časopis oddílu K d y : 1. ř í j n a o d d o h o d. K d e : V t ě l o c v i č n ě Z Š L e ž á k ů v H l i n s k u.

Transkript

1 ZÁŘÍ SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu J u n á k - s v a z s k a u t ů a s k a u t e k Č R s t ř e d i s k o H l i n s k o v Č e c h á c h D í v č í a c h l a p e c k ý k m e n p o ř á d á u p ř í l e ţ i t o s t i n o v é h o s k a u t s k é h o r o k u / CELOSTŘEDISKOVOU VÍKENDOVOU VÝPRAVU DO ORLICKÝCH HOR KDY: Pátek 23. neděle 25. září Pojedeme z Hlinska od stadionu v 17/00 h do vesnice Liberk. PROGRAM: So: návštěva zámků Rychnov nad Kněţnou a Náchod, bude následovat dělostřelecká základna Hanička. Odpoledne projdeme část Jiráskovy stezky. Ne: poznávání místa Liberk, odjezd do Hlinska (ke stadionu) cca ve 12/00 hod. S SEBOU: kroj, spacák, karimatku, KPZ, oblečení na noc, přezŧvky, pláštěnku, malý batoh, láhev na pití, jídlo na Pá večer, 10 kostek cukru, 4 čaje, chleba, 2 paštiky, 2 trojúhleníky sýra, čokoládu na pěší cestu (zbytek koupíme). peníze: autobus + 3x vstupné + nocleh 2 noci + jídlo = 400,-- Kč (případný přebytek bude vrácen) Je třeba se co nejdříve přihlásit u sestry LUDMILY DALECKÉ: ! Tak neváhej a pojeď, srovnatelná akce se konala naposledy před 8 lety!!! c h l a p e c k ý o d d í l H l i n s k o p o ř á d á V I I I. R O Č N Í K S K A U T S K É H O FOTBALOVÉHO TURNAJE K d y : 1. ř í j n a o d d o h o d. K d e : V t ě l o c v i č n ě Z Š L e ž á k ů v H l i n s k u. V ě k o v é k a t e g o r i e : 1 ) S k a u t i ( r o č n í k y ) S e s t a v a : 4 + b r a n k á ř S t a r t o v n é : K č z a t ý m 2 ) R o v e ř i ( r o č n í k y ) N e z a p o m e ň t e n a v h o d n ý o b l e k, h l a v n ě o b u v! N e t r e t r y a n i k o p a č k y! N e j l é p e b o t y s b í l o u p o d r á ž k o u, h l a v n ě n e s č e r n o u p o d r á ž k o u. Všechny Vás co nejsrdečněji zve VLK. ZÁŘIJOVÝ ÚKLID NA SKAUŤÁKU Sešli jsme se první pátek v měsíci, ve tři hodiny na skauťáku. Byl tam Mirek, Cukr, Vojta, Jirka, Vlk, já a nějaké skautky. Skauťák byl od shora aţ dolů naplněn celtami, áčky, Holky se ze začátku smáli, ţe pouze umývají nádobí, ovšem neţ si ho pořádně prohlédli. To pak z mytí nádobí byla utěrková válka holky proti Cukrovi. My jsme měli jinou práci: nejdříve jsme nahoru vynesli matračky a molitany, Vojta s Cukrem, kdyţ se nepral, později i s Jirkou podávali Mirečkovi stany, ten nám nahoru, Vlkovi a mně. Občas jsme slezli, aby se např. sloţila áčka a větší stany, které byli nahoru vytaţeny pomocí lana, ovšem aţ poté co si na ně jako na většinu velkých stanů netroufl Mirek. Pracovní nasazení vylíčil ŠVEJDOŠ CUKROVY ŠPLECHTY : A: "Jak to ţe jsi nebyl na pohřbu své tchýně?" B: "Protoţe mi pro samou práci nezbývá na zábavu čas!" A: "Obţalovaný, můţete nám říci, proč jste vyhodil svou tchýni z okna na ulici?" B: "Víte, pane soudce..." A: "To jste si neuvědomil, ţe byste mohl zranit chodce?" -2-

2 DŦLEŢITÁ DATA: od 18:00 I. setkání roverů a rangers (všichni studenti SŠ/VŠ). 14./ Jedeme do Pardubic na atletické závody obhajovat zlato!!! VÝR VELIKÝ Největší evropskou sovou je výr veliký. Má aţ 70 cm délky, rozpětí přes 1,5 m. Peří má červenohnědé, s podélným tmavým prouţkováním a výraznými chvosty per nad očima oušky. Veliké oči má oranţově rudé a nohy opeřené aţ k drápům. Výr je rozšířen po celé Evropě mimo Island, některé části Skandinávie, západní Francie a Anglie. Na východ postupuje daleko do Asie a obývá téţ severní Afriku. Hnízdí jen ve velmi starých porostech v dutých stromech. Jinak spíše na skalních výklencích, v pustinách i volně na zemi. Někdy také na starých opuštěných hnízdech velkých dravých ptáků na stromech. Loví savce od myší aţ po zajíce a kunu, ptáky aţ do velikosti jestřába. Vyhledal Výr VOJTĚCH JEHLIČKA Při jednom z táborových zamyšlení jsme si přečetli poselství od bratra Gluma. Díky časopisu o toto poselství nebudou ochuzeni ani ti z Vás, kteří se tábora nemohli zúčastnit. O SÍLE SLOVA Slovo má obrovskou moc. Dokáţe způsobit radost i vlít naději v zoufalé situaci, rozmetat štěstí na střepy a způsobit nezhojitelnou hlubokou ránu, která se jen těţko hojí, dokáţe potěšit a přinést hluboký pokoj i ovládat druhého člověka jako bezmocnou oběť. Ano, většina našich slov není takových. Často tečou jako vodopád z našich úst a kdyţ náhodou někdo poslouchá a pozastaví se nad naším výrokem, pak řekneme ale já to tak nemyslel. To je inflace, ztráta obsahu, vykradení podstaty, sama o sobě věc ne-dobrá, v podstatě nepravdivá. Čarodějové v pohádkách dobře věděli, ţe kouzelné slovo musí přesně vyslovit i ţe kouzelnou formuli nesmí splést, aby měla kýţený účinek. V tom je hodně pravdy. Slovo má velkou moc a musíme je dvakrát zváţit, neţ jej vystřelíme jako ostrou střelu, kterou nelze vrátit. Za kaţdé své slovo zodpovídáme a neseme následky. Ať naše slova působí pokoj, ať hojí rány, přináší naději a radost. Odměnou nám bude vnitřní pokoj, radost, uzdravení vnitřních ran, Počkat, to se přece opakuje předchozí věta! Ano, je to tak, slovo se vrací obloukem domů, vystřelený šíp se vrátí. Jak budu mluvit, taková budu osobnost. Buď budu stále nervózní, prudící a nadávající neklidný skřítek kaţdému pro smích, nebo budu šlechticem ducha a obdivu-hodným mistrem sebeovládání. Příleţitost k zamyšlení se Vám přichystal GLUM -3- VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO I.: JAK TO VŠECHNO ZAČALO Mnozí z Vás se jistě doslechli či jinou cestou dozvěděli, ţe se tři členové našeho oddílu, Rabín, Ove a já, letos v srpnu vydali vstříc dobrodruţství do rumunských hor. Od tohoto podniku nás neodradili ani naši rodičové přednáškami o tom, kolik se tam pohybuje hladových lidoţravých medvědů či band krvelačných hrdlořezů, kteří přepadávají turisty. Ale vezměme to všechno hezky po pořádku. První impuls vyšel od Rabína: Od: Kamil Růţička Předmět: vandr v lete Datum: , 20:16 Nazdar váţení páni, Komu: Boban, Šplhoun, Ove, Vašek, Švestka, Pytlík, Vlk omlouvám se za hromadný , kteréţto také nenávidím, ale nejsem nějak s to vám napsat nějak jednotlivě. Otázka je zásadní: kdo, kdy, kam, na jak dlouho v létě. Kdo DOOPRAVDY chcete, tak se mi ozvěte, budeme pak moci diskutovat dál. Kdy: klíčové, chce to uţ teď stanovit termín, proto píšu. Předběţně bych navrhoval dva první srpnové termíny, ale sám se celkem můţu přizpůsobit (na mne to moc neleţí). Kam: ze strany Venóše je tlak na Rumunsko, jemuţ se docela ochotně poddávám a byl by nejspíš preferenční (osobně se mi na Slovensko nebo po krajích českých moc nechce). Můţeme taky diskutovat o Polsku, Srbsku, či něčem originálním, coţ mě zatím nenapadlo. Jak dlouho: vyhovovalo by cca 10 dnů? Vzkaz Švestkovi: kdy se na to petrkovské poustevničení konečně vykašleš a pojedeš? Bobanovi: tak co, pochlapíš se? Venóšovi: vyuţiješ přízně überbossa ve volbě dovolené v příhodnější čas? Tak pište. Nejlepší uţ se rozhodovat, kam přímo jet. Kamil Na tento mail jsme kladně odpověděli dva, já a Ove. Kdyţ Rabín přijel na návštěvu své rodné vlasti, sešli jsme se v předvečer konání okresního kola Svojsíkova závodu ke krátké poradě. Tam jsme dohodli termín: , o čemţ jsme pak velice konstruktivně komunikovali po mailu. Výsledkem této diskuse bylo převedení data odjezdu do francouzského revolučního kalendáře. Vyráţíme 17. THERMIDORu r (Co se nám přihodilo cestou do rumunských Karpat, čtěte příště.) O tom, jak přesně se plánují vandry, se rozepsal VLK -4-

3 ŘÍJEN SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu ATLETICKÝ PŘEBOR ODDÍLOVÁ AKCE Sraz: V pátek v v klubovně. Předpokládaný návrat: V sobotu po 17. hod. S sebou: Jídlo na oba dny, spacák, sportovní oblečení (i do nepříznivého počasí) a obuv, 80 Kč na vlak. Pozn.:!!Zdůrazňuji, ţe tentokrát se sejdeme v pátek, přespíme ve skautském domě a v sobotu ráno se společně vydáme na nádraţí!! P.S.: Při neúčasti je nutné se předem omluvit Vlkovi , vojtech.homolka(zavináč)seznam.cz, nebo osobně. SPOLEČNÝ TRÉNINK NA ATLETICKÉ ZÁVODY SE USKUTEČNÍ V SOBOTU OD DO NA HŘIŠTI ZA ZŠ SMETANOVA. -1- VÝPRAVA DO ORLICKÝCH HOR V pátek kaţdý čekal, aţ se konečně setkáme před stadionem, abychom mohli odjet do Orlických hor, na celostřediskovou víkendovou výpravu. Kolem šesté hodiny jsme všichni shromáţdili a usedali do autobusu. Na výpravu jelo spoustu vlčat a světlušek, docela hodně skautů a skautek a samozřejmě nemohlo chybět vedení. Cesta byla dlouhá a pro některé únavná, ale po příjezdu kaţdý procitl. Kdyţ jsme dorazili do Liberku, ihned jsme prozkoumali místní faru, ve které jsme měli přespávat. Po průzkumu se kaţdý zabydlel a vybalil si věci. Jelikoţ jsme přijeli dlouho, měli jsme do večerky volný čas. Vlčata a světlušky se stále zabydlovali a skauti a skautky začali vyuţívat volného času tak, ţe hráli fotbal nebo si pinkali. Přišel čas, kdy uţ nebylo vidět na míč ani na košík, a tak jsme se šli připravit ke spánku. V dolní části fary spali všichni kromě nás skautů. My jsme se zabydleli na půdě. Někteří skauti usnuli hned, ale někteří aţ déle. Probuzení do sobotního dne nám obstarali skautky, protoţe nás polejvaly vodou. Ráno bylo studené, a tak jsme se šli dolů ohřát a nasnídat. Po rychlé snídani si kaţdý sbalil a vyrazili jsme. Sedli jsme do autobusu a ten nás zavezl aţ do Rychnova nad Kněţnou a ne do Ratibořic, jak se domníval Orlo. V Rychnově jsme si prohlédli místní zámek a zahrady. Po prohlídce jsme opět sedli do autobusu a jeli na prohlídku dělostřelecké tvrze Hanička. Tam se těšili hlavně skauti a některá vlčata. Přijeli jsme na místo, ale ještě jsme museli kousek dojít. Vyšli jsme z lesa a přivítala nás výstava obrněných tanků a děl z druhé světové války. Zde jsme měli rozchod. Někteří obdivovali tanky, někteří kupovali suvenýry a někteří (Termo) se vrhli do bufetu. Termo byl poněkud rozzuřený, jelikoţ neměli slibované párky v rohlíku za 7,50. Po chvilce přišel vysoký pán v maskáčích a to byl náš průvodce. Prohlídka tvrzi začala výstavou zbraní. Průvodce nám vyprávěl o tom, proč byla Hanička vybudována a k čemu slouţila. Také nás upozorňoval, ţe je v podzemí osm stupňů, někteří však nereagovali. Sešli jsme 98 schodů do hloubky 19 metrů pod zemí. Pokračovali jsme dlouhou chodbou stále níţe pod zemský povrch. Průvodce nám ukazoval, k čemu jsou jednotlivé místnosti. Potom nám sdělil, ţe se nacházíme 40 metrů pod zemí a prohlídka končí. Zhasnul světla a všichni zdrceně a vystrašeně čekali, co se bude dít. Naštěstí nezavládla panika a průvodce s úsměvem na tváři rozsvítil. Pokračovali jsme tedy dál. Prohlídka trvala asi necelou hodinu a prošli jsme skoro celou základnu a spoustu bunkrů. Kaţdý si z Haničky odnesl nějaké vzpomínky a pokračovali jsme dál v putování. Šli jsme asi čtyři hodiny lesem a stále jsme nacházeli polorozbořené bunkry. Většinu cesty jsme šli po Jiráskově stezce. Výprava se samozřejmě neobešla bez nějakého problému. Tentokrát se jedna skupina ztratila. Po chvilce jsme se ale všichni zase setkali a autobus nás pozdě večer vezl do Liberku. Na faře nás čekala vydatná večeře v podobě špaget. Ještě v sobotu večer přišlo něco, co nikdo nečekal. Noční bojovka! Ve vesnici bylo rozmístěno šest bunkrů a úkolem druţstev bylo donést co nejvíce zpráv do jednotlivých bunkrů. Hra byla opravdu povedená, ale vyčerpávající. Proto všichni zalehli do spacáků a spali. -2-

4 V neděli ráno se všichni zase sbalili a připravili na odjezd. Ještě neţ jsme ale odjeli, bylo vyhlášení noční hry. Vyhrálo druţstvo Obránců. A na úplný konec připravil Vlk test. Test byl jako vţdy záludný hlavně otázka, jakou velikost bot má řidič:) Chvilku po obědě jsme dorazili do Hlinska, kde jsme výpravu ukončili. Tato výprava byla opravdu originální a dost podařená. Ti, co nejeli, přišli o skvělé záţitky a spoustu srandy. O záţitky z celostřediskové výpravy se podělil MIREK RÁDCOVSKÝ KURZ Dne 3. září, jsme se sešli na skaut'áku ve sloţení já, Tahoun, Zebra, Termo, Kolja, Jenda, Ojelek, Cukr a Švejdoš, abychom se připravili na to, jak v příštích letech vést vlčata nebo skauty. Našimi instruktory byli Glum, Vlk, Vašek a později i Matty. Kurz začal asi o půl deváté a vyprávěním začal Glum, který povídal o skautské symbolice a o tom, jak správně předat zkušenosti, které jsme do té doby získali. Po Glumově výkladu, jsme měli kratičkou pauzu, kterou Glum vyplnil hrou na kytaru. O tom, jak vést skauty a sestavovat takový program, který by je bavil, referoval Vlk. Všichni si samozřejmě zapisovali poznámky do zápisníků, aby to nezapomněli a mohli kdykoli nahlédnout. Po další prozpívané pauze mluvil Vašek o metodice her, jak by měla vypadat opravdu dobrá hra, která bude všechny bavit. Přišla další přestávka, při které jsme blbli s mobilem... Po příjezdu Mattyho jsme si skoro všichni vyzkoušeli modelové situace a řešili jsme je, jako by to byla skutečnost. Situace byly opravdu záludné. A kdyţ se měli ostatní proměnit ve vlčata, byla opravdu sranda. Zvlášť Termo si to uţil... Po kaţdé "scénce" nám to zkušenější pochválili a dodali své rady a názory. Ke konci jsme se všichni přesunuli ke stolu a Matty nám začal vyprávět o psychologii vlčat, jak je vést a jaké jsou nejčastější problémy. Konec byl kolem obědu, a tak jsme se rozešli. Myslím, ţe Orlo a Námořník mohou být opravdu zklamáni, ţe se tam nemohli dostat. Minikurz byl opravdu povedený a naučný. Za kurzem pro rádce se ohlédl MIREK Jak volá blondýnka do elektrárny? Přes elektrickou zásuvku! CUKROVY ŠPLECHTY : Proč má blondýnka mozek velký jako zrnko písku? Protoţe jí otekl! Jak udělá blondýnka z teplé vody studenou? Vyleje z ní tu horkou! -3- VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO II.: JAKÁ BYLA CESTA TAM? Náš triumvirát opustil rodné Hlinsko v 15:00 SEČ. Vlakem jsme se dopravili do Brna, kde jsme nejprve museli sehnat kartuši k hořáku, který jsme si půjčili od Vaška. Čekání na odjezd jsme si chtěli zkrátit partičkou mariáše v přilehlé hospůdce. Hospodská na nás však vyjela: Tady mi hrát nebudete! Autobus měl sekeru přes půl hodiny, zabavili jsme se četbou novin. Při nakládání zavazadel jsme zjistili, ţe oba řidiči jsou rumunské národnosti a jen jeden z nich umí trošku anglicky. Autobus byl uţ z Prahy téměř plný a nepodařilo se nám najít tři místa u sebe, proto jsme se rozptýlili po celém autobuse. Já jsem měl o zábavu postaráno díky Rabínově lušťovce, Rabín po očku sledoval rumunské filmy promítané řidiči. Odposlouchal z nich velmi důleţitá slovíčka sus (nahoře) a ţos (dole), která se nám později několikrát hodila. Ovemu, který seděl vepředu se zvedal kufr z jednoho z řidičů, který vypaloval jednu cigaretu za druhou. Do cílové stanice Arad jsme dorazili časně ráno a ihned vyhledali nádraţí. Zde se Ove plynulou angličtinou jedné dráţní pracovnice zeptal na odjezd vlaku do Fiadu, já u toho jen tak okouněl a přitakával. V nádraţní směnárně jsme pak vyměnili eura za lei. Rázem se z nás stali milionáři. Např. Ove za 60 euro obdrţel přes 2 miliony lei. Po osmé hodině jsme nasedli do rumunského vlaku, před námi bylo ještě celodenní trmácení. Fiad, kam jsme měli namířeno, se nachází v severní části Rumunska, v Západních Karpatech. Velmi často kolem nás procházeli překupníčci s různými cetkami, nápoji či jablíčky. Přestupovali jsme a následně asi tři hodiny čekali v jedné menší stanici. Kolem 18. hod. jsme se vydali na poslední štaci. Pořád jsme se ptali místní dívky, v kolik tam budeme. Zeptali jsme se taky, jak se řekne Prší. Plowa. Po půl hodině jsme vystoupili, ne však ve Fiadu, nýbrţ o stanici dříve. Ale o prvních krůčcích v podhůří karpatského pohoří Tibles se rozepíšu aţ příště. Autorem těchto řádků je VLK RUMUNSKO OČIMA ČLOVĚKA Z NEJPOVOLANĚJŠÍCH Je pravděpodobné, ţe mnohé země jsou krásnější, jejich hory mohutnější a údolí delší, pastviny a lesy nekonečnější a jezera hlubší neţ v Rumunsku. Ale pouze do rumunských hor, lesů a údolí můţeš prozatím jít, kdykoli se ti zlíbí nebo kdykoli cítíš, ţe tě k zemi tiskne těţká tlapa tesknoty, touhy po horách, samotě a svobodě. Rozhodneš se a za několik hodin jiţ můţeš sedět ve vlaku, v nebeském kočáru, který tě doveze do sedmihradských, valašských či moldavských říší bez předchozího pokořujícího a měsíce trvajícího podplácení, lichvaření a bez zklamání, které ti nakonec připraví zamítnutí cesty do jiných hor. I pro tuto svobodu a nezávislost miluj Rumunsko! Miloslav Nevrlý (úryvek z Karpatských her) -4-

