TRIP OF OUR LIVES. Taková je Amerika, kterou jsme se rozhodli poznat. Drsná, romantická, divoká, ale hlavně krásná.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "TRIP OF OUR LIVES. Taková je Amerika, kterou jsme se rozhodli poznat. Drsná, romantická, divoká, ale hlavně krásná."

Transkript

1 TRIP OF OUR LIVES Můžete se celé dny válet v horkých pramenech tekoucích odkudsi z hlubin Země. Můžete si sáhnout na dno sil a sestoupit do nejhlubšího kaňonu na světě. Anebo si prostě ráno přivstanete, abyste viděli to nejkrásnější představení, které v horách ráno co ráno Slunce chystá pro své věrné obe censtvo. Taková je Amerika, kterou jsme se rozhodli poznat. Drsná, romantická, divoká, ale hlavně krásná. 1 TEXT: Karel Dvořák FOTO: Karel Dvořák Jarda Hořejší Honza Kratochvíla Klárka Šustrová Ondra Vrzal

2 1. CESTOU NA ZÁPAD Pět lidí v jednom autě? Klidně! Ale pět lidí v tomhle autě? A se zavazadly na celý měsíc? Nesmysl! Můžeš si s sebou vzít maximálně kartáček na zuby a jednu ponožku, znělo doporučení od mého hostitele Bryana. Moc daleko od pravdy nebyl. Na druhou stranu co byste nechtěli od auta, které stálo osmnáct dolarů... Přesněji řečeno kytku, láhev vína a hezké slovo na poděkování. Nic víc. Skutečně, auto, které s námi ujelo 11 tisíc kilometrů, jsme dostali v podstatě zadarmo. Jedná se o pět let starý Chevrolet Prizm, ale ve skutečnosti je to v licenci vyráběná Toyota Corolla. Auto nám darovala nám jedna místní žena. Původně je chtěla dát na charitu, pak se ale potkala s Honzou a asi po pěti minutách rozhovoru se rozhodla obdarovat nás, neznámé cizince. Až na malé a v podstatě nepodstatné problémy zvládl náš Chevrolet dlouhatánskou cestu výborně. Skoro se nám chtělo brečet, když jsme se s ním museli v Los Angeles rozloučit. At the beginning... B Ondra Vrzal YLO nás pět čtyři kluci a jedna holka. Kde vzala Klárka odvahu vydat se na měsíc na výlet se samými kluky, to opravdu nevím. Ale zdá se, že to s námi vydržela bez vážnější újmy na zdraví. Pomyslného vůdce dělal Honza, jeden z mozků celé akce. Je přesnější než GPS a znalejší než Google; vždy veselý a skoro vždy s foťákem v ruce. Spolu s Honzou vymýšlel plán cesty jeho kolega student Jarda. Nenamluví toho tolik, ale pokud něco řekne, obvykle rozesměje celou posádku co slovo, to perla. K dalšímu účastníkovi Ondrovi patřily dvě věci: fotoaparát a zmrzlina. Dělá krásné fotky a evidentně tomu rozumí. A po zmrzlině se koukal na každé benzínce. Honza Kratochvíla Klárka Šustrová 2 Dále s námi jede Klárka. Její přítomnost způsobuje, že se my, ostatní kluci, přemáháme a předstíráme, že jsme slušně vychovaní, čistotní a galantní. Klárka naopak předstírá, že nám to věří k všeobecné spokojenosti. Kromě toho zbývám já, Karel. Jaký jsem, si netroufám hodnotit. Ale byl jsem u všeho a byl jsem u všeho moc rád! Auto bylo po střechu naložené věcmi. Jarda zpočátku dokonce doporučoval napsat seznam věcí, které bychom měli vyhodit. Začal bych Ondrovými reprobedničkami, vysvětloval. Bedničky nakonec skončily na samotném dně kufru, mimo Ondrův dosah. I tak jsme se docela mačkali, ale šlo to vydržet. Karel Dvořák Jarda Hořejší

3 S Klárkou do letadla? Raději ne! J E PÁTEK třináctého a v autě nám začne svítit kontrolka check engine. Tedy že máme zkontrolovat motor, protože se na něm objevila nějaká závada. Zrovna v den, kdy máme odjet na nejdelší výlet našeho života. Kdybychom byli pověrčiví, asi bychom vybalili batohy, dali auto do garáže a následující měsíc strávili v klidu u televize. V servisu nám řekli, že máme potíže s katalyzátorem. Auto ale zas tak nezbytně katalyzátor nepotřebuje, takže jsme se rozhodli to risknout. Avšak obava, že bychom mohli zůstat s rozbitým autem někde uprostřed pouště, nás pronásledovala neustále. Kontrolka se cestou rozžínala a zase zhasínala podle nálady, takže jsme se nakonec rozhodli ji ignorovat nadobro. Ještě větší trable si v pátek třináctého prožila Klárka. Pokud by šlo vše podle plánu, přistála by už ve čtvrtek před odjezdem v Bostonu. Jenže to by nesměla letět se společností Alitalia. Její letadlo odstartovalo z Milána s dvouhodinovým zpožděním, což by samo o sobě zase tak moc nevadilo. Jenže kdesi nad Velkou Británií pilot lidem na palubě oznámil, že se letadlo rozbilo v tomto stavu údajně nemá šanci doletět až do Spojených států, takže se obrací zpět do Itálie. Klárka tak po několikahodinovém letu přistála spolu se stovkou vyděšených cestujících zpátky v Miláně. Co teď? Počkat, až Klárka přiletí další den? Celá naše výprava stála na vratkých nohách měli jsme na několika místech zarezervované a zaplacené kempy. Pokud bychom museli den nebo dva na Klárku čekat, sesypaly by se nám naše plány jako domeček z karet. Nakonec se našlo řešení Klárka si změnila cíl letu a místo do Bostonu nakonec letěla do Chicaga, kde jsme ji později vyzvedli. Jedinou věc jsme nevěděli. Jestli poruchu letadla způsobila Alitalia, nebo Klárčina přítomnost. Ondra s Jardou se docela báli, když s ní o tři týdny později znovu sedali do letadla na vyhlídkový let nad Grand Canyonem. Teprve tehdy se ukázalo, že na vině byli Italové letadlu se tentokrát nic nestalo a bezpečně všechny cestující dopravilo na zem. Pohled z oblaků Z E SCHENECTADY jsme tedy vyrazili jen ve čtyřech, sami kluci bez Klárky. První velkou zastávkou naší výpravy mělo být slavné Chicago. Jedna bohatá firma se zde před třiceti lety rozhodla, že si postaví sídlo, do kterého by se vešli všichni její zaměstnanci. A protože v Americe je všechno velké, řekli si páni inženýři, že nemá cenu stavět jenom hodně vysokou budovu, ale raději rovnou nejvyšší na světě. Firma se jmenovala Sears, Roebuck & Company, takže budova dostala jméno Sears Tower. Právě před touto věží se k nám připojila Klárka. Je to kamarádka Ondry, je to skautka a podle fotek je hezká, řekl nám o ní Honza předem, což bylo jediné, co jsme o ní do té doby věděli. Výhled na průmyslové Chicago z vrcholku Sears Tower stál za to. X milionů lidí na jedné obrovské placce, v ulicích šestiproudové silnice plné aut a pod námi další mrakodrapy, které se zdola zdají být obrovské, ale z nadhledu malinkaté. Po příští tři dny naše kroky řídilo magické heslo: směr 90 west. Na devadesátku jsme najeli už ve Schenectady a opustili ji až kousek před Yellowstonem. Sedět tolik hodin v autě a jen se koukat z okna, není žádná legrace, ale zvládali jsme to vcelku s přehledem. Každý den jsme zastavili u nějakého jezera, abychom se mohli osvěžit ve vodě. Někdy to vypadalo, že se koupeme zcela mimo dosah civilizace když jsme platili vstupné na pláž ve státním parku Keyhole, děda u pokladny ani 3 Chicago Sears Tower

