Na divadle prožijete za jeden veèer tøeba i celý život. dùvodù o jeden den zkrátit, proto jsme zaèali až v Úterý. pokraèování na str.

Transkript

1 srpna 2010 Festivalovy vecernik Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 1 Na divadle prožijete za jeden veèer tøeba i celý život Rozhovor s Miloslavem Mejzlíkem Zdravíme všechny pøíznivce divadla a kultury vùbec. Divadlo by vlastnì nebylo, kdyby jej nemìl kdo hrát. Proto jsme si pro vás pøipravily rozhovor s hercem Miloslavem Mejzlíkem, jenž je prezidentem festivalu Divadelní Luhaèovice od jeho samého poèátku a rovnìž hercem Divadla Na zábradlí. Sešli jsme se po slavnostním zahájení festivalu a první divadelní høe Premiéra mládí, o které jsme psali v 1. èísle. Vèera byl festival zahájen. Jaké jsou Vaše dojmy z prvního veèera? Velice krásné, protože vèerejší pøedstavení bylo moc pìkné. Obì hereèky (Nina Divíšková a Daniela Bakerová, pozn. red.) hrály skvìle a myslím si, že toto pøedstavení mìlo zvláštní pøesah. Pøestože ho hrály o nìco starší dámy, urèitì bylo pouèné i pro vás mladé, tøeba tím, že vám ukázalo, jak se pøipravit na stáøí a že i ve stáøí se dá žít s humorem. Co se týká zahájení festivalu, byl jsem rád, že pøijel pan hejtman, jen mì mrzí, že jsme museli festival z finanèních dùvodù o jeden den zkrátit, proto jsme zaèali až v Úterý. pokraèování na str. 3 Miloslav Mejzlík...Medajlonek Pokud jste už nìkdy zavítali na divadelní festival do Luhaèovic, jistì jste v prostorách Lázeòského divadla nepøehlédli stále svìžího, usmìvavého a pøedevším vtipného Miloslava Mejzlíka, který se už dvanáct let spoleènì s paní Haškovou objevuje na divadelních prknech pøed zaèátkem každého pøedstavení. Aè je rodák z Tøebíèe, studentským mìstem se mu stala moravská metropole Brno, kde vystudoval JAMU. Do roku 2001, než se jeho domovskou scénou stalo pražské Divadlo Na zábradlí, pùsobil v Divadle S. K. Neumanna a v Divadle Komedie. Kromì divadelnictví se náš pan prezident vìnuje herectví. V seriálu Velmi køehké vztahy ztvárnil charismatického Hynka Skálu a v Kriminálce Andìl vystupuje jako vrchní øeditel kriminálky Milan Horký. Miloslavu Mejzlíkovi však není cizí ani dabing. Svùj hlas propùjèil napøíklad plukovníku Jacku O'Neillovi z Hvìzdné brány. Karolína Schönbaumová, studentka UP Olomouc Dobrý den, zlatíèka! PR TEXT Zdarte, dìcka! Tak sem si vèéra pokúpila šecko možné (v Luhaèovicách sa teda lidi majú) a mám zaséj chvílu èasu. Dopoledòa sem si dala šlofíka a po dnešním pøedstavení sa asi pujdu podívat na tú Eléktru, èi jak sa to menuje. Všeci tam vèéra o tom mluvili, no tož su zvìdavá, co to jako je. Šak sem si myslela, že je to nejaká roba, snáï už aj nežije, pravili nám to dysi ve škole, že cosi chtìla vyvést aj svojí mamì a jejím galánovi. To bysme dneska potøebovali jednu Eléktru vedle druhéj. Šak dyš sa èlovìk podívá kolem sebe doma a o tých lázòách ani nemluvím, šak šeci vypadajú jak manželé, ale ty robky sú nejak moc mladé a pomalované, co sa k tým chlapom bøuchatým tisknú. Dám si na sebe tú novú kvìtovanú halenku a to by v tom býl èert, abych také nejakého tatíka neulovila. Pravda za tých osumdesát korun, co mnì dál mùj, bych si kúpila tak akorát kafe a nejaký ten kopeèek zmrzliny, ale jako správná robka sem si neco schovala, abych si také v lázòách užila. Šak pùjdu do divadla, a je vidìt, že nejsu žádná husa z dìdiny, ale fešná a inteligovaná ženská. Tož sa mìjte, dìcka, a zase zítra. Držte mnì palce. Vaše teta Berta. -red-

