ODPUŠTNÍ MARTIN KLUSO. (Praha, duben 2005)

Transkript

1 ODPUŠTNÍ MARTIN KLUSO (Praha, duben 2005) Pojme se podívat do 6. kapitoly Matouše do 12. verše. Je to z modlitby Pán, kterou jist všichni dobe známe. Píše se tady: A odpus nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkm našim. Chtl bych dneska mluvit o odpuštní. Vím tomu, že odpuštní je jeden ze základních pilí, kamen, Božího charakteru. Myslím tím schopnost odpouštt. Pojme se tedy podívat, co odpuštní vlastn je. Co je to, když nkomu máme odpustit nebo když Bh odpouští nám? Co si pod tím pedstavujete? íkáte, že na to zapomeneme, že mu to nebudeme pipomínat? Že mu to nebudeme poítat? Myslím, že jste pomrn pesn vystihli význam eckého slovíka afiemi pro odpuštní. Pokusím se ho peložit z etiny. Slovo afiemi znamená odejít od neho; od neho odstoupit, nco nechat být; odložit, opustit. Amen? Pojme si však nejprve íct, co je to neopuštní. Co je to neodpuštní? íkáte hnv. Ne, nemusí to být hnv. Že to pipomínáme a vyítáme to? Ne, ani výitka to nemusí být. Neodpuštní totiž nemusí být nutn zlé. Pedstavte si, že njaký soudce ekne: Tohle bude odpuštno a tohle nebude odpuštno. Nebo máte dluhy a nkdo ekne: Tohle vám odpustím a tohle už vám neodpustím. Neodpuštní je o tom, že máte njaký dluh a ten dluh zstává. Máte to na útu. My v našem kesanském pojetí hned chápeme neodpuštní jako nco negativního. Chápejme však, z eho neodpuštní a odpuštní vychází. Vychází z uznaného dluhu. Amen? Vychází z uznaného híchu. Vbec se nebavíme o tom, jestli to je, nebo není pravda, jestli ten dluh existuje, nebo ne. Amen? Ten dluh je platný, hích existuje. Touto myšlenkou musíme zaít. Nkdy totiž máme pocit, že když odpouštíme, íkáme tím, že se žádný hích nestal. íkáme: Dobe, já ti odpustím, a tím jakoby neuznáme ten hích, jako kdyby nebyl. Ale to není pravda, ten hích se stal. Amen? Ta kivda se nám stala. Stejn to funguje i s Bohem. Když Bh íká, že jsme bez híchu, neznamená to, že všechno vlastn bylo v poádku. Existuje jasné prohlášení dluhu. 1

2 Shodneme se tedy na tom, že existuje dluh, stal se hích. Existuje nco, co má své dsledky, své následky. V pípad pestoupení zákona se jedná teba o vzení. Amen? V pípad dluhu máte zodpovdnost ho splatit. Pokud mi teba dlužíte peníze a já bych vám to neodpustil, tak nedlám nic zlého. Poítám s tím, chci, abyste mi peníze splatili. Je to tak? A to navzdory tomu, jestli máte, nebo nemáte schopnost je splatit. Mám právo na základ naší domluvy vám dluh neodpustit. Amen? Mám právo mít váš dluh zapsaný ve svém deníku. Podobn stát má právo íct: Provedl jsi tento zloin a to ti neodpustíme. Neodpuštní tedy znamená, že na své pohledávce poád trvám. Sedím na ní, poád s ní jednám, poád ji mám zapsanou v tom svém deníku. Když poítám svoje peníze, íkám si: Mám jenom tisíc korun, ale jistý pítel mi dluží pt tisíc. Poád s tím poítám, poád to mám zapsáno ve svém úetnictví. Jednoho dne však pijdu a eknu: Píteli, mám tady zapsáno, že mi dlužíš pt tisíc korun. Rozhodl jsem se ti to odpustit. A co se v tu chvíli stává? Vezmu gumu nebo to škrtnu a pestávám mít na toho pítele jakýkoliv požadavek. íkám: Nechci to po tob. Pozor na to! Nkdy to lidé dlají tak napl. íkají: Vím, že nemáš peníze. Já ti to odpustím. Až jednou budeš mít, tak mi to vrátíš. Je to hodn nebiblické. Lidé se mohou domlouvat na em chtjí, ale u Boha je odpuštný dluh prost vymazaný. Je to vymazáno, zapomenuto, neexistuje to. Odešel jsem od toho, nechali jsme to být, odstoupili jsme od toho. Amen? Už o tom nemluvme, bylo to odpuštno, vynulováno. Je to stejné, jako kdybych svj dluh splatil. Amen? I státní zízení zná tuto formu odpuštní. Nkdy vám odpustí, tak že se vám vaše pestoupení ani nezapoítává. Konec, hotovo, nemžete už být nadále trestn stíháni. Bylo vám odpuštno a už se k tomu nikdo nikdy nesmí vracet. Existuje ješt podmínené odpuštní. Vlastn je to podmínené odsouzení. To znamená: Dobe, ješt t nezaveme, dva roky si t budeme hlídat, a jestli nco provedeš, tak ti pipoteme i to, co jsi provedl minule. Je to tak? Nkdo dostane podmínený trest. Dostane takzvan podmínku. To není podmínené odpuštní, to je podmínené odsouzení. Byl odsouzen s podmínkou, rozumíme tomu? Mjme to na pamti, rozumjme tomu. Protože je v tom rozdíl. Nkdy íkáme, že jsme odpustili, a pitom jsme podmínen odsoudili. Rozumíte tomu? I ábel nás takhle oklamává. Pijdeme za Bohem a myslíme si: Bože, Ty jsi mi odpustil. A ábel íká: No, On to na chvíli pekryl a uvidí, co se bude dít dál. 2

