MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav hudební vědy ZEMANOVA KAVÁRNA V BRNĚ Původní stavba od Bohuslava Fuchse a její replika z 90. let 20. století Bakalářská diplomová práce Autor práce: Jana Vondráčková Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. Brno 2007

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k umístění práce v Ústřední knihovně FF MU a jejímu používání ke studijním účelům. V Brně dne: Jana Vondráčková 1

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za pomoc při psaní této práce. Ráda bych také poděkovala Ing. arch. Haraldu Čadílkovi a Ing. arch. Zbyňku Pechovi za odbornou konzultaci, především však za poskytnuté materiály. Stejně tak děkuji pracovníkům Muzea města Brna za možnost nahlédnout do pozůstalosti Ing. arch. Bohuslava Fuchse. 2

4 OBSAH úvod 4 I. Od moderny k funkcionalismu 5 I. 1. funkcionalismus 5 I. 2. evropská architektura na počátku 20. století 6 I. 3. architektura v českých zemích 7 I. 4. brněnský funkcionalismus 9 II. Brněnské kavárenství a život za první republiky 13 II. 1. Československo první republiky ( ) 13 II. 2. Brno v době první republiky 14 II. 3. kavárenství v Brně 15 III. Bohuslav Fuchs 17 IV. Zemanova kavárna 20 IV. 1. původní stavba z roku IV Janáčkovo divadlo 22 IV. 2. replika kavárny z roku IV česká architektura po roce IV fáze příprav 23 IV průběh stavby 26 IV současnost 31 IV zhodnocení stavby a její celkový význam 31 IV. 3. srovnání původní stavby s replikou 33 V. Problematika kopií, replik či rekonstrukcí funkcionalistických staveb 39 V. 1. péče o funkcionalistické stavby 40 V příklady obnovy funkcionalistické architektury 42 V. 2. problematika obnovy moderní architektury 43 V. 3. příklady současné péče o významné stavby moderní architektury 44 V kavárna ERA 44 V vila Tugendhat 45 V dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu 46 V Müllerova vila 47 V Loosova vila v Hrušovanech u Brna 47 závěr 48 resumé 50 summary 51 seznam obrázků 52 použitá literatura a další zdroje 53 obrazová příloha 56 3

5 ÚVOD Tématem této práce je brněnská Zemanova kavárna jako významná ukázka funkcionalistické architektury v Brně. Její znovupostavení poukazuje na problém přístupu k architektonickým památkám moderní architektury a jejich ochraně, ať už za minulého režimu či v současné době. Nutno však říci, že právě za socialismu zanikla řada prvorepublikových kaváren i dalších architektonických památek a jejich prostory byly nenávratně změněny. Právě Zemanova kavárna byla úplně zbourána a ustoupila tak z důvodu zájmu širší veřejnosti výstavbě Janáčkova divadla. Práce je vytvořena na pozadí kulturněhistorických událostí, které provázely původní stavbu i její repliku. V úvodu je toto téma zařazeno do širšího kontextu, a vlastně právě proto se práce zabývá nejen osobností Bohuslava Fuchse, přičemž se snaží vymezit jeho postavení v oblasti brněnského funkcionalismu a architektury vůbec, ale také atmosférou první republiky, kterou silně ovlivňoval kavárenský život. Po těchto úvodních kapitolách je práce věnována původní stavbě Zemanovy kavárny a jejímu osudu, okolnostem jejího vzniku a zániku. Stejně tak se zabývá i okolnostmi vzniku repliky a následně obě tyto stavby porovnává a podrobuje architektonické analýze. Závěrečná kapitola je věnována problému kopií, rekonstrukcí a replik v oblasti moderní architektury, přičemž jsou zmíněny i příklady týkající se současného Brna. 4

6 I. Od moderny k funkcionalismu I. 1. funkcionalismus Funkcionalismus: způsob architektonické tvorby, kde vše je podřízeno požadovanému užitkovému provozu, tj. funkci, upotřebení praktickému, bez zřetele na ostatní složky díla. 1) Architektonický směr let 20. století s těsnými vztahy k ruskému konstruktivismu a purismu. K hlavním zásadám patřily programový zřetel k účelu stavby, zjevnost konstrukce, důraz na hygienu a bydlení, typizace a proudová výstavba. Vynechány měly být všechny samoúčelné dekorativní prvky, estetické působivosti mělo být dosaženo samotnou jasností a věcností formy a přiznáním racionální konstrukce. 2) Pojmenování funkcionalismus (funkcionalistická architektura) je tedy odvozeno od funkce čili účelu stavby. Primárním hlediskem v teorii tohoto architektonického konceptu se tak stávají funkční požadavky, které však nejsou striktně dány, ale je třeba je přesně formulovat a vytvářet, případně i přetvářet. Základem se stalo programové heslo forma sleduje funkci 3). Šlo o racionalistickou architekturu oproštěnou od dekorativismu (podstatu stavby nemá zastínit dekorace), aplikující nové netradiční materiály a stavební způsoby s převládajícími rovnými liniemi a plochami. Důležitou se stává práce s prostorem a konstrukcí. Tyto nové tendence byly odrazem rozvoje vědy, techniky i sociálních idejí. Dalším požadavkem byla také obnova harmonických vztahů mezi člověkem a jeho prostředím, která vyvolala teoretický zájem o proměny architektury v souvislosti se změnou sociálních podmínek života lidí. Z toho vyplývá především zájem o bytovou problematiku, která se stává vůdčím oborem architektonické práce. Při tvarování funkcionalistických staveb se využívalo jednoduchých geometrických tvarů. Konstrukcí byl nejčastěji železobetonový skelet. Uplatnění si našly ploché střechy, pásová a kruhová okna, velké prosklené plochy, hladké fasády i střízlivá barevnost. Používanými materiály byly především železobeton, ocel a sklo. Typické byly stavby oddělené od země podporami. Funkcionalismus pronikl výrazně i do průmyslového výtvarnictví a zasáhl do vybavení interiérů, v nichž se opět uplatňovaly nové materiály jako linoleum, koženka, chrom a nikl, kouřové sklo, umělá hmota a lakované dřevo. Nábytek byl strohý a k jeho vytváření se užívalo také geometrických tvarů. Převládala sériová výroba na základě návrhů samotných architektů. 1) Syrový, Bohuslav: Architektura. Naučný slovník. Praha, Státní nakladatelství technické literatury 1961, s ) autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství ) 1895, Louis Henry Sullivan ( ) - americký architekt, zakladatel tzv. chicagské školy 5

