Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky. Dětský domov Bakalářská práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky Dětský domov Bakalářská práce BRNO 2006 Vedoucí práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D. Vypracovala: Pavla Švédová

2 Obsah Úvod Náhradní výchovná péče Náhradní rodinná péče Osvojení Pěstounská péče Poručnictví Svěření do péče jinému občanovi než rodiči Ústavní péče Zařízení ministerstva zdravotnictví Zařízení ministerstva práce a sociálních věcí Zařízení ministerstva školství Diagnostický ústav Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav Nestátní organizace Dětský domov v Boskovicích Popis zařízení Děti Personál Dokumentace Program dne Životní osudy dětí Pozorování Závěr Literatura

3 Úvod Přáním snad každého dítěte je mít doma hodnou maminku, která mu pomůže napsat úkoly, přečte pohádku, dá pusu na dobrou noc, pofouká a zalepí bolístku, když si rozbije koleno. Mámu, tátu, sourozence, prarodiče nebo někoho blízkého za kým může přijít a svěřit se se svými radostmi a starostmi. Kdo ho vyslechne, kdo mu poradí, pomůže. Všechny děti nemají to štěstí vyrůstat v harmonickém, klidném a láskyplném prostředí vlastní rodiny, které je pro správný vývoj osobnosti dítěte velmi důležité. Někteří rodiče své dítě zanedbávají, týrají, zneužívají, mají problémy s alkoholismem, trestnou činností, nezvládají výchovu dítěte, zemřou. Pokud biologičtí rodiče nezajišťují řádnou výchovu dítěte, je v zájmu zdárného vývoje dítěte, aby bylo svěřeno do péče jiné osoby. Na základě rozhodnutí úřadů a soudů, ale i na přání rodičů a příbuzných, jsou v naší zemi ročně desítky dětí umístěny do náhradní výchovné péče. Některé jen na krátkou dobu, dokud se nevyřeší akutní problémy (s bydlením, ) a pak se vrací zpět do původní rodiny. Některé děti, které se nemohou vrátit do původní rodiny, se dostanou do náhradní rodiny. Pokud tomu nic nebrání jsou osvojeny nebo umístěny do pěstounské péče (individuální, SOS dětské vesničky, ) a prožijí život jako většina dětí v kruhu rodiny, obklopeni láskou a porozuměním. Většina dětí, které se nemohou vrátit do původní rodiny, je v naší republice umisťována do ústavní péče. Některé děti vyrůstají v ústavech až do plnoletosti. Nejdříve žijí v kojeneckém ústavu, pak v dětském domově nebo v ústavu sociální péče (pokud mají zdravotní handicap) a často nemají představu o tom, jak se žije v rodině, jak mají vypadat vztahy mezi členy rodiny, jak se vede domácnost, Mají často problémy se zařazením do společnosti a běžného života. Cílem práce je analýza činnosti dětského domova, jako představitele státní instituce v oblasti náhradní výchovné péče. Definování pojmu náhradní výchovná péče se věnuje kapitola první. Je zde uvedeno dělení náhradní výchovné péče na ústavní péči a náhradní rodinnou péči. 5

4 Dále jsou zde uvedeny nejčastější důvody k umístění dítěte mimo vlastní rodinu a dlouhodobé problémy systému náhradní výchovné péče v České republice. V kapitole náhradní rodinná péče jsou podrobně popsány její jednotlivé formy. Jedná se zejména o osvojení (adopci), pěstounskou péči a poručnictví. Je zde uvedeno, jaké vztahy vznikají mezi dětmi a,,náhradními rodiči. Za jakých podmínek může být dítě osvojeno a umístěno do pěstounské péče. Ústavní výchova je v České republice nejužívanější formou náhrady rodiny. Různá ministerstva zřizují několik typů zařízení, ve kterých je vykonávána ústavní výchova. Bližší specifikaci jednotlivých zařízení se věnuje kapitola třetí. Problematice náhradní výchovné péče se věnují také různé nestátní organizace. O činnosti některých nadací a organizací pojednává kapitola čtvrtá. Nejvíce pozornosti je zde věnováno Fondu ohrožených dětí, který zřizuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, takzvaný Klokánek. Seznámení s dětským domovem nabízí kapitola pátá. Jsou zde popsány jeho prostory a dokumenty, které zařízení vede. Popisuje běžný školní den dětí a aktivity, kterým se věnují v odpoledních hodinách. Kapitola životní osudy zachycuje osudy dvou dětí z dětského domova. Jaké bylo jejich rodinné prostředí, jaké druhy zařízení náhradní výchovné péče již prošli, jak se chovají k ostatním dětem. Kapitola pozorování obsahuje poznatky získané při zúčastněném pozorování v dětském domově. Zachycuje vzájemné vztahy mezi dětmi a vztahy dětí k vychovatelům. Je zde popsáno, jakým způsobem jsou děti připravovány na odchod z dětského domova. Jak působí prostředí dětského domova na příchozí. Informace k napsání práce jsem čerpala z literatury, aktuálních zákonů a elektronických dokumentů. Dále jsem využila informace získané z dokumentů a pozorování v průběhu praxe. 6

5 1. Náhradní výchovná péče V České republice se termínem náhradní výchovná péče rozumí,,všechny formy náhrady rodiny u dětí bez vlastního funkčního rodinného zázemí, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy, ústavy sociální péče, pečovatelské rodiny (jimiž jsou i rodiny pečovatelek v SOS dětských vesničkách), osvojitelské rodiny, svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodičů (obvykle prarodičů nebo jiných příbuzných) a poručenství. Náhradní výchovná péče má tedy zásadně dvě formy ústavní a rodinnou. (Matoušek, 2003, str. 115),,Náhradní výchovná péče je forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Nejčastěji jde o péči ústavní, v níž je dítě vychováváno až do své dospělosti. (Matějček, 1999, str.31) Matějček (1999) rovněž rozděluje náhradní výchovnou péči na ústavní péči a náhradní rodinnou péči. Ústavní péče probíhá v kojeneckých ústavech, v diagnostických ústavech, v dětských domovech různého typu, ve výchovných ústavech a v ústavech sociální péče. Náhradní rodinná péče je podle Bubleové (2001, str.5) dělena takto: OSVOJENÍ,,zrušitelné, tj. osvojení 1.stupně,,nezrušitelné, tj. osvojení 2.stupně mezinárodní osvojení PĚSTOUNSKÁ PÉČE (dále PP) individuální PP skupinová PP prarodiče příbuzní jiní cizí osoby (,,klasická PP) zařízení pro výkon PP (manželské páry) SOS dětské vesničky (matka - pěstounka) 7