5 LISTOPAD SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu ORLO-ZEBRO-TAHOUNOVSKÁ VÝPRAVA Co: přesnoční výprava za poznáním hlinekého regionu. Kdy: Pá-So Kde: překvapivě na skauťáku. (Ne)potřebné věci s sebou: jídlo na Pá večer + So (celý den), psací nástroj, blok+šmírák, Stezku, nůž, spacák, teplé oblečení, šátek, baterku, pláštěnku, + věci, které se Vám již v minulosti osvědčily. Kdo se na Vás bude těšit: Orlo, Zebra, Tahoun + někdo z vyššího vedení. Přijďte všichni!!! CUKROVY ŠPLECHTY : Potkají se dva lvi. Ten jeden je hrozně hladový. "Proč si nechytíš nějakého domorodce?" - "Ále, celé dopoledne jsem jednoho honil, a kdyţ jsem ho chytil, byl tak podělaný, ţe se nedal ţrát!" Potkají se dva jeţkové. Jeden má obvázanou packu. "Co se ti stalo?" ptá se druhý. "Ale, zapomněl jsem a podrbal jsem si záda!" Zvířecí soud soudí zajíčka: "Proč jsi kopnul medvěda do kolena?" - "Zaprvé protoţe řekl, ţe jsem mrňavej spratek a za druhé protoţe výš nedosáhnu!" -1- ATLETICKÝ PŘEBOR PARDUBICE V 6:00 měl být sraz na nádraţí, kde jsme se sešli na poslední chvíli. Jako poslední samozřejmě přiběhl Vlk a zbytek ze skauťáku. Cestou do Pardubic ve vlaku hráli Orlo, Pláštěnka a taky Buzola karty. Kdyţ jsme se odebrali z nádraţí, Orlo prohlásil: Můţu si dojít do Hypernovy? Nakonec se od nás odpojil společně s Mirečkem. My jsme mezitím došli na sportoviště, kde jsme asi 15 minut hledali šatnu. Nakonec nás umístili do koupelny. Bylo nám řečeno, ţe za pět minut je nástup. My jsme zatím dělali v šatně kraviny. Za chvíli přiběhl Kolja a povídá: Dělejte, uţ je asi 2 minuty nástup. První disciplína byl hod granátem, kde si Termo musel symbolicky zařvat, ale stejně mu to nevyšlo. Po naší disciplíně měla sprint Buzola, a jak myslíte, ţe to dopadlo? Samozřejmě jim ukázala, jak se sprintuje. Tak jsme se ubírali na další a další disciplínu, aţ přišla poslední. A tou byla štafeta ve sloţení Vlk, Mireček, Straka a taky Jenda. Jako první startoval Vlk, který předával Mirečkovi a pak Straka, od kterého jsme očekávali pořádné mety a vono jo. Nejlepší byly Strakovy obličeje, kdyţ dobíhal. V předposledním kole jsme si mysleli, ţe to je v kapse. Na řadě byl Jenda a měl slušný náskok, ale borec za ním nasadil mety a Jendu předběhl. No nic, byli jsme druzí. Po doběhnutí se Vlk podíval na hodinky a povídá: Dělejte, je za pět minut tři, tak jdeme, ať stihneme vlak v 15:24. Nakonec jsme to stihli, ale uţ pískali na odjezd. A my jsme byli rádi, ţe uţ jedeme domů. Takto viděl atletické závody DIVOCH poř. stř./odd. 60 m 250 m dálka míček štafeta součet 1. 12/ , ,5 2. HLI / / / CHV HOL / ,5 3 9, koule stř./odd. 100 m 500 m dálka granát 4 kg štafeta součet 12/ HLI / / /05 0 CHV 0 HOL /

6 90-89 koule stř./odd. 100 m 1 km dálka granát 5 kg štafeta součet TOTAL 12/ HLI / / / CHV HOL /07 0 9,5 ATLETICKÉ ZÁVODY PARDUBICE Na skauťáku proběhla v pátek schůzka Výrů s Mirečkem. Po schůzce na přespání jsme ve skautském domě zůstali jen já, Mireček, Pat a Mat Zebra a Tahoun. Přibliţně v 11 hodin se k nám přidal i Orlo s kyselými okurkami. V noci jsme psali SMS Wasbuce to je holka z mé třídy. A po tom, co jí Mirek a Orlo napsali, jsem se bál jít do školy. Někteří pak dělali aţ téměř do rána kraviny. Druhý den Den atletický nás Vlk s pomocí zákeřných holek probudil uţ v 5:00, ale vstávali jsme do mokrého oblečení aţ v 5:40. Na nádraţí na nás čekal zbytek oddílu. Zajímavé bylo to, ţe při cestě byla někomu strašná kláda, jiný se zas dusil špatným, horkým vzduchem. Tak někdo různě přecházel z kabinky do kabinky. Na nádraţí šel Termo hned natěšeně pro svůj párek v rohlíku. Pak se k němu přidali ostatní. Po nedlouhé cestě jsme se dostavili na atletické hřiště. Obsazení jsme měli ve všech kategoriích a tak ten, kdo zrovna nezávodil, koukal se, jak to jde ostatním a fandil. Za Hlinsko závodili i Buzola a Pláštěnka, samozřejmě jako holky. Pak uţ po hodně disciplínách se mohli ukázat i naši vedoucí v roverské štafetě. Takţe se také na nás jenom nedívali a ve štafetě se umístili na krásném druhém místě. Kdyţ závodění skončilo, většina z nás uţ chtěla jet domů. Ale vlak měl brzo vyjíţdět. Dali jsme si takový chůze-klus-běh pohyb. Na nádraţí nás zachránil Jenda, který k vlaku doběhl včas a zastavil ho. Díky tomu jsme mohli v klidu odjet. Na schůzce jsme se dozvěděli, ţe jsme skončili na druhém místě. Ale to bylo uţ za celé závody. Zajímavé je, ţe Buzola a ta druhá, Pláštěnka, se umístili na třetím místě a to byli jen dvě! Vítězství jsme sice neobhájili, ale zúčastnili jsme se a vítězství můţeme obhájit příští rok. Takto viděl atletické závody ŠVEJDOŠ ŠVEJDOŠŦV MALÝ VTÍPEK : Přijde paní za gynekologem a říká mu: Pane doktore, já bych potřebovala chytré dítě. Nejde to nějak zařídit? Ale ano, jde. Doktor jí dal radu a ţena přišla za devět měsíců s buclatým bříškem. Říká: Pane doktore, ono se to nechce narodit. A tak čekají den, týden, měsíc a uvnitř dvojčata. Jedno říká: Běţte první, pane doktore. A na to druhé: Ne první Vy, pane inţenýre. -3- VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO III.: NICHTS PROBLEME! V pátek 5. srpna večer jsme se ohlédli za odjíţdějícím vlakem a zamysleli se co dál. Naše první kroky vedly k blízkému seníku, který se Rabínovi zamlouval jako dobré útočiště pro přenocování. Já jsem sice váhal a seníku zpočátku nedůvěřoval, ale v dálce blikající blesky a Rabínova slova: lepší děravej seník, neţ pevnej igelit mě docela rychle přesvědčily. Sotva jsme se vyšplhali nahoru, pověsili jsme pod děravou střechu Rabínův igelit a přerovnali kupu sena k obrazu svému. Před usnutím jsme ještě vzpomínali na rady, které nám před cestou dávali rodiče např. ať nevstupujeme na cizí pozemky, nebo ať si všechny věci raději na noc pověsíme na strom, aby na ně nemohli medvědi. První noc jsme tedy strávili v bezpečí seníku. V soboru ráno jsme se vydali hned na cestu. Při prvním setkání s domorodci jsme mohli uplatnit několik základních slovíček a frází, které jsme se byli naučili ještě ve vlaku. Nejfrekventovanější z nich bylo Buna ziwa! ( Dobrý den! ). Jiţ po několika stech metrech nás zastavil dobrosrdečný muţ a otázal se nás: Kam máte namířeno? (samozřejmě rumunsky). Rabín k němu přistoupil blíţe a snaţil se s ním domluvit znakovou řečí. Z Rumunovi gestikulace jsme vyrozuměli, ţe jdeme blbě, coţ naše nepříliš podrobná a nepřesná mapa nemohla ani potvrdit ani vyvrátit. I dali jsme na jeho rady, vrátili se o kus zpět a pokračovali po asfaltce. Směřovali jsme jistě do Fiadu, coţ nám potvrzovaly kamenné mezníky podél silnice. Vtom se z podmračené oblohy spustil vytrvalý déšť, před nímţ jsme se schovali v záhadném dřevěném přístřešku. Zde jsme posnídali a při vaření čaje poprvé vyzkoušeli plynový vařič. Jakmile se mračna trochu protrhala, vykročili jsme opět směrem k hlavnímu cíli naší výpravy, k hoře zvané Tibles (1842 m). Neušli jsme příliš daleko, kdyţ před námi zastavili dva převozníci dřeva s koňskými spřeţeními, ţe nás prý kousek svezou. Svezli nás opravdu jen kousek k blízkému pohostinství. Mysleli jsme, ţe si zajeli na jedno, ale oni se stále neměli k odjezdu. Po delší době jsme uhodili na jednoho z nich: My... ukázali jsme prsty chůzi... pe ţos (=pěšky). Nu, nu, nu! nechtěl to připustit a ukázal na koně. Una sekunda, řekl nám, jak dlouho máme ještě počkat, a šel pro další pivo. Svoje odhodlání odejít jsme ještě několikrát opakovali, do čehoţ se vloţil místní štamgasta, který uměl asi pět slovíček anglicky, nezapomenutelnou hláškou Nichts probleme, nichts probleme. Přijeli sem totiţ policajti a on se nás snaţil chlácholit, ţe se nic neděje. Fajr in padure (=oheň v lese), pokračoval anglicko-rumunsky. Nichts probleme. Nakonec se oba převozníci přeci jen odhodlali k odjezdu. Naše radost netrvala dlouho. Po sto metrech jízdy zaparkovali u dalšího pohostinství. Přes anglicky mluvícího tlumočníka jsme jim dali ultimátum: Kdyţ do 20 minut nepřijdou, tak odejdeme. Štamgasta, který nás předtím chlácholil, nám mezitím ukázal, co všechno pozřel ráno k snídani. Před vypršením lhůty se skutečně objevil jeden z převozníků a pobídl koně kupředu. Krajina se míhala kolem nás a my se pokoušeli o konverzaci dle průvodce. Jaké je dnes počasí? Jaká je Vaše adresa? Takové a jiné uţitečné fráze jsme dávali k lepšímu, zatímco on si ťukal na čelo. Kdyţ jsme vyčerpali slovní zásobu, zpívali jsme si lidovky my jemu česky on nám rumunsky. V líčení záţitků z Rumunska bude příště pokračovat VLK -4-

7 Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor). PROSINEC SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu POZVÁNKA NA VÁNOČNÍ BESÍDKU Vánoční besídka našeho oddílu se bude konat v pátek od 17:15 ve Skautském domově. Přineste si 1 dárek (nejlépe vlastnoručně vyrobený), kroj a cukroví na ochutnání. Taky si kaţdá druţina připraví scénku. Těší se na vás TAHOUN, ZEBRA a ORLO POZVÁNKA NA TRADIČNÍ DIASHOW '05 Jménem Rabína si Vás IV. oddíl dovoluje pozvat na další promítání diáků. Rabínova diáková smršť proběhne za kaţdého počasí a sice v úterý 27. prosince 2005 od 18:00 SEČ na skauťáku. Program: 1. Vetřelec v táboře 2. Vandr po Rumunsku 3. Projekce na přání: Schwarzwald, Schwäbische Alp, Madrid, Nezapomeňte s sebou vzít i vlastní fotky, kroniky,, prostě vše, co reprezentuje vaši skautskou činnost a čím byste se mohli a měli pochlubit. Vezměte s sebou i své rodiče, sourozence, kamarády,, určitě to bude stát za to! Pozvání zprostředkoval BOBAN -1- FOTBAL V sobotu 1. října v byl Hlinsku uspořádán osmý skautský fotbalový turnaj. Zúčastnily se oddíly z Heřmanova Městce, Kameniček, Luţe a Slatiňan. Zápasilo se ve dvou různých kategoriích skauti a roveři. V kategorii skautů bylo celkem dosti hodně týmů, takţe šest. Zvítězili skauti z Heřmanova Městce, druzí jsme byli my a potom bylo druţstvo ze Slatiňan. Ve skupině roverů se z vítězství radovaly Kameničky., následovalo naše muţstvo a Luţe. Na tento turnaj nikdo dlouho nezapomene. Takto zavzpomínal JIRKA FOTBALOVÝ TURNAJ Dne 1. října se konal v hlinecké základní škole v ulici Leţáků uţ osmý ročník skautského fotbalového turnaje. Účastnily se ho oddíly z Kameniček, Luţe, Slatiňan a oddíl z Heřmanova Městce, se kterým jsme se seznámili jiţ předchozího večera na společné schůzce. Oddíly byly rozděleny na dvě kategorie skauti s počtem šesti týmů, roveři se čtyřmi týmy. Mezi šesti skautskými mančafty se představila i dvě domácí druţstva. Ale bez jediné poráţky zvítězili borci z Heřmanova Městce. Dále následovalo první druţstvo domácích a druţstvo ze Slatiňan. V kategorii roverů byly opět dva týmy z Hlinska. Zdálo se, ţe domácí vyhrají, v základní skupině totiţ skutečně vládli. Ale ve finále nad nimi zvítězilo druţstvo z Kameniček. Takto Kameničky zopakovali loňské vítězství. Turnaj se opravdu povedl a můţeme se těšit na devátý ročník. Takto zavzpomínal ŠVEJDOŠ BRONZOVÝ POKLAD Tato kniha, kterou bych vám rád představil a doporučil, se jmenuje Bronzový poklad. Moţná uţ jste slyšeli o spisovateli Eduardu Štorchovi. Napsal mnoho dobrodruţných knih. V této se odehrává zajímavý a napínavý děj. Hlavním hrdinou je dospívající chlapec jménem Skrček. Se svým otcem a kmenem Medvědů musí čelit různým nástrahám a sporům mezi jinými kmeny. Tuto knihu je moţné si půjčit v hlinecké knihovně. Doporučuje VOJTA JEHLIČKA MYŠLENKA MĚSÍCE: Co jest platno člověku, by všechen svět získal, kdyby sám sebe ztratil? Evangelistu Lukáše citoval ŠVEJDOŠ -2-

8 ŢELVY Ţelvy se jiţ chovají jako jiná chovná zvířata. Některé druhy, např. kajmanka dravá, se ale chovat nedají. Kajmanka dravá ţije v mělkých sladkovodních jezerech, rybnících a řekách na východní straně Severní Ameriky. Loví ryby, malé ţelvy, ţáby, mloky, vodní hady, mláďata aligátoru, mláďata ptáku a savce ţijící ve vodě. Ţelva ozdobná ţije v hlubších jezerech a řekách. Vyskytuje se ve střední a východní části USA a v severovýchodním Mexiku. Ţelvu ozdobnou lze chovat. Samice klade 2 aţ 15 vajec. Ţelva ozdobná O ţelvy se CUKRŦV ŠPLECHT : Veverka sedí na stromě a louská oříšky. Rozlouskne první - stříbrné šaty. Rozlouskne druhý - zlaté šaty. Rozlouskne třetí - diamantové šaty. Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: Já se asi kvůli tý zatracený pohádce snad nikdy nenaţeru! VÉNŦV ŠPLECHT: ŢLOUTENKA zajímal IGOR Pepíček se ve škole chlubí, ţe jeho sestra má ţloutenku. Učitelka ho raději pošle domů, aby se náhodou ostatní děti nenakazily. Za týden ho potká a ptá se: Tak co Pepíčku, jak se daří sestře? To nevím paní učitelko. To víte, neţ sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvilku trvá. -3- VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO IV.: VZHŦRU NA TIBLEŞ! Projíţďka na voze taţeném koňmi byla skutečně silným záţitkem, o jakém se nám ani nesnilo. Náš převozník byl velmi přátelský, ale stále jsme nevěděli, jak se jmenuje. Několikrát jsme se mu všichni představili a ukázali na něj. Vůbec netušil, která bije. Zachránila nás aţ broţurka s uţitečnými frázemi. Konečně pochopil, zasmál se a odpověděl: Roman. Po další sadě písniček jsme zastavili u samoty, která byla zařízena jako občerstvovací stanice. Rabín tu prohodil několik maďarských slovíček s maďarským Rumunem Gyorgyem. Byla s ním celkem zábava. Na papír jsme mu napsali, jak se jmenujeme nejvíc se mu líbilo Oveho jméno Zdeněk. Eště by to chtělo trochu umět psát, utrousil Ove česky, kdyţ nám cosi psal tempem dvě písmena za minutu. Gyorgyj si asi myslel, ţe ho Ove chválí a dobrácky se na něj usmál. Po krátkém odpočinku Roman znovu zapřáhl koně. Za okamţik k nám přistoupila ţena s dítětem. Uměla trošku německy, coţ byl tady v horách docela div. Vyptávali jsme se, jaké bude počasí atp. Kuriózní je, ţe mojí lámané němčině rozuměla lépe neţ Rabínově plynulé. Po chvilce konverzace nám sdělila, ţe dál uţ musíme zu Fuß, tedy [pe ţos]. Poděkovali jsme Romanovi za jeho sluţby, rozloučili se i s jeho známou a počali stoupat k hoře zvané Tibleş. Minuli jsme ještě několik chalup, většinou se nás jen zeptali, odkud jsme a většinou si nás pletli s Francouzi. Rabín s Ovem mi pak vyhroţovali odpáráním holandské vlaječky z mého rukávu, která domorodce mohla mást. Tyto výhruţky Rabín podpořil otevřením kapesní kudly. Navečer se našim zrakům zjevila rozlehlá louka a na ní polorozpadlá dřevěná chatrč. Ale lepší děravá chatrč neţ pevnej igelit. O pravdivosti těchto slov jsme se měli přesvědčit jiţ následujícího dne. K večeři jsme si pochutnali na těstovinách se špagetkou. V sobotu se probouzíme do deštivého dne. Není příliš radno vycházet, po snídani se tedy pouštíme do mariáše a chvílemi si doplňujeme rumunskou slovní zásobu. Jenţe déšť ne a ne ustat. V chatrném přístřešku, který jsme jiţ večer vylepšili zavěšením igelitu pod střechu, nám nic nechybí. Válet se na karimatce a u toho hrát karty naštěstí zvládneme a výraznější pohyb hold oţelíme, jsme přece chlapi! Je uţ odpoledne a pořád plowa, tj. prší. Navzdory tomu máme dobrou náladu a věříme v příznivý obrat. Přichází kolem třetí hodiny. V mţiku se rozhodujeme pro odchod. Stoupáme výš a výš, cesta je stále strmější. Chvíli dokonce jdeme po značce (!!), která však náhle končí kdesi ve vysokém vodopádu. Naráţíme na kyselku, pro kterou nejvíce Ove nachází slova obdivu, ale čepujeme všichni. Stezka je po celé šíři poseta kameny, úhel stoupání opravdu strmý, v dáli mlha, ale neprší. Pot se z nás jen řine, Rabín funí jak lokomotiva. Několikrát se nám stává, ţe je cesta slepá, náhle končí a dál jen houština. Pokaţdé se vracíme a volíme jiný směr, kde tušíme vrchol Tibleş. Po jednom zvláště náročném výstupu se nám uţ ale nechce sestupovat a ztratit tak pracně vydřené metry nadmořské výšky a dereme se dále terénem vzhůru. Vycházíme z jednoduché úvahy: Pokud půjdeme pořád nahoru, musíme se na vrchol dostat. Ale zkuste si někdy jít s plným báglem pár hodin do strmého krpálu. Balíme to někdy po šesté hodině a chystáme si přístřešek a večeři rýţi s vepřovou konzervou COOP. Ňam, ňam! Konečně jsem se zbavil konzervy, která byla terčem posměchu. Autorem těchto řádků je VLK -4-

