MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Invalidita a invalidní důchod

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Invalidita a invalidní důchod Bakalářská práce Brno 2007 Autor práce: Eva Šindlerová Vedoucí práce: doc. JUDr. Zdeňka Gregorová, CSc.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Právnické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům v Brně dne Eva Šindlerová.... 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc. za vstřícnost, ochotu, odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při vypracování mé bakalářské práce. 3

4 Obsah Úvod Vymezení pojmu dočasná pracovní neschopnost a dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav Dočasná pracovní neschopnost Dlouhodobý nepříznivý stav Invalidita Invalidita jako sociální událost Pojetí invalidity z medicínského pohledu Právní úprava invalidity Přechod zaměstnance z dočasné pracovní neschopnosti do invalidity Podmínky pro zahájení řízení Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti a role ošetřujícího lékaře Rozhodování o plné invaliditě nebo částečné invaliditě Zastavení výplaty nemocenského Ukončení dočasné pracovní neschopnosti Plný a částečný invalidní důchod Vymezení pojmu invalidní důchod Plný invalidní důchod Částečný invalidní důchod Podmínky nároku na invalidní důchod Potřebná doba pojištění pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod Důchodová schémata Základní důchodové schéma Zvláštní důchodové schéma Speciální důchodové schéma Důchodová formule invalidního důchodu Zaměstnání osob se zdravotním postižením a zákaz diskriminace Závěr Resumé Seznam použité literatury Přílohy

5 Úvod Zdraví mnohdy chápeme jako znamení určité jistoty a vědomí, že pokud je člověk zdravý, lépe nebo alespoň snázeji, se mu dosahuje vytyčených cílů. Naopak nemoc chápeme jako jeho absolutní protipól. Tímto se ale mnohdy dopouštíme chyby, jelikož nikdo z nás nedokáže definovat zcela jasně hranici mezi zdravím a nemocí. Problém s sebou přináší i neexistence jasné, či všeobecně uznávané definice pojmu zdraví, neboť se jedná o pojem mnohorozměrný. Všeobecně je nejrozšířenější definice Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1949, kde jako zdraví je označován stav kompletní tělesné, duševní a společenské pohody, a nesestává se jen z absence nemoci nebo vady. Někteří odborníci se však domnívají, že tato definice v sobě skrývá přílišnou statiku, a je proto možné se setkat i s dynamickými definicemi ve smyslu dynamické rovnováhy organismu ve vztahu k endogenním a exogenním podmínkám, která zajišťuje jeho optimální fungování 1. Nemoc je potom v tomto pojetí prezentována jako objektivně zjistitelná porucha zdraví. Mezi objektivně zjistitelné poruchy zdraví patří i invalidita. Kromě toho je invalidita charakterizována jako stabilizovaná nemoc se zdravotním postižením dlouhodobějšího rázu. Můžeme ji chápat jako významnější přechodné nebo trvalé tělesné či duševní poškození nebo ztrátu určité funkce či části organismu a v důsledku toho i sníženou pracovní schopnost a společenské uplatnění. Tyto aspekty poté formují celou osobnost a člověk se s invaliditou jednoduše musí naučit žít. Asi každý z nás má alespoň určité povědomí o tom, co invalidita je. Pokud ale nastane v životě člověka situace, kdy k problému invalidity musí přistoupit z té druhé, praktické stránky, mnohdy se stává bezradným, jelikož mu tato životní situace nadále nedovoluje uspokojovat plně jeho potřeby a mnohdy ho tento stav nutí změnit již navyklé stereotypy, které se pro něj dříve zdály samozřejmostí. Bezpochyby je tato životní situace pro invalidního člověka velmi náročná a ne každý se s ní vyrovná. Úkolem společnosti je v tomto případě postarání se o invalidní občany, a to například 1 Barták, M.: Analýza typové a místní dostupnosti služeb sociální péče pro občany se zdravotním postižením v hl. m. Praze 2006, str. 4 1

6 formou poskytování invalidního důchodu, který zajišťuje kompenzaci ztráty pracovní schopnosti jako zdroje příjmu. Ve své práci bych se chtěla věnovat právě objasnění invalidity a základních pojmů s ní souvisejících a celkovým postupem v řízení o plný nebo částečný invalidní důchod. 2