6 V každé společnosti zřejmě budou existovat rodiče, kteří dočasně nebo trvale nebudou ochotni a schopni plnit své rodičovské povinnosti a nezajistí svým dětem základní potřeby ke spokojenému životu. Jde o rodiče, kteří nezvládnou svou roli kvůli dlouhodobému fyzickému nebo duševnímu onemocnění, invaliditě, častému výkonu trestu odnětí svobody a z dalších důvodů. Často jsou to rodiče mladí, s nedostatkem životních zkušeností, nedostatečně odpovědní, se sociálně patologickými rysy. Rodiče, kteří vyrůstali v ústavních zařízeních. Pokud biologičtí rodiče nezajišťují řádnou výchovu dítěte, je v zájmu zdárného vývoje dítěte, aby bylo svěřeno do péče jiné osoby. Dítě se do náhradní výchovné péče dostává, když je rodiče odloží, vzdají se ho (dají souhlas s osvojením), nechávají dítě často samotné, bez dozoru, Dítě může být z rodiny odebráno orgány péče o dítě, pokud je dítě fyzicky, psychicky týráno nebo sexuálně zneužíváno. Nejčastějších důvody k umístění dítěte do náhradní výchovné péče podle Svobodové (1) jsou: - nezvládnutá výchova (záškoláctví, trestná činnost dětí, ), - zanedbávání, zneužívání a týrání dětí, - trestná činnost rodičů, - alkoholismus rodičů, - nízká sociální úroveň rodiny (často druhotná příčina), - prostituce matky, - osiření dítěte. Problémy systému náhradní výchovné péče (NVP), jež zmiňuji Matějček (1999) a za které je Česká republika kritizována nejen domácími, ale i zahraničními odborníky jsou stále stejné. Patří sem zejména: - roztříštěná, nejednotná koordinace NVP, (rozdělení mezi několik ministerstev), - zdlouhavost a nepružnost procesu umisťování dětí, - malá komunikace a spolupráce všech institucí v oblasti NVP, - nedostatečné umisťování dětí se speciálními potřebami a dětí romských do náhradních rodin, 8

7 - nedostatečná příprava a odborné vedení žadatelů o náhradní rodinnou péči, - chybějící dlouhodobá podpora náhradních rodin, dlouhodobé výzkumy a dlouhodobé sledování, - perspektiva a pomoc dětem po dosažení zletilosti (studium, chráněné bydlení,,) - nerozvinuté alternativní formy NVP (krátkodobá, profesionální pěstounská péče), - problematika mezinárodních adopcí. S ohledem na téma bakalářské práce považuji za důležité definovat pojem dítě. Dítě je, podle Úmluvy o právech dítěte, každá lidská bytost mladší osmnácti let. 2. Náhradní rodinná péče,,náhradní rodinná péče je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno,,náhradními rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména adopce (osvojení) a pěstounská péče. (Matějček,1999, str. 31). Je to vztah mezi nezletilým dítětem a jiným občanem, než je rodič dítěte. Tento vztah vzniká na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy (péče). Péče probíhá v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Obsahem všech forem náhradní rodinné péče jsou konkrétní práva a povinnosti subjektů tohoto rodinně právního vztahu. Těžiště práv a povinností se soustřeďuje na výchovu nezletilého dítěte. Zastupovat a spravovat záležitosti dítěte mohou zástupci jen v běžných záležitostech, s výjimkou osvojení. V podstatných záležitostech rozhodují biologičtí rodiče (pokud nejsou zbaveni rodičovských práv) nebo soud. Vyživovací povinnost existuje pouze tehdy, jestliže vyplývá z jiných rodinně právních vztahů (např. dítě bylo svěřeno do výchovy prarodičům, prarodiče byli ustanoveni pěstouny nebo poručníky). Náhradní rodinná péče podle Hrušákové (1998) zaniká (s výjimkou osvojení): - Smrtí dítěte nebo osoby do jehož péče bylo dítě svěřeno. Pokud zemře osoba, která měla dítě ve výchově, musí soud znovu rozhodnout o vhodném výchovném prostředí pro dítě. - Rozvodem manželů, kteří měli dítě ve společné náhradní rodinné péči. Soud musí znovu rozhodnout o jiném vhodném výchovném prostředí nebo o svěření dítěte do výchovy jednomu z bývalých manželů. 9

8 - Dosažením zletilosti dítěte. V některých případech přetrvávají určitá práva a povinnosti i po dosažení zletilosti. - Rozhodnutím soudu. Pokud pominuly důvody svěření dítěte do náhradní rodinné péče nebo náhradní rodinná péče neplní svůj účel. Právně volné je podle zákona o rodině dítě, pokud - oba rodiče (zákonní zástupci, i nezletilí) dají souhlas k osvojení, - jsou rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti, protože zneužívají rodičovská práva nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti. Souhlas rodičů (zákonných zástupců, i nezletilých) s osvojením dítěte není podle zákona o rodině nutný, jestliže - po dobu šesti měsíců neprojevovali o dítě opravdový zájem; dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili vyživovací povinnost k dítěti, nesnažili se upravit rodinné a sociální podmínky tak, aby mohli o dítě pečovat osobně, - nejméně dva měsíce po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v tom nebránila žádná překážka Osvojení (adopce) Osvojení je nejlepší forma náhradní rodinné péče. Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho rodiče biologičtí. Vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a původní rodinou osvojením zanikají. Dítě získává příjmení nových rodičů. Vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský. Osvojit lze pouze dítě nezletilé, právně volné, bez vážných zdravotních problémů. Mezi osvojitelem a dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje soud. Před jeho rozhodnutím musí zájemce o dítě pečovat alespoň tři měsíce na vlastní náklady. Osvojení je možné za předpokladu, že bude plnit své společenské poslání a bude ku prospěchu dítěte. Pokud je dítě schopno posoudit dosah osvojení, je nutný jeho souhlas s osvojením. Zrušením osvojení znovu vznikají práva a povinnosti mezi dítětem a původní rodinou. Dítě bude mít opět své dřívější příjmení. Osvojení je právně zakotveno v zákoně č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. 10

