O invalidní důchod si bude od příštího roku potřeba zažádat

Transkript

1 Stěžeň 4/ Proč si nemocní vybírají peritoneální dialýzu? TVÁŘ Z OBÁLKY 8. Jaké jsou hlavní motivace nemocných Psycholožka Marcela Znojová zjišťovala v rámci Interního oddělení Strahov VFN motivace nemocných, kteří se pro PD rozhodli. V následujícím přehledu jsou zjištěné motivace nemocných uvedeny. Hlavní motivace: Vzdálenost od dialyzačního střediska, snaha vyhnout se transportu sanitou 45% nemocných. Omezení kontaktu s nemocnicí, nemocnými, špatná zkušenost se zdravotníky 34%. Potřeba svobody, nezávislosti 31%. Další motivace, které se vyskytovaly spíš ojediněle: nepříjemná zkušenost s HD strach z napichování jehel při HD zaměstnání pobyt na chalupě, chatě a cestování přání rodiny, partnera nečinnost,nuda při HD omezení pohyblivosti,strach z poškození zraku při HD negativní zkušenost s HD u blízké osoby snaha zajistit péči o dítě či partnera nemocný s PD jako vzor. 9. Co říci závěrem? Rozhodující při výběru dialyzační metody by mělo být to, co upřednostňuje nemocný. Jak bylo řečeno úvodem až 80% nemocných může z medicínského hlediska mít obě dialyzační metody. Aktivní účast na volbě dialyzační metody usnadňuje nemocnému adaptaci a podílí se na lepších léčebných výsledcích i na větší psychické pohodě. Poznání důvodů, které nemocné vedou k rozhodnutí pro PD či HD přispívá k porozumění nemocnému a rovněž napomáhá zdravotníkům při vytváření edukačních programů pro nemocné s nezvratným selháním ledvin. MUDr. Barbora Szonowská, Interní oddělení Strahov VFN Míša Černá O invalidní důchod si bude od příštího roku potřeba zažádat Lidé, kteří budou chtít v příštím roce od státu přiznat částečný nebo plný invalidní důchod, si o něj budou muset po dohodě s ošetřujícím lékařem sami zažádat. Skončí totiž dosavadní dlouholetá praxe, kdy dlouhodobě nemocným, kteří měli ze zákona na jeho udělení nárok, stát uděloval status invalidního důchodce automaticky. Vyplývá to z nového zákona o nemocenském pojištění, který začne platit od 1. ledna. Stát již nebude z vlastního podnětu přisuzovat statut invalidní osoby dočasně práce neschopným občanům, kteří o něj z jakéhokoliv důvodu nemají zájem, oznámila mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jana Buraňová. Dosud okresní pracoviště ČSSZ sama automaticky přiznávala 21

2 TVÁŘ Z OBÁLKY O invalidní důchod si bude od příštího roku potřeba zažádat - Stěžeň 4/2008 některým nemocným lidem invalidní důchod bez toho, že by o něj žádali. Status invalidního důchodce tak rovnou přiznala lidem, kteří byli v pracovní neschopnosti déle než šest měsíců a měli nárok na vyplácení nemocenského a jejich zdravotní stav byl podle lékařů dlouhodobě nepříznivý. Podle nového zákona ovšem budou mít lidé se zdravotními problémy nadále právo po konzultaci s lékařem zažádat o přiznání částečného nebo plného invalidního důchodu. Každý však bude mít nově také právo o invalidní důchod nepožádat a nechat si vyplácet nemocenské do skončení dočasné pracovní neschopnosti, dodala Buraňová. Nová právní úprava zásadním způsobem změní rovněž dosavadní způsob vyplácení dávek nemocenské a výrazně zvýší peněžitou pomoc v mateřství, na kterou budou mít nárok ženy s nadprůměrnými příjmy. Zákon bude znamenat změnu pro zaměstnance i zaměstnavatele. Pracovníci stejně jako v první polovině letošního roku nebudou za první tři dny nemoci dostávat žádné peníze. Zaměstnavatelům za poskytování náhrady mzdy v nemoci v příštím roce klesnou odvody z 3,3 na 2,3 procenta. Stát jim polovinu výdajů vrátí. Novela také zjednodušuje administrativu. V roce 2010 odvody klesnou na 1,4 procenta, stát firmám nebude již nic vracet. Dobrovolné důchodové pojištění pomůže v případě, kdy chybí doby pojištění Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) se setkává s případy, kdy klientům chybí určitá doba pojištění nutná k přiznání starobního, invalidního, částečného invalidního důchodu či pozůstalostního důchodu. Takovou situaci lze v některých případech řešit formou dobrovolného důchodového pojištění. Tímto způsobem si mohou lidé chybějící dobu pojištění doplatit. Od 21. srpna 2008 přitom lze pojistné na dobrovolné pojištění doplatit i po podání žádosti o důchod, pro jehož nárok a výši mají být takto doplácené doby započteny. Období, za které je možné chybějící pojištění doplatit formou dobrovolného důchodového pojištění, závisí na druhu pojištění, který je uveden v 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pokud se člověk rozhodne, že si doplatí dobrovolné důchodové pojištění, platí ho vždy za celé kalendářní měsíce. S účinností od dochází k podstatnému snížení minimální výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění. Nejnižší vyměřovací základ, z něhož se bude toto pojistné hradit, bude částka Kč a minimální měsíční pojistné na dobrovolné důchodové pojištění tak bude činit 28 % z této částky, tj Kč. Minimální měsíční pojistné je v roce 2008 celkem Kč, tedy 28 %z částky Kč, která je pro rok 2008 nejnižším vyměřovacím základem pro odvod pojistného na dobrovolné důchodové pojištění. Dobrovolné důchodové pojištění si mohou pro období po pla- Míša Černá 22

3 TVÁŘ Z OBÁLKY Stěžeň 4/ Dobrovolné důchodové pojištění pomůže v případě, kdy chybí doby pojištění tit například osoby evidované na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání nebo studenti středních a vysokých škol, kterým již uplynula doba neplacené účasti na důchodovém pojištění. Dále pak lidé, kteří odešli pracovat do zahraničí a chtějí si na tuto dobu zajistit účast na českém důchodovém pojištění (toto je výhodné v případech, kdy se jedná o výkon výdělečné činnosti ve státě mimo EU, s nímž ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení) nebo vykonávají dlouhodobou dobrovolnickou službu. Dobrovolného důchodového pojištění mohou být účastni i ostatní lidé, u kterých neexistuje některý z výše uvedených důvodů, ti však maximálně po dobu 10 let. K dobrovolnému důchodovému pojištění je možné se přihlásit pouze 2 roky zpět, případně pouze 1 rok zpět ode dne podání přihlášky, výjimkou jsou uchazeči o zaměstnání a studenti, kteří se mohou přihlásit kdykoliv. Pokud lidé starší 18 let chtějí být dobrovolně důchodově pojištěni, musí si podat přihlášku u příslušné okresní, v Praze Pražské, v Brně Městské správy sociálního zabezpečení (OSSZ/PSSZ/MSSZ). Tam získají také další informace. Klientům, kteří jsou účastni dobrovolného důchodového pojištění, zašle příslušná OSSZ potvrzení nazvané Údaje o dobrovolném důchodovém pojištění. To obsahuje informaci o takto získané době pojištění a o vyměřovacích základech, z nichž byla vypočítána výše zaplaceného pojistného. Potvrzení obdrží pojištěnec vždy do 30. září následujícího kalendářního roku. Olga Mengerová Jak přežít Vánoce a nepřibrat? 1. Před Vánocemi napečeme jen malé množství drobného cukroví. Uvědomíme si, že třtinový cukr má stejnou energetickou hodnotu jako cukr. Proto pečeme cukroví se sníženým obsahem cukru. Ke slepování nepoužíváme různé oříškové či čokoládové pomazánky ale kvalitní džem s vysokým obsahem ovoce. Na trhu jich lze zakoupit mnoho. Oříšky nahradíme buď nasucho praženými ovesnými otrubami nebo pšeničnými či špaldovými klíčky. Nebo alespoň část. 2. Nenecháme se nalákat na různé prodejní akce potravin typu zdarma, velkým balením, balením navýšeným o určité procento množství za stejnou cenu apod. Nakoupíme kvalitní potraviny v menším množství. Utratíme tak za potraviny stejně, jako bychom koupili velké množství méně kvalitních potravin. 3. Různé nízkotučné potraviny jsou často lákadlem coby zdravé potraviny. Obsahují však velké množství cukru a často mají stejnou, ne-li vyšší energetickou hodnotu než potraviny středně tučné. Týká se to hlavně mléčných výrobků. 4. Dia cukrářské výrobky, cukrovinky, cukroví, čokoláda apod. mívají často vyšší energetickou hodnotu než tyto výrobky slazené cukrem.nejsou proto vhodné, ani pro diabetiky. Jsou slazeny sorbitem, obsah tuků má vyšší 23

