Bakalářská práce. Vývoj školské správy na našem území

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Veřejná správa Katedra dějin státu a práva Bakalářská práce Vývoj školské správy na našem území Luboš Chmelík 2009/2010

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj školské správy na našem území zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

3 OBSAH Úvod 4 1. Vývoj školské správy do roku Vznik školství na našem území Karlova univerzita Školství v době tereziánských reforem v 18. století 8 2. Vývoj školské správy v období Rakousko uherské monarchie Školská správa po roce Reforma lidového školství Vývoj ostatních druhů škol Vývoj školské správy v meziválečném období Školství v Československé republice v letech 1918 až Školství v období protektorátu Čechy a Morava Vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti Školství v Československu v letech 1945 až Období v letech 1953 až Vývoj školství od roku Vývoj školství z hlediska právní úpravy Současné školství od roku Závěr Resumé Seznam použité literatury 38 3

4 ÚVOD Má-li člověk člověkem býti, něco uměti a rozuměti, učiti se musí, protože my již na svět se rodíce, mysl s sebou jako prázdnou tabuli toliko přinášíme. Jan Amos Komenský Svou bakalářskou práci jsem si dovolil zahájit citátem Jana Amose Komenského, který je jistě oprávněně nazýván jako učitel národů. Svou činností je dodnes znám a uznáván nejen v Evropě, ale i po celém světě. Proslavil se mimo jiné svým úsilím o reformu školství, také ale například prosazoval názor, ţe všichni bez rozdílu by měli mít právo na vzdělání. Snaţil se dosáhnout toho, aby byla pro ţáky škola hrou, nepřipouštěl vyučování prostřednictvím tělesných trestů. Jan Amos Komenský je doposud povaţován za zakladatele moderní pedagogiky. Velkou roli na současném stavu našeho školství má bezpochyby také Marie Terezie. Za své vlády vydala Všeobecný školní řád, který je spojován zejména se zavedením povinné školní docházky. Společně s ní vznikla potřeba klasifikace ţáků a začala vznikat první vysvědčení, která informovala o tom, jak ţáci danou výuku zvládají. Současně také musela být vybudována nejniţší škola u kaţdé farnosti. Z uvedeného je patrné, ţe školství nemělo vţdy takovou podobu, jakou známe dnes. V historii jsme se mohli setkat s tělesnými tresty, výuku zajišťovali vedle své samotné profese například písaři, varhaníci, nebo vyslouţilí vojáci. Dříve vyučování zahajovala a ukončovala společná motlitba, která byla později vystřídána společným zpěvem. Dějiny české školské správy jsou plné významných mezníků a zajímavých historických událostí, které pomohly utvořit současnou podobu našeho školství. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl zpracovat bakalářskou práci na téma: Vývoj školské správy na našem území a pokusil jsem se ho rozdělit do vhodných časových období. 4

5 1. Vývoj školské správy do roku Vznik školství na našem území Vznik českého školství je zaznamenán jiţ u zrodu existence českého státu. V počátcích 9. století, přišli na Velkou Moravu dva první učenci českého národa. Byli to bratři Konstantin a Metoděj. V té tobě vznikla první slovanská abeceda pod názvem hlaholice. Autorem této abecedy se stal Konstantin, který mimo jiné přeloţil část Bible. V české zemi vytvořili první školy, ve kterých se vyučovala staroslověnština. Docházelo k šíření vzdělání v tzv. katechumenických školách, kde výuku zastával kněz a jako takový připravoval ke křtu první školy při kostelech nejprve na Velké Moravě později v Čechách. 1 Zamyslíme-li se nad historickým vývojem církevního školství, je nutno konstatovat, ţe ve středověku k nejvýznamnějším nositelům vzdělanosti patřila církev. První školou, jak uvádí legenda z Kosmovy kroniky, se stala latinská škola v Budči, na které údajně získal vzdělání sv. Václav, který, jak uvádí historie, byl jedním z nejvzdělanějších panovníků ve své době. Dochovala se první zpráva o zřízení katedrální školy v Praze u sv. Víta z roku Historické záznamy z roku 1073 hovoří o vzniku školy olomoucké. Podle původních zpráv existoval v Olomouci úřad kanovníka scholastika neboli hodnostáře. Tento měl mimo jiné církevní školy na starost. Z dobových záznamů vyplývá, ţe podobné úřady vznikli roku 1234 v Brně a roku 1248 ve Znojmě. Začátkem 10. století, na počátku existence českého státu, byly zřízeny školy církevní, které postupně nahrazuje síť městských, pozdně antických škol, které se hroutí po zániku Západořímské říše. Církevní školy se dělily na klášterní, katedrální a farní. Klášterní školy se objevují po vzniku první církevní řehole v západní Evropě, kterou v roce 529 v Monte Cassinu (střední Itálie) zaloţil římský patricij Benedikt z Nursie. Podle něho se označuje jako benediktinská. 1 Somr, M. Dějiny školství a pedagogiky, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s 29 5

