PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra mezinárodního a evropského práva

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce Ochrana lidských práv v právu EU Žaneta Charvátová 2011

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ochrana lidských práv v právu EU zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně Žaneta Charvátová 2

3 Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat prof. JUDr. Vladimíru Týčovi, CSc., vedoucímu práce, za odbornou pomoc a cenné připomínky. 3

4 Obsah 1. Úvod Lidská práva Vymezení pojmu Odlišnost mezi lidskými a občanskými právy Členění lidských práv Vývoj vztahu ES/EU k lidským právům Vývoj v právu ES/EU v historickém kontextu Prameny ochrany lidských práv v Evropské unii Judikatura Evropského soudního dvora Listina základních práv Evropské unie Cesta k Listině základních práv Evropské unie Vznik Listiny Charakteristika obsahu Listiny základních práv Evropské unie Struktura Listiny Působnost Listiny Problematické body Listiny Postavení Listiny v Lisabonské smlouvě Listina a česká výjimka z její působnosti Vztah Listiny základních práv EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Vztah Listiny a Úmluvy Přistoupení EU k Úmluvě Závěr Summary Přílohy Seznam použitých zdrojů Literatura:

5 9.2. Judikatura Smlouvy, právní předpisy a jiné dokumenty Internetové zdroje

6 Seznam použitých zkratek EHS EP ES ESD ESUO EU ESLP EÚLP LS SEHS SEU SFEU Evropské hospodářské společenství Evropský parlament Evropská společenství Evropský soudní dvůr Evropské společenství uhlí a oceli Evropská unie Evropský soud pro lidská práva Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Lisabonská smlouva Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství Smlouva o Evropské unii Smlouva o fungování Evropské unie 6

7 1. Úvod Ochrana lidských práv je velmi aktuální a diskutovanou otázkou v celosvětovém měřítku. V rámci Evropy prošla zajímavým vývojem. Od původní ignorace problematiky lidských práv v zakládajících dokumentech Evropských společenství a neochotu Soudního dvora zabývat se lidskými právy s poukazem na nedostatek pravomoci, až po vypracování a přijetí komplexního katalogu lidských práv v podobě Listiny základních práv Evropské unie. Cílem této bakalářské práce je nastínit vývoj ochrany lidských práv v právu Evropské unie, analyzovat současný stav a možnost budoucího vývoje ve světle debaty o přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně základních lidských práv. V práci jsem se zaměřila na historický vývoj v základních pramenech práva EU, judikatuře Evropského soudního dvora a postupné prorůstání lidsko-právní problematiky do práva Evropské unie, které vyústilo až v Listinu základních práv EU. Dále tato práce popisuje postavení Listiny v současnosti ve světle přijetí Lisabonské smlouvy, která Listinu zařazuje do primárního práva EU a její vztah k dalšímu významnému dokumentu, Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Nejdříve jsem se snažila objasnit a vymezit pojem základní lidská práva a jejich členění. Dále se zaměřuji na historii v oblasti lidských práv v právu EU. Jejich zakotvení v primárním a sekundárním právu a dále na činnost Evropského soudního dvora v oblasti problematiky lidských práv. Další kapitola se zabývá nejmodernějším katalogem lidských práv, a to Listinou základních práv Evropské unie, jejím postavením v právu EU v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy, její působností a také postojem České republiky k Listině (výjimka z působnosti). Zmiňuji dále problematické části Listiny. Okrajově se práce zabývá také vztahem k již zmiňované Úmluvě a argumenty pro a proti přistoupení Unie k tomuto dokumentu. K problematice lidských práv existuje řada publikací (např. publikace Naděždy Šiškové Dimenze ochrany lidských práv v právu EU, Veroniky Outlé Právo Evropské unie nebo Frédérica Sudre Právo lidských práv). Využít lze také dokumenty dostupné přímo na internetových stránkách (Lisabonská smlouva, Evropský soudní dvůr, databáze práva Evropské unie EurLex, a další). 7

8 2. Lidská práva 2.1. Vymezení pojmu V doktríně a pramenech práva se lze setkat s termíny lidská práva, základní práva a práva občanská. Tuto mnohotvárnost lze vysvětlit tím, že lidská práva se promítají do různých vědních oborů a disciplín. Přistoupíme-li k této problematice z hlediska evropského práva, zjistíme, že dokonce i v rámci jednoho oboru dochází k překrývání pojmů. Lidská práva jsou zpravidla chápána jako práva a oprávnění jednotlivce, která zajišťují svobodu a důstojnost člověka a požívají institucionálních záruk. 1 Jsou to ta práva, která zásadně náleží každému člověku bez ohledu na jeho národnost, rasu, barvu pleti, náboženství, politické nebo jiné přesvědčení, sociální původ, vzdělání, majetkové poměry, společenské postavení, genetické vlastnosti a další individuální znaky. Tato práva vyplývají ze samotné podstaty jednotlivce coby lidské bytosti. Zde hovoříme o univerzalitě lidských práv, jejich přirozenoprávním původu a antidiskriminačním základě. K atributům lidských práv patří jejich nezadatelnost, nezcizitelnost, nezrušitelnost a nepromlčitelnost. 2 Při srovnání termínů lidská práva a základní práva, dojdeme k závěru, že lidská práva jsou termínem širším. Základními lidskými právy můžeme nazývat ta, od nichž jsou ostatní práva odvozena. Ta tvoří základní principy všech ostatních práv. Někteří autoři považují základní práva za lidská práva výslovně upravená ústavou, popřípadě obsažená v mezinárodněprávních aktech multilaterálního charakteru. V neposlední řadě jsou to lidská práva zakotvená v právních aktech postupně vznikajících nadstátních útvarů, např. Evropské unie Odlišnost mezi lidskými a občanskými právy Diferenciace bývá uskutečňována na základě toho, zda dochází k vazbě těchto oprávnění na stát. Lidská práva jsou chápána jako práva všech lidí bez ohledu na stát, ve 1 SUDRE, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s GERLOCH, A. Teorie práva, 4. vyd. Plzeň:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2007, str BLAHOŽ, J. Sjednocující se Evropa a lidská a občanská práva. Praha: ASPI, 2005, s