4 TVÁŘ Z OBÁLKY Jak přežít Vánoce a nepřibrat? - Stěžeň 4/2008 procento. Čtvereček hořké čokolády čokoláda s obsahem kakaové hmoty nejméně 70% nám neuškodí, ale opravdu jen jeden za den. Lze koupit i tenké čokoládové lupínky, krabička o obsahu 150 g nám tak vydrží od Štědrého dne do Silvestra. 5. Do kynutého těsta na vánočku můžeme snížit množství tuku, bílou mouku nahradit celozrnnou. Pokud přidáme větší množství rozinek a vynecháme cukr vánočka bude chutnat také. Upečenou vánočku nebudeme cukrovat, ušetříme tím další energii. Též si vánočku nebudeme ještě mazat máslem či tukem a medem (džeme). Stejně tak zapomeneme na namazání vánočky nutelou či jinou oříškovou nebo čokoládovou pomazánkou. 6. Jablečný závin nepečeme z listového těsta. Připravíme si doma tažené těsto, nemusíme těsto vytahovat lze ho i na pečicím papíru vyválet. Jablka do závinu již nesladíme, zavinutý závin před pečením potřeme tukem jen jednou. 7. Pokud u Vás na stole nesmí chybět na slavnostním stole dort, servírujte tvarohový. Těsto připravíme ze 2 vajec, 2 lžic vody, 40 g cukru a 80 g mouky, nejlépe celozrnné a špetky prášku do pečiva nebo sody. Část mouky můžeme nahradit nasucho opraženými sušenými pšeničnými či špaldovými klíčky. Krém připravíme z 1 sáčku Želatinového ztužovače za studena (pro přípravu šlehačkových, jogurtových, tvarohových a smetanových dortů a dezertů), 250 g ovoce (nepoužíváme ananas, papáju či kiwi), 450 g polotučného tvarohu a 1 sáčku (25 g) cukru s vanilinem. Tímto krémem můžeme plnit různé druhy vydlabaného ovoce, vnitřek ovoce použijeme do krému) 8. Ovocný salát je velice také vhodným desertem, ovšem bez velkého množství cukru, šlehačky (zakysané smetany) a alkoholu. Nakrájíme si nadrobno různé druhy čerstvého ovoce. Kompotované ovoce je přeslazené, nepoužíváme ho. Ovoce zakápneme citrónovou šťávou, případně 1 lžící rumu či griotky, přidáme hrstičku mandlových lupínků a necháme v chladničce proležet. Místo šlehačky či zakysané smetany zdobte salát kvalitním středně tučným jogurtem (2 3,5 % tuku v sušině). Pozor na řecký jogurt, ten je sice výborný, má však vysoký obsah tuku. 9. Bramborový salát si připravíme z brambora zeleniny. Nebudeme přidávat vejce vařená či dokonce smažená ani uzeninu. K propojení brambor se zeleninou použijeme hořčici, ocet a malé množství kvalitního oleje (slunečnicového, olivového, řepkového). Lze také použít i středně tučný jogurt. 10. Obaleného kapříka nesmažíme nebo nefritujeme. Upečeme si ho na speciální pečící fólii bez tuku. 11. Pokud budeme připravovat svíčkovou na smetaně, upravíme recepturu. Pod maso dáme více zeleniny, nemusíme pak omáčku vůbec zahušťovat. A smetanu nahradíme polotučným mlékem, nezapomeneme omáčku dochutit citrónovou 24

5 Stěžeň 4/ Jak přežít Vánoce a nepřibrat? TVÁŘ Z OBÁLKY šťávou. Nesladíme ji, mrkev nám již osladila omáčku dostatečně. 12. Okmínované a osolené horní krůtí stehno bez kůže upečené do zlatova chutná daleko lépe než pečená husa či kachna. Krůtí stehno před pečením opečeme ze všech stran nasucho a podlijeme vařící vodou. Tuk vůbec nepotřebujeme. Zelí ke stehnu si připravíme jen se lžičkou oleje, bez cukru a nezahušťujeme ho. Knedlíků si položíme na talíř 2 3 plátky, zelí 13. Jako přílohu nepoužíváme smažené hranolky nebo americké brambory. Pokud si je nemůžeme odpustit, koupíme si kvalitní hranolky určené k pečení v troubě. Při jejich pečení použijeme speciální papír na pečení hranolků nebo plech s nepřilnavým povrchem. Nebo si sami nakrájíme hranolky, výseče na americké brambory a upečeme je stejným způsobem jako kupované. 14. Tatarská omáčka či majonéze v množství 1 lžička za den neuškodí, pokud vynecháme tuk na přípravu celého pokrmu. 15. Zkuste místo smaženého sýra si připravit sýrovou omeletu (2 bílky, 1 celé vejce, 50 g strouhaného Eidamu s obsahem tuku 20% nebo 30% tuku v sušině) upečenou na teflonové pánvi bez tuku. Nebo alespoň obalený sýr pečte na speciálním pečicím papíru. 16. Bramborové či jiné druhy chipsů nahradíme zeleninou nakrájenou na tenká kolečka, malé hranolky apod.. S ochuceným jogurtem nebo tvarohem chutná takto připravená zelenina výborně. Stejně tak nahradíme různé slané sušenky apod. 17. Pokud si Vánoce nedovedeme představit bez praženým mandlí, připravíme je v mikrovlnné troubě. Blanšírované mandle rozprostřeme na talíř, který lze použít do mikrovlnné trouby, tzn. bez obsahu kovu. Troubu zapneme na plný výkon, po 30 vteřinách mandle promícháme. Za 2 minuty máme krásně do zlatova pražené mandle, prosolíme jen špetkou soli. 18. Namísto chlebíčků si připravíme různé chuťovky jejichž základem může být plátek okurky, mrkve, ředkvičky, kedlubny apod. Lze také použít půlky vydlabaného malého rajčete. Také můžeme použít jako základ jablko. Z uzenin použijeme kvalitní nízkotučné, stejně jako sýry. Připomeneme si, že nakoupíme méně potravin ale kvalitních. 19. Během dne na stole necháme jen ovoce, velice vhodné jsou malé mandarinky. Dobře se loupají a obsahují mále energie. Banány, hrušky, jablka a jiné ovoce s vyšším obsahem cukru jíme s mírou (1 ks/den) 20. Při sledování televize zaměstnáme ruce nějakou činností (hlazení domácího zvířátka, pletení, háčkování, lepení modelů apod.) Zabráníme tak automatickému pojídání vánočních dobrot. O Vánocích sportujeme, chodíme na dlouhé procházky. Při mírné zimě vyrazíme na kole či kolečkových bruslích. Pokud máme štěstí na sníh, lyžujeme. Můžeme si jít také zaplavat nebo zajít do tělocvičny. 25

