6.2.1 Dánské zemědělské družstevnictví a jeho právní rámec 1

Transkript

1 6.2.1 Dánské zemědělské družstevnictví a jeho právní rámec 1 Dánské družstevnictví má více než stoletou tradici. Jeho základem jsou družstva mlékařská, jateční a zemědělská obslužná, a to bez společného zastřešení a bez existence zvláštního zákona, ale v rámci specifického společenského konsensu. Dánští zemědělci mají své typické velmi malé farmy v soukromém vlastnictví a sami si svou výrobu řídí. K vytvoření příznivých podmínek pro zpracování a prodej své produkce se sdružují do družstev. Produkce těchto družstev pak tvoří 30% dánského exportu. Družstva pro své členy - farmáře zajišťují vedle zpracování surovin a jejich prodeje také profesionalitu práce (poskytují jim poradenskou činnost k zaměstnávání pracovníků, k produkci a ekonomickému plánování, k otázkám právním a dalším, jako jsou: daně, životní prostředí, sociální podmínky, tržní regulace) a také je zastupují v legislativním vyjednávání. Farmářská družstva jsou sdružením zájmu a zároveň obchodní společností vlastněnou farmáři, tedy svými členy. Drobní farmáři by sice mohli na dobře fungujícím trhu své výrobky prodat, ale to jim nezajistí ani trvalý odbyt, ani dobrou cenu. Pokud by farmáři prodávali mlékárně a jatkám každý samostatně, může mlékárna i jatka držet uměle nízkou výkupní cenu. Vlastníci mlékárny a jatek se také musí uživit. Řešení se nabízí několik: Mlékárna a jatka by si mohou zajišťovat chov dobytka samy. Nebo by mohly se zemědělci udělat dohodu, a nebo zemědělci s nimi. A nebo mohou mít naopak farmáři vlastní mlékárnu a vlastní jatka. Kooperativní sdružení jim dává jistotu obživy, stability a prosperity. Když ve druhé polovině 19.století rostl export dánských prasat do Anglie, začali se farmáři sdružovat k udržení cen: Společně nakupovat a prodávat, mít společný užitek a společně rozhodovat. To byl krůček k družstevním jatkám prodávat společně ne surovinu, ale výrobek, a za dobrou cenu. Tradice družstevních mlékáren je ještě o něco starší, nákupních a zásobovacích družstev naopak mladší. V Dánsku se na přelomu století šířily myšlenky kooperace prostřednictvím vyšších lidových zemědělských škol, které navštěvovali mnozí budoucí farmáři. Technickým impulsem bylo rozšíření odstředivky na výrobu másla a objektivním důvodem zmíněný export. První mlékárenská družstva vznikla v roce 1882, jatka v roce 1897 nezávisle na sobě. Dodnes je export mléka a vepřového masa 100% kontrolován družstvy farmářů, u hovězího masa ze dvou třetin. Družstva mají své místo 1 Podle názoru dánských družstevníků mohou jejich zkušenosti být pro nové demokracie zemí CEE zajímavé a využitelné. To je také důvod zveřejnění materiálů dánská družstevní federace na webu - ( )

2 i v oboru kůží a osevů. V případě surovin a potřeb pro farmáře vlastní družstva zhruba polovinu trhu. Dánští farmáři nehospodařili nikdy společně a kooperace strojní a stavební nezakládali. Zatím se v Dánsku nestalo, že by takovéto družstvo zbankrotovalo. Dnes má dánské družstevnictví velký trh, jednoúčelová družstva, a žádnou vlastní legislativu a žádné ministerstvo. Vláda preferuje svobodu sdružování a spolků, kterých je v Dánsku hodně. Pokud je sdružení hospodářské, musí respektovat daňové, pracovní právo, i ochranu životního prostředí, apod. Dánové mají ve sdružování dlouholeté tradice a dnes je téměř každý zemědělec buď členem zemědělských odborů (jako zaměstnanec), nebo členem sdružení zemědělských vlastníků družstva (jako farmář). Družstva si tvoří svá pravidla sama a pouze dodržují družstevní zásady rovnosti hlasů, dobrovolného a otevřeného členství, limitovaného nebo žádného úroku z kapitálu a zásady, že zisk patří farmářům v podílu obratu mezi družstvem a členy dle stanov. Členům družstva je zakázáno prodávat mléko nebo vepře komukoli jinému než svému družstvu. Farmář si tak rozhoduje o rozsahu výroby sám a družstvo zase o prodejních cenách a trhu. Všichni farmáři dostanou za své dodávky stejnou jednotkovou cenu. Člen nemůže své členství prodat, ač je spoluvlastníkem. Dánská družstva mají pouze dvě kriteria úspěchu, a to aktivní smluvní vztah a participace členů v demokratickém družstevním rozhodovacím modelu a k tomu efektivní hospodaření družstevního podniku. To znamená, že historicky a kulturně determinované pojmy družstevní hnutí (ideový záměr, cesta, jak se mohou farmáři organizovat, kooperovat) a družstvo (společný cíl a prostředek těch, kdo se sdružili) tu dosud mají svůj konkrétní význam. Družstvo lze pak definovat takto: Kooperativní sdružení (spolek) je skupina farmářů, kteří se sdruží za společným cílem a účelem, pro jehož dosažení si zřizují družstevní podnik. Tento podnik je v jejich společném vlastnictví a oni o něm a o cílech demokraticky rozhodují a vzájemně kooperují. Mají s ním společný zájem prosperity. Družstevní hospodářství (podnik) se chová ekonomicky, nakupuje a prodává, dosahuje hospodářského výsledku, o jehož rozdělení rozhodují členové družstva. Podnik má ředitele a zaměstnance, kteří tu pracují. Družstvo je tedy formou spolupráce členů jako sdružení a družstevního podniku jako předmětu sdružení, kooperace.