6 Tato řehole se rozšířila po celé Evropě a stala se tak vzorem pro vznik dalších. V prvních stoletích raného středověku se na zakládání škol významnou měrou podílely také irosntské a anglosaské kláštery a později kláštery nově vznikajících řeholí (cisterciácké, premonstrátské, dominikánské, františkánské apod.). Cílem škol bylo postarat se o výchovu a vzdělání řádových mnichů a šlechticů, kterým škola patřila. Katedrální školy vznikaly v sídlech diecézních biskupů při katedrálách a často byly nazývány jako biskupské školy Farní škola, známá také jako škola sekty, nebo víry, se kromě tradičního vzdělání zabývala náboţenstvím. Rozdělovala se na chlapecké a dívčí. Za školu se platilo a učili se zde měšťané. K těmto přibyly ve 13. stol. niţší školy městské, zvané dětinské, které učily své ţáky především číst a psát. Zakladateli byli řemeslníci, ale nebyly oficiálně uznány. Vyšším typem škol, poskytující vzdělání nad rámec obecně potřebných vědomostí, byly školy latinské, označované jako školy partikulární, na kterých se ţáci seznamovali s redukovanou podobou trivia, jehoţ zvládnutí bylo předpokladem pro studium na univerzitě Karlova univerzita Významnou událostí v historii školství v českých zemích, bylo zaloţení Karlovy univerzity. Jde o první a bezpochyby jediné vysoké učení vzniklé ve střední Evropě, severně od Alp. O vznik univerzity se zaslouţil tehdejší panovník českých zemí Karel IV. Sedmého dubna roku 1348 byla Karlem IV., se souhlasem papeţe Klementa VI., zaloţena univerzita v Praze. Univerzita byla zaloţena po vzoru paříţské Sorbony, jako 32. v Evropě. Jedním z argumentů k jejímu zaloţení bylo, jak je uvedeno v zakládací listině, cituji: aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bytost a nad 2 Moreks, F. K historii českého církevního školství (online), (cit ). Dostupné z: 6

7 ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodě vůně a tak velikého vděku. 3 Univerzita v době svého zaloţení měla čtyři fakulty právnickou, lékařskou, teologickou a artistickou po vzoru univerzity v Boloni a v Paříţi. Za krátký čas získala univerzita mezinárodní prestiţ. Tituly a akademické hodnosti udělené univerzitou platily v celém křesťanském světě. Na univerzitě probíhalo jmenování nejvyššího představitele hodnostáře (rektora) jednou za rok a později jednou za půl roku. Byl jmenován čtyřmi zástupci národů. První děkani jednotlivých fakult byli voleni v druhé polovině šedesátých let 14. století, vţdy na půl roku. V roce 1372 souhlasil král s přeměnou právnické fakulty na samostatnou univerzitu s vlastním rektorem. 4 Karel IV. zaloţil univerzitu v první řadě proto, aby poskytovala vzdělání občanům českého království. Jelikoţ se jednalo po určitý čas o jedinou univerzitu v Praze, byly na ní zohledněny potřeby ostatních národností. Proto byli studenti a učitelé rozděleni na čtyři národy. A tak na univerzitě vznikly vedle českého národa, národ bavorský, saský a polský. Toto řešení však následně vzbuzovalo nesnáze, kdyţ se mělo na univerzitě jednat o problematických záleţitostech. Soupeření mezi českými a německými učiteli začátkem 15. století bylo značně vyostřeno. Čeští učitelé se přikláněli ke změně, kterou prosazoval John Wicklif, aby se správa církve přesunula na hlavu státu a šlechtu. S tímto názorem však němečtí učitelé nesouhlasili. Václav IV. jmenoval v roce 1408 většinu členů české národnosti do konšelské rady Starého Města Praţského, kde dosud převládali Němci. Jako odezvu na neustálé 3 Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. Dubna 1348 (online), (cit ). Dostupné z: 4 Spěváček,J. Zaloţení Univerzity Karlovy, Praha: Melantrich, s

