Manželé do (ZDDDPN)

Transkript

1 PROMĚNA PRÁVNÍHO POSTAVENÍ MANŽELŮ JAKO POPLATNÍKŮ TRANSFEROVÉ DANĚ Zákonným opatřením Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen ZOSDNNV ), byl s účinností k 1. lednu 2014 nahrazen zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDDDPN ). Uvedenou legislativní změnou přijatou v souvislosti s rekodifikací soukromého práva byla zdánlivě bez náhrady zrušena daň dědická a daň darovací; ve skutečnosti však byl dosavadní předmět těchto daní nenápadně přesunut do rozšířené daně z příjmů. Poslední z rušených daní, tj. daň z převodu nemovitostí, byla transformována v novou daň z nabytí nemovitých věcí, jež tvoří náplň přijatého zákonného opatření. Jak už naznačuje název nově vytvořené transferové daně, oproti minulosti došlo k výraznému přesunu břemene poplatnictví z převodce nemovité věci na jejího nabyvatele. Zatímco u dosavadní daně z převodu nemovitostí byl ve většině případů jejím standardním poplatníkem převodce, v případě daně z nabytí nemovitých věcí tomu má být naopak. Radikálně se proměnilo také právní postavení poplatníků, kteří byli v době převedení či nabytí nemovité věci manželi. Tento článek se zaměřuje právě na tyto případy. Postavení manželů podle ZDDDPN (do ) Do konce roku 2013 ovládal soukromoprávní vztahy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud v té době měli manželé nemovitou věc ve společném jmění manželů, z pohledu soukromého práva byl každý z nich vlastníkem celé věci a měl právo věc držet, užívat ji a nakládat s ní, přičemž byl omezen stejným právem druhého manžela. Navenek vůči třetím osobám manželé ohledně společné věci vystupovali společně a nerozdílně (solidárně) a rovněž případné závazky tvořící jejich společné jmění museli společně a nerozdílně plnit. Tato zákonná solidarita manželů byla při aplikaci daně z převodu nemovitostí výslovně vyloučena. Podle tehdejšího ustanovení 8 odst. 2 ZDDDPN byl v případě převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly byly stejné. Zákonodárce tím fakticky nastolil fikci, že se pro potřeby daně z převodu nemovitostí hledí na společné jmění manželů jako na rovnodílné podílové spoluvlastnictví. Pokud se tedy manželé stali poplatníky daně z převodu nemovitostí, jelikož společně a nerozdílně zpeněžili nemovitost ze svého společného jmění, popřípadě ve specifických případech úplatně nabyli nemovitost do svého společného jmění, vůči správci daně musel vystupovat každý z nich sám jako zcela samostatný daňový subjekt. Každý z manželů byl povinen řádně a včas podat samostatné daňové přiznání za svou polovinu převedené nemovitosti a také uhradit svou polovinu daně z převodu nemovitostí na svůj osobní daňový účet u příslušného finančního úřadu. Nebylo samozřejmě vyloučeno, aby si kterýkoliv z nich zvolil svého zplnomocněného zástupce, ať již druhého z manželů, anebo třetí osobu, obvykle z řad daňových poradců. Počet vyžadovaných daňových přiznání ani plateb daně, byť realizovaných případným zástupcem, se tím však samozřejmě nezmenšil. Finanční úřad jako správce daně stanovil každému z manželů zvlášť samostatným platebním výměrem daň z převodu nemovitostí, jejíž osud byl i nadále samostatný. Pokud některý manžel neplnil své daňové povinnosti, byla mu uložena pokuta za nepodání daňového přiznání, vyměřeno případné penále za doměření daně z moci úřední, předepsán úrok z prodlení či stanoveny eventuelní exekuční náklady, pokud by došlo až na vymáhání daňového nedoplatku. Vzhledem ke zvláštní koncepci samostatného poplatnictví u daně z převodu nemovitostí odpovídal každý z manželů navzdory soukromoprávní úpravě 1 JUDr. Jan Breburda

