MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Zuzana Formánková Úroveň hygieny zubů školních dětí Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Hana Pinkavová Brno 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Hany Pinkavové. Informační zdroje mi poskytla MUDr. Jana Ševčíková. Uvedla jsem všechny použité literární prameny a publikace, ze kterých jsem čerpala. Ve Velešovicích dne Podpis

3 Poděkování Srdečné poděkování patří Mgr. Haně Pinkavové za odborné vedení bakalářské práce. Ráda bych též poděkovala paní doktorce MUDr. Janě Ševčíkové a panu řediteli Mgr. Leopoldovi Trněnému. Velké poděkování patří všem spolupracujícím dětem a jejich rodičům. Následující poděkování patří mojí rodině za podporu a trpělivost při psaní této práce.

4 OBSAH Úvod ANATOMIE, VÝVOJ A STAVBA ZUBŮ Vývoj zubů Stavba zubu FYZIOLOGIE DUTINY ÚSTNÍ Funkce dutiny ústní a žvýkání DENTÁLNÍ HYGIENA Kdo provádí dentální hygienu a její význam Složky dentální hygieny VZNIK A PREVENCE ZUBNÍHO KAZU A ZÁNĚTU DÁSNÍ Zubní kaz, jeho vznik, dělení a prevence Zánět dásní, jeho vznik a prevence VÝŽIVA A JEJÍ VLIV NA ZUBY Vliv výživy na vývoj zubů SOUČASNÉ VÝROBKY A POMŮCKY K ČIŠTĚNÍ ZUBŮ Výběr vhodných pomůcek a složení výrobků Používání pomůcek a výrobků SPRÁVNÉ A NEVHODNÉ TECHNIKY ČIŠTĚNÍ ZUBŮ Správné techniky čištění zubů Nevhodné techniky čištění zubů NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ ZUBŮ A DÁSNÍ Nemoci zubů, příčiny, příznaky a léčba Nemoci dásní, příčiny, příznaky a léčba EDUKACE Úvod do edukace CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY METODIKA Metodika, sběr dat Místo, respondenti, sběr dat, pilotní šetření Popis testů a výzkumné metody Realizace edukace SBĚR DAT VE STOMATOLOGICKÉ ORDINACI ANALÝZA A VÝSLEDKY ZÍSKANÝCH DAT Popis analýzy a výsledku dat Demografické údaje o respondentech Podrobná analýza testu HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ÚROVNĚ ZNALOSTÍ Výsledky znalostí ze tří částí testu DISKUZE DOPORUČENÍ PRO PRAXI Edukační brožurka-hygiena dutiny ústní krok za krokem ZÁVĚR ANOTACE LITERATURA A PRAMENY SEZNAM ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ

5 SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA č PŘÍLOHA č PŘÍLOHA č PŘÍLOHA č. 4 povolení sběru dat ZŠ PŘÍLOHA č. 5 povolení sběru dat MUDr. Ševčíková

6 Úvod V České republice od roku 2000 probíhá celoplošný preventivní výukový program Zdravé zuby. Program je určen pro děti základních škol za účelem zlepšení zubního zdraví. Zapojuje se v něm škola, dítě a jeho rodina. Hlavní úkol je zlepšit postoje dětí i jejich rodičů ke svému zubnímu zdraví. Koordinátorkami projektu jsou MUDr. Iva Lekešová, CSc. a PaedDr. Lenka Kubrichtová. Do programu je zahrnuta i soutěž, jejíž cíl je přivést do zubních ordinací co nejvíce dětí na preventivní prohlídku. Pracuji v soukromé stomatologické ordinaci, která funguje principem rodinný lékař, tudíž ošetřujeme i dětské pacienty. Ze školních dětí chodí pravidelně na prohlídku velmi málo dětí a tento nízký počet mě přiměl ke zjištění úrovně hygieny zubů školních dětí a to je hlavní cíl mé bakalářské práce. Byla provedena rešerše na NCO NZO a dohledala jsem zdroje literatury od roku 1974 až do roku Chci vyhodnotit žáky základních škol ve věku 9-11 let a let a rozdělit je na děti, které neměly edukační lekci o hygieně a děti, které měly edukaci v základní škole Antonínská 3, Brno. Děti před edukační lekcí mi vyhotoví test ve stomatologické ordinaci na mém pracovišti u MUDr. Jany Ševčíkové, Malinovského 551, Slavkov u Brna. Věřím, že by tato práce mohla zaujmout i mnohé rodiče, protože právě oni jsou nedílnou součástí prevence zubního zdraví svých dětí. Ráda bych ve své práci zmapovala základní vědomosti dětí o zubech, technikách čištění zubů, pomůcek k čištění zubů a též výrobků k čištění zubů, protože to vše je spojeno s prevencí a ovlivňuje zubní zdraví. V dnešní době jsou děti, co se týče výživy velmi ovlivňovány reklamami na různé potraviny, ale měly by vědět, že i stravou se dá zubní zdraví výrazně ovlivnit, jak nevhodně, tak správně. Zjišťování úrovně vědomostí budu provádět pomocí testů, které jsem si pro děti připravila. Nakonec vyhodnotím znalosti a dovednosti mladších dětí a starších dětí. Součástí práce je brožurka s obrázkovým návodem ke správné hygieně zubů. Věřím, že moje brožurka pomůže dětem k snadné orientaci a správné péči o zuby a překonají strach z preventivních prohlídek u zubního lékaře.

7 1 ANATOMIE, VÝVOJ A STAVBA ZUBŮ 1.1 Vývoj zubů Zárodky dočasných zubů (dentes decidui) jsou v dolní čelisti uloženy v sulcus mandibularis společně s nervově cévním svazkem. Později se vytváří septa a každý zub je uložen ve svém lůžku. Poslední lůžko má kromě zárodku druhého dočasného moláru i zárodek prvního stálého moláru. Každý kvadrant má pět zárodků. Zárodky dočasné dentice mají uložení v jedné horizontální rovině, přibližně stejnou vzdálenost od povrchu sliznice a tvoří pravidelný půlkruh. Základy pro náhradní stálé zuby leží orálně od dočasných zubů, jak odpovídá uložení sekundárních pupenců. Zprvu spolu obě lůžka komunikují a dále se mezi nimi vytváří kostěná stěna. Stěna se resorbuje až při prořezávání stálých zubů. Orální postavení stálých zubů je zachováno i po prořezání. Teprve tlakem Obr. 1 Prořezávání zubů 29 jazyka dostávají zuby stálou polohu. 1 Prořezávání zubů tzv. erupce znamená pronikání zubu z čelisti do dutiny ústní a tento proces pokračuje do doby, než zub zaujme pracovní polohu. Erupce probíhá ve třech stádiích: preerupční, prefunkční a funkční stádium. V preerupčním stádiu se formuje kořen a zub se pohybuje okluzním směrem. Prefunkční stádium je charakterizováno od prořezání do dutiny ústní po dosah okluze. Obr. 2 Dětský chrup 10 let 29 Funkční stádium znamená zapojení zubu do funkce. 2 Prořezávání stálého chrupu (dentes permanentes) začíná v období téměř dokončeného vývoje korunky, viz obr. 1. Jako první se resorbuje kostní tkáň nad zárodkem, protože zde působí tlak růstu kořene, který se prodlužuje. Hlavní úlohu mají enzymatické a biochemické procesy. Dočasný zub se mění v granulační tkáň a resorpce probíhá zvenku i zevnitř. Dočasný chrup se prořezává od 6. měsíce do měsíce věku, ale stálý chrup se prořezává od 6 do 13 let věku. Výjimku tvoří třetí moláry, které 1 KOMÍNEK, J., TOMAN, J., ROZKOVCOVÁ, E., Dětská stomatologie, s Křiváková, M., Florance 9/2010 ročník 6, Diskomfort dítěte v období erupce první dentice, s Propagační materiál firmy Oral B