8 spory mezi národy na univerzitě vydal Kutnohorský dekret, kterým král Václav IV. změnil poměr hlasování na univerzitě ve prospěch českého národa. 5 Vydání dekretu tak zapříčinilo, ţe celkovou kontrolu nad univerzitou získala skupina českých učitelů, pod vedením Jana Husa. Nemalý počet německých profesorů a studentů se cítil podveden a na projev svého protestu Prahu nadobro opustil. Část z těchto profesorů odešla do Krakova, Vídně či Erfurtu, zbylí odešli na nově zaloţenou univerzitu do Lipska. Jejich odchod zapříčinil, ţe univerzita postupem času začala ztrácet kontakt se světem a s nadnárodní institucí a praţská univerzita se přeměnila v první národní univerzitu v Evropě Školství v době tereziánských reforem v 18. století V poslední třetině 18. století nastaly podstatné změny v českém školství. V první řadě se školních záleţitostí ujal stát a byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost pro děti poddaných, a byly pro ně zřízeny zvláštní školy. Dosud stávající školy prošly výraznou reformou. Otázkou je, proč takové změny nastaly. Důvodem změn v českém školství byla především ekonomická stránka. Stojí za zmínku, ţe rakouská monarchie si postupem času uvědomila, ţe ve vzdělanosti a vědění je síla moci, a to i ekonomické. Negramotnost poddaných by byla jakousi brzdou ve společenském rozvoji státu. Proto se školství podrobilo rozsáhlým reformám, jejichţ cílem bylo vytvořit předpoklady pro vzdělanost niţších vrstev. Byly vytvářeny nové typy škol, které skýtaly takové vzdělání, ţe studenti z nich mohli přejít na gymnázium, nebo na jiné typy vyšších škol. Vytvoření těchto škol se tak stalo základem pro dnešní třístupňovou školskou soustavu. Školy dosud existující se označovaly jako školy připravující na univerzitu neboli střední školy. 7 5 Spěváček,J. Zaloţení Univerzity Karlovy, Praha: Melantrich, s Morkes, F. K historii českého církevního školství (online), (cit ) Dostupné z: 7 Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s. 69 8

9 Naprostá většina ţáků středních škol dosud pocházela ze zámoţných vrstev a základní vzdělání nabývala doma, oproti studentům elementárních škol. Panovnice Marie Terezie, se výraznou měrou zapsala do dějin českého školství, tím, ţe se zaslouţila o rozvoj novodobé školské soustavy. Na ţádost Marie Terezie přijel do Vídně jeden z nejuznávanějších reformátorů slezského a pruského školství, opat augustiniánského kláštera Ignaz von Felbiger. Měl za úkol vypracovat návrh na reformu elementárního školství v Rakousku Uhersku. Návrh byl uznán jako zákon a 6. Prosince 1774 byl publikován pod názvem Allgemaine Schulordnung für die deutschen Normal-, Hauptund Trivialschulen i den sämitlichen k. k. Erbländern (Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařsko-královských dědičných zemích). Novým školním řádem byly zavedeny tři druhy škol: triviální, hlavní a normální. (viz tabulka č. 1) Tab. č. 1 Elementární školy v Rakousku po roce Název Místo Obsah vzdělání triviální (1-2trádní) fara Čtení, psaní, počítání, náboţenství, základy hospodaření a průmyslu hlavní (3třídní) krajské město Týţ jako ve škole triviální, navíc základy reálií a latiny, sloh, kreslení, geometrie normální (4třídní) + preparanda zemské město Tytéţ předměty jako na škole hlavní v širším rozsahu Triviální školy byly zřizovány při farách v obcích, téţ nazývané jako školy filiální. Zde se děti učili čtení, psaní a počítání. Děvčata se navíc musela učit šít a plést. Pokud to podmínky dovolovaly, byla zřízena zvlášť škola chlapecká a dívčí. Po dobu studia se vyučovalo v mateřském jazyce dětí, byly však i případy, kdy se vyučovalo německy. 8 Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s. 70 9