2 společného jmění manželů vždy pouze sám za sebe, nikoliv za daň a související příslušenství svého manžela. Manželé do (ZDDDPN) MANŽEL MANŽELKA Úplatný převod nemovitosti ze SJM, popř. úplatné nabytí nemovitosti do SJM Samostatný poplatník (předmět daně = ½ nemovitosti) Samostatný poplatník (předmět daně = ½ nemovitosti) 1. Samostatné daňové přiznání 2. Samostatný platební výměr 3. Samostatná úhrada daně 4. Případné samostatné sankce 1. Samostatné daňové přiznání 2. Samostatný platební výměr 3. Samostatná úhrada daně 4. Případné samostatné sankce samostatného nedoplatku samostatného nedoplatku SAMOSTATNÁ ODPOVĚDNOST SAMOSTATNÁ ODPOVĚDNOST Každý z manželů odpovídá pouze za svůj samostatný daňový nedoplatek, neodpovídá za daňový nedoplatek druhého manžela! 2 JUDr. Jan Breburda

3 Postavení manželů podle ZOSDNNV (od ) Proměna právního postavení manželů Na počátku roku 2014 vstoupil v účinnost nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jenž institut společného jmění manželů staví na stejných základních principech jako předchozí soukromoprávní úprava. Práva a povinnosti spojená se společným jměním i nadále náleží oběma manželům společně a nerozdílně, takže z právních jednání týkajících se společného jmění jsou oba manželé stejně jako v minulosti společně a nerozdílně zavázáni či oprávněni. Aniž by se rekodifikace soukromého práva dotkla samotné podstaty společného jmění manželů, dosavadní přístup zákonodárce k manželům jako poplatníkům daně se změnil v pravý opak. Nově přijaté ZOSDNNV již solidaritu manželů na rozdíl od předchozího ZDDDPN nevylučuje a naopak tento specifický charakter společného jmění manželů plně respektuje. Pokud se manželé, kteří úplatně převádějí nemovité věci ze svého společného jmění, resp. nabývají nemovité věci do svého společného jmění, stanou poplatníky nové daně z nabytí nemovitých věcí, jsou v důsledku ustanovení 30 ZOSDNNV povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně, přičemž se na ně hledí jako na poplatníky tzv. společné daňové povinnosti. Zmíněné manžele tak můžeme zjednodušeně považovat za jediného poplatníka, jenž je povinen podat pouze jedno daňové přiznání a uhradit daň z nabytí nemovitých věcí za celou dotčenou nemovitou věc ve společném jmění manželů. K řádnému splnění této společné povinnosti jsou oba manželé v souladu s příslušným procesním ustanovením 30 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ ), povinni zvolit si společného zástupce, který jejich jménem požadované společné daňové přiznání podá. Mohou se patřičně dohodnout na osobě jednoho z nich, anebo spolu udělí plnou moc někomu dalšímu, nejlépe daňovému poradci. Nejčastěji se však zřejmě uplatní třetí varianta, kterou jim nabízí ustanovení 30 odst. 2 ZOSDNNV, jež stanoví, že pokud si tito manželé společného zástupce nezvolí, je manžel, který první podal daňové přiznání, jejich společným zástupcem. Zákonodárce tak připouští zajímavou možnost, aby se manželé volbou společného zástupce vůbec nezabývali, neboť jakmile alespoň jeden z nich podá daňové přiznání, automaticky se stane (ať již vědomě či nevědomky) společným zástupcem obou manželů. Tím samozřejmě není vyloučeno, aby v budoucnu manželé udělili plnou moc jinému společnému zástupci, pokud to budou považovat za vhodné. Tzv. společná daňová povinnost obou manželů s sebou nese i jejich plnou solidární odpovědnost. Pokud nebude společné daňové přiznání podáno řádně a včas či nedojde k úhradě stanovené společné daně, finanční úřad oběma manželům v případě naplnění zákonných podmínek stanoví společnou pokutu za nepodání daňového přiznání, společné penále za doměření daně z moci úřední, společný úrok z prodlení či společné exekuční náklady, a to bez ohledu na to, čím zaviněním k takovému porušení povinností došlo. Finanční úřad může splnění společných daňových povinností požadovat a podle potřeby vymáhat samostatnými exekučními příkazy postupně či zároveň po kterémkoliv z obou manželů, přičemž plněním jednoho z nich se v témže rozsahu zprostí své povinnosti i druhý z manželů. Vzhledem k tomu, že manželům jako společným poplatníkům finanční úřad nevytváří pro tento účel žádný společný daňový účet, je žádoucí, aby byla daň hrazena na osobní daňový účet jednoho z manželů, nejlépe toho, který je jejich společným zástupcem a který za oba podal společné daňové přiznání. Je však nutné si uvědomit, že se jedná pouze o technické řešení evidence platebních povinností, které nemá vliv na solidární odpovědnost obou manželů. 3 JUDr. Jan Breburda

