Monarchistický zpravodaj

Transkript

1 Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Číslo 34/2011 DEUS REX PATRIA Z obsahu čísla: Vyznání pravdoláskaře výročí popravy českých pánů (Petr Nohel) 3-5 OZNÁMENÍ a dění v KČ 6-8 Petice a prohlášení 9 Rakousko zrušilo protihabsburský zákon! České hereze (Karel VI. Schwarzenberg) SVĚT MONARCHIÍ. Projekt prince Jana Lobkowicze 13 LITERATURA (Spojené státy velkého Rakouska) Monarchisté v uniformách 15 Pomník Marie Terezie 16 Tři královská svatby Kontakty 18 DISKUSE (články mimo oficiální linii strany) Josef Pejřimovský - Jan Mrzílek - Jan Drnek Karel Kryl (1993) Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli. Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

2 Názory červen PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ A proč by ne? Kdo by co mohl namítat, proti takovému krédu a heslu? Zejména křesťané dobře vědí, že jde o pouhé konstatování skutečnosti. Pravdě se nevyhneme. Jednoho krásného dne bude zřejmá, jakkoliv jsme její nazírání oddalovali sebeklamy a obelháváním světa, předstíráním, či relativizováním. Naivní nihilismus neobstojí a bude odhalen v celé své nicotě a marnosti. Láska nemá zapotřebí zvítězit ve světě. Již zvítězila Kristovou obětí. Na rozdíl od pravdy se lásce můžeme vyhnout. Můžeme nenávidět doslova až za hrob a sami se svou nenávistí odsoudit k totální samotě a izolaci. Když se nula rozhodne nenávidět jedničku, bude izolována a nula z nuly pojde. Navíc bude odhalena pravda, která se skrývala za poněkud matoucí desítkou, sice pravda o prvním, o jediném, o absolutní hodnotě. Díky své nedokonalosti máme, my lidé, dosti omezený výhled na celek Pravdy, a jsme z toho trochu stresovaní. Někdy nám uniká, že již bylo dávno rozhodnuto, že Pravda nemá zapotřebí vítězit a láska již zvítězila, že nakonec vše dobře dopadne. Křesťanský optimismus se vlivem stresu, strachu a deprese, mění v křesťanský fundamentalismus a v touhu vybojovat to za Boha, hned teď, rychle a úplně. Namísto víry a radosti (až k mučednictví) vedeme svatý džihád, jako by Bůh vůbec nebyl, jako by nic nezařídil, jako by to bylo jen na nás a na našich zbraních. Ďáblovi se to líbí, protože je tu zase konečně někdo, kdo chce nahradit Boha, což zákonitě vede k tomu, že začne užívat lež a vzplane v něm nenávist k bližním, které měl milovat. Ve hře je totiž ještě ona nízká zvířecí psychika, která měla být přemožena vírou, ale nebyla. Namísto nadpřirozeného vítězí přirozené. Je v nás onen pes, který by sice věrně sloužil, ale když se bojí, něco mu chybí, když je ve stresu, a nemá jasného viditelného nepřítele, prostě pokouše nejbližší osobu, či zvíře, často svého pána, nebo malé dítě. Psychika zná jedinou reakci na pocit ohrožení, a tou je boj, útok. Pokud zaútočí, uklidní se, vyplaví adrenalin, povolí parasympatikus a znovu získá vnitřní rovnováhu. Známe případy opilců, kteří za střízliva mají vše pod kontrolou a jsou to vcelku rozumní lidé, ale jakmile alkoholem oslabí kontrolu, zaútočí, aby získali rovnováhu a odžili agresi, kterou jim sebekontrola zakázala. Žijeme ve světě, který se rozpadá. Civilizace, kulturní rámce, lidské vztahy, pravidla, úcta, hodnoty, vše, co jsme znali, překvapivou rychlostí mizí. Ztrácíme jistoty, vnímáme to, jako osobní ohrožení, jako tlak na psychiku, který vyžaduje reakci, totiž agresi. Ještě horší je, že jaksi nevidíme nepřítele, který to způsobil. Zlo nemá tvář a podobu, nedá se tak snadno identifikovat a odlišit od dobrého. Jednoho dne se stane, že rozum již psychiku neuhlídá a ona velí do útoku, bezhlavého a zuřivého. Protože útok musí mít cíl, zpravidla začneme vnímat jako nepřítele toho, kdo je nejblíže, a kdo se nám jeví dost bezbranný. Nejde totiž o to, porazit skutečného nepřítele, jde o to, odžít si agresi, a znovu najít rovnováhu. Lidově se tomu říká: Nasadit někomu psí hlavu. Pochopitelně, jakkoliv jsme přesvědčeni, že vedeme spravedlivý boj, končí to destrukcí a zloba z nás jen teče. Ostatní si zpravidla uvědomí, oč tu jde, a odškrtnou si nás ze seznamu osob, s nimiž je možno cokoliv seriózně vytvářet. Často byl tento princip k vidění u