9 Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor). LEDEN SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu POZVÁNKA NA ODDÍLOVOU SCHŮZKU : Nazdar kluci, v sobotu vás zvu v co nejhojnějším počtu na půldenní schůzku. Sraz: Program: ve 14:30 před nebo v klubovně. 14:30 aţ 17:00 (do setmění): varianta sníh a led: vezměte si sáňky, boby, klouzáky a v případě vhodných podmínek brusle (to ještě upřesníme na poslední chvíli). varianta na sucho: vezměte si dobré boty a oblečení, půjdeme na putování po hedvábné stezce a na pouť kolem posvátné hory Tibetu Kailás. Tomu bude předcházet uvedení do asijského duchovního odkazu: něco o józe, buddhismu, hinduismu a islámu. varianta úplně mizerného počasí tedy klubovna: promítání videa Sedm let v Tibetu. Bude tomu rovněţ předcházet seznámení s asijskými náboţenstvími. Konec: nejdéle v 19: Na setkání se těší GLUM P R O J E K T AS IE 2006 What s a go?/ Worum geht es? = Co to je zase za srandu? (doslovný překlad) Oddílová rada našeho oddílu Vám připravila novoroční překvapení kreativní etapovou hru ASIE Na druţinových i oddílových akcích spolu budou zápolit Vlci, Ţelvi a Výři. A která druţina vyhraje? No přece ta nejkreativnější = nejtvořivější a nejnápaditější. 1. druţinová aktivita: OBRÁZKOVÁ MAPA ASIE realizace: Kaţdá druţina do konce února zakreslí na list papíru A3 mapu Asie. Ale ne tak ledajakou a obyčejnou! Mapu vylepšíte 10 symboly libovolných států (např. na území Číny namalujete Velkou čínskou zeď). Za mapu můţete získat aţ 50 bodů (4 b. za kaţdý symbol + 10 b. za celkový dojem). 2. druţinová aktivita: NAŠI ASIJŠTÍ SPOLUOBČANÉ realizace: Navštivte hlinecké Asiaty, poproste je o podpis a naučte se od nich 10 libovolných slov v jejich rodném jazyce (číst i psát). Dále pak zjistěte, jaké jsou jejich hlavní náboţenské svátky v roce a jak je slaví. Chovejte se při tom zdvořile! 1 podpis = 2 body, 1 slovíčko = 2 body, popis jejich svátků = 10 bodů. Vyhodnocení na březnové akci. 3. druţinová aktivita: ČASOPIS O ASIJSKÉ FAUNĚ realizace: Do konce dubna vyhotovíte broţurku zaměřenou na asijské ţivočichy. V ní nám představíte 10 zvířat, která běţně ţijí na asijském kontinentu. Broţurka by měla obsahovat hodně obrázků doplněných popisky. Snaţte se být originální! Za kaţdého jedince, kterého do svého časopisu zařadí všechny druţiny, kaţdá obdrţí pouze 2 body. Pokud se shodnou dvě druţiny, mohou se těšit na 4 b. Přísun 6 b. zajistí originální nápad. Za celkový dojem opět max. 10 b. 4. druţinová aktivita: EPOS O GILGAMEŠOVI realizace: Gilgameš byl bájným králem města Uruku v jiţní Mezopotámii. Chcete-li dalších 50 bodů, do květnové akce secvičte krátké (10-15 minut) divadelní vystoupení, které by nám přiblíţilo jednu kapitolu z vyprávění o Gilgamešovi. Doporučuji Vám převyprávěnou verzi: ZAMAROVSKÝ, Vojtěch: Gilgameš. Praha 1983., ale nikomu nebráním ve studiu originálu = asyrské tabulky. Teď uţ víte, co můţete pro vítězství udělat na svých druţinových schůzkách. Další bodované i nebodované programy zaměřené na Asii čekejte na oddílových akcích. První bude uţ 14. ledna 2006 odpoledne (viz výše). Projekt Asie 2006 Vám představil VLK -2-

10 VÁNOČNÍ BESÍDKA V pátek jsme se jako kaţdý rok sešli na skauťáku na vánoční besídce, která se letos konala pod vedením Tahouna, Zebry a Orla. Kdyţ jsme si ve sloţení já, Vlk, Jenda, Vojta J., Švejdoš a Švestka mysleli, ţe jsme kompletní a ţe začneme, vyvalil se, jako vţdy se zpoţděním, nedochvilný Kolja a s ním Termo. Pak kaţdý předal svůj dárek Jeţíškovi, ale naskytl se problém. Jeţíšek nebyl opravdový, ale byl to Zebra, který se dal hned na útěk. Tahoun nás rozdělil do dvou skupin, jedna se vydala po stopách Zebry a druhá šla připravit stromeček. Po delší době jsme Zebru dopadli a on se dobrovolně a bez odporu vzdal. Stromeček uţ byl připravený, ještě explodovalo pár petard a přišel ten čas. Zapálili jsme prskavky a Jenda nám rozdal dárky. Přesunuli jsme se na skauťák, kde jsme si pořádně prohlédli dárky, a přišel další program. Kaţdý si sedl ke stolu a začala ochutnávka cukroví. Aby nám chutnalo, přečetli jsme si pár povídek od Šimka a Grossmanna. Kolja mezitím stačil rozbít svůj dárek. Bohuţel letos chyběly druţinové scénky, ale nebylo moţné udělat scénku ve dvou lidech! Škoda, ţe jste nepřišli, na besídce byla veliká sranda a byla to po delší době oddílová akce. Doufám, ţe se tedy sejdeme na příští oddílovce (viz výše) ve větším počtu!!! Vánoční besídku zhodnotil MIREK ZVADLO NA SOFTBALOVÝ TURNAJ Zveme Vás na první ročník softbalového turnaje, který se bude konat 8. dubna 2006 v Luţi u skautské srubu. Turnaj pořádá skautské středisko Tangram Luţe. Turnaj je určený pro všechny týmy skautek, skautŧ, roverŧ a rangers. Kaţdý tým musí mít minimálně 7 členŧ. Startovné za jeden tým bude činit 150 Kč. Prosím zájemce, aby posílali závazné přihlášky jednotlivých týmů na fikin(zavináč)centrum.cz nebo na adresu: Fikejs Jan Miki Hamzova 401 Luţe tel.: Je moţné přijet den před turnajem, tedy 7. dubna 2006, lze přespat v naší klubovně a zůstat tu aţ do neděle 9. dubna V pátek 7. dubna 2006 je moţné uskutečnit sraz skautek, skautů, roverů a rangers z různých středisek. Mohli bychom se vzájemně poznat, vyměnit si různé zkušenosti a zahrát spoustu her. Všem přihlášeným zašleme obratem pravidla hry, podle kterých se bude turnaj hrát. Moc se na Vás těšíme za středisko TANGRAM Luţe MIKI -3- CUKRŦV ŠPLECHT : Povídají si v parku dva důchodci: "Tak to vidíš, kamaráde. Dřív jsme se ládovali párkem v rohlíku a teď si můţeme dovolit jenom rohlík v parku." FANDÍME PARDUBICKÉMU HOKEJI!!! A to v souboji s Plzní! Do vlaku v Hlinsku nastoupilo 18 lidí převáţně skautů, v Holetíně se k nám přidal Tahač s nějakým,,týpkem, kterého neznám. V zastávce Vojtěchov nastoupil šéf akce a jeho bratr Zebra. Po vystoupení z vlaku se celá tlupa příznivců hokeje a hlineckého piva vydala do jiţ předem zamluvené hospůdky nedaleko centra, cestou se k nám připojil Orlo, který byl jiţ před naším příjezdem v,,pardubkách. Kdyţ jsme dorazili k hospůdce, kde mimochodem čepovali Rychtáře, rozdělili jsme se na tři skupinky, první nejpočetnější šla do lokálu, my mladší roveři jsme se vydali do města a Vlk se vydal na pardubický zámek. Zatímco Vlk obdivoval krásy pardubické architektury a Boban, Kamil, Matty,... popíjeli pivečko, naše skupina obešla několik trafik,,,obchoďák Tesco a pár drogérek. Nikde neměli barevné spreje na vlasy, tak jsme se rozhodli, ţe se vrátíme do základního tábora hospůdka, kde čepují Rychtáře. Cestou tam se nám poštěstilo a koupili jsme si svoje spreje. V hospůdce jsme se občerstvili a potom uţ se mohlo vyrazit na hokej. Já, Termo, Tygr, Zebra, Orlo, Tahoun a Vlk jsme měli místa na ochozu, jednu řadu nad námi seděla Maruš se svým přítelem. Před začátkem utkání jsme si nastříkali vlasy do klubových barev červenobíle!!! V první třetině pardubičtí vstřelili dvě branky. Po nepříjemné kolizi útočníka s gólmanem musel být plzeňský gólman vystřídán svým kolegou. Před koncem první dvacetiminutovky sníţili plzeňští na 2:1. V druhé třetině Plzeň vyrovnala, ale vzápětí musel plzeňský brankář dvakrát lovit puk ze své sítě. Třetí třetina přinesla další zásah do plzeňské branky, tím pádem Pardubice vyhrály 5:2. Cestou na nádraţí jsme dávali hlasitě najevo to, kterému týmu jsme fandili, za to nás Boban a Kamil, ale i nový člen skautské základny neustále bombardovali sněhovými koulemi. Cestu vlakem nám zpestřila partička mírně podnapilých fanoušků ze Slatiňan jeden z oné partičky zatáhl za záchrannou brzdu. Myslím, ţe se hrál dobrý hokej a všichni si ho uţili. Na jména hráčů, kteří dávali branky, se zeptejte Zebry nebo Šplhouna, já si to nepamatuji. Akce byla zdařilá a ti, co nejeli, přišli o vynikající sportovní záţitek. O akci Vám povyprávěl KOLJA a poupravil TERMO -4-

11 CUKRŦV ŠPLECHT : Pan Kalianko na tribuně zimního stadionu k sousedovi: "Pane, vy vypadáte jako zkušený fanda, mohl byste mi něco říci?" - "Samozřejmě, jen se ptejte!" - "Víte, já mám hned po zápase rande s atraktivní slečnou, podívejte se mi na kalhoty, jestli mám v pořádku puky." HOKEJ Dne se uskutečnil skautský výjezd do Pardubic. Zde bylo hlavním cílem zhlédnutí hokejového klání mezi týmy HC Moeller Pardubice a HC Lasselberger Plzeň. Po příjezdu do Pardubic jsme měli 2 hodiny času, proto jsme navštívili jiţ předem zamluvený Rychtář bar, ve kterém jsme se občerstvili a pobavili. Část naší výpravy vyuţila dostatku času k procházce po městě a k návštěvě zámku. Po zaplacení jsme se ubrali k pardubické ČEZ aréně. Tam jsme kaţdý dostali lístek a odešli na místo sledovat zatím pouze rozbruslení, po kterém vjela na led rolba, aby před začátkem utkání vyčistila ledovou plochu. Po uhlazení ledu se za potlesku a zvuku pardubické hymny objevila muţstva Pardubic a Plzně. Dosud potemnělá aréna se rozsvítila a diváci sledovali úvodní vhazování. Domácí začali ohromným náporem, který v 8. minutě zuţitkoval tvrdou střelou do pravého horního rohu Robert Kántor a bylo to 1:0. Domácí pokračovali dál ve stejném tempu a v 15. minutě zvýšil na 2:0 Jan Čaloun. Pak byla Plzeň donucena vystřídat gólmana Romana Málka, jenţ byl po nezaviněném střetu s Petrem Sýkorou odvezen do nemocnice. Jako by se zmraţená nálada z publika přenesla i na pardubickou obranu, která udělala chybu, kterou potrestal v 17. minutě Dušan Andrašovský a sníţil tak na 2:1. V první třetině se jiţ nic zajímavého nestalo. Po osmnácti-minutové přestávce začala třetina druhá, ve které byli ze začátku aktivnější plzeňští hráči. Také toho vyuţili a ve 28. minutě vyrovnal na 2:2 Roman Tvrdoň. Pardubičtí se otřepali poměrně rychle a uţ za necelé tři minuty šli znovu do vedení 3:2 zásluhou Lubomíra Korhoně. Pak přišlo vyloučení domácího borce, které Plzeň nezuţitkovala, ba naopak ujel Miroslav Hlinka a v 39. minutě zvyšuje krásným gólem v oslabení na 4:2. Třetí třetina jiţ nebyla tak kvalitní, ale nedá se říct, ţe pardubičtí jen bránili, coţ potvrzuje fakt, ţe ve 45. minutě ujel hostující obraně Petr Sýkora a nádherně mířenou střelou vymetl pavučinky v pravém horním rohu plzeňské branky. Aréna byla ve varu a poté, co hlasatel oznámil: Dnešnímu utkání přihlíţí 9300 diváků, je vyprodáno!, začaly kolovat mexické vlny. Po ukončení zápasu zahalily ledovou plochu z tribun přiletující perníčky. Poté co se hráči rozloučili s nejlepším publikem v České republice, mířili jsme ke vchodu, před kterým jsme se všichni sešli a odešli na nádraţí. Tam jsme chvíli čekali na vláček, který nás odvezl domů. O hokejové záţitky se podělil ZEBRA -5- VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO V.: 35 HODIN UVĚZNĚNI POD IGELITEM V sobotu 6. srpna večer se vše zdálo krásné. Jasnou oblohu pokrývaly tisíce třpytivých hvězd, uléhali jsme tedy v dobrém rozpoloţení. Mohli jsme se nacházet ve výšce kolem 1200 metrů. Probuzení nárazy dešťových kapek do našeho igelitového přístřešku však nebylo vůbec povzbudivé. Všude kolem nás mlha a nepříjemnou atmosféru dotvářely poryvy větru. Oddalujeme budíček a převalujeme se ve spacáku. Snídáme několik soust a domlouváme se, ţe nemá smysl trmácet se v dešti. Čekáme tedy, aţ přestane pršet. A ono ne a ne a ne! Včera dopoledne nám bylo hej. Leţeli jsme v dřevěné chatrči a hráli mariáš. Jenţe pod igelitem uvázaným za kus klády je těsno. Člověk si nemůţe ani pořádně sednout. Abychom si spravili náladu, zpíváme písničky a následně hrajeme několik slovních her. Pořád plowa şi plowa, v přístřešku se tvoří kaluţe vody. K obědu si vaříme Oveho vydatnou polévku, která nás zahřála nejen u srdce, ale i v ţaludku. A stále zataţeno a oblačno, ani náznak zlepšení. Probouzí se v nás obava, ţe nám proprší celý den. Tibleş je totiţ první pohoří, které vystupuje do místní krajiny po dlouhém pásu níţin. Všechna mračna se o něj proto logicky zarazí, část oblačnosti pohltí a zbytek pustí dál, aby si i turisté (podle M. Nevrlého velmi ţertovné slovo ) v jiných pohořích uţili. Odpoledne pokračuje stejná otrava. Vymýšlíme si různou zábavu, ale uţ nás nic moc netěší. Zkouším si na chvíli zdřímnout a opravdu se mi to několikrát daří. Můj spacák nasává stále více vody, rozhodně si nemůţu stěţovat, ţe bych se potil horkem. Pojednou konečně kapky přestávají dopadat na plochu igelitu. Ihned vylézáme a protahujeme rozlámaná těla. Chvíle naděje však trvá velmi krátce, asi pět minut. Další salva ţivotně důleţité kapaliny nás zahání zpět. Podobně krátká naděje přichází ještě dvakrát. A pak uţ nic. Jak dlouho to můţe trvat? Není přeci moţné, abychom zde byli uvězněni věčně! Snad. S podobným líčením bych mohl pokračovat. Moţná si říkáte, ţe to není zrovna moc akční, ale věřte mi, ţe toho dne se doopravdy nic zajímavého, či snad dokonce dobrodruţného nestalo. Vysloví-li se spojení rumunské hory, první asociací u mnohých je nebezpečí, místo, kde se něco děje. A my přitom nečinně leţeli skoro bez hnutí několik desítek hodin na jednom místě. Proč si stěţuju? Copak bych radši potkával na kaţdém kroku medvědy a bandy vrahounů. To ne, ale k tomu, abych se celý den válel pod igelitem, přece nemusím jezdit do Rumunska. Po dni přichází noc a ujímá se své vlády. Noc, na kterou snad nikdy nezapomenu. Z celodenního nicnedělání a odpočívání se mi vůbec nechtělo spát. Ne ţe se mi nechtělo spát, ono to nešlo. Spacák durch mokrý, hrozná kosa. V noci pro jistotu polykám dva paraleny a lehce na několik minut usínám aţ před svítáním. Moji společníci na tom nebyli o mnoho lépe. Na vlastní kůţi jsme si zkusili, co to znamená probdít celou noc. V pondělí ráno nám bylo blbě, důvod k radosti se přesto našel přestalo pršet. Okamţitě vše balíme. Celí otrávení dešťovou horou Tibleş rezignujeme na dobývání jejího vrcholu. Sestupujeme dolů stejnou po stejné trase, kudy jsme se drápali vzhůru. Někdo moţná namítne, ţe to bylo zbabělé, ţe jsme to vzdali předčasně. Takový člověk ať si sám zkusí moknout 35 hodin pod igelitem a teprve poté nechť vynáší podobné soudy. Kaţdopádně je to dobrý námět na novou roverskou zkoušku... VLK -6-