6 TVÁŘ Z OBÁLKY Rozhovor s Petrem Žitným Mým největším koníčkem je cestování a hory - Stěžeň 4/2008 Rozhovor s Mgr. Petrem Žitným Největším koníčkem je pro mě cestování a hory Petr Žitný se narodil v Praze. Je ženatý, má tři děti a pracuje jako podnikatel. Petr podstoupil dvě transplantace. První byla příbuzenská, ale štěp se bohužel nepřihojil a druhá byla od dárce, obě proběhly v roce Prvních Evropských sportovních her se Petr zúčastnil v roce 2004 ve Slovinsku a hned vyhrál zlato ve volejbale (s mezinárodním týmem). Z dalších evropských her v Maďarsku v roce 2006 si přivezl stříbro za badminton double (s Romanem Dundou) a bronz za badminton single a hod míčkem. V roce 2005 v Kanadě se Petr poprvé představil na Světových hrách a přivezl si stříbro za badminton (s Romanem Dundou). V Thajsku v roce 2007 získal stříbro za hod míčkem a bronz za badminton double (s Romanem Dundou). Nejcennější kov si přivezl ze zimních her ve Finsku v roce kdy získal zlato z curlingu (Dřevíkovský, Dunda, Nýdl), ale i bronz za 3 km klasicky a štafetu 4x500 volný způsob (Žitný, Dunda, Marek, Deďo). Jakou cestou jste se dostal ke sportu? Vyrůstal jsem ve sportovně založené rodině. Rodiče jsou vášnivými sportovci, preferovali vysokohorskou turistiku, tenis a lyžování. Již od dětství nás spolu se starším bratrem a sestrou (mým dvojčetem) brávali na tenis, do hor na dobrodružné cesty. Míša Černá Věnujete se házené,kopané lyžím, badmintonu, který z těchto sportů je vašemu srdci nejbližší? V mládí to byla určitě házená, kterou jsem hrál několik let. V 9. třídě, když 26

7 TVÁŘ Z OBÁLKY Stěžeň 4/ Rozhovor s Petrem Žitným Mým největším koníčkem je cestování a hory jsem přecházel z kategorie starších žáků do dorostu mně sportovní lékař zakázal závodně sportovat. Byl to pro mě neskutečný šok. S ledvinami jsem měl problémy už od 1. třídy, s omezením sportu jsem počítal, ale s úplným zákazem nikoli. Verdiktem pana doktora se pro mě zhroutil celý svět. V současné době upřednostňuji badminton, ke kterému jsem se dostal až po transplantaci v rámci sportovních her. Od dob studií na vysoké škole hraji sálovou kopanou. Miluji vysokohorskou turistiku a lyžování. Který sport byste naopak nikdy dělat nechtěl? Určitě bojové sporty jako je box, ten mně nic neříká. Tyto sportovní aktivity mohou vést k vážnému poškození zdraví. Do jaké míry Vám onemocnění ledvin bránilo ve sportu? Největším handicapem pro mě byl zákaz hraní házené. V ostatních sportech jsem si musel dávat pozor především na prochladnutí. Veškeré sportovní aktivity se musely odehrávat pouze na rekreační úrovni, což mi nestačilo, jelikož jsem soutěživý typ. Chtěl jsem se účastnit turnajů a vyhrávat. Moje nemoc omezovala i výkony při vysokohorské turistice, horolezectví bylo tabu. 5. Jakou metodu léčby jste zvolil a proč? Každý způsob dialýzy má svoje klady a zápory. Já si vybral hemodialýzu, nechtěl jsem se vystavovat riziku zánětu pobřišnice, který u peritoneální dialýzy často hrozí. Naštěstí jsem byl dlouhodobě sledován v IKEMu, takže jsem začal včas docházet na dialýzu v době, kdy ledviny relativně dobře fungovaly, a organismus nebyl tolik vyčerpán. Nejdříve, zhruba rok jsem byl dialyzován pouze 1x týdně, samozřejmě za dodržování velmi přísné diety. Tady bych se chtěl zastavit a znovu poděkovat své milované manželce, která mě v této nelehké době podporovala, starala se o 2 malé děti a navíc mi připravovala i při striktní dietě velmi chutná jídla. Dovedla vykouzlit z minimálních denních limitů a výběru potravin jídla, která chutnala a vypadala jako nedietní. Po jednom roce jsem byl dialyzován dvakrát a posléze třikrát týdně. Jedna dialýza trvala 5 hodin, tudíž nebylo lehké skloubit tuto léčbu s běžným zaměstnáním. Jelikož podnikám, mohl jsem si dovolit rozvrh 27

8 TVÁŘ Z OBÁLKY Rozhovor s Petrem Žitným Mým největším koníčkem je cestování a hory - Stěžeň 4/2008 dialýz docela optimální: 2x týdně dopolední a 1x týdně večerní dialýzu. Kdy jste byl transplantován a co se ve vašem životě po transplantaci změnilo? První i druhou transplantaci jsem prodělal v roce Po transplantaci jsem se začal cítit lépe, jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Stal jsem se svobodným nezávislým na dietě a dialýze. Když jsem docházel na dialýzu, dodržoval jsem přísnou dietu, mohl jsem jen malé kousky masa a v noci se mně zdálo o grilovaném kuřeti. Po transplantaci se vše změnilo, žádná dieta, mohl jsem jíst vše, na co jsem měl chuť. Přemýšlel jste i o příbuzenské transplantaci? Tato otázka je pro mě velmi citlivá. Víte, ještě než jsem začal chodit na dialýzu, byl jsem o ní informován. Ihned jsem příbuzenskou transplantaci odmítl, protože jsem nechtěl nikoho vystavovat jistému riziku. Po nějaké době na dialýze se příbuzenská transplantace začala znovu diskutovat, díky paní doktorce Kašlíkové. Vysvětlila mi její výhody lepší funkce, delší životnost a snášenlivost. Po dalších několika měsících jsem se pro ní rozhodl. Ledvinu mi dala máma a bohužel nevydržela ani 6 hod. Určitě je příbuzenská transplantace dobrá věc, ale já zrovna neměl štěstí. Kdy jste se poprvé zúčastnil Světových her transplantovaných sportovců? Jaké to pro Vás bylo? První účast byla na Světových hrách v kanadském Londonu. Nádherný byl zážitek z nástupu při zahájení her, kdy se nastupovalo do sešeřelé, téměř zaplněné sportovní haly. Na každý nastupující tým byl zaměřen reflektor, snímaly nás kamery a záznam se přenášel na velké plátno v hale, zkrátka něco jako při zahájení olympijských her. Stejně tak nezapomenutelným zážitkem bylo získání první medaile spolu s Romanem Dundou. Jaké jsou vaše koníčky? Největším koníčkem je pro mě cestování a hory. Od útlého dětství jsme s rodiči a sourozenci každý rok trávili na horách. Nejčastěji jsme zavítali do Vysokých Tater. Turistické túry jsme podnikali i v jiných horách např. ve Fatře, Pirinu, Rile, Kavkaze, Julských Alpách, Durmitoru a v mnoha dalších. Po revoluci jsem si splnil svůj sen návštěvu Himalájí. Chystáte se na další Světové hry transplantovaných sportovců? Jak se na ně připravujete? V současné době se zotavuji po ope- 28

