nezaviněných_dětmi Počet U TZ LZ U TZ LZ nehod Vysvětlivky: U usmrcení TZ - těžce zranění LZ - lehce zranění 6

7 3 C y klista na silnici Většina řidičů zná nepříjemný pocit, který vzniká v momentě, kdy se před nimi na silnici objeví cyklista, skupina cyklistů a obzvláště pak děti - cyklisté. Uvědomí si, že může velice snadno dojít ke kolizní situaci, a zpravidla sundají nohu z plynu a zpozorní. Těžko říci, jak k tomuto obecně přijímanému názoru došlo, ale fakt je, že platí. Cyklista nemůže být pro řidiče motorového vozidla nikdy rovnocenným účastníkem silničního provozu. Je to hlavně proto, že jízdní kolo není vybaveno kapotou ani některými důležitými součástmi zvyšujícími viditelnost cyklisty či zřetelnost jeho jízdy. Dále je to také proto, že jízda na kole vyžaduje neustálé soustředění na udržení rovnováhy při jízdě, na držení rovné jízdní stopy i na zvládnutí jízdy při zhoršených podmínkách v důsledku špatného stavu vozovky nebo špatného počasí. Nebezpečné a kolizní situace, které může cyklista v silničním provozu zapříčinit, vlastně prozrazují údaje z předešlé kapitoly, týkající se charakteru přestupků a příčin dopravních nehod cyklistů. Pokud shrneme potencionální nebezpečí, která lze od začínajících cyklistů očekávat, měl by si každý řidič uvědomit následující fakta: - většina malých cyklistů nemůže své jízdní kolo umět dokonale ovládat, i když to na první pohled nemusí být vůbec zřejmé; - malý cyklista jedoucí vzorně u okraje vozovky nedává záruku, že směr (stopu) udrží, že náhle neseskočí z kola anebo bez znamení nevybočí do leva (to lze očekávat hlavně při stoupání); - malí cyklisté ve skupině jsou vždy méně pozorní a chovají se spontánněji než jako jednotlivci; - řidič si nikdy nemůže být jist, že mu malý cyklista dá přednost v jízdě tam, kde to pravidla přikazují (při odbočování vlevo, při přímém průjezdu křižovatkou, při vyjíždění od okraje vozovky, od chodníku), a to ani tehdy, když se správně ohlédl a když dává znamení o změně směru jízdy; - snad nejnebezpečnější je pro řidiče motorového vozidla jízda obytnými oblastmi, kde není téměř žádný provoz; zde se totiž malí cyklisté domnívají, že se jim nemůže nic stát, a proto pravidla silničního provozu zcela opomíjejí, hlavně při počátečním vjezdu na vozovku ze zahrad, obytných domků, z garáží, prostě z míst ležících mimo provoz; - s větším nebezpečím od cyklistů je nutno počítat také při snížené viditelnosti v podvečerních hodinách, a to jak v obytných čtvrtích, kde si malí cyklisté hrají, tak i na silnicích při návratu z víkendu. Zajímavým zjištěním řady výzkumů zabývajících se nehodovostí cyklistů je fakt, že mnoho cyklistů přispívá svým chováním k předcházení dopravních konfliktů a ke zmírnění kolizí. Cyklisté se raději vyhýbají, než brzdí, často se zříkají přednosti v jízdě, svoje přestupky kompenzují tím, že se zřeknou vyhrazeného dopravního prostoru, prostě sjedou z vozovky. Při řešení konfliktních situací mají cyklisté výrazně větší možnosti a tím se mnoho konfliktů zavčas zmírňuje. Takové chování však lze očekávat pouze od cyklistů, kteří mají s jízdou v silničním provozu své zkušenosti. 7