10 V krajských městech pak byly zřizovány školy hlavní. Náplň vzdělání zde oproti škole triviální, byla rozšířena o základy reálií, latiny, slohu, kreslení, geometrii, hospodaření a průmyslu. Studenti této školy byli připraveni v oblasti znalostí pro práci v zemědělství, řemeslech a vojenskou sluţbu. V 1. třídě se vyučoval mateřský jazyk ţáků, němčina byla částečně zavedena ve 2. třídě a třídy vyšší byly jiţ jen německé. Škola, o které se říkalo, ţe byla v kaţdé zemi jen jedna, byla školou normální, zřizovanou v zemských městech. Studium na škole dávalo předpoklady pro studium na gymnáziu. V posledním ročníku byl kladen důraz na přípravu pro praktický ţivot. Nelze opomenout, ţe školy elementární byly zřízené zákonem a jejich posláním bylo dávat dětem základní vzdělání, přičemţ netvořily na sebe navazující školy. Docházka ţáků do školy nebyla pravidelná a ani se na ni netrvalo. Ve většině případů chodily venkovské děti do školy jen v zimě. O to měl učitel větší starost naučit ţáky za krátkou dobu školní docházky všemu tak, aby měly co předvěst u závěrečných zkoušek, u kterých dozoroval církevní hodnostář. 9 Finanční stránku u škol triviálních zabezpečovala obec a šlechta, stát pak měl pod patronátem hlavní školy. Činnost a kontrolu triviálních škol zastřešoval vikář nebo děkan, který byl podřízen zemské studijní komisy, které předával informace o škole. Školním řádem nebyla zavedena povinná školní docházka v dnešním slova smyslu, šlo spíše o prosazení závazné vzdělávací povinnosti a zřízení první organizace pro vzdělání učitelů. Jednalo se o instituce zvané preparandy, které byly zřizovány při normálních a hlavních školách. Preparandy slouţily jako přípravné instituty pro budoucí učitele triviálních škol. Staly se tak jedním ze základů vzdělávání světských učitelů a vytvořily podmínky pro zrod a rozkvět učitelstva jako soudrţného stavu. Z důvodu špatné a nepravidelné celoroční docházky do škol, především venkovských dětí, podnikala Marie Terezie opatření k nápravě a přikláněla se k rychlému uvedení reformy do praxe. Kvůli nedostatku světských učitelů absolventů preparand, který byl výrazný v prvních letech zavedení školního řádu, udělovala kněţím mnoţství výhod, aby byli ochotni učit na nově zaloţených školách. Z toho důvodu vznikaly stále nové školy. 9 Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

11 Tab. č. 2 Druhy a počet škol podle období vzniku druh školy období počty Normální První zmínky o zahájení své 1 činnosti v Praze v roce 1775 Hlavní V Čechách jiţ 6 let po 12 Triviální zavedení zákona v roce dívčí zřízeno 17 V roce 1790 bylo zaznamenáno jiţ 20 hlavních škol a 2168 triviálních, v nichţ se učilo 142 tisíc ţáků z celkového počtu cca 239 tisíc dětí školou povinných. 10 Elementární školství z roku 1774 zůstalo v platnosti do roku Aţ po zřízení niţších škol se středem zájmu stal druhý stupeň školské soustavy gymnázia. V roce 1775 vypracoval piarista Gratian Marx novu obsahovou reformu, která spočívala v přeměně dosavadního pětiletého gymnázia na systém Studenti na gymnázia byli přijímáni ze škol normálních a hlavních. Byly zavedeny jednotné učební plány a osnovy. Následnými úpravami z let 1808 a 1818 bylo učení na gymnáziích prodlouţeno na 6 let. 11 V Českých zemích a v Rakousku se školská reforma rozvíjela nadmíru úspěšně, na rozdíl od zemí německých. Znamenalo to, ţe prestiţ J. I. Felbigera nabyla evropských rozměrů. Jako skutečný vzdělanec si Felbiger vyměňoval své zkušenosti ze školní práce s jinými reformátory jak doma, tak i ve světě, zvláště pak s filantropistou Friedrichem Eberhardem von Rochowem. Díky podpoře a důvěře, kterou získal od tehdejší panovnice, a za pomoci svého vynikajícího organizátorského talentu, bystrého rozumu a politického talentu, dosáhl při zavádění osvícensko-filantropicky motivované školské reformy v oblasti legislativní, direktivní a kontrolní značných úspěchů. 12 Během Felbigerova působení ve školství nastal velký zvrat a to smrtí Marie Terezie (29. listopadu 1780). Poté se Felbigerovo postavení od základů změnilo v jeho neprospěch. 10 Váňová, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s Felbiger a Kindermann. Reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, s