8 se prořezávají většinou po 18 roce věku. Jako první se v 6 letech prořezávají první moláry, dále první řezáky, druhé řezáky, první premoláry, špičáky, druhé premoláry a naposled druhé moláry. Tento proces probíhá nárazově, viz obr 2. Stálé zuby se vyvíjejí zhruba deset let Stavba zubu Zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Tvar korunky určuje, o jaký druh zubu se jedná. V ústech jsou dentes incisivi (řezáky), dentes canini (špičáky), dentes premolare (třenové zuby) a dentes molare (stoličky). Řezák má tvar korunky hranatý, špičák má uzpůsobenou korunku do tvaru hrotu a třenové zuby spolu se stoličkami tvoří žvýkací plošku se dvěma až pěti hrbolky. Počet kořenů se taktéž liší. Jeden kořen mají řezáky, špičáky a premoláry, ale horní první premolár má kořeny dva. Dolní moláry mají též dva Obr. 3 Stavba zubu 30 kořeny, ale horní moláry mají tři kořeny. Zub obsahuje sklovinu ( ), zubovinu (dentin), zubní dřeň (pulpa) a zubní cement. Dále se stavbou zubu souvisí i další části jako ozubice, gingivodentální spojení, periodontální štěrbina, alveolární výběžky a septum, viz obr. 3. Sklovina ( ) se nachází na povrchu zubu a je v lidském těle nejtvrdší tkání. Obsahuje krystalky hydroxiapatitu, uhličitany, hořčík a fluor. Zubovina (dentin) je svým složením podobná kosti. Obsahuje anorganické a organické látky v podobě kolagenního vaziva a mukopolysacharidů, které tvoří její základ. V kolagenním vazivu jsou též krystalky hydroxiapatitu. Zubní dřeň (pulpa) se nachází v dřeňové dutině a v kořenovém kanálku. Je to rosolovitá tkáň z kolagenních vláken, fibrocytů a fibroblastů. Buňky dřeně (odontoblasty) se sousedícím dentinem společně vytváří dentin. Hrotovým otvorem vstupují do dřeně nervová vlákna, lymfatické a krevní cévy. Zubní cement je podobný kosti a upínají se do něj kolagenní vlákna ozubice. Ozubice (periodontium) je spojení zubu s kostí zubního lůžka. Jsou to vazivová vlákna, která spojují zubní lůžko, cement a dáseň. Toto spojení se nazývá gingivodentální spojení, 3 KOMÍNEK, J., TOMAN, J., ROZKOVCOVÁ, E., Dětská stomatologie, s MERGLOVÁ, V. a kolektiv, Stomatologie pro studující bakalářských oborů lékařské fakulty, s Propagační materiál firmy GlaxoSmithKline

9 které je důležité pro zdravý parodont. Mezi zubem a kostěným lůžkem je prostor tzv. periodonální štěrbina, která je důležitá pro funkční zatížení zubu a souvisí s věkem pacienta. V horní a dolní čelisti jsou tzv. alveolární výběžky a s nimi alveoly. Povrch tvoří vrstva kompaktní kosti a vnitřek tvoří spongiózní kost. Jednotlivé zuby rozdělují přepážky (septum interalveolare). Vícekořenové zuby zase oddělují přepážky (septum interradiculare). Dáseň (gingivu) kryje vrstevnatý dlaždicový epitel. Pevně přirostlá dáseň k alveolárnímu výběžku se nazývá připojená gingiva a v blízkosti krčku je proužek dásně nazývaný volná gingiva. Volná gingiva tvoří směrem k zubu dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a na jeho spodině se gingiva upíná na zub. Gingiva v mezizubním prostoru se nazývá mezizubní (interdentální) papila. 5 5 MERGLOVÁ, V. a kolektiv, Stomatologie pro studující bakalářských oborů lékařské fakulty, s.9-11

10 2 FYZIOLOGIE DUTINY ÚSTNÍ 2.1 Funkce dutiny ústní a žvýkání V dutině ústní se potrava zpracovává mechanicky a chemicky. Rozlišujeme funkce, které souvisejí s trávením a funkce s trávením nesouvisející. S trávením souvisí příjem potravy ukousnutí nebo sání, další zpracování, tzn. rozmělnění zuby, zvlhčení a začátek trávení slinami, chuťový počitek, tvorba sousta jazykem, obalení hlenem (mucin) a funkce polykacího reflexu. S trávením nesouvisí funkce nespecifické imunitní ochrany organismu (sliny lyzozym a IgA sekreční protilátky) a artikulace (tvorba hlásek). Žvýkáním rozumíme mechanické zpracování potravy drcením zuby na menší části. Žvýkací reflex je řízen z prodloužené míchy nebo může být řízen přímo mozkovou kůrou. Žvýkací svaly vyvíjejí velkou sílu, řezáky až 100 Newtonů a stoličky okolo 900 Newtonů. Zuby jsou velmi významné pro již zmíněné zpracování potravy, ale taktéž pro tvorbu hlásek a správnou artikulaci ROKYTA, R., MAREŠOVÁ, D., TURKOVÁ, Z., Somatologie 2, s ROKYTA, R. a kolektiv, Fyziologie, s

11 3 DENTÁLNÍ HYGIENA 3.1 Kdo provádí dentální hygienu a její význam Dentální hygienistka je odbornice s licencí na výuku orálního zdraví, pomocnice zubního lékaře. Využívá vědecké metody pro kontrolu a prevenci stomatologických onemocnění. Co se týče dětí, provádí edukační návštěvy v dětských domovech, mateřských a základních školách. Hlavní úkol dentální hygienistky je tedy vzdělávání a provádění specifických a preventivních činností v dutině ústní. Dentální hygiena má důležitou úlohu v oblasti orálního zdraví ve spolupráci se zubním lékařem a pacientem. Lékař pacientovi provede základní vyšetření a stanoví léčebný plán na základě jeho onemocnění. Dentální hygienistka má správně vysvětlit pacientovi jeho potíže v dutině ústní a hlavně motivovat k vzájemné spolupráci. Hlavní úkol pro pacienta je, aby dostal pod kontrolu hygienu a zdraví v dutině ústní. Profese dentální hygienistky zahrnuje spolupráci se zubním lékařem, zhotovuje index plaku na zubech a zhodnotí stav parodontu a dásní. Dále provádí kolektivní výchovnou činnost v oblasti správné techniky čištění zubů, výživy, používá vhodné pomůcky a vhodné výrobky na čištění zubů. V neposlední řadě je důležité profesionální čištění zubů s odstraněním zubního plaku a zubního kamene, leštění zubů a odstranění pigmentací. Ke kosmetickým změnám chrupu patří bělení zubů a šperky na zuby. Také zhotovuje intraorální RTG snímky a podle nich hodnotí stav chrupu a parodontu. Pokud má pacient nějaké onemocnění v dutině ústní, tak úkolem dentální hygienistky je vysvětlit příčiny jeho vzniku a poučit pacienta, čeho se má vyvarovat a co je naopak důležité, aby se onemocnění neopakovalo nebo dále nepokračovalo Složky dentální hygieny Skládá se z pěti základních složek: vyšetření, rozhovor, motivace, praktický nácvik a pravidelné kontroly. Rozhovor s dětským pacientem a rodiči, vyšetření stavu dutiny ústní a stanovení návštěvního plánu dětí k zubnímu lékaři nebo k dentální hygienistce. Velmi důležitý bod je motivace a praktický nácvik dětí ke zdraví dutiny ústní a ke zdravým zubům. V nácviku se děti musí naučit správně pečovat o zuby a dutinu ústní a vědět, které pomůcky a výrobky jsou pro ně vhodné. Je nutná trvalá a pravidelná spolupráce, pravidelné preventivní prohlídky a kontroly frekvence, 8 Sychrová, K., Stoma Team cz 3/2006 ročník 6, Kdo je dentální hygienistka, s

