Představenstvo se prostřednictvím zprávy tříčlenného senátu seznámilo

Transkript

1 Představenstvo České komory architektů na svém zasedání dne projednalo ve složení Ing. arch. Tomáš Bezpalec, Ing. arch. Petr Janda, Ing. arch. Milan Košař, Ing. arch. Petr Lešek, Ing. arch. David Mareš, Ing. arch. Vlado Milunić, Ing. arch. Barbara Potysz, Akad. arch. Jan Sapák, Ing. arch. Josef Smutný, Ing. arch. Pavel Hnilička, Akad. arch. Ladislav Kuba odvolání disciplinárně obviněného proti rozsudku Stavovského soudu ze dne , jímž byl shledán vinným z porušení povinností vyplývajících z ustanovení 23 Profesního a etického řádu ČKA a bylo mu uloženo disciplinární opatření pokuta ve výši Kč, a rozhodlo podle ustanovení 59 odst. 4 písm. d) Disciplinárního a smírčího řádu ČKA takto: Napadený rozsudek Stavovského soudu se potvrzuje s tím, že uložené disciplinární opatření, tj. pokuta ve výši ,- Kč je splatná ve lhůtě do 5 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Disciplinárně obviněný se řádně a včas podaným odvoláním domáhal zrušení rozsudku Stavovského soudu, kterým byl shledán vinným z porušení povinností vyplývajících z ustanovení 23 Profesního a etického řádu ČKA (dále jen PEŘ ), čehož se měl dopustit tím, že v postavení jednatele společnosti A., s.r.o. nepředcházel střetu zájmů ve vztahu k odborné i laické veřejnosti, když v dubnu 2011 přijal od města Brna zakázku na zpracování územní studie Podmíněná přípustnost prodejních ploch v lokalitě Aupark Brno, zatímco společnost A., s.r.o. byla současně generálním projektantem investora polyfunkčního centra Aupark Brno. Stavovský soud dospěl k závěru, že tím, že disciplinárně obviněný přijal pro svou společnost zakázku na zpracování výše jmenované územní studie, která měla prověřit přípustnost a únosnost zatížení území stavbou polyfunkčního objektu Aupark Brno, se dostatečně nevyvaroval možnosti vzniku střetu zájmů, neboť současně jako generální projektant zastupoval investora tohoto objektu a tudíž mohl být při zpracování této zakázky ovlivněn investorovým zájmem (který byl nakonec také jeho vlastním zájmem) na jeho realizaci. Stavovský soud současně usoudil, že výše popsané jednání disciplinárně obviněného mohlo ohrozit zájmy velmi širokého spektra osob a také zájem na udržitelném rozvoji města Brna, a označil ho za disciplinární provinění vysoké závažnosti. Disciplinárně obviněný ve svém odvolání namítá, že pro posouzení, zda postupoval v souladu či v rozporu s PEŘ, stejně jako i pro posouzení, zda mu byl v důsledku toho udělen v rozporu se zákonem o výkonu povolání autorizovaných architektů trest, je nutné vycházet z řádně zjištěného skutkového stavu věci a následně správně k němu přiřadit příslušné právní normy a tyto náležitě vyložit. Dále se domnívá, že Stavovský soud jednak nezjistil řádně skutkový stav věci, k těmto zjištěním nepřiřadil správnou právní normu, resp. ji nesprávně vyložil. V důsledku toho je pak podle názoru disciplinárně obviněného rozhodnutí Stavovského soudu v rozporu s hmotným právem. Představenstvo se prostřednictvím zprávy tříčlenného senátu seznámilo

2 podrobně s dosavadním průběhem disciplinárního řízení, obsahem rozsudku Stavovského soudu, se všemi body a důvody podaného odvolání, následně zhodnotilo celý průběh disciplinárního řízení včetně předložených a provedených důkazů a podkladových materiálů a k jednotlivým bodům odvolání disciplinárně obviněného uvádí následující: Podle části IV. písmene a) odvolání nebylo v řízení před Stavovským soudem prokázáno, že by došlo ke střetu zájmů ve vztahu k odborné i laické veřejnosti. Problematika střetu zájmů ve vztahu k odborné i laické veřejnosti v souvislosti s výkonem profese autorizovaného architekta je blíže upravena v