9 kterém žijí. 4 Vedle toho občanskými právy označujeme ta práva a svobody, které vyplývají ze statusu člověka jako občana určitého státu Členění lidských práv Tradiční diferenciace lidských a občanských práv Nejrozšířenější třídění, jak je známe z ústavních aktů přijatých v evropských státech během 20. století, rozeznává tyto skupiny lidských a občanských práv: 1. Osobní práva a svobody zejména právo na život, osobní nedotknutelnost, nedotknutelnost obydlí a dopravovaných zpráv, záruky proti neoprávněnému uvěznění, svoboda pobytu, svoboda vyznání a právo soukromého vlastnictví. 2. Politická práva a svobody svoboda slova, svoboda tisku, šíření zpráv, svoboda shromažďovací a spolčovací, volební právo. 3. Sociální, ekonomická a kulturní práva svoboda práce, právo na práci, právo na odborové organizování, právo na nemocenské a sociální zabezpečení, právo na vzdělání, právo na ochranu zdraví, a další. Toto rozlišení můžeme považovat za formální a pomocné Třídění podle uplatňování Lidská práva mohou být diferencována podle toho, zda je uplatňuje jednotlivec samostatně nebo společně s jinými osobami, nebo skupinou osob. V této souvislosti můžeme rozlišovat zejména práva individuální, práva kolektivní 7 a práva skupinová. 8 Frédéric Sudre 4 BLAHOŽ, J., KLÍMA, K., SKÁLA, J. a kol. Ústavní právo Evropské unie, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2003, s Tamtéž, s JANIGOVÁ, P. Lidská práva v procesech evropské integrace ( ), [online] [cit ]. 70 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Marta Goňcová. Dostupné z www: < _.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Djanigov%C3%A1%26start%3D1> 7 Ta práva jednotlivce, jejichž výkon je kolektivní. 8 Práva, k jejichž realizaci je přímo oprávněna skupina. 9

10 používá pro označování této skupiny práv výraz práva společenství. 9 Např. Šišková však tento výraz nepřejímá z terminologických důvodů, pro předcházení záměny s právy poskytovanými Evropskými společenstvími a pro zabránění zmatků v pojmech K těmto skupinovým právům řadí zejména práva menšin Třídění lidských práv podle generací Rozvrstvení lidských práv je již tradičně spjato s koncepcí známou jako teorie generací lidských práv. Rozpracování teorie generací lidských a občanských práv začalo na konci 60. a v průběhu 70. let 20. století. Zlomovým se stal Světový kongres Mezinárodní asociace pro politickou vědu, který se konal v roce 1976 v Edinburghu. Zde zcela převážilo generační pojetí lidských práv. V současné době se lze setkat s tříděním na tři nebo čtyři generace. Někteří autoři však toto členění odmítají. 11 V případě posuzování historického stanoviska uspořádání práv v mezinárodních i vnitrostátních nástrojích lidských práv, použijeme spíše dělení do tří generací: I. generace obsahuje osobní, občanská a politická práva, která byla deklarována v období buržoazních revolucí (během 17. až 19. století) II. generace do této skupiny řadíme hospodářská, sociální a kulturní práva, jejichž základy byly položeny v období nového liberalismu pod vlivem dělnického a sociálního hnutí (od konce 19. do začátku 20. století) III. generace tzv. práva nová, nově se utvářející, nebo také moderní práva, jde o oprávnění, která jsou označována jako práva solidarity a můžeme se s nimi setkat od 70. let 20. století. Čtyřgenerační koncepce více reflektuje charakter a obsah jednotlivých práv, rámcově ji lze vymezit takto: 12 9 SUDRE, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s SUDRE, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Brno: Masarykova univerzita, 1997, s Jde o demonstrativní výčet. 10

11 I. generace práva směřující k ochraně lidského života a důstojnosti (právo na život, zákaz mučení a nelidského zacházení, zákaz otroctví a nucených prací, a další), procesní záruky ochrany lidských práv (právo na spravedlivý proces, presumpce nevinny, právo na obhajobu, a další) II. generace politická práva a svobody (volební právo-aktivní i pasivní, svoboda projevu svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda shromažďování a sdružování, a další) III. generace hospodářská (ekonomická), sociální a kulturní práva (právo na práci, právo na spravedlivé pracovní podmínky, právo na kolektivní vyjednávání, právo na ochranu zdraví, právo na sociální a lékařskou pomoc právo na sociální zabezpečení, a další) IV. generace nově se utvářející práva, jejichž povaha je smíšená. V evropském právu označována jako moderní práva. Do nové generace lidských a občanských práv jsou zařazována práva, koncipována jako osobní, jejichž realizace se váže na osobu jednotlivce: právo se lišit, právo na životní styl, který si člověk zvolí, právo na vyrovnání osobního handicapu nebo právo na bydlení. 13 Dále sem řadíme právo na rozvoj, právo na životní styl, právo na zdravé a čisté životní prostředí a nedotčenou přírodu. Tato generace práv má osobnost chránit zejména před hrozbami, stresy a tlaky moderní společnosti a stále hrozící a pokračující ekologickou krizí. 13 BLAHO6, J., BALA3, V., KL9MA, K. Srovnávací ústavní právo. 2. vyd. Praha: ASPI, 2003, str