9 U osvojení prostého, zrušitelného (adopce 1.stupně) se osvojitelé nezapisují do rodného listu dítěte jako rodiče. Toto osvojení lze zrušit z vážných důvodů na žádost dítěte nebo osvojitele. Může být změněno na osvojení nezrušitelné. Používá se při osvojování dítěte mladšího než jeden rok, protože takové dítě nemůže být osvojeno nezrušitelně. Při osvojení nezrušitelném (adopci 2.stupně) jsou osvojitelé na základě rozhodnutí soudu zapsáni v rodném listě dítěte jako rodiče. Minimální věk osvojovaného dítěte je jeden rok. Toto osvojení nelze zrušit. Osvojení mezinárodní je možné, pokud se pro dítě nepodaří najít náhradní rodinu v zemi původu. Funkci zprostředkovatele u nás plní Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Mezinárodní osvojení, kromě zákona o sociálně-právní ochraně dětí, upravuje Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a Evropská úmluva o osvojení dětí. Osvojení přímé (otevřená adopce) je taková adopce, při které dítě do předadopční péče svěřují konkrétním osvojitelům sami rodiče (nebo jiní zákonní zástupci). Stát tento typ osvojení nezprostředkovává. Osvojení je závislé na dohodě rodičů (nejčastěji matky) dítěte s náhradní rodinou. Tento typ osvojení často realizuje Fond ohrožených dětí, na který se obrátí osamělé matky, které se nemohou o dítě starat, ale nechtějí, aby bylo umístěno do ústavu. Tak se mohou dostat děti do nové náhradní rodiny již několik dní po narození. Ze statistiky uveřejněné na internetové straně (2) vyplývá, že v roce 2002 bylo do péče budoucích osvojitelů svěřeno 464 dětí. Žadatelů o osvojení bylo k zaregistrováno Požadavky osvojitelů na dítě jsou v mnoha případech velké a nalézt dítě přesně podle jejich představ je prakticky nemožné. I když osvojitelé ze svých požadavků na dítě sleví, čekají i několik let, než je nějaké dítě právně volné a oni si je mohou odvést domů Pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče jednotlivci nebo manželům, jedinou 11

10 podmínkou je zájem dítěte. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech. V mimořádných záležitostech (vydání cestovního pasu, rozhodnutí o budoucím povolání, ) musí požádat zákonného zástupce dítěte o souhlas, protože pěstoun není zákonným zástupcem dítěte. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu, v mimořádných případech může soud pěstounskou péči zrušit. Soud může nařídit pěstounovi, aby podával pravidelné zprávy o výkonu pěstounské péče. Styk dítěte s biologickými rodiči je povolen. Mezi dítětem a pěstouny nevznikají stejné vztahy jako mezi rodiči a dětmi. Do pěstounské péče se dostávají hlavně děti, které vyžadují nejen trvalou individuální péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Děti s různými zdravotními nebo psychomotorickými obtížemi; děti starší; sourozenci; děti jiného etnika (hlavně romské). Děti, které nemohou být osvojeny, protože k tomu nedali souhlas biologičtí rodiče. Řízení o svěření dítěte do pěstounské péče se účastní i rodiče, pokud nebyli zbaveni rodičovských práv. U starších dětí se přihlíží i k jejich názoru, zda chtějí do pěstounské péče. Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (ustanovení o zprostředkování pěstounské péče, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče). Pěstounská péče individuální probíhá v běžném rodinném prostředí. Dítě může být umístěno do pěstounské péče příbuzných (prarodičů nebo jiných příbuzných). Nebo do,,klasické pěstounské péče, při které manželé, kteří už většinou mají vlastní děti přijímají do své péče a výchovy jedno až dvě děti,,cizí. Pěstounská péče skupinová je vykonávána v zařízeních pro výkon pěstounské péče. Zařízení je zpravidla zřízeno v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí. Zřizovatel uzavírá s pěstounem písemnou dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení. Dohoda obsahuje výpočet nákladů na domácnost a způsob úhrady jejich poměrné části zřizovatelem, nejnižší počet dětí v pěstounské péči, důvody pro vypovězení dohody zřizovatelem, 12

11 Ve zvláštních zařízeních pro výkon pěstounské péče často o větší počet dětí pečují manželské páry. Zvláštním případem jsou SOS dětské vesničky, které sdružují několik domů. V každém domě žije matka pěstounka se skupinou šesti až sedmi dětí různého pohlaví a věku. Matkou je bezdětná žena, která nachází smysl života v soužití s přijatými dětmi, pro které je zdrojem jistoty, bezpečí a lásky. Rodinám je poskytováno sociální zázemí a odborná pomoc pedagoga, psychologa, lékaře, sociálního pracovníka. V České republice v současnosti fungují tři dětské SOS vesničky, v Brně Medlánkách, ve Chvalčově a v Doubí u Karlových Varů. Vesnička v Doubí byla postavena na začátku sedmdesátých let minulého století, byla otevřena v roce 1972 a v současnosti prochází rekonstrukcí. Z toho důvodu je většina domů prázdná. V roce 2002 bylo, podle statistiky uveřejněné na internetové adrese (2), do pěstounské péče svěřeno 863 dětí a bylo evidováno 752 žadatelů o pěstounskou péči. V pěstounské péči a poručnictví žilo celkem dětí, pěstounských rodin bylo Poručnictví Pokud rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka. Jestli nebyl poručník doporučen rodiči, soud ustanoví poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, případně jinou fyzickou osobu. Pokud se nepodaří nalézt vhodnou fyzickou osobu, může být poručníkem ustanoven orgán sociálněprávní ochrany dětí. Poručníky se mohou stát i manželé. Poručník musí s vykonáváním této funkce souhlasit. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek. Mezi poručníkem a dítětem ze zákona nevzniká takový vztah, jako mezi rodiči a dítětem. Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost. Výkon této funkce je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobní sféry. Poručník podává o dítěti soudu zprávy, 13