ustanovení 23 PEŘ. Podle tohoto ustanovení architekt předchází vzniku střetu zájmů ve vztahu k laické i odborné veřejnosti, zejména se vyvaruje situace, v níž by při výkonu odborné správní činnosti rozhodoval ve věci, v niž sám vypracoval pro klienta příslušné dokumenty nebo k níž vypracoval odborný posudek nezbytný jako podklad pro toto rozhodnutí. Z výše citovaného ustanovení lze tedy jazykovým výkladem dovodit všeobecnou povinnost autorizovaného architekta předcházet za všech okolností takové situaci, kdy by mohlo nastat riziko možného vzniku střetu zájmů. V právní teorii pak nalezneme mnoho definic k pojmu střet zájmů. Pro příklad lze uvést následující: Střetem zájmů se rozumí taková situace, kdy se veřejný zájem střetává při výkonu veřejné správy se zájmy soukromými; střetem zájmů může být i taková situace, kdy je člověk odpovědný 2 organizacím, jejichž požadavky na jeho chování se rozcházejí, atd. Lze také souhlasit s definicí střetu zájmů, která je uvedena v tomto bodě odvolání a která zní takto: střet zájmů je definován jako střet veřejného zájmu se zájmem soukromým. Představenstvo se však neztotožňuje s konstatováním, že ke střetu zájmů může dojít pouze tehdy, pokud by architekt byl v pozici tzv. veřejného funkcionáře a že je v tomto smyslu konstruováno výše citované ustanovení 23 PEŘ, jak je uvedeno v odvolání. Lze však souhlasit s tvrzením, že povinnost předcházet vzniku střetu zájmů ve vztahu k odborné i laické veřejnosti se vztahuje i na situace, kdy architekt při výkonu odborné činnosti by rozhodoval ve věci, v níž sám vypracoval pro klienta příslušné dokumenty nebo k níž vypracoval odborný posudek nezbytný jako podklad pro toto rozhodnutí. To je však jen podmnožina všech jednání, která jsou nežádoucími jednáními ve smyslu ustanovení 23 PEŘ, což vyplývá ze samotného znění tohoto ustanovení, neboť je uvozeno slovem zejména, což v právní teorii značí tzv. příkladmý (demonstrativní) výčet. V právní teorii pak obecně platí pravidlo, že v právním předpisu musí být vždy explicite uvedeno, že jde o demonstrativní výčet a děje se tak nejčastěji použitím slov "zejména", "například", "a podobně". To, že se jedná o demonstrativní výčet je koneckonců uvedeno i v samotném textu odvolání, a to v části III., odstavci druhém. V odůvodnění odvolání je dále uvedeno, cit.: Pro závěr, že bych porušil zákonem stanovenou povinnost architekta předcházet vzniku střetu zájmů, musí být splněna podmínka, že ke střetu zájmů došlo, jinak není možné dovozovat porušení povinnosti předcházení střetu zájmů. S tímto tvrzením se však představenstvo neztotožňuje. Z ustanovení 23 PEŘ vyplývá povinnost architekta jednat tak, aby za všech okolností předcházel (vyvaroval

3 se) možnému vzniku střetu zájmů. Předmětné ustanovení v sobě obsahuje princip prevence (předcházení vzniku střetu zájmů). Není tedy třeba dovozovat podmínku, že ke střetu zájmů došlo, neboť architekt je povinen předcházet vzniku střetu zájmů, což je disciplinárně obviněnému vytýkáno ze strany Stavovského soudu. V odůvodnění rozsudku Stavovského soudu je obsažena pasáž ohledně problematiky střetu zájmů, která je legislativně upravena v ustanovení 14 (střet zájmů ve vztahu ke klientovi) a ustanovení 23 (střet zájmů ve vztahu k laické i odborné veřejnosti) PEŘ. Stavovský soud pak v odůvodnění rozsudku obě výše uvedená ustanovení porovnává a na závěr konstatuje, že aplikované ustanovení 23 PEŘ má širší dopad, neboť subjektem jeho ochrany je v roli klienta veřejnost (ať již laická nebo odborná) a dovozuje, že její ochrana má přísnější povahu. Přísnější povahu pak spatřuje především v tom smyslu, že architekt se povinnosti předcházet vzniku střetu zájmů nemůže nijak zříci, na rozdíl od postupu podle ustanovení 