7 Manifestem nástupu funkcionalistické architektury se stala roku 1927 výstava moderního bydlení Am Weissenhof ve Stuttgartu, která podnítila vznik podobných výstav. Teoretickou a uměleckou podstatu funkcionalismu formuloval v průběhu 20. let švýcarský architekt Le Corbusier. Dalšími významnými představiteli tohoto architektonického stylu se pak kromě Le Corbusiera stali také Walter Gropius, L. Mies van der Rohe, do jisté míry i Adolf Loos a další. Zásady funkcionalismu se nejvíce ujaly v Německu, Holandsku a také Československu. Tyto země se pak staly hlavními centry funkcionalistické architektury v Evropě. Ve 30. letech pak došlo k širšímu mezinárodnímu uplatnění funkcionalismu, který se stal jednotící myšlenkou architektonické tvorby. Díky tomu je označován jako mezinárodní styl (international style). I. 2. evropská architektura na počátku 20. století Následkem rychlého vývoje bylo umění po celé 20. století rozrůzněno do množství uměleckých směrů a škol. Výrazně ho také poznamenaly dvě světové války a následný politický vývoj. Architektura na počátku 20. století zamítala historizující slohy 19. století a přijala všechny vymoženosti techniky, nové technologie a řadu nových materiálů. Historismus nebo též eklekticismus byl vystřídán secesí, přesto ale úplně nevymizel. Secese neznamenala ve vývoji moderní architektury nijak zvlášť velký posun. Nové principy sice znala a částečně je i uplatňovala, většina secesních staveb se však jen pokusila nahradit dekorativní prvky historických slohů novými. Přesto vznikly i stavby, které usilovaly o co nejdůslednější naplnění nové architektonické koncepce. Tato díla už ale překračovala rámec tohoto stylu. Ve druhém desetiletí 20. století se objevily zajímavé tendence aplikující v architektuře estetické principy malířství a sochařství. Tak vznikla architektura německého expresionismu a českého kubismu. Přestože směřování k moderní formě, oproštěné od dekorativismu, bylo dominantním proudem meziválečné architektury, objevovaly se stále znovu různé návraty k historii. K dekoraci se navracel nový výtvarný směr Art Deco. Ve 20. letech se objevuje také purismus, jehož zásady formulovali členové nizozemské skupiny De Stijl 4), zejména architekt Jacobus Johannes Pieter Oud a výtvarník Theo van Doesburg. Puristické stavby jsou skládány z jednoduchých geometrických těles. Nejpodstatnější při tom však nejsou zřetele funkční, nýbrž výtvarné. Purismus totiž vycházel z neoplasticismu a uplatňoval stejné myšlenky jako tento výtvarný směr, jehož hlavním představitelem se stal Piet 4) Skupina De Stijl vydávala stejnojmenný časopis. Umělci se řídili dvěma hlavními zásadami: 1. úplnou abstrakcí, 2. omezením na přímku, pravý úhel a tři základní barvy - modrou, červenou a žlutou - ve spojení s barvami achromatickými - bílou, černou a šedou. Tyto zásady shrnul hlavní představitel skupiny, Piet Mondrian, pod názvem neoplasticismus. V architektuře byl hlavním představitelem Holanďan J. J. P. Oud ( ). 6

8 Mondrian. Purismus tak rozpracoval abstraktní kompozici geometrických tvarů a sytých barevných ploch v prostoru. Postupně jsou formulovány všechny základní principy nové architektury. Existuje i řada staveb, které tyto principy více či méně ověřily a existují i výmluvné doklady chyb a omylů. Významný je také politický vývoj. Architekti a intelektuálové vůbec se přimykají k idejím levice, která je jim blízká svým důrazem na sociální aspekty. S touto architekturou přichází funkcionalismus. Významným centrem nové architektury byla výmarská umělecká škola Bauhaus. V jeho vedení se vystřídaly vynikající osobnosti architektury jako Walter Gropius, Mies van der Rohe, ale působila zde i řada dalších osobností výtvarného umění jako například Vasilij Kandinskij, Paul Klee a další. Zásadní význam pro vývoj středoevropské architektury na přelomu století měl Otto Wagner. Pod jeho vedením si řada architektů našla cestu k novým architektonickým formám a mnozí z jeho žáků se později sami stali vůdčími osobnostmi dalšího vývoje. Z tohoto hlediska nejvýznamnějšími z nich byli Adolf Loos a Josef Hoffmann. Brněnský rodák Adolf Loos rozvinul vlastní koncepci projektování, tzv. raumplan (prostorový plán), řešící vztahy a návaznost vnitřních prostorů domu. Loos také důsledně odmítal veškerou ornamentální výzdobu staveb (esej Ornament a zločin). Svými myšlenkami inspiroval řadu dalších architektů. Důležitou osobností v oblasti architektury se dále z Wagnerových žáků stal Josip Plečnik a především Jan Kotěra, jehož význam je zcela zásadní pro formování české moderní architektury. 5) I. 3. architektura v českých zemích Česká kultura se v první polovině 20. století rozvíjela v úzkém kontaktu s uměním západním, což dokládá také působení zahraničních architektů (např.: Le Corbusier - Zlín, Mies van der Rohe - Brno) u nás a naopak našich architektů v zahraničí. Do roku 1939 byla její součástí i umělecká tvorba německá a židovská a vzájemné vazby, obohacování i kolize těchto tří kultur se výrazně podílely na osobitosti duchovní atmosféry Prahy jako křižovatky idejí, ale též Brna a dalších měst. 6) Ve druhé polovině 20. století byl vývoj v důsledku politické situace složitější. Dění v oblasti architektury bylo u nás dosti podobné jako ve světě, což bylo zapříčiněno především tím, že česká architektura v mnoha případech vycházela z té světové. Přesto se však našim architektům podařilo výrazně proniknout i do mezinárodního povědomí, 5) Hájek, Václav: Architektura. Klíč k architektonickým slohům. Praha, Grada Publishing, spol. s. r. o Odehnalová, Alena: Vybrané kapitoly z dějin kultury XX. století. Brno, Akademické nakladatelství CERM, s. r. o Syrový, Bohuslav: Architektura - svědectví dob. Přehled vývoje stavitelství a architektury. Praha, Nakladatelství technické literatury ) autorský kolektiv: Ottova encyklopedie. Česká republika 2. Kultura a umění. Praha, Ottovo nakladatelství