12 Redakce: MIREK (Ţelvi), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor). ÚNOR SKÁLŮV OBĚŽNÍK časopis oddílu PINGPONGOVÝ TURNAJ (Sportovně-estetická akce) Kdy: 18. února 2006 dopoledne sraz v 8:45, konec mezi 12. a 13. hod. Kde: v našem skautském domově. S sebou: pálku, míček, tenisky, svačinu, oblíbenou kníţku. Program: 1) zápolení ve stolním tenise; 2) ti, kteří právě nebudou hrát, představí ostatním svoji oblíbenou kníţku (kaţdý dostane prostor cca 5-10 min.). Těší se na Vás VLK a JENDA JAK FUNGUJE STŘEDISKOVÁ KNIHOVNA? Oficiální výpůjční doba je v úterý od 15:45 do 17:00 a v pátek od 15:30 do 17:00. Jindy po předchozí domluvě na Lídině mobilu: půjčovní doba je maximálně 2 měsíce (můţete si to nechat prodlouţit stačí se stavit), jinak 5 Kč. Vaše knihovnice PÉŤA a LIDUŠ Junák svaz skautů a skautek ČR středisko Hlinsko v Čechách, Nazdar sestro, bratře, SETKÁNÍ POZVÁNKA chtěl bych Tě pozvat jménem Střediskové rady Junáka na setkání oldskautského klubu Vysočina a vedení všech oddílů obou kmenů. Program (cíl): současná situace skautingu v Hlinsku, plán na rok 2006, posezení, diskuse, popř. promítnutí dokumentu o stavu současného skautingu z pohledu některých významných osobností. Kde: ve skautském domově Kdy: v pátek, 24. února 2006, od 19/00 h S pozdravem Mgr. Martin Hladký, MATTY vedoucí střediska Junák svaz skautů a skautek ČR středisko Hlinsko v Čechách, II. SMEČKA VLČAT PŘIJÍMÁ NOVÉ ZÁJEMCE O SKAUTSKOU ČINNOST Co dělají vlčata (mladší skauti)? Hrají si, učí se novým věcem, jezdí na výpravy do přírody, na tábor a mnoho dalšího!!! Přijímáme chlapce v předškolním a mladším školním věku (cca do 10 let) schŧzky budou kaţdý týden ve skautském domově (ul. Nad Parkem 1317). Moţnost přihlášení: Martin Hladký, hladky.martin(zavináč)seznam.cz, , u rádce druţiny, do které chodíš MYŠLENKA MĚSÍCE: Často myslíme na věci, které nemáme, ale hodně málo myslíme na věci, které máme. Vyhledal MIREK -1- Jano půjč mi dvacku! Uţ včera jsem ti Vašku říkala, ţe nepůjčím. Tak proč za mnou pořád dolézáš? Abys věděla, ţe jsem se neurazil! Připravil VOJTA JEHLIČKA -2-

13 NĚKOLIK SLOV K REGISTRACI Jak jiţ určitě víte, nastal opět čas registrace. Registrační poplatek na našem středisku je 180,- Kč + mimořádných 20,- Kč pro IV. oddíl, tedy celkem 200,- Kč. Tato dvacetikoruna by nám měla pomoci při našem dlouhodobém úsilí o zkrášlení naší oddílové klubovny. K takto získané částce musíme ještě připočítat výnosy z tradičního sběru papíru, který probíhá nepřetrţitě téměř jiţ dva roky. Konkrétně bychom si nechali vyrobit oddílovou knihovničku společně s vymezeným prostorem pro oddílový inventář (např. sekyry, kotlíky, míče, basebalové pálky ). Skauti by tak měli mít lepší vztah, alespoň v to věříme, k takto nabytým věcem neţ kdyby se najednou objevily v klubovně. Upozornění: V případě sourozenců zaplatí 200,- Kč pouze ten (nej)starší, další uhradí základní částku 180,- Kč. Za IV. oddíl BOBAN Junák svaz skautů a skautek ČR středisko Hlinsko v Čechách ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY Váţení rodiče, naše organizace patří mezi příspěvkové, proto jedním z nejdůleţitějších zdrojů jsou pro ni příspěvky od svých členů. Středisková rada Junáka Hlinsko schválila částku ve výši 180,-- Kč člen/rok. Částka je rozškatulkována pro činnost Ústřední, Krajské, Okresní a Střediskové rady Junáka. Dále obsahuje úrazové pojištění, příspěvek na skautské knihy a časopisy Všechny vybrané peníze jsou obratem ruky pouţity zpět, ve prospěch dětí. Částku budou vybírat rádcové druţin. Registrační poplatky musíme dále zpracovat, a proto je třeba ji zaplatit nejpozději do 22. února S pozdravem Mgr. MARTIN HLADKÝ vedoucí střediska Potkají se dva. Ahoj, kam jdeš? Na jahody! Teď v lednu? To je dobrý, já jsem si vzal svetr! Připravil VOJTA JEHLIČKA -3- ELISABETH WEBSTEROVÁ:KAMARÁD ZE VZDÁLENÉHO ÚDOLÍ Jake Farrant, významný anglický reportér se dozvídá, ţe dokonce ţivota mu zbývá uţ jen pár měsíců. Rozhodne se odjet na venkov, aby se se zákeřnou nemocí vypořádal podle svého. Po příjezdu ovšem potkává cikánského chlapce Cvrčka. Ihned se z nich stanou nerozluční kamarádi a Jake s pomocí Cvrčka začíná poznávat skutečné hodnoty ţivota jako je například rodina, přátelství, zdraví, ale i kaţdičký kousek přírody ve ztraceném údolí. VELKÉ KNIHY KOMIKSŦ ABC V těchto zatím čtyřech knihách najdete všechny komiksy, co kdy v abíčku vycházely. Komiksů je tu opravdu hodně a kaţdý příznivec kreslených obrázků si tu nějaký najde. Já vám popíši alespoň jeden. Tento příběh se jmenuje Tvrz. Jistý občan ( jeho jméno jsem uţ bohuţel zapomněl ) zde naboural do stromu. V bezvědomí se mu zdá, ţe se dostal do minulosti a zde brání proti neodbytným Praţanům husitskou (ţiţkovskou) tvrz. Vynálezem rogala se mu společně s Husity (Ţiţkovci) podařilo tvrz ubránit. A v tomto okamţiku se probouzí v nemocnici. Knihy k přečtení doporučil ŠVEJDOŠ ERAZIM KOHÁK: POUTNÍK PO HVĚZDÁCH. Dovolte mi, abych Vám touto cestou doporučil knihu rozhovorů skautských činovníků R. Šantory a J. Zajíce s filozofem Erazimem Kohákem. Otevře nové obzory kaţdému z Vás, kdo přemýšlí nad smyslem svého ţivota i o problémech celého lidstva. Kdo je onen záhadný muţ s neobvyklým křestním jménem? Kdyţ bylo Erazimu Kohákovi 15 let, emigrovala jeho rodina do USA. To se psal rok V Americe vystudoval střední i vysokou školu, poté se stal profesorem filozofie na univerzitě v Bostonu. Oţenil se a se svou americkou manţelkou vychoval tři dcery. Manţelství trvalo přes dvacet let, skončilo rozvodem. Poté Erazim Kohák přenechává vše manţelce a dětem a odchází do newhampshirských lesů. Zde si na samotě vlastníma rukama buduje nový domov. Dalším zlomovým okamţikem v jeho ţivotě se stává rok Po pádu komunistického reţimu v naší zemi se po více neţ 40 letech vrací do své vlasti. Začíná přednášet na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde působí dodnes. Ve zmiňované kníţce se Erazim Kohák pokouší osvětlit, jakým způsobem je moţno hledat pravdu. Vyznává se ke svému vztahu k přírodě, o kterou je třeba pečovat a zastavit její ničení. Nabádá čtenáře k odpovědnému ţivotu kaţdý z nás by se měl aktivně angaţovat ve věcech veřejných, byť by se mělo jednat o pouhé zvednutí pohozené plastové láhve. Rozsah našeho časopisu mi neumoţňuje ţádné hlubší zprostředkování postojů a myšlenek profesora Koháka. To Vám můţe poskytnout kniha Poutník po hvězdách. Věřím, ţe Vás osloví stejně jako mě. Knihu plnou ţivotní moudrosti doporučuje VLK -4-

14 VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VI.: HLEDÁME NOVÝ CÍL. Po sviţném sestupu jsme se v úterý zastavili aţ u vodopádu, kde se nám onehdy definitivně ztratila značka. Podél vodopádu jsme se s Ovem vydali jí hledat. Vystoupali jsme terénem nad vodopád a jednu značku tam skutečně objevili. Další však zůstaly naším očím skryty a jedna značka turistickou trasu nedělá. Pod vodopádem jsme se nasnídali a vida! Naše tváře znenadání osvítily sluneční paprsky. Po mizerné noci byly snad nejlepší vzpruhou, jaké se nám mohlo dostat. Chvíli jsme přemítali nad plánkem, který zhruba zachycoval místní končiny. Vrchol Tibleş nás stál jiţ hodně sil, hlavně psychických, a proto nás nyní zlákalo několik menších kopců, které náleţejí ke stejnojmennému pohoří. Následuje další fáze sestupu. Uţ jen jednou mírně sprchlo, jinak je počasí pro pochod ideální. Za okamţik se nám otevřel výhled na stále ještě těţkými mraky obklopený Tibleş. Chvíli pochodujeme po podivuhodných cestách, jejichţ prostředek odplavila voda. Siluety vrcholků, k nimţ máme namířeno, se pomalu přibliţují. Připomínám, ţe cesty nejsou nikterak značené a uţ vůbec ne zachycené v našem plánku. Tu a tam se přirozeně rozdvojují. Potom se musíme řídit citem a odhadnout, která je pro nás výhodnější s ohledem na náš cíl. Pojednou jsme se odhodlali přebrodit několik metrů široký, nepříliš hluboký tok řeky. Vynikající způsob očisty nohou! A co jsme spatřili za říčkou? Hotovou divočinu. Náš odhad se v tomto případě neukázal jako dobrý, ale o to větší dobrodruţství jsme zaţili. Uprostřed cesty vedlo hluboké vyschlé koryto, do kterého by nebylo těţké zahučet. Tato pohodlná stezka nás daleko nedovedla ústila přímo do rozbouřených vln řeky. Znovu jsme se tedy brodili. Úsek po druhém přebrodění byl o poznání pohodlnější, ale ne tak vzrušující. Pohybovali jsme se poměrně rychle, stále jsme totiţ mírně klesali. Míjeli jsme rozkvetlé louky. Vyptávám se Rabína na názvy některých druhů květin, abych obohatil své chudé znalosti v oblasti flory. U křišťálového pramene doplňujeme zásoby vody, kousek od nás se v té chvíli zjevuje zatoulaný pes. Rozhodl se, ţe nás bude sledovat. Rabín se ho několikrát snaţí vyfotit, pronásledovatel však pokaţdé mizí v křoví. Záhy se k němu připojil větší kolega. To uţ máme vytipovanou horu na dosah a pouštíme se do těţkého stoupání. Psi zůstali dole. Obloha nad námi je jasná a slibuje pohodovou noc. V dáli se nám opět zjevuje Tibleş a nad ním samozřejmě nechybí mračna. Příroda je tu opravdu krásná a inspirující. V předvečer se pokoušíme najít vhodné tábořiště, coţ není ve strmém svahu tak lehké. Teprve po delším pátrání nacházíme relativní rovinu. S večeří trochu experimentujeme, aspoň já jsem do té doby bramborovou kaši na vandru nikdy nejedl. Ve spojení s Oveho párečky se tento pokus vydařil. Rabín se mezitím tradičně ujal budování přístřešku z igelitu. Po jídle si nad ohněm ještě suším mokrý spacák. Noc byla klidná, ale víc o ní nemohu povědět, jelikoţ jsem spal. A klidný spánek pro nás v Rumunsku nebyl takovou samozřejmostí, ale o tom jsem se rozepsal uţ minule. Autorem těchto řádků je VLK ČEKATELSKÝ LESNÍ KURZ CORDA 2OO6 uţ podeváté zve rovery starší šestnácti let, kteří mají zkušenosti s vedením druţin a nebojí se objevit, co v nich je. V krásném prostředí Oderských vrchů proţijeme 10 táborových dnů nad tématy čekatelské zkoušky. Na základě dobrých zkušeností z minulého ročníku budeme pracovat v malých skupinách podle oddílového zaměření (na vlčata, skauty, rovery). Při debatách, přednáškách, společných hrách a dalších činnostech budeme hledat stezky poutníků za Nejvyšší Pravdou a Láskou. Završením kurzu budou čekatelské zkoušky na podzim DŦLEŢITÉ INFORMACE: Termíny: května 2006 (seznamovací víkend) srpna 2006 (letní část tábor Oderské vrchy) října 2006 (závěrečný víkend se zkouškami) Přihlášky: Tomáš Kytlík Miki, Purkyňova 691, Kostelec nad Orlicí, tom.miki(zavináč)tiscali.cz; Pro spojení je důleţité uvést na přihlášce nebo mobil. Přihlášku pošli nejpozději do konce března 2006 na uvedenou adresu! RÁDCOVSKÝ TÁBOR SV. JIŘÍ Nabízí dvaceti odváţným rádcům ve věku kolem čtrnácti let deset dnů ţivota podle rytířských zvyklostí. Čeká Vás program k posílení těla i duše, v etapové hře se stanete na čas rytíři. Běţnou skautskou praxi proto obohatí starobylé rukodělné práce, lukostřelba a další. Společně se budeme učit, jak nejlépe vést druţinové akce (schůzky, vycházky, výpravy). Je připraven i výlet do hor a rytířská spanilá jízda. Termín: srpna 2006 (Oderské vrchy) Přihlášky: Tomáš Kytlík Miki (viz výše) V restauraci: Naší specialitou jsou šneci, říká hlavní vrchní hostovi. Vím, jeden mě posledně obsluhoval! Připravil CUKR

15 Redakce: MIREK (Ţelvy), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor). BŘEZEN SKÁLŦV OBĚŢNÍK vydává IV. oddíl V Ý P R A V A Č T Y Ř K Y Č I L I J E N Í K O V S K Á E X P E D I C E Kdy: 17. aţ 19. března 2006, sraz je v pátek v 18:15 na autobusové zastávce U Koníčka, návrat je v neděli v 11:20 tamtéţ. Kam: chaloupka v Jeníkově Náklady: cca 120,.- Kč S sebou: karimatku, spacák, přezůvky, vhodné oblečení (dle počasí), zápisník, spešlpakl, jídlo na pátek, ešus, 3 trojúhelníčky sýra, 1 paštika, chléb, čaj, cukr, těstoviny, masovou konzervu (špagetka atp.), 2 buřty na opékání, ovoce a další jídlo dle své potřeby a spotřeby. Na Vaši účast a na společné záţitky se těší BOBAN A SPOL.!!! 8. DUBNA 2006 SE ZÚČASTNÍME SOFTBALOVÉHO TURNAJE V LUŢI!!! Více informací naleznete v příštím čísle. MYŠLENKA MĚSÍCE: Čekání na šťastné dny bývá mnohdy krásnější neţ šťastné dny samotné. Vyhledal ŠVEJDOŠ 1 MONGOLSKO OČIMA KOLOUŠKA (Součást projektu ASIE 2006) Vybral jsem si republiku z Východní Asie, která je asi 2x větší neţ ČR. Sousedními státy jsou Rusko, Čína a Kazachstán. I kdyţ je tento stát tak veliký, obývá ho jen 2,5 milionu obyvatel, coţ znamená, ţe hustota osídlení je asi 2 obyv./1km. Z těchto čísel je moţné poznat, ţe je to jedna z nejméně osídlených zemí světa. Mezi obyvateli je drtivá většina Mongolů, ale jsou zde i Kazaši a Burjati. Jinak celková populace je z poloviny do 15ti let! Tomu, komu by se do této země zachtělo, bych poradil, aby se zdokonalil v mongolštině nebo turkotatarštině. Pokud Vám tyto jazyky moc nesednou, je tu malá moţnost domluvit se rusky nebo čínsky. Jo a určitě si nezapomeňte vyměnit tugriky (1tugrik=100 mungů), coţ je mongolská měna. A neţ odjedete, měli by jste vědět, ţe Mongolsko leţí v seizmické zóně, takţe zemětřesení jsou tu velmi častá. Ale nejen zemětřesení postihuje tuto zemi. Kvůli vysokým sráţkám jsou časté záplavy. No a hlavně nejezděte v zimě, protoţe tam panují velice nízké teploty aţ -50 C! Naopak můţu říct, ţe Mongolsko je známé jasnými, slunečnými dny, kterých je asi 240 v roce. Pokud jste se přeci jen rozhodli, ţe na prázdniny chcete do Mongolska, tak Vás seznámím s tím, co tam můţete vidět. Na 100% budete potkávat kozy, koně, velbloudy, ovce a dobytek. Na výlet bych doporučil hlavní město Ulánbátar, nebo horské túry. Mnoho zdejších kopců měří přes 4000 metrů a nejvyšší Chujtan je vysoký 4362 metrů. S náboţenstvím je to tu sloţitější. Dřívější velmi rozšířený tibetský buddhismus vymýtili komunisté a teď se k němu přiklání menšina. A co na památku? Třeba kousek mědi, která se tu těţí ve velkém, nebo se můţete zavrtat do země a moţná narazíte na ropu, která se ale kvůli ţivotnímu prostředí netěţí. Mongolskem Vás provedl MIREK 2. druţinová aktivita: NAŠI ASIJŠTÍ SPOLUOBČANÉ realizace: Navštivte hlinecké Asiaty, poproste je o podpis a naučte se od nich 10 libovolných slov v jejich rodném jazyce (číst i psát). Dále pak zjistěte, jaké jsou jejich hlavní náboţenské svátky v roce a jak je slaví. Chovejte se při tom zdvořile! 1 podpis = 2 body, 1 slovíčko = 2 body, popis jejich svátků = 10 bodů. Vyhodnocení na březnové akci. "Tetičko, chutná ti ten bonbon, co jsem ti nabídl?" - "Ano Pepíčku, proč se ptáš?" - "Ţe totiţ náš pes ho vyplivnul!" "Tak naposledy Pepíčku! Tohle je ţlutá barva!" - "To je ţlutá? Néé, to je červená." Prásk, prásk, křup... "Tak se běţ podívat do zrcadla, ať vidíš, jak vypadá červená!" Připravil CUKR 2