3 Schéma 12.: Dualita družstva jako hospodářského sdružení v praxi dánských farmářů Farmář Farmář Farmář Farmář Farmář Farmář Farmář Farmář Sdružení farmářů typu symetrie za účelem společného nákupu, výroby a prodeje, tj. za účelem konkurenceschopnosti na trhu Družstvo je sdružením farmářů za účelem podpory jejich hospodářského úspěchu (a přežití!!), je nevládní soukromou neziskovou organizací Podnik zřízený k dosažení účelu sdružení, vlastněný sdružením a řízený managementem, odpovědným rozhodovací pravomoci sdružení Podnik je samostatnou jednotkou podléhající právu obchodnímu a tržním podmínkám, řízený managementem platí daně ap., má zaměstnance Schéma 13.: Vztahy a vazby mezi jednotlivými prvky družstevní kooperace farmáři Sdružení nezisková kontrola ekonomicky Obchod vnější Hospodaří demokratická aktivní konkurenční Každý sám družstevní družstevní tržní za sebe Záměr symetrie užitek podnik Zisk prostředí Soukromé vlastnictví Zdroj: vlastní dopracování obou schémat autorkou podle v rámci překladu textu společné vlastnictví Tržní ceny mohou být smluvní, dodávky farmářů do jejich družstevního podniku však smluvní nejsou cena je determinována dosaženými hospodářskými výsledky společného podniku. To vše musí být zakotveno ve stanovách. Ve stanovách musí být jasným způsobem dohodnuty vztahy a kompetence, včetně finančních a majetkových. Musí obsahovat pravidla pro participativní demokracii mezi členy-vlastníky a družstvem a také pravidla pro komerční vztahy mezi družstvem a členy. Stanovy tedy mají nezbytné náležitosti, jako je například název a sídlo, ale volný obsah. Ve stanovách družstva by tak měla být zejména: o Ustanovení o účelu, například Účelem je dodat, zpracovat a prodat mléko a mléčnou produkci svých členů a konat v tomto smyslu a společně usilovat o co možná nejlepší podmínky na trhu