8 4 J a k začínajícím cyklistům pomáháme? První poučení dostanou děti od svých rodičů. To se ovšem týká cyklistů, kteří vlastně ještě ani cyklisty v pravém slova smyslu nejsou. Nedosahují předepsaného věku a nesmí tedy samostatně jezdit v silničním provozu. Jízda na kole je pro ně zatím jen hra. Hra, při které si však začnou osvojovat základy techniky jízdy i některá základní pravidla silničního provozu. Do jaké míry tyto vědomosti a dovednosti rodiče u svých dětí rozvíjejí a rozšiřují, to už záleží jen na tom, jaký postoj k této problematice zaujmou. Příležitostí k správnému a nenásilnému poučení existuje hodně. Lze k němu využít kritické pozorování provozu na silnici, řešení konkrétních situací při společných výletech na kolech či v autě apod. Oficiálně by začínajícího cyklistu měla poučit škola. obdobně jako učí děti číst, psát, počítat, plavat, lyžovat, měla by je naučit i základním pravidlům a dovednostem jízdy na kole. Bohužel však základní školské dokumenty stanovující obsah vzdělávání toto učivo prakticky opomíjejí. Pouze tam, kde si ředitelství školy uvědomuje potřebu dopravní výchovy cyklistů, jsou využívány různé vzdělávací programy, které znamenají pro přípravu začínajících cyklistů opravdu hodně. Patří mezi ně zejména kurzy dopravní výchovy Jsou to zpravidla šestnáctihodinové programy, v jejichž průběhu malí cyklisté získají všechny potřebné základní vědomosti a dovednosti. Teoreticky zvládnou pravidla silničního provozu a naučí se je využívat v praxi, zdokonalí se v technice jízdy i v provádění drobných oprav a úprav jízdního kola. Tyto kurzy jsou dnes organizovány bohužel jen na některých školách, jelikož jsou pro školu pouze nepovinnou a zájmovou záležitostí. Tam, kde k tomu jsou podmínky a vstřícnost ředitelství školy, lze využívat pro výcvik cyklistů dětská dopravní hřiště. V České republice existuje téměř 100 těchto zařízení. V roce 1994 na nich absolvovalo kratší či delší výcvik téměř dětí. Aby tento výcvik byl přínosem a měl svůj význam, musí být organizován systematicky. Nestačí jedna návštěva dítěte na hřišti, ale je potřeba, aby dítě absolvovalo celý program, který v jednom školním roce obsáhne zhruba 4-8 výcvikových hodin a je zakončen pře zkoušením. Tento výcvikový program je připravován především pro žáky ročníků základních škol, tedy pro děti věkové kategorie 9-11 let. Velký význam pro dopravní výchovu má dopravní soutěž mladých cyklistů. Každoročně ji vyhlašuje Rada vlády pro bezpečnost silniční ho provozu a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s dalšími složkami. Soutěže se v základních kolech účastní obvykle okolo dětí. Prostřednictvím jednotlivých disciplín (test z pravidel silničního provozu, jízda podle pravidel, technické dovednosti, jízda zručnosti, první pomoc) se mladí cyklisté zdokonalují ve všem, co při jízdě na kole potřebují. Soutěž má i svá mezinárodní vyvrcholení. Určitou záruku připravenosti malého cyklisty - byť jen v teoretické rovině - dává práce s učebnicí dopravní výchovy pro 4. a 5. ročník základní školy Dopravní výchova 2 Cyklista. Jejím prostřednictvím při práci ve škole či při samostatném studiu doma se může cyklista naučit vše, co k bezpečné jízdě potřebuje. Zájmovou dopravní výchovou zaměřenou převážně na cyklisty reprezentuje především činnost domů dětí a mládeže formou různých kroužků. Obdobnou činnost vyvíjejí i některé organizace motoristických klubů. Tyto aktivity mají zpravidla vysokou pedagogickou i odbornou úroveň, bohužel se však týkají jen velice malého procenta populace. V zahraničí, v motoristicky vyspělých státech se vysoce hodnotí i vydávání různých tiskových materiálů letáků, skládanek, malých brožurek, jednoduchých stolních her atd. 8