9 a to zejména díky ojedinělému projevu kubismu v architektuře a také výraznými funkcionalistickými stavbami. Počátek 20. století je u nás ještě ve znamení historismu. Zároveň nastupuje secese, která se v českém prostředí rozvíjela v souvislosti s vídeňskou (někteří představitelé vídeňské secese byli původem z českých zemí a řada našich architektů studovala ve Vídni). Proto se v české secesi setkaly dvě tendence, jak ornamentální, tak funkční, racionální. Ve druhém desetiletí 20. století mladí architekti začínají hledat nové cesty pro svou tvorbu. Vznikly tak k secesi protikladné směry kubismu, expresionismu a po konci války barevný národní sloh, za jehož předchůdce lze považovat stavby vycházející z lidové architektury od slovenského tvůrce Dušana Sama Jurkoviče (např. Pustevny). Nejvýraznější ze zmíněných směrů byl však český architektonický kubismus, představující v evropské architektuře zcela svébytný architektonický projev, který nemá obdoby ani ve světě. Inspirací mu byl malířský a sochařský kubismus a jeho metoda rozkladu tvaru. Program kubistické architektury zformoval Pavel Janák (např. krematorium v Pardubicích). Paralelně se rozvíjel styl Art Deco. Základní význam pro vývoj české moderní architektury měl Otto Wagner a jeho žáci. Důležitým podnětem byla vídeňská secese směřující ke geometrickému dekoru a jednoduchým formám. Zejména dílo Josefa Hoffmanna bylo pro českou modernu významnou inspirací. Architekti mohli také navazovat na odkaz Jana Kotěry. Sledovali také dění v zahraničí, zejména Le Corbusiera, Bauhaus, holandský neoplasticismus a také ruský konstruktivismus. Meziválečné Československo se stalo jednou ze zemí, kde se dařilo avantgardní architektuře. Je to období především ve znamení purismu, konstruktivismu a funkcionalismu, tedy směrů, které si jsou vzájemně velmi blízké. Nejvíce se u nás prosadil funkcionalismus. Zásady funkcionalismu u nás formuloval v roce 1924 Klub architektů v časopise Stavba, když uveřejnil článek Náš názor na novou architekturu. Program Klubu architektů byl zaměřen na sociální podstatu architektury, která má být plně v souladu s lidovými potřebami. Patří mezi ně racionalita, ekonomičnost, sociální zřetele a ohledy na hygienu. Estetické záměry manifest výslovně odmítá. Činnost architekta není v pojetí raného funkcionalismu uměním, nýbrž racionálním procesem, podoba stavby je výsledkem statických propočtů a měření a rozboru provozních schémat. Přesto architekti usilují o estetické ztvárnění staveb zejména dokonalostí proporcí a snahou o harmonické zasazení do terénu. 7) Jinou pokrokovou skupinou architektů byli členové Svazu moderní architektury, která byla součástí Devětsilu 8). Také v Brně vzniká skupina architektů kolem Devětsilu a časopisu Index. V české architektuře 7) Dvořáček, Petr: Architektura českých zemí. Moderní architektura. Praha, Levné knihy KMa 2005, s ) Významnou osobností Devětsilu byl kritik a teoretik umění Karel Teige, který se také teoreticky zabýval architekturou. Své myšlenky shrnul v knihách Nejmenší byt a Moderní architektura v ČSR. 8

10 byli funkcionalismem výrazně ovlivněni Josef Fuchs, František Lydie Gahura, Karel Honzík, Josef Havlíček, Jaromír Krejcar, Evžen Linhart, Jaroslav Fragner, Vít Obrtel a Oldřich Tyl, ale i řada dalších architektů. V Brně vynikají především Bohuslav Fuchs, Emil Králík a Arnošt Wiesner. Významným centrem funkcionalismu u nás se vedle Prahy stalo zejména Brno, dále pak Zlín, Hradec Králové a Pardubice. Reprezentativní ukázkou je Veletržní palác 9) v Praze postavený v letech Oldřichem Tylem a Josefem Fuchsem 10). Mimořádně cenným architektonickým a urbanistickým souborem se stal Baťův Zlín 11). Moderní podobu Hradce Králové vytvořil převážně Josef Gočár. Funkcionalismus se obtížně prosazoval v boji s tradicionalismem a konservatismem, jimž byla dávána stále přednost při realizaci četných veřejných a oficiálních staveb a jeho záměry byly mnohdy deformovány. Přesto lze říci, že v době kolem roku 1925 již pevně zakotvil v československé architektuře a z hlediska vývoje nové tvorby se stal směrem vůdčím. 12) I. 4. Brněnský funkcionalismus Ve 20. století dosáhla československá architektura díky funkcionalismu světového věhlasu. Nejvíce se proslavil právě ten brněnský. Brno se stalo skutečnou metropolí moderní architektury. Zásluhu na tom měla výrazná skupina funkcionalistů, kteří zde působili: Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Emil Králík, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jan Víšek, Arnošt Wiesner a další. Jejich tvorba se z avantgardních počátků dostala na přední evropské místo. Roku 1937 se dokonce jedna z konferencí Mezinárodních kongresů moderní architektury (CIAM) konala v Brně a jejími delegáty byli též brněnští tvůrci. Počátky a rozvoj moderní architektury v Brně jsou úzce spjaty s rozvojem Brna jako moderního velkoměsta. Předpoklady pro takový vývoj byly v Brně položeny již během 19. století. Byl to především postupný, ale rychlý růst průmyslu. Cestu k rozvoji pak otevřely zejména urbanistické důsledky tohoto vývoje: odstranění obruče městských hradeb od roku 1835, výstavba okružní reprezentační třídy v jejich prostoru podle prvního regulačního plánu z roku 1863, přestavba části historického jádra města a rozvoj dopravy (železnice od roku 1839, městská doprava od roku 1863, oboje první na území dnešního státu). 13) 9) dnes Národní galerie se sbírkou moderního umění 10) Josef Fuchs ( , Praha) byl architekt a představitel funkcionalismu. Studoval UPŠ u Josipa Plečnika a pod jeho vlivem také zprvu tvořil, později se stal stoupencem funkcionalismu. 11) Výstavba průmyslového města se uskutečnila v letech a podíleli se na ní přední architekti naši i zahraniční. 12) Benešová, Marie: Česká architektura v proměnách dvou století Praha, Státní pedagogické nakladatelství Sedláková, Radomíra - Frič, Pavel: 20. století české architektury. Praha, Titanic - Grada ) Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav 1992, s. 3. 9