2 Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 2 SLOVENSKOCESKE TANGO Cafe teatru Cerna labut Pražská umìlecká platforma Èerná labu v sobì zahrnuje kavárnu, galerii, teatr i hudební klub. Srdcem celého multikulturního prostoru se stala galerie, která byla založena v roce Vystavují se zde díla pøedních èeských, slovenských i dalších zahranièních výtvarníkù vìnujících se rozmanitým výtvarným oborùm. Divadlo Café teatr se zamìøuje pøedevším na kvalitní komorní tvorbu: divadelní inscenace, koncerty, performance a jiné umìlecké žánry. V repertoáru má toto divadlo takové hry jako, napø. Lordi, Poprvé vdaná, Rùžový šampaòský, Tìlo a v neposlední øadì také SlovenskoÈeské Tango. Galerie i divadlo dává prostor hlavnì zaèínajícím talentovaným umìlcùm. Ti mnohdy poøádají spoleèné výstavy a koncerty s mezinárodním obsazením. Souèástí umìleckého prostoru je také, jak již název napovídá, kavárna. Ta se nachází v osmém patøe budovy, takže je z ní pøekrásný a inspirující výhled na Prahu. Kromì pøíjemného posezení zde mùžete zhlédnout umìlecké výstavy. Prostor pro tyto úèely vytvoøila svìtoznámá zlínská rodaèka, architektka Eva Jiøièná, která je považována za prùkopnici designu 20. století. Tomáš Gajdošík, student SOŠ Luhaèovice SlovenskoÈeské tango SlovenskoÈeské tango je retro komedie se zpìvy a tanci, která nese podtitul O c i t o v é m ž i v o t ì f o t b a l o v é h o rozhodèího. Svou typickou komediální formou nahlíží na postupné zevšednìní lidských vztahù a stereotypu života, pøièemž nechybí ironický nadhled. Vše, o èem se ve høe mluví, zùstává stále aktuální, pøestože se mìní jak doba, tak prostøedí. Tato komedie mìla premiéru a kromì Zuzany Kronerové v ní hraje i Miluše Hradská, Eva Reitererová a Miroslav Zavièár, alternuje Jan Sedal. Hru režíruje Ivan Balaïa.. Jindøiška Jochová, studentka SOŠ Luhaèovice

3 Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 3 Rozhovor s Miloslavem Mejzlíkem pokraèování ze str. 1 Proè jste si zvolil pro konání tohoto festivalu právì Luhaèovice a jak se od doby konání prvního roèníku zmìnily? Luhaèovice jsem si vybral, protože jsem byl asi pøed 25 lety v angažmá v divadle ve Zlínì a Luhaèovice jsem mìl moc rád. Vždycky jsem si sem jezdil odpoèinout, dokonce jsem do Luhaèovic chodil i pìšky ze Zlína. Zdejší Lázeòské divadlo má 102 let a já jsem si øekl, že by bylo krásné, kdyby se v Luhaèovicích poøádal nìjaký festival a pøed 12 lety se nám to podaøilo uskuteènit. Kromì toho já osobnì jsem rád (alespoò doufám, že to tak stále je), že Luhaèovice jsou poslední èeské láznì, protože ostatní jsou v majetku Rusù, a že jsou tu moravští