12 zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte musí být schváleno soudem. Poručnictví upravuje zákon č.64/1963 Sb., o rodině Svěření dítěte do péče jinému občanovi než rodiči Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud, podle zákona č. 64/1963 Sb. o rodině, svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Soud dává při výběru vhodné osoby přednost příbuznému dítěte. Osoby, kterým bylo dítě svěřeno, jsou oprávněny a zároveň povinny zajistit výchovu a výživu dítěte (mají vyživovací povinnost). Zastupují dítě v běžných záležitostech, řídí jeho jednání a jednají za ně. 3. Ústavní péče Ústavní péče je v České republice nejužívanější (nejrozšířenější) forma náhradní výchovné péče o děti bez funkčního rodinného zázemí. Úkoly ústavní péče jsou rozděleny mezi tři státní orgány. Ministerstvo zdravotnictví se věnuje péči o děti do věku tří let, Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje ústavy sociální péče pro tělesně, mentálně a smyslově postižené děti a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má na starosti školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Základním úkolem zařízení, která poskytují péči dětem umístěným mimo vlastní rodinu, je zajištění kvalitních a bezpečných (nestresových) podmínek, vytvořených na podkladě pozitivních emočních vztahů, umožňujících prožitek důvěry mezi dítětem a dospělým. Aktuální situace v ústavech se v mnohých případech stále od těchto požadavků značně odlišuje. Jak říká Janský:,,Je známým faktem, že úroveň výchovně vzdělávacího systému odráží stav společnosti a ústavní zařízení jsou toho názorným příkladem. Některá splňují nároky na moderní specializovaná zařízení, poskytují všestrannou individualizovanou péči při respektování psychických potřeb dětí, jiná v sobě konzervují pozůstatky socialistického způsobu řešení problémů. (Janský, 2004, str.95) 14

13 Ústavní výchova není optimálním, ale vzhledem k problémům při umisťování dětí do náhradní rodinné péče, je často jediným možným řešením komplikované situace dítěte. Ústavní výchova Ústavní výchova je, podle zákona č.94/1963 Sb. o rodině, nařizována dítěti mladšímu osmnácti let v případě, že jeho výchova je vážně ohrožena či narušena a pokud rodiče ze závažných důvodů nemohou dítěti zabezpečit řádnou výchovu. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V akutních případech (život a správný vývoj dítěte je vážně ohrožen nebo narušen) se navrhuje tzv. předběžné opatření, kterým je dítě umístěno do ústavní péče nebo do péče jiné osoby. Soud o něm musí rozhodnout do 24 hodin. Toto opatření může trvat nejdéle 3 měsíce. Ústavní výchovu soud zruší, když pominou důvody, které vedly k jejímu nařízení; když lze dítěti zajistit náhradní rodinnou péči a když dítě dosáhne zletilosti, nejpozději v den devatenáctých narozenin. Ochranná výchova Ochrannou výchovu ukládá soud dítěti ve věku od 12 do 15 let, které spáchalo takový čin, který je u dospělé osoby považován za závažný trestný čin. Dále se ukládá v případech, kdy se dítě mladší než 15 let provinilo proti zákonu a není náležitě postaráno o jeho výchovu. K ochranné výchově lze v trestním řízení odsoudit mladistvého (dítě ve věku 15 až 18 let), pokud o jeho výchovu není náležitě postaráno, jeho dosavadní výchova byla zanedbána a nedostatky řádné výchovy nelze odstranit v rodinném prostředí. Ochranná výchova stejně jako ústavní výchova, se u nás vykonává ve výchovných ústavech. Ochranná výchova trvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do osmnácti let. Vyžaduje-li to zájem dítěte, může ji soud prodloužit do devatenácti let. 15

14 Ochrannou výchovu nařizuje soud podle zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). 3.1 Zařízení v resortu ministerstva zdravotnictví Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let, které jsou často spojeny v jeden celek. Kojenecké ústavy (pro děti do jednoho roku) slouží hlavně pro déletrvající pobyty dětí, kterým rodina nechce nebo nemůže poskytovat přiměřenou péči. Bývají to děti ohrožené zanedbáváním nebo týráním, děti opuštěné, děti vážně zdravotně postižené, obvykle s kombinovanými vadami (vrozenými vadami a genetickým postižením). Část dětí se do ústavu dostane proto, že matka po porodu uteče z porodnice. Některé kojenecké ústavy poskytují i krátkodobou pomoc dětem rodičů, kteří jsou vážně nemocní, přišli o byt, jsou ve vězení, prodělávají odvykací léčbu v protialkoholní nebo protidrogové léčebně, apod. Některé kojenecké ústavy mají oddělení pro matky s dětmi. Umožňují krátkodobé i dlouhodobé pobyty těhotným matkám a matkám s malými dětmi, které nemají pro výchovu dítěte vhodné podmínky (nezletilé matky z výchovných a diagnostických ústavů, matky žijící v konfliktním domácím prostředí). Některé kojenecké ústavy přijímají k pobytům také matky s psychiatrickým onemocněním, drogově závislé a matky, u kterých je podezření, že dítě zanedbávají nebo týrají. Děti jsou většinou do ústavu přijímány na základě předběžného rozhodnutí soudu, po podnětu orgánů péče o dítě, porodnic, dětských klinik, někdy i rodičů a prarodičů dítěte. Mimo vlastní péči o děti a případně jejich matky, v některých ústavech probíhají zácvikové programy pro rodiče, kteří mají problémy s péčí o zdravé, případně postižené dítě. Dále pořádají přípravné kurzy pro žadatele o adopci, případně o svěření dítěte do pěstounské péče a průběžně kontrolují děti předané z ústavu do náhradní rodinné péče. Děti jsou ústavem předávány do náhradní rodinné péče (adopce či pěstounská péče) nebo po dosažení určitého věku do jiného ústavu (dětského domova, ústavu sociální péče). 16