11 Architekturu historizujících slohů vystřídala secese, která se stejně jako funkcionalismus v Brně zásadně projevila a zanechala nám mnoho pozoruhodných staveb. Nové proudy architektury ovlivnily brněnské prostředí dvěma směry: jednak v duchu secese z vídeňské školy Otto Wagnera, a jednak v duchu moderny z pražské školy Jana Kotěry. Navíc zde sehrálo roli i české národní uvědomění se snahou o individuální národní výraz. V tomto směru byl nejvýraznější osobností brněnské architektury Dušan Samo Jurkovič. V zásadě lze později rozeznat architekty vídeňské školy (řada brněnských architektů studovala ve Vídni), z nichž nejhodnotnější dílo vytvořil Arnošt Wiesner, od architektů školených v Praze či v Brně. Ti tvořili v duchu mezinárodního (tzv. bílého) funkcionalismu. Nejvýznamnější osobností této skupiny byl Bohuslav Fuchs. Architekti podnikaly často studijní cesty do zahraničí, kde se osobně setkávali s představiteli holandské, francouzské, německé a rakouské avantgardy. Zahraniční architekti také přímo v Brně přednášeli. V letech 1924 a 1925 se tak v Brně objevily přední osobnosti soudobé architektonické tvorby, o moderní architektuře přednášeli Theo van Doesburg, Jacobus Johannes Pieter Oud, Walter Gropius, Le Corbusier, Amédée Ozenfant, László Moholy-Nagy, ale také brněnský rodák Adolf Loos. Příznivý vliv na řešení tvůrčích otázek architektury měly také časopisy (např. Index, sborník Bytová kultura a o něco později i architektonická revue Horizont), z nichž se architekti dozvídali o dění v zahraničí a také do nich sami přispívali. Podstatná byla dále činnost různých spolků, především Klubu výtvarných umělců Aleš, Devětsilu, Klubu architektů a Skupiny výtvarných umělců, v nichž byla sdružena většina pokrokových architektů. Hodně architektů se soustřeďovalo v brněnských levicových organizacích. Pokusnou laboratoří nové architektury byl nazýván odbor architektury a pozemního stavitelství na České vysoké škole technické, který se stal působením Jiřího Krohy oporou avantgardní architektury. 14) Řada významných architektonických soutěží pak podněcovala a tříbila formování nových názorů. Nesporné zásluhy na počátku vývoje brněnské funkcionalistické architektury měl Jindřich Kumpošt, který byl v letech hlavním architektem města Brna. Zde ho na Stavebním úřadě vystřídal jeho zástupce Bohuslav Fuchs. Oba se obklopili vynikajícími spolupracovníky jako byli architekti Josef Polášek, Jaroslav Grunt, Mojmír Kyselka a Oskar Poříska. Řadou projektů však byli pověřováni i externí architekti nejen z Brna. První světová válka a vznik samostatného Československa zrušily dosavadní politickou a kulturní vázanost Brna na Vídeň, což se v důsledcích projevilo i ve stavitelství. Brnu chyběly vhodné prostory pro nově vznikající úřady a četné další instituce. Díky tomu vznikla i řada výrazných děl moderní architektury v podobě veřejných staveb, jimiž se rostoucí Brno muselo 14) Blažek, Karel (odp. red.): Brno v architektuře a výtvarném umění. Brno, Nakladatelství Blok 1981, s

12 rychle vybavit. Současně bylo nutno zabezpečit bydlení velkému množství lidí přicházejících sem za prací. Po sloučení Brna s předměstskými obcemi pak vznikla i potřeba nové urbanistické koncepce. V architektuře nastupujícího funkcionalismu se ústřední otázkou doby stává problematika bydlení. Architektonické problémy bydlení, jeho nový hygienický standard a technické problémy nových materiálů a konstrukcí a zařízení interiéru se řešily zejména na úloze rodinného domu. V tomto smyslu se stala asi nejvýznamnějším článkem vývoje světové architektury vila Tugendhat [ ]. 15) Pro Brno tuto proslulou vilu navrhl L. Mies van der Rohe. Výtvarné, funkční a technické myšlenky vynikaly především na vlastních domech architektů (jako například na Fuchsově halové vile na Hvězdárenské ulici, Krohově expresivním domě na ulici Sedlákově nebo na Kumpoštově domě z režných cihel na Barvičově ulici). Významným prvkem moderní architektury v Brně byly také kavárny, jenž spoluvytvářely novou podobu i společenské klima největšího moravského města: Zemanova kavárna Bohuslava Fuchse z roku 1925 v parku na Kolišti, první důsledně funkcionalistický bílý pavilón s prosklenou průčelní stěnou, otevíranou na venkovní terasu 16), kavárna Josefa Špunara ERA na Zemědělské ulici (navrhl Josef Kranz), kavárna Jana Nekvapila Savoy na Běhounské ulici (Jindřich Kumpošt), kavárna Aloise Strompfa Esplanade na Rooseveltově ulici (Arnošt Wiesner). V duchu moderní architektury se v Brně stavěly i kostely. Necelý rok po světoznámé výstavě bydlení ve Stuttgartu, na níž zcela zvítězily myšlenky funkcionalismu, se v Brně uskutečnila Výstava soudobé kultury, která manifestovala proniknutí nových zásad do téměř celé oblasti činnosti lidí a stala se událostí celostátního významu. Konala se v roce 1928 u příležitosti 10. výročí vzniku samostatného státu v právě dokončeném areálu brněnského výstaviště. V jejím rámci byla také uspořádána Výstava moderního bydlení Nový dům (byla postavena kolonie 16 rodinných domů), která měla značný význam pro vývoj bytové architektury. Obecná snaha architektů, průmyslových návrhářů a teoretiků uvést moderní život do souladu s již existujícími možnostmi technického a vědeckého vývoje i obnova vztahů mezi člověkem a jeho prostředím měla v relativně krátkém období první republiky dalekosáhlé důsledky i pro interiérové utváření architektury. [ ] Individuální řemeslnou výrobu, charakteristickou pro 19. století, vystřídalo zprůmyslnění, racionalizace, typizace a sériovost v produkci nábytku i předmětů pro každodenní potřebu. Vznikalo tak nábytkové zařízení, řešící provoz interiéru novými způsoby, a jeho typy byly navrhovány pod vlivem proměnných názorů 15) Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav 1992, s ) tamtéž 11

13 na prostorové funkční vztahy. 17) Vrcholem funkcionalistického interiéru a jeho vybavení se stala vila Tugendhat. Na výrobě vnitřního zařízení se podílela řada firem z Brna a jeho okolí. V roce 1922 vznikly Uměleckoprůmyslové závody (UP závody) sloučením již o rok dříve spojených Uměleckořemeslných dílen Jana Vaňka v Třebíči a firmy Karel Slavíček - umělecké a nábytkové stolařství Brno s dalšími nábytkářskými podniky z Brna a Černé Hory. Staly se jedinou velkou továrnou na výrobu nábytku s cílem zvýšení úrovně bydlení. S akciovou společností spolupracovala řada našich a zahraničních architektů. UP závody vydaly také první ročník časopisu Bytová kultura. V roce 1925 odešel pro finanční obtíže Jan Vaněk z podniku, ale již rok nato založil s B. Fuchsem, J. Gruntem a S. Kučerou společnost SBS (Standard bytová společnost), zaměřenou opět na výrobu moderního bytového vybavení. Rozmach stavební činnosti vděčil také vzniku a úspěšnému rozvoji stavitelských firem, z nichž mnohé stavby nejen prováděly, ale také je i navrhovaly. Nejvíce se tyto firmy podílely na výstavbách bytů. Mezi několika desítkami stavebních podnikatelství se tak postupně ve větším měřítku prosadil například Leopold Jungmann, Stanislav Neděla, František Hrdina a dále pak Vincenc Kolbinger nebo Artur a Mořic Eislerovi. K nejvýznamnějším fenoménům města a jeho proměn patří bezesporu architektura. V případě města Brna jeho současnou tvář, se kterou vstupujeme i do nového tisíciletí, značně ovlivnilo poměrně krátké, pouhé dvě desetiletí trvající, ale nesmírně dynamické a plodné období, vymezené (a bohužel i omezené) oběma světovými válečnými konflikty. Toto období, v jehož středu se nachází velkolepý projekt Výstavy soudobé kultury v roce 1928 spjatý s vybudováním brněnského výstaviště, lze bez nadsázky považovat i za zlatou epochu brněnské architektury a jejích tvůrců. Oni i jejich dílo svým významem výrazně překračují hranice města i své doby. 18) Rozmach této tvorby zabrzdila německá okupace a válka, jejíž nacionalistický režim architekturu funkcionalismu ostře kritizoval. 17) Kudělka, Zdeněk - Kudělková, Lenka - Chatrný, Jindřich: O nové Brno. Brněnská architektura Katalog stálé expozice Muzea města Brna I. - textová část. Brno, Muzeum města Brna 2000, s ) tamtéž str. 5 12

