Převod a přechod vlastnického práva

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Převod a přechod vlastnického práva Bakalářská práce Autor: Petra Nováková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ondřej Veselý Praha Leden, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. Ve Veselíčku dne Petra Nováková

3 Poděkování Děkuji vedoucímu práce panu JUDr. Ondřeji Veselému za odborné vedení a pomoc při zpracování mé bakalářské práce.

4 Anotace práce Tato bakalářská práce se v první a druhé kapitole zaměřuje na vymezení pojmu převod vlastnického práva a přechod vlastnického práva. Toto vymezení je v případě nemovitostí podstatné pro formu zápisu do katastru nemovitostí, vkladem se uskutečňuje převod vlastnického práva a záznamem se uskutečňuje přechod vlastnického práva. K převodu vlastnického práva dochází na základě projevu vůle a k přechodu vlastnického práva dochází na základě právních skutečností. Následující kapitoly se věnují příkladům převodu vlastnického práva a příkladům přechodu vlastnického práva. Annotation The first and second chapter of this Bachelor work concentrates on definition of a transfer of ownership title and a passage of ownership title. This definition is important in order to enter the real estate property into the land register. The transfer of an ownership title is carried out by insertion while passage of an ownership title is implemented by an entry into the register. Transfer of ownership title happens based on expression of free will while passage of ownership title takes place based on legal fact. The following chapters address examples of transfers and passages of ownership titles.

5 Obsah: Úvod Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva Převod vlastnického práva Přechod vlastnického práva Rozdíl mezi převodem vlastnického práva a přechodem vlastnického práva Nabývání vlastnického práva Pojem a způsob nabytí vlastnického práva Spoluvlastnictví Vznik podílového spoluvlastnictví Velikost podílů u podílového spoluvlastnictví Obsah podílového spoluvlastnictví Zrušení podílového spoluvlastnictví Společné jmění manţelů Předmět společného jmění manţelů Majetek společného jmění (aktiva) Závazky společného jmění (pasiva) Výlučný majetek manţelů Vypořádání společného jmění manţelů Převod vlastnického práva Kupní smlouva Odlišení od směnné a darovací smlouvy podle občanského zákoníku Odlišení od kupní smlouvy podle obchodního zákoníku Vznik kupní smlouvy Práva a povinnosti stran Odpovědnost za prodlení Odpovědnost za vady předmětu koupě Kupní smlouva a nabytí vlastnického práva Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Výhrada vlastnictví Předkupní právo Právo zpětné koupě Jiná vedlejší ujednání Darovací smlouva Vznik darovací smlouvy Práva a povinnosti stran Odpovědnost stran Směnná smlouva Přechod vlastnického práva Vydrţení Nabytí vlastnictví věci ztracené, opuštěné a skryté Věci ztracené a věci opuštěné Nález věci skryté, jejíţ vlastník není znám Nabytí vlastnického práva ze zákona Nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu Nabytí vlastnictví soudním výrokem Nabytí vlastnického práva rozhodnutím správního úřadu

6 4.5 Dědění Nabývání dědictví Důvody dědění Odúmrť Odmítnutí dědictví Dědická způsobilost a dědická nezpůsobilost Přechod dluhů Dědění ze zákona Dědění ze závěti Řízení o dědictví Katastr nemovitostí Zápis vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí Druhy zápisů do katastru nemovitostí Vklad Záznam Závěry a doporučení Seznam použité literatury Seznam příloh