4 o o o Ustanovení o členech, například Každý farmář, jehož farma se nachází v okrese... se může stát členem.., včetně uvedení podmínek vstupu a ukončení, a také vztahu člena k členskému vkladu a podílu na výsledku. Ustanovení o členské schůzi a orgánech, o spolurozhodování, tedy: Kdo je volen a jaké má pravomoci a odpovědnost, pro jaké období a za jakých podmínek. V Dánsku bývá zvykem ustanovení, že členové jsou zastoupeni v řízení podniku, a management a zaměstnanci se naopak účastní jednání družstva. Ustanovení k ekonomice a řízení družstevního podniku (zejména ustanovení o vlastnictví a o právech s ním spojených, o pravomoci a odpovědnosti, účetnictví a auditu, co se ziskem, o arbitráži ap.). Sem patří například i ustanovení o povinnosti členů dodávat své produkty pouze svému podniku, a to produkty zdravé ze zdravých chovů, a také povinnost družstevního podniku všechnu produkci od nich odebrat, ustanovení o rozdělení výnosu mezi členy (krytí dodané produkce) a podnik (krytí nákladů) a ustanovení o zisku, zda zůstává v podniku ke krytí rizik a jeho dalšího rozvoje, včetně akvizice nových trhů, a také ustanovení zda, kdy a jakým klíčem se zisk rozděluje (např. podle množství dodaných výrobků). Uvedený systém družstva jako sdružení a podniku se dá nazvat jako podniková kasa v družstevní kase : Vlastníkem družstevního komerčního podniku je družstevní společenství takže členové svůj družstevní podnik vlastní společně (nikoli podílově!). Pokud si bere podnik úvěr, ručí za něj také společně. Základní jmění nebývá mezi členy rozdělováno, a není možno jej prodat. Pokud je v některém družstvu podílové vlastnictví zavedeno, pak většinou s rozdělením na základní nezcizitelné jmění a na jednotlivé účty členů. Tyto individuální účty jsou pak vkladem člena a zároveň půjčkou člena družstvu. Pokud pak člen ukončí členství, bude mu vyplacen podíl, který má na svém účtu. Tyto podíly jsou však na rozdíl od akcií neprodejné a zásadně nepřevoditelné. Nedělitelný fond je tak polštářem pro dopady případných rizik, vloženým mezi člena a jeho obchodní činnost. Družstva nemohou ukládat portfolio svého majetku do rizikových operací. Pokud se některá družstva rozhodla zkvalitnit své jmění, vkládají jej, nebo jeho část, do akcií banky, pojišťovny nebo penzijních fondů. Obvykle tím družstva získají rozhodovací majoritu z balíku akcií a riziko zůstává rozloženo na ostatní. Při rozhodování o majetku a dispozicích s tímto majetkem si vždy členové nechávají konečné rozhodování ve svých rukou, protože jde o společný, nezcizitelný kapitál.

5 Stanovy jsou tedy tou parketou, kde se rozdávají karty. Členská schůze je pak vždy nejvyšší autoritou v družstvu, včetně družstevního podniku. Při řízení družstevního podniku se tedy členové vždy nějakým způsobem podílí na jeho rozhodování. Ředitel podniku odpovídá za operativu (hospodaření) podniku, je za to placen, a je vždy odpovědný družstevní autoritě, tedy členům. Stanovy musí jasně a zřetelně vyjádřit odpovědnost (kdo a za co). Schéma 14.: Rozhodovací proces v družstvu: Zdroj: vlastní sestava ČLENOVÉ členská schůze rada orgány družstva ředitel manažer vedení Zaměstnanci V praxi dánských družstev existuje vysoká variabilita ve způsobu spolupráce orgánů družstva s vedením podniku, ale konečné zásadní rozhodnutí vždy přísluší orgánům družstva (včetně co se manažera a zaměstnanců týče, zejména propuštění a jmenování manažera). Orgány družstva také zajišťují veškerou operativu ve vztahu k členům-farmářům (rozdíly v úhradách za rozdílnou kvalitu, pravidla pro dodávky surovin a úhrady za ně apod.). Výroční členská schůze je pak tím, kdo rozhoduje o rozdělení zisku, výši náhrad za dodávky a o stabilitě a konsolidaci družstevního podniku. Její rozhodnutí pak realizuje ředitel podniku. A je věcí placeného manažera, aby rozhodl, co udělá s produkcí podniku, jaké mzdy dá zaměstnancům, co udělá s poptávkou na trhu, jaká marketing zvolí, jaké vybere metody prodeje a jak dohodne cenu se zákazníky. Je jen a jen jeho věcí, kde najde odbyt a zda prodá měkké sýry v Německu a tvrdé v Anglii, případně šunku ve Francii, slaninu v Anglii a mleté maso v Japonsku. Do toho zase nemluví rada družstva. Pro českou družstevní teorii zřejmě může být právě praxe dánského družstevnictví přímo učebnicí praktické realizace liberální ekonomie.. Jen si můžeme připomenout, že ne-pro-profitní družstvo svou účastí na trhu v rámci podnikání dosahuje užitku ekonomické prosperity svých členů (farmářů a jejich rodin) a vedle toho produkuje sociální stabilitu a kohezi jako svou základní pozitivní externalitu.

6 Zdroj citace: výňatek z publikace - HUNČOVÁ, Magdalena: Družstva a jejich role v tržní ekonomice. Acta Universitatis Purkynianae, Studia Oeconomica. Ústí nad Labem: Univerzita J.E.P., Publikaci lze objednat v Univerzitním knihkupectví, Brněnská 2, Ústí nad Labem, tel.: , knihkupectvi@ujep.cz