7 1 Vymezení pojmu dočasná pracovní neschopnost a dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav Je v zájmu každého člověka, aby se jeho schopnosti mohly všestranně a optimálně rozvíjet a aby zůstaly co nejdéle zachovány. Pracovní neschopnost je sociální událost způsobená nemocí nebo úrazem, která zaměstnanci brání ve výkonu dosavadního zaměstnání. Za následek pak považujeme nemožnost výkonu této výdělečné činnosti po dobu pracovní neschopnosti, tedy zhoršení postavení nebo i nemožnost uplatnit se na trhu práce a v neposlední řadě také ekonomickou újmu. Pro takový případ existuje v systému sociální politiky soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků těchto sociálních událostí občanů. Prostředkem k uskutečňování těchto zabezpečovacích úkolů je sociální zabezpečení. Zásadní význam má v sociálním zabezpečení fakt, jedná-li se o poruchu zdraví dočasnou či dlouhodobou. 1.1 Dočasná pracovní neschopnost Pokud občan ztratí pracovní schopnost, ztrácí tím také část svého výdělku. Nastane tedy situace, kdy mu nevzniká nárok od zaměstnavatele na mzdu. Občan je pro tento případ zajištěn peněžitou dávkou nemocenského pojištění. Takové ekonomické zabezpečení z nemocenského pojištění je určeno výhradně pro ty občany, kteří mají příjem z výdělečné činnosti a jsou z ní dočasně vyřazeni na základě uznání pracovní neschopnosti ze strany příslušného orgánu 2, a to pro nemoc, úraz nebo karanténu. S pojmem dočasná pracovní neschopnost je spojen její základní znak, a to její krátkodobost. Dočasnou pracovní neschopnost ve většině případů způsobuje totiž nemoc, která je spíše dynamického charakteru a neznamená tak pro postiženého občana výraznou změnu v jeho životě, tudíž se předpokládá, že pracovní schopnost bude u daného občana v dohledné době obnovena. Pracovní neschopnost občana se vždy posuzuje ve vztahu k výkonu jeho dosavadního zaměstnání, kterým se rozumí ta činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění, při jejímž výkonu tato pracovní neschopnost vznikla. 2 viz. kapitola 3.2 Posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti a role ošetřujícího lékaře 3

8 O dočasné pracovní neschopnosti hovoříme dle platné právní úpravy v případě, že zdravotní stav neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to vzhledem k poruše zdraví nebo z jiného zákonem uvedeného důvodu, a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost 3. Nastane-li situace, že po uplynutí těchto 180 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti je pojištěnec schopen vykonávat i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, dochází k ukončení dočasné pracovní neschopnosti. 1.2 Dlouhodobý nepříznivý stav Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je klíčový pojem, který tvoří základ definic plné a částečné invalidity. Považuje se za něj takový nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost 4. Rozhodující je právě ona dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu. Důsledkem je pokles pojištěncovy schopnosti výdělečné činnosti a zároveň vzrůstání jeho životních nákladů, a to v závislosti na závažnosti tohoto zdravotního postižení a na jeho délce trvání. I když je tato oblast dynamická, měnící se v závislosti na změnách v pracovních a životních podmínkách, pokroku lékařských věd i celkovém vývoji společnosti, vynucuje si plná, ale i částečná invalidita podstatnou změnu způsobu života nejen pojištěnce, ale i jeho rodiny. Problematika dlouhodobé pracovní neschopnosti a její předcházení, odstraňování nebo zmírňování jejích následků apod. soustřeďuje pozornost několika vědních disciplín. Tato tendence se projevuje dlouhodobě a souvisí se skutečností, že si společnost postupně uvědomuje a uznává problematiku invalidních osob a snaží se ji řešit odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 4 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 4