7 Úvod Tématem této bakalářské práce je převod a přechod vlastnického práva. Tato práce vychází především z občanského zákoníku. V první kapitole bakalářské práce je definice převodu a přechodu vlastnického práva, i přesto, ţe tyto definice nejsou upraveny v ţádném zákonu. Ve druhé kapitole je popsán rozdíl mezi převodem a přechodem vlastnického práva. Tento rozdíl spočívá ve způsobech nabývání vlastnického práva. Dále následuje kapitola, ve které jsou uvedeny příklady převodu vlastnického práva (kupní smlouva, darovací smlouva a směnná smlouva). V této kapitole jsou definice smluv, vznik smluv, nabývání vlastnického práva, funkce smluv, práva a povinnosti stran, odpovědnosti stran a odlišení od těchto smluv. Ve čtvrté kapitole jsou příklady přechodu vlastnického práva (vydrţení, nabytí vlastnictví věci ztracené a opuštěné, nabytí vlastnictví věci skryté, nabytí vlastnického práva ze zákona, nabytí vlastnického práva rozhodnutím státního orgánu a dědění). Poslední kapitola katastr nemovitostí se věnuje zápisům vlastnických a jiných věcných práv do katastru nemovitostí. Druhy zápisů do katastru nemovitostí jsou podstatné pro rozlišení, zda se jedná o převod nebo o přechod vlastnického práva. Převod vlastnického práva k nemovitostem se do katastru nemovitostí zapisuje vkladem a přechod vlastnického práva se zapisuje záznamem. Na konci této bakalářské práce jsou přílohy, ve kterých jsou vzory kupní smlouvy, darovací smlouvy, směnné smlouvy a vzor návrhu na vklad do katastru nemovitostí. 7

8 1 Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva Definice převodu vlastnického práva a přechodu vlastnického práva není upravena v ţádném zákonu. 1.1 Převod vlastnického práva Při převodu vlastnického práva dochází k nabytí práva na základě projevu vůle (například darovací smlouvou, kupní smlouvou). Zásadou při převodu vlastnického práva je, ţe nikdo nemůţe převést na jiného více práv, neţ sám má. Vlastnické právo lze tedy nabýt pouze od vlastníka věci a zároveň s převodem vlastnického práva přecházejí na nabyvatele i věcná břemena, zástavní práva a podobně. Vlastnické právo lze nabývat v takovém rozsahu, jak příslušelo původnímu vlastníkovi. 1 Tento princip nalezneme v ustanovení 486 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuţ bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. Ochranu nabyvateli majetku od nepravého dědice poskytuje občanský zákoník v tom, ţe nemusí majetek vydat, pokud v dobré víře nabyl majetek a pokud bylo dědictví nepravému dědici potvrzeno soudem. Zákonnou ochranu by však neměl, jestliţe věděl nebo mohl vědět, ţe majetek po zůstaviteli měl připadnout jinému dědici Přechod vlastnického práva Při přechodu vlastnického práva dochází k nabytí na základě právních skutečností, tyto skutečnosti však nejsou projevem vůle (na základě rozhodnutí státního orgánu, na základě zákona a děděním). 3 1 FIALA, Josef a kolektiv. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Jiří Motloch Sagit, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN FIALA, Josef a kolektiv. Lexikon občanského práva. 1. vyd. Ostrava : Jiří Motloch Sagit, s. ISBN

9 2 Rozdíl mezi převodem vlastnického práva a přechodem vlastnického práva K převodu vlastnického práva dochází tehdy, jestliţe původní oprávněný své právo převádí právním úkonem na nabyvatele, například při prodeji nebo koupi věci. K přechodu vlastnického práva dochází, jestliţe se právo z jednoho subjektu na druhý subjekt přenáší, to znamená, ţe na nabyvatele bylo převedeno vlastnické právo právním úkonem bez projevu vůle původního oprávněného, například při dědění Nabývání vlastnického práva Smlouvou se uskutečňuje převod vlastnického práva, smlouvou se vlastnické právo převádí. Na základě jiných právních skutečností se uskutečňuje přechod vlastnického práva, vlastnické právo přechází. O převod a o přechod vlastnického práva se nejedná v případě nabytí vlastnictví nově vzniklé věci (věc, která dosud nenáleţela nikomu). Převod vlastnického práva nejprve předpokládá platnou smlouvu o převodu vlastnictví, zpravidla smlouvu kupní, ale můţe jí být i jiná smlouva, pokud se dohoda stran týká převodu vlastnického práva, například smlouva darovací. Smlouva o převodu vlastnictví můţe mít účinek obligační nebo translační. Obligační smlouva sama převod vlastnického práva nepůsobí, pouze zavazuje zcizitele, aby na nabyvatele vlastnické právo k věci převedl. V případě translační smlouvy se vlastnické právo ke zcizené věci převádí v okamţiku, kdy se smlouva stala perfektní. Vlastnické právo zaniká absolutně (zánikem věci) nebo relativně (vlastnické právo určité osoby zaniká a vlastníkem se stane někdo jiný). Vlastnické právo můţe také zaniknout v důsledku vlastníkova právního úkonu tím, ţe vlastník převede vlastnické právo na někoho jiného nebo věc fakticky opustí a zároveň vyjádří vůli uţ nebýt jejím vlastníkem. Dále vlastnické právo v důsledku události zaniká smrtí vlastníka, zánikem věci, ztrátou věci, nebo tím, ţe někdo jiný nabude vlastnictví věci vydrţením. Vlastnické právo můţe také zaniknout konstitutivním rozhodnutím soudu či jiného státního orgánu. 5 4 LAZAR, Ján; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 1. vyd. Praha : Panorama, s LAZAR, Ján; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 1. vyd. Praha : Panorama, s