komunistů, zejména v počátcích hnutí a v okamžiku vítězství. Malí, obyčejní lidé, do kterých si každý kopl, trpící vlastní bezvýznamností, strachem o přežití v darwinovsky soutěživém světě, stresovaní tím, že se nevyznají, neorientují, že jejich existenci stále cosi ohrožuje, náhle přijali zbraň a začali bojovat za revoluci. Kdosi jim ukázal nepřítele, který za všechno může, a oni nehleděli na oběti, věříce, že jejich boj i jejich krutost mají smysl. Nakonec byli schopni vraždit a mučit, a to i své vlastní rodiče či manželky, neboť v jejich očích se spolčili s nepřítelem. Ovšem, tento princip se neomezuje pouze na komunisty, či rasově motivované nacionalisty. Dokonce i v dějinách církve bylo dost takových, kteří to vzali za Boha, a jeho jménem označili i zničili viníka a spoluviníka stresujícího zla. Vídáme to dost často i blízko sebe, i dnes, zatím, naštěstí, jen ve verbální formě. Rozum totiž dokáže dodat argumenty i naprostým šílenostem a nesmyslům. Strach a úzkost se snoubí s pýchou a nepokorou, ve které my určíme, kdo je nepřítel, my to vybojujeme, my ho odsoudíme a zničíme. A Krista potřebujeme jen nahoru na fangli. Karel Kryl zpíval: A intelekt, když bez duše, pak podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci. Vůbec nechápu, jak může někdo opovrhovat heslem: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Jen málo co je skutečnějším a nezvratnějším faktem. Ti, kdo toto heslo používali během sametové revoluce, možná sami selhávali, možná se nechávali zneužít, možná jich bylo málo a byli slabí a omylní a hlavně nedokázali odstranit ze světa nepřítele, nastolit spravedlnost, zabránit rozpadu našeho světa, zabránit našemu strachu, tísni a stresu. Proč by to také měli dokázat, když jsou jen lidé? Proč by měli nést vinu za to, že se k nim většina nepřidala? Proč bych v nich měl vidět své nepřátele? Je pravdou, že mnozí liberálové taková podobná hesla (ještě ta o lidských právech a ochranářství) zneužívají k tomu, aby napomohli rozvratu světa, z nevědomosti, z touhy po moci, nebo proto, že i oni vedou svůj nesvatý džihád. Komunisté označovali za fašistu každého, kdo se k nim nepřidal, nebo s nimi nesouhlasil. Bylo to pohodlné a účinné. Když někdo, kdo se nazývá konzervativcem, označuje pojmem pravdoláskař každého, kdo se názorově liší, je na tom cosi hodně podezřelého a začnu nebo naopak přestanu být opatrný. Pak musím prohlásit, že já jsem pravdoláskařem. Věřím, že pravda i láska jsou základní skutečností a nemají zapotřebí žádný nenávistný boj, protože vše už je vybojováno. Stačí se k tomu jen přihlásit a věřit, že do této skutečnosti budu sám přijat, ať již zemřu kdykoliv brzy, a jakkoliv bezmocný. Jan Drnek

3 Hlídka červen výročí popravy na Staroměstském náměstí Letos jsme si 21. června připomněli 390. výročí popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze. Akce se samozřejmě neobešla bez projevů sympatií k popraveným a k opětovnému zdůraznění politického pozadí celého procesu a vesměs negativní role Habsburského domu v celé této kauze. Přestože se dnes na historii nedíváme jednostranným pohledem minulosti a můžeme svobodně bádat v historických pramenech a zveřejňovat bez větších překážek své výsledky, celá vzpomínka se alespoň co se oficiální prezentace tématu týče, nikterak výrazně neodlišuje od výkladu této historické události minulým režimem. Většina z nás má jistě ještě ze školy zafixováno, že celá tzv. Bílá Hora byla velkou národní tragédií. Její podstatou bylo vnucení katolické víry obyvatelům českého království, což silou prosadili vládnoucí Habsburkové. Češi byli smýšlením protestanti, a protože jim nebylo násilím umožněno vyznávat svoji víru, odešli raději do exilu. Habsburkové pak zkonfiskovali jejich majetky, aby je rozdali svým věrným. Protože proti takové politice česká šlechta protestovala, byla prakticky zlikvidována a to zejména exemplární popravou 27 českých pánů. Od té doby už žádnou českou šlechtu nemáme, protože jejich majetků se zmocnila cizí šlechta, která Habsburkům (kteří jsou přeci Němci) vydatně a účelově pomáhala. Dějiny ale nejsou tak jasně černobílé, jak se nám