12 3. Vývoj vztahu ES/EU k lidským právům 3.1. Vývoj v právu ES/EU v historickém kontextu V zakládajících dokumentech Evropských společenství žádnou zmínku o lidských právech nebo jejich ochraně nenajdeme. Účel evropských společenství (ES, ESUO, Euratom, vzniklých v padesátých letech 20. století, na jejichž základě byla vytvořena Evropská unie, spočíval především ve vytvoření společného trhu, společné oblasti hospodářské, obchodní a provádění společných aktivit členských států v těchto sférách. Problematika lidských práv byla aktuální pouze tehdy, pokud se týkala úkolů, pro které vzniklo především Evropské společenství v roce Evropská společenství byla zamýšlena primárně jako platforma pro evropskou spolupráci a při jejich uzavírání se neuvažovalo, že by se Společenství mohla zabývat i problematikou lidských práv. Ovšem již před podpisem zakládajících smluv došlo k popisu Všeobecné deklarace lidských práv OSB a také Evropské úmluvy o lidských právech. 15 Nicméně postupný vývoj na unijní úrovni, charakterizován procesem demokratizace a posílením občanského rozměru Unie si vyžádal i reflexi v oblasti lidských práv a svobod uvnitř ES/EU. Listina základních práv Evropské unie je považována za důkaz snahy o vytvoření vlastního mechanismu ochrany lidských práv, který stojí mimo dosavadní rámec vytvořený Radou Evropy. Přijetí Listiny předcházelo mnoho let diskusí a nejrůznější aktivity Evropského parlamentu a jiných institucí a těles ES/EU, stejně jako činnost Evropského soudního dvora. Jednou z aktivit na poli lidských práv je zpráva předložená Komisí Evropskému parlamentu v roce , která obsahuje názor, že lepší úroveň ochrany lidských práv bude zabezpečena Evropským soudním dvorem prostřednictvím doktríny obecných právních zásad. Zároveň Komise chtěla deklarovat oddanost lidským právům. Výsledkem výzvy Komise byl podpis dokumentu Společná deklarace základních práv. 17 Tento dokument byl přijat Evropským parlamentem, Radou a Komisí. 14 BLAHOŽ, J., KLÍMA, K., SKÁLA, J. a kol. Ústavní právo Evropské unie, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2003, s SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s The Protection of Fundamental Rights in European Community. 17 Joint Declaration of the European Parliament, the Council and the Commision, , Official Journal of EC, C 103/ [on-line+ Dostupné z: < 12

13 V deklaraci byl zdůrazněn význam, který je přisuzován základním lidským právům vyplývajících jednak z národních ústav členských zemí, jednak z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato deklarace byla však opravdu pouhou deklarací úcty těchto institucí k lidským právům a jejich ochraně, samotná práva nijak nevymezovala, neupřesnila ani nespecifikovala. Důležitou aktivitou v ochraně lidských práv byl tzv. Spinelli projekt, návrh smlouvy o EU z roku 1984, který obsahuje množství odkazů na lidská práva a vedle tradiční proklamace o právech jako o sdílené hodnotě obsahuje i přímo bod nazvaný Základní práva, v němž se mimo jiné píše též o ochraně sociálních a hospodářských práv 18. Návrh obsahoval také možnost postihu a sankcí proti členskému státu, který tyto zásady vážně a soustavně porušuje. Tento návrh byl přijat Evropským parlamentem 19, ovšem u národních parlamentů se nesetkal s pochopením. Přestože návrh nakonec nebyl přijat, došlo v návaznosti na něj k otevření debaty ve všech oblastech evropské integrace. V návaznosti na tento návrh byla v roce 1988 Evropským parlamentem vypracována Bílá kniha, která obsahovala záruky v oblasti lidských práv na komunitární úrovni. O rok později byla přijata slavnostní Deklarace základních práv a svobod. Ta obsahovala 24 článků věnovaných základním právům občanů Evropských společenství, vedle nich také sociální práva a práva týkající se spravedlivého procesu. Deklarace obsahovala katalog lidských práv zaručených Evropskou unií. Deklarace byla později zahrnuta do Rezoluce ohledně návrhu Ústavy Evropské unie z roku Postupně byly měněny i zřizovací smlouvy jakožto akty primárního práva. Ty byly postupně rozšiřovány a doplňovány o další důležitá ustanovení lidsko-právní povahy. Velkou měrou se na tom podílela i judikatura Evropského soudního dvora, která jako první vůbec obsahuje poukaz na lidská práva, stejně tak i detailní rozpracování doktríny základních práv. 18 SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s Schválen , text byl adresován přímo vládám a parlamentům členských států, aby jej nemohla zablokovat Rada ministrů. 13

14 3.2. Prameny ochrany lidských práv v Evropské unii Acquis communautaire, neboli právní řád Evropské unie, je souhrnem různých norem různého původu. Stejně tak lidská práva a jejich ochranu můžeme najít v různých zdrojích. V rámci acqius můžeme definovat regulaci lidských práv v následujících pramenech: - úprava v rámci primárního práva - úprava v rámci sekundárního práva - judikatura v oblasti obecných právních zásad a v oblasti doktríny základních práv - právní akty sui genesis Vývoj ochrany lidských práv v primárním právu Primárním právem označujeme zakládající smlouvy Společenství 21 a následné akty, které je revidují. 22 Dále jsou to akty o přistoupení nových členů a smlouvy o rozpočtových pravidlech. Žádná ze zakládajících smluv Společenství neobsahovala zmínku o lidských právech. Pokud jde o Smlouvu o EHS 23, obsahovala ustanovení, která by se do určité míry mohla týkat lidských práv, šlo např. o čl. 7 EHS (nyní čl. 18 Smlouvy o fungování EU), který říkal, že: V rámci použití této smlouvy, aniž jsou dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti nebo další články, např nebo zejména článek 48 odst. 2 (nyní čl. 45 odst. 2 Smlouvy o fungování EU): 20 ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO 1951), tzv. Pařížská smlouva, Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM), podepsány r. 1957, tzv. Římské smlouvy, Smlouva o Evropské unii (1992), tzv. Maastrichtská smlouva. 22 Slučovací smlouva (1965), Jednotný evropský akt (1986), Amsterdamská smlouva (1997), Niceská smlouva (2001), Lisabonská smlouva (2007, přejmenovává Smlouvu o založení Evropského společenství na Smlouvu o fungování Evropské unie a mění Smlouvu o Evropské unii). 23 Hovoříme zde o v původním znění Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. 24 týkající se úpravy státních monopolů obchodní povahy tak, aby byla vyloučena jakákoliv diskriminace mezi státními příslušníky členských států, pokud jde o podmínky nákupu a odbytu zboží, nyní čl. 37 Smlouvy o fungování EU. 14