12 způsobu a času provádění dentální hygieny. Pokud má dítě již nějaké onemocnění v dutině ústní, tak je třeba, aby dítě vědělo, proč se onemocnění vyskytlo, a sledovat jeho změny k lepšímu. Týká se to například ortodontických onemocnění, zánětu dásní a výskytu většího množství kazů. Dentální hygienistka nebo zubní lékař si musí zajistit především důvěru dítěte a vzbudit u něj zájem o dobrou spolupráci. Jen tak je naděje na úspěšnost spolupráce. Nácvik bude dítě více zajímat formou plyšových zvířecích modelů, barevných zubních kartáčků nebo Obr. 4 Výukový model 33 práce s elektrickým zubním kartáčkem, viz obr. 4 a obr. 5. Tímto způsobem si lze vytvořit kamarádský vztah. Hygienistka si dítě s rodiči zve na pravidelné kontroly zhruba po třech měsících od provedené instruktáže. Neměla by v žádném případě u dětských pacientů užívat mnoho odborných výrazů, ale spíše ukazovat a vysvětlovat dětem názornými ukázkami správnou péči o zuby Obr. 5 Instruktáž čištění zubů 33 a celou dutinu ústní. Pokud se nedaří navázat spolupráci s dítětem, tak je třeba si pohovořit o zvyklostech v rodině a o oblíbených i neoblíbených činnostech dítěte kvůli zjištění jeho povahových rysů. 9 9 BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena teorie a praxe, s Foto archív autorky

13 4 VZNIK A PREVENCE ZUBNÍHO KAZU A ZÁNĚTU DÁSNÍ 4.1 Zubní kaz, jeho vznik, dělení a prevence Zubní kaz se řadí mezi nejčastější a nejrozšířenější civilizační onemocnění zubů. Zubní kaz začíná primárním odvápněním skloviny, což způsobují kyseliny ze stravy, zvláště sacharidové. Dále se na vzniku zubního kazu podílí mikroorganismy v dutině ústní a jejich rozpad. Co se týče slin, tak se jejich ph posune na kyselou stranu a začnou zde působit bakterie (streptokoky, stafylokoky). Matky často způsobí založení kazivosti zubů svému dítěti tím, že olízne svými slinami dudlík nebo lžičku. Zubní mikrobiální povlak (plak) způsobuje růst a rozmnožování mikrobů na povrchu zubů. Snadno se tvoří na ploškách zubů z důvodu dobrého usazování zbytků potravy, ale vyskytuje se i na hladkých plochách zubů. Plak se rozděluje na fisurální (plak v rýhách), koronární (plak na hladkých plochách), supragingivální (plak v gingivální oblasti), subgingivální (plak v gingiválním sulku nebo v parodontálním chobotu). Na usazování plaku má vliv tvar a postavení zubu v zubním oblouku, mezičelistní vztahy, žvýkání a samozřejmě hygiena dutiny ústní. Plak se vytváří během velmi krátké doby. Souvislá vrstva je vytvořena za 8 až 12 hodin a za 24 až 48 hodin je tloušťka plaku 1 až 1.5 mm. Mikroby dentálního plaku zkvašují sacharidy, vzniknou organické kyseliny a hodnota ph se sníží až na 5 a může i níže, tím dochází k rozrušení zubní skloviny. Zubní kaz dělíme podle topografického hlediska na kaz korunky a na kaz kořene zubu. Další dělení je dle ploch zubu, kde kaz vzniká (rýhy, jamky, aproximální plochy, hladké plochy zubu a kaz v gingivální třetině zubu). Dále sem řadíme dělení kazu podle vrstev zubu, kaz ve sklovině, v dentinu a v cementu, pak ještě kazy kombinované (např. kaz skloviny a dentinu nebo kaz všech tvrdých tkání). Primární zubní kaz je vzniklý na neošetřeném zubu Obr. 6 Kaz penetrující do dřeně 32 a sekundární kaz je opakovaně ošetřený kaz na zubu v místě okraje výplně. Rychlý průběh má kaz akutní, v dutině je změklý dentin a vyvolává ho škodlivé ložisko. Kaz chronický postupuje pomaleji, má tmavý pigment,

14 je tvrdý a může se jeho tvorba zastavit. Zubní kaz hodnotíme ještě podle postižených vrstev v průřezu zubu na povrchový kaz (caries superficialis), střední kaz (caries media), kaz blízký dřeni (caries pulpae proxima) a kaz penetrující do dřeně (caries ad pulpam penetrans), viz obr. 6. Zvláštní forma kazu je kaz po ozáření (zvýšená abraze skloviny) a kaz profesionální (cukráři, pekaři, kuchaři), cukerný a moučný prach se usazuje v zubní sklovině v oblasti krčků. 10 Prevence ve stomatologii má za úkol předcházet vzniku onemocnění v dutině ústní a zamezit vzniku jejího dalšího šíření a vzniku lokálních i celkových komplikací a trvalých následků, které obvykle vedou ke ztrátě správných funkcí v dutině ústní. Stomatologická prevence se rozděluje na nespecifickou a specifickou. Nespecifickou prevenci tvoří sociální, právní, ekonomické, všeobecné zdravotnické a výchovné podmínky společnosti vytvářející a ochraňující zdravé životní podmínky. Specifická prevence spočívá ve výkonech cílené a konkrétní péče zdravotnických pracovníků. V prevenci rozlišujeme 3 části: primární, sekundární a terciální. Úkolem primární prevence je zabránit vzniku onemocnění zajištěním správného vývoje dítěte v době těhotenství, potřebnou výživou po narození i během dalšího vývoje zubů a dutiny ústní, odstranit nebo zmírnit zlozvyky a dráždivé faktory, které by mohly vyvolávat onemocnění sliznic a dutiny ústní. Tvoří ji 3 pilíře: hygiena, výživa a fluoridace. Hlavní zaměření prevence je na zubní kaz a na onemocnění parodontu. Z hygieny je nezbytné znát čištění zubů a celé dutiny ústní, zaměřit se výchovou ke zdravému životnímu stylu a správným postojům k zubnímu zdraví a ve výživě příjem stavebních látek. Následující sekundární prevence má význam v době, kdy se již onemocnění vyskytlo. Nezbytné je brzy zjistit stav nemoci, léčit a zabránit dalšímu zhoršování nebo vzniklý stav alespoň stabilizovat. Terciální prevence je důležitá pro zmenšení nebo odstranění negativních následků a obnovení funkce zubů a dutiny ústní. Ze záchovné stomatologie jde o sanaci chrupu výplněmi a největší podíl má na stomatologické protetice. 11 Velmi výraznou úlohu hraje v prevenci zubního zdraví výukový program péče o zubní zdraví, metodická příručka s názvem Zdravé zuby. Je určena pro první stupeň základních škol. Seznamuje, motivuje a připravuje školní děti ke správné a tolik potřebné pravidelné péči o své zdraví v rozsahu celého lidského těla. Informuje o nutnosti snížení podílu 10 NOVÁK, L., a kolektiv, Základy záchovné stomatologie,s.40, 51, Longauerová, A., Schlosserová, A., Cinová, J., Sestra 9/2009, ročník 19, Prevence v oblasti dentálního zdraví, s Krejčířová, P., Dentální atlas