9 V tomto směru pomáhá u nás k šíření potřebných informací BESIP. Vydává řadu osvětově zaměřených tiskovin a prostřednictvím obvodních (regionálních) pracovišť BESIP je distribuuje do škol, na dopravní hřiště a organizátorům různých osvětových a soutěžních akcí regionálního významu. a jak jim můžeme pomáhat ještě více? - organizováním soutěží ve znalostech pravidel silničního provozu, organizováním jízd zručnosti, jízd po dopravním hřišti, jízd městem; - pořádáním dnů dopravní bezpečnosti zaměřených na cyklisty (jde o výstavy, informační stánky, promítání videopořadů, využití počítačových her, kontroly technického stavu jízdních kol aj.); - vyhlašováním místních kampaní na začátku a na konci školního roku s využitím regionálního tisku a televizních stanic. 9

10 5 Podmínky získání průkazu c y klisty Průkaz cyklisty je osvědčení, které stvrzuje, že jeho vlastník zdárně absolvoval výuku a výcvik pravidel silničního provozu, popř. jen to, že zná a umí vše, co cyklista pro svou bezpečnou jízdu potřebuje. V některých evropských zemích je získání průkazu cyklisty legislativně upraveno. U nás se jedná jen o dobrovolnou záležitost. Přesto se získání průkazu cyklisty stalo důležitou formou dopravní výchovy, která za 25 let své existence usnadnila mnohému malému cyklistovi jeho vjezd do silničního pro vozu. Začínající cyklisté měli a mají možnost získat průkaz cyklisty ve školách v kurzech dopravní výchovy, na dětských dopravních hřištích, v domech dětí a mládeže i jinde. Základní podmínkou pro získání průkazu je prokázání znalostí a dovedností, které cyklista potřebuje pro bezpečnou jízdu v silničním pro vozu. Toto prokázání se děje zpravidla přezkoušením na závěr uceleného působení - výuky a výcviku. Průkaz cyklisty mohou získat i soutěžící v dopravní soutěži mladých cyklistů, kteří se v okresních kolech umístí na předních místech. Soutěž má totiž takové disciplíny, které se svým obsahem kryjí s tím, co musí mladí cyklisté znát a umět. Teoretické znalosti pravidel silničního provozu K tomuto účelu vydává BESIP tiskopisy s testovými otázkami, čas od času upravované, měněné a různě graficky zpracované. Stejně tak lze vy užívat i testových otázek vydávaných pro základní kola dopravní soutěže mladých cyklistů. Obsah těchto otázek zpravidla vyčerpává základní pravidla pro cyklisty dané příslušným předpisem. Schopnost aplikace pravidel silničního provozu Pravidla nestačí jenom teoreticky znát. Je také nutné umět se jimi řídit, umět v souladu s nimi reagovat na vznikající situace. Tomu pomáhá výcvik na dětských dopravních hřištích. Tam také většinou dochází k pře zkušování cyklistů. Správná technika jízdy Znalost pravidel nic nepomůže, jestliže cyklista neumí jezdit na kole. Je nezbytně nutné, aby uměl bezpečně udržet rovnováhu a aby zvládl jízdu i v obtížnějších podmínkách - prostě musí být v každé situaci pánem svého vozidla. K nácviku i k přezkoušení slouží jednoduchá jízda zručnosti, která simuluje některé záludnosti, s nimiž se cyklista na silnici i v terénu může setkat. Potřebné technické znalosti a dovednosti Cyklista musí vědět, kterými povinnými součástmi má být jízdní kolo vybaveno, a měl by si umět poradit s jednoduchými opravami, popř. úpravami jízdního kola, především pak z hlediska funkčnosti součástí ovlivňujících bezpečnou jízdu. Navíc by měl mít základní přehled o pomůckách, které zvyšují jeho bezpečnost, což je přilba, kmitající zadní červené světlo, odrazkové raménko apod. 10