14 PEŘ, podle kterého, pokud hrozí střet zájmů architekta ve vztahu ke klientovi, je architekt povinen na to klienta včas upozornit a pokud o to klient požádá, architekt musí odstoupit od zakázky, popř. uzavřené dohody. Skutečnost, zda došlo ke vzniku střetu zájmů, nebyla meritem věci a nebylo třeba ji dovozovat. V odvolání je dále poukazováno na to, že ke střetu zájmů podle jakéhokoliv právního předpisu může dojít za situace, kdy na jedné straně vystupuje osoba, která je veřejným funkcionářem, případně se podílí na rozhodování ve věcech samosprávních či veřejnoprávních, a na straně druhé vystupuje jako subjekt práva soukromého. Disciplinárně obviněný dále uvádí, že ani on a ani jeho společnost, tj. společnost A, s.r.o., kde je jednatelem a společníkem, se nepodíleli na rozhodování o právech a povinnostech třetích stran, proto není možné vůbec uvažovat o střetu zájmů v rozsahu danému ustanovením 23 PEŘ. V souvislosti s výše uvedeným se představenstvo zaměřilo na rozbor skutkového stavu věci a aplikaci příslušných právních norem včetně jejich výkladu. Stručná rekapitulace vývoje událostí ve vztahu k popisu skutku: Společnost Aupark (resp. společnost HB Reavis CZ, dále jen investor ) má záměr postavit na svých pozemcích objekt Aupark, jehož náplní by měly být především obchodní plochy. Dne uzavřela tato společnost smlouvu o dílo na kompletní projektové služby pro tuto akci se společností A., s.r.o., ve které je disciplinárně obviněný společníkem a jednatelem společnosti od jejího zápisu do obchodního rejstříku, tj. ode dne Společnost A., s.r.o. zpracovala v pozici projektanta pro investora oznámení záměru Polyfunkční centrum Aupark Brno ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Oznámení záměru datováno ke dni Dne podala společnost A., s.r.o. žádost na odbor územního

4 rozvoje a plánování Magistrátu města Brna (dále jen OÚPR MMB ) ve věci prověření záměru investora z hlediska souladu s územním plánem města Brna (dále jen ÚPmB ) a dále ve věci úpravy směrné části ÚPmB. Dopisem ze dne OÚPR MMB informoval společnost A., s.r.o. o tom, že souhlasí s úpravou kódu smíšené funkční plochy za účelem výstavby objektu Aupark Brno a provedl úpravu směrné části schváleného ÚPmB v předmětné ploše. Společnost A., s.r.o. vypracovává pro investora dokumentaci záměru k územnímu řízení (DÚR) v průběhu roku Ze spisu (konkrétně záznamu z poptávkového řízení) vyplývá, že OÚPR MMB oslovil v rámci poptávkového řízení 3 společnosti (mezi nimi i A., s.r.o.) za účelem vypracování územně plánovacího podkladu pro úpravu směrné části ÚPmB v jižním centru pro centrum Aupark. Nutno dodat, že zakázka byla odůvodněna žádostí investora a odkazem na čl. 8 vyhlášky č. 2/2004 o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších předpisů. Dne byla mezi OÚPR MMB a společností A., s.r.o. podepsána smlouva o dílo, jejímž předmětem je zpracování Územní studie Podmíněná přípustnost prodejních ploch v objektu Aupark Brno (Územně plánovací podklad pro úpravu směrné části Územního plánu města Brna v jižním centru pro centrum Aupark ). V souvislosti s rozklíčením rizika vzniku střetu zájmů, resp. konstatování nemožnosti jeho vzniku ze strany disciplinárně obviněného, se představenstvo blíže zaobíralo smyslem, postavením a účelem předmětné územní studie za situace, kdy je autorizovaná osoba, resp. její společnost smluvně vázaná s investorem záměru v předmětném území. Podle ustanovení 30 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon ) územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pořizovatel pořizuje územní studii v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací, z vlastního nebo jiného podnětu. V zadání územní studie určí pořizovatel její