9 2 Invalidita 2.1 Invalidita jako sociální událost Právními událostmi nazýváme ty skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli subjektů a se kterými právní normy spojují vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. V právu sociálního zabezpečení nazýváme tyto právní události sociálními událostmi. A to z důvodu zaměření na sociální sféru, tedy na oblast společenských vztahů a životních situací, ve kterých se občané mohou ocitnout 5. Nejsou-li však tyto životní situace spojeny s ekonomickými důsledky, nebývají předmětem veřejného zájmu a nejsou tak považovány za sociální události. Invaliditu chápeme jako sociální událost, která má zpravidla negativní dopad na sociální situaci jedince a je tím řazena mezi sociální události. Samotný pojem pochází z latinského invalidus, což znamená nemocný (in záporka ne, validus zdravý, zdatný silný) 6. Ve středověku se setkáváme s pojmem invalidita, potažmo invalida, v souvislosti s osobou, která byla neschopna činné vojenské služby. Od poloviny 19. století se již se setkáváme s užitím pojmu invalidita ve smyslu změny v negativním slova smyslu, případně úplné ztráty pracovní schopnosti, a to z důvodu dlouhodobého nebo trvale nepříznivého zdravotního stavu, v důsledku nemoci, úrazu či vrozené vady. Je zřejmé, že chápání invalidity je i z historického kontextu rozdílné, a to v závislosti na mnoha aspektech, ať se již jedná o osobní zkušenost, vzdělání, kulturní zvyklosti či historické kořeny péče o invalidní občany. Invalidita je určitou skupinou vnímána jako stigma, které znemožňuje běžný život, co se týče pracovního či společenského uplatnění. Zatímco s nemocí bojujeme a léčíme ji, s invaliditou se musíme naučit žít. Z hlediska členění sociálních události řadíme invaliditu do biologických sociálních událostí, které jsou zcela nezávislé na vůli jedince, což mimojiné značí, že se nedají ani předvídat. Invalidita je sociální událostí nepřirozenou. Nepřirozené sociální 5 Tröster, P. a kol.: Právo sociálního zabezpečení, C.H.Beck, Praha 2000, str Ottova všeobecná encyklopedie. Praha, Ottovo nakladatelství,

10 události by neměly být běžnou součástí života jedince, ale jelikož není možné jim zcela zabránit, jako takové je musíme brát. Rozlišují se dva stupně invalidity, a to invalidita plná a částečná. Zvláštním případem je tzv. invalidita z mládí, kterou se rozumí invalidita vzniklá před dosažením 18 let věku. 2.2 Pojetí invalidity z medicínského pohledu Invaliditu jako pojem lze užít v souvislosti s různými obory. Jedním z takových oborů, který pracuje s pojmem invalidita, je medicína. Medicínská kategorie invalidity tradičně vychází a jejím předmětem zájmu jsou především otázky zdravotního stavu pacienta, kterým se lékař snaží porozumět, předpovědět další průběh, interpretovat a hlavně změnit v průběhu léčby pacienta. V tomto pojetí se jako invalidní jeví ten, koho nelze vyléčit. Invaliditu je třeba odlišovat od handicapu. Invalidita představuje vlastní somatickou či psychickou poruchu, zatímco handicap znamená spíše důsledky invalidity pro život a práci postiženého. 2.3 Právní úprava invalidity Právní úprava invalidity zdůrazňuje především podmínky pro uznání tohoto stavu. Má zde zásadní význam, zda je snížení nebo omezení schopnosti vyrovnávat se s působením vlivů prostředí dočasné nebo dlouhodobé, popř. trvalé. Pokud se jedná o dlouhodobou nebo dokonce trvalou ztrátu pracovní schopnosti, je pak důležité pro účely sociální zabezpečení, zda jde o občana plně nebo částečně invalidního. Občan je plně invalidní podle dvou právních definicí, a to jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo ve druhém případě, jestliže je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek odst. 1 písm. a), b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 6

11 Občan je částečně invalidní taktéž podle dvou právních definicí, a to jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % nebo ve druhém případě, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky 8. Z právního hlediska se rozlišují tři koncepce invalidity způsobené zdravotním stavem, a to fyzická, profesionální, tzv. stavovská a všeobecná. Fyzická invalidita vychází z fyziologicky-funkčního hlediska, kdy je zdravotní stav posuzovaného srovnáván se zdravým, veškeré práce schopným člověkem odpovídajícího věku. Invalidita je potom posuzována podle rozsahu zhoršení fyziologických schopností člověka. Následné důsledky změny zdravotního stavu se vyjadřují v procentech. Při této koncepci se nepřihlíží k ekonomickým a profesionálním důsledkům invalidity. Lze rozeznávat fyzickou částečnou invaliditu a fyzickou plnou invaliditu. Koncepce tzv. invalidity profesionální (stavovské), vycházející z hodnocení změn v profesionálním životě postiženého, bere v úvahu dosavadní povolání před vznikem invalidity, resp. zaměstnání v určitém oboru či odvětví, a nemožnost jeho výkonu v důsledku zhoršení zdravotního stavu. Koncepce všeobecné invalidity vychází z příčinné souvislosti mezi dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti. A to pro neschopnost vykonávat jakoukoli podstatnou výdělečnou práci a nezpůsobilost k jakékoli ekonomické aktivitě. V současné právní úpravě ČR se uplatňuje koncepce invalidity všeobecné, kombinovaná s koncepcí profesionální odst. 1,2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 7