11 Pravidla silničního provozu, která musí cyklista - začátečník znát (stručný výčet) Jízda na jízdním kole - jízda při pravém okraji vozovky, po pravé krajnici, zakázané způsoby jízdy, místa, kam je cyklistům vjezd zakázán, základní povinnosti účastníka silničního provozu, ohleduplné a ukázněné chování, způsobilost k řízení, základní povinnosti řidiče. Vjíždění na silnici, vyjíždění od okraje vozovky, zastavování, znamení o změně směru jízdy. Objíždění vozidla, překážky nebo chodce, jízda podle nástupního ostrůvku, předjíždění, rychlost jízdy, vzdálenost mezi vozidly, vyhýbání se protijedoucích vozidel. Odbočování, řazení před křižovatkou, jízda křižovatkou (pravidla o přednosti v jízdě). Zastavení a stání, železniční přejezdy, výstražná znamení, vozidla se zvláštními výstražnými znameními, dopravní nehody. Rozdělení dopravních značek, znalost dopravních značek upravujících výše uvedená pravidla, světelné signály, pokyny policisty. 11

12 6 Slovo k rodičům začínajících c y klistů Naprosto nezastupitelnou roli při výchově a výuce malých cyklistů hrají rodiče. A to jak v době, kdy se cyklista teprve rodí (ve 4-6 letech), tak i v době, kdy začíná pokukovat po normálním jízdním kole, anebo když už na něm začne jezdit. Nebude proto na škodu, shrnout si to podstatné, co by všichni rodiče malých cyklistů měli znát. Jde především o to, aby si rodiče uvědomili, že cyklista starší 10 let je řidič nemotorového vozidla a že pro cyklistu, kterému ještě není 10 let a jezdí na dětském jízdním kole, platí ve smyslu vyhlášky o pravidlech silničního pro vozu zcela jiná pravidla. Na rodičích také závisí, jaký řidič vyroste z mladého cyklisty. Jejich postoje k ostatním účastníkům silničního provozu jsou pro děti prvním příkladem, podle kterého se i ony budou jednou jako řidiči motorového vozidla chovat. Především rodiče mají tedy v rukou, jak bezpečně se u nás bude jezdit. Na rodičích také je, aby dítěti nejen koupili kolo a naučili ho udržet rovnováhu, ale aby ho i upozornili na to, kde smí jezdit, které zákazy musí respektovat, jak má mít jízdní kolo vybavené apod. Co k jízdě dětí na kole a k jízdnímu kolu jako dopravnímu prostředku říkají předpisy? Malý cyklista až do dovršení věku 10 let nesmí sám jezdit v silničním provozu s výjimkou polních a lesních cest a obytných zón. Z toho také vyplývá, kde cyklista mladší 10 let smí a nesmí jezdit: Smí jezdit na jízdním kole sám: - po polních cestách, - po lesních cestách, - v obytné zóně (vymezené dopravními značkami), - mimo silniční provoz (na hřišti, po cestách v parku, na louce, na dopravním hřišti apod.), - po chodníku, - po stezce pro chodce. Nesmí jezdit na jízdním kole sám: - po silnici, - po stezce pro cyklisty, - na místních a účelových komunikacích. Smí na jízdním kole jezdit v doprovodu nebo pod dozorem rodičů: - všude tam, kde smějí jezdit ostatní cyklisté. Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou, je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedátkem pro přepravu dítěte s pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let. Toto sedátko musí být pevně připevněno na rámu 12

13 jízdního kola před cyklistou. Sedadlo a opěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti jízdy. Už od prvního šlápnutí do pedálu by malí cyklisté měli vědět, co je při jízdě na kole zakázáno: je to především jízda dvou nebo více cyklistů vedle sebe a jízda bez držení řídítek. Při jízdě musí mít cyklista nohy na pedálech, nesmí se držet jiného vozidla, nesmí vést za jízdy jiné kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení nebo ohrožovaly jiné účastníky silničního provozu. Pro úplnost dodáváme, že i jezdec na kolečkových bruslích, na skateboardu, na koloběžce nebo na lyžích je chodec a jako takový se musí řídit pravidly pro chodce s tím, že v silničním