15 Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let jsou zřizovány podle zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Z údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky uveřejněných dne na internetové adrese (3) plynou následující informace. Na konci roku 2004 bylo v České republice 37 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let s kapacitou 2001 míst a bylo v nich umístěno 1570 dětí. Necelá polovina dětí zde byla ze sociálních důvodů, 29 % ze sociálně-zdravotních důvodů, 23 % ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo rodičů. V porovnání s předchozími lety klesá podíl dětí umístěných v kojeneckých ústavech pouze ze sociálních důvodů (v roce 2002 to bylo 62 % dětí) a narůstají podíly dětí umístěných ze zdravotních a především sociálně-zdravotních důvodů. V roce 2004 bylo do kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let přijato 1871 dětí. Z toho bylo přijato 418 romských dětí, 322 handicapovaných dětí a 45 dětí týraných. Propuštěno bylo v průběhu roku dětí. Po nejkratší době opouštěly ústav děti, které se vracely do vlastní rodiny (879 dětí) a naopak nejdelší dobu zde prožily děti, které byly následně umístěny do ústavů sociální péče (30 dětí), do jiné formy náhradní rodinné péče (167 dětí) nebo do dětského domova (164 dětí). Více než polovina dětí předaných do adopce (542 dětí) strávila v kojeneckém ústavu minimálně půl roku. Do nějaké formy rodinné péče (vlastní rodiny, adopce či jiné formy náhradní rodinné péče) bylo umístěno 84 % propuštěných dětí. 3.2 Zařízení ministerstva práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí zřizuje ústavy sociální péče, které se věnují výchově a vzdělávání dětí s vážným stupněm mentální retardace, nebo s kombinacemi postižení smyslového, tělesného a mentálního. Do zařízení přicházejí děti starší tří let, často přímo z kojeneckého ústavu. Většinou jsou sem umisťovány děti na žádost rodičů, kteří se o těžce postižené dítě nechtějí nebo nemohou starat, z důvodů psychických, fyzických nebo sociálních. Na žádost rodičů sem mohou být na dobu několika dnů a týdnů umístěny děti, které jsou jinak vychovávány v rodině. Jde o dobu kdy jsou rodiče v nemocnici, když 17

16 si rodiče (vychovatelé) potřebují odpočinout od namáhavé péče o dítě a nabrat nové síly k další péči. V ústavech sociální péče v České republice bylo, podle údajů zveřejněných v příloze Náhradní rodinná péče časopisu Děti a my uveřejněné na internetové adrese (4), v roce dětí. Některé ústavy se věnují výhradně dětem a mládeži. V některých ústavech žijí postižení od tří let až do smrti. Ústavy sociální péče jsou často samostatné pro muže a pro ženy. Ústavy poskytují postiženým komplexní péči: - uspokojování základních životních potřeb, - zdravotní, ošetřovatelskou a rehabilitační péči, - výchovu a vzdělávání, přípravu na povolání, - ergoterapeutické aktivity, - kulturní, společenské a sportovní vyžití. Výchova a terapie se provádí s ohledem na jejich postižení, schopnosti a zájmy. Cílem výchovné činnosti s postiženými je: - spokojený, harmonický a smysluplný život, - osvojování a udržování dovednosti související s hygienou, sebeobsluhou, - udržování a prohlubování základů čtení, psaní a počtů, - zdokonalování komunikačních dovedností, - zvyšování pohybové a tělesné zdatnosti, - práce v dílnách, - u lehčích postižení rozvoj samostatnosti, svobody a odpovědnosti za své činy. Ústavy sociální péče jsou zřizovány na základě zákona č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších změn a předpisů. 3.3 Zařízení ministerstva školství Všechna školská zařízení plní ve vztahu k dětem hlavně úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. V zařízení musí být vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve 18

17 společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na jeho osobní potřeby. Účelem zařízení je zajišťovat dítěti zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně do 19 let, na základě rozhodnutí soudu o ústavní nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě mezi nezaopatřenou osobou a zařízením. Zákon č. 109 z roku 2002 o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních přesně vymezuje: - práva a povinnosti dítěte zde umístěného, - práva a povinnosti ředitele zařízení, - práva a povinnosti osob odpovědných za výchovu dítěte, - kapesné, osobní dary a věcnou pomoc dítěti, - výši a způsob úhrady péče za pobyt dítěte v zařízení, - charakteristiku jednotlivých zařízení. Školskými zařízeními jsou: - diagnostický ústav, - dětský domov, - dětský domov se školou, - výchovný ústav. Dětem je ze zákona č. 109/2002 Sb. v zařízeních poskytováno plné přímé zaopatření, a to - stravování, ubytování a ošacení, - učební potřeby a pomůcky, - úhrada nezbytně nutných nákladů na vzdělávání, - úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud nebyla péče vyžádána osobami odpovědnými za výchovu, 19

18 - kapesné, osobní dary a věcná pomoc při odchodu zletilých ze zařízení, - úhrada nákladů na dopravu do sídla školy. Na základě rozhodnutí ředitele mohou být dětem dále hrazeny - potřeby pro využití volného času a rekreaci, - náklady na kulturní, uměleckou, sportovní a zájmovou činnost, - náklady na soutěžní akce, rekreace, - náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu. Do zařízení jsou umísťovány také děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichž byla nařízena ústavní výchova, uložena ochranná výchova nebo nařízeno předběžné opatření, pokud stupeň zdravotního postižení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Zařízení těmto dětem zajistí vhodné podmínky úpravou denního režimu a vybavenosti zařízení. Zařízení dále zajistí odpovídající vzdělávací, terapeutický a sociálně rehabilitační program nebo zabezpečí jejich týdenní pobyt v internátu školy podle typu jejich postižení a prostřednictvím příslušného zdravotnického zařízení i specializovanou zdravotní péči Diagnostický ústav Diagnostický ústav je prvním školským zařízením, do kterého přicházejí děti starší tří let, na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření, o uložení ústavní nebo ochranné výchovy. Diagnostický ústav může poskytovat péči také dětem, o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádaly osoby odpovědné za výchovu. Těmto dětem je poskytována preventivně výchovná péče. V průběhu osmi týdenního pobytu je dítě komplexně vyšetřeno po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Na základě provedených vyšetření je vypracována komplexní diagnostická zpráva s návrhem specifických výchovných a vzdělávacích potřeb stanovených v zájmů rozvoje osobnosti dítěte. Na základě výsledků vyšetření je dítě umístěno do příslušného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné péče (dětského domova, dětského domova se školou, výchovného ústavu). Společně s dítětem se předává i diagnostická zpráva. Příslušné 20