jeví zpětně v některých populárních výkladech, proto jsem si pro tuto kulatou příležitost dovolil vyzdvihnout také další aspekty bělohorského problému. Habsburkové jsou zde doma V prvé řadě je třeba začít postavením panovnického domu. Jeho role je dána nástupnickým právem, které všude na Evropském kontinentu zajišťuje, že se panovníkem stává vždy nejbližší příbuzný předchozího panovníka. Podstatným rysem nástupnictví je dějinná a rodová kontinuita, která svým charakterem přesahuje nicotné kategorie národnosti nebo zeměpisného půdou po otci apod. Habsburkové nejsou Němci. Pocházejí z území dnešního Švýcarska, jejich rodokmen však dynasticky obsahuje celou Evropu. Pro nás je podstatné to, že jsou prvními možnými následníky Přemyslovců, Lucemburků i Jagellonců jako jejich právoplatní a skuteční potomci. To je také důvod, proč před bělohorskými událostmi usedli na českém trůnu. Podobně jako oni i samotní Přemyslovci měli za manželky zpravidla cizí princezny, takže vypočítávat míru podílu české krve u těch či oněch je nesmyslem nehledě na to, že čím přesnější údaje, tím podobnější výsledky.

4 Právo volby krále Často slýcháme, že Český sněm měl právo volby českého krále. To není úplně pravda, protože tehdejší systém volby měl se svobodnou volbou, jak ji známe dnes, jen málo společného. Český zemský sněm formálně potvrzoval krále ve své funkci, což činil hlasováním. Nikdy se nastalo, že by hlasoval v rozporu s dědičným právem. Role sněmu tak byla v případě kontinuity dynastie naprosto formální záležitostí, zatímco v době vymření královského rodu naopak velmi stoupla, protože sněm skutečně vybíral novou dynastii. Ovšem nemylme se ani tato volba nebyla z dnešního pohledu svobodná a dynastie zcela nová. Sněm vybíral vždy jen z manželů posledních českých princezen, aby byla kontinuita rodu zachována. Byla to tak samozřejmá věc, že se o ní ani nediskutovalo. Navíc dědické právo se časem objektivizovalo, takže dnešní nástupnictví je řešeno do takových podrobností, že případná další volba nepřipadá prakticky vůbec v úvahu a nebyla ani v dnešním pojetí smyslem a kompetencí sněmu. Zcela mimo dynastický princip byl zvolen pouze Jiřík z Poděbrad a Fridrich Falcký, po jejichž éře se vždy trůn vrátil neomylně legitimním dědicům. Která šlechta je naše a která cizí Často také slýcháme o dělení šlechty na cizí a naši, ale i toto dělení pokulhává. Jednak je dobré si uvědomit, že ryze národností cítění je záležitostí až 19. století, jednak šlechta sama sebe národnostně nerozlišovala. Šlechtic se stával šlechticem dané země, když získal tzv. inkolát, popř. indigenát, které legislativně souvisely s vlastnictvím majetku/pozemků na území příslušné země. Je to obdoba dnešního získání občanství. I poddaný se stával občanem země, do které se např. přistěhoval nebo utekl. Nám monarchistům by mělo být toto zemské cítění blízké, protože zcela limituje nacionální argumenty stran osoby a soustředí se na postavení člověka v daném státě. Šlechtic i nešlechtic však měli a mají jedno společné. Všichni jsme potomci různých národů či kmenů. Definovat tedy, kdo jsme primárně, je prakticky nemožné. Stejně tak i šlechta, která se v Českých zemích usadila později, je stejně česká jako ta, která zde vznikla, protože všichni jsme do naší země v nějakém dějinném okamžiku prostřednictvím svých předků přišli a nikdo na tuto zemi jako takovou nemůže vyjádřit přednostnější nárok. Nehledě k tomu, že současná šlechta má společném předky na všech možných historických stranách. Katolíci byli vždy zlí a protestanti vždy hodní Dalším příkladem jednostranně černobílého vidění historie je vyzdvihování protestantismu jako objektivně kladné hodnoty. To, že si tento názor přivlastnili komunisté, nás nemusí překvapovat, když víme, že systematicky přetvářely a omezovaly výklad dějin pouze na snahu prostého pracujícího lidu o osvobození se od sociálně nepřijatelných vazeb dané doby. Překvapí ale v dnešní době. Předně je třeba říci, že probíhající reformace nebyl jednoduchý proces. Tak jako se dnes bráníme liberalizaci nebo islamizaci jako cizím a Evropě neprospěšným vlivům, tehdy se zcela