podnikatelé, kteøí láznì udržují naživu. Vzniklo tady mnoho krásných, nových, adaptovaných penzionù, ale je mi líto, že se nepodaøilo odklonit od Luhaèovic dopravu, protože prùjezd mìstem je katastrofální. Byl bych š astný, kdyby se tato situace zmìnila. Co je pro diváka z Vašeho pohledu nejvíce atraktivní na Divadelních Luhaèovicích? Pøipadá mi, že nìkteøí z našich divákù jsou v divadle poprvé anebo nenavštìvují divadlo èasto, ale znám i takové, kteøí jezdí pøímo na náš festival, nebo jako pacienti si objednávají lázeòské pobyty právì v dobì festivalu. Urèitì je pro nì zajímavý výbìr dramaturgie, protože v jednom týdnu lze zhlédnout mnoho zajímavých hereckých osobností a rùzných pøedstavení, které tøeba neuvidí znovu nìkolik dalších let. Sám v divadle pùsobíte. Která role je Vaše nejoblíbenìjší nebo zmìnila Váš pohled na herectví? Já hraji v Divadle Na zábradlí, kde dìláme pøedstavení trochu jiného druhu než v bìžných divadlech. Objevuji se napø. v krásné inscenaci Sarabanda od Ingmara Bergmana nebo v dramatu Blanche a Marie. V Divadle Na zábradlí spolupracuji s Janem Nebeským, se kterým dìlám divadlo už dvacet let. A co zmìnilo mùj pohled na herectví? V poslední dobì neúèinkuji jenom v divadle. Pøed pár lety jsem zaèal intenzivnì toèit jak pro televizi, tak i filmy, dokonce zahranièní. Nedávno jsem natoèil ètyødílný italský film Zodiak, mìl jsem v nìm pìknou roli a musím se pøiznat, že film a televize mì nìjakým zpùsobem posunula dále právì v divadelním herectví. Uvìdomuji si odlišné principy hraní, takže mì zaèal zajímat spíše film. Vystudoval jste brnìnskou JAMU. Zajímalo by nás, co toto studium obnáší? Pøedevším dostáváte urèitý rozhled, vìdomosti, co se umìní týèe. Samozøejmì záleží na individuálním pøístupu èlovìka, co si kdo z té školy odnese. Získáváte techniku, ale pøedevším získáváte glejt na to být profesionálním hercem. Chvíli jsem také uèil na pražské DAMU a myslím si, že vzdìlání je pro herce velmi podstatné. Nejen že se seznámíte se samotnou praxí, ale dostáváte právì díky rùzným pøedmìtùm vyuèovaných na škole pøehled o výtvarném umìní, vlastnì o všech podobách umìní. A co je nejpodstatnìjší? Už na škole se dostáváte do divadelního podvìdomí. Jaké pøedmìty byly podle Vás pro herce nejdùležitìjší? Samozøejmì nejvìtší váhu mìla herecká výchova, tu jsme mìli nejvíce hodin týdnì a kvùli té jsem na škole také byl. Hrál jste v mnoha filmech a my bychom rády vìdìly, jaký vidíte rozdíl mezi natáèením filmu a hraním divadla. Jde pøedevším o koncentraci, která je jiná, jelikož na divadle prožijete za jeden veèer tøeba celý lidský život, kdežto film se toèí na etapy, dokonce se nìkdy toèí od konce místo od zaèátku, netoèí se posloupnì. Divadlo má jinou moc, nebo když hrajete divadlo, jste v pøímém kontaktu s divákem a to jsou okamžiky, které na èlovìka mùžou pùsobit dokonce jako droga. Proto jsme ochotni podniknout cokoli nebo podstoupit urèité obìti, abychom na jevišti zùstali. Co se týká filmu, jak jsem naznaèil už na zaèátku, filmové h e r e c t v í p o t ø e b u j e o d