4 neskrýval radost, že vůbec někoho vidí až nám nakonec naúčtoval o dva dolary více, protože jsme nebyli obyvatelé státu Wyoming. Na Lincolna se Američané vykašlali V JIŽNÍ Dakotě zřejmě nemají dostatek zajímavostí, zato však mají dobře vymakaný marketing. Sochy čtyř amerických prezidentů na Mount Rushmore zná kdekdo, a přitom sousoší ani není dokončené! Roosevelt s Jeffersonem dobře odpovídají svým předlohám, Washington je jako ze škatulky. Zato chudák Lincoln! Za levým uchem mu zůstal kus kamene a místo vlasů má skálu. V dnešní době lidé nemají fantazii, snažil se sochu obhájit průvodce. Chybí jim představivost, aby si domysleli, jak by socha měla vypadat. V roce 1942 Američané ukončili rozdělanou práci, protože potřebovali šetřit kvůli válce. Sousoší označili za hotové v takovém stavu, v jakém zrovna bylo. Dnes je to možná mrzí. Lincoln, jeden z nejvýznamnějších amerických prezidentů v historii, se musí krčit pod nánosem žuly a dělá tak trochu svým kolegům ostudu. Nám se však všichni velikáni líbili a drobné kosmetické vady na kráse jsme jim dokázali odpustit První setkání s bizony S TAČILO málo, abychom projeli Custer parkem, aniž bychom zahlédli jediného bizona. Jen náhoda tomu chtěla, že jsme poprvé pocítili divokou přírodu na vlastní kůži. Osmnáct dolarů vstupného do státního parku Custer jsme zaplatili s velkým očekáváním. Bizon, neboli tatanka! Představovali jsme si Vinnetoua a jeho partu Apačů, jak na koních pronásledují celá stáda bizonů po amerických prériích. Vzpomínali jsme, jak jsme si jako malí kluci hráli na indiány. Těšili jsme se, jak uděláme ty nejúžasnější fotky, které nám budou všichni závidět. Čekala nás bezmála třicetikilometrová cesta. Někde podél silnice určitě uvidíte bizony, sdělili nám u vstupu. Napětí se dalo krájet. Jenže žádné divadlo se nekonalo. Po asi deseti kilometrech jsme narazili na oslí stádo, které zablokovalo silnici. Ale to bylo všechno. V jednom místě jsme dokonce naschvál sjeli z hlavní cesty, oči celou dobu na šťopkách, ale i tak nikde nic žádný bizon, žádná tatanka. Na střeše našeho auta jsem nezapomínal věci jenom já, ale byl jsem tím suverénně nejpopulárnější. Kvůli ztracenému obalu na foťák jsem málem přišel i o telefon. Druhý den po všech zážitcích v Custer parku s bizony jsem si přivstal, vzal auto, vrátil se pomalu stejnou cestou jako včera a zkusil ztracený obal najít. Po hodinovém hledání jsem seznal, že je nejspíš nenávratně fuč. Rozhodl jsem se však ještě zkusit štěstí napíšu u vstupní brány na kus papíru vzkaz s adresou. Vezmu papír, hledám příhodné místo ke psaní... nejlépe to půjde na střeše auta. Napíšu vzkaz, potom adresu k Bryanovi. Teď potřebuji telefonní číslo... to mám uložené v mobilu. V klidu vytáhnu svoji Nokii, opíšu číslo a utíkám papír připíchnout na dveře pokladny. Aniž by mi přišlo něco podezřelé, sednu do auta a dojedu až do kempu. Teprve tady znejistím. Kde mám mobil?! Ve zlomku sekundy obrátím auto vzhůru nohama, ale telefon nikde. No jistě, byl na střeše auta! Takhle rychle kempem v Custer parku ještě nikdy žádné auto neprojelo; a tolik sprostých slov na vlastní hlavu zde nejspíš také ještě nikdy nikdo neřekl. Plnou rychlostí sprintuji až k místu, kde jsem psal onen zpropadený vzkaz. Druhá pohroma během dvaceti čtyř hodin se nakonec nekoná. Mobil si klidně leží uprsotřed silnice, jen kousíček od pokladny. Poškrábaný, potlučený, ale funkční. Je šest hodin ráno a Kája drží v ruce svůj ztracený telefon. Sluníčko vychází, kolem se pasou bizoni a Kája má radost, že přeci jen našel to, co zapomněl na střeše auta. * Velikáni světové historie: Jeremy Upper, George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt, Abraham Lincoln a John Shortwhile 4 Opustili jsme Custer state park. Asi po deseti kilometrech si někdo všiml, že nám za stěračem leží pentelka. Kde se tam vzala? Samozřejmě spadla ze střechy, když jsem psal vzkaz pro nálezce obalu na fotoaparát. No, já mlčím, smál se s ostatními Honza. Já raději mlčím. Co taky na tohlencto chceš říct.

5 Custer State Park. Bizoní stádo to právě přestalo bavit na jedné straně silnice, a tak se rozhodlo prostě přejít. Dojeli jsme téměř na samý konec oněch třiceti kilometrů, když přišla další špatná zpráva: ztratil jsem obal na fotoaparát. Zapomněl jsem jej na střeše auta tam, kde jsme fotili stádo oslů. Nezbylo nám, než se vrátit. Vtom to přišlo. Zatáčka, za ní zaparkované auto a lidé koukající kamsi do lesa. Bizon! Osamělý stařík se pásl asi deset metrů od silnice. Vyskákali jsme z auta a fotili jako o život. Bizon si nás nevšímal a akorát si během té doby dvakrát stoupl a zase lehl. To jsme ale ještě nevěděli, že tenhle bizon je nic v porovnání s tím, co uvidíme za chvíli. Teprve poté, co jsme se dostatečně nabažili naší první tatanky, jsme pokračovali po cestě zpět pro ztracený obal na foťák. Ujeli jsme asi dva kilometry, když jsme to zahlédli. Důvod, proč nám slibovali, že Custer State Park stojí za návštěvu. Stádo čítající přes stovku bizonů si vesele pochodovalo přes silnici, aniž by se staralo, že zcela zablokovalo dopravu. Jednoduše nádhera. Sluníčko se už chystalo zapadnout, takže fotografy mrzelo, že nemají zrovna nejlepší světlo. Ale i tak. Bizon za bizonem majestátně kráčí přes cestu, sem tam některý popoběhne, další upře na člověka velikánské oči a jeden pak neví, jestli bizon nemá chuť se rozběhnout proti němu. Občas se některý zastaví uprostřed silnice a kouká upřeně do jednoho místa, třeba i několik minut. Zůstali jsme zde až do setmění. Počet fotek by se dal počítat na stovky. Obal na foťák jsme už nenašli, což nás v tu chvíli skoro ani nezajímalo. Viděli jsme bizony. Pravé, nefalšované bizony, jakoby vystřižené z westernů! 5

6 2. JAK CHUTNÁ DIVOČINA NÍDALI jste někdy uprostřed stáda bizonů? Nikde nechutná lépe! Zpočátku naší výpravy jsme snídávali vždy hned po probuzení. Později jsme zjistili, že je daleko lepší se ráno akorát sbalit a vyrazit na nejbližší planinu, vytáh- D MEDVĚDA si má člověk udržovat vzdálenost nejméně 90 metrů. Tahle zdánlivě neohrabaná zvířátka prý dokážou z ničeho nic vyvinout nečekanou rychlost. Když jsme v úterý 17. července pozdě v noci dojeli do kempu v Yellowstonu, poněkud nás poděsily cedule na záchodcích. Varovaly návštěvníky před medvědy. Nic nesmí zůstat ve stanu. Jídlo, hygienické potřeby, spreje, ručníky... vše musíme dát buď do auta, nebo do speciálních kovových boxů. Těšili jsme se, jak medvědy někde potkáme, jak nám budou přecházet přes silnici podobně jako sousedům ze stanu a jak je vyfotíme. Nakonec jsme je však viděli jen jednou, a to ještě pouze díky náhodě. Projížděli jsme severní částí Yellowstonu, když jsme zahlédli skupinu fotografů stojících u silnice. Upřeně hleděli kamsi do dálky skrze hledáčky svých drahých přístrojů. Člověk po několika dnech v těchto končinách pochopí, jak se věci mají: stojí-li u silnice zaparkovaná auta, znamená to, že se někde nablízku pasou divoká zvířata. Nejčastěji se jednalo o bizony a losy, tentokrát ale ne. Skupinka fotografů hleděla někam na vzdálený svah kopce. Tak vzdálený, že se nám nechtělo věřit, že by takovýmto způsobem mohli pozorovat jen obyčejného bizona. A vskutku. Na svahu naproti silnici se pásl medvěd. Skutečný grizzly. Nějaká slečna nám nabídla, že se smíme podívat jejím dalekohledem, takže jsme si mohli medvěda prohlédnout zblízka. Pohrával si s keřem a snažil se ze země vytrhnout kytky. Nevypadal jako životu nebezpečná šelma, spíše jako roztomilá hračka, takový větší pejsek. Pouhým okem bez dalekohledu jsme však viděli pouhou černou tečku uprostřed louky. Honza jej zkusil vyfotit a grizzly na fotce zabíral možná pět, možná deset pixelů. Jinak naše toulky Yellowstonem za medvědem skončily neúspěšně. Věděli jsme však, že medvědy Veverka zemní, neboli chipmunk. Potkávali jsme je na každém kroku. Los se ohlíží směrem, kde jsme se před chvílí koupali v řece. Bizon, který se povaloval asi dvacet metrů od našeho stanu. Koupete se v řece a po chvíli zjistíte, že se pár metrů po proudu pasou losi. Soused ze stanu vám popisuje, jak mu medvědí rodinka prošla přímo před jeho autem. Ráno se probudíte a všimnete si, že vám kousek od stanu leží bizon; ani se nehne, jenom tupě kouká do neznáma Jak to? Žádné překvapení, jsme přeci v Yellowstonu! V nejstarším národním parku světa naleznete divoká zvířata na každém kroku přecházejí přes silnici, pobíhají po loukách, koupou se v řece. Srnky nás už ani nebaví fotit, protože jsou skoro všude; přitom doma v Česku by se člověk mohl přetrhnout, aby některou z nich jenom zahlédl. Z veverek jsou dokonce naši úhlavní nepřátelé neustále otravují a žadoní o nějakou dobrotu. Poté, co jedna z nich Honzovi ukradla čokoládovou tyčinku, je dokonce raději odháníme pryč. Ráno s bizony S nout corn flakes a pozorovat u jídla bizony a losy. Chutnalo nám takto mnohem víc. Yellowstone je jedno z nejúžasnějších míst na Zemi. Neexistuje zde žádná hranice mezi prostorem lidí a prostorem pro zvířata. Zvířata jsou tady totiž úplně všude. Zážitky z Custer Parku brzy zůstaly zapomenuty. Ráno co ráno jsme stáli v kolonách aut vždy, když se některý z huňatých obrů rozhodl zastavit uprostřed cesty. A že to bylo často! Nekrmte medvědy, ukousnou vám ruku! O 6