logicky bránilo protestantizaci jak sekulárního tak církevního světa. V minulosti se velmi zdůrazňovalo, jak bylo při následné rekatolizaci protestantům ublíženo, kolik jich bylo vyhnáno nebo popraveno, ale méně se již zdůrazňuje fakt, že rekatolizace měla svůj nepopíratelně logický důvod. Tím primárním byla snaha o záchranu země. Jestliže si totiž tehdejší nesouhlasné proudy uvnitř Katolické církve osobovaly právo na existenci, pak je slušné říci, že stejné, ne li vyšší obecné právo na existenci, mají také ti, kteří se rozhodli zůstat katolické tradici věrní. Proces protestantizace se totiž neobešel bez násilného obracení věřících od katolické víry a zabavování majetků Katolické církvi i jejich věřícím. V době, kdy byly Čechy většinově nekatolické, bylo v mnoha městech nutné sloužit katolické bohoslužby tajně a vyhnout se tak hrdelnímu trestu. Můžeme proto následnou katolickou protiakci vnímat jako prostou snahu o nápravu předešlého stavu. Stěžují li si tedy protestanti na nespravedlnost a násilnost celé rekatolizace, pak je nutno připomenou s větším důrazem nespravedlnost a nedobrovolnost toho, co rekatolizaci předcházelo totiž násilné vnucování nové víry homogenním katolickým věřícím. Stejně tak je těžko uvěřitelná historka, že by se v krátkém čase najednou obrátilo až 90% Čechů k novému pojetí křesťanské víry. Navíc lze jen opravdu těžko uvěřit, že by masový obrat od osvědčené víry k nové byl vždy spontánní a následný návrat vždy vynucený. Spíše opak se jeví pravděpodobnější. Jak Habsburkové porušili zásadu Cuius regio, eius religio Vzhledem k sílícím odstředivým silám v rámci Katolické církve (které samy o sobě nejsou důkazem, že by Církev postupovala, jednala nebo vyučovala v rozporu s Božím plánem), bylo již o století dříve nutno řešit náboženskou otázku a praxi náboženského vyznání. Vládci Evropy proto uzavřeli v roce 1555 tzv. augšpurský mír, který stanovil zásadu Cuius regio, eius religio (koho země, toho víra). Toto ustanovení znamenalo, že obyvatelé daného státu byly povinně téhož vyznání jako jejich panovník. Přestože se nám dnes může jevit i tato zásada jako velmi přísná, je třeba vzít na vědomí, že v tehdejším nábožensky konzistentním prostředí představovala nebývale otevřený přístup podpořený navíc shodou jednajících stran. Habsburkové zůstali katolíky.

5 Přestože v okolních státech se tato zásada striktně uplatňovala, u nás ji porušil císař a král Rudolf II., který v roce 1609 vydal tzv. Rudolfův majestát. Tímto dokumentem dával z pohledu světského práva větší volnost dalším vybraným konfesním. Obviňovat tedy náš vládnoucí rod z nenávisti vůči nekatolickým konfesím jistě není správné, neboť to byli právě naši panovníci, kteří zásadu příslušnosti konfese lidu ke konfesi panovníka porušili tím, že ji o vlastní vůli rozvolnili, byť sami zůstávali své víře vždy věrní. Germanizace probíhala přeci jen jinak Dalším faktorem, který se Habsburkům mylně připisuje, je snaha o germanizace českého prostředí. Pravda je taková, že naši panovníci nejen česky vždy uměli, ale že se také snažili nesplynout s okolím, což bylo těžké, protože německý jazyk byl v té době běžným nadnárodním komunikačním prostředkem, nikoliv konkurenčním jazykem souseda, jak ho někteří vnímají dnes. Pravda ale také je, že poněmčení přicházelo právě přes protestantské konfese z Německa, nikoliv přes naše panovníky, kteří až do rozpadu Rakouska Uherska podporovali národní a kulturní pestrost v rámci monarchie. Naopak Katolická církev byla nositelkou zemské jednoty, kteroužto roli nesehrála díky svému univerzálnímu charakteru jen u nás. Známým, ale krásným příkladem je volba Ferdinanda II. českým králem, která se odehrála v roce Ferdinand II. jako katolík příliš velké šance neměl, i když nástupnické právo stálo na jeho straně, a to proto, že Český zemský sněm byl většinou tvořen nekatolíky. Nakonec uspěl, když proti jeho volbě hlasovali jen 3 volitelé. Důvodem tak nízkého počtu záporných hlasů byl fakt, že nekatolická část sněmu prakticky neuměla česky, takže patrně ani nevěděli, o čem hlasují. A to navzdory tomu, že češtinu jako jednací jazyk sněmu