l i š n o u koncentraci, díváte se víc jakoby do sebe, dovnitø. Víme, že mimo pùsobení pøed kamerou a hraní divadla se vìnujete také dabingu. Vìtšina lidí si však myslí, že dabování je mnohem tìžší než samotné úèinkování, jelikož se dabér musí vcítit do situace a pocitù postavy. Jaký je Váš názor? Je pravda, že znám spoustu vynikajících hercù, kteøí dabing nedìlají, protože ho buï neumí, nebo nejsou na dabing pøipravení. Dabing potøebuje okamžité soustøedìní. Musíte se nìjakým zpùsobem ztotožnit s daným hercem, rychle se dostat do jeho psychiky a hlavnì co nejrychleji získat jeho temporytmus, protože každý èlovìk má svùj vlastní vnitøní temporytmus - techniku vyjadøování. Mì napøíklad dabing velmi baví, dìlám ho léta. Dìlal jsem velké role i seriály. Jedním z nejvìtších byla Hvìzdná brána, kde jsem namluvil O Neila a tak jsem si na nìj zvykl, že ten dabing byl pro mì jednoduchý i v dalších dílech, dokonce v celé øadì. Zkrátka dabing je samostatná profese, ale zase na druhou stranu existují jen dabingoví herci, kteøí neradi chodí na jevištì. Lucie Vlková a Veronika Jarošèáková, studentky SOŠ Luhaèovice

4 Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 4 Jak se dostat ze zatluèené rakve a nevyrvat pøitom ani jeden høebík? Vèerejší pøedstavení Sklenìný zvìøinec od Tennesseeho Williamse všechny nadchlo. S jistotou mùžu podotknout, že takto povedené divadlo jsem ještì nevidìla a pravdìpodobnì ani ještì dlouho neuvidím. Vybavení scény nebylo ani pøíliš skromné, ani pøeplácané. Hercùm staèilo jenom pár židlí, stùl a nìkolik polštáøù coby imitace postele. Skvìle se zde snoubila komedie s tragédií a pøi mnoha scénách divák nevìdìl, jestli se má smát, nebo breèet. Na diváky zapùsobila hlavnì postava Toma Wingfielda, kterého si zahrál Michal Isteník. Své role se chopil opravdu bravurnì a v publiku dokázal vyvolat jak pocit radosti, tak pocit smutku, ne-li dokonalého neštìstí. Ostatní postavy se ovšem také ukázaly jako dobrá volba. Plachou sestru Lauru si zahrála Veronika Senciová, hysterickou matku Amandu ztvárnila Ivana Plíhalová a roli sebevìdomého nápadníka Jima O'Connora obsadil Jaroslav Matìjka. Skvìle zvolená byla i hudba (napø. Nina Simone), pøi níž na poèátku hry Tom ukazuje, že mùže celou scénu výbornì øídit, na konci se mu však øízení vymkne z rukou. Jindøiška Jochová, studentka SOŠ Williamsovi rozumím Rozhovor s Michalem Isteníkem Vèera se nám na prknech Lázeòského divadla ve høe Sklenìný zvìøinec pøedstavil nadaný osmadvacetiletý herec divadla Buranteatr Michal Isteník, který za svùj výkon sklidil nejen salvy smíchu, ale také aplaus vestoje. Stává se Vám èasto, že máte takový úspìch jako tady? Tak pravidelnì rozhodnì ne, párkrát se nám to stalo. Hrajete tady poprvé? Poprvé a snad ne naposledy. Doufám, že jsme si neudìlali ostudu (smích). Jaké jste mìl pocity, když jste dostal nabídku hrát tuto roli? Tohle byla asi jediná hra od Tennesseeho Williamse, kterou jsem neèetl v rámci povinné èetby na JAMU, proto, když jsem se dozvìdìl, že v ní budu hrát, nemìl jsem žádné