7 Miliony barev hrají jezírka v Yellowstonu. Voda v nich je horká; člověk by do ní nejraději skočil. můžeme potkat i v dalších národních parcích. O to více jsme si proto užívali ostatních zvířat, kterých zde rozhodně nebylo málo. Život v kráteru sopky Y ELLOWSTONE je jedna velká spící sopka. Většina národního parku se nachází na dně kráteru a důsledky lze vidět na každém kroku. Na mnoha místech stoupá od země kouř, někde vyvěrá ze země pramen horké vody a vše to páchne po síře. Yellowstone se proslavil svými gejzíry. V jihozápadní části parku se jich nachází několik na jednom místě. Tryskají v různých intervalech, některé do výšky desítek metrů, jiné jen tak zlověstně bublají při zemi. Nejslavnější gejzír Old Faithful tryská pravidelně každých devadesát minut. V předpokládaný čas se okolo něj vždy shromáždí davy turistů a posedají si na lavičky. Připadali jsme si zde spíše jako v kině před premiérou než uprostřed přírody. Starý plnověrěc, jak z angličtiny přeložil Ondra, se předvedl v plné kráse; avšak dlužno říci, že některé z dalších gejzírů byly mnohem zajímavější. Když zadáte do vyhledávače, že chcete najít fotky z Yellowstonu, jako první vám vypadne obrázek laguny Morning Glory, vysvětloval Honza, které že místo máme považovat za nejslavnější. Jezírko plné blankytně modré vody hrálo všemi barvami, až jsme se divili, kde se vůbec berou. Indiáni považovali tato místa za posvátná. Ani jsme se jim moc nedivili. Všechny horké prameny ústí do řeky a svou teplou vodou ji ohřívají. V jednom místě jsme využili příležitosti a bez dlouhého rozmýšlení jsme se v řece vykoupali. Voda byla teplejší, než jakákoli jiná řeka, 7 kterou jsme znali. Čekala nás však ještě jedna řeka, která byla mnohem lepší místo s příznačným názvem Boiling river. Horký proud z jakéhosi gejzíru se zde vlévá do koryta studené řeky a mísí se s ní. U levého břehu tak má voda nejvyšší teplotu, směrem ke středu koryta chladne a u pravho břehu je úplně ledová. Člověk se může posunovat zleva doprava a regulovat si tak teplotu vody, ve které plave. Zůstali jsme na tomto místě několik hodin. Ani nás pak nemrzelo, že jsme tady ztratili igelitku s příbory. Jarda s Honzou nám slibovali, že Yellowstone bude jeden z vrcholů naší cesty a měli pravdu. Seismologové varují, že dříve nebo později yellowstonská sopka znovu vybuchne. Z ráje na zemi potom zůstane jen hromada kamení, štěrku a lávy. Vše okolo nás je tedy v podstatě jedna velká časovaná bomba, která někdy v budoucnu exploduje. No, ještě že jsme to stihli.

8 3. NA VRCHOL SVĚTA A NA DNO SIL Half Dome lze zvládnout za jeden den, píše se v turistickém průvodci Lonely Planet. Následuje však doporučení výpravu rozdělit do dvou dnů. Ono ujít za den čtrnáct kilometrů do prudkého kopce a zase zpět, to není pro žádné sušinky. Nejslavnější hora národního parku Yosemite nás však lákala. Bylo jasné, že my ji za den prostě musíme zvládnout. Ať si říká kdo chce co chce! Několik nocí cestou z Yellowstonu do Yosemite jsme strávili v různých kempech. Dobrodružství s medvědy pokračovalo i zde. V Mamoth Lake, těsně před vjezdem do Yosemite, bylo napsáno, že člověk nesmí spát dokonce ani v šatech, ve kterých předtím vařil. Bears are active, strašily nás cedule. V tom samém kempu pak mezi naším stanem a záchodky nesvítilo žádné světlo. Člověk si pak několikrát rozmyslel, jestli se mu opravdu chce, nebo nikoli. Taková malá stezka odvahy, snad abychom věděli, co nás čeká. Samotný národní park Yosemite nás nepřivítal zrovna s otevřenou náručí. Za letošní rok zde dosud bylo 156 incidentů s medvědy, varoval nápis. Přesvědčivě vypadaly připojené fotografie medvědem zdemolovaných aut, ve kterých jejich majitelé zapomněli jídlo přes noc. Kdepak, tady si dáme opravdu pozor, aby ve stanu ani kousíček potravy nezůstal. Náš kemp se nacházel v údolí. Z obou stran se nám nad hlavami tyčily desítky metrů vysoké útesy. A v dáli se pyšnil Half Dome. Obrovský kus skály ve tvaru polokoule a právě sem naplánovali Jarda s Honzou výpravu. Half Dome: We've made it to the top! K RÁTCE před sedmou ranní jsme stáli u paty vysokého kopce. Před námi bylo přes 27 kilometrů, v horkém počasí, cestou, kde se poslední zdroj pitné vody nacházel sotva v půlce Half Domu. Netrénovaná skupina nahoru vyjde tak za pět šest hodin, sliboval nám předchozího dne turista, kterého jsme potkali při lehkém tréninku. Zapomněl nám říct, že těch pět hodin platí pod vrchol, nikoli na něj. Dojít sto Den D: 25. července Mise: pokořit Half Dome! 8 metrů pod vrchol žádný problém. Trocha potu, krapet bolavé nohy, jinak pohoda. Zato ten konec! Z prudkého, ale vcelku příjemného stoupání stínem se zde stává stoupání nepříjemné a na otevřeném slunci. Každý začíná prodlužovat přestávky a zkracovat intervaly, ve kterých pochoduje. Osamělé stromy pod sebou skrývají funící unavené turisty. Přichází poslední, nejslavnější část Half Domu. Žebřík. Skála se zde zvedá téměř kolmo vzhůru. Chodci mají jedinou oporu dvě lana ve výšce pasu a šprušle ve vzdálenosti více než dva metry jedna od druhé. I otrlý Jarda se raději přezul ze sandálů do pořádných bot. U spodního konce žebříku nás navnadila jakási Američanka. Lezla směrem dolů a doslova brečela strachy. Záhy jsme pochopili, proč se tolik bála. Sklon skály je tak prudký, že boty při chůzi podklouzávají zpět dolů. Člověk se tak musí držet obou lan vší silou a v podstatě ručkovat nahoru. Zastavit lze jen na šprušlích, tedy každé dva metry. Z pohledu dolů se točí hlava, vrchol v nedohlednu a ruce po chvíli bolí jako čert. V půlce nás předbíhá (respektive předlézá) mladá holka; ve třech čtvrtinách cesty se pak zhroutí vysílením. Sedí skrčená na jedné ze šprušlí, klepe se strachy a brečí, že už nemá sílu jít dál. Odmítá pití i další pomoc. Teprve po dlouhých třech minutách v sobě najde zbytek sil a konečně se vyškrábe až nahoru, kde znovu padne vysílením. V tu chvíli si člověk uvědomí, že na žebříku není jiná možnost, než pokračovat. Co by se stalo, kdyby si někdo třeba podvrtl kotník, si raději ani nepředstavovat. Pohled dolů však stál za to. Half Dome se pne přímo nad údolím; pod hranou polokoule je vysokánská

9 svislá stěna. Kdo si dodal odvahy a po břiše se doplazil až na samotnou hranu, tomu se naskytl úžasný rozhled přímo před očima měl půlkilometrovou propast. Někde v dáli na dně lesy, řeku a silnici. Nádhera. Trvalo dlouho, než jsme se nabažili toho pohledu. Když jsme se konečně rozhodli vyrazit dolů, nebyl okolo nás už téměř nikdo. Sestup byl o poznání rychlejší než výšlap, nicméně k autu jsme dorazili až za tmy. Celkové skóre: 27 kilometrů za 14 hodin čistého času. Teď už víme: Half Dome opravdu lze zvládnout za jediný den. Auto se nám nepodařilo nastartovat ukázalo se, že baterka má svá nejlepší léta za sebou. Musel pomoci neznámý Američan, který nám pomohl našeho Chevroleta zprovoznit svými kabely. Udělej rychlý pohyb... a zastřelí tě! A MERIČANÉ prý berou policisty jako kamarády. Ochotně pomohou, poradí... ale jen dokud člověk něco neudělá. Pak je zle. Kluci popisovali, jak se má řidič chovat, pokud jej zastaví policie. Má dát ruce na volant, pohybovat se pomalu a určitě nesmí vystupovat z auta. V USA má každý právo vlastnit zbraň, nejsou potřeba žádné zbrojní průkazy nebo něco podobného; pistoli koupíte i v obyčejném supermarketu. Policisté zde mají špatnou zkušenost se zastavováním aut za tmy již mnohokrát se stalo, že řidič na policistu jednoduše vytáhl pistoli, vystřelil a ujel. Když pár tisíc policistů takto umřelo, dali do zákona, že v případě nebezpečí policista může jednoduše vytáhnout bouchačku a střelit tě, vysvětloval Jarda. Přesně tyhle myšlenky mi projely hlavou, když nám cestou z parkoviště do kempu za zády začaly blikat majáčky policejního auta. Seděl jsem za volantem a přemýšlel, do jaké míry to kluci Vrchol Half Domu se nachází ve výšce téměř 2700 metrů nad mořem. Tedy o dvě stě mětrů výše, než mi platí v Americe pojištění. Docela by se hodilo. Bez těchto rukavic bychom se sem nikdy nevyškrábali, protože by nám ocelová lana na žebříku rozedřela ruce. 9