19 zařízení by mělo být co nejblíže bydlišti osob odpovědných za výchovu nebo zákonných zástupců, pokud by tím nebyl ohrožen mravní vývoj dítěte. Na dobu nezbytně nutnou poskytuje péči dětem s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, které byly zadrženy na útěku z jiných zařízení, z místa pobytu nebo přechodného ubytování. Poskytuje také nezbytnou péči dětem, které byly zadrženy na útěku od osob odpovědných za jejich výchovu, a to na základě předběžného opatření soudu. Diagnostický ústav písemně sděluje příslušným orgánům sociálně-právní ochrany, na základě komplexní zprávy nebo na základě poznatků zařízení, údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny podle pohlaví nebo podle věku dítěte. Pro děti, které plní povinnou školní docházku, jsou v diagnostickém ústavu zřizovány třídy (max. 8 žáků) se vzdělávacím programem základní, zvláštní nebo pomocné školy. Pro děti s ukončenou povinnou školní docházkou, se jako součást diagnostického ústavu zřizují diagnostické třídy (max. 8 žáků), v nichž je zajišťována příprava dětí na jejich budoucí povolání. Pro účely komplexního vyšetření jsou v ústavu zřizovány nejméně 3 výchovné skupiny pro 4 až 6 dětí. Dne uveřejnil Ústav pro informace ve vzdělávání na své internetové adrese (5) následující údaje bylo v ČR 14 diagnostických ústavů s celkovou kapacitou 543 lůžek a bylo zřízeno 66 skupin. Z celkového počtu 501 dětí ( umístěných v diagnostických ústavech)bylo: - dívek 212, - úplných sirotků - 5, - dětí nezletilých matek 5, - dětí s cizí státní příslušností 26, - předškolního věku - 14, z toho 5 dívek, - povinné školní docházky - 272, z toho 97 dívek, 21

20 - po ukončení povinné školní docházky 215, z toho 110 dívek. V období od do bylo do diagnostických ústavů přijato dětí. Na základě: - rozhodnutí soudu - o ústavní výchově 786, - o ochranné výchově 22, - předběžného opatření 1259, - žádosti rodičů či zákonných zástupců 117. Celkem bylo rozmístěno dětí, z toho do: - výchovného ústavu 888, - dětského domova 923, - dětského domova se školou 494, - smluvní rodiny Dětský domov Účelem dětského domova je zajišťovat péči dětem s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Péče o děti se řídí jejich individuálními potřebami. Děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Základní organizační jednotkou v dětském domově je rodinná skupina tvořená nejméně 6 a nejvíce 8 dětmi. Rodinných skupin lze zřídit nejméně 2 a nejvíce 6. Ve skupinách jsou obvykle děti různého věku a pohlaví. Sourozenci bývají umístěni v jedné skupině, pokud tomu nebrání výchovné, vzdělávací a zdravotní problémy. Při výběru dětského domova pro konkrétní dítě se přihlíží ke vzdálenosti sídla mateřské, základní a speciální školy, do které má být dítě zařazeno. Do dětského domova jsou umísťovány děti ve věku od 3 do 18 let. Mohou sem být umístěny nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Pobyt dítěte v dětském domově končí nejpozději při dosažení zletilosti, případně při dosažení 19 let, pokud došlo k soudnímu prodloužení ústavní výchovy. Odchod ze zařízení může být na základě dohody s dítětem odložen do doby, než završí svou přípravu na budoucí povolání, a to maximálně do 26 let. Dětské domovy internátního typu mají sloužit hlavně ke krátkodobým pobytům dětí, u kterých je velká pravděpodobnost brzkého návratu do rodiny. 22

21 Najdeme zde velké ložnice pro větší počet dětí (8-12). Ve skupinách bývají děti jednoho pohlaví přibližně stejného věku. O děti se stará několik vychovatelů, kteří se často střídají. Děti nemají téměř žádné povinnosti. Veškerý úklid, přípravu jídla a s tím související činnosti vykonávají zaměstnanci dětského domova. Děti nejsou vůbec nebo jen minimálně připraveny na odchod z dětského domova a samostatný život. V poslední době jsou dětské domovy internátního typu, pokud je to možné, přestavovány na dětské domovy rodinného typu. U dětí sem umístěných se předpokládá dlouhodobý pobyt. Snahou je vytvoření co nejlepších podmínek pro zdravý vývoj dítěte a co největší možná podobnost s rodinou. O děti pečují stejnou měrou dva stálý vychovatelé. V rodinné skupině je maximálně osm dětí, obvykle různého věku a pohlaví. Mezi dětmi se vytvářejí přirozené vztahy pomoci a ochrany. Každá rodinná skupina má svůj byt, o který pečuje. Děti mají více povinností a odpovědnosti. Uklízí, připravují si jídlo, pečují o šatstvo, plánují činnosti ve skupině. Děti jsou více připraveny na samostatný život za branami dětského domova. Z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných dne na internetové adrese (5) vyplývají následující informace. Ke dni bylo v České republice 148 dětských domovů. Jejich celková kapacita byla 5 341lůžek. Bylo zřízeno 570 rodinných skupin. Zřizovatel počet zařízení kapacita ložnic skupin dětí celkem z toho dívek MŠMT kraj soukromý církev Z celkového počtu dětí, které byly v dětských domovech, bylo: - dívek 2 234, - úplných sirotků 69, - dětí nezletilých matek 8, - dětí s cizím státním občanstvím 40, 23