4 Manželé od (ZOSDNNV) MANŽEL MANŽELKA Úplatné nabytí nemovité věci do SJM, popř. úplatný převod nemovité věci ze SJM Společní poplatníci (předmět daně = celá nemovitá věc) 1. Společné daňové přiznání 2. Společný platební výměr 3. Společná úhrada daně 4. Případné společné sankce celého (společného) nedoplatku celého (společného) nedoplatku SOLIDÁRNÍ ODPOVĚDNOST Každý z manželů odpovídá za celý společný daňový nedoplatek v plné výši; plněním jednoho z nich se v témže rozsahu zprostí své povinnosti i druhý z manželů! 4 JUDr. Jan Breburda

5 Praktické dopady nové právní úpravy Nastalou legislativní změnou se zpravidla zjednoduší administrativa na straně správce daně i na straně poplatníků. Nově postačí, pokud bude alespoň jeden z manželů dostatečně aktivní a podá požadované daňové přiznání. Finanční úřad pak vede jedno společné vyměřovací řízení namísto dvou samostatných, což je o poznání jednodušší, rychlejší a levnější. Jediné společné vyměřovací řízení se vede také v případě, že oba manželé ignorují své zákonné povinnosti a ani jeden z nich daňové přiznání nepodá. V takovém případě jim však finanční úřad může v souladu s 30 DŘ ustanovit na jejich náklady společného zástupce, a to dokonce i z řad daňových poradců, což je samozřejmě zdlouhavé a nákladné, takže se taková obstrukce liknavým manželům rozhodně nevyplatí. Popsaná změna právní úpravy může státu přinést také nezanedbatelný fiskální efekt. V minulosti nebylo nijak neobvyklé, že některý z manželů (v době stanovení nebo vymáhání daně již často rozvedených) nebyl schopen či ochoten uhradit svou stanovenou daň. Vzniklý daňový nedoplatek pak finanční úřad složitě vymáhal na případném ručiteli a občas jej také musel neúspěšně odepsat pro nedobytnost, přestože druhý z manželů byl solventní a měl majetkové zdroje, z nichž by jinak bylo možné dlužnou daň bez velkých potíží vydobýt. Současné solidární postavení manželů tuto slabinu předchozí daňové úpravy odbourává. Finanční úřad může nově požadovat a vymáhat vzniklý daňový nedoplatek na kterémkoliv z obou manželů či na obou současně, a to i v případě že manželství po vzniku společné daňové povinnosti zaniklo. Pro dotčené manžele je samozřejmě takové oprávnění finančního úřadu nevýhodou. Na samotný závěr je třeba upozornit, že obdobným vývojem jako manželé poplatníci prošli také manželé ručitelé, jimž podle 41 odst. 2 ZOSDNNV vzniká zákonná povinnost ručení, jež má v případě nabytí nemovité věci do jejich společného jmění rovněž společný charakter. Pokud budou tito manželé v souladu s 171 a násl. DŘ vyzváni jako ručitelé k úhradě daňového nedoplatku na dani z nabytí nemovitých věcí, za který ručí, budou ho s ohledem na solidární povahu jejich společného jmění hradit společně a nerozdílně stejně jako manželé poplatníci. Šance na úspěšné vymožení celého daňového nedoplatku se tím ještě více prohlubuje. 5 JUDr. Jan Breburda