10 mysleli vážně. Zastavil jsem, dal ruce dle předpisů na volant a čekal na nejhorší. You were speeding, znělo obvinění. Limit zde je 25 mil za hodinu, ale vy jste jel 36. V kilometrech za hodinu to je 40 a 57. Policisté si vyžádali moje doklady, přikázali nám sedět v autě a čekat. Kamarádka dostala za 11 mil pokutu sto dolarů, varoval mě Honza. Sto dolarů, tedy zhruba stejná částka, jakou bych zaplatil v Česku. Tedy nic strašného. Pak se však policista vrátil a oznámil nám mnohem horší věc: nemáme platné pojištění, neboli ekvivalent našeho povinného ručení. Podle papírku z pojišťovny nám vypršelo předešlého dne. Pokuta za nepojištěné auto je 540 dolarů. Průšvih byl na světě. Přemýšlím, jestli bychom vám to auto dokonce neměli zabavit; bez pojištění na silnici nesmíte, zatloukal hřebíčky do rakve policista. Začalo nám být dusno. Kde se stala chyba? Auto kluci pojišťovali na půl roku a teoreticky by tak pojištění mělo platit do půlky srpna. To jsme ale v tu chvíli netušili. O prodloužení pojištění se měl postarat kamarád, který zůstal v Schenectady nyní to vypadalo, že pojištění jednoduše propadlo a kamarád na prodloužení zapomněl. Cena: 540 dolarů, tedy 11 tisíc korun. Policisté chtěli vidět můj pas. Jenže ten jsem měl ve foťáku, který byl vzadu v kufru... a já přece podle Jardových pokynů nesmím vystupovat z auta! Musel jsem tedy policistům vysvětlit, o co jde, a teprve poté mi dovolili vyškrábat se ven z Chevroletu. Jeden policista stál asi dva metry ode mě a projížděl mě baterkou od hlavy k patě. Druhý stál o něco blíže a zkoumal, co mám na sobě. Všiml si světle béžového pásku, který jsem měl kolem břicha. Co je to? zeptal se. Vysvětlil jsem mu, že to je jen peněženka, což jej zjevně uklidnilo netuším, jak vypadá pás s pouzdrem na pistoli, ale evidentně se mu ten můj moc nelíbil. Kufr našeho auta si důkladně prohlédli, než mě k němu vůbec pustili. Poté jsem musel ukázat prstem, který batoh je můj a opět jej nekonečnou půlminutu zkoumali. Stejná procedura se opakovala, když jsem batoh otevřel a vytáhl z něho fotoaparát. Vždy jsem musel nejprve říci, co hodlám udělat, oni se na zlomek vteřiny zamysleli a pak mi dovolili pokračovat. Cestovní pas jsem měl ve stejné kapsičce jako lékárničku, což byl igelitový sáček s několika prášky, náplastmi a obvazy. Kde jste vzal tyto prášky? vyzvídal policista. Netušil jsem, jak mu vysvětlit, že to jsou jenom obyčejné Paraleny a Endiaron, a nikoli drogy. Chvíli balíček zkoumal proti světlu a ukázal jej i kolegovi. Teprve pak uznal, že je vše v pořádku, převzal můj pas a poslal mě zpátky do auta. Prý máme minutu počkat. Po chvíli se za námi vrátili, aby nám sdělili verdikt. Naštěstí zapomněli, že nám ještě před chvílí chtěli sebrat auto. Vyžádali si však adresu a slíbili nám, že nám na ni pošlou účet s pokutou. Pokud auto skutečně bylo pojištěné v daný den, máme se prý odvolat a všechno bude fajn. Fajn ale nebylo nám. Jedenáct tisíc korun pokuta za jedenáct mil v hodině. Divoká představa. Po příjezdu do kempu následovala krátká hádka způsobená viníkem, kterému se v tu chvíli stále ještě klepala kolena a který přestal zvládat množství adrenalinu v krvi. Po chvíli jsme však dokázali zklidnit pocuchané nervy a dokonce i vypít vítězné pivo na počest nás samotných. Ještě večer jsme zjistili, že zřejmě nějaký úředník v pojišťovně udělal chybu a vytiskl nám lístek se špatným datem, takže auto snad nakonec přeci jen pojištěné bylo a pokutu nebudeme muset platit. Napadlo nás, že bychom toho nešťastníka z pojišťovny měli zažalovat. Jsme v USA, takže bychom měli docela slušnou šanci z něj dostat nějaké odškodné za psychickou újmu na zdraví. Sedadla našeho Chevroletu v sobě mají nějakou skrytou sílu. Je to prostředí, ve kterém se rodí geniální nápady. Z nás pěti totiž budou milionáři! Během cesty jsme se rozhodli, že v naší rodné vlasti rozjedeme několik projektů, ze kterých budeme rejžovat zlato. (pozn. pochopitelně míněno milionáři v dolarech) Tak především: ihned po návratu zprovozníme server, který vytvoří nový virtuální prostor pro setkávání lidí, komunikaci, výměnu fotek a podobně. V Americe na tomto principu funguje server Budeme zatloukat, že jsme se (malinko) nechali inspirovat, anebo zkusíme přesvědčit právníky, že zkopírovali oni nás. Pod výborně znějícím názvem Xichtovka tečka cé zet zcela změníme podobu internetové komunikace v České republice. Dostaneme se tak na roveň takových českých velikánů, jakými byli Křižík, Baťa nebo Cimrman. Hned poté, co zbohatneme ze Xichtovky, začneme vyrábět takzvaný duct tape. Nejuniverzálnější lepicí pásku, která se přichytí na každý povrch. Američané s daktejpem opravují všechno, od tužky po auto. Něco tak prostého a funkčního na našem trhu evidentně chybí a tuto díru je potřeba zalepit. Pochopitelně Duct tapem. Jako poslední v Česku otevřeme All U Can Eat restauraci. Tedy hospodu, ve které člověk pouze zaplatí vstupné, a pak už jen jí a jí a jí, co se do něj vejde. Ještě si rozmyslíme, jestli do té restaurace budeme pouštět cizí lidi, nebo si ji necháme sami pro sebe. Jako důchodci si pak, přehazujíce tisícidolarovky vidlemi, budeme říkat: Jo, to bylo tenkrát, když jsme byli poprvé v USA. V tom Chevroletu, tam to všechno začalo... 10

11 4. LEDOVÁ KALIFORNIE Slunná Kalifornie neexistuje. Je to jen laciný reklamní fígl ve skutečnosti je v Kalifornii zima. Honza nosí v kempu čepici, v Pacifiku se nedá koupat a Jarda zvažuje, že na noc opět zaleze do auta, aby se vůbec vyspal. Takto to alespoň vypadá v severní části Kalifornie. Z Yosemite jsme vyrazili 26. července okolo poledne a navečer jsme poprvé zahlédli Tichý oceán. V kempu před San Franciscem nás v noci někdo okradl vzal vše, na co dosáhl. Nebyl to však člověk, ale mýval. Po kempu se jich potloukalo několik; tenhle si vyhlédl naši skříňku před stanem, čumákem si ji pootevřel a sebral nám odsud několik dobrot. Možná nás tak chtěl upozornit, že San Francisco patří k těm méně bezpečným městům v USA. Vždyť ještě před pár lety zde uprostřed zálivu žili ti největší gauneři z celé Ameriky! Alcatraz. Tady bydlí Strach a Hrůza. blokují provoz a hlavně se snaží dělat co možná největší randál. Slavný Golden Gate nás vyloženě zklamal. Zasloužil by si spíše název Grey Gate. Celý most zakrývala mlha, takže z pověstné oranžové barvy zůstala jen šeď; vrcholky stožárů jsme neviděli vůbec. Kdoví, jakou má Golden Gate barvu ve skutečnosti. Možná je to jen další marketingový trik, stejně jako slunná Kalifornie. Ostrov Alcatraz se slavnou věznicí se vynořuje z vody kousek od pobřeží. Dopravila nás tam lodička kdybychom neměli lístky zaplacené předem, nedostali bychom se tam. Zlo a lidské utrpení v Alcatrazu přímo sálá ze zdí. Cely velké dva krát tři metry, uvnitř postel, umyvadlo a záchod, jinak nic. Jakási podivná beznaděj je zde přítomná i po tolika letech. Kdyby vězni věděli předem, jaké místo na ně čeká, nikdy by si netroufli porušit zákony a riskovat tak, že by je někdo mohl do tohoto vězení zavřít. Prohlídka Alcatrazu se protáhla na celé dopoledne. Nikdo to neřekl V tomhle malém prostoru trávili vězni většinu času. Rozměry: možná tak dva krát tři metry. Napětí je zde cítit ve vzduchu i desítky let poté, co poslední vězeň opustil Alcatraz. Jak zde někdo mohl přežít třeba několik let... N ĚKDE tímto směrem je Japonsko. A tímhle směrem Austrálie. Sice trochu daleko, ale jsou tam! Přesně tohle si člověk může říci, pokud stojí na pobřeží Tichého oceánu, v San Franciscu. Zde se narodili hippies. Nachází se tady také nejslavnější most světa, Golden Gate. A ve věznici Alcatraz si v San Franciscu odpykávaly trest stovky nejhorších zločinců. Hippies už dávno utekli. Zahlédli jsme jen několik alternativních postaviček, když okolo nás projížděl průvod jezdců na kolech. Jednou za měsíc se seberou cyklisté z celého San Francisca a vyrazí do ulic. Bez nějakého společného cíle, prostě jen tak. Jezdí sem a tam, Snídaně v kempu před San Franciscem. Kouří se nám od pusy, v Kalifornii je zima. 11