obsah, rozsah, cíle a účel. Z obsahu spisu je zřejmé, že pořizovatel (OÚPR MMB) obdržel podnět od společnosti A., s.r.o. ve smyslu žádosti o prověření záměru investora z hlediska souladu s územním plánem města Brna ze dne Současně požadavek na zpracování územní studie jako územně plánovacího podkladu vyplývá z čl. 8 vyhlášky č. 2/2004. Pro účely aplikace regulativů ÚPmB a ustanovení této vyhlášky (s výjimkou 6. čl. odst. 6.5.) může být navazující územně plánovací dokumentace nahrazena veřejnoprávně projednaným územně plánovacím podkladem. Jak je popsáno již výše, OÚPR MMB oslovil v rámci poptávkového řízení 3

5 společnosti (mezi nimi i A. s.r.o.) za účelem vypracování územně plánovacího podkladu pro úpravu směrné části ÚPmB v jižním centru pro centrum Aupark. Následně byla jako nejvýhodnější (cena, termín) vybrána nabídka společnosti A., s.r.o. Obecně se předpokládá, že územní studie má být zpracovaná ze strany autorizovaných osob (zpracovatelů) profesionálně a korektně. Podle ustanovení 158 odst. 1 stavebního zákona vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je pak zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 360/1992 Sb. ). Územní studii nelze chápat jako odborný posudek, nýbrž je územně plánovacím podkladem a za určitých podmínek slouží orgánům územního plánování jako podklad pro jejich rozhodování. Tím, kdo určuje účel pořizované územní studie, dále rozhoduje, které zpracovatele pověří k jejímu zpracování a je odpovědný za schválený obsah a tedy i vyváženost vzhledem k veřejným zájmům ve smyslu stavebního zákona, je pak především její pořizovatel. V souvislosti s veřejnými zájmy však nelze opomenout výše uvedený zákon č. 360/1992 Sb. Autorizace se v souladu s ustanovením 7 odst. 4 tohoto zákona uděluje ke dni složení předepsaného slibu a text slibu zní následovně: Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný architekt budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních architektonických děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou architekta. Práva a povinnosti autorizovaných osob jsou obsahem části třetí zákona č. 360/1992 Sb., přičemž podle ustanovení 12 odst. 3 je autorizovaná osoba při výkonu své činnosti povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných příslušnou Komorou. Jedním z vnitřních předpisů České komory architektů je Profesní a etický řád, kde je blíže upravena profesní etika architekta, k jejímuž dodržování je autorizovaná osoba zavázána. Výkon profese autorizovaného architekta je beze sporu vysoce kvalifikovanou, nezávislou a tvůrčí autorskou činností, která má významný vliv na utváření prostředí, ve kterém žijeme. Autorizovaná osoba má při výkonu profese dbát veřejných zájmu v každém případě a za všech okolností. Veřejné zájmy jsou deklarovány širokým spektrem obecně závazných právních předpisů. V souvislosti s výkonem profese architekta, která je upravena zákonem č. 360/1992 Sb. a vnitřními řády ČKA, zejména Profesním a etickým řádem ČKA, je nutno připomenout jeden ze základních veřejných zájmů, kterým je zájem společnosti (veřejnosti) na nezávislém, čestném a profesionálním výkonu profese architekta. Autorizovaná osoba (autorizovaný architekt) je při výkonu profese povinna chovat se tak, aby nemohla být zpochybněna její nezávislost a nestrannost ze strany veřejnosti, ať již laické či odborné. Disciplinárně obviněný resp. jeho společnost A., s.r.o. na straně jedné zastupovala soukromého investora záměru, jehož cílem je vybudování