15 cukrů a tuků v potravě, ale obsahuje též mimo jiné i poskytnutí první pomoci při úrazech zubů, nabízí i spoustu obrázkových hádanek, testů, křížovek a pracovní listy. Na jaře každoročně probíhá soutěž Zdravé zuby a na internetové adrese je zveřejněno vyhodnocení všech základních škol, kde soutěž probíhá Zánět dásní, jeho vznik a prevence Parodont zahrnuje soubor tkání, které jsou pro zuby nezbytné a souvisejí se zubem topograficky i funkčně. Patří sem dáseň, závěsný aparát zubu, cement na povrchu zubu a kostní lůžko. Onemocnění postihující částečně nebo úplně parodont se nazývají parodontopatie. Korunku zubu kontaminuje prostředí v dutině ústní a kořenová část sdílí vnitřní prostředí organismu. Hranice mezi těmito dvěma prostředími je tvořena hustou vazivovou spletí krytou epitelem. Epitel je upnut na přilehlý úsek povrchu zubu. Parodontopatie vzniká z usazování mikrobiálního zubního plaku na povrchu zubů, když se důkladně neodstraní při čištění zubů, tak metabolity a endotoxiny z plaku znehodnotí gingivální pojivo přímo nebo přes imunitní reakce. Plak se mění vlivem reakcí solí vápníku a fosforu ze slin na zubní kámen, ten je drsný a pomáhá ještě snadnějšímu usazování plaku. Parodontopatie se rozdělují na: onemocnění dásní (gingivy), parodontitis (nesprávně para nebo parodontóza), atrofie parodontu. Onemocnění dásní (gingivitis) se projevuje zarudlou bolestivou a oteklou dásní, která na velmi jemný podnět krvácí, viz obr. 7. Gingivitis může být Obr. 7 Onemocnění dásní (gingivitis) 31 horší v pubertě, při těhotenství a v době užívání hormonální antikoncepce. Pokud se stav nezlepšuje, tak později dojde k ireverzibilní parodontitis. Dásně postihuje též akutní nekrotizující ulcerózní gingivitis. Jedná se o zánět vyvolán přemnožením anaerobních bakterií v plaku. Postupně nekrotizují mezizubní papily a u zánětu je přítomen silný zápach z úst a dásně bolí. Toto onemocnění postihuje zejména mladé lidi a při včasném podchycení mívá velmi dobrou prognózu. Pokud se neléčí, dochází k chronickému zánětu a k ireverzibilním změnám na celém parodontu. Tento případ se vyskytuje u nemocí 12 KUBRICHTOVÁ, L., Zdravé zuby, metodická příručka, s Propagační materiál firmy GlaxoSmithKline

16 bílé krevní složky, AIDS a u nežádoucích účinků některých léků a často dochází i k zbytnění dásní. Na gingivě se mohou prokázat i dermatologická onemocnění. Obor stomatochirurgie se zabývá nádorovým onemocněním dásní. Parodontitis je zánětlivé onemocnění, které se dlouhodobě vyvíjí z neléčené plakové gingivitis. Dochází k resorbci alveolární kosti, úbytku cementu, ztrátě závěsného aparátu a vzniká důležitý klinický příznak parodontální chobot. Jedná se o prostor mezi dásní a kořenem zubu. Kořen zubu už není krytý kostí zubního lůžka. Onemocnění je časté u obyvatel středního věku. Další příznaky, které Obr.8 Parodontitis 31 parodontitidu mohou provázet jsou: viklavost zubů, obnažení kořenů, abscesy, akutní bolesti a spontánní eliminace zubů, viz obr.8. Může se vyskytovat jako součást metabolických poruch např. diabetes mellitus. Zhoubnější forma parodontopatie je parodontóza. Atrofií parodontu se rozumí obnažování zubních kořenů bez zánětu dásní a bez parodontálních chobotů. Je snížený alveolární výběžek a kost má normální stavbu. Toto onemocnění není charakterizováno ztrátou zubů za předpokladu kvalitní ústní hygieny. 13 Atrofii parodontu řeší obor parodontologie. Atrofie bývá i předčasná u mladých lidí okolo dvaceti let věku. Projeví se obnažením a citlivostí zubních krčků většinou spolu se zánětem dásní. Nebezpečné je i přetěžování parodontu nesprávným žvýkáním, protože urychluje atrofii parodontu. Prevence parodontopatií spočívá ve správné technice čištění zubů už od dětského věku, pravidelné odstraňování zubního kamene a výplach sulků, i mírná gingivitis musí být úplně doléčena. Další nezbytnou úlohu hraje i potřebná ortodontická péče a parodontologická péče. Ostatní faktory souvisí s výživou, zdravým životním stylem a též s uměním vyrovnávat se správně se stresem a mít dostatek odpočinku MERGLOVÁ, V. a kolektiv, Stomatologie pro studující bakalářských oborů lékařské fakulty, s MANUELIANCOVÁ, M. TER., Parodontologické minimum pro terénní praxi, s Propagační materiál firmy GlaxoSmithKline

17 5 VÝŽIVA A JEJÍ VLIV NA ZUBY 5.1 Vliv výživy na vývoj zubů Správná výživa se odvíjí od dvou hlavních zásad. Složení a množství stravy by mělo odpovídat potřebám, růstu a vývoji dětského organismu v jeho vývojových stádiích. Organismus dítěte musí být schopen dodávanou stravu správně zpracovávat a využívat. Tento pochod je závislý na enzymatické aktivitě trávicích orgánů. Tato enzymatická aktivita je ovlivňována genetikou, zralostí organismu, věkem a endokrinní činností. Plnohodnotná strava je pro chrup velmi významná v každém věku. Endogenní vliv má strava v období již od třetího měsíce intrauterinního života až do 15-ti let věku, kdy se vyvíjí tvrdé zubní tkáně. V další etapě nastupuje exogenní vliv stravy. Od narození zhruba do prvního roku života je nejdůležitější výživa kojení a to se postupně začíná nahrazovat plnohodnotnou stravou z kvalitních potravin. Kojeným dětem se méně kazí zuby, než dětem na umělé výživě. Výživa se rozděluje na výživu kojence, batolete, předškolního, školního a dorostového věku a výživu v dospělosti. V plnohodnotné denní dávce stravy by mělo být: 15% bílkovin, 30% tuků, 55% glycidů, minerální látky, stopové prvky a vitamíny. Množství stravy se přizpůsobuje somatotypu dítěte a důležitou roli hraje pohybová stránka a stravovací návyky v rodině. Dnešní stravování je často nepravidelné a školní děti více zahrnují do svého jídelníčku tučná sladká nebo i slaná jídla. K zlozvykům patří vynechávání hlavních jídel, stravování ve fast foodech a večerní přejídání. Tento zlozvyk spěje i k obezitě. Strava má nedostatek bílkovin, vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Naopak je ve stravě vyšší příjem cukrů a tuků. Z vitaminů chybí zejména vitamin A a C. Ženám chybí především vápník a železo. Cukry škodlivě působí v rafinované, ale i v přírodní podobě např. v medu. Již při častém i malém příjmu cukrů začne působit demineralizační účinek kyselin na zubní sklovinu a tvoří se více kazů. Nejhorší jsou tuhé cukry v podobě lízátek, karamelek a čokolády. Tyto zbytky se dlouho drží na zubech. Špatný zlozvyk je i pití sladkých nápojů, limonád, zvláště pak Coca-coly, a nadměrná konzumace slaných křupek, brambůrek a cornflaků. Vyvážený jídelníček by měl obsahovat méně cukrů a tuků a více bílkovin, nerostných látek a vitamínů. Z potravin jsou to zelenina, ovoce, mléčné výrobky a různé druhy masa. Vždy po jakékoliv konzumaci jídla nebo sladkého pití je nutné vyčistit si zuby nebo, pokud není k tomu možnost, tak si vzít žvýkačku bez cukru. V žádném případě