3 Pokud zhešíš, tak ti to zptn zapoítá. Je to tak? íká vám to nkdy ábel? Amen. Ale to není pravda, to je podvod, to je lež. Protože Boží odpuštní znamená, že Bh od té vci odejde a už si na ni nepamatuje. Amen? Už ji anuloval. Pokud mžeme íct, že Bh umí zapomenout, tak práv v tomhle momentu zapomíná. Mimochodem, to, že zapomínáme, je Boží dar. To není neschopnost, to je zámr. Takže to, že existuje schopnost zapomínat, je Boží dar. Pojme ho využít k zapomínání cizího pestoupení. Amen? Když pemýšlíme o nkom, komu máme odpustit, tak za prvé uznejme, že tam bylo pestoupení. Ano, byl tam hích. O tom se nebavíme. Amen? Odpuštní není o tom, že popeme hích. Ano, hích se stal. A práv proto pichází odpuštní. Odpuštní pichází tím zpsobem, že od toho odcházím a už je to vyešené. Jestli proti mn píšt znova zhešíš, tak budeme ešit novou vc a na tu starou už nevzpomenu. Takže pozor na to, abyste neodložili ten notýsek se zapsaným dluhem nkam do stolu, a když potom pijde as, ten správný as, tak ho vytáhli a ekli: Mimochodem Používají se k tomu takové hezké fráze: Víš, nechci ti pipomínat Znáte to? Nechci o tom mluvit, protože už jsme si to vyešili tam tu záležitost tehdy. Podívej se, ešíme tuhle vc a nebudu mluvit o tom, co bylo pedtím za prvé, za druhé, za tetí, za tvrté, za páté. Rozumíte mi? Tohle je všechno špatn, to není odpuštní. To nebylo odpuštno. Pokud odpustíte, už to neexistuje, a jakmile to zmíníte, tak hešíte. Zajímavé, že? Hešíte. Cuká se to nkdy v lovku, že? Cuká se to nkdy v lovku, aby vytáhl ty staré vci, aby je vytáhl ven. Trošku je protepat, oprášit, použít, dát jim njakou hodnotu. Dlužíš mi padesát korun. Vra mi padesát korun. A to bu rád, že nejdu do stolu a nevytáhnu úty z minula. Pokat, to jsme si pece vyešili. No, to sice ano, ale pokud nevyešíš tchhle padesát korun, tak mám všechno ješt ve stole. Amen? Pokud nkomu odpustíte, vezmte složenky, papíry, a spalte to, už to nikdy nebudete potebovat. Amen? Duchovn eeno. Odpuštní by uritým zpsobem ml být náš životní styl. Zapomínání, nepoítání. Víte, vyrovnávání se s minulostí je náš zpsob pemýšlení jednoho vi druhému. On však není náš. Není nám vlastní. Amen? Musíme se stát milosrdnými, amen? Nejsme, ale pracujme na tom. Ztotožujme se s Bohem, pijmme Boží charakter, Boží zpsob pemýšlení, že se vyrovnáváme s minulostí a že ji nevláíme s sebou. A už my vi nkomu, nebo nkdo vi nám. Teba i Bh. Amen? Považujte svou 3

4 minulost do dnešního dne za vyízenou vc. A pokud vás nco hryže, tak to jdte vyešit. Nevláejte se s tím. Pokud mžete íct: Píteli, víš, tehdy, kdysi dávno ped deseti lety, jak jsem na tebe nepokal u autobusu a ujel jsem ti, poád na to myslím, já bych to chtl vyistit. Rozumíte mi? Zlobíš se na m, nezlobíš se na m? Ne, já ani nevím kdy aha, to už jsem ti dávno odpustil. Dobe, já to tímto považuju za vyrovnané. Píteli, prosím t, ješt bhem studií jsem si od tebe pj- oval tisíc korun. Tehdy, pamatuješ na ten obd? Máme to vyešené, vyrovnané? A když vám pítel ekne: Já o niem nevím, tak je to vyrovnáno, už to neeším. Amen? Tohle je vyištno, vyjasnno, vyrovnáno. Udlejte to, pokud nkde nemáte jistotu. Bože, chtl jsem Ti ješt vyznat tenhle konkrétní hích, tam tehdy Nikdy jsem o tom nemluvil. Poád se mi to vrací. Odpus mi, neznal jsem T, hešil jsem. Bylo to špatn a já to chci ješt jednou íct. Chci Ti to íct. Považuji to za odpuštné. Rozumím tomu tak, že i tohle je odpuštno a že se na to vztahují všechny verše o odpuštní. Amen? Bh íká: Amen. V tu chvíli to už neexistuje. Není nikdo, kdo by vám to sml pipomínat. Amen? Není nikdo. Na základ tohohle híchu už nemžete jít do pekla. Na základ tohohle híchu nemžete být souzeni, nemžete být odsuzováni. Amen? Dokonce ani tmi lidmi, kteí v tom byli úastni. Vy se s nimi však njakým zpsobem také musíte vyrovnat. Pozor, to není tak, že vám odpustí Bh a vy eknete: Píteli, prosím t, ten dluh, který mám vi tob Bh mi to odpustil. Takhle to nemže být Pán Bh zapla, hotovo. Tak to není. Máte však svobodu, a pokud si ty vci vyjednáte, tak pichází odpuštní. A už nemže nikdo picházet a pipomínat vám to. Vtšinou kupodivu pichází tetí osoba. S nkým si vyešíte dluh a pichází se do toho motat nkdo tetí. Vyeším si to s Bohem a pichází ábel a pipomene mi to. Co tob je po tom!? To nebylo mezi tebou a mnou, já jsem proti tob, áble, nezhešil, a tak s tebou nemám nic do inní. Ty se do toho neple, hle si svého híchu. To je hodn dležité. A stejným zpsobem, pokud se vyrovnám s njakým bratrem, tak to s ním mám vyrovnané. Amen? Mám odpuštní. Víte, to je moc píjemné. Myslím, že tak nežijeme. A mli bychom. Pedstavte si, kdyby všechny vci, které se staly špatn, najednou neexistovaly. Nebyly by. Není to píjemné? To je velmi píjemné. Protože každý z nás nkde zhešil, nkde nco udlal špatn, nkde ublížil. A my se s tím musíme vyrovnat a musíme to považovat za vyízené, protože budeme žít na vnost, prosím vás. To, že za pár let umeme, a už tak, nebo onak, nám 4