6 Polyfunkčního centra Aupark Brno, a následně pro OÚPR MMB zpracovávala územní studii, která měla možnost realizace (přípustnost) tohoto záměru v daném území ověřit. Ve vztahu ke klientovi OÚPR MMB (městu Brno) měla společnost A., s.r.o. zpracovat odborný územně plánovací podklad, jehož účel byl v zadání definován takto: Ze závěrů ÚS a z výsledků veřejnoprávního projednání vyplyne, zda objekt Aupark Brno splňuje stanovené podmínky pro umisťování maloobchodních zařízení na předmětných funkčních plochách a zda je tedy požadovaný rozsah prodejních ploch (celkem m2 ve dvou funkčních plochách SO) v daném území přípustný. Územní studie měla prověřit možnosti dopravní obsluhy, kapacity parkování a dopad zvýšené intenzity IAD na okolí a dále posoudit z hlediska limitních hodnot koeficientu vybavenosti obchodními plochami v přirozené spádové oblasti zahrnující i centrum města. Posouzení mělo jistě vyváženě vyzdvihnout klady a upozornit na nedostatky záměru. Lze předpokládat, že pokud by závěry územní studie dopadly pro záměr nepříznivě, s nejvyšší pravděpodobností by to ve své podstatě znemožnilo, resp. ztížilo možnost jeho realizace v uvažovaném rozsahu. Ve vztahu k soukromému klientovi měl disciplinárně obviněný, resp. společnost A., s.r.o. na realizaci záměru Aupark Brno nepochybně zájem. Je zřejmé, že klient si jej najal proto, aby pro něj za úplatu vykonával odborné služby právě za tímto účelem a architekt je povinen respektovat a chránit oprávněné zájmy klienta. Je třeba si uvědomit, že účelem pořízení předmětné územní studie bylo také částečné nahrazení dosavadní územně plánovací dokumentace, samozřejmě za podmínek dle čl. 8 vyhlášky č. 2/2004 např. požadavku na veřejnoprávní projednání. Ostatně celý postup města i disciplinárně obviněného byl zmatečný v tom, že zaměnili doplnění podkladů k úpravě směrné části za proces úpravy územního plánu pojatý více jako faktická změna územního plánu prostřednictvím ověření přípustnosti změn podmínek zástavby. Zadána byla úprava směrné části ÚPmB ověřující studií - tedy jakýsi nejasný hybrid. Veřejnost (ať laická či odborná) jistě právem očekávala, že územně plánovací podklad, který má prověřit přípustnost investičního záměru a následně nahradit část územně plánovací dokumentace, a který jí předkládá orgán veřejné správy (pořizovatel), bude zpracován nestrannou a nezávislou osobou, a ne osobou současně pracující pro soukromého investora tohoto záměru. I kdybychom dospěli k závěru, že územní studie byla jako územně plánovací podklad zpracována z hlediska odborného bezvadně, snadno může kdokoli ze strany veřejnosti (laické i odborné) o jejím nestranném a nezávislém zpracování pojmout pochybnosti, neboť její zpracovatel čelil střetu výše popsaných zájmů. Dříve nebo později by mohla vyvstat otázka, zda zpracovaná územní studie nemá být podrobena následnému přezkumu. To by ve svém konečném důsledku mohlo zprostředkovaně znamenat zpochybnění, resp. zmaření činnosti pořizovatele. Představenstvo při vědomí výše uvedeného tedy dospělo k závěru, že disciplinárně obviněný, resp. společnost A., s.r.o. při zpracování předmětné územní studie nemohl vystupovat dostatečně nezávisle a nestranně a nevyvaroval se (nepředcházel) vzniku střetu zájmů ve vztahu k laické i odborné veřejnosti. Riziko možného střetu zájmů je v jeho případě

7 nezpochybnitelné. Představenstvo je toho názoru, že jde o prohřešek proti etice profese, kterého by se autorizovaná osoba neměla dopustit. Představenstvo se dále zabývalo také otázkou, které ustanovení právní normy přiřadit ke skutku, kterého se disciplinárně obviněný měl podle rozsudku Stavovského soudu dopustit a jeho správné aplikace. Problematika střetu zájmů je upravena v Profesním a etickém řádu ČKA, a to konkrétně ustanoveními 14 a 23. Ustanovení 14 řeší střet zájmů ve vztahu ke klientovi, zatímco ustanovení 23 je věnováno střetu zájmů ve vztahu k laické i odborné veřejnosti. Riziko možného vzniku střetu zájmů vůči