15 volný pohyb pracovníků zahrnuje odstranění jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Tento zákaz diskriminace byl však spojen pouze s výkonem pracovní nebo ekonomické činnosti. Ve Smlouvě o EHS byl rovněž v článku 119 (nyní článek 157 Smlouvy o fungování Evropské unie) upraven zákaz diskriminace podle pohlaví: Každý členský stát zajistí (...) uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci a bude ji nadále dodržovat. Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním. Rovnost odměňování mužů a žen bez diskriminace na základě pohlaví znamená: a) že se odměna za stejnou práci vypočítává při úkolové mzdě podle stejné sazby; b) že časová odměna za práci je stejná na stejném pracovním místě. Toto ustanovení bylo začleněno do primárního práva na nátlak Francie. 25 Francie už v té době zařadila do svého právního řádu požadavek na stejnou odměnu za stejnou práci bez ohledu na pohlaví a francouzské podniky měly obavy o svoji konkurenceschopnost. Ostatní členské státy totiž takový požadavek ve svých právních řádech neměly. Nelze tedy hovořit o úpravě ochrany lidských práv v pravém smyslu slova, zde byly pohnutky spíše ekonomické. 26 První zmínka o základních lidských právech jako takových obsahuje primární právo až po novelizaci prostřednictvím Jednotného evropského aktu 27, který obsahuje v preambuli zmínku o základních právech: ODHODLÁNI společně podporovat demokracii zakládající se na základních právech přiznaných v ústavách a v zákonech členských států, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Evropské sociální chartě, zejména na svobodě, rovnosti a sociální spravedlnosti ( ) VĚDOMI SI odpovědnosti Evropy snažit se ve stále větší míře promlouvat jedním hlasem a jednat důsledně a solidárně, a tím účinněji chránit své společné zájmy a nezávislost, jakož i prosazovat zásady demokracie a dodržování práva a lidských práv, jimž jsou oddáni, aby tak mohli v souladu se závazky, 25 SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s Tamtéž, s Podepsán r. 1986, první významná revize Římských smluv. 15

16 které pro ně vyplývají z rámce Charty Spojených národů, společně přispívat k zachování světového míru a mezinárodní bezpečnosti ( ) Další posun v oblasti ochrany lidských práv v právu Evropské unie můžeme zaznamenat ve Smlouvě o Evropské unii, známé též jako Maastrichtská smlouva, která byla podepsána v Maastrichtu v roce Nejen, že v preambuli odkazovala na lidská práva, ale přidala i konkrétní ustanovení přímo do textu Smlouvy. 28 Tato ustanovení byla zařazena např. mezi cíle unie. Konkrétně v čl. F odst. 2 Smlouvy o EU 29 (nyní čl. 6 Smlouvy o EU) je uvedeno, že: Unie ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 a ta, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako obecné zásady práva Společenství. Dalším významným přínosem v oblasti lidských práv bylo taky založení tzv. evropského občanství v čl. 8 Smlouvy o ES 30 (nyní čl. 20 a 21 Smlouvy o fungování EU): 1. Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. 2. Občané Unie mají práva a povinnosti stanovené touto smlouvou. Dle článku 130u odst. 2 Smlouvy o EU měla politika Společenství přispívat k obecnému cíli rozvoje a upevnění demokracie a právního státu, jakož i k zachovávání lidských práv a základních svobod. To bylo také cílem společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, jak bylo uvedeno v článku J odstavci 1. Smlouvy o EU. Amsterodamská smlouva 31 změnila a přečíslovala Smlouvu o EU a Smlouvu o ES. v oblasti lidských práv začlenila do preambule Smlouvy o EU zmínku o oddanosti k sociálním právům a v čl. F Smlouvy o EU 32 (nyní čl. 6 Smlouvy o EU) upravuje: Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod, zásadách, které jsou společné členským státům, kde je zřejmý posun od formulace od Unie ctí k Unie je založena na. 28 SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s V původním znění. 30 Ve znění Maastrichtské novelizace. 31 Podepsána V původním znění. 16

17 Amsterodamská smlouva navíc v čl. F.I 33 (nyní čl. 7 Smlouvy o EU) zavádí mechanismus, na základě kterého může dojít k pozastavení členských práv v případě, že ( )došlo k závažnému a trvajícímu porušení zásad uvedených v čl. F odst. 1 ze strany členského státu ( ). Dodržování uvedených zásad uvedených v článku F se nyní stává podmínkou pro přistoupení k Evropské unii. 34 Významnou změnou, kterou Amsterodamská smlouva také přinesla, je pravomoc Rady přijímat opatření k boji proti diskriminaci nejen na základě pohlaví nebo státní příslušnosti, ale také na základě rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace (čl. 13 Smlouvy o ES ve znění Amsterodamské smlouvy, nyní čl. 19 Smlouvy o fungování EU). Významným přínosem Amsterodamské smlouvy je přesun části problematiky třetího pilíře do prvního pilíře, jde o vízové, azylové a přistěhovalecké politiky. Součástí smlouvy je také Prohlášení o zrušení trestu smrti, které má však pouze deklaratorní charakter. 35 V roce 2001 byla podepsána Niceská smlouva, která pozměňuje Smlouvu o Evropské unii a Římské smlouvy. Zaměřuje se zejména na upřesnění sankčního mechanismu v oblasti ochrany lidských práv v čl. 7 Smlouvy o EU, kdy umožňuje zahájit proceduru nejen v případě samotného porušení zásad, ale i pouhého rizika takového porušení: ( )že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší zásady uvedené v čl. 6 odst. 1( ) Jinak smlouva v oblasti lidských práv žádné novinky nepřináší. Výrazným posunem v ochraně lidských práv měla přinést Smlouva o Ústavě pro Evropu. Tzv. Ústavní smlouva měla vtáhnout dosud právně nezávaznou Listinu základních práv Unie 36 do primárního práva. Smlouva obsahuje řadu odkazů na lidská práva, značná 33 Nový článek zavedený Amsterodamskou smlouvou. 34 čl. O Smlouvy o Evropské unii nyní čl. 49 Smlouvy o EU. 35 SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s Deklarována 7. prosince 2000 během zasedání Evropské rady v Nice, vyhlášena jako právně nezávazný dokument. 17