5 nepomže. Zvláš pokud jste vící i když umete, stejn budete žít navky! A proto je poteba pijmout odpuštní a vci, co byly, zapomenout. Protože i Bh je zapomnl. Amen? Tady v Matouši se píše zvláštní vc. Píše se tady, že pokud my odpustíme, tak i Bh odpustí nám. Mnohokrát vidíme, že Bh nco dlá, a na základ toho to dláme my. Tady existují verše, které to jakoby obracejí a íkají, že Bh eká, až odpustíme. Jak to tedy je, kdo odpustil první? Víte, Bh v Kristu nejprve odpustil nám. Ale Bh chce, abychom pevzali Jeho charakter. Pojme si ten píbh peíst. Matouš 18. kapitola od 23. verše: A protož podobno jest království nebeské lovku králi, kterýž chtl poet klásti s služebníky svými. To znamená, že pichází a íká: Pojme si srovnat svoje dluhy. Doneste si svoje notýsky. A když poal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíc hiven. Ten dluh nikdo nezpochyboval, dlužil deset tisíc hiven. Prý to byl roní plat Heroda. Budiž. A když neml ím zaplatiti, kázal jej jeho pán prodati i ženu jeho i dti i všecko, což ml, a zaplatiti. Zjevn na to ml nárok. Tady se to nijak nezpochybuje. Je to dost penz. Neml ím zaplatit. To je problém, že? To není jako dneska, kdy lovk vyhlásí bankrot, a nic. Mn se hrozn líbí, že Bh je v tchhle vcech jasný, striktní. Prost s tmi vcmi se jedná. A když neml ím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati i ženu jeho i dti i všecko, což ml, a zaplatiti. Tedy padna služebník ten, klanl se jemu, ka: Pane, poshovj mi, a všecko zaplatím tob. Neíká: Odpus mi to. íká: Prokaž milosrdenství v tom, že mi pose- káš. Amen? My nkdy picházíme s postojem: Píteli, tch pt, deset tisíc, co jsem si od tebe pjil prosím t, zapomeneme na to, jsme pece kes ané. Rozumíte mi, to je nebiblické, to je špatné. Je to tak? Amen. I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. Tady se píše, že ho propustil a odpustil mu dluh. ekl mu: Dobe. Nechme to, vynulujme to. A tak Bh je první, kdo nám odpouští. Amen? První je Bh, který pichází a odpustí nám. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebník svých, kterýž mu byl dlužen sto penz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, ka: Zapla mi, cos dlužen. Ped chvílí vydlal deset tisíc hiven. Byl mu smazán dluh. Bylo mu odpuštno. Jde, potká venku njakého služebníka a ekne mu: Zapla, co mi dlužíš! A je to sto penz! Rozumíte mi? Sto penz, to je nic oproti deseti tisícm hiven. Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, ka: Poshovj mi, a všecko zaplatím tob. íká úpln stejná slova. To je ten samý verš. On pak nechtl, ale odšed, dal jej do žaláe, dokudž by 5

6 nezaplatil dluhu. Nepijal zpsob svého pána a neprokázal milosrdenství, pestože nad ním bylo prokázáno. Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, povdli pánu svému všecko, co se bylo stalo. Pišli a ekli: Pane, podívej se, tohle není v poádku. Víte, nkdy se píliš bojíme, abychom nežalovali. To není žalování, to je prost vydávání potu. Nkdy mají lidé problém, neví si s rady, ale bojí se, aby nežalovali, tak o tom nikomu neeknou. Žalování je však o motivu. Pokud potebuji pomoct, pjdu za staršími, pokud jsem dít, pjdu za rodii a eknu: Podívej, mám tenhle konflikt, tuhle vc. Tenhle bratr mi ublížil a já nevím, co s tím, jak to mám ešit. To není žalování, takže klidn jdte a eknte: Tady se dje nepravost, tohle je v nepoádku. Pijte za staršími. Je úpln v poádku, když eknete: Vidím, že se tady dje nco, co není v poádku. Zasta se té pe. Dotu to: Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníe zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tob, nebs mne prosil. Zdaližs i ty neml se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? I rozhnvav se pán jeho, dal jej katm, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. Ale to je jeho vlastní výrok, ne? Jeho vlastní slova ho odsoudila. Amen? Jeho vlastní slova, ten soud, který vykl, byl soud, který byl pak vyen nad ním. Amen? Tak i Otec mj nebeský uiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinní jejich. To znamená, že nás Bh povolává k tomu, abychom odpustili. Abychom zapomnli, protože pokud nepevezmeme Boží charakter a neodpustíme, tak ani nám nebude odpuštno. Víte to? Pokud neodpustíme, tak nám nebude odpuštno. To je hrozné, že? Takže na jednu stranu íkáme: Bh odpustil, Bh od toho híchu odešel, a na druhou stranu íkáme, že za všechny híchy, které byly, budeme muset pykat, budeme je muset splatit, všechny dluhy se dále poítají, pokud neodpustíme my. Amen? Takže pojme zpátky do 6. kapitoly Matouše: A odpus nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkm našim. Jsou lidé, kteí se proti vám provinili. Amen, lidé se proti vám provinili. Vezmte to jako fakt. Nerozmlujme to a neíkejme: On to tak možná nemyslel. Klidn si piznejme, že to tak možná myslel. Že se nkdo zachoval zle a ukivdil, udlal zlou vc. Amen? Udlal zlou vc. Ml zlé srdce a ublížil nám. 6

7 Nebojme se toho, protože když to rozmlníme, potom mu to odpustíme tak jako napl. Když si však piznáme, že se nkdo opravdu provinil, tak už neodpouštíme, máme jakousi hranici. Nebo máme poet. íkáme: Tak dost! Za prvé, tohle jsem ti odpustil, za druhé, tohle jsem ti taky odpustil, za tetí, i tohle jsem odpustil. Nezlob se na m, to je už pátá vc bhem jednoho dne. Ty si ze m snad dláš legraci? Ano, máte nárok poítat. Ale teprve až se dopoítáte 491, tak mžete zaít biblicky uvažovat o tom, že byste mohli mít právo neodpustit. Je to tak? tyistadevadesátkrát za den, ne? Sedmdesátkrát sedmkrát? Vždycky jsem si myslel, že když dojdu do 490, tak po 491. mám právo zvažovat, že bych neodpustil. Rozumjte mi, nkdo vám udlá njakou vc. Udlá ji podruhé a potetí a potvrté a po sedmnácté a po dvou sté šedesáté osmé. Za jeden den, prosím vás. Poítá se jenom jeden den. Co se snažím naznait? Nemáme žádnou výmluvu. Bh nám nedal žádný prostor pro výjimky. Amen? Nemáme žádný prostor pro to, abychom se mohli hnvat, abychom mohli neodpustit. Amen? A te pozor, co když vám nkdo ublíží úmysln? To je stejné, že? Pedstavte si, že pijdu a úmysln nkomu šlápnu na nohu. Schváln, jak dlouho to vydrží. Každé ti minuty mu šlápnu na nohu. Úmysln, úpln úmysln, chtl jsem ho naštvat. Pro o tom hovoím? Protože si klademe ve své duši urité vnitní podmínky. Abych odpustil, nesmí mi nikdo provést nic úmysln. A nesmí to být moc asto. Je to tak? Také to nesmí být to samé. Není to tak? Není to tak v konfliktech v rodin? Pedstavte si, že jste imunní do 490. úmyslného ublížení za den tou samou osobou. A zanete se hnvat až potom. Není to bezvadné? A do té doby to nikomu nepoítáte. Co íkáte? To je dokonalost! Do té doby to nepoítáte a odpouštíte. Takže pijdete á, jedny neuklizené ponožky na zemi dobrá. A ne, že pijdete za ti minuty a leží tam ty samé. To musí být 490 jiných ponožek neuklizených tam, kam patí. tyi sta devadesát neuklizených hrnk. tyi sta devadesát pozdních píchod z práce za jeden den. To nevím, jestli se dá stihnout. To bych musel každé ti minuty pijít pozd z práce. Co ješt by se dalo? Ale vy asi víte sami, že? Tak tohle je Boží zpsob. A stejn by to mlo fungovat v církvi. tyistadevadesátkrát bychom mli být schopni odpustit, zapomenout, nepipomínat. Možná si íkáte: Jak si to mám poítat, když to zapomínám? Je to jinak. Nebavíme se o tom, že lovk chodí s tužkou a dlá si árky, jestli to náhodou dneska nepekroí. Bavíme se o tom, že jsme nedostali žádný prostor pro to, abychom neodpustili. 7