konkrétnímu klientovi lze eliminovat tím, že hrozí-li střet zájmů architekta ve vztahu ke klientovi, architekt klienta včas upozorní. Klient pak následně může reagovat tak, že architekta požádá o odstoupení od zakázky (blíže viz 14). Ustanovení 23 PEŘ je koncipováno v tomto smyslu odlišně a takovéto jednání neumožňuje. Ostatně tato problematika je popsána výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí s odkazem na rozsudek Stavovského soudu. Nicméně v otázce aplikace výše uvedených ustanovení dospělo představenstvo k závěru, že je vázáno žalobním návrhem Dozorčí rady ČKA, který byl zaměřen na porušení profesních předpisů ČKA, a to výslovně ustanovení 23 PEŘ, a žalobní návrh v souladu s ustanovením 21 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb. nelze rozšířit, ani jinak měnit. Argumentace uvedená v posledním bodě této části odvolání, že na danou věc nedopadají navíc ani ustanovení zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, je irelevantní. Jak již bylo popsáno výše, problematika střetu zájmů je upravena vnitřním předpisem České komory architektů, a to jmenovitě ustanoveními 14 a 23 PEŘ. Zmocnění k vydávání vnitřních předpisů České komory architektů je obsaženo v ustanovení 23 odst. 6 písm. i) zákona č. 360/1992 Sb. Současně platí, že každá autorizovaná osoba je při výkonu své činnosti povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných příslušnou Komorou (blíže viz 12 odst. 3). Disciplinárně obviněný je autorizovanou osobou, neboť mu byla udělena autorizace podle výše uvedeného zákona a je zapsán v seznamu autorizovaných architektů vedeném Českou komorou architektů. Jako řádný člen této Komory podléhá její jurisdikci a musí dodržovat zákon i vnitřní předpisy Komory včetně PEŘ. Aplikace zákona č. 159/2006 Sb. nemá v tomto případě přednost před aplikací vnitřních předpisů České komory architektů jako samosprávné stavovské organizace. V části IV. pod písmenem b) odvolání disciplinárně obviněný uvádí, že v předmětné věci nikdy nejednal za společnost A., s.r.o. a podrobnosti zakázky ani smlouvy neznal a nezabýval se jimi až do zahájení disciplinárního řízení. Dále poukazuje na to, že smlouvu uzavíral jiný jednatel společnosti a z rozhodnutí Stavovského soudu není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a právních předpisů dospěl k závěru, že nese odpovědnost za smlouvu, kterou neuzavřel, resp. za právnickou osobu, kde je jedním z jednatelů a společníkem. V této souvislosti odkazuje Stavovský soud v odůvodnění rozsudku na to, že disciplinárně obviněný je

8 jednatelem společnosti A., s.r.o. Jako autorizovaná osoba má odpovědnost za obchodní vedení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech. Při výkonu této činnosti je povinen dbát obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných Českou komorou architektů. Úplný výpis z obchodního rejstříku dokládá, že disciplinárně obviněný je jednatelem a společníkem společnosti A., s.r.o. od jejího zápisu do obchodního rejstříku, tj. ode dne , do současnosti. Druhým společníkem této společnosti je Ing. arch. J. D. Co se týká jednatelství, vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku to, že Ing. arch. J. D. je jednatelem společnosti ode dne , ale v období ode dne do dne byl držitelem prokury. V období ode dne do dne měla společnost A., s.r.o. dalšího jednatele, a to Ing. L. Ch., který ale není autorizovanou osobou podle zákona č. 360/1992 Sb. a nepodléhá jurisdikci České komory architektů. Výše uvedené skutečnosti představenstvo považovalo za nutné shrnout v souvislosti s následujícím výkladem k výkonu profese autorizovaného architekta. Autorizovaná osoba (autorizovaný architekt) má ze zákona právo rozhodnout se, jakým způsobem