9 TVÁŘ Z OBÁLKY Stěžeň 4/ Rozhovor s Petrem Žitným Mým největším koníčkem je cestování a hory raci kolena, kterou jsem podstoupil v půli listopadu. Zranění jsem si způsobil v Krkonoších během přípravy na zimní hry ve Finsku pouze 3 týdny před jejich zahájením. Od prosince plánuji rekonvalescenci a od ledna předpokládám zahájení přípravy na letní Světové hry, které se konají v Austrálii. Tam budu obhajovat stříbrnou medaili v hodu míčkem a spolu s Romanem Dundou bronz v badmintonu ve čtyřhře. Jelikož jsme já i moje manželka pracovně velmi vytíženi a zbývající čas věnujeme rodině, musím tomu přizpůsobit svoji přípravu. Tréninky probíhají večer, mezi hod., kdy s Romanem trénujeme badminton. Tento rozhovor děláme pro poslední letošní číslo Stěžně, které vyjde před Vánocemi a tak se nabízí otázka co pro Vás představují Vánoce? Především duchovní rozměr. Co byste popřál čtenářům Stěžně? Vypadá to jako klišé, ale chtěl bych popřát všem hlavně hodně zdraví, dialyzovaným brzkou transplantaci a transplantovaným nízký kreatinin. Dále bych chtěl poděkovat všem sponzorům, bez kterých bychom se nemohli her účastnit.. Jsou to především společnosti ČEPS, Nadace Charty 77, Nadace Livie a Václava Klausových, Astelas, Roche a mnoha dalším. Lenka Vašková Poděkování Drazí čtenáři, chtěla bych Vám hned v úvodu strašně moc poděkovat za Vaše reakce na můj první příspěvek do Stěžně. Marku, moc děkuji, že jsi reagoval na můj článek a že jste se s námi s Káťou sešli, byl to moc příjemný večer a já za něj ještě jednou děkuji a doufám, že jich bude více. Katko, i Tobě moc, moc děkuji za Tvůj mail, byl mi velmi blízký a jsem moc ráda, že dokázal vyjádřit pocity, které jsi cítila i Ty. Doufám, že zase napíšeš a že budeme mít příležitost i k setkání. Děkuji také všem ostatním, kteří si můj příspěvek přečetli, je to zvláštní pocit, vědět, že se to k Vám dostane, a že Vás tak snad můžu alespoň trochu potěšit a povzbudit. Dnes Vám představím právě již zmíněného Marka a jeho přítelkyni Katku. Také Vám představím Veroniku, slečnu, která se na všechno dívá úplně jinak něž já ale možná stejně jako někdo z Vás. Přináším také pár řádků z Konference delegátů dialýzovaných a transplantovaných. Do budoucna mám hodně nápadů a podnětů, o kterých bych ráda psala a se kterými bych se ráda pokusila něco udělat. Jednak je to již naťuknuté téma psychologové aneb proč s námi nepracují. Další z témat, které považuji za velmi důležité, je diskriminace držitelů ZTP a invalidních důchodců ať už při hledání práce nebo u stávajících zaměstnavatelů. Je to velmi závažné téma a tak bych Vás všechny chtěla poprosit, pokud máte jakoukoliv negativní zkušenost při hledání práce či pokud máte pocit, že Vás Váš zaměstnavatel jakýmkoliv způsobem omezuje či diskriminuje, prosím, napište mi. 29

10 TÉMA: PŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE Poděkování - Stěžeň 4/2008 Případně pokud máte jakékoliv dotazy týkající se tohoto či i jakéhokoliv jiného tématu, tak mne taktéž neváhejte kontaktovat. Snad Vám budu umět poradit či najít někoho, kdo to hravě zvládne. Tak užívejte zimu a nekaboňte se, třeba Irové v Belfastě se usmívají pořád :-) Moc děkuji a těším se na reakce. Lenka PS: Při psaní těchto řádků jsem si opět uvědomila, jak moc, moc mám vstřícného zaměstnavatele, a tak bych mu ráda na tomto místě poděkovala. Drazí čtenáři, jak již víte, chtěla bych Vám dnes představit jeden velmi milý pár, se kterým jsme měli s přítelem tu čest se nedávno seznámit. Oba jsou to velmi příjemní mladí lidé, kteří se mají rádi a kteří statečně bojují s každodenními nástrahami nemoci i života. S Markem a Katkou jsme se sešli na Andělu, a bylo to vskutku akční, protože ani já ani přítel jsme tam nikdy nebyli a parkovali jsme v podzemních garážích, tak si to asi dovedete představit. Vše se ale podařilo a my se úspěšně setkali, i když s půlhodinovým zpožděním z naší strany, za které se dodatečně velice omlouvám. Poseděli jsme asi dvě hodinky v příjemné restauraci poblíž smíchovského shopping centra, dali jsme si skleničku dobrého portugalu a pochutnali jsme si na výtečném jídle. A samozřejmě jsme si velmi pěkně popovídali a mimo jiné jsme krásně zavzpomínali na pana primáře Láchu. Mnozí z Vás jej jistě pamatují a pro ty, kteří jej neznají snad je tolik, že to byl vynikající lékař s perfektním přístupem k pacientům. Byl to vskutku příjemný Marek a Katka večer jakých je nyní, bohužel, již velmi poskromnu. Jejich společný příběh začal Ten den se poprvé sešli díky jejich společné kamarádce. Marek vypráví: Místo našeho prvního rande bylo dlouhé. Prvotní schůzka byla na Palackého náměstí a pak jsme pešky prošli skoro půl Prahy. A to přes Národní divadlo, Karlův Most, Petřín a pak až na Smíchovské nádraží. Od té doby jsou spolu a nedá mi to, abych necitovala Markova slova: Je to již 4 roky co jsme tedy spolu a úpřímně říkám, že Katku stále miluji jako když jsem ji viděl poprvé a neměnil bych ji za žádnou jinou. Vím, že občas Lenka Vašková 30

11 Stěžeň 4/ Marek a Katka TÉMA: PŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE je toho hodně a není nám veselo, ale říká se že to tak má býti. V současné době jsou Marek s Katkou již rok zasnoubeni a hledají si společný podnájem nebo ještě lépe baráček, aby mohli již konečně žít jen jeden pro druhého. Markovi je 29 let a letos je již 5 let po příbuzenské transplantaci ledviny. Ledvinu mu darovala maminka. Marek pracuje v Motole jako IT a právě on byl posledním podnětem pro to, abych se začala zabývat tím, kolik ze zdravotně postižených má či mělo problém v zaměstnání či při jeho hledání právě ze zdravotních důvodů. Marek hledal práci a stačilo do životopisu napsat, že je držitelem průkazu ZTP a že je v invalidním důchodu a již to byl důvod pro vyřazení jeho životopisu z možných kandidátů na danou pozici. Z 5-ti potenciálních zaměstnavatelů si Marka na pohovor pozval jeden jediný Jak už to ale bývá, do věci se vložila žena, Markova přítelkyně Katka, a Marek záhy nastoupil na Odbor informačních systému ve fakultní nemocnici Motol. Pracuje nyní jako správce informačních systémů ve stejné nemocnici jako Katka. Marek má svou práci rád, není nějak náročná, ale jak sám říká, ono dělat ve FN Motol je někdy spíše o zdraví, ale já se jen tak nedám, směje se a záhy dodává historku o tom, jak se vydal spravovat něco na některé z oddělení a po otevření výtahových dveří na něj zírala jen prázdná, hluboká výtahová šachta Katka je milá 25-letá blondýnka, která pracuje jako zdravotní sestřička na jednom z mnoha dětských oddělení v Motole. Říká, že její práce je v posledních týdnech celkem akční, protože se neustále stěhují. Práce s dětmi ji evidentně baví a tak není divu, že by s Markem rádi založili rodinu. Než se Katka seznámila s Markem, závodně tancovala společenské tance. Řekla bych, a Marek se mnou souhlasí, že jí to nyní schází a že se jí po tanci dost stýská. Jak už to bývá, po transplantaci Marek hodně přibral. Během jednoho roku se jeho váha zvedla o 12 kilogramů. A tak spolu s Katkou a s paní Sasákovou, dietní sestrou z IKEMu začali proti kilům bojovat. Tímto by Marek také paní Sasákové chtěl velmi poděkovat za pomoc při dietě. Marek přiznává, že nyní vyletěl o dalších 10 kilo, ale upřímně věřím, že Katka zasáhne a zase se všechno srovná. Inu, ruka ženy je někdy všemocná :-) Katky se prý často kamarádky a kolegyně ptávají, proč šla do takového vztahu, neví přeci, co se může stát, Markova ledvina přeci nevydrží navždy apod. Katka na to má ale jednoduchou odpověď až nastanou komplikace, budou je řešit, teď si užívají toho, že vše funguje jak má a že mohou být spolu. Oba vědí, že nebude vše růžové na věky, ale takový je život, jednou jsi nahoře a někdy zase dole Katčina rodina přijala Marka velmi vřele, roli hraje jistě i to, že Katka má 3 bratry. Všichni kluci, v čele s tatínkem, rybaří, a tak byl Marek rychle přijat do rodinného rybářského spolku. To pak prý Katka s maminkou vezmou vyšívání, sednou za stůl a nestačí se divit tomu, o čem si ti chlapi povídají (no, věděli jste třeba, že existuje lepidlo na červy???). I Markova rodina Katku přijala, avšak Markova maminka celou situaci vnímá poněkud citlivěji. Myslím, že má pocit, že Katčinou vinou přichází o jediného syna, jediné dítě, kterému navíc darovala život 2x, poprvé při porodu a podruhé, když mu darovala ledvinu. Také mám maminku a také nesla těžce mé stěhování, ale ten čas někdy nastat musí, tak to totiž bývá, děti rostou, vyrostou, odstěhují 31