8 Pojme dál. Pedstavte si, že skoní den, vy se podíváte na ty svoje pomyslné árky a není to 490. Celé to jde do koše. Celé to vyhazujete, celé to spláchnete a zaíná druhý den a verejšek není. Amen? Verejšek není. Verejšek neexistuje, nezstala žádná hokost. Nemá být na základ eho, protože jsem odpustil. Víte, pokud máte hokost, tak jste to nevygumovali, nevymazali. Amen? A tak si pedstavte, že chodíme tím zpsobem, že veer zapadne sluníko a všechny kivdy dne odcházejí s ním. Všechna naše hokost, všechny naše vzpomínky, všechno, co bych mohl mít proti vám. Všechny naše dluhy jsou smazány. Pokud odpustíme. Amen? Dneska jsme se sešli v církvi a všechny vci, které jsme si minule udlali navzájem, jsou pry. Dneska je nový den. Amen? Pokud jsem vám nkdy ublížil, komukoliv, a vy jste mi odpustili, tak máme mezi sebou isto. Amen? Máme isto mezi sebou. Máme isto. istý list. istý výkaz, rejstík, prost isté úetnictví. Zaínáme od nuly, amen. Nic proti vám nemám, brati, víte to? Vdli jste to? Vdli jste to? Nic proti vám nemám. Jestli chcete, podepíšu vám to. Pipravte si papírky, dám vám tam i rodné íslo. Amen? Nic si proti vám nedržím. Všem jsem vám odpustil. Cokoliv. A Bh m te na základ toho bude soudit, kdyby to tak nebylo. Amen? To znamená, že pokud bych si vzpomnl a íkal: No, brate, všechno jsem ti odpustil, ale tehdy tam tu akci Víš, co konkrétn myslím, že? Urit víš. Pozor na to, tam si mže váš bratr dosadit cokoliv a vygenerovat si dostatené množství odsouzení. Nejlepší odpov, když za nkým pijdete a íkáte: Nemáš proti mn nco? je: No, ty víš sám. Neznáte to? Nkdy za nkým pijdeme a ekneme: Brate, máš proti mn nco? No, v podstat nic. Aha. V podstat nic, krom? A ten seznam je co? No, víš, to by bylo na dlouhé povídání. Co? Te ne, te ne. Te ne, te ne, a kdy? Víš, co, jednou. Jednou si to probereme. A te m drží v šachu. Rozumíte mi? íkám to jako njakou teorii tam nkde z venku? Anebo se nám to obas vkrádá do rodin, obas se nám to vkrádá do našich duší, do našeho pemýšlení? A možná do církve? Amen? Anebo víte, co je ješt docela dobrý trik? Když za nkým pijdete a íkáte: Máš nco proti mn? Víš, já bych ti to asi neekl v lásce. Znáte to? Já bych ti to asi neekl v lásce. Aha, aha. A co s tím mám te dlat. Mám pokat? Víš, co, pokej, on to as trošku spraví. Aha, a kolik ho tak asi potebuješ? Víš, co, neešme to te. Aha, aha. Tak Bh ti žehnej, no. Rozumíte mi. Co s tím lovk mže dlat? Co s tím v tuhle chvíli mžu 8

9 dlat? Zní to skoro kes ansky, že? Víš, já bych ti to te neuml íct v lásce. No, tos mi tu lásku opravdu prokázal, dkuju. Te jsi se opravdu zachoval kes ansky, to oceuju. Cítím tvou lásku ke mn. Nkdy to mže být manžel, manželka. Nebo ne? Myslíte, že by to tak mlo být? Víte, co riskujeme? Já vás nechci dsit, ale víte, co riskujeme? Že nám nebude odpuštno. Riskujeme muitele, kata. Pokud neprokážeme milosrdenství a odpuštní, tak nám nemže být odpuštno. A víte, jak máme odpouštt? Máme odpouštt tak, že to zapomeneme. Nkdy máme hokost, zranní, a musíme s tím naložit. A tak to eknme. eknme to na rovinu: Víš, já jsem ti odpustil, já ti chci odpustit. Ale jsem z toho zranný. Pojme se za to modlit. Potebuju as, abych pekonal to zranní, potebuju se s tím vyrovnat. Poj se se mnou za to modlit. Ale odpustil jsem ti, už to není tvoje vc, te už je to mj problém. Bute féroví. eknte: Te je to mj problém. Absolutn jenom mj problém. Vi tob nemám žádný dluh, mám jenom zranní, se kterým musím njak naložit. Mám nabouranou dvru. Pedstavte si, že bych si napíklad pjil tady od bratra deset tisíc korun a pak eknu: Brate, promi, prost mi to nevychází, peníze ti nevrátím. Koupil jsem si tohle a chci si koupit ješt tamto, promi. Mimochodem, nemáš dalších dvacet? Tys mi odpustil, ne? Všechno zapomenuto, ne? Tak co je za problém? Pozor na to! Pokud se lovk njakým zpsobem zachoval, tak to, že mu odpustíte, neznamená, že si znovu nepotebuje vybudovat dvru. Je to tak? Bratr patrn ekne: Dobrá, ale potebuju, abys prokázal jistou zralost, než se s tebou budu bavit o tom, že bych ti pípadn pjil peníze. Rozumíte mi? To je v poádku. Nemusíme to pekes anš ovat. Ale je dležité, abychom si nedrželi hokost. Znáte ten dialog: Ty se zlobíš? Ne, už ne. A pro se mnou nemluvíš? Já s tebou mluvím. Co potebuješ? No, jen jsem se chtl zeptat, kam dneska pojedeme. Nevím. Ty se mnou nemluvíš? Mluvím. Chtl jsem se jen zeptat, jestli bychom nkam odpoledne nevyrazili? Jo. Tak kam bychom vyrazili? Nevím. Tohle není odpuštní. Rozumíte mi? Bute k sob navzájem laskaví a milosrdní. Víte, co je v tu chvíli lepší? íct: Víš, promi, poteboval bych si chviliku sednout, možná chvíli sám, možná chvíli s tebou, pojme se modlit, a je ta vc pry. Bojím se, že když si te budeme povídat o tom, kam pojedeme odpoledne, že se mi do toho bude nco plést. Potebuji si obas sednout s manželkou a íct jí: Tady to 9