16 VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VII.: NAHORU A DOLŦ Ve středu jsme se vyhrabali ze spacáků do příjemného dne. Sbalili jsme si svých pár švestek a pustili se do dalšího zdolávání vrcholu. Nejprve jsme sledovali vyšlapanou pěšinu, jenţe ta se brzy vytratila. Poté jsme si museli razit svoji vlastní, pokud moţno co nejkratší, cestu směrem k našemu cíli. Náročné stoupání řádně prověřilo naši fyzickou připravenost. Kopec nás za naši námahu odměnil nádherným rozhledem. Spatřili jsme hlavní hřeben našeho pohoří Tibleş, včetně jeho stejnojmenné nejvyšší hory, kterou konečně opustil závoj mraků. Na druhé straně se vyjímaly turisty hojně navštěvované horopisné celky Rodna a Maramureş. Mohli jsme také shlédnout do údolí a pozorovat několik podhorských měst. Prostě fantazie! Hodnou chvíli jsme se kochali strhující podívanou a nakonec jsme se zde několikrát zvěčnili našimi fotografickými přístroji. Po menším občerstvení jsme pokračovali dál, nejdříve pochopitelně dolů. No a pak zase nahoru. V této fázi pochodu jsme potkali jen jednoho sekáče trávy. Při dalším odpočinku Rabín vyrukoval s návrhem, abychom sestoupili do údolí a zbývající dny věnovali poznávání vybraných měst. Mně by se bývalo více líbilo pohybovat se nadále mimo civilizaci, vytipovat si třeba ještě jeden vrcholek a pokořit ho. Bylo tam tak krásně, ţe se mi prostě nechtělo vracet se předčasně do ruchu města. Ove se však přiklonil k Rabínovu nápadu, a tak mi nezbylo, neţ se podřídit většině. Od tohoto okamţiku jsme převáţně uţ jen scházeli dolů do údolí. Převáţně, ale ne nepřetrţitě! Jednou se námi zvolená lesácká cesta ukázala být tak neschůdná, ţe jsme se museli kus vrátit. Půda se nám tu bořila pod nohama, a kdo ví, kam by nás to zavedlo. Čím jsme níţe, tím více známek ţivota registrujeme. Nacházíme i studánku, objev to velmi vítaný. Zatímco jsme se osvěţovali, prošla kolem nás místní ţena. Kdyţ se nás otázala, kam jdeme, odvětil jí Rabín v jejím rodném jazyce: Ţos. (=dolů) a pro jistotu doplnil svou odpověď pohybem ruky. Nejstarší člen výpravy tak efektivně vyuţil v praxi slovní zásobu, kterou pochytil v autobuse, kdyţ po očku sledoval film v rumunštině. Prohodili jsme ještě pár slov a ţena se vydala sus, tj. nahoru. Uţ se připozdívá, za chůze se proto začínáme poohlíţet po nějakém dobrém tábořišti. Zanedlouho odbočujeme z široké hlavní komunikace a nacházíme útulný palouk, který se nám jeví docela zastrčený, a tudíţ vhodný jako tábořiště. Netušili jsme, ţe si tudy místní zkracují cestu ke svým domovům. Kaţdého kolemjdoucího jsme se srdečně pozdravili Buna ziwa!, ve večerních hodinách pak Buna seara! Všichni nám přátelsky odpovídali, nikoho nepobuřovalo, ţe si tam vaříme v kotlíku těstoviny. Po večeři nám Rabín vyprávěl různé historky ze svého německého ţivota. Sotva se setmělo, šli jsme na kutě já s Ovem pod igelit, Rabín pod širák. (Co se nám přihodilo po sestupu z hor? Dozvíte se příště.) Autorem těchto řádků je VLK!!!VELKÁ SOUTĚŢ O 1.000,- RUMUNSKÝCH LEI!!! O SUMU JEDEN TISÍC RUMUNSKÝCH LEI BUDE BOHATŠÍ Z KAŢDÉ DRUŢINY TEN JEJÍ ČLEN, KTERÝ NEJRYCHLEJI ZJISTÍ A SVÉMU RÁDCI NAHLÁSÍ, KOLIK MÁ RUMUNSKO OBYVATEL. 3 RÁDCOVSKÝ KURZ HRADIŠTĚ Rádcovský kurz HRADIŠTĚ nabízí velmi bohatý a pestrý program, který je především zaměřen na netradiční a téměř jiţ zapomenuté dovednosti a znalosti. Např. kování, práce s kůţí, rozdělávání ohně. V ţádném případě nechybí dobré hry a společné akce. Program je upraven pro rádce či budoucí rádce a rádkyně, kteří si zde vyměňují své zkušenosti a dovednosti ze svých oddílů. A abychom vše nestavěli jenom na vědomostech účastníků, nechybí zajímaví hosté, kteří mohou ledacos předat a mnohému naučit. Protoţe se celý kurz nese v duchu slovanském, nechybí zde dobrodruţství, romantika ani opravdové přátelství. Termíny a místa konání: I II Uzávěrka přihlášek: Podmínky účasti: věk odpovídající ukončené 8. nebo 9. třídy ZŠ Věk účastníků: let Kontakt: Monika Formánková, Kamenná 303, Tábor, mobil: hradiste(zavináč)junak-tabor.com web: hradiste.junak-tabor.com NĚKOLIK SLOV ŠÉFREDAKTORA K JUBILEU SKÁLOVA OBĚŢNÍKU Právě se k Vám dostalo jubilejní 30. číslo našeho oddílového časopisu. Při této příleţitosti bych rád poděkoval těm, kteří v tomto roce pravidelně do Skálova oběţníku přispívají: Švejdoš, Mirek, Vojta J. a Cukr. Výročí oslavujeme i změnou loga, za coţ patří poděkování Ovemu. Jako šéfredaktor bych našemu časopisu k jeho třicetinám rád popřál všechno nejlepší, zejména mnoho nadšených přispěvovatelů. Myslím, ţe není od věci zrekapitulovat, jaké příspěvky můţete vytvářet: 1) zápisy ze ţivota druţin (platí i pro rádce vlčat) a z oddílových akcí; 2) hádanky a kvizy pro chytré hlavy; 3) tipy na kníţky, hudbu, památky nebo kulturní akce; 4) cokoli z říše rostlin a ţivočichů; 5) moudré myšlenky, vtipy, básničky, povídky, pohádky či fejetony; 6) cestopisy; 7) stručné ţivotopisy význačných osobností 8) obrázky nebo fotky; 9) vzpomínky mistrů dejte k lepšímu jakoukoliv zábavnou historku z tábora, výpravy, druţinovky,...; 10) Orlovi posílejte kritiku anonymně si můţete postěţovat, co se Vám nelíbí v našem oddíle nebo na středisku (máme přece svobodu slova, vyuţijte jí!). 11) Pokud Vás moje nabídka nezaujala, vymyslete si svoji vlastní rubriku! 4

17 Redakce: MIREK (Ţelvy), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci), VLK (šéfredaktor). DUBEN SKÁLŦV OBĚŢNÍK vydává IV. oddíl SKAUTSKÝ JARNÍ FOTBALOVÝ TURNAJ Uskuteční se v sobotu 22. dubna na hřišti v Blatně (za bývalou zvláštní školou). Začátek turnaje je v 9:00 a předpokládaný konec cca ve 14:00. Hraje se ve dvou kategoriích: skauti věk let roveři 16 a více let Startovné za tým, čítající pět hráčů v poli a brankaře, je 150,- Kč. Prosíme, neberte si kopačky, z důvodu moţného poškození povrchu hřiště. Na místě bude zajištěno občerstvení (klobása, limo...). Na Vaši účast a pěkné sportovní záţitky se těší ZEBRA 1 IV. ODDÍL MÁ NOVÉHO VŦDCE Dovolte mi, abych Vám touto cestou oficiálně oznámil, ţe jsem nedávno převzal vedení IV. oddílu. Zástupci vedoucího zůstávají Boban a Vašek, nově k nim přibude Šplhoun. Myslím, ţe není třeba, abych se představoval, všichni mě dobře znáte. Místo toho zde nastíním některé ze svých představ o budoucím fungování a směřování našeho oddílu. Ze všeho nejdříve bych ale rád poděkoval svým dvěma předchůdcům, Rabínovi a Glumovi. Je vhodné připomenout, ţe počátkem roku 2001 se nacházel IV. oddíl v hluboké krizi. A byl to právě Rabín, který se nejvíce zaslouţil o zaţehnání kritické situace a nastartování oddílu k nové prosperitě. Dříve jsem to nedokázal plně docenit, ale dnes jsem mu za to nesmírně vděčný. Po Rabínově odchodu se čtyřky ujal Glum, pod jehoţ vedením se stav našeho oddílu dále zlepšoval. Zvláště přínosné se ukázaly být Glumovy ţivotní i skautské zkušenosti. Vyhlídky IV. oddílu jsou tedy velmi nadějné. Přesto zdaleka ne všechno funguje, jak by mělo. A před usnutím na vavřínech nás snad dostatečně varovala nepovedená březnová výprava do Jeníkova. V bodech zde uvedu ve známost několik opatření a plánů: V poslední době jsme zanedbávali plnění nováčkovské zkoušky a stupňů zdatnosti. Jsem přesvědčen, ţe se situace zlepší jmenováním Orla rádcem oddílu, který bude mít tyto záleţitosti na starost. Dalším závaţným problémem je nepořádek v našem vybavení. Proto s okamţitou platností ustavuji Divocha správcem oddílového majetku. Čte vůbec někdo ze skautů Skálův oběţník? Dostává se všem pravidelně do rukou? Bývají zde klíčové informace o oddílových akcích, proto je nezbytné, aby ho dostávali všichni!!! Od dubna 2006 proto bude Mirek působit jako distributor oddílového časopisu pro druţiny Ţelv, Vlků a Výrů. Na oprávněné stíţnosti, ţe se nikdo ze čtyřky neúčastní střediskových rad, zareagujeme tím, ţe nás na nich bude od této chvíle zastupovat Šplhoun. Novým oddílovým hospodářem bude Zebra, který postupně od Bobana převezme agendu kolem registrace a ţádostí o dotace za krátkodobé akce. Je nutné více spolupracovat s II. smečkou vlčat, odkud k nám přecházejí noví členové. Zasadím se o konání alespoň jedné společné akce ročně. Je třeba předejít tomu, aby se přestupující vlčata ocitala v jim zcela neznámém prostředí. Naší velkou prioritou zůstávají roveři, pro které bychom mj. po táboře rádi uspořádali speciální R&R akci. Vidíte, ţe je před námi hodně práce, ale výsledek určitě bude stát za to. Novopečený vedoucí čtyřky VLK!!!UPOZORNĚNÍ!!! SOFTBALOVÝ TURNAJ V LUŢI SE PRO NEZPŦSOBILOST TERÉNU ODKLÁDÁ NA NEURČITO. 8. DUBNA 2006 SE TUDÍŢ NIKAM NEJEDE. 2

18 PINGPONGOVÝ TURNAJ V sobotu 18. února jsme se sešli na skauťáku ve sloţení: Vlk, Orlo, Míra, Divoch, Ondra, Vojta, Švejda, Petr a Tomáš. A začali jsme hrát. První zápasy odstartovala skupina mladších, v níţ byli Ondra, Vojta, Švejda, Petr a Tomáš. A pak jsme začali hrát i my starší. Zajímavý zápas sehráli Divoch a Míra. Utkání to bylo dlouhé na napínavé, nakonec zvítězil Divoch. Později přišli na řadu Vlk s Orlem. Orlo si dělal zbytečné naděje, ţe Vlka porazí. A ono nic! Vlk ho rozmetl lehce 3:0 a Orlo odešel od stolu se sklopenou hlavou. Poté jsme se odebrali do klubovny, kde nám Vlk pouštěl gruzínské písně a měli se přihlásit dva dobrovolníci. Hádejte, kdo do toho šel... Samozřejmě Orlo a Míra. To zatím nevěděli, co mají dělat. Měli si připravit tanec k této gruzínské hudbě. Potom se odešli připravit a my jsme zatím odehráli další zápasy. A nyní přišel tanec. Bylo to takové nezvyklé halekání a potácení se, ale všichni jsme se nasmáli, aţ nás bolela břicha. Tak se nám to líbilo. Turnaj šel dál. Měli jsme si přinést oblíbenou kníţku a povídat o ní. Na závěr se konalo vyhlašování vítězů. Ve skupině mladších zvítězil Vojta a Orlovi se splašili ruce a tleskal mu asi deset minut v kuse, ale asi si to uţil. Ve skupině starších zvítězil Vlk, ačkoliv jsme s tím počítali. A tím náš turnaj skončil. Za turnajem se poohlédl DIVOCH VÝPRAVA DO JENÍKOVA Kdyţ se sešlo pár skautů v maskáčích na autobusové zastávce U koníčka, ke kterým se přidal i Vlk, bylo vše připraveno k odjezdu. Tentokrát směr Jeníkov. Zdejší dům se spíše podobal zámku, neţ noclehárně pro skauty! Tři velké sály, dvě koupelny, několik loţnic a sklep poslouţily bohatě k našemu programu. Škoda jen, ţe se celý program kvůli nedostatku času nedal stihnout, poněvadţ bojovky a smluvená zdravověda s odbornou osobou by mohly být fakt skvělý. Hned při vstupu do prvního sálu mě zaujal krb. Tak jsem okamţitě zatopil, aby bylo teplo. Pinkali jsme si s nafukovacími balónky, kdyţ nás Vlk přerušil a šli jsme hrát Asijskou hru. Byla obrovská škoda, ţe nám jel autobus tak brzo, protoţe to tam bylo fakt skvělý. Ti, co tam nejeli, přišli o hodně Výpravu zhodnotil ORLO MYŠLENKA MĚSÍCE: Opravdový přítel je ten, kdo Tě drţí za ruku a dotýká se Tvého srdce. Vyhledal MIREK FORTUNA PRINT: KRONIKA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Tato kniha je zvlášť vhodná pro příznivce druhého celosvětového konfliktu, ale dál čtěte i ostatní, protoţe tato kniha je velkým zdrojem referátů na dějepis. Dalo by se říct, ţe nás válkou provádí den za dnem. Jsou tu popsány všechny důleţité věci a to od napadení Polska aţ po svrţení atomových bomb na Japonsko. Kniha je dost velká, má 520 kvalitních stran, ale cena se pohybuje velice vysoko (cca 1000 Kč). Ovšem teď zas ke kladům této knihy: obsahuje velké mnoţství fotek, mapek a pro fandy plastikových modelů jako jsem já zhruba padesát stran výzbroje a uniforem všech hlavních států ve válce. Z toho lze usoudit, kdo měl jakou techniku a uniformy a podle toho stavět model. Knihu představil ŠVEJDY GIUSEPPE VERDI: LA TRAVIATA Dočetl jsem se, ţe La Traviata, v překladu Zbloudilá, od italského skladatele Giuseppe Verdiho byla zkomponována na námět díla Alexandra Dumase ml., Dáma s kaméliemi. Pojednává o osudu slavné paříţské přelétavé ţeny Violetty, do které se zamiluje upřímnou láskou Alfréd. S ním odjíţdí Violetta na venkov, kde spokojeně ţijí. Tam ji navštíví Alfrédův otec a nutí ji, aby Alfréda opustila kvůli dobré pověsti rodiny. Přestoţe Violetta Alfréda miluje, ustoupí poţadavku jeho otce a odchází. Nic netušící Alfréd je z toho zoufalý a chce se pomstít. Vyhledá Violettu a společensky ji znemoţní. Navíc zraní jistého barona a musí prchnout ze země. U Violetty propuká tuberkulóza a pozvolna umírá. Alfréd se od svého otce vše dozvídá a pospíchá za Violettou. Alfrédova přítomnost ji vrací novou sílu bojovat s nemocí, ale bohuţel je uţ pozdě Známou operu charakterizoval PYTLÍK 3. druţinová aktivita: ČASOPIS O ASIJSKÉ FAUNĚ realizace: Do konce dubna vyhotovíte broţurku zaměřenou na asijské ţivočichy. V ní nám představíte 10 zvířat, která běţně ţijí na asijském kontinentu. Broţurka by měla obsahovat hodně obrázků doplněných popisky. Snaţte se být originální! Za kaţdého jedince, kterého do svého časopisu zařadí všechny druţiny, kaţdá obdrţí pouze 2 body. Pokud se shodnou dvě druţiny, mohou se těšit na 4 b. Přísun 6 b. zajistí originální nápad. Za celkový dojem opět max. 10 b. 3 V blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií rozhoduje, zda tu někdo bude zavřen nebo ne? Ředitel vysvětluje: "No, my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lţičku, hrneček a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil." - "Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, ţe?" - "Ne, normální člověk vytáhne špunt. Chcete u nás pokoj s balkonem nebo bez?" Připravil CUKR 4

19 KOMEDIE NA OPEŘE Den po nevolebním sněmu, 25. února 2006, jsme se vydali za kulturním obohacením do moravské metropole Brna. Účastníků bylo zprvu počítáno na deset: Matty, Boban, Pavla, Vašek, Ove, Vlk, Já Brouk Pytlík, Popelka, Lída a světluška Liduška, která zaskakovala myslím za Tygra. Cestou se k nám připojila ještě naše táborová lékařka Maruška. Na programu byla mimo jiné i návštěva opery v Janáčkově divadle Divadlo zvenčí sice vyjadřovalo zabetonovaný komunismus, ale kdyţ jsme vstoupili dovnitř, ohromil nás impozantní, majestátní interiér a ke zpříjemnění přispěla také šatna zdarma. Odloţili jsme své svršky a jali se hledat, kde vlastně máme svá místa. Usadili jsme se do pohodlných měkkých semišových sedaček a já si pročítal program, který jsem si zakoupil za 60,- Kč proto, abych věděl, o čem opera bude. Odezněl poslední zvonek a začalo první dějství. Zpěváci s hlasy vysokých kvalit se objevili na scéně. Zpěv se linul po celém divadle, ale nějak mu nebylo rozumět. To proto, ţe nikoliv v češtině, ale v italštině bylo zpíváno. Naštěstí české titulky svítily na světelné tabuli nad jevištěm. Po prvním dějství se nechal slyšet Vašek, ţe to tedy není jeho šálek čaje. A Ove mu přitakal, coţ se dalo přirozeně pochopit, zvláště kdyţ se v onom čase hrál důleţitý olympijský hokejový zápas. Na konci druhého dějství, kdyţ na scéně zbyl uţ jen Alfréd, řekl jsem si, ţe slova znám uţ z programu, a tak si můţu dovolit zavřít oči a vnímat plně jen hudbu. Bohuţel vedle mě seděl právě Vašek, kterému přišlo náramně legrační, jak tam sedím se zavřenýma očima a začal mě pozorovat. Vše by bylo v pořádku, kdyby mě nepřemohla únava a nezačal se pokyvovat dopředu a dozadu a nakonec neklimbnul hlavou. To uţ Vašek nevydrţel a začal se smát. Vzápětí skončilo dějství a Vašek sděloval s potěšením ostatním své dojmy. Krize nastala na začátku třetího dějství, kdy Violetta, jiţ těţce nemocná, pěla tesknou a soucit vyvolávající árii. Snaţil jsem se soustředit, ale šlo to stěţí. Vašek mě pravidelně kontroloval svými rozjařenými pohledy, zda náhodou neusínám. Nevydrţel jsem a musel se smát s ním. Pak jsme se několikrát na sebe podívali a smáli se bez přestávek. Poslední kapku přilil Vlk, který seděl za námi rozklepaný smíchy a pološeptem (na půlku divadla) prohlásil: Hlavně tu nedělejte ţádný vopičky. To byl náš konec. Všichni tři jsme se začali chechtat tak, ţe se s námi klepaly i měkké, semišové sedačky. Tlumili jsme sice své projevy, jak to jen šlo, avšak zastavit smích bylo nemoţné. Teprve po chvilce jsme se utišili, ale nesměli jsme na sebe ani mrknout, jinak bychom zřejmě museli opustit divadlo předčasně. Cestou z divadla jsme se ještě občas pochechtávali příhodě, která se nám stala, a mířili jsme na šalinu. Měli jsme štěstí, právě přijíţděly z obou směrů. Šli jsme ve skupinkách, Boban nás informoval. Nastoupili jsme a najednou koukám, jak Vašek a Vlk, kteří šli kousek za námi, neohroţeně kráčí k šalině stejného čísla, ale jiného směru. V tom momentě se smáli všichni, kteří to viděli. Vašek a Vlk nakonec nastoupili do té správné šaliny. S nimi jsem se shodl, ţe jsme se celkově nasmáli víc, neţ kdybychom jeli na komedii. Nicméně, aţ opět pojedu na nějaké představení, musím si dát velký pozor, abych neměl spánkový deficit. Poučil, pobavil i potěšil BROUK PYTLÍK 5 CO SE DĚLO PŘED OPEROU? Cestou do Brna se různě debatovalo, zvláště Boban byl čilý v konverzaci s malou Liduškou. Vyptával se, vykládal atp. Nakonec Lidušku rozplakal výkladem trestního práva. V Brně jsme vystupovali na Králově Poli, po brňácku na Krpoli, zakoupili si jízdenky na dopravu a vyrazili pod Bobanovým vedením na jeho privát. Kombinovali jsme dopravu autobusem a tramvají, v místní hantýrce šalinou, přičemţ spoje na sebe neuvěřitelně plánovitě navazovali, a to po celou dobu našeho pobytu. Na Bobanově útulném privátu, kde bydlí mimochodem s Mattym a dalšími studenty, jsme odloţili velké bágly. Poté jsme se vydali prohlédnout si světoznámou brněnskou stavbu Vilu Tugendhat, která je zapsaná na seznamu Unesco. Od silnice připomínala spíše sklad potravin, ale kdyţ jsme vstoupili dovnitř, podivovali jsme se důmyslnému provedení celé stavby, která svou architekturou předběhla svou dobu. Za zmínku stojí, ţe právě zde se v roce 1992 podepisovaly protokoly o rozdělení Československa. Následoval oběd v hospůdce poblíţ a návrat na privát. Tam jsme se převlékli do večerních šatů a plni očekávání odjeli do Janáčkova divadla, které leţí v centru města. Dění před návštěvou opery zaznamenal PYTLÍK CO NÁSLEDOVALO PO OPEŘE? Pokračovali jsme do místního sportbaru, kde jsme zhlédli konec olympijského utkání. Někdo poté vyuţil moţnost hry kulečníku a někdo studium hry na výherních automatech. V tom vynikala zejména Maruška, která jako jediná něco vyhrála, kdyţ mačkala blikající tlačítka. Z čehoţ jsem dospěl k tomu, ţe zřejmě nezáleţí na tom, kdo hraje, ani jak hraje, ale záleţí na náhodě. Po nabytém dni jsme odjeli zpět na privát k zaslouţenému spánku. Druhý den jsme s ţivými vzpomínkami opouštěli Brno. Ve vlaku jsme si krátili dlouhou cestu společenskými hrami, jako je ku příkladu historicky poučná hra myslím si osobnost nebo slovní fotbal. Epilog k akci plné kulturních záţitků sepsal PYTLÍK Paní Kalianková se ptá Pepy: "Kam jsi dal těch 200 korun, co jsi dostal na nákup?" - "Jednomu staršímu muţi." "Odkdy jsi takový lidumil? Co vlastně ten chlap dělal?" - "Čepoval pivo!" Připravil CUKR 6