pocity. Ale týden po zaèátku zkoušení už jsem pøesnì vìdìl, jak ztvárnit svou roli, a mìl jsem dojem, že už nikdy nechci hrát nic jiného než Williamse, protože mu rozumím. Nevím, jak je to možné, nestává se mi, že bych se do role vpravil tak rychle, ale s touto to šlo nìjak samo. Dala Vám tato role nìco do Vašeho osobního života? Nikomu to neøíkejte, ale myslím si, že jsem to tak trochu já (smích). Nevím, na to se hroznì tìžko odpovídá. Minimálnì mi pøidala trošku sebevìdomí. A vyøešil byste životní situaci, do které se dostane hlavní hrdina stejnì nebo jinak? Když si budu hrát na hrdinu, tak øeknu, že bych ji øešil jinak, ale možná bych ji vyøešil úplnì stejnì tedy tím, že bych utekl. Opravdu nevím, ta situace je v podstatì bezvýchodná, a už zùstanete nebo uteèete. Sklenìný zvìøinec je totiž v podstatì autobiografická hra. Tennessee Williams ji napsal o sobì. On takhle utekl od své matky i od své sestry. Pikantní na tom je, že matka výchovu jeho sestry, která byla lehce retardovaná autistka, nezvládla a následnì jí nechala udìlat lobotomii a do její smrti ji zavøela v sanatoriu, což si Tennessee Williams nikdy neodpustil. Dával si to za vinu, a proto je i na náhrobku Tennesseeho Williamse napsáno Zhasni svoje svíce, Lauro, což je závìreèná replika této hry. Zdála se Vám role Toma obtížnìjší než jiné role, které hrajete? Podle mì je každá role, když ji herec dìlá naplno, obtížná. Minimálnì...Medajlonek ZPÌTNÉ ZRCÁTKO Za svùj mladý život už toho stihl opravdu hodnì. Po absolutoriu Èinoherního herectví na JAMU uplatnil svùj talent hned v nìkolika souborech. Pøed dvìma lety nastoupil Michal Isteník do Mìstského divadla Brno, kde je od té doby obsazen do role hrabìte d'artagnana ze Tøí mušketýrù. Pùsobí také v již zmiòovaném Buranteatru. Zde kromì Toma Wingfielda ze Sklenìného zvìøince ztvárnil napøíklad trojroli v dramatu Burani, dále pak tatínka a medvìda Bedøicha ve høe pro dìti nazvané V podpostelí. Z hostujících divadel jmenujme Divadlo U stolu (Život je sen, Macbeth) èi HaDivadlo (A pak už tam nezbyl ani jeden). V HaDivadle pùsobí jako herec a režisér ve spolku NoSrtaDivadlo. Karolína Schönbaumová, studentka UP Olomouc Tomova role je fyzicky nároèná, protože se u ní zpotím, zvláš u té opilecké scény (smích). Jindøiška Jochová a Tomáš Gajdošík, studenti SOŠ Luhaèovice

5 Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 5 SKLENÌNÝ ZVÌØINEC O rodièích a dìtech Rozhovor s Janem Šotovským, dramaturgem hry Sklenìný zvìøinec Dobrý den. Jste letos poprvé na Divadelních Luhaèovicích? Ano, jsem tady letos poprvé. A jak se Vám tady zatím líbí? Jsem tady asi deset minut, ale v Luhaèovicích nejsem poprvé. Je to pìkné mìsto, sál je roztomilý, pøíjemný, nevelký. Jak dlouho tady plánujete zùstat? Moc dlouho bohužel ne, v podstatì všichni herci zítra ráno zase zkouší, nìkteøí v Brnì, nìkteøí v Olomouci, nìkteøí zkouší ve Zlínì, takže dohrajeme, naskládáme a èeká nás noèní cesta. Jaké jste mìl pocity, když jste dostal nabídku dìlat dramaturgii hry tak svìtového autora, jako je Tennessee