10 jsem asi pehnal, že? Promi, to jsem nezvládl. Pojme to vyistit, promi mi to, odpus mi to a pojme se bavit dál. Amen? A pak se nemže stát, že bychom byli na výlet a nkde na pozadí s námi pochodovala diskuze ze verejšího veera, kdy jsme si neporozumli. Amen? To musí jít pry. To musí jít pry. Dejte to pry, istte to! istte to. Nebo v církvi. Nedej Bože, abychom v církvi nco takového mli a táhli to dny, týdny, msíce, roky. Vyistte to, žete to pry! Žete to pry, jestli máte njaké neodpuštní, jestli máte njaká zranní, jestli máte cokoliv. A to mohou být právoplatné dluhy. Amen? Žete to pry. Haleluja. Pvodn jsem se chtl dostat nkam úpln jinam. trnáctý verš: Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustí i vám nebeský Otec váš. Jestliže pak neodpustíte lidem pád jejich, aniž Otec váš odpustí vám pád vašich. Amen, amen a amen. Lukáš 7:47: Protož pravím tob: Odpuštni jsou jí híchové mnozí, nebo milovala mnoho. Komu se pak málo odpouští, málo miluje. Tady to je ten píbh o nevstce, která pichází za Ježíšem do farizeova domu. Dotýká se Ježíše, omývá Mu nohy, utírá Mu je a tak dále. A všichni ti farizeové se podivují, íkají: Kdyby to byl prorok, tak by vdl, co je to za ženu. Uvdomte si však, že pokud jí Ježíš v tu chvíli odpustil, tak to pro Nj nebyla nevstka. Rozumíte mi? Ježíš by nedovolil, aby se Ho dotýkala nevstka. Chápete to? V Jeho oích to nebyla nevstka. V Jeho oích to byla poestná žena. Oni íkali: Kdyby to byl prorok, tak by vdl, co je to za ženu. A On by mohl íct: Pánové, kdybyste byli v duchu, tak byste vdli, co je to za ženu. Amen? Její híchy byly vygumovány, vynulovány, nejsou. Duchovn eeno má istý trestní rejst- ík. Rozumíte tomu? To je Boží pemýšlení. Pišla poestná žena. To je Boží pemýšlení. Pokud takhle nebudeme smýšlet vi bratrm, vi svým nejbližším, vi vzdálenjším, vi komukoliv, tak je to špatn. Musíte toho lovka vidt v novém svtle. Nic proti tob nemám, nemám proti tob žádný záznam. To je jediný zpsob, jak my, híšníci, bývalí híšníci, mžeme íct: Pichází satan a nic proti mn nemá. Protože všechno, co by mohl mít a on se bude snažit to mít tak nemá, protože to bylo vygumováno, bylo to zrušeno. Ta žena si uvdomila, že k Ježíši pichází s istým štítem. Pro ni to znamenalo absolutní zmnu ve smýšlení o sob samé. Rozumíte, tam nebyla cesta zpátky. Ona se vydala smilstvu. Stailo jednou. A najednou bác. Její život se poskvrnil, zniil. Okamžit pohbila nkolik vcí. Dostala cejch, pee, už nebyla cesta zpátky. Už nemohla být panna, už 10

11 nemohla být poestná. Amen? Už nemohla být vdaná za urité typy lidí, kteí by prost ekli: ne. A pišlo to znova, potetí a potvrté a popáté. Rozjel se vlak a byl konec jejího života a konec nahlížení na její život. Rozumíte mi? Nemohla se ucházet o uritý styl života. Nemohla. Hotovo, není šance. Není cesta zpt. Mohla pestat hešit, ale nepomohlo by jí to. Ta povst jde s ní. A já vím, že to je jedna z žen, které pak putovaly s Ježíšem a které se vdaly za nkoho z budoucích starších nebo možná apoštol. Nkteí z lidí, kteí jsou nám autoritami, jsou bývalí alkoholici, nkteí násilníci, nkteí narkomani. Amen? O nkterých to nikdo z nás ani neví. Vbec to nevíme, vbec se to nepipomíná, neeší a nepichází nám to na mysl. Amen? Nepichází nám to na mysl. Haleluja. Co ten celník? Kde se o nm píše, že je celník? Nepíše se o nm, že je celník. Píše se o nm, že je apoštol. Kolaborant. Byl celník kolaborant? A Bh mu pitom svil vládu nad církví! Protože pro Nj to nebyl kolaborant. Pro Nj to byl apoštol. Pro Nj bylo vše oištno, vyešeno, hotovo. Amen? Takhle se Bh dívá na nás a chce, abychom se takhle dívali na sebe navzájem. Jestliže nám Bh odpustil takové híchy, jestli nás Bh dostal z toho, když jsme proti Nmu, proti Svatému, hešili, jak mžeme tch sto penz, nebo kolik jich je, neodpustit? Zamysleli jste se nkdy nad tím, jaké vci neodpouštíme? Všimli jste si toho nkdy? Pišel snad za vámi manžel a šlápl vám na nohu? Schváln, zámrn, tikrát po sob? Dje se tohle? Amen? Nebo nkdo kolaboroval, podvedl vás? Anebo se zeptám takhle: Pibil vás už nkdo na kíž? Ježíš visel pibitý na kíži a pimlouval se u svého Otce, íkal: Ote, odpus jim, oni nevdí, co iní. Tam je stejné slovo odpus jim. Tam je stejné slovo: Bože, nepoítej jim to. Rozumíte, Ježíš íká: Vymaž jim ten záznam. Vynuluj to. Amen? Vynuluj to, nepoítej jim to, že Tvého syna pibili na kíž. Dovedete si to pedstavit? Dovedete si pedstavit, že byste mli syna a nkdo by vám toho syna vzal? Nkam byste ho poslali, teba do njakého domu, a ekli byste: Prosím t, dones jim zprávu, že vedle jsou zlevnné mandarinky. Dones jim dobrou zvst. Ano? ekni jim to. Anebo co h, ti lidé vám dlužili peníze a vy pošlete svého syna a eknete: Prosím t, vyi jim, že už mi nic nedluží. A oni ho zmlátí a pibijí ho tam nkde na plot. Nechají ho tam vykrvácet. Je to brutálnjší, než je to v Bibli? A jediné, co vám jako otci ješt stihne íct, je: Táto, nezlob se na n. Nezlob se na n. Neeš to. Odpus jim to. Oni nevdli, co iní. Rozumíte tomu, nebo ne? Ježíš pichází a ukazuje nám plnost odpuštní. 11