18 po vyčištění zubů před spaním už nic nejíst, ani jablko nebo se napít sladkých nápojů či sladkého čaje. V noci probíhá největší rozvoj zubních kazů. 15 NOVÁK, L., a kolektiv, Základy záchovné stomatologie,s HOUŠTĚK, J., Dětské lékařství, s Boušková, E., Sestra 11/2001, ročník 11, Prevence v dětské stomatologii, s

19 6 SOUČASNÉ VÝROBKY A POMŮCKY K ČIŠTĚNÍ ZUBŮ 6.1 Výběr vhodných pomůcek a složení výrobků Dnešní moderní doba nám přináší spoustu nových poznatků, možností, informací a nové kvalitní výrobky. O lepší orientaci, výběr výrobků a vhodných pomůcek se stará poměrně mladý obor Dentální hygiena. Téměř každý druhý pacient neví, jakou značku výrobků a pomůcek používá, proto hraje důležitou roli správná informovanost v této oblasti. Pojem orální hygiena znamená soubor opatření, které mají za úkol zabránit vzniku nemocí tvrdých zubních tkání a parodontu. Orální hygiena se dělí na dvě skupiny a to individuální orální hygienu a profesionální orální Obr.10 Elektrický zubní kartáček 18 hygienu. Tuto profesionální hygienu provádí zubní lékař nebo dentální hygienistka. Jedná se o hygienu pomocí zubní soupravy a používá se k tomu ultrazvukový přístroj s různými koncovkami, pískovací přístroj tzv. air-flow, speciální kyrety k odstranění zubního kamene a další pomůcky. Cíl individuální orální hygieny je odstranit zbytky potravy a plak. Na trhu je spousta typů zubních kartáčků, interdentálních kartáčků, dentálních nití a jiných Obr. 9 Manuální pomůcky k orální hygieně 18 speciálních pomůcek, viz obr. 9. Samostatnou skupinu tvoří elektrické zubní kartáčky a k nim jejich příslušenství. 18 Manuální kartáčky na zuby se vyrábějí s různě dlouhým a různě širokým čisticím koncem a též s různě dlouhou a tvarovanou tuhou nebo pružnou rukojetí. V některých 18 Foto archív autorky

20 zubních kartáčcích jsou přidávána kromě umělých vláken i gumová vlákna nebo gumové kalíšky uprostřed kartáčku pro lešticí efekt a lepší odstranění pigmentů, ale je velmi důležité vědět, jakou technikou si s takovým kartáčkem vyčistit zuby. Na zadní straně manuálních kartáčků bývá gumová ploška pro čištění jazyka. Další nutná věc je na manuálním kartáčku síla, zástřih, hustota, tvrdost a směr zástřihu vláken. Zubní kartáček by se správně měl vybírat podle velikosti dutiny ústní včetně velikosti vestibulum oris (předsíň dutiny ústní), velikosti zubů a stavu dásní. Každý zubní kartáček je přizpůsoben jiné technice čištění zubů. U dětí se kartáčky liší podle jejich věku a zručnosti k čištění zubů. Děti by měly používat jen měkký zubní kartáček a v případě elektrických zubních kartáčků hlavici určenou pro děti. Co se týče moderních elektrických zubních kartáčků, existuje několik typů. Liší se v programech čištění, tvaru hlavic, způsobu nabíjení kartáčku a tvaru zářezů. K těmto kartáčkům jsou speciální hlavice pro čištění jazyka nebo pro čištění zubů s fixními ortodontickými aparátky či párátka pro čištění mezizubních prostor, viz obr. 10. S elektrickými zubními kartáčky se používá jiná technika čištění, než s manuálními kartáčky. Mezi ostatní pomůcky potřebné k dokonalé hygieně dutiny ústní patří kromě zubního kartáčku i dentální nitě, interdentální kartáčky, jednosvazkové kartáčky (single, solo), párátka, stimulátory, irigátory a škrabky na jazyk. Z výrobků je k dispozici na trhu velké množství zubních past, ústních vod, gelů na jazyk, masážních roztoků a zubních prášků. Zubní pasta obsahuje abraziva 15-55%, fluoridy organické a anorganické, zvlhčovače, konzervační látky, tenzidy, chuťová korigencia, nekariogenní sladidla a některé zubní pasty ještě antimikrobiální látky (chlorhexidin, výtažky z bylin, vitamin A triclosan). Dětské zubní pasty se liší pro různou věkovou skupinu dětí obsahem fluoridů a bývají jemnější a sladší chuti. Zubní pastu je třeba si vybrat na doporučení zubního lékaře nebo dentální hygienistky podle daného problému, který máme v dutině ústní, např. na zánět dásní je speciální zubní pasta a k ní je určena ústní voda stejného výrobce a též zubní kartáček. Existují výrobky ke zmírnění či odstranění citlivosti zubů, ke zpevnění zubní skloviny, výrobky pro děti podle jejich věku, bělicí výrobky a výrobky na zánět dásní. Není vhodné používat současně různé výrobky. Ústní vody řeší shodný problém jako zubní pasty, ale ještě řeší nepříjemný problém, a to zápach z úst (halitosis). Ústní vody obsahují antimikrobiální, fluoridovou, adstrintgentní a deodorační složku. Zubní gely jsou jemnější a používají se většinou jednou týdně, fluoridové gely se užívají k remineralizaci zubní skloviny. Dalším typem