22 - předškolního věku 371, - ve věku povinné školní docházky 3 262, z toho dívek, - po ukončení povinné školní docházky 1 234, z toho 625 dívek. V období od do bylo: - přijato , z toho 497 dívek, - propuštěno , - do adopce 6, - do pěstounské péče 125, - trvale 900, - podmínečně umístěno mimo zařízení Dětský domov se školou Označení dětský domov se školou nahrazuje dříve používané označení dětský výchovný ústav a zvláštní škola internátní. Pečuje zpravidla o děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky. Účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti a) s nařízenou ústavní výchovou, 1. které mají závažnou poruchu chování, 2. které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, b) s uloženou ochrannou výchovou, c) jsou-li nezletilými matkami a splňují podmínky stanovené v písmenu a) nebo b), a jejich děti, které nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou. Součástí zařízení je škola s třídami pro maximálně osm žáků. Dětem je umožněno vzdělávání podle programu základní školy, zvláštní školy, výjimečně pomocné školy. Jestliže se dítě po ukončení povinné školní docházky nemůže kvůli pokračující závažné poruše chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo neuzavře-li pracovně právní vztah, je přeřazeno do výchovného ústavu. 24

23 V dětském domově se školou lze zřídit nejméně dvě a maximálně šest rodinných skupin, každou pro 5 až 8 dětí. Podle údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných na internetové adrese (5) bylo v říjnu roku 2004 ve 24 dětských domovech se školou umístěno 734 dětí Výchovný ústav Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u kterých byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro děti, které jsou nezletilými matkami, a jejich děti, nebo pro děti, které vyžadují výchovně léčebnou péči. Do výchovného ústavu může být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. Ve výchovném ústavu jsou zřizovány výchovné skupiny pro nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. Výchovné skupiny jsou nejméně 2 a maximálně jich je 6. Do skupin jsou děti zařazovány s ohledem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. Výchovný ústav představuje těžiště převýchovného procesu. Základ činnosti tvoří příprava na budoucí povolání. Součástí výchovného ústavu je škola, která umožňuje dokončení povinné školní docházky a střední vzdělání. Nejčastěji se zde zřizuje praktická škola, odborné učiliště a střední odborné učiliště s třídami pro maximálně osm žáků. Děti s ukončenou povinnou školní docházkou, které se dále nepřipravují na povolání, mohou být zařazeny do skupiny zaměřené na pracovní činnosti. Před přijetím nového zákona o ústavní a ochranné výchově v roce 2002 se dělily výchovné ústavy podle věku, pohlaví a stupně mravního narušení na: - výchovný ústav pro mládež, 25

24 - výchovný ústav se zvýšenou péčí, - výchovný ústav s ochranným režimem, - výchovný ústav s výchovně léčebným režimem, - výchovný ústav pro děti a mládež, - výchovný ústav pro nezletilé matky. Z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání uveřejněných na internetové adrese (5) vyplývá, že v říjnu roku bylo ve 24 výchovných ústavech (z toho jeden soukromý) umístěno 967 dětí, - v 10 výchovných ústavech pro děti a mládež (spojený dětský domov se školu a výchovný ústav) bylo umístěno 512 dětí. 4. Nestátní organizace Kromě výše uvedených státních institucí se o problematiku náhradní výchovné péče zajímají nestátní organizace a nadace, které systém náhradní péče o děti z nefunkčních rodin doplňují a oprávněně kritizují. V České republice funguje několik soukromých dětských domovů (viz. str.23). Nadaci Naše dítě založila v roce 1993 Zuzana Baudišová. Byla založena jako nezisková organizace s posláním pomáhat dětem, které se ocitly v krizi a obtížných životních situacích. Snaží se pomáhat dětem z problémových rodin a dětem umístěným v ústavní péči. Přímou finanční podporou pomáhá dětským domovům, Více informací o činnosti této nadace lze získat na její internetové adrese (6). Posláním nadace Dětský mozek je všestranná podpora dětí i dospělých s postižením centrální nervové soustavy. Cílem jejího projektu Naděje je tzv. deinstitucionalizace, to znamená zajištění takových podmínek v rodině, aby se postižené děti mohli vrátit do vlastní rodiny, nebo aby vůbec nemusely od rodiny odejít. Další informace jsou dostupné na internetové adrese (8). Nadaci Terezy Maxové založila tato modelka v lednu 1997 s cílem všestranně podporovat a pomáhat opuštěným dětem v kojeneckých a dětských domovech. Základním principem pomoci je, že konkrétnímu dítěti na konkrétní potřebu (sportovní a výtvarné potřeby, ) přispívá konkrétní dárce (ten tak přesně ví, co se 26

25 s darovanými penězi stane). Informace o jednotlivých projektech najdete na internetové adrese (8). Středisko náhradní rodinné péče je občanské sdružení, které vzniklo v roce Jeho cílem je pomoc opuštěným a ohroženým dětem a náhradním rodinám. Propaguje a rozvíjí náhradní rodinnou výchovu, pomáhá nalézt novou rodinu pro opuštěné děti se speciálními zdravotními potřebami. Žadatelům o náhradní rodinnou péči poskytuje nezbytné informace. Náhradním rodinám poskytuje dlouhodobé psychosociální a právní poradenství. Středisko školí dobrovolníky zejména z řad studentů, kteří se věnují smysluplnému trávení volného času dětí v dětských domovech. Středisko vydává časopis Náhradní rodinná péče. Projekt Hledáme nové rodiče seznamuje zájemce o náhradní rodinnou péči s tím, jaké dokumenty je nutné předložit a jaká úskalí je čekají na cestě k osvojení a pěstounské péči (psychologické vyšetření, zkoumání sociálních podmínek, dlouhá doba čekání na vhodné dítě, ). Více informací o činnosti Střediska náhradní rodinné péče je k dispozici na internetové adrese (9). Sdružení pěstounských rodin vzniklo v roce 1995 jako nezisková organizace. Jeho cílem je pomoc opuštěným, sociálně a zdravotně znevýhodněným dětem a mladým lidem. Pomáhá rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči (NRP), sociálně slabým rodinám, a také opuštěným a ohroženým dětem. Hledá rodiče ochotné přijmout do rodiny opuštěné děti a pořádá pro ně přípravné kurzy. Poradna náhradní rodinné péče je zaměřena na pomoc a poradenství rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči a žadatelům či zájemcům o náhradní rodinnou péči. Jedná se o poradenskou, zprostředkovatelskou a odbornou pomoc při řešení výchovných, zdravotních, komunikačních či školních problémů dětí, ale také rodinných krizí, právních úkonů, apod. Sdružení vydává vzdělávací a osvětové materiály, pořádá celostátní setkání pěstounských rodin, víkendové a prázdninové pobyty a pomáhá i materiálně. V posledních třech letech se věnujeme rovněž terénní práci s dysfunkčními rodinami. Podrobné informace jsou k dispozici na internetové adrese sdružení (10). Občanské sdružení Rozum a cit bylo založeno v roce Realizuje tvůrčí dílny, které směřují k rozvoji zručnosti a nadání dětí vyrůstajících v náhradní rodinné 27