provozu (na chodníku, na krajnici, popř. na okraji vozovky) nesmí překročit rychlost chůze. Každé jízdní kolo musí mít předepsané vybavení Každé jízdní kolo, se kterým se jezdí v silničním provozu, musí svým vybavením splňovat předepsané podmínky. To však bohužel neví mnoho mladých cyklistů, ale ani jejich rodičů. Běžné turistické kolo musí mít: - blatníky, - dvě na sobě nezávislé účinné brzdy, - světlomet svítící dopředu bílým světlem, - zadní obrysové světlo červené barvy, - zdroj elektrického proudu (dynamo), - zadní odrazku červené barvy, - odrazky oranžové barvy na obou stranách pedálů, - zvonek, - přední odrazku bílé barvy, - boční odrazky oranžové barvy na paprscích kol s účinností na obě strany kola, - kryt řetězu. Výjimku tvoří jízdní kola určená pro děti do 10 let. Ty nemusí mít stanovené osvětlení (světlomet, zadní obrysové světlo, zdroj elektrického proudu), ale pak se na nich smí jezdit jen za nesnížené viditelnosti. Jízdní kola pro děti předškolního věku, která mají protišlapací brzdu (torpedo), nemusí mít přední brzdu a místo zvonku mohou mít jiný zdroj zvukového signálu. Z uvedeného vyplývá, že naprostá většina různých typů speciálních kol (jako jsou kola horská, cyklokrosová, cyklotriálová apod.) není pro silniční provoz dostatečně vybavena a nesmí se proto na nich po silnicích vůbec jezdit. Společně jezdit a učit se Děti se učí hlavně příkladem rodičů. Velký význam pro dopravní výchovu mají společné výlety. Jejich přínos je však často podceňován a proto jsou i málo využívány. Nejvíce se samozřejmě děti mohou naučit při společných jízdách na kole, kdy si vlastně každé pravidlo, každou zásadu bezpečné jízdy mohou přímo ohmatat. Nezanedbatelný význam však mají i společné jízdy automobilem včetně vhodně usměrňované konverzace v průběhu jízdy. Nejdůležitější pravidla můžeme dítě začít učit už ve věku těsně před vstupem do školy. Rodiče by měli využívat každé příležitosti k tomu, aby naučili děti rozlišovat, kde smějí a kde nesmějí jezdit na kole, a aby jim postupně vysvětlili význam všech pro jízdu na kole důležitých značek (zákazy vjezdu, značky upozorňující na nebezpečí, značky určující přednost v jízdě). Při rodinných jízdách na kole jezděte tak, abyste s dítětem mohli kdykoliv mluvit a v případě nebezpečí také rychle zasáhnout. Osvědčuje se, když jeden rodič jede před dítětem a 13

14 druhý za ním. Doprovází-li dítě jenom jeden dospělý, měl by jet za dítětem nepatrně více vlevo. Při jízdě na kole musí být dítěti (a nejenom svému) vzorem. I když pro dospělého řada vznikajících situací je naprosto bezproblémových, pro dítě může být jejich překonání velmi obtížné a nebezpečné. Při jízdě je proto lepší vycházet z postavení dítěte a postupovat tak, jak by mělo postupovat ono. Například při odbočování vlevo na křižovatkách s hustším provozem se sednout z kola a odbočit jako chodci, při jízdě v hustém provozu vést jízdní kolo po chodníku, vést kolo i do nepříliš prudkého stoupání apod. Jízda s dítětem v automobilu je vlastně nepřetržitou dopravní výchovou. Začíná už tím, že vedeme dítě k tomu, aby nastupovalo a vystupovalo vždy vpravo na straně chodníku a aby vždy použilo vhodný bezpečnostní zádržný systém - dětské sedačky či speciálního polštáře umožňujícího použití normálního bezpečnostního pásu. A to i v případě, že se jede jen na krátkou vzdálenost. Je samozřejmé, že i příklady řidiče a dalších spolucestujících, pokud jde o připoutání, jsou důležité. Velmi důležitý je i tón hovoru v autě. Když často nadáváte, houkáte, vynucujete