12 Nástupcem Marie Terezie se stal její syn Josef II, který opata Felbigera z postu vrchního ředitele odvolal a vykázal ho do tehdejšího Prešpurku. Zde byl zařazen na niţší místo, přesto se snaţil svěřené úkoly plnit řádně. Jeho osobnost se stala terčem nepřátelských intrik a Filbiger se postupně uchyloval do ústraní. Vše vyvrcholilo anonymním hanopisem v roce 1783 v Berlíně a ve Štětíně pod názvem Freimütige Beurteilung der österreichichen Normalschulen un aller zum Behuf derselben Schriften (Důkladné posouzení rakouských normálních škol a všech s nimi souvisejících spisů). Dne 17. května 1788 po dlouhých útrapách a strastech Jan Ignác Felbiger, jeden z největších a nejvýznamnějších reformátorů elementárního školství, zemřel. Jeho přínos lidovému školství v podobě projektu pod názvem Methodenduch byl Helfertem označován přímo kodexem opravného vyučovacího způsobu, organonem kánonem všech opravců školství. 13 Reformami Marie Terezie a Josefa II, bylo výrazně zkvalitněno dosud existující školství. Reformy byly mysliteli a panovníky chápány jako nástroj k řešení sociální a ekonomické krize. K uskutečnění reforem bezesporu přispělo zavedení státního dozoru nad školstvím a nastolení sankcí proti rodičům, kteří své děti v otázce vzdělání zanedbávali a neposílali je do škol. Snaha organizovat školství jednotně pro všechny země habsburské monarchie sebou přinesla řadu nesnází a problémů. V Čechách se rezistence proti centralizaci v oblasti školství stala součástí národního obrození Felbiger a Kindermann. Reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha. Státní pedagogické nakladatelství, s Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

13 2. Vývoj školské správy v období Rakousko uherské monarchie 2.1 Školská správa po roce 1848 Feudální vývoj v Rakousku byl ukončen revolucí v roce Dosavadní dvorskou studijní komisi nahradilo nově zřízené ministerstvo kultu a vyučování v březnu roku Nově zaloţené ministerstvo mělo jako hlavní priority střední a vysoké školství. Na univerzitách zavládlo období akademické svobody. Mezi hlavní činnosti na univerzitě se zařadilo vědecké bádání. Jednu z nejdůleţitějších změn zaznamenaly filozofické fakulty, které měly za úkol zabývat se přírodní vědou, filozofií a historií. Díky této změně se z nich staly fakulty s vědeckými úkoly a přestaly plnit funkci propedeutickou, svěřenou jim od středověku. Propedeutická funkce filozofických fakult byla od této chvíle v celém rozsahu předána do rukou gymnázií, která byla na základě těchto skutečností razantně reformována. V souvislosti s reformou nastaly změny v jejich obsahu a struktuře. Studium bylo nově ukončováno závěrečnou maturitní zkouškou, jejíţ absolvování bylo podmínkou pro přijetí na univerzitu. Nápadnou změnou bylo prodlouţení studia na gymnáziu na 8 let a dělilo se na dva stupně po čtyřech letech. Po vystudování prvního stupně bylo vzdělání na úrovni úřednické funkce (u dráhy, na poště atd.), eventuelně mohlo předcházet následnému studiu na odborné škole. Pro vstup na univerzitu musel student absolvovat i druhý ročník, kde si prohluboval vědomosti získané při studiu na prvním čtyřletém stupni. 15 Další středí školou, která spatřila světlo světa po zmíněné reformě, byla reálka. Svými idejemi všeobecného vzdělávání se podstatně lišila od tereziánské a posttereziánské praxe. Tvořila opak gymnázia. Její vyučovací náplň byla spíše zaměřena na přírodovědně-technické obory a připravovala ţáky na techniku. Oproti gymnáziu měla trvání šesti let. Čtvrtý ročník, byl přidruţený k předešlým třem ročníkům a účastnili se ho jen ti studenti, kteří neuvaţovali o vysokoškolském studiu. Postupem času, pro nedostatek odborných škol, začala reálka vystupovat jako škola 15 Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