20 SUDOKU HRA S ČÍSLY Chci vám představit zábavnou, logickou a návykovou hru s názvem Sudoku. Je to hra s čísly, ale matematiku ovládat nemusíte. Stačí umět počítat do devíti. Tato hra je původem z Japonska. Nejrozšířenější je v USA, Číně a samozřejmě v Japonsku. Ovšem na letošním mistrovství světa v této silné konkurenci zvítězila v Sudoku naše reprezentantka. Teď něco k pravidlům: hra je pro jednoho, ovšem můţete hrát na čas třeba se spoluţáky ve škole. Hrací pole je čtvercová síť, devět políček na devět. V poli je vyznačeno devět stejných menších polí, tři políčka na tři, tedy celkem s devíti políčky. V některých políčcích jsou napsaná čísla a tam, kde nejsou, je musíte doplnit. A to tak, aby v kaţdém sloupku, řádku a menším poli byla čísla od jedné do devíti. To znamená, ţe se čísla v řádku, v sloupci a v poli se nesmí opakovat. Podrobnější a lépe pochopitelná pravidla najdete v kaţdé kníţce či v časopisu s touto luštěnkou. Já osobně luštím Sudoku z časopisu Rodinné výherní Sudoku, kde kromě Sudoku najdete i další hry, například Kakuro, které je Sudoku hodně podobné. Také zde najdete lehčí dětské Sudoku, které se hodí pro začátečníky. Navíc zde můţete za určitý počet vyluštěných hádanek získat peněţní obnos. (Tento časopis najdete snad v kaţdé trafice.) Sudoku také najdete v časopise ABC a ve většině novin. Příjemnou zábavu a hodně čísel ve správném políčku přeje ŠVEJDY Tady ode mne máte jedno z těch opravdu lehkých Sudoku. Zkuste ho vyluštit!!!!!!!!!!!!!! VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO VIII.: SALUŞTIA DE SUS V noci jsme měli návštěvu, konstatoval ráno Rabín. Kousek od nás se prý potuloval medvěd. Rabín tvrdil, ţe slyšel nějaké bručení, zběsilé štěkání psů a křik chlapů. Zřejmě se snaţili divokou šelmu zahnat pryč od svých příbytků. Já jsem to sice zaspal, ale aspoň mám teď o čem vyprávět. Obloha je zamračená, bez otálení proto radši opouštíme své tábořiště. Záhy se před námi vynořují lidské usedlosti. Ve vyšších polohách jsou značně rozptýlené, směrem k jádru obce se vzdálenosti mezi domy zkracují. Ale zůstaňme ještě chvíli v okrajové části. Tudy protéká menší řeka a nás nenapadlo nic lepšího, neţ se v ní do půl těla umýt, dokonce mýdlem! Nechtěli jsme domorodce pohoršovat výrazným tělesným zápachem. I bez toho jsme museli působit navýsost odpudivě. Místní právě vycházeli do práce vyzbrojeni kosami i jinými zemědělskými nástroji. Často nás oslovovali a pokoušeli se s námi konverzovat. Kdyby aspoň mluvili pomalu! Oni na nás ale většinou spustili proud slov tak rychle, jako by si ani neuvědomovali, ţe jejich řeč neovládáme. Ve spodní části městečka se uţ objevují zděné domy, ba i honosné vily! Běţně tu vedle sebe stojí polorozpadlá dřevěná chatrč a moderní vila. Jak si takový kontrast vysvětlit? Část obyvatel odešla za prací na Západ a tam si vydělala tolik peněz, ţe si po návratu mohla pořídit výstavní dům a auto nejčastěji dácii. Stali jsme se svědky zajímavé příhody. Prostý domorodec pobíhal kolem svého koňského spřeţení. V dáli se vynořil nablýskaný automobil. Měl poměrně dostatečný prostor, aby kolem spřeţení projel. Přesto se zastavil a čekal, aţ se mu majitel druhého dopravního prostředku uhne z cesty. Prostý muţ tedy sešel s koňmi do řeky. Krátce poté jsme odbočili na asfaltovou silnici, která nás záhy zavedla ke skromnému obchůdku. Vešli jsme dovnitř, nakoupili trochu jídla např. chleba podobný naší vece a posvačili venku na lavičce. Naším dalším cílem se stal roubený kostelík se zvonicí, který byl obklopen hřbitovem. Z mapky na informačním panelu jsme vyčetli, ţe se nacházíme v obci Saluştia de Sus. Odtud jsme se vydali prozkoumat i zděný, monumentálními malbami zdobený kostel. Kdyţ jsme si obě architektonické památky prohlédli, postoupili jsme o kus dále a ocitli se na hlavní silnici. Nyní jsme potřebovali zjistit, odkud a kdy nám odjíţdí autobus. Zamířil jsem proto s Rabínem na místní obecní úřad. Zaklepali jsme na jedny dveře a vstoupili dovnitř. Přítomná pracovnice se nás nejdříve lekla. Kdyţ pochopila, ţe nejsme lupiči, ale turisti, kteří hledají vhodný spoj, napsala nám na kus papíru, kdy nám to jede. Multumesc, la revedere, rozloučili jsme se s díky. U hlavního vchodu nás ještě zastavil cizí chlap a přátelsky nám potřásl rukou. Bez prodlení jsme vyrazili směrem k autobusové zastávce. Cestou nás však zastavila velmi hovorná babka, která uţ měla patrně něco upito. Pořád se smála na celé kolo a cosi do nás hučela. My jsme ale nechápali, co po nás chce. Během několika minut se kolem nás vytvořil hlouček zvědavců, mezi nimi i několik děvčat. Jednu z nich rozšafná stařena hned začala dávat dohromady s Rabínem. Dokonce dohlédla i na to, aby si vyměnili adresy. Rabín se s nimi nechal vyfotit a po návratu jim několik fotek zaslal. A jak to dopadlo? To nevím, ale myslím, ţe je Rabín stále svobodný. (To be continued...) VLK 8

21 Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci) K V Ě T N O V Á V Ý P R A V A Č T Y Ř K Y KVĚTEN SKÁLŦV OBĚŢNÍK vydává IV. oddíl Nazdar ROVEŘI a RANGERS, V E L K Á R O V E R S K Á C Y K L O H R A rádi bychom Vás pozvali na akci, jaká tady ještě nebyla. Uskuteční se V SOBOTU 6. KVĚTNA OD 8 DO 18 HODIN. Navštívíme mnoho zajímavých míst a pořádně si přitom zasportujeme. Do skautského domova se všichni dostavte vybaveni funkčním bicyklem s předním i zadním svítidlem, helmou!, rezervní duší a hustilkou. Ve Vašem batohu by neměl chybět mobilní telefon, pláštěnka, jídlo a pití na celý den, mapa (cyklo-, auto-, turistická) Pardubického kraje, KPZ, zápisník a tuţka. Doporučujeme téţ pevné boty, drobný peníz, zámek na kolo, blatníky a foťak. Proti ostrému slunci se můţou hodit sluneční brýle či opalovací krém. Přijede-li někdo na kole v havarijním stavu, rozloučíme se s ním a s přáním hezkého dne vyrazíme bez něj!!! Pro případ špatného počasí máme připravený alternativní program. Všichni si přineste kazetu nebo CD se svou oblíbenou nahrávkou, kterou byste chtěli pustit ostatním. Deštivý den bychom si tak zpříjemnili poslechem hudby a dalším doprovodným programem. Na všechny odváţné R&R se těší VLK, PYTLAS a GÁBINA 1 Kdy: Kam: do Jeníkova Více informací Vám dodá Vašek prostřednictvím rádcŧ. ZASE NĚCO NOVÉHO Touto cestou Vám oficiálně oznamuji, ţe díky Vlkovi, který mi předal spoustu zkušeností, mohu převzít vedení Skálova oběţníku. Myslím si, ţe náš časopis nedávno prošel malou krizí, kvůli které se spousta členů nedozvídala o plánovaných akcích. Od teď se ale budu snaţit, aby se kaţdé číslo dostalo včas ke všem rádcům. Navíc bych chtěl vyzvat kaţdého člena, aby se aktivně zapojil a zasílal do časopisu různé příspěvky. Největší zásluhu na našem časopise mají Vlk a Švejdoš, kteří se pravidelně starají o to, abyste měli co číst! Snad ani nemusím připomínat, co všechno do časopisu můţete psát. Prostě cokoliv, od našich akcí přes všelijaké rubriky aţ třeba po Vaše záţitky z víkendu či kulturní akce. Tak pište, ať máme co největší rozhled a jsme o nějakou tu zajímavost chytřejší! MIREK Míra Cukr Divoch Švejdoš Jirka Vojta j. Igor Véna BODOVÁNÍ ČASOPISU 29 bodů 17 bodů 9 bodů 30 bodů 4 body 9 bodů 6 bodů 2 body Tuto tabulku pro Vás připravil TAHOUN 2

22 Děkuji Ovemu, který z vlastní iniciativy vytvořil a zprovoznil internetové stránky našeho fotbalového turnaje. Nemají ještě konečnou podobu, další materiály sem budeme průběţně doplňovat. Pochvaly i kritické připomínky můţete zasílat na oveln(zavináč)seznam.cz. VLK SUDOKU NA LUŠTĚNÍ 2 Tak tady je další Sudoku. Sudoku v čísle 31 mělo pouze dvě hvězdičky, ovšem toto je o jednu hvězdičku těţší. Mimochodem, stupnice obtíţnosti je od jedné do sedmi a ty 7hvězdičkové hádanky jsou uţ opravdu pekelně těţké. Ale taky jsem je uţ některé vyluštil. Chce to ovšem čas a hlavně trpělivost. Luštěnky do Skálova oběţníku čerpám z časopisu Rodinné výherní Sudoku HÁDANKA Tuto zábavu Vám připravil ŠVEJDOŠ Kdyţ doplníte ještě jedno písmeno (za hvězdičku) dozvíte se název známé české hory Pr*el Na správné řešení se můţete ptát NESQUIKA 3 Liberk Fotbal (1.10. ) ODDÍLOVÉ BODOVÁNÍ Bodování účasti na akcích Trénink Závody Z- O- T Pingpong Vypracoval vrchní oddílový bodíkař TAHOUN Pepíček jde poprvé do školy a hned dostane domácí úkol. Naučit se počítat do 10: Maminka se ho ptá: Kde jsi nechal tu pětku!!??? V ţákovské kníţce! Besídk a Jeníkov Míra Cukr Švejdoš Divoch Jirka Véna Vojta J Petr K Vojta V Nesquik Tomáš Martin S Piškot Sprosťáček Ondra O Přijde pán do pohřební sluţby a povídá: "Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou." - "Prosím?" - "No, nízkou a širokou. Neboţtíkovi se neotevřel padák." Připravil CUKR 4

23 BOLESLAV I. (bratrovrah a tvůrce státu) V 10. století se v srdci Evropy z krve, potu a násilí rodil český stát. Od této neklidné doby nás dělí více neţ jedno tisíciletí, o období prvních Přemyslovců toho dnes víme velmi málo 1). Prvním doloţeným panovníkem je Bořivoj. 2) Po Bořivojovi na kníţecí stolec dosedli jeho synové Spytihněv 3) a Vratislav 4). Kdyţ Vratislav opustil tento svět, jeho synové ještě nebyli zletilí, proto se vlády ujala Drahomíra 5). V roce 924 nebo 925 konečně nastupuje Václav 6). Kníţe Václav, stejně jako jeho předchůdci, vystupoval pouze jako přední z kníţat. Formálně mu sice byli podřízeni všichni vévodové na území Čech, fakticky však ovládal jen Prahu a věnec středočeských hradišť okolo ní. Jeho druţina by se dala počítat na desítky muţů. Početnější vojsko by zemědělské výnosy ze středočeské přemyslovské domény v ţádném případě neuţivily. V roce 929 se Václav podrobil saskému králi Jindřichovi I. Ptáčníkovi, který proti němu podnikl vojenské taţení. Český kníţe se stal jedním z Jindřichových vévodů a hrozilo reálné nebezpečí pohlcení Čech saským královstvím! 28. září 935 byl Václav zavraţděn ve Staré Boleslavi. 7) Tento odporný a stěţí omluvitelný zločin spáchal jeho mladší bratr Boleslav se svými druţiníky. 8) V 70. letech 10. věku byly sepsány první svatováclavské legendy. Václav v nich je idealizován, Boleslav zatracen. Z prvního se stává národní patron, z druhého černá ovce českých dějin. Zkusme se ale vyvarovat černobílého vidění světa. Nikdo přece není jenom dobrý, nebo jenom zlý... Boleslav po převzetí moci vyrukoval s rozdílnou politickou koncepcí neţ jeho předchůdce. Proto se můţeme domnívat, ţe hlavní příčinou eskalace napětí mezi bratry byla Boleslavova snaha o změnu dosavadní přemyslovské politiky. V prvé řadě se zasadil o postupné zvýšení počtu bojovníků panovníkovi druţiny z pár desítek muţů na několik tisíc! Aby mohl takovou armádu ţivit, zbrojit, šatit a vybavit koňmi, musel ovládnout teritorium s odpovídajícím počtem obyvatel. Nejpozději do roku 955 si podmanil území sousedních velmoţů, stal se pánem celých Čech a vytvořil fungující státní správu. Přitom vraţdil příslušníky místní aristokracie, plenil a pálil její stará sídla. Nemá snad právě díky tomu český stát dodnes své místo na mapě Evropy? Jiţ rok po svém nástupu se Boleslav vzepřel saskému králi Otovi I. 9) Teprve po čtrnácti letech války se český kníţe Otovi bez boje poddal a zavázal se odvádět smluvený poplatek. Tento smír umoţnil Boleslavovi rozsáhlou expanzi, díky které se stal jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy. 10) Ovládl přes tisíc kilometrů dlouhý úsek důleţité obchodní magistrály, která spojovala významné evropské a asijské trhy. 11) Ve snaze ovládnout domácí trţiště nechal Boleslav razit vlastní mince denáry. Ke konci své vlády se významnou měrou zaslouţil o vznik praţského biskupství, zemřel však rok před jeho zřízením. 12) Buďme spravedliví! Patronem naší země je zboţný kníţe Václav, zakladatelem a tvůrcem českého státu byl však jeho mladší bratr Boleslav. 5 POZNÁMKY K PŘÍSPĚVKU O KNÍŢETI BOLESLAVOVI 1) Informace o českém státě v 10. století získáváme především z písemných a archeologických pramenů. Z prvně jmenovaných jsou to zejména svatováclavské legendy (nejobsáhlejší z nich je Kristiánova), Kosmova kronika (sepsána patrně aţ po roce 1100, datování událostí z 10. století tudíţ není příliš spolehlivé), ze zahraniční provenience pak saské dějiny benediktýnského mnicha Widukinda a spisek arabsko-ţidovského obchodníka a diplomata Ibrahima ibn Jakúba. 2) Bořivoj I. vládl přibliţně v letech /9. Na Moravě přijal křest z rukou Metodějových a poté nechal na Levém Hradci vybudovat první křesťanský kostel v Čechách (zasvěcen byl sv. Klimentovi). Své sídlo přenesl do Prahy, která je od té doby politickým centrem českého státu. Jeho manţelkou byla Ludmila, zabita na popud Drahomíry, později prohlášena za svatou. 3) Spytihněv I., prvorozený syn Bořivoje a Ludmily, panoval okolo 20 let. Stál včele poselstva, které se roku 895 dobrovolně poddalo východofranskému králi, čímţ Čechy vystoupili ze svazku s Velkou Moravou. Poté dobyl či zaloţil řadu hradišť, a vytvořil tak nejstarší hradský systém v Čechách. Praţský hrad dal obehnat prvním výraznějším opevněním. 4) Vratislav I., mladší Spytihněvův bratr. Jeho manţelka Drahomíra mu porodila sedm dětí, mezi nimi Václava a Boleslava. Kníţe zemřel patrně velmi mlád, snad jiţ ve 33 letech. 5) Drahomíra pocházela z lutického kmene Havolanů (polabští Slované). Do dějin vstoupila tím, ţe si v roce 921 objednala vraţdu své tchýně a politické sokyně Ludmily (zardoušena v noci z 15. na 16. října najatými vrahy Tunnou a Gommonem na hradě Tetíně). 6) Václav, patron české země, se výrazně zaslouţil o christianizaci Čech. V areálu Praţského hradu nechal vystavět rotundu sv. Víta (sv. Vít nejvýznamnější saský světec), která se po roce 973 stala biskupským chrámem. Později na tomto místě vyrostla katedrála sv. Víta (dostavěna 1929). 7) Uvaţuje se téţ o roce 929, který uvádí Kosmas. 8) Aniţ bych chtěl Boleslavův čin jakkoli omlouvat, je třeba dodat, ţe v raném českém středověku nebylo podobné jednání ničím neobvyklým. Je zajímavé, ţe spiknutí bylo nepřipravené, vrazi se dopustili mnoha amatérských chyb. Podle historika D. Třeštíka k vraţdě moţná došlo úplnou náhodou. 9) Ota I., syn Jindřicha I. Ptáčníka, byl v roce 972 korunován římským králem. V roce 955 porazil na řece Lechu Maďary a zastavil tak jejich pustošivé vpády. Bitvy se účastnilo tisíc českých bojovníků, které Otovi vyslal na pomoc Boleslav. 10) Boleslavova říše, kterou po sobě zanechal svému stejnojmennému synovi, sestávala z Čech, části Moravy, Slovenska i Krakovska a zasahovala prakticky aţ k hranicím Kyjevské Rusi. 11) Tato obchodní magistrála začínala na Pyrenejském poloostrově a přes Francii, jiţní Německo, Prahu, Krakov směřovala do Kyjeva. Odtud jedna větev odbočovala do Byzance, hlavní proud po tzv. hedvábné stezce pokračoval aţ do vzdálené Číny. Český stát díky kontrole této obchodní trasy velmi bohatl. Největší zisky plynuly českému kníţeti z obchodu s otroky, kteří se rekrutovali z válečných zajatců. 12) Biskupství bylo v Praze zřízeno roku 973, prvním praţským biskupem se stal mnich saského původu Dětmar (Thietmar). Své poznatky jsem čerpal z knihy archeologa Michala LUTOVSKÉHO Bratrovrah a tvůrce státu (Praha 1998) a z přednášky historika Josefa ŢEMLIČKY, předního českého odborníka na přemyslovskou dobu. Připravil VLK 6