12 nahlas, ale všem se trošku ulevilo, když jsme toto proklaté místo opustili. Můj bůh je Google P ŘESNĚ tohle napsal Jarda v jakémsi dotazníku do kolonky religion, tedy náboženství. My God Is Google. Téměř nekritický obdiv k nejslavnějšímu vyhledávači pod internetovým sluncem však chovali všichni kluci. Vše, co začínalo písmenkem G, bylo svaté počínaje gmailem, nezbytnými google directions konče. Strejda Google bydlí u San Francisca, ve slavném Silicon Valley. Bylo proto jasné, že by se na nás zlobil, kdybychom se za ním aspoň na chvíli nestavili. Centrála firmy však vypadá zvláštně. Návštěvníka by ani nenapadlo, že stojí v samotném centru Internetu. Žádná pořádná cedule, žádné visitor centrum. Jen několik chudých tabulek s nápisem Google; to vše v komplexu budov, které by jinak mohly klidně sloužit jako sídlo třeba finančního úřadu nebo kanceláře ministra zemědělství. Nic zajímavého. Okouněli jsme po okolí, až si nás všimla ochranka. A slitování s vášnivými fanoušky Googlu zrovna neměla. Zřejmě se páni sekuriťáci obávali, že jsme špehové z Yahoo a hodláme zde obšlehnout nějaké důležité kódy. Moc se s námi nebavili a z Mekky Internetu nás hodně rychle vyhnali. Strejda Google nás tedy s otevřenou náručí nepřivítal. V Silicon Valley sídlí vícero slavných počítačových firem. Míjeli jsme cedule s nápisy Sun Microsystems, Yahoo nebo taky Intel. Přední výrobce mikroprocesorů návštěvníky na rozdíl od Googlu rozmazluje. Ve špičkově provedeném muzeu jsme se tak třeba dozvěděli, že zakladatel Intelu jako mladík kdesi ukradl prase a že jej za to vyhodili ze školy. Také jsme si prohlídli, jak vypadá křemíkový plát, ze kterého laser leptá pro- cesory, a Ondra se zkusil obléknout do speciálního skafandru, ve kterém musí zaměstnanci Intelu pracovat, aby do mikročipů nepřenášeli prach. Možná nejzajímavější v celém Silicon Valley však byla obyčejná garáž v městečku Palo Alto. Dva kluci, jacísi William Hewlett a David Packard, si v ní před sedmdesáti lety začali hrát s elektrickými součástkami. Domeček, ve kterém vznikla jedna z nejslavnějších počítačových firem světa, vypadá úplně obyčejně, jako řady jiných okolo. Byla to taková malá inspirace pro nás pro všechny. Když se budeme snažit, možná za padesát let budou jezdit turisté okukovat garáže třeba do Velké Bíteše. Koupání v Pacifiku N ĚKTERÉ věci člověk dělá jen proto, aby je udělal a mohl pak o nich v budoucnu vyprávět. Honza říkává, že se to dělá pro povídku. Já zase, že něco Pláže vypadají nádherně, ale na koupání je náš rybník lepší. 12

13 děláme, abychom měli fajfku. A právě z toho důvodu jsme se vykoupali v Tichém oceánu. Jinak bychom si v něm nenamočili snad ani prsty u nohou. Oceán byl studený jako hrom, na břehu foukal ledový vítr a jemný písek z pláže štípal po celém těle. Ale považte být na břehu Pacifiku a nevykoupat se v něm, to by nám doma neodpustili. Takže nebylo zbytí, do vody jsme prostě museli. Ondra, Jarda a Klárka ještě nemají pro povídku to správné cítění. Nakonec si to totiž s vodou rozmysleli a zůstali na břehu. My dva s Honzou jsme však nedbali zimy a do oceánu jsme se po chvilkovém vnitřním souboji ponořili. V tu chvíli si člověk uvědomí, jaký živel má před sebou. Prudký vítr a mohutné vlny moc nepřipomínaly to, co jsme znali z chorvatských mírumilovných pláží. Zůstali jsme raději v bezpečné blízkosti u břehu a statečně jsme předstírali, že se nám plave dobře a že nám vůbec není zima. Jak dlouho jsme ve vodě vydrželi, se nás nikdo ptát nebude. Mise splněna, dokázali jsme vše, co jsme chtěli. U položky koupání v Kdo si zapomene s sebou vzít láhev s vodou, riskuje v Death Valley život. Tichém oceánu se objevila velká červená fajfka. Dvacet hodin v pekle A MERIČANÉ v létě do Death Valley nejezdí, je tam moc horko. V červenci a srpnu tam proto potkáte jenom Evropany. Chtějí si vyzkoušet, jak vypadá peklo. Bylo devět hodin večer, když Ještě před Death Valley jsme se zastavili v Sekvojovém národním parku. Některé ze stromů, které zde rostou, si pamatují narození Ježíše Krista, ty nejstarší například i vznik Říma. Největší sekvoje měří u země v průměru přes jedenáct metrů. Největší strom světa, General Sherman, má objem téměř 1500 kubických metrů! Přitom neustále roste každý rok na něm přibude dřevo o objemu běžného vzrostlého stromu. 13 jsme konečně našli v Údolí smrti kemp. Brzo jsme zjistili, že bychom potřebovali stany s klimatizací. Byl nesnesitelný hic. Death Valley je v podstatě poušť. Avšak ne ve stylu Sahary většinu údolí tvoří skály v různém stádiu rozpadu, od celistvých kamenů až po jemný písek v dunách. I zde si však našlo svoje místo několik keříků, ačkoli rostou přímo uprostřed moře písku. V noci jsem spal na stole před stany, jen položený na karimatce. I tak mi bylo velmi teplo a jen osvěžující vítr způsobil, že jsem se jakž takž vyspal. Netuším, jak mohli noc přežít ostatní, kteří spali ve stanu. I ráno, kdy všechny obvykle probouzí zima, nám bylo tepleji než na pobřeží Pacifiku přes poledne. Neměli jsme s sebou teploměr, takže na otázku Kolik tam bylo stupňů? můžeme odpovědět pouze hodně. Přivstali jsme si, abychom nafotili východ slunce v písečných dunách. Východ se sice nekonal, protože bylo pod mrakem, i tak jsme si ale vyzkoušeli, jaké je to pochodovat v písečných dunách bosky. Jeden den v Death Valley nám bohatě stačil. Delší čas bychom v tomto pekle asi nevydrželi.