18 pozornost je věnována vztahu mezi občanem a mocí. Nicméně smlouva nebyla ratifikována a nevstoupila v platnost. 37 Listinu základních práv Evropské unie zahrnuje do primárního práva až Lisabonská smlouva, které bude věnována samostatná kapitola Sekundární právo Sekundární legislativa je velmi rozsáhlá a obšírná. Obsahuje zejména předpisy a nařízení z oblasti volného pohybu osob, vzájemného uznávání diplomů, práva na usazování, svobody poskytování služeb, sociálního zabezpečení, zákazu diskriminace všeho druhu a dalších aspektů ochrany práv jednotlivců na komunitární a unijní úrovni. 38 Tato práva jsou regulována zejména prostřednictvím směrnic a nařízení. Sekundární legislativa slouží ke konkretizaci ustanovení primárního práva a jako nástroj jejich inkorporace do práva členských států a harmonizace vnitrostátních předpisů členských států. 39 Po amsterodamské revizi dochází k přijímání antidiskriminačních směrnic. V podobě nařízení probíhá normotvorná činnost zejména v oblasti vnějších politik Akty sui generis Tyto akty nelze označit jako právní, jsou to dokumenty, které nedisponují právně závaznou povahou, hovoříme také o atypických sekundárních normách. S tímto pojmem se často překrývá také pojem soft law akty ES bez právní závaznosti. Mohou však mít určitou právní relevanci, např. v případě, že na ně odkáže Evropský soudní dvůr. K takovým aktům patří např. Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků, 41 a další akty 37 Neúspěch ve schvalovacím procesu v Nizozemsku a ve Francii. 38 ŠIŠKOVÁ, N. Evropská unijní ochrana lidských práv. Praha: Linde, 2001, s KOHUTIČOVÁ, P. Listina základních práv Evropské unie: Katalog lidských práv jako součást práva EU [online] [cit ]. 52 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce David Sehnálek. Dostupné z www: < 3Fsearch%3Dkohuti%C4%8Dov%C3%A1%20agenda:th%26start%3D1> 40 Např. Nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, dále např. Nařízení Rady (ES) č. 975/1999 ze dne , kterým se stanoví požadavky pro provádění rozvojové spolupráce, která přispívá k obecnému cíli rozvoje a upevnění demokracie a právního státu, jakož i k dodržování lidských práv a základních svobod. 41 Podepsána v prosinci 1989 (kromě Velké Británie, která ji podepsala až později) jako politická deklarace záměrů. 18

19 politických orgánů a institucí (deklarace, rezoluce, prohlášení, atd.) z oblasti lidských práv. 42 Do okamžiku vstupu v platnost Lisabonské smlouvy k těmto aktům patřila také Listina základních práv Evropské unie Judikatura Evropského soudního dvora Neochotu zabývat se prioritně lidskými právy a jejich ochranou potvrzuje ve své judikatuře i Evropský soudní dvůr. Ten zpočátku odmítal se lidskými právy vůbec zabývat s poukazem na nedostatek pravomoci. Zde můžeme zmínit rozsudek ve věci Stork 43, kde rozhodl, že nebude posuzovat základní práva chráněná německou ústavou a tím zasahovat do vnitrostátního práva členské země. 44 Podobně rozhodoval Evropský soudní dvůr ve věci Geitling 45, kdy žalobci tvrdili, že rozhodnutím Vysokého úřadu byl porušen čl. 14 německé ústavy. 46 Lze předpokládat, že Soud zaujal odmítavý postoj i v důsledku toho, že žalobci opírali své požadavky o ustanovení vnitrostátního práva, což již předem vylučovalo rozhodovací pravomoc jiného soudního orgánu než je vnitrostátní soud. Revolučním rozhodnutím byl rozsudek Evropského soudního dvora ve věci van Gend en Loos. 47 Ten sám o sobě neobsahuje žádné základní právo, není ani obecnou právní zásadou, ovšem významně přispěl k následnému rozvoji judikatury o základních právech tím, že deklaroval princip bezprostřední použitelnosti práva Společenství a tím právo Společenství jako samostatný a nezávislý právní řád vůči národnímu a mezinárodnímu právu. Dalším významným rozsudkem je rozhodnutí ESD ve věci Costa v. E.N.E.L. 48, kde deklaroval přednost práva Společenství před národním právem. 49 Tyto rozsudky formulovaly zásadu nadřazenosti práva ES, neřešily však otázku ve vztahu k základním právům jednotlivce, která se nacházela mimo věcnou působnost komunitárního práva. Zásada aplikační přednosti byla národními ústavními soudy odmítána, zejména proto, že právo Společenství neobsahovalo katalog základních práv a postrádalo odpovídající nástroje jejich ochrany, scházela právní 42 ŠIŠKOVÁ, N. Evropská unijní ochrana lidských práv. Praha: Linde, 2001, s Rozsudek ESD ze dne , č. 1/58 ve věci Stork v. Vysoký úřad ESUO, SbSD, 1959, s OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s Rozsudek ESD ze dne , č a 40/59 ve spojených věcech Geitling v. Vysoký úřad ESUO, SbSD 1960, s ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s Rozsudek ESD ze dne , č. 26/62 Algemeine Transport, SbSD 1962, s Rozsudek ESD ze dne , č. 6/64 ve věci Costa v. E.N.E.L. SbSD 1964, s OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s

20 regulace na úrovni jak primárního, tak sekundárního práva. Evropský soudní dvůr byl nucen tuto mezeru vyplnit. Východiskem bylo vypracování komunitární doktríny základních práv jako obecné zásady právní, jež zahrnovala také rozhodnutí Soudu zrušit každé ustanovení komunitárního práva, které by odporovalo lidským právům. 50 Za zlomový lze považovat rozsudek v případě Stauder 51, ve kterém se Soud poprvé zmiňuje výslovně o lidských právech: dotčené rozhodnutí neobsahuje nic, co by bylo způsobilé zpochybnit základní lidská práva, která jsou obsažena v obecných principech komunitárního práva a chráněná Soudním dvorem 52 V tomto rozhodnutí našel Soud způsob, jak interpretovat lidská práva v rámci acquis communautaire a to tak, že tato práva jsou implicitně obsažena v obecných zásadách komunitárního práva a tím tvoří součást práva, které Soudní dvůr musí dodržovat při výkladu a provádění zřizovací smlouvy. 53 O rok později musel Soud řešit narůstající krizi spočívající v nedostatku úpravy lidskoprávních ustanovení v komunitárním právu. 54 Význačným rozhodnutím byl rozsudek ve věci Internationale Handelsgesellschaft 55, kdy ESD rozhodl, že: odvolání se na právní pravidla a koncepty národního práva pro účely posouzení platnosti opatření přijatých institucemi Společenství by mohlo mít záporný efekt na jednotu a účinnost práva ES. Platnost těchto opatření může být posouzena pouze ve světle komunitárního práva. Ve skutečnosti právo odvozené ze Smlouvy jako z nezávislého pramene práva nemůže ze své samotné povahy být překonáno pravidly národního práva v jakékoliv formě, aniž by byl popřen charakter práva ES a aniž by byl zkoumán právní základ samotného Společenství. Proto platnost komunitárního opatření nebo jeho účinek na členský stát nemůže být ovlivněn tvrzením, že je v rozporu se základními právy zakotvenými v ústavě tohoto státu nebo zásadami národní ústavní struktury ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s Rozsudek ESD ze dne , č. 29/69 ve věci Stauder v. město Ulm, SbSD 1969, s Bod 7 rozsudku ve věci Stauder. 53 SMEKAL, H. Lidská práva v Evropské unii., Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s Rozsudek ESD ze dne , č. 11/70 ve věci Internationale Handelsgellschaft SbSD 11/70, s Bod 3 rozsudku ve věci Internationale Handelsgellschaft. 20