schválila v roce 1615 koalice katolíků, utrakvistů i českých bratří. Když se odmítá amnestie Vlastní bitvu na Bílé Hoře tak můžeme oproti jiným dějepisným pohledům interpretovat i jako vzporu poněmčené šlechty proti legitimnímu českému králi, který se neprovinil ničím větším, než tím, že byl pravoplatně zvolen chybou odpůrců. Navíc vojsko vzpoury tvořili povětšinou najmutí němečtí a francouzští žoldáci, což národnímu charakteru rozhodující bitvy proti cizím utlačovatelům také zrovna dvakrát nepřidává na důvěryhodnosti. Není divu, že bylo rychle poraženo. S vůdci povstání se chtěl císař a král domluvit. Mimo jiné jim nabízel amnestii, která byla ovšem podmíněna vrácením původních katolických majetků. I přesto, že bylo snahou císaře vyřešit celý spor bez ztrát na životech, nezbylo po neúspěšných jednáních nakonec nic jiného, než přistoupit k vykonání hrdelních trestů. Císař sám se odjel modlit za duše popravovaných, což nebylo pouhé gesto, jak máme občas dnes tendenci vnímat modlitbu. Mimoto jeho velkodušnost v této věci je prokazatelná, protože dotyční byly obvinění opravdu z vážných zločinů, mj. urážky královského majestátu, pobuřování lidu, vydávání hanlivých spisů, obsazení Hradu, vyhazování místodržících, verbování stavovské armády, vyhnání jezuitů apod. Exekuce I poprava každého obviněného probíhala s různými odlišnostmi. Nejpřísněji byl patrně potrestán Jan Jesenský, u kterého bylo navíc přihlédnuto k autorství spisu Může být tyran svržen lidem?, ve kterém otevřeně vyzývá k možnosti sesazení panovníka z vůle lidu. Jaký osud po takovém sesazení následuje, jistě není nutné více rozebírat stačí nahlédnout do historie posledních 100 let u nás, ale i jinde, např. v Rusku Stejně tak je pochybné již samo souhrnné označení 27 českých pánů, neboť panského stavu byli pouze 3, rytířského 7 a měšťanského 17 odsouzených. 8 z nich navíc vypovídalo pouze německy, což opět příliš nezapadá do klasického schématu nespravedlivě potrestaných Čechů. Nejednoznačný výklad krutého vítězství cizáků navíc nabourává i fakt různých osudů rodinných příslušníků popravených. Někteří z nich totiž posléze konvertovali zpět ke katolictví nebo se i otevřeně přidali na stranu císaře. A co dnes Každý z nás si dnes může bez ohledu na konfesi udělat vlastní obrázek o příčinách a důsledcích bělohorských událostí. Nepochybně i zde bude hrát vždy důležitou roli vlastní představa o průběhu dějin a předpojaté sympatie k té či oné straně konfliktu. To negativní, co dnes můžeme na celé události vidět, je především smrt lidí. Je jistě třeba litovat každé události, při které bez ohledu na příčinu nebo míru viny přijde o život člověk, na druhou stranu musíme vnímat i tyto tresty smrti v kontextu doby a uvědomit si, že i tento způsob byl v dané době běžným nástrojem výkonu práva, což sice nijak neubírá jeho absolutnímu důsledku, ale historicky jeho dopad přeci jenom do určité míry omlouvá a zmírňuje. V zásadě je ale klíčem k příklonu hodnocení historických událostí kromě dějepisných faktů i vlastní svědomí. Budeme li tedy popravu na Staroměstském náměstí v Praze vnímat jako počátek násilné a nepřirozené rekatolizace nebo jako ukončení násilné a nepřirozené protestantizace společnosti, záleží opravdu na každém z nás. Petr Nohel

6 Oznámení a dění v KČ červen Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové, s nezměrným potěšením a radostí si vás dovoluji informovat, že dne se konala dlouho očekávaná řádná schůze MS KČ Brno, která reprezentuje druhé největší město našeho současného soustátí a de facto uznávané hlavni město Markrabství moravského. Navzdory různým vnějším a vnitřním hlasům se prokázalo, že MS KČ Brno nepředstavuje žádný odumřelý úd ani kolaborantskou agenturu posluhující pragocentristům, nýbrž smysluplnou, životaschopnou, i když momentálně poněkud oslabenou jednotku. Poté, kdy z MS KČ Brno odešli ti, kteří dlouhodobě nechtěli nebo nemohli respektovat Stanovy strany, jíž byli členy, ani její Program, ani usnesení Generálních a Zemských sněmů, se MS KČ Brno skutečně ocitla v jistém početním oslabení. Ale přesto zůstává jednou z nejpočetnějších v