bude činnost, pro kterou získala autorizaci, vykonávat. Profesi lze tedy vykonávat jako svobodný architekt, osoba vykonávající činnost podle živnostenského zákona, zaměstnanec v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru nebo jako společník veřejné obchodní společnosti. Podle ustanovení 15c odst. 1 zákona č. 360/1992 Sb. vykonávají-li autorizované osoby povolání jako společníci společnosti s ručením omezeným, zřízené za účelem výkonu povolání podle tohoto zákona, musí být v takové společnosti většinově zastoupeny autorizované osoby mezi společníky i mezi jednateli; máli daná společnost jediného společníka nebo jednatele, může jim být pouze autorizovaná osoba. Podle odstavce 2 autorizované osoby, které jsou společníky společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet. Nutno dodat, že podle úplného výpisu z obchodního rejstříku společnost A., s.r.o. měla ode dne svého vzniku zapsanou projektovou činnost ve výstavbě v předmětu podnikání. Projektová činnost ve výstavbě se řadí mezi vybrané činnosti ve výstavbě, které mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 360/1992 Sb. (blíže viz ustanovení 158 a 159 stavebního zákona). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že společnost A., s.r.o. byla disciplinárně obviněným založena za účelem výkonu povolání podle výše uvedeného zákona a současně disciplinárně obviněný vykonával a vykonává profesi autorizovaného architekta jako společník této společnosti, a to jménem společnosti a na její účet. Odpovědnost za odborně kvalitně a nestranně zpracované dílo z pohledu výkonu profese autorizovaného architekta pak může nést pouze autorizovaná osoba, která disponuje příslušným oprávněním, a tou je disciplinárně obviněný. Závěrem se představenstvo zabývalo jednotlivými námitkami disciplinárně obviněného uvedenými pod písmenem c) odvolání. Představenstvo se neztotožnilo s námitkou, že výrok napadeného rozsudku Stavovského soudu postrádá náležitosti vyžadované právními předpisy a proto je protiprávní a nepřezkoumatelný. Ve výroku Stavovského soudu je výslovně uvedeno, že se

9 disciplinárně obviněný svým jednáním dopustil disciplinárního provinění porušením ustanovení 23 PEŘ a ukládá se mu podle ustanovení 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 360/1992 Sb. disciplinární opatření, a to pokuta ve výši ,- Kč. Je sice pravdou, že výrok postrádá odkaz na příslušná ustanovení zákona č. 360/1992 Sb. ve věci povinnosti autorizovaných osob dbát při výkonu profese tohoto zákona a vnitřních předpisů Komory, na což lze Stavovský soud upozornit, podstatou věci však je, že výrok obsahuje hmotněprávní větu ohledně porušení povinnosti včetně příslušného právního ustanovení PEŘ a jeho výslovné uvedení. Představenstvo dále nesouhlasí s námitkou disciplinárně obviněného, že výrok rozhodnutí musí obsahovat kompetenční ustanovení, tj. ustanovení zakotvující pravomoc Stavovského soudu. Takovouto povinnost nestanoví ani Disciplinární a smírčí řád České komory architektů, ani ustanovení 68 správního řádu, které se aplikuje podpůrně. V otázkách výkladu pojmů veřejný zájem, veřejnost a střet zájmů bylo pojednáno již výše. Představenstvo se podrobně zabývalo všemi body odvolání a námitkami disciplinárně obviněného uplatněnými v odvolání proti rozsudku Stavovského soudu. Představenstvo souhlasilo s názorem Stavovského soudu, proto mu nezbylo než odvolání disciplinárně obviněného zamítnout a rozsudek Stavovského soudu potvrdit. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není podle ustanovení 60 odst. 1 Disciplinárního a smírčího řádu ČKA přípustný opravný prostředek. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením. Ing. arch. Milan Košař člen představenstva ČKA