12 TÉMA: PŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE Marek a Katka - Stěžeň 4/2008 se, osamostatní se, založí rodinu a stanou se také rodiči. Marek to ale zase vnímá tak, že má pocit, že si jeho rodiče, a hlavně maminka, nechtějí připustit, že by mohl vést normální život a žít si sám podle sebe. Možná i to je důvodem, že jim prozatím o svém zasnoubení neřekl. Marek a Katka se hodně vídávají v práci, prý spolu nikdy nechodili tak často na obědy jako nyní. Jinak oba bydlí ještě u rodičů, navíc na jiném konci Prahy a také proto jim moc, moc, moc držím palečky, aby našli baráček nebo podnájem, prostě jakékoliv místečko, kde budou šťastni sami se sebou a s případnými prďolaty. Přeji jim, aby se komplikace, když už tedy musí nastat, objevily co možná nejpozději, aby ledvinka fungovala tak, jak funguje nyní co nejdéle a aby jejich láska kvetla i navzdory všem hloupým otázkám a pochybnostem okolí. Protože láska hory přenáší a prý dokáže i uzdravovat. A tak mne napadá, kdy naposledy jste řekli svému partnerovi či partnerce, že je milujete? Krásné a veselé, vanilkou provoněné Vánoce Vám všem přeje Lenka Veronika je mladá žena, která se cítila až donedávna naprosto zdravá. Funkce jejích ledvin se sice postupně laboratorně zhoršovala, ale ona žádné subjektivní problémy nepociťovala a neustále žila velmi aktivním životem. Snad právě proto Veronika nebyla připravená na to všechno, co se stalo v jejím životě během posledního roku a půl. Veroniku jsem poznala v IKEMu, nastoupila přesně týden po mně k výkonu příbuzenské transplantace ledviny. Jejím dárcem byla její maminka. Když jsem ji viděla poprvé, přišlo mi, že je strašně mladičká. Je totiž poměrně malá a s tím, jak byla tehdy hubená mi připadalo, že nemůže mít víc jak 20 let. Rozesmutnilo mne to. Vídám na nefrologii v IKEMu čím dál tím více mladých lidí a je mi z toho moc smutno, možná by stálo za to pokusit se zjistit, čím to je. Ale zpět k Veronice, ta od té doby přibrala 4 kg, jak už to po transplantacích bývá, zlepšila se jí barva a vypadá velice dobře, tak dobře, Veronika že by Vás vůbec nenapadlo, že je nemocná. A přesto všechno se Veronika necítí být šťastná. Jak jsem již psala, Veronika si v podstatě vůbec nepřipadala skutečně nemocná. Ano, brala samozřejmě nějaké léky a posledních 8 měsíců si píchala erytropoetin, ale až na únavu a zimomřivost jí nic podle jejích slov nebylo a nescházelo. O transplantaci věděla minimum a o potransplatačním životě a účincích imunosupresivních léků už vůbec nic. Před transplantací Veronika studovala politologii a mezinárodní vztahy v Německu, kde žila se svým německým přítelem. Nechodila na dialýzu, jen na pravidelné kontroly do IKEMu. Vedla zcela normální studentský život, jako milióny jiných studentů a měla své plány a sny, které hodlala uskutečnit. Chtěla zůstat žít mimo Českou republiku a přesně věděla, co by po škole chtěla dělat. Neznala jsem ji v té době, ale dokáži si naprosto jasně představit sebevědomou dívku, která ví Lenka Vašková 32

13 Stěžeň 4/ Veronika TÉMA: PŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE co chce a má odvahu si za tím jít. Nyní je Veronika rok a tři měsíce po transplantaci, a přestože transplantace proběhla bez nejmenších komplikací a ledvina pracuje na výbornou, její život se změnil o 180. Žije opět v Čechách, také proto, že vztah s jejím německým přítelem odloučení způsobené transplantací a následné komplikace způsobené vedlejšími účinky imunosupresiv nevydržel. Právě vedlejší účinky imunosupresiv, které se na ni projevují a jistá omezení, která s sebou tyto medikamenty nesou, na Veroničině psychice zanechalo stopy. Musela odložit i státnice, které se pro ni v danou dobu jevily jako absolutně nepodstatné. Ze všeho nejvíc ji trápí padání vlasů, které trvá už rok. Sama z dob dialýzy vím, jak taková zdánlivá maličkost může být pro ženu neuvěřitelně frustrující. Žena se tak cítí nepřitažlivá, podlomuje to samozřejmě její sebevědomí a může to ovlivnit i takové situace, o kterých byste to absolutně nepředpokládali a obyčejné mytí vlasů se tak stává hororem, kolik jich v té vaně zase zůstane. Znám tento pocit, a proto s Veronikou naprosto soucítím, sama jsem se v období dialýzy kvůli vlasům málem zbláznila, byla jsem každé česání či mytí naprosto nepříčetná a pocit mizející lví hřívy mě doháněl k šílenství. Veronika má dojem, že neměla dostatečné množství informací ohledně transplantace a ani ohledně toho, co bude následovat. Věděla, že bude brát léky, nikdo jí ale předem nepoučil o vedlejších účincích a o tom, co všechno transplantace znamená. Jednoduše jí nikdo neřekl, že transplantací to nekončí, ale začíná Naštěstí Veronika patří mezi ty pacienty, stejně jako já, kteří si aktivně sami vyhledávají informace o své nemoci a hledají i mimo republiku. Internet jí je v tomto směru velkým pomocníkem, a i když jím někteří pohrdají, našla zde spoustu pro ni důležitých informací, které má navíc díky internetové síti možnost sdílet s dalšími stejně nemocnými. S Veronikou jsme o tématu informovanosti pacientů velmi dlouho mluvily. Mluvily jsme o tom, že máme pocit, že informace jsou přesně to, čeho se pacientům stále nedostává a že stále ve většině případech platí informovaný pacient = špatný pacient. A také o tom, že máme obě potřebu s tím něco dělat. A tak doufám, že se od příštího roku na stránkách Stěžně s Veronikou potkáte, chtěla by Vás informovat. O lécích a jejich vedlejších účincích, o možnosti zmírnění či odstranění vedlejších účinků, o webových adresách, kde se můžete dočíst co Vás zajímá, o diskusních fórech, kde můžete své zážitky a pocity sdílet s ostatními i o tom, co se v naší oblasti děje v zahraničí. Doufám, že pro Vás tyto informace budou zajímavé a prospěšné. Na závěr tohoto článku bych Veronice chtěla moc poděkovat za její nadšení pro zapojení se do Stěžně a za ochotu sledovat nové informace a předávat je Vám, kteří to potřebují. Také ji moc děkuji za to, že se mnou nevyrazila dveře, když jsem jí řekla, že bych o ní ráda napsala článek a že svolila se zveřejněním svého jiného pohledu na věc. Vím, že to pro ni rozhodně není snadné, vyrovnat se se vším, co ji potkalo, ale věřím, že to chce čas, její život se změnil a ona potřebuje čas si zvyknout, vyrovnat se s tím. A nemyslete si, není nevděčný pacient, je jen zvědavá a ví, co chce. Chce informace, rovný přístup a chce zpět svou hřívu a sebevědomí. A nechce si připadat jako nevděčník. Veroniko, držím palce, aby se vše vyvíjelo jen tím správným směrem, a aby 33