14 II. Brněnské kavárenství a život za první republiky II. 1. Československo první republiky ( ) Roku 1918 vznikla oddělením od rakousko-uherské monarchie Československá republika (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus) jako důsledek první světové války. Vznik samostatného státu znamenal vyvrcholení národních snah o samostatnost a současně představoval změnu politického zřízení na demokratické. Jednou z největších obtíží nového státu byla složitá národnostní otázka. 19) V rámci nově vzniklé republiky se vytvořily velké rozdíly mezi jednotlivými částmi státu. Značným problémem bylo nerovnoměrné rozložení průmyslu. České země patřily k nejvyspělejším a průmyslově nejrozvinutějším částem Rakouska-Uherska. 20) Také zemědělství v českých zemích patřilo k nejproduktivnějším v celé monarchii. Jinak tomu ale bylo na Slovensku a Podkarpatské Rusi, což byly zaostalé agrární země a způsob hospodaření tu byl většinou na velice nízké úrovni. Po překonání poválečných obtíží nastalo období celkové prosperity. Stoupala životní úroveň obyvatelstva i sociální zabezpečení a jistoty vpodstatě všech vrstev. Přesto však panovaly značné rozdíly v životní úrovni obyvatel. Velké rozdíly byly také mezi životem na venkově a ve městě a samozřejmě v jednotlivých částech republiky. I přes některé nedostatky však Československo za první republiky patřilo mezi deset nejprůmyslovějších zemí světa. Bylo sedmou nejvyspělejší zemí na světě a produkovalo světově známé a uznávané značky a výrobky. Avšak prosadit v celém světě novou, neznámou značku Made in Czechoslovakia nebylo vůbec snadné. Přesto se to podařilo [...] 21) Ve světě se tak zapsala obuv značky Baťa. K nejvýznamnějším strojírenským závodům pak patřily Českomoravská Kolben-Daněk a plzeňská Škodovka. Proslulá byla automobilka Laurin a Klement v Mladé Boleslavi a automobilové značky Tatra, Škoda a Praga. O vyspělosti tehdejšího československého průmyslu svědčí také vlastní výroba letadel a železniční výroba. K úpadku hospodářství došlo tak jako všude v důsledku hospodářské krize. 22) Celkově byla Československá republika prosperující zemí, jejíž růst zastavil až nástup fašismu, který vyvrcholil v druhou světovou válku, a následná éra komunismu. 19) Češi a Slováci, dříve utlačovaní v Rakousku-Uhersku, se nyní dostali do čela nově vzniklého státu. Němci a Maďaři naopak ztratili své nadřazené postavení. 20) 70% průmyslu R-U zůstalo u nás. V průmyslu převažovala těžba uhlí, strojírenství a spotřební průmysl (textilní, sklářský, cukrovarnický, pivovarnický, obuvnický atd.). 21) Augusta, Pavel - Honzák, František: Dějiny v obrazech: Československo Praha, Albatros 1992, s ) Tzv. černý pátek v říjnu krach na newyorské burze - znamenal začátek nečekané světové hospodářské krize. 13

15 Ekonomické podmínky nového státu byly příznivé také pro rozvoj jednotlivých oblastí vědy a kultury. Kultura zaujímala za první republiky významnou roli v životě společnosti. Spolu se sportem se stávaly různé kulturní aktivity nezbytnou součástí životního stylu značné části občanů. Za kulturou se jezdilo do měst, ale pěstovala se i na vesnici (ochotnické divadlo, knihovny atd.). Novinkou byl biograf a rozhlas. V umělecké tvorbě ještě doznívaly předválečné proudy, postupně se však prosazovaly nové. Výrazným rysem uměleckého života byly spolky a skupiny 23) umělců. Řada našich umělců si vydobyla světové uznání. II. 2. Brno v době první republiky Za Rakouska-Uherska bylo Brno nazýváno předměstím Vídně a jeho závislost na hlavním městě habsburské monarchie mu bránila v rozvoji. Už tehdy však patřilo mezi nejprůmyslovější města monarchie. Vznikem samostatné Československé republiky se Brno začalo měnit v politicko-správní, hospodářské a kulturní centrum Moravy. Díky své geografické poloze se také stalo důležitým dopravním centrem republiky. Mělo dokonale vyvinutý a organizovaný průmysl a obchod. Sloužilo i jako významné středisko vědeckovýzkumné práce. Byla zde totiž roku 1919 založena Masarykova univerzita, která měla společně s Vysokým učením technickým příznivý vliv na rozvoj vědeckého a kulturního života. Zároveň v Brně získaly své sídlo i mnohé význačné úřady a instituce. Charakter Brna byl jednoznačně průmyslový, přičemž hlavní byl strojírenský a textilní průmysl. Postupně se Brno také stává veletržním městem, tedy i místem zvýšeného cizineckého ruchu. Zprvu se na různých místech pořádají výstavní trhy (BVT). Na konci 20. let však byla započata výstavba výstaviště, vlastního areálu pro pořádání výstav a veletrhů. 24) Na projektech se podílel i architekt Bohuslav Fuchs. Brno získalo za první republiky všechny potřebné předpoklady pro svůj další růst. Došlo také k rozšíření města o okolní obce. Stejně jako celá republika se však i Brno muselo vyrovnat s následky první světové války, potýkalo se sociálními nerovnostmi a národnostními rozpory. Brno bylo až do roku 1945 dvojjazyčným městem s česko-německo-židovskou kulturní topografií. 25) Celkový růst Brna byl pak stejně jako všude jinde pozastaven v důsledku světové hospodářské krize a později díky druhé světové válce, kterou poté vystřídal komunismus. 23) Nejznámějším byl Spolek výtvarných umělců Mánes. Mezi další patřil Devětsil, Tvrdošíjní, Osma a řada dalších. 24) S výstavbou se začalo v roce 1927 a postupně byly přistavovány nové části. První výstava se zde konala v roce května roku 1928 byla zahájena Výstava soudobé kultury v Československu. 25) Jeřábek, Miroslav: Společenský život brněnských kaváren v prvních desetiletích 20. století. In: Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XVIII., Novák František (odp. red.). Brno, Muzejní vlastivědná společnost 2005, s