si přednost v jízdě, stále přejíždíte z jednoho jízdního pruhu do druhého, nedodržujete předepsanou rychlost, bude si vaše dítě myslet, že silniční provoz je boj každého s každým. Naopak, je-li v autě přátelská atmosféra, dodržujete-li při jízdě zásady ohleduplnosti, zdvořilosti a hlavně dodržujete-li pravidla silničního provozu, dítě se rychle naučí, že pro všechny účastníky silničního provozu je přátelské, partnerské chování tím nejvýhodnějším. V takovém duchu pak nebude problém průběžně dítě poučovat a upozorňovat ho na možný vznik nebezpečných situací a zejména pak na chování cyklistů. Velice vhodným místem pro výuku, ale hlavně výcvik malých cyklistů jsou dětská dopravní hřiště. Dnes již řada těchto zařízení je otevřena i v odpoledních a v předvečerních hodinách, a to právě pro rodiče a děti. Zde se děti mohou zdokonalovat nejen v jízdě na kole, ale i v aplikaci většiny pravidel silničního provozu, a to vše bez nebezpečí běžného silničního provozu. Jízdní kolo - hračka nebo dopravní prostředek? Dítě by mělo dostat jízdní kolo raději co nejpozději. S jeho pořízením by měli rodiče počkat nejméně do té doby, než si o ně samo řekne. Rodiče si tím odsunou řadu problémů a starostí na pozdější dobu, kdy dítě bude přece jen více schopné přijímat rady a poučování a bude i fyzicky zdatnější. Navíc otci přibude pořízením kola ještě další starost - dbát o to, aby jízdní kolo bylo vždy v provozuschopném a bezpečném stavu. Prakticky do té doby, než malému cyklistovi bude 10 let, můžeme jízdní kolo (které je velikostí přizpůsobeno věku dítěte) považovat za hračku. Kromě už vyjmenovaných případů s ním do silničního provozu nesmí (viz str. 16) a pokud tedy nejezdí v silničním provozu, není kolo dopravní prostředek. Technické podmínky však splňovat musí, jinak by se jednalo o hračku velmi nebezpečnou. Absolutně bezpečné kolo však neexistuje, protože bezpečnost je stejně nakonec závislá na chování dítěte. A protože první kola pro učení a hraní se dost často dědí, je třeba velmi pečlivě zkontrolovat a upravit vše, co by mohlo vést k ohrožení dítěte. Základní podmínkou je, aby všechny součásti kola byly řádně přišroubovány a upevněny. Uvolněná řídítka, otáčející se sedlo nebo protáčející se pedál mohou být příčinami ošklivých pádů a zranění. Totéž platí i pro nedostatečně fungující brzdy, resp. všechny součásti povinného vybavení jízdního kola (viz str. 16 a 17). Jízda na kole je pro každé dítě činnost značně tělesně i duševně namáhavá. Proto bychom měli udělat vše pro to, abychom zabránili ještě další mu zatížení a rozptýlení dítěte. A zde se opravdu hodně hřeší, protože jen málo kol je zcela vhodných pro své jezdce. Naprosto nevhodná jsou sportovní kola se závodními řídítky, která nutí dítě sedět tak, že má značně omezen obzor vnímání, a které navíc svádí dítě k rychlé jízdě. Nepříliš vhodná 14

15 jsou pro děti i jízdní kola s přehazovačkou. Ovládáním přehazovačky se silně rozptylují (kromě toho si daleko lépe poradí s nožní brzdou). Cyklokrosová kola (BMX) se sice dětem velice líbí, ale svádí je ke způsobům jízdy, které jsou možné a zábavné v terénu, ale v silničním provozu představují velké riziko. Navíc nebývají pro silniční provoz vybavena podle předpisů. Jaké má být kolo, aby bylo pro dítě vhodné? Výška sedla má být taková, aby dítě sedělo na sedadle vzpřímeně; obě nohy mají sahat až na zem; u pokročilejších cyklistů stačí, když se dotýkají země pouze bříška obou chodidel. Šířka řídítek by měla odpovídat šířce ramen dítěte, popř. být raději o něco