14 TÉMA: PŘÍBUZENSKÉ TRANSPLANTACE Veronika - Stěžeň 4/2008 se neobjevilo nic, co by Ti opět podrazilo nohy. A děkuji za korekturu a srovnání všech souvislostí :-) Opatrujte se a užívejte zimu a sníh a Vy, notoričtí nesnášeči zimního období i sněhové pokrývky, mezi než patřím i já, přežijte to bez úhony, svařáček a teplá deka budiž Vašimi pomocníky :-) Vaše Lenka Mariánské Lázně slaví letos dvousté výročí svého založení. Připomínají si své slavné hosty od Goetheho po anglického krále Edwarda VII a odhlédneme-li od zdá se nekonečných prací na obnově hlavní dopravní tepny města, změnily svůj vzhled ve velmi kladném směru.. Obnovené fasády hotelů a lázeňských domů v barvě bílé a žluté připomínají šlehačkové dorty. Barevný podzim pak celou tu nádheru zasazuje do opravdu překrásného rámce. To všechno, je-li dobré počasí, návštěvníka na první pohled opravdu uchvátí. Jiná už je realita, je-li klientem lázní náš obyčejný pojištěnec, který dostal poukaz na komplexní, tedy plně hrazenou péči od své zdravotní pojišťovny. Záhy zjistí, že je zde pacientem až tak čtvrté kategorie. Na prvním místě jsou hosté z EU, především Němci, kteří se vlastně jen vracejí do míst, která byla kdysi jejich. Na druhé pozici se umístili klienti mluvící rusky. Třetí místo zaujímají lázeňští hosté příspěvkoví, ti si platí ubytování a stravu, procedury mají hrazeny. Teprve pak je hostem pacient s komplexní léčbou. Samozřejmě že ani ta není bezplatná, hned při přijetí v recepci zaplatíte 60 Kč regulační poplatek + 40Kč příplatek za koupelnu a WC v pokoji + 15 Kč lázeňský poplatek, tedy 115 Kč/ den. Od lázeňského poplatku jsou osvobozeni osoby starší 70 let a držitelé ZTP. Podzim v Marienbadu Takže než dostanete klíč od pokoje, jste o 2100 Kč lehčí, to přinejmenším. Na ledviny jsou Mariánky, to vždycky platilo, a věřím, že naši čtenáři s chorobami ledvin znají tyto lázně důvěrně, možná je navštívili opakovaně a umějí se v jemnostech služeb orientovat. Alespoň jsem se s takovými setkala.ti všichni naříkají, že lázně už nejsou to, co bývaly. Zlaté období, kdy návštěvníky lázní tvořili zčásti pacienti a zčásti rekreanti ROH, jsou dávno pryč. Společenský život odumřel, žádné tancovačky, diskotéky, zábava. Velká nabídka je ale v kulturních akcích, takřka denně koncert (plakáty pouze v němčině a v azbuce) ceny kolem 300 Kč, nabídka zájezdů do Karlových Varů, Teplé, Lokte a třeba i Prahy. Mají zde i krásné divadlo, kam zajíždějí zajímaví hosté a cena je přijatelná, lístek Kč.Ceny v restauracích a hotelích jsou přizpůsobeny kupní síle německých hostů, může si to dovolit i pan Paroubek, který se v Mariankách ženil, vždyť kdo z nás na to má! Ale šetrní Němci a Holanďané zas tolik neutrácejí, finanční krize a posílená koruna je k tomu nutí. Proto asi bez ostychu a ohrnování nosů nakupují v obchodech, které do jednoho provozují naši vietnamští a čínští přátelé.. Ceny zde jsou jak v korunách tak v eurech., totéž je i v restauracích. Celá polovina hlavní ulice je plná pouze Ivana Krchovová 34

15 Stěžeň 4/ Podzim v Marienbadu KULTURA, SPORT, REKREACE asijských marketů a italských prodejen šperků. Rohlík nebo jogurt zde nekoupíte, za ním musíte na okraj města do Kauflandu. Mariánské Lázně ovšem nabízejí jedinečné přírodní okolí, můžete vyjet na Krakonoš lanovkou, je zde v provozu solná jeskyně a kdo má zdravé nohy (což já bohužel nejsem) si zde může užít procházek, kolik je libo.opravdovou atrakcí je zpívající fontána, produkce je každou lichou hodinu a zejména při večerním osvětlení je to mimořádný zážitek Kapitola sama pro sebe je kvalita lázeňského personálu. Sestry u jednotlivých procedur, masérky a vůbec zdravotnický personál nemá chybu, jsou jazykově vybavení, vlídní a ochotní.. Horší je to s načasováním procedur. Mají k tomu sice počítačový program, ale dáma, která u toho počítače seděla, si s ním jaksi nerozuměla, takže si klient posléze musel vybrat mezi jídlem (ostatně vynikajícím) nebo procedurou. A protože vynechání procedury bylo pod sankcí, zatímco vynechání jídla ne, je jasné, co mělo přednost. Kvalita ubytování se odvíjela od výše zmíněné kategorizace hostů. K nějakým pohybovým nebo jiným hendikepům paní ubytovatelka při rozdělování míst nepřihlížela, k čemu přihlížela, nevím, mohu se jen dohadovat. Na stížnosti, pokud se někdo odvážil, padaly odpovědi: Když se vám to nelíbí, jeďte domů! nebo: Za tři roky, až to opravíme, vy už tady stejně nebudete! Děláme to tak padesát roků, co byste chtěli! Něco extra speciál byly servírky. Chápu, že v příhraničí je obtížné sehnat kvalitní personál, kdo něco umí, pracuje už dávno v Německu, ale co je moc, to je moc. Vybíralo se z pěti jídel, objednávku učiněnou s dvoudenním předstihem si mohla každá servírka přečíst na stole. Jedna zvlášť povedená nebyla schopna si to zapamatovat ani třicet sekund, stále se pletla, což komentovala slovy: Mám v tom bordel, vole.. No nic, nakonec jsme se vždy jídla dočkali a jak jsem už řekla, bylo výborné. Zvlášť mě potěšily zeleninové saláty, kterých si mohl každý nabrat, kolik potřeboval. Lékařskou péči poskytovaly tři lékařky, z nichž jedna byla Ruska. Na mne naštěstí nevyšla, ale slyšela jsem ji volat do čekárny: Dalše! Asi komunikovala jen v ruském jazyce, protože českým pacientům namítala: Počemu vy negovoritě pa rusky? Tak nakonec nezbylo, než oprášit školní ruštinu a nějak se s paní doktorkou domluvit. Lázeňský pobyt v Mariánkách je tedy malou školou života v EU. Řadu let si nemohu vybrat, jestli mi víc vadí Němci nebo Rusové. Po bližším kontaktu s oběma etniky musím konstatovat, že obojí jsou agresivní,domáhají se přednosti, hluční. Němci však, marná sláva jsou přece jen lépe vychovaní a kulturnější. To se nakonec nejlépe pozná, když se s nimi svlékáte v jedné šatně. Spodní prádlo mluví samo za sebe. Stýskala jsem si synovi, že je to v Mariánských Lázních samý Němec a Rus. Odtušil mi: Vždyť to tak bylo vždycky! A měl pravdu. Tak to bylo, je a bude.všeobecná zdravotní pojišťovna zaplatila lázním za můj třítýdenní pobyt necelých Kč. I když jsem si od lázeňské léčby moc neslibovala, musím uznat, že se moje kondice i celkový zdravotní stav přece jen znatelně zlepšil, takže to nebyly vyhozené peníze. Ivana Krchovová 35