16 II. 3. kavárenství v Brně Prudký rozvoj Brna se projevil mimo jiné také v rozmachu společenského života, který se zde podobně jako v jiných městech soustřeďoval do kaváren. Období první republiky je kavárenským životem přímo typické. Kavárny měly totiž v této době pro trávení volného času lidí mnohem větší význam než dnes. Byly vpodstatě centrem společenského života. Kavárnám předcházel prodej kávy v průjezdech domů poblíž továren, kde prodejci nabízeli kávu a mléko dělníkům na cestě do práce. Kolem roku 1900 už v Brně bylo skoro čtyřicet kavárenských podniků, avšak pouze málo z nich bylo v českých rukou. Ty se z místností, zřizovaných zpočátku pro pobesedování a zábavu, rozvinuly v oblíbené podniky lépe situovaných obyvatel města, kteří sem docházeli ve všední dny, a poměrně přístupné místnosti těch, kteří přicházeli v neděli a ve svátek v rodinném kruhu. 26) Počet německých kavárníků převyšoval české majitele až do roku V roce 1930 registrujeme v Brně už 70 kaváren. Čechům patřilo 37, Němcům 26 kaváren a u sedmi majitelů nelze s jistotou stanovit jejich národnost. 27) Za první republiky rozeznáváme kavárny zcela odlišných typů, od malých tichých kavárniček až po velké rušné kavárny s taneční hudbou. Stejně jako v obchodech, i zde platilo náš zákazník, náš pán. Byl nabízen široký výběr káv nejrůznějších druhů, které se dovážely z celého světa, podávaly se různé druhy čaje a čokolády. V nabídce nechyběly ani jiné nápoje jako minerálka, limonáda a z alkoholických nápojů punč, víno a lahvové pivo. V kavárnách se také podávala jídla jednoduché přípravy jako chlebíčky, vejce ve skle i na měkko, sladké pečivo, zákusky a nejrůznější cukrovinky. Od jiných hostinských zařízení se kavárny lišily i zavírací hodinou, stanovenou Živnostenským řádem. Tou za první republiky byla v kavárnách jedna hodina po půlnoci, kdežto hostince a restaurace se zavíraly už o půlnoci. Ve dvacátých letech však do zásad Živnostenského řádu vnesly jistý nesoulad takzvané restaurační kavárny, které se začaly zřizovat právě z toho důvodu, aby majitelé hostinců získali oprávnění k pozdější zavírací době, tedy o jedné hodině po půlnoci. Zároveň majitelé kaváren začali vymáhat hostinské koncese s pravomocemi, jaké měli majitelé hostinců a restaurací, a na podkladě takové koncese zaváděli v kavárnách v poledne i večer podávání teplých jídel. 28) Osobitý ráz dodávalo kavárnám také jejich vybavení a zařízení místností. Obsluha byla připravena i na velký nápor zákazníků. Kavárny v mnoha případech nahrazovaly veřejné čítárny a nabízely široký výběr z českých i německých, ale také zahraničních novin i časopisů, a to 26) Altman, Karel: Krčemné Brno. Brno, SNIP Brno & Doplněk 1993, s ) Adresář Velkého Brna - Adreßbuch von Groß Brünn 1930, Brno ) Altman, Karel: Krčemné Brno. Brno, SNIP Brno & Doplněk 1993, s

17 často v několika výtiscích. Tím byly kavárny považovány i za jakési vzdělávací ústavy. Byla v nich také často možnost hrát společenské hry jako šachy, domino či kulečník. Vedle toho si sem lidé chodili také poslechnout hudbu a zatancovat. Prvorepublikové kavárny měly i své typické návštěvníky. Jako vhodné prostředí pro studium se kavárny staly hojně navštěvovaným místem studentů. Jinak byly spíše záležitostí majetných vrstev, inteligence, ale zcela jistě ne dělníků. Podle dobového tisku sem dopoledne mířili především studenti a lidé z venkova, kteří potřebovali ve městě vyřídit své záležitosti. Po obědě nastal příliv obchodníků, advokátů a úředníků, kteří po šálku kávy spěchali zpátky do práce. Odpoledne se tu setkávali mladí elegantní lidé, záhadné existence a skupinky intelektuálů a vysokoškolských studentů. 29) Každá kavárna měla své stálé osazenstvo, mezi něž patřily i významné osobnosti jako například Leoš Janáček, Jiří Mahen, Rudolf Těsnohlídek, Karel Čapek, Oldřich Nový nebo majitel knihkupectví Jiří Barvič. K nejvěhlasnějším brněnským prvorepublikovým kavárníkům a váženým lidem patřil Otto Biber, který pocházel ze staré německé kavárnické rodiny. K nejuznávanějším českým kavárníkům pak patřil Antonín Uřídil, jemuž patřila kavárna Bellevue. Nejprestižnější kavárnou bývala Slavia, k důležitým společenským centrům patřil Zemský dům. Kulturní a politický život německých obyvatel byl soustředěn do Německého domu. Po vzniku Masarykovy univerzity se předním intelektuálním centrem města stala Akademická kavárna, která byla pro tuto funkci předurčena již svou polohou naproti budově filozofické fakulty. Ve skupině brněnských kaváren meziválečného období zaujímají výjimečné postavení funkcionalistické kavárny Esplanade, Era, Opera a Kolbaba. Někdejší místa hlavního společenského dění nám dnes už připomínají pouze filmy pro pamětníky. Kavárenský život v Brně i jinde přerušila druhá světová válka a nenávratně ho poznamenal nástup komunismu, pro nějž představoval nepřijatelný životní styl. V kavárnách se potkávali lidé nepohodlní režimu. Až na výjimky tak byla většina kaváren zrušena a použita k jiným účelům. Původní podoba většiny z nich nebyla zachována. Zanikly tak bez náhrady jedinečné architektonické památky a ani po roce 1989, třebaže jejich původní prostory mnohdy přešly do soukromých rukou, někdy dokonce potomků původních majitelů, nebyla řada z nich obnovena a slouží k jiným účelům. To se týká především věhlasných kaváren Biber, Savoy a Bellevue. Příkladem je kavárna Savoy na rohu Běhounské ulice a Jakubského náměstí. Ve své době byla tato kavárna srovnatelná s nejlepšími světovými podniky a obsluha zde byla připravena na tisícovku hostů. Interiéry kavárny včetně jejího vybavení byly téměř zcela znehodnoceny počátkem 50. let při její naprosto nešetrné přestavbě na prodejnu s textilem Výběr, která tam 29) Juračková, Simona: Brno proslulo svými kavárnami. In: MF Dnes, , Brno 2003, s. D/5. 16