14 5. MĚSTO Z JINÉ PLANETY Stáli jsme uprostřed kasína s otevřenou pusou a nechápali jsme. Kam jsme to jenom zabloudili! Lidé kolem nás sázejí tisíce dolarů a krupiéři nehnou ani brvou. Můžete zde utratit celoživotní úspory během pěti minut a stejně tak ze vsazené stodolarovky vyhrát jmění. Las Vegas je šílené město. Opravdu ŠÍLENÉ. Na okraji Las Vegas jsme se rozdělili. Jarda, Ondra a Klárka si zaplatili vyhlídkový let nad Grand Canyonem. Chtěli si prohlédnout, co nás čeká příští týden. My s Honzou jsme nechtěli utrácet peníze, a tak jsme se po hlavě vrhli do víru Města hříchu. Dokud jsme se drželi dále od středu, vypadalo Las Vegas stejně nudně jako kterékoli jiné americké město. Pětiproudová dálnice, hromada aut, okolo baráky a jinak nikde nic. Zato uprostřed! Podél hlavního bulváru se nachází většina slavných kasín; přepych z nich doslova září na všechny strany. Kasína se snaží přilákat hosty, a to za každou cenu. Když už nestačilo zvětšovat a zvětšovat luxus návštěvníků, pustili se majitelé do napodobování světových památek. Uprostřed Las Vegas tak stojí Eiffelova věž jen pár kroků od sochy Svobody, poblíž je Brooklynský most a o kousek dál egyptská pyramida i se sfingou. Zvenku vše vypadá velmi honosně ale protože byl den, dokázali jsme prozatím s Honzou jakž takž atmosféru Las Vegas zvládat. Tady tečou miliony Z APLULI jsme do prvního kasína, které se nám postavilo do cesty. Vešli jsme dovnitř a zasekli jsme se hned pár metrů od dveří. Nechápali jsme, kde jsme. Před námi se rozprostírala obrovská plocha plná hracích automatů, míst pro hráče pokeru a stolků s ruletou. Slovo obrovská zde skutečně znamená obrovská. Kasíno není žádná malá chaloupka; je to spíše jakési město ve městě. Vše halila tma, do které svítila umělá světla neonů a poblikávaly žárovky automatů. Ovzduší hazardu člověka pohltí během okamžiku. Za chvíli jsme přestali vnímat, že jsou tři hodiny odpoledne. Kájo, kam jsme se to dostali... vypadlo z Honzy. Teprve po několika minutách nechápavého rozhlížení se jsme zkusili popojít dál. U poloviny automatů někdo seděl. Stačí vložit pár bankovek a pak už jenom ťukat do tlačítek. Žádná věda v tom není. Některých hráčů nám bylo líto vypadali, že zde sedávají docela často. Musí to Ne, toto není Paříž. Některý majitel pouze nevěděl, jak do svého kasína nalákat hráče, a tak jim postavil Eiffelovku. 14

15 být zvláštní pocit, být majitelem kasína a vydělávat na gamblerství, v podstatě nemoci druhých. Hracích automatů zde byly tisíce. Krok za krokem jsme se nořili hlouběji a hlouběji do temných zákoutí MGM Grand Casino Hotelu. Nevycházeli jsme z údivu. Některé z věcí, které zde jsou k vidění, by leckdo mohl označit za kýč. V Las Vegas však zřejmě toto slovo neznají. Restauraci hned u vchodu zdobily tropické liány z umělé hmoty, zákazníky sledovalo několik plastových ptáků a komu toto nestačilo, mohl se zadívat na sochu jakéhosi antického boha, který stál uprostřed fontány a nesl na zádech neonovou zeměkouli. Do toho všeho hrála hudba. a ochranka se bedlivě rozhlížela, aby odsud vyháněla zvědavce. Došli jsme k části, ve které stály stolky pro hráče pokeru. Není to však ten poker, který známe z Česka, ale jakýsi složitější druh, který nás už dříve chtěli Ondra s Klárkou naučit. Minimální sázka 100 dolarů, stálo napsáno na cedulce u některých stolečků. Utratit peníze v Las Vegas je tak snadné! Konečně jsme našli to, co jsme hledali. Ruletu. A ne jednu, ale rovnou desítky stolečků s nejmagičtější hazardní hrou. U každého posedává pět až deset hráčů, všichni mají před sebou hromádku žetonů. Každý z hráčů jich na začátku tahu pár rozhází po číslech na hracím plánu. Někteří pokládají žetony ledabyle s předstíraným nezájmem, jiní živě diskutují mezi sebou. Kulička se roztočí a zastaví na určitém čísle hned je jasné, kdo vyhrál a kdo ne. Krupiér bez mrknutí oka shrne většinu žetonů do otvoru, který vede kamsi hluboko pod stůl, Hazard, to je kasíno. Kasíno, to je ruleta. a vzápětí vyplatí šťastlivcům jejich výhru. Občas krupiér vysází před vítěze celé sloupečky s žetony. To musí být tisíce dolarů, počítáme v duchu. Nejspíš máme pravdu. Sem tam se od některého stolečku ozve radostný výkřik a následně potlesk to vždy, když někdo vyhraje více, než očekával. Panuje zde však až nečekaně uvolněná atmosféra. Člověk si moc neuvědomuje, jaké peníze se zde točí. Zatímco jsme pozorovali hráče, všimla si nás ochranka a začala zkoumat, jestli jsme plnoletí a jestli zde vůbec máme co pohledávat. Teprve poté, co jsme jim ukázali pasy, nám dali pokoj. Ale fotografovat jsme nesměli. Nevíme proč nejspíš proto, abychom z kasína nevynesli nějaké know-how. Samozřejmě jsme na výslovný zákaz kašlali a fotili jsme o sto šest, jen jsme si museli víc dávat pozor. Továrna na adrenalin B YLI jste někdy na řetízkovém kolotoči? Asi ano. Kolotoč na věži Stratosféra v Las Vegas je v podstatě takový vymakanější řetízkáč. Akorát nemá řetízky a je ve výšce 274 metrů nad zemí. Věž Stratosphere nám doporučili kamarádi. Ani ne tak kvůli rozhledu, jako spíše kvůli třem atrakcím, které se nacházejí na samotném vrcholu 350metrové věže. Dříve zde bývala horská dráha; ta se však Američanům přestala líbit, a tak na špici věže postavili atrakce jiné, ještě šílenější. Návštěvníci řetízkáče musí nejprve odložit vše, co by z nich mohlo spadnout mobily, fotoaparáty i brýle. Poté se posadí na jednu ze sedaček umístěných do kruhu a pevně se připoutají. Kolotoč se s nimi roztočí a vysune nad hranu plošiny. Aby to nebylo málo, nakloní se sedačky směrem dopředu, takže pak má každý z návštěvníků propast přímo před očima. Celé to trvá jen několik minut, ale i to nám stačilo. Tohle jsem fakt nečekal, shrnul naše dojmy 15 Ta malá kulatá věc vpravo nahoře, která vyčnívá přes zábradlí, je ve skutečnosti kolotoč. Z atrakcí, které se nacházejí na vrcholku věže, se motala hlava i těm nejotrlejším hrdinům.

16 Insanity the Ride. Trošku neobvyklý kolotoč. The Big Shot. Častá atrakce zábavních parků. Ale takhle vysoko? X-Scream. Kdo se nebojí tady, nebude se bát už nikdy ničeho. Ondra. Až doma jsme se dozvěděli, že za poslední dva roky se kolotoč dvakrát zasekl nad propastí i s lidmi na palubě. Prý trvalo zhruba hodinu, než se stroj vzpamatoval a vrátil turisty zpět na pevnou zemi. Nechci si představovat, co se jim po celou tu dobu muselo honit hlavou. Další atrakci, Big Shot, jsme znali z normálních zábavních parků. Lidé si posedají na sedačku, která je posléze vystřelí velkou rychlostí vzhůru. Několik desítek metrů nad zemí sedačka prudce zpomalí, takže lidé zažívají pocit beztíže. Takto to vypadá, pokud je tento vynález umístěný normálně v úrovni terénu. Ovšem ocitnout se, byť na moment, ve stavu beztíže ve výšce téměř 350 metrů nad zemí, to už je něco. Připadali jsme si, že s námi sedačka musí doletět až zpátky domů do Česka. Před poslední atrakcí jsme dostali varování. Skákal jsem s padákem, dělal jsem bungee-jumping, ale to se nedá srovnat s tímhle, hrozil nám jakýsi chlapík na chodbě. XScream je mnohem horší! Celé to vypadá jako vláček dvouřadová sedačka a asi desetimetrová kolej. Jenže ta kolej končí nad propastí, nad okrajem Stratosféry. Vláček se rozjede plnou rychlostí dolů a na poslední chvíli zastaví. Lidé vřeští strachy, jak adrenalin zaplavuje jejich těla. Vše se několikrát zopakuje, než atrakce vrátí dokonale vyděšené turisty zpět na pevnou půdu. Celé to však z venku vypadalo hrůzostrašněji, než jaké to skutečně bylo. Možná proto, že už v nás klucích dřímou zárodky inženýrů, takže jsme věděli, že se prostě nic stát nemůže a vláček opravdu zastaví; a tímto uvažováním jsme nejspíš nakazili i Klárku. Pan parašutista nás tedy chtěl jenom trochu vyděsit. Na druhou stranu jsme takto zjistili, že skákání s padákem nebo bungee-jumping je pro nás, ostřílené stratosféráky, vlastně pohodová zábava. hodně přes čtyřicet let. U rulety nás čekalo zklamání. Ondra s Jardou s sebou neměli pas, takže nemohli prokázat, že jim už bylo dvacet jedna. Ochranka je nemilosrdně vykázala pryč. My ostatní jsme se rozhodli zkusit štěstí. Vše však trvá jen chvilinku. Vsadili jsme dohromady s Klárkou deset dolarů a během minuty byly pryč. Položili jsme každý svých pár žetonů na náhodně zvolená čísla, zatočilo se ruletou a krupiér nemilosrdně smetl naše žetony se stolu, protože jsme se jednoduše nestrefili. Když nás viděl Honza, zkusil to sám a rovnou dvakrát po deseti dolarech. Nedopadl však o nic lépe, akorát si zahrál o dvě minuty déle. Mírně rozčarovaní jsme se rozhodli pokračovat u hracích automatů. Zde jsme si aspoň užili trochu zábavy. Člověk zde musí vsadit minimálně dva centy, což není tak zlé strávili jsme zde necelou hodinu, než jsme pochopili, že ani zde nás bohatství nepotká. Honza prohrál dalších pět dolarů a nadosmrti skoncoval s hazardem. Jedině já jsem něco málo vyhrál čtyři dolary a šestnáct centů. Nechtěl jsem již více matku Štěstěnu pokoušet, takže jsem si nechal svou výhru raději vyplatit a skončil jsem s hraním taky. Podtrženo, sečteno: v kasínech Las Vegas jsem nechal šest dolarů a osmdesát čtyři centů. Možná by to byl světový rekord tak málo zde zřejmě ještě nikdy nikdo neutratil. Jak nepropadnout hazardu M ILIONY, na které jsme se tolik těšili, jsme nakonec v Las Vegas nevyhráli. Snažili jsme se, ale bylo to zjevně nad naše síly. Po návratu ze Stratosféry jsme se podruhé vydali do ulic Las Vegas, abychom utratili nějaké ty peníze. Prošli jsme několik kasín a plnými doušky ochutnávali jejich atmosféru. Kasíno Bellagio nebylo to pravé pro naše peněženky. Hráči zde chodili oblečení do drahých obleků; takových čumilů, jako jsme my, jsme zahlédli jen několik. Nápisy minimální sázka 100 dolarů se nacházely na všech stolečcích, ne jen na některých. A tak jsme se po krátké debatě rozhodli, že peníze rozfofrujeme jinde. Zavítali jsme tak do kasína Paris s kopií slavné Eiffelovy věže. Prostředí vypadalo poněkud přijatelněji sice i zde vše svítilo luxusem, ale ne tak extrémním jako v Bellagiu. Automatů zde nebylo tolik, člověk nemusel sázet stodolarovky a slečny, které roznášely hráčům pití, měly 16