24 DODATKY K PŘÍSPĚVKU O KNÍŢETI BOLESLAVOVI Boleslav byl bez odporu jeden z nejmohutnějších panovníků, které kdy Čechové měli... Jakkoli provinil se proti bratrovi a proti nejednomu lechu českému, vţdy předce jeho zásluhy o zmohutnění Čech co státního celku zapírati se nedají. František Palacký, Dějiny národu českého, 1848 MODRÝ ŢIVOT Přeji všem, kteří se v červnu aktivně zapojí do plnění MODRÉHO ŢIVOTA, hodně štěstí a co nejvíce vybarvených okýnek. Na táboře porovnáme, jak se komu dařilo. 7 8

25 VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO IX.: OD UKRAJINSKÉ HRANICE NA JIH V Saluştia de Sus jsme ve čtvrtek odpoledne nasedli do autobusu staršího data výroby, který nás zavezl do města Sighet. Jmenované místo leţí na rumunsko-ukrajinské hranici. Jeli jsme dlouho, coţ neznamená, ţe jsme urazili velkou vzdálenost. Znamená to jen tolik, ţe náš autobus jel hodně pomalu. Na autobusovém nádraţí jsme si vyhledali spoj do další přestupní stanice, do Baia Mare. Potom jsme se vydali do centra. Vybavuji si několik kostelů, ale příliš jsem je nevnímal, neboť se na mně podepsala únava z výše zmíněné strastiplné cesty. Stavili jsme se v jedné restauraci, abychom něco pojedli. Va rog un langoş cu brinza, objednal jsem si u okénka lámanou rumunštinou langoš se sýrem. Servírka na mě spustila několik otázek. Já vám ale nerozumim, opáčil jsem pro jistotu česky. Pochopila a cosi mi naznačila rukama. Kývnul jsem a svého langoše se nakonec dočkal. Po krátkém posezení jsme si to namířili přímo na nádraţí. Uţ nám scházelo jen pár set metrů, kdyţ jsme si všimli, ţe náš autobus právě projel kolem nás. Podle jízdního řádu měl odjíţdět aţ za pět minut... Co teď? Nezbývá neţ přenocovat někde poblíţ ukrajinské hranice. Jdeme podél pozoruhodných dvojitých kolejí, na Ukrajině mají vlaky totiţ širší podvozek. Za poslední chalupou sbíháme z ţelezničního náspu a shazujeme batohy. Nevypadá to tady zdaleka tak romanticky jako naše nocleţiště v předešlých dnech, ale noc tu snad přečkáme v klidu. Kousek odtud plyne řeka Tisa. Díky jednomu slepému rameni tohoto veletoku nám dělá společnost roj komárů i jiného otravného hmyzu. Na plynovém vařiči si připravujeme polévku, abychom neusínali s prázdnými ţaludky. V intervalu mezi západem slunce a rozedněním se nestalo nic tak dramatického, ţe by mě to vzbudilo. Ráno se vracíme podél trati zpátky k autobusovému nádraţí. Tam potkáváme tři mladé spoluobčany z Evropské Unie, pár z Francie a jejich španělskou přítelkyni. Část cesty máme společnou. Zjišťujeme, ţe jsou to takoví výletníci, kteří nemají namířeno do hor, ale do nějakého hostelu. Po chvíli se s nimi loučíme. My vystupujeme v Baia Mare. Zavazadla si necháváme v nádraţní úschovně a vyráţíme do města. Nastoupili jsme do tramvaje, Rabín na sedadlo vedle řidiče. Přímo uprostřed vozu stojí za pultíkem ţena prodávající jízdenky. Přes prosklenou přepáţku signalizujeme Rabínovi dotaz, jestli si je máme koupit. On stejnou otázku tlumočí řidičovi a vzápětí nám ukazuje, ţe není třeba. Vystupujeme nedaleko centra, díky hodnému řidičovi jsme se svezli gratis. Přes rozlehlé náměstí nás nohy zavedly k místnímu muzeu. Venku stojící průvodkyně nás přesvědčila, abychom šli dál. Studentské vstupné činilo lei vechi na osobu, coţ je v přepočtu asi 18 korun. Určitě jsme neprohloupili, ţe jsme se nechali zlákat. Ochotná průvodkyně brzy přivedla kolegu hovořícího německy. Rabín později sice tvrdil, ţe moc německy neuměl, ale mně se líbilo, ţe mluvil pomalu a zřetelně, a proto jsem mu dobře rozuměl. Vyprávěl nejen o muzeu, ale např. i o své dávné návštěvě Prahy. Bylo to celkem příjemné zpestření. My jsme pak uţ ale chtěli pokračovat v prohlídce města, přestoţe se z výrazu rumunského průvodce bylo patrné, ţe nám stále má co říci. Rumunská města a dopravní prostředky hodnotil VLK 9

26 Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci) ČERVEN SKÁLŦV OBĚŢNÍK vydává IV. oddíl Junák svaz skautů a skautek ČR středisko Hlinsko v Čechách, T Á B O R 2006 Váţení rodiče, zasíláme Vám první informaci a přihlášku na letošní tábor (přihlášku je nutné vrátit do 4. června 2006). Místo: Bor u Skutče, bývalý pískový lom Termín: od soboty, 1. července do soboty, 15. července 2006 Cena: 1.800, - Kč, tuto částku je třeba zaplatit na č. ú. : /0800 do poloviny měsíce června (první nákupy atp.). Pokud budete potřebovat napsat doklad (fakturu) pro zaměstnavatele, obracejte se na pí Maškovou, tel. č.: Předtáborová schŧzka: v pátek, 23. června 2006, od 18/15 h ve skautském domově (ulice Nad Parkem 1317) Pokud budete potřebovat další informace, je moţno vyuţít následující spojení : Hladky.martin(zavináč)seznam.cz, S pozdravem Mgr. Martin Hladký vůdce střediska Hlinsko v Č. 1 VELKÁ ROVERSKÁ CYKLOHRA (6. KVĚTNA 2006) (Z pohledu organizátora) Tak organizačně náročnou hru jsem snad ještě nepořádal! V prvé řadě proto děkuji Pytlíkovi, který mi s ní opravdu vydatně pomohl. Zapomenout nesmím ani na Gábinu, která mě rovněţ podporovala. Bez nich by se cyklohra zřejmě vůbec neuskutečnila. Přípravy trvaly přibliţně tři týdny a bylo to pro nás opravdu perné období. Nápady při konstruktivním rozhovoru s Pytlíkem přicházely skoro samy, jejich realizace byla o poznání sloţitější, nemenší pozornost jsme však museli věnovat také tomu, aby se našeho podniku vůbec někdo zúčastnil. Dva týdny před cyklodnem C jsme počítali s lidmi, v předvečer akce ale hrozilo, ţe nedáme dohromady ani osm, tedy nezbytnou spodní hranici. Přemlouvání, poslední horečné přípravy, stres, chvilková radost, vzápětí zklamání, nakonec naděje na dně Pandořiny skříňky. V sobotu se nás mezi 8. a 9. hodinou sjelo devět. Heuréka!!! Napětí opadá. Pytlas ještě všem musí zkontrolovat, někomu i drobně opravit kolo a jde se na věc. Dělíme se na dvě skupiny, kaţdá poté na dvě podskupiny: Pytlas Orlo a Termo Šplhoun, Gábina Buzola Lída a Tahoun Vlk. Obě grupy se snaţí sehnat co nejvíce kontaktů pro nejmenovanou, ale velmi renomovanou cestovní kancelář. Přibalujeme pár nejnutnějších věcí z lékárničky a vyráţíme do terénu (děravé silnice se slovem terén určitě označit dají). O průběhu naší projíţďky, proţitcích z jízdy, útrapách, bloudění, nalezení sebe i spojenců, o větru, slunci i dešti, o Třech zlatých vlasech děda Vševěda a kdo ví, o čem ještě Vám lépe a podrobněji poreferují Tahoun a Orlo. Já přikročím rovnou k hodnocení. Já tě nesnášim, mračil se na mě po návratu Orlo. Následný úsměv na jeho tváři však prozradil, ţe to s tou nenávistí snad nebude tak horké. Myslím, ţe námaha investovaná do příprav se vyplatila. Bylo to určitě náročnější, neţ jsme předpokládali, všichni se ale s úskalími soutěţe vypořádali mimořádně skvěle. Připouštím, ţe ne všechno bylo úplně optimální, některé skupiny například museli značnou část cesty mašírovat po rušných komunikacích. Věřte mi, ţe se z těchto chyb poučíme. Získali jsme cenné zkušenosti, v hlavě se mi navíc urodil zajímavý námět na další moţnou cyklohru. Co z toho vyplývá? Ale to uţ bych aţ příliš předbíhal. Za triumvirát pořadatelů Vlk P O Z V Á N K A N A S P O R T O V N Í D E N! Kdy? Pátek 9.6. v 16:00 Kde? Překvapivě za školou ZŠ Smetanova. Co sebou? No hlavně sportovní oblečení, trochu pití a asi 20 Kč. Na hojnou účast se těší MIREK 2

27 VELKÁ ROVERSKÁ CYKLOHRA (Z pohledu závodníka) V sobotu 6. května v 8 hodin jsme se sešli před skautským domem. Bylo nás celkem devět: Tahoun, Boţka, Pytlas, Šplh, Orlo, Lída, Buzola, Termo a Vlk. Na začátku, jak to má být, nám Vlk vyprávěl příhodu. Prý mu zavolal zástupce jedné cestovní agentury, která si nedávno v našem regionu otevřela svoji pobočku. Obrátila se na nás, jestli bychom jí neobstarali nějaké kontakty na turistická místa v našem okolí. Dostali jsme seznam, který obsahoval deset adres. My jsme se rozdělili do dvou skupin (asi aby byla nějaká pojistka, kdyby jedna neuspěla). Kaţdá grupa se rozdělila ještě na dvě části podskupiny, jeţ se podělily o místa ze seznamu. Pořadatelé ještě zkontrolovali, jestli má kaţdá dvojice (trojice) odpovídající mapu a mohlo se vyrazit. Cesta to byla perná a velmi namáhavá, protoţe, jak kaţdý ví, Vysočina je velmi členitá! V kaţdé obci, do které jsme měli dojet, bydlel nějaký člověk, kterého jsme měli najít podle adresy a krátkého popisku. Tento člověk nám dal šifru, z níţ jsme zjistili, na které turistické místo máme zamířit. Do určeného limitu jsme se měli vrátit zpátky ke skautskému domovu. Tato cyklohra se podle mého názoru velmi povedla, i kdyţ měla své malé vady, které bude nutno do příště vychytat. Ale na druhou stranu jsme navštívili hodně zajímavých míst za zmínku stojí třeba památník ve vypálených Leţákách nebo Kunětická hora u Pardubic. Tuto hru všem vřele doporučuje TAHOUN NĚCO MÁLO ZE SCHŮZEK VÝRŮ Poslední dobou se scházíme v počtu 7 lidí. A to já, Petr Kolbaba, Martin a Jenda Sodomkovi, Véna a Jirka Mošnerovi a sedmičku uzavírá Vojtěch Jehlička. Námořník se schůzek kvůli svým vlastním důvodům dlouhodobě neúčastní, proto ho nepovaţuji jako dalšího člena druţiny. Schůzky jsou v pátek v 18:00 a trvají tak přibliţně dvě hodiny, vede je většinou Jenda, někdy také já a někdy Kája Mařík (Martin Sodomka). Schůzky máme velice různorodé. Jednou se například něco učíme, podruhé zas něco hrajeme, nebo to nějak promícháme. Také jsme byli v zimě na bruslení, nedávno plavat a minulou schůzku jsme trénovali na fotbalový turnaj. Pěkně jsme si zahráli s jinými kluky, které jsme potkali, jak si také hrají s tím kulatým balónem. Uţ to bude nějaký ten čas, co jsme si zaloţili kroniku. Jsou tam například zapsány závody v Pardubicích nebo oddílová akce na skauťáku a samozřejmě kaţdá schůzka od zaloţení kroniky. Těchto popsaných schůzek je v době vzniku tohoto článku devatenáct. Tohle byly opravdu jenom velice stručné a základní informace, v některém z dalších čísel by měl vyjít popis jedné z našich schůzek. A taky doufám, a byl bych tomu moc rád, kdyby pod tímto popisem bylo jméno jiného Výra neţ ŠVEJDY 3 AKCE KAPKA I letos, stejně jako v minulých letech, se mohou bratři a sestry starší 15ti let zúčastnit charitativní akce Kapka. Bude se konat v pátek Omluvenky můţe poskytnout Matty. Bliţší info vám poskytnou rádcové druţin. ODDÍLOVÁ OSMIMĚRKA T E R M O A J L O K N A O O E R A B Í N N V H R G Y T N A K A Z R O L I Ř E P E B A E N U O H L P Š O D A B M N S C I U B J D Á R A B U K O Ř E N P K A Ď K P L O V E L O N D R A O U Š V E S T K A B K BOBAN KOLOUŠEK PETR TERMO CUKR KUBA RABÍN TYGR GLUM NÁMOŘNÍK ŠPLHOUN VENDA IGOR ONDRA ŠVEJDA VLK JAN ORLOSUP ŠVESTKA ZEBRA KOLJA OVE TAHOUN Dobrou zábavu přeje VLK 4

28 MODRÝ ŽIVOT Od 1.6. by se měl kaţdý člen 4. oddílu zapojit do projektu MODRÝ ŢIVOT (tabulku najdete v minulém čísle). Kdo bude mít nejvíc vybarvených políček? To porovnáme na táboře. Zde máte stručný popis jednotlivých poloţek: ranní cvičení = splní ten, kdo alespoň pět minut bude intenzivně provádět různé cviky (nejlépe ráno, ale moţno i odpoledne). čištění zubŧ = 2x denně alespoň dvě minuty. mytí studenou vodou = osprchnout se studenou vodou, příp. provést koupel ve vaně napuštěné proklatě ledovou kapalinou. slušná mluva = to je jasný, ţádný sprostý slovo. čestné chování = chovat se slušně (skaut je zdvořilý). dobrý čin = viz denní příkaz. radostný poţitek = mít z nečeho radost (ze známky ve škole, ze sportovního výkonu, z dobře odvedené práce,...).!!pozdrav OD GLUMA!! Drazí přátelé a příznifci, Včera jsem šťastně dorazil letadlem na Stansted airport na severu Londýna. Let byl krásný, skrz okénko jsem pozoroval krajinu pod námi, zvláště moře v Kanálu bylo nádherně modré. Batoh mi taky dorazil, takţe pohoda. Jenom v hale na příjezdu na mne nikdo nečekal. Dal jsem jim dvě hodiny, ţe potom půjdu shánět telefon. Za hodinu a půl dorazil pán z agentury a omlouval se, ţe byla dopravní zácpa. Takţe i napjaté čekání a obava z nějakého selhaní celého plánu se rozplynula. V luxusním bavoráku černé barvy jsme dojeli do Birminghamu. Cestou jsme probrali dopravní předpisy, výchovu dětí i problematiku Evropské unie. Na rozmluvení a pozvednutí sebevědomí to bylo dobré. Ubytoval jsem se v ubytovně agentury, přestavená hasičská stanice, vše je velmi stísněné, v pokoji se ani nenatáhnu na zem, na postel naštěstí ano, něco jako na nejskromnější studentské koleji. Jsou tady se mnou dvě Novozélanďanky a jedna hongkongská Číňanka, tedy ne na pokoji, ale v ubytovně. Jdou do lékáren na východě Anglie. Já dnes asi za dvě hodiny odjíţdím vlakem na jih do Bournemouth. Dnes jsem měl pohovor, nebo spíše uvedení do firmy Boots, s jednou paní manaţérkou z Bootsu, střední věk, velmi příjemná paní, krátce střiţená, šedé kalhoty pukáče, bílou košili, zkrátka unisex. Nicméně v lékárenské problematice uţ jsem se cítil jako doma a zlepšilo mi to náladu. Jistý splín, který na mne dopadl ze včerejšího humusáckého Birminghamu se pomalu rozplývá, doufám, ţe v Bourenmouth se rozplyne definitivně. Boots má i jednu lékárnu na ostrově Jersey, moţná se mi povede tam v létě jet na výpomoc místo dovolených, to by bylo super. Mějte se moc hezky a napište mi alespoň nějaký pozdrav, potěší mne to. (napsáno ) LIBOR - GLUM 5 ZÁVODY VLČAT A SVĚTLUŠEK Vše to začalo, kdyţ jsem dostal mail od Brouka Pytlíka, ve kterém bylo, ţe se budou konat závody vlčat a světlušek a ţe je potřeba alespoň dva rozhodčí z našeho střediska. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem odpověděl, ţe bych měl zájem. Tak jsme se ještě v pátek s Pytlíkem domluvili, jak pojedeme. Konečně přišla sobota a já uţ netrpělivě čekal na nádraţí na Pytlase. Jen tak tak to stihnul. Vlak se rozjel a před Ţďárcem mi Pytlík řekl, ţe ten vlak bude čekat pět minut, tak si skočí pro jídlo. Pozoroval jsem, jak Pytlík čeká ve frontě u bufetu, kdyţ se najednou vlak rozjel Ještě jsem zahlédl Pytlase, jak kouká a pak uţ mě jen napadalo: Co budeme dělat? Ale naštěstí vlak jen o kousek dál přibral vagon a jel zpět. No, po dramatickém ránu jsme konečně došli s malým zpoţděním na místo činu zámek v Chrasti. Nahlásili jsme se jako rozhodčí z Hlinska a s malými instrukcemi nás odvedli na naše stanoviště číslo 8 komunikace. Tato disciplína byla tajná a nikdo se na ní nemohl nijak připravit. Jelikoţ jsme měli spoustu času, pěkně jsme to tam připravili a důkladně nacvičili. Kolem 10. hod. jsme se vrátili zpět na zámek, kde mělo být zahájení. Hlídek bylo 14, osm vlčáckých a šest světlušských. Zástupci z Hlinska bohuţel chyběli. Po zahájení a rozlosování jsme se pomalinku přesunuli na naše stanoviště. Brouk Pytlík často potkával známé tváře, o kterých mi později něco povyprávěl. Všechno bylo jasné, funkce jsme si rozdělili, a tak jsme byli vyzbrojeni na první hlídku, která byla jen kontrolní. Rozdělili jsme si to tak, ţe já jsem byl převlečen za starého pána s kloboukem a knírem a Pytlas zapisoval. Hlídky chodily po jednom a měly se mě slušně zeptat, kolik je hodin. Já jsem je obodoval a dal jim lísteček s příslušným počtem bodů. Bodovalo se: Pozdravení, slovíčko prosím, forma otázky, slovíčko děkuji a rozloučení. Mohli dostat aţ 5 bodů. Myslím, ţe průměr byl asi tak 3-4 body. Některé děti byly zamlklé, jiné zase hodně rozmlouvaly. Při některých situacích jsem se musel opravdu smát, protoţe formy otázek byly různé, ba aţ kuriózní. Z některých jsem to musel doslova páčit, aby z nich něco vypadlo. Po 8. hlídce jsme se strašně rychle převlékli a prohodili si role. Kdyţ konečně proběhla hlídka číslo 14, dost se nám ulevilo, protoţe bylo teplo a byl to docela fofr. Tak jsme se pochválili za dobře odvedenou práci a začli jsme sklízet. Po úklidu jsme se přesunuli zase na zámek, kde se čekalo na vyhlášení. Napadlo nás, ţe neţ bude vyhlášení, tak stihneme projít zámecké muzeum. Nejprve jsme byli v obrazárně, potom v muzeu archeologických nálezů, a kdyţ jsme byli v polovině prohlídky dřívějšího kuchyňského náčiní, ozvala se píšťalka, která upozorňovala na nástup. Rychle jsme to tedy proběhli a ještě jsme si stačili koupit turistickou známku. V závodu vlčat loňské vítězství obhájily Nasavrky. Akce se mi hodně líbila a bylo zajímavé pohlíţet na to z organizátorského pohledu. MIREK 6