16 KULTURA, SPORT, REKREACE V minulém čísle Stěžně jste si mohli přečíst o přípravách českých transplantovaných sportovců na 5. evropské hry, které proběhly v prvním týdnu září v německém Wűrzburgu. Kdo máte přístup na internet, můžete si na stránkách kliknout na CTT a přečíst si o naší účasti, ostatní o naší misi si můžete přečíst teď. Wűrzburg je téměř za humny, takže stačilo se v Praze sejít v neděli 31. srpna před obědem a pozdě odpoledne jsme se prezentovali v kongresovém centru na břehu Mohanu. Celkem se nás tam sešlo 470 transplantovaných a dialýzovaných sportovců z 23 států Evropy. Největší účast měli samozřejmě domácí, kterých se zúčastnilo více než 60 a díky propracovanému systému maďarské dotační politiky byl stejný počet Maďarů. Třetí v pořadí byl řecký tým s 32 sportovci. Nás bylo pouze šest (stejně jako např. Britů), Slovensko reprezentovali čtyři závodníci. Würzburg pokračování - Stěžeň 4/2008 Wűrzburg 2008 pokračování Všichni účastníci byli ubytováni ve čtyřech hotelích v centru města a na dopravu na všechna sportoviště jsme dostali tramvajenky s týdenní platností. V tramvaji nebo autobusu však stačilo ukázat řidiči svoji visačku s fotografií a už mávl rukou a tramvajenka ho vůbec nezajímala. Po celém městě visely plakáty, všude se motali novináři, televizní týmy, každý den o hrách vycházely speciální anglicko-německé noviny, zkrátka celé Bavorsko žilo hrami. Nedělní slavnostní zahájení se konalo pod obloukem nového mostu. Nejprve, jako při každých hrách, prošel průvod všech sportovců s vlajkami jednotlivých států, potom se na pódiu postupně ujímali slova řečníci (starosta Wűrzburgu, bavorský ministr sportu, prezidentka ETDSF, dva němečtí olympionici s medailemi z plavání z Pekingu, atd.), následovala řada tanečních a hudebních představení a na závěrečnou show po velkém ohňostroji nastoupila skupina Liquido, která rozjela večerní party v rockovém rytmu Tomáš Dřevíkovský 36

17 Stěžeň 4/ Würzburg pokračování KULTURA, SPORT, REKREACE od deseti hodin do půlnoci. Na ceremoniálu každý potkal některého kamaráda z jiného státu, se kterým měl společné vzpomínky na předchozí urputné boje. Je prima vidět staré přátele z různých koutů Evropy, kteří prošli stejnou cestou přes operační sály a žijí s některým transplantovaným orgánem. V pondělí se konaly disciplíny, na které se nikdo z nás nepřihlásil, takže jsme měli volný den na průzkum města, slézání kopce a dobývání dominanty města - pevnosti Mariafestung, která se tyčí nad celým údolím a je vidět z širokého okolí. Po centru, které je o trošku menší než pražské Staré město, je nejrychlejší se pohybovat pěšky (nebo na kole). Kamenný most přes Mohan je starší než Karlův a naopak sochy na něm byly v 18. století postaveny podle pražského vzoru. Ve městě je dóm, řada kostelů a vévodí mu arcibiskupský palác s velikou a udržovanou zahradou. Wűrzburg má univerzitu (zal. 1582), do jejíž menzy jsme chodili každý den na večeři. Výběr ze tří jídel a řada příloh byly hostinou na rozdíl od obědů, které jsme dostávali na sportovištích a které se skládaly ze sáčku s žemlí, koláčem a ovocem. Každý večer jsme zamířili do uliček a na náměstíčka, kde na každém rohu byly hospůdky a vinárničky se zahrádkami, které působily útulným dojmem, zvlášť při večerním osvětlení svíčkami. Všude jsme měli pocit jako vítaní hosté, i když si každý z nás dal třeba jen jedno pivo a ne jako v centru Prahy, kde se vás snaží připravit o všechny peníze. Na jednom náměstí byl velký vinný trh, kde si pod stanovými přístřešky bylo možno dát sklenku převážně bílého vína od všech soukromých pěstitelů z celé vinařské oblasti Frankonie. Co můžeme domácím závidět ze všeho nejvíc, je podpora, ohleduplnost a preference cyklistů. Ne rádoby cyklo-stezky a pruhy, namalované na výsměch v plném provozu jako u nás, kde bych nechal p. Béma jezdit tak dlouho, až by se osobně střetl s blatníkem auta Umíte si představit cyklistu, který jede podélně po tramvajových kolejích a má přednost??? Když jsem to uviděl poprvé, čekal jsem zvonění a nadávky řidiče, ale nic se nedělo, tramvaj ho sledovala a později jsme to už brali jako samozřejmost. V celém centru je zákaz průjezdu a těch pár aut vůbec nevadí. U nádraží je velké cyklo-parkoviště a všichni, kteří přijedou do zaměstnání příměstskými vlaky, sednou na svoje kolo a jedou do práce. Pro auta je vyhrazeno na kraji města obrovské, hlídané parkoviště zadarmo a těch pár placených míst v centru je hodně drahých. Před každým obchodem je stojan na kola a domorodci zde mají skutečný cyklistický ráj (půjčení kola na celý den stojí 10 eur). To jsem však odbočil od meritu tohoto článku. V úterý nám skončila pohoda. Každé ráno do sebe rychle hodit snídani a hned jsme se rozjeli po sportovištích, pronajatých evropskou federací od jednotlivých sportovních klubů a jednot, 37

18 KULTURA, SPORT, REKREACE Würzburg pokračování - 3/2008 závodit ve sportech, ve kterých jsme doma. Např. hala na badminton byla dosažitelná pěšky, zatímco golf se hrál asi 30 km za městem. Nebudu vás dál napínat a uvedu to nejdůležitější. Ano, sice v malém počtu, ale nedali jsme se zahanbit. Pět zlatých medailí, dvě stříbrné a tři bronzové nebyl vůbec špatný výsledek. Hlavní hvězdou našeho týmu byl mladý atlet Vojta Koudelka, který si suverénně třikrát doběhl pro zlato na 400 (55,26s), 800 (2,19s) a 1500 m (5,18s - před nástupem na dialýzu byl juniorským mistrem republiky). Jako cíl si vytkl překonat světový rekord transplantovaných (53,60s a 2,11s), k čemuž už mu moc nechybí. Jemu těsně sekundoval vedoucí týmu Roman Dunda zlatem ve sprintu na 100 m, po Bangkoku si zopakoval vítězství v golfu a získal stříbro v badmintonu. Další stříbro získal znovu nalezený člen českého týmu Zdeněk Burýšek v šipkách; z dřívějška má dvě medaile z tenisu ze světových her v Manchesteru a Sydney z devadesátých let. A nakonec jsem nechal dva české skorophelpsy, kdy si Míla Civín vylovil z bazénu dvě bronzové medaile na 50 m prsa a znak a Tomáš Dřevíkovský bronz na 100 m prsa. Je zřejmé, že čeští reprezentanti neberou přípravu na lehkou váhu a dosažené výsledky tomu odpovídají. Roman se svými výkony stal nejúspěšnějším českým sportovcem, neboť letos na zimních a letních hrách posbíral celkem čtyři zlaté, stříbrnou a dvě bronzové medaile. To je neuvěřitelný úspěch, který se dosud nikomu nepodařil a Roman tak dokazuje svoje všestranné sportovní vlohy. Též v roli tým manažera je se svými organizačními schopnostmi na správném místě. V některých dnech jsme se sešli až u večeře, abychom si mohli navzájem sdělit, kdo se ve své disciplíně umístil. Medaile přibývaly a každý přispěl nějakým kovem do sbírky. Tak ve spěchu proběhl zbytek týdne, završený pátečními a sobotními atletickými disciplínami. Náhle tu byl sobotní večer, slavnostní večeře a banket na rozloučenou. Zatímco celý týden všichni chodili po městě ve sportovních dresech s názvy států a vlaječkami, v sobotu se celé společenství jako čarovným proutkem změnilo v dámy ve večerních úborech a decentně oblečené pány. Zaznělo závěrečné farewell a sliby o setkání za dva roky v Dublinu. Naše poděkování za možnost se zúčastňovat evropských a světových sportovních aktivit transplantovaných patří nejen lékařům, díky kterým můžeme s transplantovanými orgány dále sportovat, ale též 38