12 Komu z vás se tohle stalo? Kdo z vás má nárok neodpustit? Bh nám odpustil práv takové vci. Odpustil nám hích. Jak vbec mžeme neodpustit? Jak vbec mohu pemýšlet o tom, že se budu hnvat, že si ponesu njaký záznam o nkom z vás. Amen? Nebo, nedej Bože, o své žen. Nebo o dtech. Nebo o spolubratrech. Amen? Haleluja. A tak ta žena pichází a celý její život se zmnil. Celý její život se promnil. Pichází a vydává Ježíši svj život v plnosti. Brati, pokud jste zhešili, pokud jste spadli do jakéhokoliv híchu, Bh má odpuštní. (Je jeden hích, pro který není odpuštní, te se jím ale nechci zabývat, to je hích proti Duchu svatému.) Pokud zhešíme, máme odpuštní, víte to? Haleluja. To v nás psobí lásku a schopnost odpustit. Musíme ji pijmout a musíme v tom chodit. Náš zpsob chození musí být absolutní milosrdenství. Kdokoliv pijde do naší pítomnosti, neml by vdt o jakémkoliv soudu. Amen? Nemli bychom mít jakýkoliv soud. Nemli bychom chodit v soudu, v takové, jak se íká, nmé výitce. Amen? Nmá výitka, co jsi kdy udlal, nebo neudlal, co se tehdy, kdysi dávno v té a v té vci stalo, nebo nestalo. Amen? Je to pry. Vyištno. Takže pamatujte na píbh nevstky, které všechny híchy byly odpuštny. O stejné vci mluví i další píbhy. Chtl jsem se probít do Kolossenským 3:13, ale hlavn do Efezským do 4. kapitoly. Dovolte mi malou vsuvku. Bh nám poslední dobou hodn mluvil o manželství, a tak dnešní kázání vztahuji tak trochu na manželství. I proto, že v manželství je interakce mezi lidmi nejintenzivnjší. Na zaátku si íkáte: To je mj andílek, toho mám nejradši, a pak zjistíte, že po zbytek života spoustu odpuštní ešíte práv s ním. Na tom není nic divného. Toho se nedste. Na druhou stranu mžu vydat vlastní svdectví, že manželství je opravdu to nejsladší a nejlepší, zvláš pokud do toho pozvete Krista a prožijete spoustu odpuštní. O to intenzivnjší potom ten vztah a láska jsou. Ne, že ne. Ale kdo jiný než manžel, váš nejbližší, nechává neustále ponožky tam, kde nemá. Málokdy by to udlal nkdo cizí. Kolossenským 3:12-13: Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí a milí v steva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sob smýšlení, krotkost, trplivost, snášejíce jeden druhého, a odpouštjíce sob vespolek, ml-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. To je zpsob, jakým máme chodit. Bh nás k tomu nabádá. Najdte mi verš, který íká nco jiného, a pak budeme chodit jinak. Ale tohle je 12

13 verš, který nám íká, jak máme chodit. Takže ješt jednou: Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí. Víte, obas kážeme o obleení, víme, že pirozené a duchovní vci jdou ruku v ruce. A tak se v pirozeném snažíme oblékat jako vyvolení svatí Boží a máme nadji, že ty vci jdou ruku v ruce v duchovním. Když jsem obleen jako híšník rozumíte, pokud mám tetování, náušnici a pijdu v šortkách na shromáždní, i v duchu je asi nkde nco špatn. Ale tady je to mínno duchovn: Oblete se jako vyvolení Boží, svatí a milí v srdce lítostivé. Srdce lítostivé. Rozumjte, máme mít lítostivé srdce. V dobrotivost, nízké o sob smýšlení, krotkost a trplivost. Pokud budete takhle obleeni, tak vás nic nerozhází, víte to? Nic vás nevyšine. Snášejíce jeden druhého. íkáte si: Co to má být za vztah? Máme se navzájem snášet. Víte, jsme rzní, a protože ješt nejsme dokonalí, tak vi sob hešíme. Nepedpokládejte, že budete ve spoleenství, které se vi vám bude vždy chovat svat. Poítejte s tím, že vi vám nkdo bude hešit. A nezapomete, že mnoho z toho hešení je jenom váš pocit. Amen? Mnoho z toho hešení jsou jenom vaše nenaplnná oekávání. Ale vy s tím musíte nakládat, protože máte pocit, že je to hích vi vám. Pokud se nebudeme snášet, pokud nebudeme schopni mít nechci íct toleranci, ale shovívavost, snášenlivost vespolek, rozumíte mi, pokud nebudeme mít tu míru imunity, pokud tohle nebudeme mít, tak nemžeme spolu jít. Nemžeme spolu fungovat, nemžeme spolu být. A nemžeme spolu pracovat. Haleluja. Takže snášejte se vespolek, eknte: Budu snášenlivý. Ustanovil jsem zákon, ekl jsem jasn, že chci, aby to bylo tak a tak a tak. Ale budu snášet, když to nkdo bude dlat jinak. Budu to snášet. Amen? Rozumíte tomu? Nebudu ekat na každé pestoupení svého pravidla a nebudu to hned penalizovat. Budu mít snášenlivost. Nesmíme vytvoit atmosféru, že každé pestoupení nkoho z nás tady obtžuje. Že tady nkomu pekážíte. Nemžeme íkat nebo si myslet: My jsme jasn ekli, že se máte chovat uritým zpsobem, a pokud se tak nechováte, tak se tady ci te špatn. Ve shromáždní se ci te špatn, v manželství se ci te špatn. A se dti cítí špatn. Rozumíte? Ne, musíme mít snášenlivost, toleranci a rozlišovat dležitost. Ale pozor, nepople me dv vci. Nepople me dslednost a prostor pro odpuštní. Musíme být velmi dslední, obzvlášt k dtem. Naše dti musí vdt, že co rodie ekli, platí, a to bez výjimek. Na druhou stranu vdí, že umíme odpouštt, a pokud iní pokání, tak zapomeneme na mnohé. Pokud heší, tak to ešíme, ale neterorizujeme je 13