širší než užší. Tvar řídítek by měl být pokud možno rovný (ne tedy tzv. berany), aby se dítě nemuselo ohýbat v zádech a v loktech. Výška řídítek by měla být vyšší než výška sedla; čím může být dítě při jízdě vzpřímenější, tím méně se musí horní část těla opírat o řídítka. Vzdálenost mezi řídítky a sedlem má být přiměřená. Tedy když se dítě sedící v sedle nahne dopředu, měla by jeho hlava dosahovat přes řídítka. Páka brzdy má být umístěna tak, aby dítě mohlo uchopit páku brzdy všemi prsty, aniž by palcem pustilo řídítka; ruční brzda by měla být ovladatelná lehce, malou silou. Dítě by mělo aktivně spolupracovat při všech úpravách a seřizováních, které bude jízdní kolo vyžadovat, stejně tak jako při občasných kontrolách funkčnosti povinných součástí kola. Vhodná místa pro jízdu na kole Jak již bylo řečeno, děti do 10 let věku smějí jezdit na kole bez dozoru prakticky jen mimo silniční provoz. I tady ovšem záleží na rodičích, jaké místo nebo jaký úsek dítěti vymezí. Naprosto vyloučena musí být možnost, aby se dítě dostalo do styku s dopravou. Ideální jsou prostranství uvnitř bloku domu a místa s nepřekonatelnými hranicemi - s ploty a zdmi. Naopak velmi riskantní jsou ta místa, která jsou otevřena k chodníku nebo dokonce do vozovky. V takových případech je pak jediným řešením, vymezit jasné hranice pohybu a tyto hranice zřetelně zviditelnit, např. řetězem z umělé hmoty či barevným značením na zemi, a stále pozorovat, zda dítě tyto hranice respektuje. Zcela nevhodné, velmi nebezpečné a hlavně v rozporu s pravidly je, když se cyklisté projíždějí na sídlištních parkovištích nebo na relativně klidných ulicích vilové zástavby. Přesné vymezení míst a hranic pohybu by však mělo být samozřejmostí i pro cyklisty ve věku let. Kromě úseků mimo silniční pro voz a obytných zón to mohou být úseky klidných tichých ulic v obytných čtvrtích. Ale pozor, i tam hrozí nebezpečí, na která je nutno děti upozornit: vjezdy do garáží, vysoké obrubníky, živé ploty, keře nebo parkující automobily jako překážka v rozhledu pro řidiče i cyklisty, nerovnosti a díry ve vozovce, výjezdová místa nebo cesty ústící na vozovku apod. Už dítě umí jezdit na kole? Dítě se na kole naučí jezdit velmi rychle. Rodiče si také zpravidla myslí, že jejich dítě jezdit umí. Jenomže mnoho rodičů vidí jenom to, že jejich dítě umí nasednout, rozjet se, 15

16 projet zatáčkou, zastavit, sesednout. Jízda v silničním provozu však vyžaduje daleko víc. Proto jsme sestavili několik úkonů, které můžete občas s vaším dítětem formou hry procvičovat. A právě přitom poznáte, jak dobrý váš cyklista je. Nezapomeňte však, že k tornu, aby dítě jezdilo v silničním provozu bezpečně, mu ještě dlouho budou chybět potřebné zkušenosti. Jejich získání je záležitostí několika let. Co by dítě mělo bez problémů zvládnout. Nasednutí a rozjezd - nasednout na kolo z obou stran a bez pomoci se rozjet, - vyjíždět v rovné dráze, - být schopno při rozjíždění reagovat na všechny podněty kolem něho. Řízení - vyjíždět kruhy nebo oblouky s malým poloměrem oběma směry, - krátkodobě sejmout ruku z řídítek, - při jízdě se ohlédnout dozadu, aniž by vybočilo ze směru jízdy. Brzdění a zastavení - ovládat rychle a s dostatečnou silou ruční i nožní brzdu, - zůstat až do zastavení kol v sedle, - rychle zastavit, když mu někdo náhle vstoupí do vozovky (zavoláme STOP ). Vyhýbání - rychlými pohyby řídítek a těla změnit směr jízdy, - vyhnutí se nepředvídanému vstoupení před jízdní kolo. Proti nehodám a jejich následkům Pro zvýšení bezpečnosti, pro omezení