17 6. AMERIČANÉ JSOU JINÍ Honza a Jarda plánovali naši cestu déle než čtrnáct dní. Seděli u počítače, prohledávali internet, vytiskli moře papírů, rezervovali kempy a získávali informace. Kdyby toto neudělali, nepodívali bychom se ani na polovinu míst a nejspíš bychom utratili mnohem více peněz. Jednu chybu však udělali. Nezařadili do našeho programu Four Corners. Jen díky náhodě jsme plány malinko změnili a nakonec se na toto úžasné místo přece jen podívali. Ještě že tak! Američané jsou trošku jiní. Obdivují značku namalovanou na zemi, a to jenom proto, že se zde stýká hranice čtyř amerických států. Zaplatili jsme patnáct dolarů vstupného a pak se nestačili divit. Ani ne tak samotnému místu, jako spíše lidem okolo, kteří fotili o sto šest. Na zemi na onom místě leželo kovové kolečko s nápisy Arizona, Colorado, Utah a Nové Mexiko. Okolo betonová plocha a pár stánků s tričky Four Corners. Jinak nic. Nechápali jsme, jak toto místo může někdo považovat za zajímavé. Až se mě doma zeptají, co jsem viděl v Americe, odpovím, že hlavně Four Corners, vtipkoval Jarda. Úžasné. Nečekal jsem, že se sem někdy podívám, přizvukoval Ondra. Ani nás moc nemrzelo, že jsme na tomhle uhozeném místě zbytečně utratili patnáct dolarů. Vidět Američany stát frontu kvůli fotce kovového kolečka s nápisem stálo za to. A také jsme přišli na další věc, kterou zkusíme rozjet doma v České republice: najdeme místo, kde se nachází společná hranice čtyř okresů, a zkusíme okolo tohoto bodu postavit zábavní park. Američané cestující po Česku nám utrhnou ruce! Američan pomůže S TÁLI jsme na benzínce a řešili co dál. Palivo docházelo a benzínka byla zavřená. Široko daleko nikde nikdo. Většina Američanů ve Wal-Martu pravidelně nakupuje. A všichni svorně považují Wal-Mart za obchod s mizernou kvalitou zboží. Najdou se i takoví, kteří proti Wal-Martu aktivně protestují. Nenakupujte ve Wal-Martu, mají napsáno na cedulích tito aktivisté v Las Vegas. 17 Jak v Americe ušetřit? Nikde v žádném obchodě nic nekupujte. Raději si vše půjčte ve Wal-Martu! Wal-Mart je nejrozšířenější síť velkoobchodů v Americe. Každý na ně nadává, ale každý tam nakupuje. Většina věcí je zde neuvěřitelně levná, a to i na naše poměry. Ale často také nekvalitní. Budeme se snažit Wal-Martu vyhýbat, jakkoli to půjde, sliboval Honza před odjezdem. Přednedávnem jsme v něm koupili zkažené maso. Zůstalo však jen u předsevzetí, ve Wal-Martu jsme nakupovali často. Prodávají zde úplně vše. Kromě auta zde koupíš cokoli, říkal Jarda. I on se však divil, když jsme v jedné vitríně uviděli vyskládané pušky. Jedna vedle druhé, nejlevnější za necelých sto dolarů. Prodavač se na nás díval poněkud nedůvěřivě, když jsme si je chtěli vyfotit. Ve Wal-Martu mají systém, který by u nás v životě nemohl fungovat. Pokud zákazník není spokojený s výrobkem, může do tří měsíců od nákupu přijít do reklamačního oddělení a koupený výrobek vrátit, a to v podstatě bez udání důvodu. Někteří Češi, kteří jedou do USA, si tak jednoduše ve Wal-Martu koupí například televizi, čtvrt roku ji používají, a pak ji vrátí a dostanou svoje peníze zpět. Jarda této fintě říká půjčování. Kdyby se Wal-Mart rozhodl rozšířit svojí síť do Česka, nejspíš by u nás s touto strategií brzo zkrachoval. Ačkoli jsme si ve skutečnosti nikdy nic nepůjčili a vždy si vše trapně nechali, různé narážky na toto téma se s námi vezly celou cestu. Potřebuješ prodlužovačku? Půjč si jí ve Wal-Martu a po návratu ji vrátíš!, radil mi Jarda. Prostě jim řekneš, že je moc krátká. Proč je vše ve Wal-Martu tak levné, jsem zjistil, když mi ona slavná prodlužovačka dala 110voltový kopanec.

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Letní lezení ve Francii

Letní lezení ve Francii Letní lezení ve Francii Někomu se možná může zdát, že jet lézt do Francie v létě je trochu šílené. Neříkám, že ne,ale určitě se tu dají najít krásné oblasti, kde si můžete pohodově zalézt, vykoupat se,

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

ISBN 978-80-257-1023-4

ISBN 978-80-257-1023-4 Z anglického originálu The Counselor. A Screenplay, vydaného nakladatelstvím Vintage Books v New Yorku roku 2013, přeložil Petr Fantys. Ilustrace na přebalu Jozef Gertli Danglár. Přebal a grafická úprava

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Máme únor, a tak. Orgie.

Máme únor, a tak. Orgie. 50 FOTOVIDEO ÚNOR 2015 PRAXE / Máme únor, a tak Orgie. PETR JAN JURAČKA www.juracka.eu juracka@natur.cuni.cz www.facebook.com/petrjanjuracka Ne, nebudu se na ty fotky koukat. Zaplatit si zájezd do Afriky,

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

CYKLOŠKOLKA. Škola jízdy na kole

CYKLOŠKOLKA. Škola jízdy na kole CYKLOŠKOLKA Škola jízdy na kole PRO DĚTI od 5 do 10 Němcová Marie roků Učíme se jezdit na kole, zatáčet, brzdit Znát dopravní značky, křižovatky, přejezdy Dozvíme se o historii jízdních kol, trojkolek

Více

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com

PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com Ke konci roku jsme vyrazili na dva projektové dny. Ten první se vztahoval k výuce dějepisu. Učili jsme se totiž o pravěku, tak jsme vyrazili do Prahy do Národního muzea, kde probíhala výstava právě k pravěku.

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) O expozici Pavel Kohout (2014) Vydáno v listopadu 2014 jako 2.publikace vydavatelství Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz) ISBN: epub: ISBN 978-80-88061-03-8 mobi: ISBN 978-80-88061-04-5 pdf: ISBN 978-80-88061-05-2

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Honzík začíná v cykloškolce

Honzík začíná v cykloškolce Jízda na kole je skvělý způsob, jak protáhnout celé tělo. Honzík začíná v cykloškolce To jsem si dal, pomyslel si Honzík, když zasedl do školní lavice. Ve třídě totiž seděli samí malí špunti a Honzík byl

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury)

Bleskový výsadek MOA v Anglii. (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Bleskový výsadek MOA v Anglii (aneb Londýn-Cambridge-Canterbury) Rakovník jsme opouštěli ve středu 12. 9. kolem třetí hodiny odpolední. Přijel pro nás zájezdový autobus, kterým jsme po chvíli dorazili

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

eokoukané Č E R V E N E C 2 0 0 8

eokoukané Č E R V E N E C 2 0 0 8 M A L T A V A L L E T T A 107 120-124_etiopie6.indd 120 8.7.2008 15:35:30 E T I O P I E N eokoukané zážitky Pokud rádi fotografujete, můžete spojit příjemné s užitečným odpočinek v jedinečném prostředí

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění

řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění téma měsíce řecko Text a foto: Michael a Markéta Foktovi Voňavé kadění Svíčky a kadidlo. Dvě věci, bez kterých si pravoslavný kostel snad ani nelze představit. Obě věci se vyrábějí už po staletí stejným

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas

Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas Maroko levně a na vlastní pěst. Krásný trek pohořím Antiatlas 12. ledna 2015 Michal Hruška, pro idnes.cz Maroko není jen poušť a oceán. Městečko Tafraoute, uhnízděné v nádherném, klidném údolí Ameln, je

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Ovládni svou konkurenci. Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků?