18 fungovala bezmála čtyři desetiletí. Teprve v roce 1990 začalo nad někdejší kavárnou Savoy svítat, když se majitel objektu Fruta Brno rozhodl dát nájemci prodejny Textilu a oděvům Brno výpověď a zřídit v prostorách znovu kavárnu. Z nadějného záměru, který brněnská kulturní veřejnost přijala s velkým zájmem, však nakonec sešlo a prostory sloužily dál jako obchody s nejrůznějším zbožím [...] 30) V současné době se však vyjednává o zřízení kavárny podle původních plánů se zahraničním investorem. III. Bohuslav Fuchs Fuchs projektoval architekturu téměř půl století. V podivném vývoji dospěl od protomoderních staveb přes funkcionalismus až k tvorbě monster nijak se nevymykajících z průměru socialistického stavebnictví. Přesto při celkovém poklesu kvality díla nikdy neopustil stěžejní architektonická vymezení, která v polovině dvacátých let přijal. Zůstal srostlý s hlavním funkcionalistickým proudem 31) * Všechovice Brno - akademický architekt, inženýr, profesor, doktor věd, urbanista a teoretik urbanismu Obr. 1 Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích u Bystřice pod Hostýnem. Jeho základním vzděláním byla obecná škola, po níž nějakou dobu navštěvoval Gymnázium v Holešově. Následně se vyučil zedníkem a absolvoval Průmyslovou školu stavební v Brně, kde už jeho školní práce prozrazovaly inspiraci posecesní modernou. V letech byl na praxi u různých stavebních firem. Následně odešel studovat do Prahy. I na středoškolských a vysokoškolských studiích si přivydělával řemeslem a také malbou krajin. Obojí se mu hodilo v pozdější tvůrčí praxi. 32) V letech studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho učitelem se stal Jan Kotěra, u něhož zůstal i na praxi. Po dokončení studia na Akademii napsal prof. Kotěra svému žáku Fuchsovi do vysvědčení: Opouští školu jako umělecky výborně kvalifikovaný architekt. 33) V jeho ateliéru po studiích pracoval až do 30) Kudělková, Lenka: Zaniklé brněnské kavárny meziválečného období. In: ERA 21, č. 3, Praha 2003, s ) Baum, Tomáš: Muž, který ztělesňoval vše dobré i špatné z funkcionalismu. In: Lidové noviny, , Brno ) 33) Nový, Alois: Bohuslav Fuchs, nejvýraznější umělec české architektonické avantgardy. In: Pocta Bohuslavu Fuchsovi. sborník referátů z mezinárodní vědecké konference v Brně. Brno, Nakladatelství Petrov 1995, s

19 roku 1921 a v prvních návrzích a realizacích uplatňoval principy jeho tvorby: těžiště spatřoval v utváření funkčního prostoru, dosahovaného technickými konstruktivními prostředky, současně však dbal na uměleckou stránku architektury, jako osobité ztvárnění obsahu a vlivu přírodního či městského prostředí. 34) Roku 1923 přijal Fuchs nabídku pracovat na Stavebním úřadě města Brna od tehdejšího městského architekta Jindřicha Kumpošta. V Brně se pak natrvalo usadil a vytvořil své celoživotní dílo. Roku 1925 převzal po Kumpoštovi vedení oddělení na Stavebním úřadě a v této funkci setrval až do roku V jeho rané tvorbě jsou patrné vlivy kubismu, především však vycházel z neoplasticismu holandské skupiny De Stijl, záhy ho však zaujal funkcionalismus, se kterým se setkal v dobových periodikách a také na přednáškách zahraničních architektů v Brně. Změna v tvůrčí orientaci je datována kolem roku V tomto smyslu se stěžejním dílem vývojového významu stala Zemanova kavárna v parku na Kolišti, která byla první striktně funkcionalistickou stavbou v Brně a jednou z prvních v celém Československu. V roce 1929 si Fuchs založil vlastní ateliér a působil jako samostatný projektant v Brně. V letech přednášel na Škole umění ve Zlíně, po roce 1945 na Vysoké škole technické v Brně, kde v roce 1947 získal profesuru. V letech 1955 až 1958 zastával funkci děkana na Fakultě architektury a pozemního stavitelství 35). Pod politickým nátlakem byl však v roce 1958 nucen školu opustit. V 50. a 60. letech se Fuchs soustředil na problémy památkové péče. Podílel se na rekonstrukci některých památkových budov (Reduta, Uměleckoprůmyslové muzeum) a na asanačním plánu historického jádra města Brna. Vzpomeňme jen na jeden z jeho výroků z roku 1966: Moderní architekt má město přizpůsobit životu společnosti. Má je ochránit před dopravní dravostí a bludy povrchních ekonomů. Na druhé straně nesmí podlehnout pohodlnému staromilství a vyhnout se moderní tvorbě. Dějiny učí, že jen nejprůbojnější umělci tvořili vývoj. 36) V Brně projektoval několik vrcholných staveb: Zemanova kavárna (1925), hotel Avion na České ulici (1927), výstavní pavilon města Brna 37) v areálu BVV (1927), Moravská banka na náměstí Svobody (1930, spolu s A. Wiesnerem), škola Vesna a domov Elišky Machové ( ), Masarykův studentský domov pro 160 studentů s menzou a internátem na Cihlářské ulici ( ), Městské lázně v Brně - Zábrdovicích (1930). Kromě toho vznikla i řada návrhů 34) Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností I. A-K. Brno, Vydavatelství ANTE Brno 1998, s ) Po roce 1956 již součástí Vysokého učení technického v Brně. 36) Kroupa, Jiří: Bohuslav Fuchs (úvodní projev na vernisáži výstavy Domu umění, ). In: Opuscula historiae artium (řada F). Brno, Masarykova univerzita 1996, s ) v letech byl pavilon rekonstruován 18