Markrabství i v Zemích Koruny české celkově. Prozatímním předsedou MS KČ Brno je nesmírně obětavý a laskavý p. Ivo Buličič. Skládám mu tímto hluboký hold za to, že nepodlehl iracionálním vášním a nesmyslným obviňováním legitimně a legálně zvolených orgánů KČ a zachoval se, dle mého názoru, jako konsekventní monarchista a legitimista, i když to vyžadovalo a vyžaduje značný díl osobní i politické statečnosti. Vybudoval nové stránky MS KČ Brno, za což se mu zatím dostalo spíš spílání a nadávek, než pochvaly nebo alespoň respektu. Ale budiž. To je typicky české, potažmo moravské, možná pražské resp. brněnské. ALE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ BY TO NEMĚLO BÝT MONARCHISTIC- KÝM A KONSERVATIVNÍM STANDARDEM. Schůze se zúčastnili členové MS KČ Brno. Nebudu psát, kolik jich bylo. Za léta ve funkci jsem navštívil různé schůze MS, kde bylo účastníků mnohem méně. Avšak, co je hlavní: na této schůzi se sešla skoro celá organizovaná monarchistická Morava. Celá MS KČ Hodonín, předseda MS KČ Olomouc MUDr. Andrš, předseda nově vznikající MS KČ Prostějov p. Frohlich,moravský zemský hejtman a předseda MS KČ Valtice a člen Předsednictva KČ p. Luboš Velecký s chotí, zakládající člen KČ a první moravský zemský hejtman p. Radko Bohdálek atd., aj. Naše vážená a milá paní hraběnka Salmová se snažila do poslední chvíle se této schůze zúčastnit a byla s námi v permanentním telefonickém spojení, leč vzhledem k rodinným starostem (těžké zranění jejího syna, prince ze Salmu na motorce) se musela na poslední chvíli nakonec omluvit. Omluva byla samozřejmě s úctou a respektem přijata a zajisté všichni vyprošujeme u Pána Boha brzké uzdravení váženého prince ze Salmu. Nebyl jsem to já, kdo podotkl, že schůze MS KČ Brno byla tak trochu (jistě ne oficiálně) takovým neplánovaným Moravským zemským sněmem KČ a nebyl to ani svolavatel schůze p. Buličič. Byl to spontánní názor několika účastníků (účastnic). Schůze se nesla v radostném, konstruktivním a do značné míry i svátečním duchu a po všech stránkách se mi jevila jako autentické, upřímné a nefrázovité naplnění hesla Viribus unitis! Účastníci nepovažovali za nutné se jakkoli negativně vymezovat vůči jiným MS KČ, řadovým členům a příznivcům, klepat je přes prsty, kádrovat je, přijímat dehonestující stanoviska vůči sobě samým, ani vůči jiným MS, ani vůči statutárním orgánům KČ. Namítnete, že na tom není nic zase až tak pozoruhodného a výjimečného? Byl bych, věru, rád, kdybyste měli pravdu Závěr: Monarchistická Morava, jež se domnívá, že její členství v KČ je smysluplné, podpořila monarchistické Brno, resp. tu jeho část, která zůstává v KČ, přičemž se nikterak negativně nevymezila vůči monarchistům a příznivcům, kteří tak, žel, naopak činí vůči nám, ale upřímně jim přeje vše dobré na společné cestě za společným cílem. Václav Srb, předseda KČ Jednání Představenstva KČ se uskutečnilo dne 8. června 2011 ve vinárně U Posledního soudu. Předsednictvo schválilo: 1. přijetí 4 nových členů. 2. vzalo na vědomí zápisy MS a návrhy zaslané členy KČ. 3. usneslo se o vzniku Volební komise KČ (návrh členů KČ). 4. schválilo podmínky pro jmenovité uvádění osob při hlasování. - hlasování přes program Skype nebylo shledáno jako účelné oproti elektronické poště, sobotní schůze byla ustanovena jako schůze mimořádná, byla opět zavedena možnost institutu výjezdního zasedání, hlasování dopředu k bodům programu bylo zamítnuto, každý člen PKČ má právo (v případě své nepřítomnosti) se dopředu vyjádřit ke všem bodům programu panu generálnímu sekretáři, člen předsednictva má právo před každým bodem navrhnout hlasování o jmenovitém uvedení osob při hlasování. 5. usneslo se na oficiálním vyjádření KČ k Prague Pride s podmínkou ověření věrohodnosti zdroje. 6. schválilo vznik MS Střední Čechy. 7. zhodnotilo X. Český zemský sněm 8. schválilo trvalé odpuštění (zdobrovolnění) člen. příspěvků šlechtě a duchovním. 