Ovládni svou konkurenci. Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků? Ovládni svou konkurenci Jak se stát jasnou volbou v očích tvých zákazníků? Jak získat zákazníky tvé konkurence i když je už zavedená a ty teprve začínáš? 2 Udělej svou konkurenci nezajímavou Když začínáš

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Na informacích na letišti se dá zjistit jízdní řád vlaků a vzít si mapku města s názvy v latince.

Na informacích na letišti se dá zjistit jízdní řád vlaků a vzít si mapku města s názvy v latince. Tbilisi Doprava z letiště centrum Tbilisi Taxík - 15-35 GEL Vlak 0,5 GEL/osoba, vlakové nádraží je přímo naproti letišti. Cílová stanice ve městě je Station Square. Další důležité nádraží je Didube. Točené

Více

Čukotské. Beaufortovo moře moře TEXT A FOTO: M D. RUSKO USA (Aljaška) Silver Salmon KANADA. moře Aljašský zál. Tichý oceán XXXXXX

Čukotské. Beaufortovo moře moře TEXT A FOTO: M D. RUSKO USA (Aljaška) Silver Salmon KANADA. moře Aljašský zál. Tichý oceán XXXXXX Grizzly na dosah Jsou oprávněně považováni za krále severu. Majestátní, neoblomní, ale také tolerantní, pokud je zbytečně neprovokujete. A když se poštěstí, dostanete se k nim téměř na délku paže. 2 KOKTEJL

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Lidé a místa Izraele Vojáci v Arielu a Izraeli

Lidé a místa Izraele Vojáci v Arielu a Izraeli Lidé a místa Izraele Vojáci v Arielu a Izraeli Dostat pozvání k návštěvě vojenského stanoviště v Izraeli byla určitě známka velmi vysoké míry důvěry směrem k nám. Běžní turisti sem samozřejmě přístup nemají

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm 1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm jablek více než na první. Kolik jablek je dohromady na stole, víš-li, že na druhé hromádce

Více

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009)

Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) Col de la Bonette aneb cesta do nebe mezi veterány (12.9.2009) První výlet v Haute Porvence jsme naplánovali již doma. Inspirací se nám stala kniha Jak se jezdí do nebe, kterou jsme dostali k vánocům.

Více

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 5 800044 640164 Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 1 24.5.2008 Po těžkém životě častokrát

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

Úloha 1 prokletá pyramida

Úloha 1 prokletá pyramida Úloha 1 prokletá pyramida a) V celé dolní řadě Baltíkovy plochy vyčarujte pouštní písek (z předmětu 148). Baltík si stoupne na povrch této pouště (tj. na políčkovou pozici X=0, Y=8), dojde až ke středu

Více

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková

Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Reklama, sleva Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_39_14 Tématický celek: Rodina a finance Autor: Mgr. Ivo Šenk Datum

Více

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012

Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Zpravodaj Základní školy speciální DČCE a Střediska Světlo ve Vrchlabí Září 2012 Slavnostní zahájení 3.9. Jičín město pohádky Růžovo-oranžový den Krakonošův trojboj 13.9. Jičín - město pohádky Na tento

Více

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Ačkoli byl i bez turnaje předem známý vítězný tým, soupeřky se hrdě utkaly s neporazitelnými. Hrály se dvě

Více

Obsah. 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2. 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4. 3. KROK: Využíváte finančního trhu?...

Obsah. 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2. 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4. 3. KROK: Využíváte finančního trhu?... Obsah 1. KROK: Víte, za co utrácíte?... 2 2. KROK? Máte odpovídající životní úroveň?... 4 3. KROK: Využíváte finančního trhu?... 5 4. Nechejte si poradit od odborníka... 6 www.anekamickova.cz 1 Zdravím

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

2. DEN PŘÍJEZD A ZAHÁJENÍ

2. DEN PŘÍJEZD A ZAHÁJENÍ Klub Pathfinder O prázdninách se naši pathfindeři zúčastnili mezinárodního evropského CAMPOREE, které připravilo Interevropské oddělení dětí a mládeže. CO JE CAMPOREE Týdenní až desetidenní prázdninové

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Časopis všech chytrých holčiček a kluků Základní školy bratří Fričů v Ondřejově ČASOPIS PĚTILÍSTEK. 8. ročník 2014/2015. 1. stupeň

Časopis všech chytrých holčiček a kluků Základní školy bratří Fričů v Ondřejově ČASOPIS PĚTILÍSTEK. 8. ročník 2014/2015. 1. stupeň Časopis všech chytrých holčiček a kluků Základní školy bratří Fričů v Ondřejově ČASOPIS PĚTILÍSTEK 8. ročník 2014/2015 1. stupeň TÉMA: VesmírTříd 1. A - návštěva planetária v Praze Jednou z komet ve velkém

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

Co se je tû stalo na mé narozeniny

Co se je tû stalo na mé narozeniny Mám tfiináct kníïek, které jsou jen moje. Ty jsem si taky dala do poliãky a v echna svoje védská jara a krabice s obrázky. Ve kole si obrázky vymûàujeme. Ale já mám dvacet obrázkû, které bych nevymûnila

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Do Samsonovy kašny hodili stůl a utrhli stěrač z auta. Mladíky přistihli strážníci

Do Samsonovy kašny hodili stůl a utrhli stěrač z auta. Mladíky přistihli strážníci Čtvrtek, 14. ledna 2016 Zdroj: Jižní Čechy Teď (odkaz) Rubrika: Budějovicko Autor: Markéta Snížková Do Samsonovy kašny hodili stůl a utrhli stěrač z auta. Mladíky přistihli strážníci ČESKÉ BUDĚJOVICE -

Více

49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6

49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6 49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6 Již po 49. se letos konala v Bedřichově Jizerská 50. Bohužel bylo málo sněhu a musela být uzpůsobena speciální 4km trať, lépe řečeno okruh, který byl zasněžován a

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein

CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela. Václav Klein CESTA NA KONEC SVĚTA aneb pouť do Santiaga de Compostela Václav Klein Text a fotografie 2015 Václav Klein Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-7536-012-0

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič

HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič HŘIŠTĚ A KOUPALIŠTĚ jako životabudič Hřiště a koupaliště nás zaujala pro svou schopnost vytáhnout lidi ze zahrádek a Hřiště a koupaliště nás zaujala pro svou schopnost vytáhnout lidi ze zahrádek a gaučů,

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se.

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se. Kapitola 1 Nesnášíte učení? STOP Určitě valná část z vás, která otevřela tuto knihu, se potýká s problém jak se lépe učit. Sedíte nad knížkou hodiny, ale do hlavy nenacpete nic. Díváte se na písmenka,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km

6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 6 Slověnice, kemp Na Borkách - Ševětín 13,1 km 60 Itinerář Informace celk. dist. místo 0,0 0,0 kemp Na Borkách 3,2 3,2 Hůrky 4,3 1,1 Žižkův dub 6,1 1,8 odbočení vpravo ze zelené turistické trasy 7,1 1,0

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

VÍŠ, CO JE TO BANKA?

VÍŠ, CO JE TO BANKA? VÍŠ, CO JE TO BANKA? Plán vyučovací hodiny (č. 5) TÉMA VYUČOVACÍ HODINY: Víš, co je to banka? VĚK ŽÁKŮ: využití podle úrovně žáků (doporučení 6. až 8. třída) ČASOVÁ DOTACE: 45 minut POTŘEBNÉ MATERIÁLY:

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ

č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ č. 1 2011/2012 NAŠE SPOLEČENSTVÍ VOJTA SE PTÁ, PROČ 1. září je den, který nemá většina dětí moc ráda. Každý ví, proč. Jasně. Začíná škola. I pro Vojtu. První cesta po prázdninách do školy byla pro Vojtu

Více

3.5.2007-9.5.2007. Jazykové okénko... 7.5.2007 ČT 1 str. 1 07:50 Rubrika dne - Ostrava

3.5.2007-9.5.2007. Jazykové okénko... 7.5.2007 ČT 1 str. 1 07:50 Rubrika dne - Ostrava 3.5.2007-9.5.2007 Jazykové okénko... Jazykové okénko Tak a zatímco já jsem vás vítal u obrazovek, tak mě tady sledovala, čekala, až domluvím, paní Eva Jandová, vedoucí Katedry českého jazyka z Ostravské

Více