20 obytných budov, včetně vlastního domu na Hvězdárenské ulici. Z pozdějších projektů to byl Dům umění (1946), který byl z původního secesního pavilonu přestavěn do dnešní podoby. Fuchs se jako architekt a urbanista významně zapsal také mimo Brno (soubor hotelu Vlčice ve Frenštátě pod Radhoštěm). Řadu významných staveb vytvořil i na Slovensku (koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích, zotavovna Morava ve Vysokých Tatrách). Méně známá jsou Fuchsova díla urbanistická a jeho teoretické práce. Do let spadá zpracování vítězného soutěžního návrhu na regulaci města Brna (spolu s J. Peňázem a F. Sklenářem), z jehož základní koncepce se vychází dodnes. Počítal mimo jiné i s odsunem osobního nádraží z centra města. Neméně důležité jsou také Fuchsovy interiéry. Významnou roli sehrál i jako designér v oblasti užitého umění. Inicioval vznik podniků na výrobu bytových doplňků: Standard bytová společnost (SBS), Dílny umělecké keramiky, Magazin AKA. Dále organizoval výstavy a sám také vystavoval u nás i v zahraničí. Ovlivňoval profil u řady časopisů: Index, Stavitel, Blok a další. Byl jednou z hlavních osobností Skupiny výtvarných umělců v Brně a zároveň i členem řady dalších spolků: Mánes, stálý delegát Mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM), člen Mezinárodního výboru pro realizaci soudobé architektury (CIRPAC), čestný dopisující člen Královského institutu britských architektů (RIBA), čestný místopředseda Mezinárodní federace pro bydlení, stavbu měst a prostorové plánování (IFHTP) a dalších. O Fuchsově tvorbě psal s uznáním domácí i zahraniční odborný tisk a jeho dílo se stalo předmětem trvalého badatelského a publicistického zájmu. Získal také řadu titulů a ocenění. V roce 1940 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění v Praze. Roku 1966 se stal zasloužilým umělcem za celoživotní činnost v oboru architektury a v oblasti teorie a pedagogické práce, následně v roce 1968 národním umělcem. Roku 1969 převzal ve Vídni prestižní cenu Gottfrieda von Herdera 38). Bohuslav Fuchs byl také velmi společenský člověk. Měl rád výtvarné umění, jemuž se i sám věnoval, hudbu a byl i výborný tanečník. Často chodil také do divadla. Rovněž se zajímal o etnografii a muzejnictví. Byl tedy všestranně založeným člověkem. Když se v roce 1972 Fuchsovo dílo uzavřelo, čítalo téměř sto urbanistických návrhů a na pětset architektonických projektů, z nichž přes stopadesát bylo realizováno. Jeho mimořádná osobnost dalekosáhlým 38) Cena Gottfrieda von Herdera byla zřízena v roce 1963 hamburskou nadací Alfred Toepfer Stiftung F. V. S. Na návrh nezávislého kuratoria je od roku 1964 udělována vídeňskou univerzitou. Herderovu cenu od roku 1964 obdrželo 300 osobností, jejichž mimořádný výkon v oblasti písemnictví, malířství, sochařství, hudby, architektury, etnografie, památkové péče ad. příkladně přispěl k zachování a rozmnožení evropského kulturního dědictví v intencích mírového porozumění národů. Herderova cena se stala jednou z nejprestižnějších cen v oblasti kultury a humanitních věd. 19

21 způsobem ovlivnila brněnskou meziválečnou architekturu, nastartovala její progresivní vývoj a posunula Brno mezi výtvarná centra evropské moderní architektury. [...] 39) Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Náhrobek s posmrtným odlitkem ruky navrhl jeho syn Kamil Fuchs 40) a je památkově chráněn. IV. Zemanova kavárna IV. 1. původní stavba z roku 1926 Jak již bylo řečeno, rok 1925 se stal mezníkem brněnské architektury, ale byl také zlomový v tvorbě architekta Bohuslava Fuchse. Vytvořil totiž jednu z prvních a zároveň klíčových staveb československého funkcionalismu, Zemanovu kavárnu. V roce 1925, kdy se teprve formovaly zásady pro novou tvorbu u nás a funkcionalistická architektura k nám teprve pronikala, Fuchs tedy navrhl svoji Zemanovu kavárnu. Stavba byla situována do parku u Koliště, kde měla nahradit stávající zařízení. Na místě kavárny stával dřevěný pavilon zvaný Schopp Café Pavillon, k němuž přiléhaly provizorní plátěné přístřešky zahradní restaurace a kavárny. Navíc zde byl dvakrát týdně pořádán promenádní koncert. 41) Po první světové válce převzal tento oblíbený podnik Josef Zeman a na jeho místě vybudoval Zemanovu kavárnu. Přípravou návrhu byl pověřen právě Bohuslav Fuchs, jenž se ve svém návrhu zaměřil především na prostorové řešení. Následující rok byla Zemanova kavárna dokončena a na jaře uvedena do provozu. Od roku 1926 pak objekt sloužil řadu let jako kavárna. Původnímu účelu stavba sloužila až do 50. let. Po znárodnění byla za socialismu používána jako mateřská školka. Obr. 2 39) 40) Ing. arch. Kamil Fuchs se svým otcem spolupracoval od 50. do počátku 70. let na významných urbanistických, architektonických a památkových projektech. Spolu s ním se zasloužil také o založení brněnské pobočky státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. 41) Místo bylo vyhledáváno nejen kvůli promenádám a koncertům, ale i kvůli tzv. povětrnostnímu pavilonu U žáby, kde během procházky mohli výletníci načerpat řadu zajímavých odborných poznatků z oboru meteorologie. 20

22 Koncem 50. let se s kavárnou, ještě existující stavbou, již nesetkáváme v urbanistických studiích. Zůstala zakreslena pouze v asanačním plánu historického jádra města Brna. Objevuje se však v soutěžním návrhu na úpravu dnešního Moravského náměstí 42) a okolí budoucí novostavby divadla z roku V návrhu od Bohuslava Fuchse (ve spolupráci se synem Kamilem a Josefem Němcem) je kavárna zakreslena, a to ve velké vzdálenosti od divadla, které je umístěno blíže k dnešnímu Malinovskému náměstí, a spolu s kavárnou si nijak nekonkuruje. V Obr. 3 samotné soutěži na budovu Janáčkova divadla se ale se Zemanovou kavárnou v některých návrzích příliš nepočítalo. Vítězný soutěžní návrh, vysunující silně novostavbu divadla do parku, se svou hmotou přiblížil těsně k Zemanově kavárně. 43) Přesto kavárna zůstala stát až do roku 1964, kdy už byla výstavba divadla v plném proudu. Po realizaci hrubé stavby divadelní budovy se navíc usoudilo, že by kavárna mohla zůstat na svém místě po menších terénních a sadových úpravách. Následně se vyvinulo z různých stran značné úsilí o její zachování. Sám Bohuslav Fuchs v roce 1964 předložil návrh (spíše náčrt) prokazující reálnost zapojení kavárny v prostředí sadů v sousedství nové divadelní budovy. Hovořilo se o nutnosti uvést v soulad zamýšlenou plastickou výzdobu divadelního areálu se Zemanovou kavárnou, jednalo se hlavně o zachování příznivého pozadí pro zamýšlenou sochu Leoše Janáčka, tudíž aby nebyla v pohledu podřezána linií římsy Zemanovy kavárny v pozadí. Přesto, že tohle bylo možné řešit analogicky, jako se stalo na zadní straně divadelní budovy vyvýšením plastiky Aloise a Viléma Mrštíků, nedošlo k objektivnímu posouzení žádné studie, která by prokázala takovou možnost. Dne 7. srpna 1964 se přikročilo ke zbourání této vzácné památky moderní architektury. Objekt byl stržen až na torzo, v němž byla umístěna trafostanice. Tato troska stála zde až do roku 1965 jako živé svědectví. 44) Dnes už na tomto místě nezůstalo z bývalé kavárny nic a parkem se procházejí většinou nic netušící lidé o tom, že na onom místě stála jedna z nejvýznamnějších staveb nejen brněnské architektury. 42) dříve náměstí Rudé armády 43) Dvořák, Jan: K zániku některých brněnských staveb a boj o záchranu dokladů moderní architektury v Brně. In: Ochrana památek moderní architektury. Sborník referátů přednesených na celostátní vědecké konferenci o ochraně památek moderní architektury (Brno, březen 1970), Grabmüller Jiří (odp. red.). Brno, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody 1972, s ) tamtéž 21