21 Dále Soud uvádí, že: je třeba zkoumat, zda nebyla porušena nějaká analogická právní záruka Společenství, neboť respektování základních práv tvoří integrální součást obecných zásad právních chráněných Soudním dvorem. Ochrana těchto práv, ačkoliv je inspirována ústavními tradicemi společnými pro členské státy, musí být zajištěna v rámci struktury a cílů Společenství 57 ESD v tomto rozhodnutí jasně deklaroval, že pokud jde o opatření Společenství, je vyloučena pravomoc národních ústavních soudů. Tento krok lze považovat za významný k dalšímu formování a dotváření doktríny lidských práv Společenství. Soud zde vymezuje původ obecných zásad právních, kdy uvádí, že i když odvozuje platnost svých norem pouze od práva Společenství, je inspirován národními ústavními tradicemi společnými pro členské státy a tyto tradice považuje za základní zdroj pro koncepci lidských práv v ES. V rozsudku ve věci Nold 58 Soud zopakoval, že základní práva patří k obecným právním principům, jejichž dodržování Soudní dvůr zaručuje a dále připravil základ pro kombinovanou ochranu lidských práv i prostřednictvím mezinárodních smluv o ochraně lidských práv, na kterých se členské státy podílely nebo které podepsaly, respektive v nich může hledat vodítka (guidelines): Jak již Soudní dvůr rozhodl dříve, lidská práva tvoří integrální součást obecných zásad právních, jejichž dodržování musí zjišťovat. Pro zabezpečení těchto práv je Soud povinen přihlížet k ústavním tradicím společným pro členské státy, a proto nemůže podporovat opatření, která jsou neslučitelná se základními právy uznanými a chráněnými ústavami těchto států. Obdobně mezinárodní smlouvy na ochranu lidských práv, na kterých se členské státy podílejí nebo jsou jejich signatáři, mohou poskytovat vodítka (guidelines), kterými je třeba v rámci komunitárního práva se řídit 59 Soud dále vymezuje hranice těchto práv a deklaruje, že obchodní zájmy a komerční příležitosti se ocitají mimo rámec takto chráněných práv na úrovni Společenství: Ačkoliv ústavní právo všech členských států zajišťuje ochranu vlastnictví a podobným způsobem je zajištěno i právo na práci, obchodní činnost i výkon povolání, nicméně takto chráněná práva nejsou považována za absolutní a neomezená a musí být posuzována s přihlédnutím k sociální funkci chráněných právních statků a činností. Z uvedeného důvodu jsou práva tohoto druhu chráněna pouze s výhradou omezení, která jsou ve veřejném zájmu( )ukazuje se jako oprávněné stanovit pro tato práva 57 Bod 4 rozsudku Internationale Handelsgellschaft. 58 Rozsudek ESD ze dne , č. 4/73 ve věci Nold v. Komise, SbSD 1974, s Bod 13 rozsudku Nold. 21

22 určitá omezení, která jsou ospravedlnitelná celkovými cíly sledovanými Společenstvími, která slouží obecnému zájmu, pokud přitom práva nejsou dotčena ve své podstatě 60 Tento judikát rozvinul doktrínu lidských práv tak, že jednak stanovil mantinely oprávnění jednotlivce, která mohou být omezena ve prospěch cílů Společenství, jednak vymezil mezinárodní smlouvy o lidských právech jako nový zdroj inspirace a nalézání lidských práv. Taktéž ve věci Rutili 61 Soud prohlásil, že ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod poskytují vodítka (guidelines) pro ochranu základních práv v právním řádu Společenství. Za nejdetailnější a nejrozpracovanější koncepci v oblasti lidských práv lze považovat Rozsudek Soudu ve věci Hauer. 62 Soud v tomto rozhodnutí zopakoval formuli, že základní práva patří k obecným zásadám právním, které jsou chráněny právem Společenství a dále opět poukázal na ústavní tradice společné členským státům a mezinárodní smlouvy o lidských právech jako na zdroje inspirace a původ těchto práv. Dále zmiňuje dokument přijatý institucemi a orgány Společenství: Toto pojetí bylo následně uznáno ve Společném prohlášení Parlamentu, Rady a Komise z 5. dubna 1977, které s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora odkazuje na jedné straně na práva zaručená ústavami členských států a na druhé straně Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu Toto vyjádření je považováno za uznání přímého pramenu komunitárního práva, neznamená však, že jednotlivá ustanovení Úmluvy tvoří součást komunitárního práva. Tento judikát vyhranil formulaci doktríny lidských práv na úrovni Společenství tak, že žádná opatření nemohou být uznána za legální, jsou-li neslučitelná se základními právy chráněnými ústavami členských států a mezinárodními smlouvami. Pokud jde o mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv, inspirace Soudu se neomezuje pouze na Úmluvu, ale čerpá i z dalších smluv, jako např. Evropská sociální charta 63, Konvence 111 Mezinárodní organizace práce nebo Pakt o občanských a politických právech Bod 14 rozsudku Nold. 61 Rozsudek ESD ze dne , č. 36/75 ve věci Rutili v. ministerstvo vnitra, SbSD 1975, s Rozsudek ESD ze dne , č. 44/79 ve věci Hauer v. Land Rheinland Pfalz, SbSD 1979, s Ve věci Defrenne v. Sabena - Rozsudek ESD ze dne , č. 149/77 ve věci Defrenne v. Sabena, SbSD 1979, s