9. uznalo nutnost konání ideové konference a diskutovalo o nutných přípravách a opatřeních. Konání konference bylo navrženo na počátek roku Pan m. Nohel byl určen jako hlavní koordinátor zmíněných příprav s tím, že osloví jednotlivé předsedy OK, aby společně s PKČ započali s vytvářením okruhů a podkladů pro tuto akci. 10. schválilo udělení čestného členství manželům Palatým a panu Juliu Moravci, naopak neschválilo vyloučení dlouhodobě neplatících členů. 11. návrh, předložený g. s. Hoffmannem na znění Jednacího řádu PKČ. Pan Hoffmann byl pověřen dopracováním návrhu s úpravami členů předsednictva do příští schůze. 12. uvážilo nutnost hledání nového hospodáře pro KČ. 13. uvítalo předběžný záměr vydávat Monarchistickou ročenku, která bude slučovat Momarchistický kalendář s ML a která bude zároveň vycházet z Monarchistického zpravodaje. Pan Drnek přislíbil dodat do konce července návrh ročenky za rok 2011 s kalendářem na rok Pan p. Srb informoval předsednictvo o připravované akci Monarchistického parníku. Akce by se měla konat za účasti členů KČ, příznivců KČ a všech sympatizantů monarchismu. Pan p. Srb informoval předsednictvo o příležitosti pro KČ s návrhem na konání demonstrace Za rehabiltaci zavražděné české princezny Marie Antoinetty před francouzskou ambasádou v Praze. Akce se bude konat jako nultý ročník. 2. června 2011 zasedala MS Praha 4. Přítomní členové konstatovali, že se jim nedostává zápisů ze zasedání předsednictva. Mgr. Petr Krátký byl za MS Praha 4 jmenován jako zástupce do pracovní skupiny pro přípravu RS Praha a byl pověřen vést nadále další jednání. Diskutován průběh Českého zemského sněmu. Přítomní konstatovali, že patřil k těm, u kterých byla znát lepší organizační příprava, což se projevilo zejména vysokou prezencí. V odpolední diskusi, ve které vystoupila rovněž konzervativní platforma, byly znát určité komunikační a názorové problémy, na čemž se podepsal i nedostatek času, kdy otevřené otázky zůstaly nezodpovězeny. Usnesení: MS KČ Praha 4 vnímá určité komunikační problémy na sněmu, a to u obou vyprofilovaných stran, nicméně vítá a podporuje zahájení věcné diskuse o programových a organizačních otázkách strany, zejména myšlenku ideové konference.

7 Rozebírán rovněž návrh na výjimku ze stanov, či na změnu stanov v záležitosti nefungujících MS a nalezení koordinátorů jejich obnovy či vzniku nových. Dále byla řešena problematika a interpretace hlasování předsednictva. Na základě laskavého souhlasu tajemnice T. Plosové se příští jednání MS uskuteční jako výjezdní na chalupě ve Vyklanticích u Pacova Účast je třeba pro koordinaci dopravy a další organizační detaily nahlásit na její adresu PlosovaT@seznam.cz. Ubytování zajištěno. Místní společnost pro Prahu 6, Prahu 7 a okolí zasedala na 17. Schůzi, dne v restauraci U Veverky. Přítomní členové projednali přípravu exkurse do Vídně vlastními silami, bez zprostředkovatele. Dále se jednalo o přípravu iniciativ k obnově pomníku maršála Radeckého. Byly dokončeny některé podkladové materiály, zejména vizualizace pomníku na nové lokalitě na Malostranském náměstí. Na základě řady konsultací se ukazuje jako nanejvýš žádoucí, aby INICIATIVA 2016 nebyla vnímána jako akce politické strany KČ, nýbrž jako zcela nepolitická aktivita. V případě nové kanceláře na Senovážném náměstí se ukázalo, že poplatky za služby spojené s jejím užíváním by byly asi 2,5- násobně vyšší než samotné nájemné. Celkové výdaje na kancelář by dosáhly cca Kč ročně, což je při ročním rozpočtu tis. Kč neúnosné. Dále byl zhodnocen český zemský sněm, a konstatováno, že členové MS jsou potěšeni pozitivním ohlasem, jaký vyvolal návrh na uspořádání ideové konference, a to na všech pólech vnitrostranického spektra. Je však zjevné, že připravit kvalitně ideovou konferenci vůbec nebude jednoduché, neboť pro konferenci musí být na jednu stranu připraveny kvalitní podklady pro diskusi, na stranu druhou je žádoucí, aby připravené podklady nepředstavovaly formální překážku potřebné věcné diskusi a výměny názorů. MS P6 proto doporučila Předsednictvu, aby zahájilo práce na přípravě ideové konference, která by se měla uskutečnit v září až říjnu t. r. a měla by vést k vyjasnění pozic KČ v takových tématech jako kompetence panovníka, zásady nástupnického a korunovačního řádu, státní symboly, jakož i zásadní rysy jednotlivých politik.