21 gelů jsou gely na interdentální kartáčky pro jejich snadnější používání a desinfekci a gely na jazyk, které jsou určeny pro odstranění bakterií a povlaku z jazyka. Obsahují byliny, tea tree olej a antibakteriální složky. Jsou vhodné pro starší pacienty užívající více léků a pro pacienty se zubní náhradou. Masážní roztoky slouží k léčbě akutních potíží např. gingivitis. Jsou to bylinné tinktury. Zubní prášky mají podobné složení jako zubní pasty, ale mají velmi vysokou abrazivitu kvůli odstranění pigmentových povlaků ze zubů a nejsou úplně bezpečné. 19 V profesionálním čištění se používá k odstranění pigmentů bezpečná air-flow metoda. Mnohem složitější hygienu mají pacienti, kteří potřebují ortodontický aparát (fixní rovnátka). Pro důkladnou hygienu by měl být k dispozici single kartáček, long stem kartáček, interdentální kartáček a ortodontický kartáček. U fixního aparátu nelze používat dentální nitě Používání pomůcek a výrobků Každý výrobek nebo pomůcka je vyrobena ke konkrétnímu účelu správného používání. Např. zubní kartáček, který má měkká vlákna, je vhodný pro pacienty se zánětem dásní, obnaženými krčky a především je určen pro dětské pacienty. Pro kojence se doporučují nejprve gumové prsťáčky pro masáž dásní. Tyto prsťáčky si dospělá osoba navlékne na svůj ukazovák a bez pasty masíruje jemnými gumovými nebo silikonovými štětinkami dásně. Na obr. 11 je ukázka manuálních zubních kartáčků pro děti i dospělé. Kartáčky pro děti ve věku od 1 do 3 let mají větší rukojeť a malou pracovní hlavičku s měkkými štětinkami. Malé děti ještě nejsou zručné v ovládání jakékoliv techniky, provádějí s kartáčkem pohyby do všech stran a seznamují se s vkládáním kartáčku do úst, proto je nezbytně nutné, aby jim rodiče zuby pečlivě dočistili. Další kartáček je určen dětem od 3 do 6 let věku a ještě existuje pro tuto věkovou skupinu dětí tzv. cvičný zubní kartáček stejných parametrů. Trochu většího rozměru je kartáček zvaný junior pro děti ve věku od 6 do 12 let, je i trošku tvrdší a má i hustější vlákna, než ty nejmenší kartáčky. Děti tohoto věku jsou již zručnější a již částečně ovládají některou techniku čištění zubů a též již mohou používat i některou jinou pomůcku, pokud mají výskyt kazu mezizubního. Pro tyto děti by bylo vhodné navštívit s rodiči dentální hygienistku pro zdokonalování čištění zubů a vytvoření si správného postoje ke svému zubnímu zdraví. Těmto dětem je ještě třeba jejich orální hygienu zkontrolovat. Poslední v řadě jsou kartáčky pro dospělé, které 19 Sychrová, K., Stoma Team cz, 4/2006, ročník 6, Individuální orální hygiena, s Andel, P., Stoma Team cz, 1/2006, ročník 6, Hygiena v ortodoncii 1, s

22 vyrábějí ve dvou velikostech lišících se od sebe délkou pracovní části hlavičky a zástřihem vláken. Elektrický kartáček může mít i více programů čištění a má ve svém sortimentu zahrnutou hlavici, která je vyrobena pro děti, je menší, má měkčí a kratší vlákna a k čištění je vhodné použít program pro jemné čištění zubů. U dospělých osob se zvolí kartáček podle problému, který pacient potřebuje odstranit nebo podle techniky, kterou používá k čištění zubů. Jsou měkké, extra měkké, střední a tvrdé kartáčky s rovným zástřihem nebo zkříženým hustým nebo řidším zástřihem vláken, s malou, úzkou nebo širší a delší pracovní částí, pružnou nebo tuhou rukojetí a s gumovou drsnější úpravou zadní části kartáčku pro čištění jazyka. Speciální kartáčky jsou pro ortodontické pacienty. Dentální nitě se liší svou tloušťkou, Obr. 11 Manuální zubní kartáčky 21 úpravou, zda jsou voskované nebo bez vosku, většinou mají v sobě fluoridovou složku a bělicí složku. Vyrábí se jednovláknové nebo vícevláknové šetřicí. Vícevláknové nitě jsou vhodné pro děti nebo pacienty, kteří se učí pracovat s dentálními nitěmi, protože jsou měkké a nedojde k snadnému poranění dásně. Párátka slouží k doodstranění větších zbytků potravy, vhodná jsou kulatého tvaru se špičkou na obou koncích. Interdentální kartáčky nebo gumové kartáčky mají nezbytnou úlohu v čištění interdentálních prostor. Tyto kartáčky mají především různý průměr a zástřih vláken, proto je důležité umět si vybrat správnou velikost a tvar podle mezizubních prostor. Kartáček nesmí jít těžko zavádět do interdentálních prostor, mohlo by dojít k poranění dásně. Většinou bývají potřeba minimálně dvě velikosti, jedna do frontálního a jedna do postranního úseku. Dobře se pracuje s typem kartáčku, který má delší rukojeť pro snadnější manipulaci v postranním úseku a pokud je možno, použijeme jej i ve frontálním úseku. 21 Výhoda spočívá v nastavení úhlu 180 a 90. Irigátor, neboli ústní sprcha, vyplachuje těžko dostupné úseky v ústech, odstraňuje hrubé zbytky potravy a též masíruje dásně Foto archív autorky 22 Sychrová, K., Stoma Team cz, 4/2006, ročník 6, Individuální orální hygiena, s

23 7 SPRÁVNÉ A NEVHODNÉ TECHNIKY ČIŠTĚNÍ ZUBŮ 7.1 Správné techniky čištění zubů Stěžejní a velmi důležitý bod v zubním zdraví a jeho ovlivňování má správná technika čištění zubů. Čištěním zubů, ať správným nebo nevhodným, se dá mnohý problém vyřešit spolu s další léčbou nebo si též problém způsobit díky neznalostem a neinformovanosti v oblasti dentální hygieny. Nelze říci, že jakýmkoliv kartáčkem, pastou a technikou máme dobře vyčištěné zuby. Správná délka čištění zubů má být 2 minuty, to znamená, že v ústech jsou čtyři kvadranty a doba čištění jednoho kvadrantu je 30 sekund. Doba čištění zubů je zpravidla 2x denně, ráno a večer, optimální by bylo vyčištění zubů po každém jídle. Techniky čištění zubů jsou rozdílné podle směru vedení zubního kartáčku. Nejčastěji se používají tyto techniky: Bassova technika (intrasulkulární), Chartersova technika, metoda podle Foneho, Stillmanova technika a modifikovaná Stillmanova technika. Bassova technika spočívá v přiložení kartáčku na okraj gingivy pod úhlem 45 a konce štětin jsou v gingiválním sulku. Provádí se malé krouživé pohyby. Štětiny kartáčku by měly odstranit i subgingivální povlaky, pokud je technika správně prováděna. K této technice je doporučen kartáček s delší pracovní hlavou. Ve frontálním úseku musíme kartáček natočit vertikálním směrem. Bassova technika je vhodná pro pacienty s větší dásní, je indikována při zdravých dásních, gingivitidě a parodontitidě. Může se použít i při fixních ortodontických aparátech. Chartersova technika se provádí přiložením kartáčku pod úhlem 45 ke krčkové oblasti a provádí se malé vibrační pohyby a vlákna kartáčku se protlačují do mezizubních prostor. K této technice je vhodný kartáček se střiženými měkkými vlákny dokulata. Tato technika je obtížnější a je vhodná pro manuálně zručnější pacienty. Doporučuje se u pacientů s gingivitidou a parodontitidou. Metoda podle Foneho patří mezi jednoduché a provádí se přiložením kartáčku kolmo na zuby a čištění se provádí pomocí krouživých pohybů. Tuto metodu využívají děti, protože nejsou ještě natolik manuálně zručné. Vhodný je menší kartáček, měkký s rovně střiženými vlákny. U používání této metody vznikají klínové defekty. Z mého pohledu nejšetrnější a nejúčinnější je Stillmanova technika. Tato technika není náročná a zvládnou se ji naučit i děti v základních školách. Provádí se přiložením kartáčku na dásně pod úhlem 45 a provádí se stírací pohyby směrem od dásní k zubům. V horní čelisti stíráme odshora dolů a naopak u dolní čelisti odspodu nahoru. Okluzní plošky zubů čistíme horizontálně směrem odzadu dopředu. Nesmíme opomíjet čištění