23 4. Listina základních práv Evropské unie 4.1. Cesta k Listině základních práv Evropské unie Iniciativy vytvoření katalogu lidských práv Koncepce ochrany základních práv v EU se vyvíjela především díky judikatuře ESD. Již od 70. a 80. let můžeme sledovat aktivity směřující k vytvoření jednotného dokumentu, který byl přehledným a jasným způsobem kodifikoval lidská práva. 65 Hlavními iniciátory v této oblasti byly evropské instituce, které si s rozšiřováním aktivit ES uvědomovaly zvýšenou potřebu ochrany základních lidských práv. První společnou iniciativou byla již zmiňovaná Společná deklarace Evropského parlamentu, Rady a Komise z roku Dalším impulsem byl Spinelliho projekt a jeho Ústava EU, který ovšem nebyl přijat. Tyto iniciativy sice nepřinesly žádný ucelený katalog lidských práv, otevřely však diskusi a prostor k postupnému akcentování ochrany lidských práv, které pronikalo do všech činností ES/EU a tím také následně k vytvoření a přijetí Listiny základních práv Evropské unie Vznik Listiny Návrh na vytvoření samostatného katalogu základních práv byl vysloven na summitu Evropské Rady v Kolíně nad Rýnem, který se konal 3. a 4. června 1999 během německého předsednictví. 66 Vyhlášení Evropské charty základních práv měla navrhnout Evropská rada Evropskému parlamentu a Komisi. Jako nejlepší prostředek k dosažení tohoto cíle se jevilo vypracování charty základních práv pro Evropskou unii. Tato listina měla podle závěrů Rady obsahovat především základní práva a svobody a základní procesní práva zaručená Evropskou úmluvou a odvozená z ústavních tradic společných členským státům. Dokument měl dále obsahovat práva vycházející z institutu evropského občanství a poukázání na sociální a hospodářská práva. Cílem je zviditelnit občanům Unie význam základních práv a jejich rozsah. 64 Ve věci Orkem - Rozsudek ESD ze dne , č. 374/87 ve věci Orkem v. Komise, SbSD 1989, s GRYGAR, J. Ochrana základních práv v Evropské unii, Praha: IFEC, 2001, s OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s

24 Na zasedání Evropské rady v Tampere 15. a 16. října 1999 stanovila Rada složení a způsob práce orgánu 67, který byl pověřen přípravou návrhu Listiny základních práv EU, jak bylo rozhodnuto na summitu Evropské rady v Kolíně nad Rýnem. Přípravou Listiny bylo pověřeno grémium, které si zvolilo název Konvent. Zakládající zasedání proběhlo 17. prosince Návrh Listiny byl přijat a tento byl jednomyslně schválen na zasedání Evropské rady 13. a v Biarritzu. Poté byl zaslán Evropskému parlamentu a Komisi, které jej v tomto pořadí schválily 14. listopadu a 6. prosince Listina základních práv Evropské unie 68 byla slavnostně deklarována během francouzského předsednictví 7. prosince 2000 na Mezivládní konference v Nice. Jelikož hlavy vlád a států se nedohodly na začlenění Listiny do zakládajících smluv, měla Listina pouze deklaratorní, nikoli právně závazný, charakter. Téma závaznosti a právní povahy Listiny bylo opět nastoleno na summitu v Laekenu 14. a 15. prosince 2001, kde Evropská rada rozhodla o vytvoření Konventu o budoucnosti Evropské unie. Hlavním úkolem Konventu bylo vypracování návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu a také možností přistoupení EU k Úmluvě o ochraně lidských práv. Smlouva měla začleňovat Listinu přímo do jejího textu, konkrétně do části II, přičemž některá ustanovení byla změněna nebo doplněna. Ústavní smlouva byla podepsána v říjnu 2004 v Římě, následně však byla odmítnuta v referendech ve Francii a v Nizozemsku a nikdy nevstoupila v platnost. V následujícím období došlo k dohodě na vytvoření nového revizního dokumentu, který by vycházel z Ústavní smlouvy. Po dlouhých jednáních byla 13. prosince 2007 podepsána Lisabonská smlouva 69, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009 po dokončení ratifikačního procesu ve všech členských zemích. Text Listiny není součástí textu smlouvy, jak tomu bylo u Ústavní smlouvy. Lisabonská smlouva na ni pouze odkazuje a dává jí stejnou právní sílu, jako mají zakládající smlouvy. Činí ji tedy právně závaznou. 67 Konvent pracuje ve skupinách vytvářených ad hoc, na základě diskusí výbor dokončuje návrh a prezentuje jej na plenárním zasedání Konventu. Pořádá také formální či neformální jednání s organizacemi zabývajícími se problematikou základních práv. 68 Od vzniku dokumentu v roce 2000 do jeho inkorporace do textu Ústavní smlouvy v roce 2003 došlo ke změně jeho oficiálního českého názvu z názvu Charta základních práv EU na Listinu základních práv EU, tato změna není považována za nejšťastnější, méně koresponduje s jazykovými verzemi, ve kterých tento dokument vzniknul [Charter of Fundamental Rights of the EU(angl.,La Charte des Droits fondemantaux de l EU (fr.)+ a přejmenování způsobuje zmatky a záměny s českou Listinou základních práv a svobod. Nicméně jde o oficiální název, budu jej tedy v této práci používat. 69 Též Reformní smlouva. 24