12 3 Přechod zaměstnance z dočasné pracovní neschopnosti do invalidity Způsob, jakým lze přejít z dočasné pracovní neschopnosti, kdy je zaměstnanec účastný nemocenského pojištění zabezpečen dávkami nemocenského, do plné nebo částečné invalidity, spojené při splnění ostatních podmínek s dávkou plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu, je v mnoha směrech významný. Z pohledu zaměstnance, pro něhož takový přechod ve většině případů představuje složitou sociální situaci, je význam dán především potřebou pokud možno plynulého zajištění důchodovou dávkou navazující na ukončení výplaty nemocenského. Pro samotné systémy nemocenského pojištění a důchodového pojištění pak proto, aby bylo eliminováno souběžné čerpání prostředků ze dvou systémů pojištění na základě obdobného důvodu, byť v prvém systému je právním titulem k takovému čerpání dočasná pracovní neschopnost, zatímco ve druhém invalidita. 3.1 Podmínky pro zahájení řízení Pro zahájení řízení je nezbytné splnění několika podmínek. Jedná se především o podmínku posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti občana lékařem ošetřujícím, tj. praktickým, který zaměstnance vede v dočasné pracovní neschopnosti, ve spolupráci s lékařem referátu lékařské posudkové služby okresní správy sociálního zabezpečení. Lékaři OSSZ posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách, a to nejčastěji právě pro účely invalidity. Při takovém posuzování musí lékař OSSZ vycházet jak z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři, tak zároveň přihlédne i k výsledkům vlastního vyšetření, na jejichž základě si vytváří komplexní představu o vývoji a prognóze zdravotního stavu práce neschopného zaměstnance. Pro typ této spolupráce mezi lékaři se pro praxi uvádí termín konzultace. Tato konzultace by měla proběhnout poprvé po uplynutí šesti měsíců dočasné pracovní neschopnosti 9, jež je další z podmínek pro zahájení řízení. Na základě konzultace je provedeno společné písemné hodnocení 9 Radim Langer: Práce a mzda, č. 11/2005, str. 24 8

13 ošetřujícího lékaře a lékaře OSSZ se závěrem, zda se jedná anebo nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Pokud je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v rámci konzultace zjištěn, ošetřující lékař předkládá lékaři OSSZ zdravotní dokumentaci takového pacienta. Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínku nesplňuje zaměstnanec, který se například cítí subjektivně neschopen jakékoliv práce. Poslední ze stěžejních podmínek je, že musí jít o práce neschopného zaměstnance, jemuž náleží nemocenské. Řízení o přiznání dávky důchodového pojištění se zahajuje na základě písemné žádosti sepsané na předepsaném tiskopisu. Za den uplatnění nároku na tuto dávku se považuje den, kdy se oprávněný poprvé obrátil na místně příslušnou organizaci (podle místa trvalého pobytu zaměstnance neschopného práce), nebo na místně příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení se žádostí o její přiznání. Přechod zaměstnance z dočasné pracovní neschopnosti do plné nebo částečné invalidity může být dvojí. A to v řízení na základě jeho žádosti o plný nebo částečný invalidní důchod nebo v řízení zahajovaném při splnění zákonem stanovených podmínek z vlastního podnětu okresní správou sociálního zabezpečení. 3.2 Posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti a role ošetřujícího lékaře Lékařská posudková služba je soustava lékařských posudkových orgánů, jejichž stěžejním úkolem je posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob pro účely jednotlivých systémů sociální ochrany. V současné době jde o LPS, která vyvíjí svou činnost v rámci orgánů státní správy pro oblast sociálního zabezpečení, tj. posuzování zdravotního stavu pro účely pojistných systémů (nemocenského a důchodového pojištění) a v rámci úřadů práce pro posuzování pro účely nepojistných systémů. Úřady práce rozhodují, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou a dále o stupni zdravotního postižení pro účely dávek státní sociální podpory. LPS ÚP vypracovává posudky o zdravotním stavu jednak přímo pro úřady práce, jednak pro obecní úřady, které podle míry svých pravomocí rozhodují ve věcech mimořádných výhod pro občany těžce zdravotně postižené, jako jsou například příspěvky na úhradu 9