26 péči a přispívá ke zlepšení rodinné situace. Financuje osobní asistenty pro děti žijící v pěstounských rodinách a setkání pěstounských rodin. Nadační fond Rozum s cit podporuje zejména rodiny s větším počtem dětí v pěstounské péči a rodiny, které vychovávají handicapované dítě. Další informace jsou dostupné na internetové adrese (11). Fond ohrožených dětí (dále jen FOD) je občanské sdružení založené v roce Pomáhá dětem, jež vyrůstají mimo vlastní rodinu v dětských domovech a jiných ústavech či náhradní rodinné péči nebo jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nevyhovujícího rodinného prostředí či jinak. Fond ohrožených dětí na svých internetových stránkách ve zpravodajích uveřejňuje fotografie a krátkou charakteristiku dětí, kterým se tímto způsobem snaží najít nové rodiče, což se jim daří i u dětí s postižením a dětí romského původu. Náhradním rodinám poskytuje poradenskou a finanční pomoc, organizuje pro ně různá setkání, sportovní a rekreační akce. Fond provozuje azylové domy pro rodiny s dětmi a mládež bez domova, která odchází po dosažení zletilosti z ústavní péče. Fond provozuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, známé pod jménem Klokánek. Jak se můžeme dočíst na internetové stránce FOD (12), jeho,,cílem je změnit dosavadní nevyhovující systém ústavní výchovy a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí na dobu, než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena trvalá náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče). První Klokánek funguje od roku 2000 v Žatci, jako rodinná alternativa ústavní výchovy. Za 15 let své existence našel FOD náhradní rodinu 524 dětem. Byly mezi nimi i děti neslyšící, nevidomé, na vozíku, děti s poruchami chování a s mentálním postižením, skupiny sourozenců, starší děti a děti romského původu, které by jinak měly jen minimální šanci dostat se do rodiny. Ze všech dětí, které ročně projdou Klokánkem, se přibližně 70 % dětí vrací do původní rodiny, 20 % jde do náhradní rodinné péče, 1 % dětí zde dosahuje zletilosti a 9 % dětí je umístěno do ústavní výchovy, na psychiatrii nebo do jiného zařízení. 28

27 Podle údajů Fondu ohrožených dětí uveřejněných na internetové adrese (12), v roce 2005 získalo jeho prostřednictvím 38 dětí nové rodiče. Bylo to 19 dívek a 19 chlapců ve věku od čtyř dnů do 16 let. Přímo z porodnice šlo do náhradní rodiny 13 dětí. Nové rodiče také našlo 1 čtyřměsíční miminko, 7 batolat (roční - 3, dvouletá - 2, tříletá - 2), 8 dětí ve věku od čtyř do šesti let, 6 dětí ve věku osm až dvanáct let, 2 patnáctileté a 1 šestnáctiletá dívka. Byl mezi nimi nevidomý chlapec, dítě s genetickou zátěží schizofrenie a týraná dívka. Celkem zde v roce 2005 našlo dočasný domov 482 dětí, z toho 103 mladších tří let. V roce 2005 fungovalo 15 Klokánků s 210 místy po celé republice. Nově se připravuje Klokánek v Brně, který by měl mít 11 bytů pro 40 dětí a měl by být otevřen ve druhé polovině letošního roku. Dále se připravuje 5 bytů s 20 místy v Kroměříži a 2 byty pro 8 dětí v Chomutově v budově ústavu sociální péče pro děti. Jedná se o vybudování Klokánků v Českých Budějovicích, Prostějově, Olomouci, Ostravě, Mostě, Litoměřicích. V Klokánku o děti pečuje celodenně manželský pár nebo teta ve svém vlastním domě, bytě nebo dvě tety, které se po týdnu střídají v bytě FOD.,,Tety jsou s dětmi i v noci a svojí přítomností a uklidňováním (např. při pláči a ošklivých snech) jim dodávají pocit jistoty a bezpečí. Díky nepřetržité péči,,tet (,,strýců ), která je po všech stránkách podobná rodině, nedochází k opožďování vývoje dítěte ani k jeho psychické deprivaci. Do zařízení jsou přijímány celé sourozenecké skupiny i s nejmenšími dětmi, které by jinak byly umístěny do kojeneckého ústavu. Děti jsou přijímány na žádost rodičů (zákonných zástupců), na žádost orgánů sociálně-právní ochrany dětí a na základě soudního předběžného opatření a rozhodnutí. Děti mohou být přijaty i na základě jejich vlastní žádosti a péče jim je poskytována i proti vůli rodičů do té doby, než soud rozhodne o předběžném opatření (tj. v případě tzv. rychlého předběžného opatření 24 hodin, v případě obyčejného předběžného opatření 7 dní). Tak je možno zajistit rychlou pomoc dětem na útěku z rodiny, což jsou často děti týrané, zanedbávané a zneužívané. Děti se přijímají přímo z terénu, bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu, kde jsou společně děti bez poruch chování s dětmi výrazně narušenými, agresivními, s anamnézou prostituce, trestné činnosti, 29