Williams? Vybrali jsme si tuto hru, protože se nám líbí. Režisér Doležal už dìlal ústøední dialog jako pøedvádìèku na JAMU. I my už jsme jako Buranteatr Williamse uvádìli, konkrétnì kus Tramvaj do stanice Touha, proto jsme k tomuto autorovi již mìli vztah. Myslím si, že je to pìkná, vtipná hra o rodinných vztazích. Jak byste shrnul hlavní poselství hry? Pøijïte se podívat. Pøijdeme, ale aby se to dozvìdìli i naši ètenáøi. Tak a se pøijdou taky podívat. Hlavní poselství? To se nedá shrnout do jedné teze. Ovlivnila tato hra Váš soukromý život? Zrovna tahle ne, protože je spíš o tom, jak je obtížné v jistém vìku opustit rodinu, a já, když jsem šel na vysokou, ne že bych rodinu pøímo opustil, ale pøestal jsem žít s rodièi. Emancipoval jsem se zavèasu, což hlavní hrdina neudìlal. Tom Wingfield (hlavní...medajlonek ZPÌTNÉ ZRCÁTKO Jan Šotkovský je mužem mnoha profesí. Mùžete jej spatøit jako herce v mladém experimentálním Buranteatru (Mafián Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho). Blízká je mu také profese režisérská (Jája a Pája), a dokonce je autorem vlastních divadelních textù, zejména pro dìti (Jak se hovnivál chtìl stát motýlem). Avšak jeho dominantou je dramaturgie v již zmiòovaném brnìnském divadle (Pan Polštáø, D. Mammet, Sexuální perverze v Chicagu, atd.), hostuje i v Mìstském divadle Brno (Betlém). Vèera jste, Vážení ètenáøi, mìli možnost zhlédnout inscenaci Sklenìný zvìøinec z d r a m a t i z o v a n o u p r á v ì p a n e m Šotkovským, se kterým uvádíme i krátký rozhovor. Lucie Borková, studentka UP Olomouc hrdina, pozn. red.) ani nemohl. Takže jsem spíš do role nìjaké své vlastní zkušenosti spoleènì s režisérem vložil, než bych se z ní pouèil. Ale samozøejmì pøi zkoušení každé vìci èlovìka napadají rùzné myšlenky, které se do nìho nìjak vtisknou, ale to se dá tìžko øíct jednou vìtou. Dìkujeme za srdeèný rozhovor. Jindøiška Jochová a Tomáš Gajdošík, studenti SOŠ Luhaèovice

6 Ètvrtek 26. srpna 2010 roèník 6 / èíslo 3 / strana 6 Poøadatelé: Obèanské sdružení Divadelní Luhaèovice, Støední odborná škola Luhaèovice Generální partner: Hlavní sponzor: Podpora: Láznì Luhaèovice, a.s. Allianz pojiš ovna a.s. Mìsto Luhaèovice Zlínský kraj Akce je poøádána pod záštitou hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka. Vstup volný Vstup volný FESTIVALOVÝ VEÈERNÍK / Vydává SOŠ Luhaèovice - spolupoøadatel 12. roèníku pøehlídky komorní divadelní tvorby DIVADELNÍ LUHAÈOVICE Výtisk zdarma. Redakce veèerníku: Jindøiška Jochová, Tomáš Gajdošík, Lucie Vlková, Veronika Jarošèáková, Michael Šopík, Karolína Schönbaumová, Lucie Borková - studenti; Mgr. Jitka Dostálová, Mgr. Hana Vohnická, MgA. Kateøina Mikešová - pedagogové SOŠ Luhaèovice. Produkce festivalu - Jan Èernobila, Alžbìta Pešáková, Lucie Šimíèková, Michaela Krèková, Karla Vlachová, Anna Mimochodková, Simona Mlèochová - studenti SOŠ Luhaèovice; Mgr. Zbynìk Lekeš, Bc. Michal Maòas, Mgr. Lubor Èernobila - pedagogové SOŠ Luhaèovice. Kontakt: SOŠ Luhaèovice, Masarykova 101, Luhaèovice , redakce@divadelni.luhacovice.cz