24 zubů z vnitřní strany. Opět nasadíme kartáček pod úhlem 45 a stírá se směrem od dásně k zubům. Ve frontálním úseku se musí kartáček natočit vertikálním směrem. Aby bylo čištění touto technikou účinné, musí se k tomu zvolit vhodný kartáček správné velikosti, zástřihu a tvrdosti vláken. Stillmanova technika se provádí i v kombinaci s malými vibračními pohyby v oblasti krčků a nazývá se modifikovaná Stillmanova technika. 23 Při používání všech technik čištění zubů je nutné dokončit hygienu vyčištěním mezizubních prostor. K tomuto účelu existují interdentální (mezizubní) kartáčky, párátka a dentální nitě nebo vlákno. Důležité je vybrat si správnou velikost a střih interdentálního kartáčku. Čištění se provádí zasouváním kartáčku do mezizubních prostor a důležité je, aby se kartáček nikde nezadrhl v žádném mezizubním prostoru. Proto jsou potřeba minimálně dvě velikosti. Je dobré použít i gel na interdentální kartáčky, slouží k snadnějšímu zavádění a k desinfekci. V úzkých mezizubních prostorech, kam se nevejde žádný rozměr interdentálního kartáčku se uplatní dentální nitě nebo vlákno. Nit uchopíme mezi palec a ukazovák a zavedeme do mezizubního prostoru. Dále provádíme pilovité pohyby směrem od dásně k zubu. Lépe se zavádí voskovaná dentální nit a pro děti a začínající pacienty s čištěním dentálními nitěmi. Stejná technika platí u práce s dentálním vláknem. Vlákno se lépe zavádí do velmi úzkých mezizubních prostor. Jednosvazkový (solo) kartáček má různě dlouhá měkká do oblouku zastřižená vlákna. Technika čištění spočívá v čištění kartáčkem po jednotlivém zubu zvlášť z vnější i vnitřní strany. Tento kartáček je nezbytná pomůcka pro pacienty s fixními ortodontickými aparáty. Irigátor (ústní sprcha) odstraňuje hrubé nečistoty. Stimulátor je pomůcka pro masáž dásní. Má gumovou špičku a rukojeť. Elektrické zubní kartáčky mají širší využití, protože mají více čisticích programů, např. standardní, lešticí, masážní nebo prodloužené čištění. Spolu s různými typy hlavic k danému programu jsou u těchto kartáčků i pomůcky pro čištění jazyka a párátka k čištění mezizubních prostor. Sonické elektrické kartáčky jsou vhodnější kvůli funkci, která je založena na působení energie rozkmitané suspenze vody, zubní pasty a slin. Technika je jednoduchá, protože se kartáček s pastou a napřed nastaveným příslušným programem a hlavicí vloží do úst na zub a po zapnutí kartáčku se jen jezdí po jednotlivých zubech a pohyby kartáčku zuby čistí. Tento způsob je nejúčinnější a velmi vhodný pro pacienty s handicapem nebo méně manuálně zručné. 23 Sychrová, K., Stoma Team cz, 4/2006, ročník 6, Individuální orální hygiena, s

25 Též se hodí pro pacienty s vadami skusu a pro děti jsou výborná motivace a zábava. 24 V kojeneckém a batolecím věku je hygiena zcela na rodičích. Předškolní děti a děti mladšího školního věku si mají zuby čistit samy a úkolem rodičů je kontrola a dočišťování zubů. Děti staršího školního věku by již měly dobře ovládat stírací techniku (Stillmanova) a umět pracovat s dentální nití. Nakonec by mělo být čištění zubů zakončeno výplachem úst ústní vodou po dobu 30 sekund a po hygieně již nic nejíst, jen se napít čisté vody protože čisté zuby se nezkazí. 7.2 Nevhodné techniky čištění zubů Nejen děti, ale i dospělí pacienti se potřebují vzdělávat a zdokonalovat správnou a účinnou hygienu dutiny ústní. Problém začíná již nevhodným výběrem pomůcek a výrobků. Každá pomůcka má dobrý výsledek pouze se správným používáním. Zubní lékař nebo dentální hygienistka má ve své pracovní náplni provádět vyšetření a instruktáže, kde se pacient dozví, jaké techniky, pomůcky a výrobky jsou pro něj vhodné. Pacienti, a to i děti, mívají téměř vždy problém se svou manuální zručností. Pokud hygieně věnují třeba i více času, ale výsledek není výrazně lepší, tak často úplně ztrácejí motivaci. Dále bývá problém v nevyhovujících pomůckách a výrobcích. S velkým kartáčkem je obtížná práce v menších ústech a technika čištění zubů je nedokonale prováděna. Nevyčištěná místa zůstávají v oblasti zubních krčků, okolo třetích molárů a ve frontálním úseku v horní i dolní čelisti. Někdy se nelze dostat k čištění zubů z vnitřních stran, a proto tento úsek pacienti často opomíjejí. Další potíže jsou spojeny s tvrdostí kartáčku. Tvrdý kartáček způsobuje poranění dásní a z něj snadno vzniká krvácení a zánět dásní. Co se týče techniky, tak velmi škodí horizontální směr čištění zubů, protože vytvoří okolo celé krčkové oblasti vytlačený sulkus a zuby v krčkové oblasti nejsou touto technikou vůbec čištěny a tudíž se velmi rychle kazí. Trpí i dásně a následně parodont, protože se v nečištěných oblastech usazuje masivně zubní kámen, vzniká zápach z úst a následně parodontitida z důvodu bakteriemi stráveného kostního lůžka, obnažuje se kořen zubu a velmi to bolí. Z tohoto důvodu se potom pacienti vyhýbají čištění zubů každý den. Domnívají se, že když jim krvácejí dásně, tak si nemohou kvůli tomu čistit zuby. Čištění zubů se musí provádět i přes krvácení dásní, ale musí se zánět správně léčit přípravky k tomu určenými. Pokud se podíváme na výrobky, tak velké množství pacientů nezná název zubní pasty, 24 BOTTICELLI, A. T., Dentální hygiena teorie a praxe, s