25 Složení Konventu Konvent byl složen ze čtyř skupin osob: 15 zástupců hlav států nebo vlád členských zemí, 30 členů národních parlamentů členských států (dva z každé země), 16 členů Evropského parlamentu a jednoho zástupce předsedy Evropské komise. Za předsedu Konventu byl zvolen bývalý německý prezident Roman Herzog, zasedání se konala v Bruselu. Na přípravě Listiny se podílely i další subjekty, byly jimi Soudní dvůr, Rada Evropy a Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Měly status pozorovatele a byly zastoupeny dvěma zástupci z každé instituce. Slovo měli také zástupci Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů, evropského ombudsmana, kandidátských zemí na přistoupení k EU a další subjekty, sociální skupiny a experti. 70 Příprava dokumentu byla veřejná, veškeré dokumenty byly publikovány na internetu. Každý mohl posílat návrhy a svoje názory na projednávanou problematiku. Tento způsob práce byl unikátní a velmi dobře se osvědčil. Později byl použit i pro přípravu návrhu Ústavy pro Evropu Vývoj a tvorba Listiny Hlavním podkladem pro vytvoření prvního návrhu Listiny byla tzv. Hermanova zpráva, která referovala o stavu ochrany základních práv ve Společenství. 71 V červnu 2000 byl prezentován tzv. první oficiální návrh Listiny, který obsahoval 30 článků, které svojí strukturou a rozsahem garantovaných práv poskytovaly poměrně vysoký stupeň ochrany jednotlivce. Dá se říci, že zaručovaly standardní úroveň ochrany, běžnou ve vyspělých demokratických státech. 72 Konečný text Listiny je vůči prvnímu návrhu koncipován podstatně šířeji. Obsahuje 54 článků v 7 kapitolách. Na rozdíl od prvního návrhu obsahuje také ekonomická a sociální práva. Při tvorbě Listiny byly použity různé dokumenty, např. Historické dokumenty 73, 70 OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s GRYGAR, J. Ochrana základních práv v Evropské unii, Praha: IFEC, 2001, s Tamtéž, s Např. English Bill of Rihts of

26 Konvence OSN 74, Konvence Rady Evropy 75, Texty EU 76, ústavní texty členských států a studie a články Charakteristika obsahu Listiny základních práv Evropské unie Listina přinesla několik změn oproti dosavadním úpravám lidských práv. Nejen, že uvádí práva deklarovaná již dříve, ale formuluje a rozvíjí práva nová (zákaz klonování lidských bytostí nebo právo na řádnou správu) 78 realizovatelná dle některých autorů pouze v rámci Evropské unie. 79 Listina obsahuje všechny nejdůležitější kategorie práv: osobní, politická, sociální, hospodářská a kulturní. Při pohledu na strukturu Listiny zjistíme, že je nová a originální. Nové třídění základních lidských a občanských práv zavedené Listinou zásadně opouští obvyklou triádu třídění uvedenou v předchozích mezinárodně právních ústavních aktech o lidských a občanských právech na práva osobní, politická a sociální, hospodářská a kulturní. To neznamená, že by autoři listiny toto třídění odmítali, opustili je však z toho důvodu, aby Listina mohla vyjádřit rovné hodnotové postavení všech práv, která jsou do ní zahrnuta. V důsledku to znamená opuštění dosavadní hierarchizace lidských a občanských práv, kdy práva osobní a politická jsou nadřazena právům hospodářským, sociálním a kulturním. 80 Tedy práva osobní a politická nejsou nadřazena právům hospodářským, sociálním a kulturní, jsou stavěna do stejné roviny a jednotlivé kategorie práv jsou rozptýleny do více kapitol. 81 Text se snaží o jednoduchost, jsou používány krátké a stručné věty hlavně z důvodu srozumitelnosti a přístupnosti všem lidem. Tato jednoduchost však na druhé straně přináší určitou vágnost a nejasnost některých ustanovení, proto je k Listině připojen komentář, ten však nemá právní závaznost. Komentář nejen vysvětluje jednotlivá ustanovení, ale také označuje ustanovení a dokumenty, které byly použity jako podklad pro 74 Např. Universal Declaration fo Human Rights of 10 December Např. Convention de sauvegarde des Droits de l Homme et des libertés fondamentales. Conseil de l Europe, Rome, 4 novembre Joint Declaration of the European Parliament, the Council and the Commision, , Official Journal of EC, C 103/ [on-line+ Dostupné z: < 77 Např. Report of the Expert Group of Fundamental Rights Report requested by the European Commission, February V Chartě vůbec jako poprvé formulováno v písemné formě v jediném dokumentu. 79 ŠIŠKOVÁ, N. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. vyd. Praha: Linde, 2008, s BLAHOŽ, J., KLÍMA, K., SKÁLA, J. a kol. Ústavní právo Evropské unie, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2003, s Viz Obsah Listiny v příloze A této práce. 26

27 návrh Listiny. Jde zejména o oblast práv přejatých z Evropské úmluvy, kde podle čl. II-112 odst. 3 je zaručen stejný výklad a rozsah těchto práv, jako jim přiznává Evropská úmluva: 82: Pokud tato Charta obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, je smysl a rozsah těchto práv stejný, jako smysl a rozsah práv stanovených touto Úmluvou. Tato ustanovení nebrání, aby právo Unie poskytovalo širší ochranu. Listina byla navržena tak, aby bylo do budoucna možné docílit její právní závaznosti, není tedy pouhou deklarací, ale její ustanovení obsahují práva a povinnosti. 83 Zdrojem inspirace byly již existující lidsko-právní dokumenty, zejména pak úmluvy Rady Evropy, ustanovení zakládajících smluv, společné ústavní tradice členských států, judikatura ESD a sekundární legislativa ES. 84 Ustanovení Listiny neobsahují pouze práva, ale i tzv. zásady, jak vyplývá z formulace čl. 51 odst. 1 a čl. 52 odst. 5. Zásady mohou být provedeny legislativními nebo exekutivními akty orgánu Unie nebo členských států. Nelze se jich dovolávat přímo, ale pouze v souvislosti s výkladem nebo přezkumem zákonnosti prováděcích aktů Struktura Listiny Listina se skládá z Preambule a 54 článků, které jsou rozděleny do sedmi hlav. Dokument nevymezuje individuální části, ani uspořádání kapitol podle obsahu (na práva a svobody), ani podle povahy (na osobní, občanská, hospodářská, sociální a kulturní), ani podle toho, zda tato práva uplatňuje jednotlivec nebo skupina (individuální a tzv. kolektivní práva). Tvůrci Listiny jednotlivé kategorie roztrousili do více kapitol CHARTE 4473/00 CONVENT 49, Čl. II-112 odst OUTLÁ, V. Právo Evropské unie, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006, s STROMŠÍKOVÁ, V. Změny v systému ochrany základních práv v Evropě směrem k chaosu nebo ve prospěch jednotlivce? (K článku 7 návrhu Ústavní smlouvy EU). Právník, 2004, č. 6, s JANIGOVÁ, P. Lidská práva v procesech evropské integrace ( ), [online] [cit ]. 70 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Marta Goňcová. Dostupné z www: < _.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Djanigov%C3%A1%26start%3D1> 27