14 odborná. Toto opatření trvalo do konce 60. let. Aţ po rozkvětu odborných škol dostala reálka volnost a mohla se rozvíjet jako škola všeobecného vzdělávání. V polovině 19. století nastal rozmach techniky a průmyslu a stal se podnětem pro zaloţení první české průmyslové školy. 16 Za vlády Františka Josefa I. v dobách neoabsolutismu, získala církev opět moc nad školskou správou. To bylo dáno dohodou mezi Rakouským císařstvím a Vatikánem, podepsanou 5. listopadu Jednalo se o tzv. úmluvu pod názvem konkordát, která byla vyhlášena Císařským patentem. Církev měla mimo jiné na starost schvalování učebních materiálů, měla také velký vliv na dosazování učitelů na volné učitelské pozice. Ještě téhoţ roku vyšel výnos ministerstva, který hovořil o neúčelnosti reálií v elementární škole, nápadně zmírnil vzdělávací význam uvedených škol a anuloval rozvíjející chod řady učitelů. 17 Zrušením absolutismu v roce 1860 a vydáním tzv. prosincové ústavy v roce 1867 vznikly zcela nové předpoklady pro vývoj školství v Rakousku. Ústava zajistila mj. svobodu bádání, dávala šanci k zakládání škol v oblastech, kde byly zapotřebí. Zaručovala také vyučování v mateřském jazyce Reforma lidového školství Vydáním prosincové ústavy v roce 1867 došlo na reformu tzv. lidového školství. Dosavadní školství v českých zemích se řídilo Všeobecným školním řádem z roku 1774 a to platilo aţ do roku 1869, kdy říšská rada přijímá tzv. říšský školní zákon, kterým byl zrušen konkordát z roku Církvi zbyl jen dohled nad vyučováním náboţenství a oprávnění zřizovat soukromé školy pro studenty příslušného vyznání. Byly zavedeny místní, okresní a zemské školní rady Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vyd. Praha: NLN, 2005, s Somer, M Dějiny školství a pedagogiky, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s

15 Dne 14. května 1869 je vydán školský zákon, který upravuje elementární školství v Rakousku. Zákon vznikl v době, kdy byl ministrem vyučování Leopold Hasner, proto byl také označován jako Hasnerův zákon, nebo květnový zákon, nebo také velký říšský zákon. Tímto zákonem bylo mimo jiné zavedeno hned několik škol a institucí. Hasnerův zákon: - zavedl osmileté školy obecné a městské - zřídil učitelské ústavy pro vzdělání učitelů - významně rozšířil obsah vzdělání - zavedl osmiletou školní povinnost 20 Školy obecné se dle zákona dělily na obyčejné školy obecné a školy měšťanské. Dále tyto školy mohly být jak veřejné (zřízené státem, zemí nebo obcí), tak i soukromé. Obsah vzdělání na obyčejných školách obecných tvořily jazyk, počty, reálie, psaní geometrie, zpěv, tělesná výchova a nesmělo chybět náboţenství. Jednalo se tedy o základní vzdělání. Měšťanské školy nabízely dětem daleko vyšší vzdělání, i přestoţe se jednalo o školy obecné. Stejně jako na obyčejných školách se děvčata navíc učila šití, pletení a nauce o domácím hospodaření. Charakter a dálka studia byla svěřena do rukou zřizovatelů. Velký říšský zákon dále řešil otázku školní docházky. Počínaje šestým rokem ţivota vznikla povinnost rodičů posílat děti do školy a trvala do dovršení 14 roku věku dítěte. Ţáci mohli školu opustit dříve, jen pokud zvládali učivo a vědomosti předepsané na obecních školách. Děti tělesně a duševně postiţené, děti vyučované soukromě a děti navštěvující vyšší školy zákon z povinné školní docházky vyjímal. V roce 1870 byl vydán Řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné, kterým se řídily základní pravidla chování ve škole. Řešil povinnosti dětí a učitelů a zavedl zákaz tělesných trestů Flögel, J. Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře: Nakladatelství VI. Orel v Praze, 1933, s Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