14 bezbariérového bytu a garáže, koupi nebo celkovou opravu a úpravu motorového vozidla atd.. Lékaři referátů LPS posuzují při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách zdravotní stav a pracovní schopnost občanů nejčastěji pro účely invalidity. Samotné posouzení invalidity vychází jak z lékařských znalostí, tak ze znalostí speciálních a znalostí příslušných právních úprav posudkové činnosti 10. Pro posudkovou činnost jsou závazná posudková kritéria, která dávají posuzujícím lékařům potřebné informace pro vlastní konkrétní posuzování jednotlivých zdravotních postižení a jejich důsledky. Tato kritéria jsou převážně medicínského charakteru. Na druhé straně slouží posudková kritéria k zajištění sociálních a právních jistot posuzovaných jedinců. U posuzování zdravotního stavu pojištěnce platí zásada, že se vždy posuzuje člověk a jeho individuální situace v určených souvislostech, nikoliv sama nemoc, úraz nebo zdravotní postižení 11. Lékařská posudková služba posuzuje zdravotní stav občana pro účely rozhodování o nárocích na příslušné dávky důchodového pojištění, a to na základě požadavku toho státního orgánu, u něhož byla žádost o dávku sociálního zabezpečení podána a který vede řízení o této žádosti a potřebuje posouzení zdravotního stavu žadatele o dávku jako jeden z podkladů pro své rozhodnutí. Z toho vyplývá, že LPS nemůže požádat o posouzení svého zdravotního stavu občan, který se domnívá, že pro svůj závažný zdravotní stav nemůže pracovat. Hlavním obsahem posudku je vyhodnocení, zda žadatel o dávku sociálního zabezpečení plní zdravotní podmínku pro přiznání dávky sociálního zabezpečení. Při kontrole posuzování dlouhodobé pracovní neschopnosti hodnotí ošetřující lékař spolu s lékařem LPS zdravotní stav občana a dosavadní průběh jeho onemocnění. Po uplynutí šesti měsíců pracovní neschopnosti, včetně zápočtu předchozích pracovních neschopností, je provedena konzultace, při které oba lékaři zhodnotí, jedná-li se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V kladném případě zahájí příslušná OSSZ řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity. Pokud nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a dočasná pracovní neschopnost dále pokračuje, je občan 10 1,2 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení 11 www. archiv.noviny.mpsv.cz, článek z

15 i jeho ošetřující lékař upozorněn plátcem nemocenského na termín uplynutí podpůrčí doby alespoň tři měsíce před jejím vyčerpáním. Ke konzultaci zdravotního stavu a pracovní schopnosti tak dochází znovu po devíti měsících trvání dlouhodobé pracovní neschopnosti. 3.3 Rozhodování o plné invaliditě nebo částečné invaliditě Výchozím předpokladem uznání plné nebo částečné invalidity, jakož i předpokladem jakýchkoli dalších možných úvah o splnění i ostatních zákonných podmínek vzniku nároku na plný nebo částečný invalidní důchod, je přesvědčivé lékařské zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované osoby. Teprve kladná odpověď na tuto otázku otevírá možnost posouzení míry zachované schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro účely hmotného zabezpečení z důchodového pojištění. To znamená například zjištění, že je občan plně invalidní pro účely přiznání plného invalidního důchodu nebo částečně invalidní pro účely přiznání částečného invalidního důchodu apod. Občan, který se domnívá, že pro svůj závažný zdravotní stav nemůže pracovat, může požádat o invalidní důchod. Do 31. prosince roku 2006 sepisovaly žádosti zaměstnanců o dávku samy organizace, které měly více než 25 zaměstnanců. Od všechny žádosti o důchod sepisují místně příslušné (podle místa trvalého bydliště žadatele) okresní správy sociálního zabezpečení, případně Pražská správa sociálního zabezpečení nebo Městská správa sociálního zabezpečení v Brně 12. OSSZ je povinna sepsat žádost o dávku důchodového pojištění a nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku důchodového pojištění nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady 13. Pokud nastane situace, že se budoucí důchodce nemůže na OSSZ dostavit s žádostí osobně, a to vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu, může ji v takové případě za něj podat, s jeho souhlasem a na základě potvrzení od lékaře o jeho zdravotním stavu, zmocněnec, kterým se rozumí buď rodinný příslušník nebo pokud takového žadatel nemá, tak jiný občan. Podání žádosti zmocněncem, který není odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 11