29 VZPOMÍNKY NA RUMUNSKO X.: NÁVRAT DO ARADU Po delší době strávené v baiamarském muzeu jsme se ze všeho nejdříve chtěli trochu najíst. V malém obchůdku jsme si proto koupili pár kousků pečiva. Ceny potravin jsou v Rumunsku srovnatelné s tuzemskými. Dokonce ani benzín tam není levnější ne ţe bychom ho kupovali, ale cestou jsem si toho všiml. Kdyţ jsem na náměstí sháněl pohledy, zjistil jsem, ţe je v trafikách vůbec nevedou (o den dříve v Sighetu jsem po nich rovněţ pátral marně). Nakonec mě jedna trafikantka poslala pro ilustrate do obchodního domu v sousedství, kde jsem konečně pochodil. Jakmile jsme baiamarské centrum probloumali kříţem kráţem, zakončili jsme naši procházku v předraţeném restaurantu. Půllitrová sklenice minerálky tu stála lei vechi (asi 27 korun). V obchodě jsem si několik minut poté opatřil 1,5 l apa mineral za pouhých To se stalo při návratu na nádraţí. Tentokrát nám autobus neujel, ale pro změnu uţ byla všechna místa obsazená. Nejednalo se o ledajaký autobus, ale o tranzit. Po krátkém vyjednávání jsme se domluvili, ţe trasu z Baia Mare do Satu Mare klidně absolvujeme ve stoje. Ze Satu Mare, kam dojedeme asi za hodinu, do Oradey uţ si sedneme. I ve stoje byla jízda tranzitem o poznání pohodlnější neţ do té doby standardní přeprava starodávnými autobusy. A několik míst na sezení se uvolnilo ještě před avizovanou stanicí Satu Mare. Můj soused, starší muţ s knírkem, ale nebyl zrovna štěstím bez sebe, kdyţ jsem si k němu přisedl. Brzy začal ztěţka oddychovat a lapat po dechu. Bylo to znamení, ţe koupel, kterou jsme včera ráno vykonali, uţ ztratila svůj účinek. Pán radši hned otevřel okno a naštěstí se neudusil. To by tak ještě scházelo! Kvalita silnice mezi dvěma poměrně významnými městy byla katastrofální. Zejména při krajích vozovky byl jeden výmol vedle druhého. Auta proto jezdila prostředkem. Dva protijedoucí automobily se většinou vyhnuly aţ na poslední chvíli jako v nějakém americkém filmu. Kromě toho náš autobus musel tu a tam předjíţdět koňská spřeţení. Uţ se stmívalo, kdyţ jsme vystoupili ve městě Oradea. Naše kroky vedly nejdříve k blízkému vlakovému nádraţí, abychom zjistili, jaké máme vyhlídky dostat se do Aradu. Zde nás oslovil mladý a neodbytný taxikář, jenţ nám hodnou chvíli nabízel své sluţby. Rezignoval teprve po Rabínově průpovídce, ţe on osobně by si to mohl dovolit, ale jeho přátelé ne. They re short of money, vmetl taxikáři do očí. Na světelné tabuli jsme našli celkem příhodný ranní spoj. Ale co teď? Nějaké klidné místečko na přespání můţeme hledat několik hodin a je moţné, ţe stejně nakonec ţádné nenajdeme. Sečteno, podtrţeno spát se nám v podstatě vůbec nevyplatí. A čas, který takto získáme, lze vyuţít k noční prohlídce města. Několikrát se ptáme kolemjdoucích, kudy se dostaneme do centra. Na rozdíl od podhorských usedlíků se s velkoměšťáky dá domluvit anglicky. Přesto mně byli prvně jmenovaní mnohem sympatičtější pro svoji vstřícnost a dobrotu. V centru obcházíme památky a pozorujeme dělníky, kteří neustávají pracovat ani po půlnoci! S Ovem si jdeme zablbnout do dětského parku na houpačky a kolotoče. Později se usazujeme v zahrádce jakési hospody. Ove s Rabínem si poručili guláš, já se mezitím trochu prospal. Před svítáním se vracíme na nádraţí, kde v čekárně klimbáme aţ do příjezdu vlaku. Vlk VÝLET DO ÚSP SLATIŇANY Aneb,,NE Normální Lidé Na začátku byla myšlenka u bratra Vlka v hlavě, do Slatiňan prý zvládneme dojet celkem hravě. Řekli jsme: No proč ne? a uţ jsme byli ve vlaku, s chtíčem dávat lidem radost a se svačinou ve vaku. Kdyţ stanuli jsme na místě, asi za dvě hodiny, vyhledali jsme dům Sluneční, kde chráněné bydlí rodiny. Rodiny jen v uvozovkách, nejsou spolu příbuzní, jen abyste neměli představu o nich iluzní. Nejdřív jsme jim zazpívali pár písniček lidových, po divadle linul se celým domem velký smích. Kdyţ jsme potom pěli zas písně, které znali, někteří si broukali, jiní přímo řvali. Skákali a tančili, zatleskali vděčně, kdybychom neřekli dost, tleskali by věčně. Písničky jsme prokládali příjemnými hrami, balónky si ponechali, budou si pinkat i sami. Všechno lítá, co peří má. Stůl, ţe lítá? Nelítá! Kuba řekl, ţe nelítá, hlavně televize ať není rozbitá. Pan čáp ztratil čepičku, pak Bláznivá štafeta, ti lidé si pamatují a mají srdce ze zlata. Pomáhali, smáli se, nálada byla svěţí, proto pak z toho prostředí se odcházelo jen stěţí. Ty,,lidičky pracují, smějí se, kreslí, pláčí, Tak proč nám,,lidem NORMÁLNÍM,,BLÁZNI říci stačí?? Básničkou do našeho časopisu přispěla sestra VRABČÁK

30 Redakce: MIREK (šéfredaktor), VLK (korektor), ŠVEJDOŠ (Výři), TAHOUN (Vlci) ČERVENEC SKÁLŦV OBĚŢNÍK vydává IV. oddíl S POSLEDNÍM ŘÍMANEM DO LUŢICKÝCH HOR: PUTOVNÍ TÁBOR PRO ROVERY A RANGERS Vydejme se zakončit naši roverskou sezónu 2005/06 putováním po krásách Luţických hor. Stejně jako loni vyrazíme hned v prvním potáborovém týdnu, tj. OD 17. DO 22. ČERVENCE. Na nádraţí se sejdeme v PONDĚLÍ V 9:30. Srdečně zváni jsou i budoucí R&R (Divoch, Pláštěnka, Nesquik, Švejdy a Mirek). Na vybavení se domluvíme osobně. Spodní hranicí pro konání akce jsou tři lidé (to snad dáme, ne?). Puťák připravuje VLK!!! SUPERDŦLEŢITÉ INFORMACE!!! ODJEZD NA TÁBOR ROVEŘI: V PÁTEK 30. ČERVNA VE OD SKAUŤÁKU. ODJEZD NA TÁBOR OSTATNÍ: V SOBOTU 1. ČERVENCE VE OD STADIONU. CENA TÁBORA ROVEŘI: odečítá se 200,- Kč z celkového obnosu: 1) za celoroční práci s dětmi, 2) za sloţenou čekatelskou zkoušku, 3) za účast na lesním kurzu. Podle těchto kritérií platí roveři následující částky: Orlo 1200,-/ Zebra 1400,-/ Kolja 1400,-/ Tahoun 1600,-/ Straka 1600,-/ Termo 1600,-/ Tygr 1600,-. Pokud jiţ máte tábor zaplacený v plné výši, tj. 1800,- Kč, přebytek Vám bude navrácen. Informace ze SRJ posbíral VLK DOPORUČENÉ VYBAVENÍ NA TÁBOR: VYBAVENÍ K TÁBOROVÉ HŘE: dva samurajské meče, pásek (stačí obyčejný, máte-li, tak karatistický). Spešl pakl*, spacák, karimatka, svačina a pití na sobotu (společná bude aţ večeře), ešus, lţíce, plecháček, láhev na pití, petlahve (1,5 l), několik kapesníků, baterka, svíčka (příp. petrolejka), zápalky, menší batoh na výpravy, pláštěnka, kroj (+ vhodné kalhoty bez lampasů ne šusťáky), teplé oblečení na spaní, pracovní oblečení (tepláková nebo šusťáková souprava nejlepší jsou ale modráky ), košile, kalhoty, svetr, 2 trička, 2x kraťasy, silnější a slabší bunda, 7x ponoţky (+ 1x silnější na spaní), náhradní spodní prádlo, holínky, tenisky, boty na výpravy, sandály, čepice, kartáček a pasta na zuby, mýdlo, hřeben, toaletní papír, 2 ručníky, utěrka, plavky, sluneční brýle, krém na opalování, švihadlo, provázek (asi 3m), kolíčky, náhradní tkanička do bot, hodinky, píšťalka, 100 Kč, dopisní papír + známka, oblíbená kníţka, (hudební nástroj, foťák, ).!!! + Kaţdá druţina vezme svoji KRONIKU!!! Pozn.: Oblečení si berte spíše starší, u něhoţ tolik nevadí zašpinění (příp. roztrţení). * spešl pakl = stezka, nŧţ, KPZ, uzlovačka, zápisník a tuţka. MOBILNÍ TELEFONY, WALKMANY A PRAKY NECHTE DOMA, NA TÁBOR NEPATŘÍ!!! (Roveři si vzít mobil mohou.) Doporučuje VLK 1 2

31 POCHVALA VŦDCE ODDÍLU Jsa potěšen konáním některých jedinců a jednoho kolektivu našeho oddílu, rád bych je na tomto místě přede všemi pochválil, neb jejich činy zaslouţí si ocenění a poklony. V posledních několika měsících naše oddílová rada napíná většinu svého úsilí k přípravě táborové hry. Nejaktivněji si počíná Orlo. Proto bude-li táborovka míti úspěch, pochvalné a děkovné projevy měly by směřovati především k rádci Ţelv. Nevydaří-li se, hněv nechť se obrátí proti těm funkcionářům naší slavné rady, kteří se snaţili méně či se nenamáhali vůbec. Druhým kandidátem mé pochvaly jest Straka. Tento dnes jiţ plnoletý rover na tábor nachystal dvě velké bojovky, o které jsem ho byl poprosil, a navíc z vlastní iniciativy přihodil noční etapu táborové hry a jednu soutěţ do letošní ceny Mgr. A jen tak mimochodem mi slíbil, ţe mi pomůţe s programem pro rovery a rangers, čímţ mi z paty vytáhl obrovský trn. Do třetice všeho dobrého by pochvala neměla minout Mirka. Šéfredaktor Skálova oběţníku a Pytlíkův pomocník u smečky vlčat zpracoval jiţ třetí číslo našeho oddílového periodika. Bez nároku na honorář nám obětoval mnoho hodin svého volného času. Významně také pomohl vedení našeho oddílu uspořádáním sportovního dne na hřišti za Smetankou. Účast sice byla zásluhou Výrů a Vlků mizerná, ale to uţ nepatří do kategorie pochval. Po sportovním dnu si Výři napravili reputaci tím, ţe mi (jako doposud jediní) odevzdali nádhernou broţurku věnovanou asijské fauně viz obrázek na str. 6. A nejnověji se blýskl i správce majetku Divoch, kdyţ provedl soupis oddílového inventáře. Kéţ by tento první krok vedl k trvalému pořádku v našich věcech! Nohama pevně k zemi přikován skoro aţ do nebes vynášel VLK KAPKA 2006 Nikdo dlouho nevěděl, jestli něco je a jestli něco vůbec bude. Pak teda Boban, hlavní organizátor, nechal všem vzkázat, ţe se máme sejít ve středu, abychom něco domluvili... Poskládali jsme pár informačních letáků, dostali trička a ujasnili si pár věcí. Kdyţ jsme se v pátek slezli, jak šváby na pivo, a zahráli si mariáš, mohli jsme si jít nechat na úřad zapečetit pokladničky. Pak uţ byl směr jasný hlinecké benzínky. Lída, Meriem, Petra s Tahounem a Zeblou šli dolů a ten zbytek: Vlk, Praska, Helga, Buzola, Švejda a Divoch šli se mnou nahoru. A pak jsme uţ jen myli, myli a myli. Kdyţ nám přišel pomoc i Míra byla myčská sestava kompletní. Večer jsme to zapíchli před pátou a šli počítat penízky. Vybrali jsme neuvěřitelných korun 50 haléřů! Na akci zavzpomínal ORLO 3 FOTBALOVÝ TURNAJ 2006 Dne 22. dubna se na hřišti v Blatně uskutečnil v pořadí jiţ devátý ročník skautského fotbalového turnaje. Hrálo se ve dvou kategoriích. V první z nich, do 15-ti let, se zúčastnilo šest týmů: dva z Hlinska a Kameniček a po jednom z Proseče a Heřmanova Městce. Ve druhé, od 16-ti let, se dostavily týmy čtyři: dva z Hlinska, jeden z Kameniček a Chrasti. V mladší kategorii byla muţstva rozdělena do dvou skupin, zápas trval 12 minut a na kaţdé straně bojovali čtyři hráči v poli a brankář. Utkání o třetí místo sehráli skauti z Proseče a Heřmanova Městce. Projevila se zde zkušenost Heřmanova Městce z minulého ročníku, zatímco skauti z Proseče se našeho turnaje zúčastnili poprvé. Snad právě proto se ze třetího místa radovali Heřmaňáci. Ve finále se potkaly týmy z Hlinska a Kameniček. Byl to krásný zápas, ze kterého však po 12 minutách vítěz nevzešel, a tak přišly na řadu penalty. Ty lépe zvládli skauti z Kameniček, a proto si odvezli putovní pohár za vítězství ve skautské kategorii. Skautská utkání byla prokládána zápasy roverů, které trvaly 14 minut. V této kategorii se o konečné třetí místo střetli borci z Hlinska a Chrasti. Poté, co hlinečtí roveři vyrovnali v poslední minutě na 1:1, musely rozhodnout penalty. V loterii pokutových kopů byli úspěšnější Hlinečtí. Finále obstaraly, stejně jako v mladší kategorii, týmy z Hlinska a Kameniček. Po vypjatém zápase, který skončil 2:0 ve prospěch hostí, se i starší hráči Kameniček mohli radovat ze zisku poháru. Celý turnaj se nesl v duchu fair-play, i proto nedošlo k váţnějším zraněním, neţ byla odřená kolena. Doufám, ţe se turnaj všem líbil a příště k nám znovu rádi přijedou. Organizátor ZEBRA ZE ŢIVOTA ŢELV Bylo úterý dvacátého června, psal se rok 2006 a my jsme se jako vţdy sešli na skauťáku. Tentokrát ve slabším sloţení já, Orlo, Petr a Vojta. Schůzku jsme začali jako vţdy administrativními věcmi, kterých se Orlo ujal zodpovědně, kdyţ nám začal říkat, kdy bude brigáda na nakládání podsad. Uţ nám řekl dokonce i den, kdyţ ho potom napadlo, ţe vlastně podsady a všechno je v Boru. Tak jsme se tedy odebrali na louku. Bylo nám teda divný, ţe s sebou táhneme molitany, ale potom nám Orlo řekl, o co jde. Znělo to tak, ţe jsme (myslím) letěli letadlem, které havarovalo a přistálo v Číně, kde se konaly SUMO zápasy. Tak jsme se obalili molitany a první dvojice Vojta vs. Petr se začala prát. Vojta se častěji kutálel, ale vţdy se zvedl (s naší pomocí) a pokračoval. Pak jsme se nechali unést i já s Orlem, a tak jsme si taky zazápasili. Boj to byl dlouhý a opravdu vyčerpávající, ale přesto mě Orlo nakonec udolal a ještě zalehnul. Tuhle game opravdu můţu doporučit je to strašná sranda. Jinak potom jsme se vrátili z5 do klubovny, kde jsme to ukončili. Jen je škoda, ţe schůzky začíná zanedbávat Cukr a Igor. O záţitcích z druţinovky se rozepsal MIREK 4

32 GLUMOVY POSTŘEHY Z POBYTU V ANGLII Nakupování (z 21. června 2006) Tak dneska se zaměřím na nějaké reálie. Je tady pořád celkem chladno, od moře fouká vítr, je to na kraťasy a tričko, ale jen tak tak. Jezdím ráno do práce na kole, to jsem koupil od jedné kolegyně za 50 liber, fungl nové, dámský horák, no nekup to! Jezdím snobskou čtvrtí kolem moře, samé obrovské borovice a vily s rozlehlými zahradami. Dlouho jsem si nemohl zvyknout, ţe i na chodníku se chodí vlevo a vráţel do lidí. Přes ulici se běţně přechází na přechodu pro chodce na červenou, tedy pokud nic nejede. Ulice jsou velmi příjemné v tom, ţe tady téměř nejsou vyšší neţ jednopatrové domy, takţe všude je krásný pocit světla a prostoru. Do výšky se tady prostě nestaví. Kovbojka byla má první návštěva sámošky, jedním nákupem jsem strávil asi 2 hodiny. Všechno se jmenuje jinak a naše klasické produkty tady skoro vůbec nejsou. Brambor a rýţe několik desítek druhů s mnohonásobnými rozdíly v ceně. Stejně tak je to s máslem, které je jenom slané, zatím jsem jiné neobjevil. Chleba jenom styl polystyren, předkrájený v balíčku, nic moc. Proslavené jsou Brand produkty, tedy třeba s nápisem Tesco Value. To se musí opatrně, je to za zlomek ceny, někdy je to totéţ jako originál za babku, ale někdy to není k jídlu. To je pokus omyl, pokud chce člověk ušetřit. Takový pokus jsem udělal s marmeládou, jedna byla hnusná a druhá výborná za stejnou nízkou cenu. Velmi oblíbené jsou tady polotovary na ohřátí, třeba pizza, hamburgery, různé plněné pasty a tak. Mým osobním objevem je zázvorové pivo, tedy spíš limonáda, je to nealko a chutná skvěle, po zázvoru. Vynikající je taky Guiness, černé pivo, znalci ví, o čem mluvím, je to tak občas jedno pro chuť. Plechovka stojí necelou libru. Bohuţel teď budu muset uţ končit, tak zase příště. Lékárny (z 24. června 2006) Zkusím něco napsat o lékárnách v Anglii. Od prvního pohledu se to moc neliší, ale od druhého je to něco úplně jiného. Tak především, v lékárně musí být přítomný jeden magistr, všechno ostatní můţe být pomocný personál. Přítomný lékárník odpovídá úplně za všechno, jako by to dělal sám, je tedy takovým dohlíţitelem. Volný prodej obstarává tzv. zdravotní asistent, myslím, ţe musí mít něco jako maturitu a potom pouze lékárnický kurz, který dělá v průběhu normální práce v lékárně. Lékárníkovi sbírá léky a s jeho poţehnáním vydává dispenser, něco jako laborantka u nás. Jo, oblečení je normální, čili černé boty, černé kalhoty, košile (jednobarevná), kravata, dámy něco obdobně společenského, ty mají větší moţnost výběru, ale vţdy to musí byt decentní. Uţ musím ale končit, tak příště. Z jihu Anglie zamailoval GLUM 5 Tímto příspěvkem obohatil Výří časopis o asijské fauně PETR 6