vzniku rizikových situací a následků střetů či pádů z kola existuje řada možností. Na ně by měli pamatovat i rodiče. Přilba Přilbu používají hokejisté, ragbisté, slalomáři, cyklisté závodníci. Chrání je proti úrazu, který by mohl mít velice nepříjemné následky. Těžko však odpovědět na otázku, proč přilbu nenosí při svých projížďkách rekreační cyklisté a hlavně děti, když při jízdě na kole pád hrozí stále, a to hned od prvních pokusů. Rodiče by si měli uvědomit, že při koupi jízdního kola by měli koupit zároveň přilbu. Na našem trhu je jich v současné době dostatek, a to i takových, které jsou vhodné pro děti. Jejich ceny se pohybují od 350 Kč do 800 Kč. Při nákupu přilby by měli však rodiče dávat pozor na to, aby vybrali přilbu, která je odborně schválena (osvědčení je vyznačeno na každém výrobku) a která dítěti dobře sedí na hlavě. Zadní červené přerušované světlo Pro cyklisty, kteří občas jezdí za snížené viditelnosti, je neocenitelnou ochranou zadní červené přerušované světlo. Tato blikající stopka, umístěná v rovině osy jízdního kola 16

17 (na rámu pod sedlem) nebo vlevo co nejblíže k rovině osy (na vidlici) a fungující současně se zadním červeným obrysovým světlem, velmi výrazně upozorňuje a varuje ostatní řidiče i ze značně velké vzdálenosti. I když stopka není příliš laciná (stojí 150 až 300 Kč), velmi se vyplatí, jelikož mnohonásobně zvýší bezpečnost každého cyklisty. Odrazové (reflexní) materiály Vyhláška o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích umožňuje dovybavit jízdní kolo různými odrazovými (reflexními) materiály. Na škodu není ani to, když cyklista má na lýtkách nebo jinde připevněny reflexní pásky nebo když je oblečen do oděvu, který má výrazné signální barvy. Také používání odrazkových ramének viditelně zvyšuje bezpečnost jízdy cyklistů a to především při jejich předjíždění rychleji jedoucím vozidlem. Tato raménka připevněná zpravidla na vidlici zadního kola zvyšují boční odstup projíždějícího vozidla od cyklisty o více než 1 metr a dokonce silně ovlivňují rozhodnutí řidiče, zda předjíždět cyklistu či ne, jestliže v protisměru přijíždí jiné vozidlo. Ke zviditelnění malého cyklisty v silničním provozu, samozřejmě pouze pokud jede pod dozorem dospělého, slouží také výstražné praporky, připevněné zpravidla za sedlem. 17

18 7 Seznam dostupných pomůcek pro dopravní v ý c hovu cyklistů (Tyto pomůcky lze využít ve škole i v rodině) Učebnice Dopravní výchova 2 - Cyklista - dodává nakladatelství FOR TUNA, Jungmannova 7, Praha 1 (cena 46 Kč). Provoz není násobilka - obrázková učebnice dopravní výchovy dodávají pracoviště BESIP (zdarma). Videoprogram PARTNEŘI - poučení o všech pravidel silničního provozu, která musí chodci a cyklisté znát, včetně přezkoušení z nich - dodává ARGO, Štěpánská 61, Praha 2 (cena 450 Kč). Pravidla silničního provozu pro chodce a pro cyklisty v testech - testové otázky vyčerpávající celou problematiku cyklisty v silničním provozu, jsou i podkladem k tradiční dopravní soutěži cyklistů - dodává FOR TUNA, Jungmannova 7, Praha 1 (cena 38 Kč). Jízdní kolo - tvůj kamarád - multimediální počítačový program shrnuje základní pravidla silničního provozu pro cyklisty - dodává na CD nebo na disketách MS PRESS, Fillova 8,63800 Brno (předběžná cena 200 Kč). Dopravní soutěž mladých cyklistů - propozice a kritéria disciplin dodávají pracoviště BESIP (zdarma). Dopravní výchova 2 - Cyklista - soubor makrodiapozitivů pro zpětný projektor - dodává MS Press, Fillova 8, Brno (předběžná cena za soubor 400 Kč). 18