16 rodinným příslušníkem žadatele je podmíněno plnou mocí, ze které musí být zřejmé, že byla udělena právě pro tento případ. Po řádném podání žádosti a na základě posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení vydá OSSZ rozhodnutí o plné nebo částečné invaliditě. Toto rozhodnutí doručí pak zaměstnanci neschopnému práce a jeho ošetřujícímu lékaři. Výsledek řízení poté oznámí okresní správa sociálního zabezpečení zaměstnavateli, popřípadě jinému plátci nemocenského. 3.4 Zastavení výplaty nemocenského Zaměstnanci, který je dle rozhodnutí OSSZ uznán plně nebo částečně invalidní, se zastaví výplata nemocenského. Postup plátce nemocenského se liší podle toho, zda dočasně práce neschopný zaměstnanec byl uznán plně invalidním nebo částečně invalidním. Pokud se jedná o zaměstnance, kterému byl přiznán status plné invalidity, zastaví plátce nemocenského výplatu této dávky po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy obdržel oznámení o výsledku řízení. U zaměstnance, který byl uznán částečně invalidním, zastaví plátce nemocenského výplatu této dávky dnem skončení zaměstnancovy dočasné pracovní neschopnosti, ovšem nejpozději rovněž po uplynutí jednoho měsíce od obdržení oznámení o výsledku řízení. Rozdíl je odůvodněn tím, že při částečné invaliditě je pravděpodobnější ukončení pracovní neschopnosti již dříve, a to vzhledem k nižší intenzitě nepříznivosti zdravotního stavu zakládajícího částečnou invaliditu oproti invaliditě plné. Ať už se jedná o jakoukoli variantu zastavení výplaty nemocenského, musí být výplata nemocenského zastavena ode dne následujícího po uplynutí podpůrčí doby. Podpůrčí doba v oblasti nemocenského pojištění je časový úsek, po který lze poskytovat nemocenské. Podpůrčí doba začíná zásadně běžet od vzniku pracovní neschopnosti, tj. od prvního dne, kdy byl zaměstnanec uznán práceneschopným podle příslušných předpisů. Tato doba je nově stanovena na 380 dní od počátku pracovní neschopnosti odst. 1 zákona č.187/2006 Sb.,o nemocenském pojištění 12

17 3.5 Ukončení dočasné pracovní neschopnosti Pravidla pro ukončování dočasné pracovní neschopnosti se odvíjejí od výsledku řízení. Liší se jednak podle uznaného stupně invalidity, jednak podle toho, zda má pacient v této době ještě nárok na nemocenské či nikoliv. Dočasnou pracovní neschopnost ukončuje ošetřující lékař formou správního rozhodnutí na předepsaném tiskopisu, který slouží k uplatnění nároku na nemocenské a jednotlivé důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti jsou taxativně vymezeny v zákoně 15. Lékař může ukončit pracovní neschopnost občana nejen s ohledem na zlepšený zdravotní stav, ale také ze sankčních důvodů, a to za předpokladu, že se pojištěnec bez vážného důvodu nedostaví k lékařskému ošetření v den, který lékař určil. Jestliže se ale prokáže, že se občan nemohl k lékařskému ošetření dostavit z vážných důvodů a důvody jeho pracovní neschopnosti dále trvají, lékař uzná pracovní neschopnost dodatečně. Lékař ukončí pracovní neschopnost občana, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní zaměstnání. Pokud jde o práce neschopného pacienta, který má nárok na nemocenské a jehož dočasná pracovní neschopnost přešla podle rozhodnutí příslušné OSSZ v plnou invaliditu, ukončuje ošetřující lékař dočasnou pracovní neschopnost nejpozději třicátým dnem ode dne následujícím po dni, kdy byl pojištěnec uznán plně nebo částečně invalidním 16. Pokud jde o práce neschopného zaměstnance, který nárok na nemocenské nemá a jehož dočasná pracovní neschopnost přešla podle rozhodnutí příslušné OSSZ v plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu, ukončuje ošetřující lékař dočasnou pracovní neschopnost dnem, kdy OSSZ uznala takového zaměstnance plně nebo částečně invalidním. Lékař vyznačí ukončení pracovní neschopnosti v legitimaci, v hlášení zaměstnavateli, popřípadě příslušnému úřadu práce odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění odst. 1 písm. k) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 13