19 Stěžeň 4/ Würzburg pokračování KULTURA, SPORT, REKREACE sponzorům, kteří naše aktivity finančně podporují. Dlouhodobým sponzorem českého týmu je Nadace Charty 77, Nadace Lívie a Václava Klausových, letos nám přispěly společnosti ČEPS, Astellas Pharma a ROCHE. Doufáme, že se další sponzoři připojí. Společnost Roche uspořádala po našem návratu z her velkou tiskovou konferenci za přítomnosti 20 novinářů a zprávy o naší účasti na hrách proběhly v různých tiskovinách, rozhlase a televizi. Za CTT Tomáš Dřevíkovský Míša Černá Vánoční čarování S vánočními svátky bylo odpradávna spojeno kouzlení a čarování. V lidové magii, obřadech a zvycích se uchovávaly ohlasy dávných předkřesťanských zvyků. spojených se slavením zimního slunovratu. Magické praktiky byly v dobách, kdy o životě a smrti rozhodovala sklizeň a plodnost zvířat, spojeny především se zajištěním dobré úrody. Věštilo se ale i o budoucnosti, zdraví, sňatku a dětech. Některé čarodějné a věštecké způsoby, jež ve středověku přivedly nejednu bábu před inkviziční soud a následně na hranici, se časem proměnily ve společenskou zábavu, oživující štědrovečerní večer a noc o prvek tajemna, jiné byly zapomenuty a o dalších pamětníci vyprávějí, aniž by znali jejich prvotní účel. Přesto by nás mnohé z nich potěšily o jedné z nejtajemnějších nocí roku více než mihotavý svit televizní obrazovky. Čarování za štědrovečerním stolem Nohy štědrovečerního stolu obepínal řetěz symbolizující soudržnost a pospolitost rodiny v novém roce. V některých krajích se stůl obtáčel provazem. Zloději pak po celý rok nemohly do stavení. Pod štědrovečerní talíře se kladly mince a rybí šupiny, aby nechyběly peníze. A proč šupiny? Nejspíše jako připomínka novozákonního zázračného rybolovu. Penízky se měly v domácnosti množit stejně zázračně jako ryby v Petrových sítích. I dnes leckdo věří, že peněženka bude v novém roce plná, když se při večeři schová pod ubrus na kraj stolu. Prostřený ubrus se někde nechával na stole až do svatého Štěpána, jinde se hned pečlivě uschoval a na jaře se použil pro rozsívku. Zbytky od večeře se dávaly stromům, aby měly dostatek ovoce. Kosti z ryb hospodář zakopával na zahradě, aby se o ně popíchal krtek a utekl k sousedům. Z štědrovečerní hostiny musela ochutnat i domácí zvířata a slepice. Krávy a kozy potom dojily sladké mléko, prasátka rychle přibývala na váze a slepice snášely velká vejce. Na Jičínsku dávali hospodáři před večeří slepice do obruče, aby držely celý rok pohromadě, a jinde nesměla hospodyně vstát od štědrovečerního stolu, protože by slepice neseděly na vejcích. V některých částech Moravy zkoušel hospodář po večeři rozmáčknout na stole ořech prostředním prstem. Když se mu to povedlo, panovala po celý rok v domácnosti shoda a svornost. Studánka dostávala ze štědrovečerního stolu jablka a ořechy, aby dávala dobrou vodu. Věštba budoucnosti Co si povídají zvířata Na moravském Slovácku a Slovensku se dodnes věří, že o Štědrém snu zvířata mluví lidskou řečí a rozpráví o věcech budoucích: Kdo je ale uslyší mluvit a nezachová mlčení o tom, co se dozvě- 39

20 KULTURA, SPORT, REKREACE Vánoční čarování - Stěžeň 4/2008 děl, do roka zemře. Lidé totiž o noci plné magie a kouzel patří k lidem a lidským tajemstvím a zvířata ke zvířatům. Ve Švédsku se dodnes traduje, že o Stědrém večeru domácí zvířata na sebe promlouvají latinsky a vyprávějí si legendu o Ježíškovi. Před štědrovečerní večeří dostával koza od hospodyně jablko a ořech, aby měla sladké mléko. Kráva se za ořechy v štědrovečerním krmení odměnila žlutým a tvrdým máslem. Kohout a houser dostávali česnek. Byli potom zlí a nikdo je neukradl. i pes dostal stroužek česneku, aby dobře hlídal. V některých krajích vyhazovali o Štědrém večeru psa oknem zadkem napřed. Po celý rok nevpustil nikoho cizího do stavení. Tajemství vodní hladiny O půlnoci Štědrého dne se prý odvážlivci mohou pokusit nahlédnout prostřednictvím vodní hladiny do hlubin země a poodhrnout roušku budoucnosti. Stačí jen v okamžiku, kdy zazní hlas půlnočních zvonů, vysekat do ledu pokrývajícího rybník nebo jezírko otvor a zahledět se do vody. Ve vodním magickém zrcadle by se kromě hvězd měly objevit i nejdůležitější události z vašeho dosavadního života. S posledním úderem zvonu se na okamžik objeví obraz budoucnosti. při ranní mši 24.prosince.Když si vyrobíte lodičku, čeká vás cesta k nejbližší říčce, potoku, rybníku, vaně nebo umyvadlu, kde můžete začít pokoušet osud. Je velmi důležité, aby si svou lodičku každý zhotovil sám. Vratkému plavidlu, pak smíte beze strachu položit otázky týkající se podnikání, zaměstnání,lásky, rodiny. A co lodičky prozradí? Lodička zůstala u břehu v příštím roce vás nečekají žádné změny. Lodička se okamžitě potopí- veškerá snaha zlepšit svou situaci je marná. Lodička se potopí až po chvíli- shodou okolností či náhod se vaše snažení nakonec mine účinkem Lodička pluje bok po boku s jinou lodičkou láska a přátelství. Lodička se točí v kruhu nerozhodnost Lodička sama dopluje k druhému břehu bez cizí pomoci získáte, po čem toužíte Lodičky se neměly schovávat do příštích Vánoc. Pokud se spálí o posledním vánočním svátku, umocní se prý kladné působení věštby a oslabí se její možné negativní účinky. Lodičky Snad nejoblíbenější štědrovečerní zábavou bylo v našich zemích pouštění lodiček zhotovených ze skořápky vlašského ořechu a oharku svíčky. Kořeny tolik rozšířené magie plovoucích lodiček je třeba hledat v předkřesťanských dobách. Výroba lodičky ze skořápky vlašského ořechu je snadná, stačí rozpůlit ořech, vydlabat jádro a do očištěné skořápky upevnit zbytek svíčky získané v kostele 40