14 pocitem obvinní a neustálé nmé výitky! Neple me si dslednost a toleranci. Bh byl taky velmi dsledný. Jedno pestoupení pojedli ovoce ze stromu a co se stalo? Co ekl Bh? ekl: Dobe, sice jsem to íkal, ale dám sem ješt jeden strom, a jestli to udláte ješt jednou, tak uvidíte! Ne, vbec o tom nediskutoval. Od zaátku ustanovil a ekl Adamovi a Ev: U m to máte jednoduché. eknte to samé svým dtem. eknte: Dti, u nás to máte jednoduché, abyste to nemusely vymýšlet, ešit. Pokud se domluvíme, a vy neposlechnete, tak je to pestoupení. Od prvopoátku, jednou, a dost. Amen? Je to tak? Hospodin nepišel za Adamem a Evou a nesmlouval s nimi. Neíkal: Dobe, ješt dvakrát. Poítám do tí. Bh ekl: Jednou, a konec. Znamenalo to, že je Bh zavrhl? Ne. Bh je dál provázel a trpl s nimi a procházel s nimi všechny vci. Šel s nimi ven z ráje. To samé rodie. Rodie neterorizují dti kikem i hnvem: A te s tebou nemluvím. Prosím vás, zapomete na tyhle zpsoby. Dejte dítti radši na zadek, ale nehrajte na nj žádné psycho hry. Te se na tebe tatínek s maminkou zlobí, te s tebou nemluví. Tohle je špatn. Tohle je špatn, to vám Bh nikdy neudlá, tak to nedlejte taky. Amen? Já s tebou budu mluvit, budu to s tebou ešit. Dám ti na zadek a dám ti klidn dvakrát, když to bude poteba, ale budu u tebe sedt a budeme si o tom povídat, budu s tebou. Klidn se zamysli, pak za mnou pij, to všechno je v poádku. Ale žádné: Já se na tebe hnvám, te na m nemluv, te se s tebou nebavím. Te jsi zhešil, jdi pry z mojí pítomnosti. Neexistuje. A to samé mezi sebou navzájem: Odpouštjíce sobe vespolek, mlli by kdo proti komu žalobu. To znamená, poítejte s tím, že nkdo mže mít njakou žalobu. Poítejte s tím, že se to v církvi mže stát. Nkdo proti nkomu nco máte. To jsou oprávnné vci. Nkdo mi napíklad slíbil, že mi dneska donese na shromáždní njakou vc, a já s tím poítám. On to však nedonesl a pro m je to problém. Jsem s ním nespokojený. To je legální, legitimní, reálná vc. Nemžu se tváit, že se nic nestalo. Ne, je to problém, mn to zpsobilo problém. Reáln mi to komplikuje život. Jeho lhostejnost nebo zapomntlivost mi psobí práci navíc. Je to tak? To je realita. Poítejte s tím, že tyhle vci tu jsou a budou existovat, dokud nebudeme dokonalí. Pokud se s tím smííte, pokud tomu porozumíte, že to tak bude do asu, ale že se máme snášet a odpouštt si, tak budeme v pohod. 14

15 Neoekávejte od druhých dokonalost. Víte, to je zlá vc. Neoekávejte, nehrajte si na to: Vždy jsi kes an! To je jeho vc. To je mezi ním a Bohem. Amen? Je to vaše vc, jak svat chodíte, ne moje. Je vaše vc, jak dokonale naplujete Boží slovo, které je tady kázáno, ne moje. To není o tom, že tady budu kázat, pak vás uvidím, jak se chováte jinak, a mj postoj bude: Co je? Vždy jsem o tom kázal. Vždy jsme tady o tom mluvili. To je vaše vc a Boha. Já mžu pijít za Bohem a íct: Bože, jednej s tímhle lovkem. Klidn. Ale neoekávejme jeden od druhého dokonalost jako podmínku našeho soužití. Amen? Neoekávejme ji. A bume pipraveni odpouštt. Pomáhejme si navzájem. Pojme se navzájem v lásce napomínat. Pojme íct: Brate, chci, abys vdl, že to je pro m problém. Chci, abys vdl, že tohle je nezodpovdné chování. A že to psobí njaký problém. Vezmi to ped Boha a njak s tím nalož. Klidn mžou být njaké vci, kdy pijdete a eknete to manželce, eknete to manželovi. Ty, Martine, se vší úctou, ty tvoje ponožky Uklidím celý byt, pak pijde návštva a uprosted obýváku stojí tvé dv ponožky. Já se za to stydím, je mi to nepíjemné. Rozumíte mi? To asi není váš pípad, že ne? Ale to je jedno, jsou jiné vci. Prost to mžete tomu lovku íct, mžete ho napomenout v té vci. Mžete íct: Podívej se, mn je to nepíjemné, mn to psobí problémy, mn se to nelíbí. Není to tak, že o tom nesmíme mluvit. To je taky takový úzus. Ale není to pravda mluvte o tom. Proberte si to, eknte si: Pro m je to problém. Ale nemám to proti tob. Nemám to proti tob jako nabitý zásobník a neekám, až bude ideální píležitost, abych to mohl proti tob vystelit, vypálit. Zapamatujte si jednu vc, brati, bude se vám žít lépe. Neekejte dokonalost jedni od druhých. Pracujte na svojí vlastní dokonalosti. Amen? Poítejte s híchem, s nedostateností lidí okolo vás. Haleluja. A prosím vás, nespoléhejte se na to, že o tom te mluvíme. Neíkejte si: Martin to te ekl mojí žen, mému manželovi, a te mám klid. Už m nepovede k dokonalosti a já mžu dál stavt ponožky v obýváku. Pokud to neudlám 491krát, tak mám vystaráno. Bh vidí vaše srdce, pozor na to! Pojme do Efezským. Myslel jsem, že to peteme zevrubnji. Udláme to možná jindy, dá-li Bh milost. Efezským 4. kapitola. Mám moc rád tuhle tvrtou kapitolu, moje dti se z ní uí verše, už jich umí nkolik. Petu 32. verš. Chtl jsem peíst verše zhruba od tyiadvacátého a dál. Chtl jsem vám ukázat spoustu vcí v etin, je tam spousta zajímavostí, ale nechme všemu svj as, až to Bh dá jindy. Pojme se 15