16 Úkolem nového zákona bylo zesvětštění a zestátnění škol. Můţeme hovořit o tom, ţe zákon tak ve větší míře uskutečňoval tereziánské snahy ze 70. let 18. století. Dalším významně pozitivním aspektem bylo zavedení povinné školní docházky, zvýšil se tak stupeň obecného vzdělání. Také došlo ke zkvalitnění vzdělání učitelů, dosavadní preparandy byly nahrazeny vzdělávacími učitelskými ústavy, které byly na úrovni středních škol. Byl zaveden pravidelný učitelský plat. Na základě 42 zákona bylo učitelům obecných a měšťanských škol umoţněno vysokoškolské studium. Povinnost školní docházky vznikla aţ po roce 1869 a bylo ji moţno uskutečnit trojím způsobem. Měšťanské školy byly zřízeny jako osmileté, jako tříleté samostatné nebo jako tříleté spojené s pětiletou obecnou školou. Jak škola obecná tak i měšťanská dávala poměrně ukončené vzdělání bez předpokladů k dalšímu studiu. To znamená, ţe jedinou cestou k vysokoškolskému vzdělání bylo studium na střední škole. 22 Druh školy Tab. č. 3 Školský systém v Rakousko-Uhersku po roce 1869 Osmiletý školní systém Škola obecná Škola měšťanská Škola obecná Škola měšťanská Školy střední Takto zavedený školský systém byl v době první republiky upraven a v konečném důsledku zůstal nezměněn aţ do roku V roce 1883 došlo k novelizaci říšského zákona, která se zásadně dotkla školní docházky. Opět byly zavedeny tzv. úlevy. Záleţelo na rodičích, zda poţádají školu o jisté úlevy v míře pravidelného do školy chození. To bylo moţné jen u dětí, které jiţ školu navštěvovali šest let. Novelou byl také omezen rozsah vzdělání a zmenšily se poţadavky na učitele. Přínosem novely bylo zlepšení a upřesnění úkolů a organizace 16

17 měšťanské školy. Zákonem z roku 1869 byla měšťanská škola brána jako obměna obecné školy, novelizací však byla pojata jako škola vyšší, která ţáky připravovala zejména pro průmysl, zemědělství a studium na učitelských ústavech a odborných školách, které nepoţadují studium ze střední školy Vývoj ostatních druhů škol Všeobecné střední školy se řídily úpravou zákona z roku Vzniklá gymnázia, jejichţ vzdělávací obsah spočíval v učivu klasických jazyků, nestačil a proto byla rozvinuta reálka. V roce 1869 byla zavedena maturita a reálka se tak stala plnohodnotnou střední školou, jejíţ studenti byli připraveni na studium na vysoké škole. Zavedením reálného gymnázia v roce 1862 V. Kříţkem v Táboře došlo ke vzniku nového typu střední školy, která poskytovala studentům výhodu v tom, ţe se v průběhu studia mohli ještě rozhodnout, na jaký typ vysoké školy by chtěli navázat. Tuto moţnost do současné doby student neměl, jelikoţ volba střední školy byla zároveň volbou školy vysoké. Vznik reálních gymnázií měl tak velkou výhodu: vstup na vysoké školy obou směrů (univerzitní a technický) bez odlišných zkoušek. To zapříčinilo, ţe o studium na reálných gymnáziích byl velký zájem, a proto docházelo ke zřizování dalších institucí a počet těchto škol se neustále zvyšoval. Na konci 19. století byly v českých zemích zavedeny první dívčí střední školy. Střední dívčí škola v pravém slova smyslu, byla zaloţena jiţ v roce 1890 zásluhou Elišky Krásnohorské, nazvané Minerva. Tato škola byla počátkem ve vývoji vyššího dívčího vzdělání ve střední Evropě. Zájem studentek stoupal a v roce 1900 byla ministerským výnosem zřízena pro dívky šestiletá lycea Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

18 V roce 1882 došlo k velké změně v oblasti vysokých škol. Zákonem ze dne se dosud známá Karlova univerzita rozdělila na dvě, českou a německou Vališová, A, Kasíková, H a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. 1 vyd. Praha, Grada Publishing, a.s., s