8 Víkendový podzimní zájezd do Lichtenštejnska Konzervativní platforma Koruny ČESKÉ ve spolupráci se zemskými hejtmany Koruny České panem Jaroslavem Konečným panem Lubošem Veleckým panem Jaromírem Fojtíkem, oznamuje: Poznávací monarchistický zájezd se uskuteční ve dnech září 2011 (pátek neděle). Součástí zájezdu je setkání s Jeho Jasností Hansem Adamem II., vládnoucím knížetem v Lichtenštejnsku, při kterém podepíše zájemcům svou knihu Stát ve třetím tisíciletí. Cena zájezdu bude stanovena po dokončení organizačních příprav. Předběžně (a nezávazně) je možné se přihlásit u prezence. Konečná informace bude zájemcům sdělena co nejdříve a uveřejněna na obvyklých místech. Doporučujeme vážným zájemcům, aby si rezervovali čas na uvedený termín Předpokládáme odjezd v pátek brzy ráno, se začátkem trasy v Ostravě. Láskyplná tolerance jinakosti, nebo cesta k sebedestrukci? Koruna Česká monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska vyjadřuje zásadní nesouhlas s plánovaným konáním tzv. Prague Pride, která má proběhnout 13. srpna v Praze. Tato přehlídka zvrhlosti a nevkusu je inspirována akcí Gay Pride, konané letos v Bruselu. Nepříjemně nás překvapilo, že primátor města Prahy Bohumil Svoboda, zástupce údajně konzervativní a pravicové ODS, tuto záležitost zaštítil. Dovedli bychom pochopit strpění takové akce, jakožto odvráceného rubu svobody shromažďování, ale přímá politická podpora vrcholného zástupce strany, veřejně deklarující ochranu konzervativních hodnot, je pro nás nepochopitelná. Pak je na místě otázka, nakolik je primátor kompetentní a politicky zodpovědný člověk. Hraje se tady snad o hlasy těchto lidí? Jak hluboko ještě může klesnout liberální politika? Nejsme stiženi politickou korektností a nebojíme nazvat tuto akci pravým jménem. Nejde o žádnou manifestaci pozitivní, postmoderními intelektuály adorované jinakosti, nýbrž o veřejnou manifestaci zvrhlosti. Akce tohoto typu jen podporují již tak značný mravně-duchovní rozklad národa. Spolu s efektivním užíváním politicky korektních nálepek typu homofobie, transfobie a podobných je nám stále agresivněji vtloukáno do hlavy, že každá sexuální deviace či choroba je vlastně jen mravně indiferentní jinakost a že nemocnými jsou všichni tmářští zpozdilci, kteří si to nemyslí. Člověk ale je přirozeně heterosexuální a jeho pohlaví rozhodně není sociální konstrukcí. V podobných akcích spatřujeme negativní útok na institut rodiny, jakožto přirozený svazek muže a ženy, určený k výchově dětí. Ten v žádném případě nemůže být nahrazen protipřirozenými homosexuálními svazky, jejichž účelem nemůže být výchova dětí. V programu akce nás pak speciálně pohoršuje plánování ekumenické bohoslužby. Vyzýváme tedy primátora města Prahy, aby svou záštitu této akci stáhl a angažoval se ve věci zamezení, či alespoň podstatného omezení jejího rozsahu. V případě veřejného protestu vůči této akci se připojíme. Koruna Česká monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska Zádušní mše za Františka Ferdinanda d'este PONDĚLÍ, 27 ČERVEN 2011RADUSEVIC zaduni me za frantika ferdinandadeste František Ferdinand d'este, celým jménem František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský Este se narodil 18. prosince 1863 ve Štýrském Hradci. V Sarajevu 28. června 1914 byl na něj a jeho manželku vévodkyni Žofii z Hohenbergu spáchán atentát. Byl následník rakousko uherského trůnu a synovec císaře a krále Františka Josefa I. František Ferdinand d'este měl v plánu uskutečnit po usednutí na trůn jako František II. přeměnu Rakousko Uherské monarchie ve federaci Spojených států Velkého Rakouska a hodlal odstranit státní dualizmus, který monarchii dělil na rakouskou a uherskou část. V Čechách vlastnil panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně. V úterý 28. června v 18 hodin se konala na zámku Konopiště zádušní mše za Františka Ferdinanda d'este a Žofii Hohenbergovou.