16 podívat na ten 32. verš: ale bute k sob vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštjíce sob vespolek, jakož i Bh v Kristu odpustil vám. Bute co tam je v etin za slovo? Víte to nkdo? Je tam ginomai. A znamená to bute? Ne, znamená to state se. Zajímavé, že? Ginomai není o tom být, ale o tom stát se. Je to o zmn. Není tam estin, které by mluvilo o njakém být, ale ginomai je o tom stát se. Takže si to dejte za domácí úkol. Ale state se k sob vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštjíce sob vespolek, jakož i Bh v Kristu odpustil vám. A odpouštjíce sob vespolek, jakož i Bh v Kristu odpustil vám. To je norma, podle které se pomujeme. Jestli dosahujeme, jestli nedosahujeme. Norma, která by mla být na shromáždní, která by mla být v našich vztazích, která by mla být mezi mnou a mojí ženou, mezi mnou a mými dtmi a z mého pohledu mezi mnou a každým ve smyslu já a oni. Jak je na tom nkdo vi mn, to nevím, to je zase jeho norma, ale mj vztah k vám, k mojí žen, ke shromáždní, to je moje norma. Stame se, brati, k sob vespolek dobrotiví. Víte, když jsem nad tím zaal meditovat ped njakými msíci, možná lety, tak jsem zjistil jednu vc. Ono to nejde samo. Ono to není o tom, že si ekneme: bude to tak a je to tak. To slovíko state je pro m velmi klíové. Pokud je tam state, tak pro m to znamená, že na tch vcech pracuji. iním z nich pokání, pokud nejsou. Nevím, jestli tam máte 33. verš. Jak zní? Odpus te všechno, krom následujících záležitostí. Ano, to je 33. verš, máte ho tam? Ne, nemáte ho tam? Vy nemáte 33. verš? To je dobe. Takže 33. verš tam není. Dobe. To znamená, že není žádná výjimka, není žádné prostedí, ve kterém by toto neplatilo. Pracujete tedy na tom, abyste vi tomu druhému byli milí. Nevím, jaká je vaše zkušenost. Ale moje zkušenost je taková, že se v tu chvíli, a to je 490krát denn, rozhodujete. Amen? Rozhodujete se a pekonáváte sami sebe. Je to tak? Nehledáte svoje vlastní vci. Nehledáte svoje vlastní vci a ve chvíli, kdy pichází hnv, žalobník bratí nebo cokoliv takového a máte chu zhešit, tak si musíte dát ruku ped pusu, jak jsme o tom mluvili minulou nedli, aby z vás ten bacil nevyšel. Amen? Víte, dti, o em mluvíme, že? Když kašleme, dáváme si ruku ped pusu. Aby z našich úst nevyšla žádná zlá vc, žádná mrzkost. Prost to nevypustíme ze svých úst. Radji eknu: Bh ti žehnej. Kristýnko, moc se omlouvám, íkal jsem, že budu v pt hodin doma. Vím, že máme návštvu, ale do šesti hodin máme njaké dležité jednání. Pijedu v šest hodin. Dobe, Bh ti požehnej. Budu se za tebe modlit, aby ti to dobe 16

17 dopadlo. Ne, není to problém. Amen? Ale ne tak, že pijedu dom, uícený, jak jsem utekl z mítinku o deset minut díve než ostatní, abych stihl návštvu, jak jsem slíbil. íkám si, že mamka potebuje pomoct, pi- ítím se autem, zabrzdím, vlítnu do dveí a Tak už jsi konen tady! Zaskoilo m to. Poítal jsem s tím, že je odpuštno, isto, przrano, vyešeno. Takže takhle odpuštní fungovat nemže, rozumíte? Na druhou stranu, abych si tady te nepipravil lehký život. To se mže stát, že se protáhne njaké jednání. Vím však, že na to nemžu hešit a zneužívat to. Jinými slovy, normáln jsem doma, tak jak jsme se domluvili, jen jednou za as, když je nco dležitého, mohu se zpozdit. State se k sob vespolek dobrotiví. Bute dobrotiví. Prokazujte dobrotu. Prokazujme si navzájem dobrotu, brati. Poítejme s tím, pracujme na tom a sousteme se na to. Amen? Nestane se to samo. Ale pracujte na tom. eknte si: Prokážu dobrotu. Víte, snažím se vyhledávat, kdy mžu nkoho pochválit uprosted tžkých vcí, kdy mžu nkomu požehnat, na nkoho se usmát, kdy mžu nkoho pozdvihnout, kdy mžu nkomu odpustit, kdy mžu nkoho povzbudit. Amen? Je to tak? Pracujte na tom, abyste se navzájem povzbuzovali. Pozorujte, co umí chvála. Pochvalte nkoho uprosted toho, když proti vám heší. Netrapte druhé lidi tím, že se vám zrovna nedaí. Netrapte je. A když se vám nedaí, tak to eknte, a je jasno. Jednou jsem pišel, sedl jsem si vedle Kristýny, chytl ji za ruku a íkám: Mámo, asi jsem protivný. Dovedu si pedstavit, že se tváím protivn. Nezlob se na m, prosím, odpus mi to. Musím zjistit, co m to trápí, a chci, abys vdla, že to není proti tob. Chci, abys to vdla, aby tady nebylo dusno. Prosím t, pomoz mi to njak pekonat. Ale aby bylo jasno, chci to íct nahlas: ano, te jsem já ten protivný. Jsem protivný, jsem si toho vdom. Neumím to te rychle vyešit, nco m trápí, a ješt poádn nevím, co. Ale nebudu tady dlat dusno. Amen? Vím, že v tom dáváte obrovský prostor pro to, abyste si mohli pomoct, abyste to mohli pekonat. To je soužití, které bychom mli mít. Amen? To je to soužití mezi námi, které bychom mli mít. Amen? Netrápit se navzájem. Víte, v našem shromáždní saháme hodn vysoko v tom, co po nás Bh chce. A to dává obrovský prostor pro to, abychom se navzájem soudili, trápili, zavrhli, nepijali a tak dále. Ale ten prostor není pro nás, ten prostor je pro ábla. Amen? A tak ho ábel využívá, kde mže, a snaží se nás poštvat jednoho proti druhému. Devadesát procent toho, kdy si mys- 17

18 líte, že nkdo proti vám nco má, je klam. Proto spolu pracujme na tom, abychom mohli jít v dve, chodit v odpuštní, tak jako i Kristus odpustil nám. Poslední vc, kterou mám na srdci: Bute aktivní v ešení svých vztah. V jednom verši se píše: Pokud víte, že bratr má nco proti vám, VY jdte za ním. 1 Amen? Vy jdte. Pijdu za bratrem a eknu: Ty, brate, mám pocit, jako bychom mli spolu njaký problém? A bratr ekne: Asi máš pravdu, pojme si o tom popovídat. Pojme to vyistit. Amen? Pracujte na tom, jdte íct to promi. Jdte íct: Možná jsem se k tob nezachoval úpln dobe, možná jsem t zranil. Teba ne tím, co jsem udlal, ale možná tím, co jsem neudlal. Pracujme na tom, protože nás eká, abychom vládli, rozsuzovali svt a soudili andly. A proto tyto vci musíme dát nejprve do poádku. Amen? Bh vám mocn požehnej. 1 Matouš 5:23-24 Protož obtoval-li bys dar svj na oltá, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvj má nco proti tob: Nechejž tu daru svého ped oltáem a odejdi; prvé smi se s bratrem svým, a potom pijda, obtuj dar svj. 18