18 Nesouhlasí-li občan s ukončením pracovní neschopnosti lékařem, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení a ten o něm rozhodne. Pokud vedoucí zdravotnického zařízení nevyhoví návrhu, postupuje se stejně jako v případě občanova návrhu proti neuznání pracovní neschopnosti. 14

19 4 Plný a částečný invalidní důchod 4.1 Vymezení pojmu invalidní důchod Český důchodový systém se skládá ze dvou částí. Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované. Je univerzální a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby, právní úprava je jednotná pro všechny pojištěnce a neexistují zde speciální odvětvová schémata. Pouze v oblasti organizačního a administrativního zabezpečení platí určité odchylky pro tzv. silové resorty (např. vojáci, policisté, celníci, hasiči). Vedle toho existuje dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované, kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem. Penzijní připojištění se státním příspěvkem je možno považovat za třetí pilíř důchodového systému. Součástí třetího pilíře jsou i produkty komerčních pojišťoven,a to zejména životního pojištění. Důchody přiznávané z tzv. třetího pilíře se zatím podílejí na příjmech důchodců zanedbatelnou měrou. Základním hmotněprávním předpisem, který upravuje nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, jakožto i způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu, je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna Řada dílčích reformních kroků pak byla přijata i za účinnosti tohoto zákona. V rámci základní důchodové soustavy jsou poskytovány dlouhodobé peněžité dávky pro případy dlouhodobého ohrožení následkem sociální události, při které dochází ke ztrátě zdroje obživy občana a schopnosti si takový zdroj opatřit. Systém poskytuje náhradu příjmu v případě stáří (starobní důchod), invalidity (plný nebo částečný invalidní důchod) a úmrtí živitele (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod). Systém je jednotný (s určitou odchylkou pro osoby samostatně výdělečně činné) a dynamický, protože řada prvků konstrukce výpočtu důchodu se každoročně upravuje s přihlédnutím k ekonomickému vývoji, a to včetně indexování vyměřovacích základů. Invalidní důchod se poskytuje pojištěnci, u něhož nastala sociální událost označována jako invalidita, která může být rozlišována jako plná nebo částečná. Podle 15

20 rozlišení plné a částečné invalidity je potom poskytován plný a částečný invalidní důchod Plný invalidní důchod Za plně invalidní považujeme dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění pojištěnce, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 66 % 17, nebo toho pojištěnce, který je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek 18. V těchto dvou podmínkách, za kterých je pojištěnec považován za plně invalidního je obsažena jak koncepce obecné invalidity, a to v první podmínce, kdy je sledován pokles výdělečné činnosti vzhledem k dlouhodobě nepříznivému stavu, tak i koncepce tzv. fyzické invalidity, kde je posuzován rozsah zhoršení fyziologických schopností člověka, který má vliv na výkon výdělečné činnosti ve srovnání se zdravým člověkem. Základem posuzování zdravotního stavu, ať už z hlediska jakékoli koncepce invalidity, je tedy zjišťování zbývajícího pracovního potenciálu. Pracovním potenciálem rozumíme soubor všech pro práci významných fyziologických a psychických vlastností a schopností organismu. Všechny provedené klinické diagnózy a co nejúplnější změření fyziologických funkcí významných pro pracovní činnost, je základem hodnocení zbývajícího pracovního potenciálu člověka k nárokům a požadavkům určitého zaměstnání. Pro potřeby kompletního posouzení poklesu výdělečné činnosti vykonávané posuzovaným před vznikem onemocnění, je dále nutné znát dosažený stupeň vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace, jelikož všechny tyto skutečnosti odráží vliv zdravotního postižení na člověka a také vliv tohoto zdravotního postižení právě na výkon výdělečné činnosti odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění 16