26 kterou používá. Ke každé technice by měla být jiná délka hlavice a jiný zástřih vláken. Pro děti jsou výhradně dětské zubní kartáčky rozděleny podle věku a jsou všechny měkké, aby se děti neporanily z důvodu nedokonalé techniky čištění zubů. V práci s dentálními nitěmi hrozí nebezpečí říznutí se do mezizubního prostoru voskovanou nití a způsobuje to příliš velký tlak při zavádění nitě do mezizubního prostoru. V technice čištění mezizubními kartáčky by se mohl zaseknout kartáček v mezizubním prostoru a drátek v kartáčku poranit dáseň. Proto je důležitá správná velikost a směr zavádění kartáčku do mezizubních prostor. Též nesprávnou zubní pastou nebo zubním práškem může dojít k poškození zubní skloviny vlivem vysoké abrazivity. Nebezpečí ústní vody je v jejím nesprávném používání. Může dojít k popálení sliznice nebo zabarvení zubů, pokud má ústní voda nějakou barvu. Další poškození zubů bývá způsobeno mechanicky, např. kousáním jehel, u dětí je to okusování tužek a dochází k poškození zubní skloviny. Sliznici pak může poškodit olizování různých předmětů, které nepatří do úst, to je případ malých dětí a rodiče mají zlozvyk olizovat dětem dudlíky a lžičky. Nejdůležitější je naučit pacienta správné péči o jeho zubním zdraví a poučit ho o tom, že s vlastními zuby se nejlépe žije. Nezbytnou úlohu hrají kontrolní instruktáže u zubního lékaře nebo dentální hygienistky. Je to nezbytné pro děti, aby se učily správné péči o zuby. Týká se to i dočasného chrupu. Rodiče právě dočasnému chrupu nevěnují plnou pozornost v hygienické péči. 25 Andel, P., Stoma Tip, 2/2006, Hygiena v ortodoncii, s Tůmová, L., Mach, Z., Stoma Tip, 3/2006, Malý zub, taky zub 3, s Tůmová, L., Mach, Z., Stoma Tip, 4/2006, Malý zub, taky zub4, s. 6-7

27 8 NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ ZUBŮ A DÁSNÍ 8.1 Nemoci zubů, příčiny, příznaky a léčba Kromě nejčastější a nejrozšířenější nemoci, kterou je zubní kaz, se již v menší míře vyskytují i jiné onemocnění zubů, např. traumatická poškození tvrdých zubních tkání, abraze, klínovité defekty a chemické poškození. Co se týče zubního kazu, tak příčinou vzniku je nejčastěji bakterie ze zubního plaku, více sladká a tučná výživa, sladké nápoje a nedostatečná hygiena dutiny ústní. Příznaky zubního kazu jsou subjektivní a objektivní. Pacient zubní kaz může subjektivně cítit jako ostrou hranu defektu na dotyk jazyka, zůstávání zbytků potravy v defektu, bolest na studené, sladké a mechanické podráždění na zatlačení zbytku potravy, projeví se prudkou bolestí v měkké tkáni. Objektivní příznaky zubního kazu jsou bělavá křídová skvrna, drsný povrch, projasnění na rentgenovém snímku. Léčba spočívá v ošetření zubního kazu výplní a pokud je zubní kaz příliš hluboký a zasahuje do zubní dřeně, léčí se v oboru endodoncie. Z traumatických poškození mají největší zastoupení zlomeniny zubu. Jedná se o poškození tvrdé zubní tkáně účinkem jednorázové síly o dostatečné intenzitě. Může k nim dojít při nesprávné preparaci u velkých výplní, velkých zubních kazů zasahujících do kořene, dopravních nehodách, sportech a pádech z výšky. Iatrogenní příčina se vztahuje k provedení extrakce a použití nevhodných extrakčních nástrojů. V případě ulomení velkých výplní se většinou odlomí i slabá stěna korunky zubu. Odlomená část se oddělí a provede se překrytí dentinu a rekonstrukce zubu výplní a plášťovou korunkou. Pokud zasahuje fraktura až do dřeně, provede se vitální extirpace a nastupuje endodontické ošetření. U živých zubů je nutné sledovat vitalitu zubu ještě 6 až 8 týdnů po úrazu. Abraze znamená ztrátu tvrdé zubní tkáně převážně mechanickým třením. Význam zde hraje i řada jiných faktorů, např. strukturální změny tvrdých zubních tkání, dědičnost, strava a psychicko-neurogenní vlivy. Nejprve je poškozena sklovina, dále po zmizení skloviny následuje zmizení dentinu a dále zůstává na zubech tenký sklovinný okraj po obvodu zubu. Vzniká také v souvislosti s přetížením skusu. Subjektivně na to upozorní bolesti na teplé a chladné podněty, které ihned po přerušení kontaktu zmizí. Pokud abraze není včas léčena, může dojít i k nekróze dřeně. Léčba tohoto onemocnění spočívá v protetickém ošetření zubů. Dalším častým problémem bývají klínovité defekty. Vyznačují se hladkou vyleštěnou spodinou na krčku zubu. V oblasti krčků zubů probíhá různě hluboký zářez ve tvaru

28 klínu. Při parodontózních potížích bývá obnažen kořen. Ošetřuje se převážně kompozitními výplněmi nebo proteticky zhotovením korunek. K chemickým vlivům na zuby a dásně patří drobné eroze skloviny způsobené kyselými šťávami a ovocem a profesionální poškození chemickými látkami. Zavedením ochranných pomůcek na pracovišti lze předejít chemickému poškození. U vzniku eroze z důvodu kyselých potravin je důležitá správná volba výrobků a správná technika čištění zubů. Kyselé potraviny snižují hodnotu ph slin. Samozřejmostí je vyvarovat se potravin, které problém způsobily Nemoci dásní, příčiny, příznaky a léčba Mezi další onemocnění dásní a sliznice patří mimo nejrozšířenější gingivitis ještě gingivitis ulcerosa, gingivostomatitis herpetica a její recidivy, herpes labialis, herpes gingivae, stomatitis herpetica a recidivující afty. Gingivitis bývá většinou způsobena nedostatečně prováděnou nebo špatnou hygienou dutiny ústní. Prvním projevem je krvácení dásní při čištění zubů nebo jakýkoliv, byť i jemný dotyk v oblasti zubních krčků. Toto je důvod pro velkou citlivost zejména na konzumaci ovoce nebo zeleniny. Na prvním místě je nezbytné, aby pacienti, ale i dětští pacienti, dbali na správnou a pravidelnou hygienu dutiny ústní, výživu a výrobky doporučené pro léčbu gingivitis. U dětí je nezbytné poučit rodiče. Horší forma je gingivitis ulcerosa. Ta se vyznačuje bělavou nekrózou na hrotu papil ve frontálním úseku na vestibulární straně a bolestí při čištění zubů. Léčba spočívá v očištění povrchu defektů a odstranění zubního kamene, alespoň natolik, co pacient kvůli bolesti snese, dále výplach 6% peroxidem vodíku včetně mezizubních prostor kanylkou. Ještě je vhodné doplnit vitaminy B a C. Stejným způsobem se očišťuje dutina ústní zasažena onemocněním gingivostomatitis herpetica vyznačující se bílým povlakem jazyka, zanícenou sliznicí na tvrdém patře, vnitřní ploše rtů nebo tváří a drobné okrouhlé eroze v herpetiformním uspořádání. Bývají hmatné bolestivé uzliny a teplota 38,5 C. Léčba zahrnuje zbavení se horečky, bolesti, dále hodně tekutin a vydatnou nedráždivou stravu. Z preventivních opatření nezapomenout oddělit osobní věci, ručník a hygienické potřeby kvůli nebezpečí přenosu na ostatní osoby. Toto onemocnění postihuje hlavně děti. Herpes labialis je infekční onemocnění vyznačující se puchýřky na rtu, které svědí a při stržení zvětší svou plochu. Podnětem k výsevu je imunitní podklad. Při léčbě se na ret nanáší krémy acikloviry nebo náplasti s těmito látkami, nutná opatření: oddělení osobních 28 NOVÁK, L., a kolektiv, Základy záchovné stomatologie,s.22-36