19 obecní. 25 V roce 1919 byla zaznamenána určitá změna ve školství a to uvedením Zákona o 3. Vývoj školské správy v meziválečném období 3.1 Školství v Československé republice v letech 1918 až 1939 V důsledku politické situace během první světové války došlo k rozpadu Rakousko Uherska. 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát, který představoval významnou změnu v ţivotě československých obyvatel. Školský systém se tehdy zásadně nezměnil, zůstaly v platnosti školské zákony z období Rakousko-Uherska. Národním výborem byl dne 28. října 1918 přijat nový zákon pod názvem recepční zákon. V čl. 2 tohoto zákona se hovoří o dosavadních říšských a zemských zákonech, které nadále zůstávají v platnosti. Čl. 3 pojednává o platnosti dosavadních zákonů a nařízení, podle nichţ se nadále řídí Národní výbor, kterému jsou podřízeny úřady samosprávné, státní a ţupní, a také ústavy státní, zemské, okresní a zrušení celibátu učitelek, (zákon č. 455/1919 Sb. zrušení celibátu literních a industriálních učitelek ve školách). Dne 9. dubna 1920 spatřil světlo světa zákon č. 292/1920 Sb., kterým byla upravena školská správa v dřívějším Československu. 1 uvedeného zákona pojednává o tom, ţe Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychovávání a vyučování a dozor k němu. 26 V témţe roce byl vydán zákon o menšinových školách, který zaručoval v oblastech s převahou jinonárodního obyvatelstva zřízení školy národnostních menšin. V kaţdé obci, kde tříletým průzkumem bylo zjištěno, ţe se nachází nejméně 40 dětí jiné národnosti, měla být taková škola zřízena. Tento zákon usiloval především o prosazení poţadavků české národnosti v oblastech, kde se dosud zdrţovalo německé obyvatelstvo a školy se zde dosud nenacházely a byl zde dán volný průchod germanizaci. 25 Schelle, K. Praktikum z dějin organizace veřejné správy , 1 vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o s Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy: 160 let Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (online), (cit ). Dostupné z: 19

20 Rok 1922 vnesl do školské sféry další změny a to v podobě vydání tzv. Malého školského zákona (zákon č. 226/1922 Sb.), účinného od do Byl takto označován proto, ţe zaváděl pouze malé opatření v doposud platném Hasnerově zákoně z roku Nastolil osmiletou školní docházku na celém území ČSR. Dále zrušil novelu z roku 1883 a tím i úlevy ve školní docházce a opět zavedl výuku tělesné výchovy pro dívky. Do školní výuky uvedl nové dva předměty občanskou nauku a výchovu a ruční práce pro chlapce. V plánu bylo ve školním roce 1932 aţ 1933 sníţit počet ţáků připadajících na jednoho učitele z 80 ţáků na 60 ţáků. Nesmíme zapomenout, ţe do školské soustavy byly zavedeny také školy mateřské. Významným zákonem z tohoto období je zákon o újezdních měšťanských školách (zákon č. 233/1935 Sb.) ze dne 20. prosince Tímto zákonem vznikla újezdní školní rada, která plnila funkci správního orgánu pro školní újezd i školní obec. Zákon dále upravoval zřizování měšťanských škol v malých venkovských obcích. Školním újezdem se rozumí několik obcí nebo jejich částí přidruţených k veřejné měšťanské škole, jejíţ obvod přesáhl území školní obce. Újezdní školní rada se vytvářela přímo v obci a zastávala funkci dosavadní měšťanské školní rady. Rozdělovala se na dva obory, pro věci školní obce a školního újezdu. Vedle konání vlastních schůzí se konaly schůze plenární, na kterých se rozhodovalo o věcech společných všem školám. 27 Střední všeobecné vzdělávací školy - gymnázium, reálné gymnázium, reformní reálné gymnázium a reálka, si zachovaly rozdělení na niţší a vyšší stupeň a délku studia. Všechny jmenované školy měly jedno společné, a to výuku cizích jazyků. S nejniţším podílem vyučování cizího jazyka byla shledána reálka, oproti tomu na gymnáziu a reálném gymnáziu činilo vyučování cizích jazyků polovinu vyučovací doby. Střední školy se ukončili závěrečnou maturitní zkouškou, která byla vstupenkou na vysokou školu odpovídajícího směru bez přijímacích zkoušek. V případě, ţe chtěl absolvent střední školy studovat jiný směr vysokoškolského studia, musel podstoupit rozdílové přijímací zkoušky. Student mohl opustit střední školu jiţ po absolvování 27 Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, s