10 2.2 Pojem a způsob nabytí vlastnického práva Nabytí vlastnického práva se uskutečňuje tím, kdy se vlastníkem konkrétní věci stane někdo, kdo jím dosud nebyl, protoţe vlastníkem věci nebyl nikdo (věc nebyla předmětem vlastnického práva a zákon věc z nabytí do vlastnictví nevylučoval) nebo vlastníkem věci byl někdo jiný. Vlastnického práva k věci, která jiţ byla ve vlastnictví někoho jiného, se nabývá mezi ţivými nebo v případě smrti dosavadního vlastníka (nabytí vlastnictví děděním). Dále se nabytí vlastnictví rozlišuje na nabytí odvozené (derivativní) a původní (originární). Odvozeným nabytím vlastnictví se rozumí případ, kdy vlastník věci jeho vlastnické právo odvozuje od vlastnického práva svého právního předchůdce (kdy se někdo stane vlastníkem věci tím, ţe je na něj smlouvou dosavadní vlastník převede). V takovém případě se jedná o převod vlastnického práva (o nabytí vlastnického práva z vůle předchozího vlastníka). Původním nabytím vlastnictví je případ, kdy se někdo stane vlastníkem věci, která nebyla dosud předmětem vlastnického práva, nebo byla ve vlastnictví někoho jiného, ale na nabyvatele přešla jinak neţ jeho převodem (nebylo to z vůle dosavadního vlastníka). V takových případech jde o přechod vlastnického práva. Věci, která uţ byla vlastnictvím někoho jiného se nabývá originárně smísením věci vlastní s věcí cizí, vydrţením, nebo se nabývá vlastnictví věcí ztracených či opuštěných a vlastnictví věcí skrytých, jejichţ vlastník není znám. Dále se vlastnictví originárně nabývá rozhodnutím soudu, rozhodnutím správního úřadu, nebo ze zákona. 6 V ustanovení 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník jsou způsoby nabývání vlastnictví: Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem. Tyto způsoby nabývání vlastnictví jsou uvedené pouze jako příklady. Občanský zákoník odkazuje na další ustanovení a na jiné zákony. K převodu vlastnictví dochází na základě nabytí kupní, či darovací smlouvy, ale vlastnictví lze také nabýt i jinými smlouvami, například směnnou smlouvou. K přechodu vlastnictví dochází na základě jiných právních skutečností, například děděním. 7 6 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN

11 2.3 Spoluvlastnictví O spoluvlastnictví se jedná v případě, jestliţe jedna věc, která je nerozdělená, patří současně několika vlastníkům. Přijetím zákona č. 91/1998 Sb. (kterým se mění a doplňuje zákon o rodině), zákon rozeznává pouze spoluvlastnictví podílové, neboť společné jmění manţelů nahradilo spoluvlastnictví bezpodílové. Podle občanského zákoníku je chápáno podílové spoluvlastnictví jako spoluvlastnictví ideální, neboť kaţdý ze spoluvlastníků je spoluvlastníkem nerozdělené věci celé Vznik podílového spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví vzniká na základě smlouvy (například kupní smlouvy, směnné smlouvy, darovací smlouvy) nebo rozhodnutím státního orgánu (například při vypořádání dědictví) nebo můţe také podílové spoluvlastnictví vzniknout ze zákona (například vydrţením). Subjekty podílového spoluvlastnictví jsou právnické osoby, fyzické osoby a stát Velikost podílů u podílového spoluvlastnictví Pro velikost podílů u spoluvlastnictví je rozhodující právní skutečnost, která vedla ke vzniku tohoto podílového spoluvlastnictví, zejména se jedná o obsah smlouvy (obsahem smlouvy se spoluvlastnictví zakládá mezi více osobami) nebo výše dědických podílů na věci, která je společná. Soud můţe určit ve svém rozhodnutí výši spoluvlastnických podílů nebo můţe určit výši spoluvlastnických podílů právní předpis. Pokud je předmětem podílového spoluvlastnictví nemovitost, v katastru nemovitostí se uvádí výše spoluvlastnického podílu kaţdého spoluvlastníka v podobě zlomku. Není-li velikost podílu stanovena právním předpisem nebo dohodnuta účastníky jinak, podíly všech spoluvlastníků jsou stejné KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN

12 2.3.3 Obsah podílového spoluvlastnictví Obsahem podílového spoluvlastnictví jsou povinnosti a práva. Tyto povinnosti a práva vznikají mezi spoluvlastníky, kteří hospodaří se společnou věcí (například oprava věci, údrţba věci, uţívání věci, pronájem věci). Zákon počítá při hospodaření se společnou věcí s dohodou spoluvlastníků, zákon nerozlišuje, o jakou záleţitost se jedná. Povinnosti a práva dále vznikají mezi třetími osobami a spoluvlastníky ohledně společné věci jako celku. Z právních úkonů, které se týkají společné věci jsou povinni a oprávněni všichni společníci nerozdílně a společně (solidárně). Solidarita povinných nebo oprávněných je zaloţena ze zákona. Povinnosti a práva také vznikají mezi třetí osobou a kaţdým spoluvlastníkem ohledně spoluvlastnického podílu vlastníka. Ve svém výlučném vlastnictví má svůj vlastnický podíl kaţdý ze spoluvlastníků. Spoluvlastník nemůţe se svým vlastnickým podílem disponovat, pokud tento podíl nepřevádí na osobu blízkou. Pokud by spoluvlastník chtěl svůj vlastnický podíl převést na jinou osobu neţ blízkou, zákon ukládá spoluvlastníkovi, aby svůj podíl nejprve nabídl ostatním spoluvlastníkům (předkupní právo). Toto předkupní právo ze zákona má povahu věcného práva (předkupní právo působí také vůči právním nástupcům zavázané osoby). Jestliţe je předmětem nabídky spoluvlastnický podíl k nemovitosti, nabídka musí být písemná a musí obsahovat alespoň cenu spoluvlastnického podílu a předmět kupní smlouvy. Nabídka musí být doručena kaţdému ze spoluvlastníků. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou o výkonu předkupního práva, spoluvlastníci mají právo vykoupit (podle velikosti svých podílů) spoluvlastnický podíl k nemovitosti. Jestliţe spoluvlastník nechce nebo nemůţe nabídnutý spoluvlastnický podíl koupit, jeho předkupní právo zaniká. Spoluvlastníkovi vznikne zároveň i předkupní právo vůči nabyvateli spoluvlastnického podílu Zrušení podílového spoluvlastnictví K zachování spoluvlastnictví nemůţe být nikdo ze spoluvlastníků nucen. 12 Kaţdý ze spoluvlastníků můţe (pokud nedojde k dohodě mezi spoluvlastníky) podat u soudu 11 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN

13 návrh ke zrušení spoluvlastnictví. Podílové spoluvlastnictví můţe být zrušeno rozhodnutím soudu nebo dohodou spoluvlastníků. Ve zrušení spoluvlastnictví dohodou (z vůle spoluvlastníků) nejsou omezováni spoluvlastníci zákonem. Spoluvlastníci se mohou dohodnout na reálném rozdělení věci, na následném prodeji věci, na přenechání věci jednomu nebo více ze spoluvlastníků a na rozdělení výtěţku podle podílů. Aby byla dohoda platná, vyţaduje se shodný projev vůle všech spoluvlastníků. Jestliţe je předmětem spoluvlastnictví nemovitost, zákon vyţaduje písemnou formu. Povinností kaţdého ze spoluvlastníků je vydat na poţádání ostatním spoluvlastníkům písemné potvrzení o vypořádání. Jestliţe spoluvlastník nevydá potvrzení o vypořádání, lze se domáhat vydání potvrzení u soudu. Jestliţe se spoluvlastníci nedohodnou o zrušení a vypořádání spoluvlastníků, můţe kterýkoli ze spoluvlastníků podat návrh na vypořádání a zrušení u soudu. Soud spoluvlastnictví zruší a vypořádá Společné jmění manželů K přechodu vlastnického práva dochází v souvislosti se vznikem společného jmění manţelů nebo se zánikem společného jmění manţelů. Společné jmění vzniká ze zákona pouze mezi manţely, předmětem společného jmění jsou věci, majetková práva a závazky Předmět společného jmění manželů Jměním se označuje obecně souhrn penězi ocenitelných majetkových hodnot, které patří určité osobě (aktiva) po odečtení penězi ocenitelných hodnot majetkových, které tato osoba dluţí někomu jinému (pasiva). Podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. společné jmění manţelů tvoří jak majetek (aktiva společného jmění), tak závazky (pasiva společného jmění). 15 Podle ustanovení 143 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. společné jmění manţelů (předmět) tvoří: a) majetek nabytý některým z manţelů nebo jimi oběma společně za trvání manţelství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manţelů 13 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN

14 za majetek náleţející do výlučného vlastnictví tohoto manţela, jakoţ i věcí, které podle své povahy slouţí osobní potřebě jen jednoho z manţelů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manţelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manţelství a nebo jemuţ byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manţelů nebo oběma manţelům společně vznikly za trvání manţelství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleţí výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichţ rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého Majetek společného jmění (aktiva) Majetkem společného jmění manţelů můţe být například věc movitá a věc nemovitá, pohledávky z vkladových účtů a jiných účtů. Aby se majetek mohl stát předmětem společného jmění manţelů, musí k nabytí majetku dojít jedním nebo oběma manţely za trvání manţelství (výjimkou je například majetek získaný darem). Ustanovení 143 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vymezuje zákonný rozsah společného jmění manţelů. Tento zákonný rozsah společného jmění manţelů lze však upravit rozhodnutím soudu nebo smlouvou manţelů. 16 Podle ustanovení 143a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. mohou manţelé uzavřít formou notářského zápisu smlouvu, ve které mohou zúţit nebo rozšířit stanovený rozsah svého společného jmění. Předmětem smlouvy můţe být majetek a závazky, které tvoří jiţ společné jmění manţelů, majetek nabytý v budoucnu, závazky vzniklé v budoucnu, jednotlivé závazky a majetkové hodnoty. Pokud je předmětem smlouvy nemovitost, která uţ náleţí do společného jmění manţelů nebo do výlučného majetku jednoho z manţelů, smlouva se stává účinná vkladem do katastru nemovitostí. Zákon z časového hlediska připouští, aby (manţelská) smlouva, která je ve formě notářského zápisu byla uzavřena manţely tak, ţe si ve smlouvě vyhradí zčásti nebo zcela vznik společného jmění manţelů aţ ke dni zániku manţelství (tato výhrada se však nesmí vztahovat na věci, které tvoří běţné vybavení společné domácnosti). 17 Zákon z časového hlediska dále připouští (předmanţelskou) smlouvu, která je ve formě notářského zápisu, 16 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN

15 aby byla uzavřena mezi ţenou a muţem, kteří hodlají vstoupit do manţelského stavu a chtějí si upravit budoucí majetkové vztahy, které vznikají z manţelství. Ustanovení 143a odst. 4 občanský zákoník č. 40/1964 Sb. směřuje k ochraně třetích osob. Toto ustanovení omezuje moţnost manţelů odvolávat se ve vztahu k jiné osobě na manţelskou nebo předmanţelskou smlouvu, tato jiná osoba musí být obeznámena s obsahem smlouvy. 18 Podle ustanovení 148 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.: Soud můţe ze závaţných důvodů na návrh některého z manţelů zúţit společné jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Na návrh některého z manţelů soud zúţí společné jmění manţelů aţ na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, ţe jeden z manţelů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Právní důsledky, které vznikly z nového pojetí společného jmění manţelů se také promítly v ustanovení 143 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. 19 Toto ustanovení řeší situace, ve kterých se manţel či manţelka v době trvání manţelství stane členem druţstva nebo společníkem obchodní společnosti. V těchto případech nepřecházejí práva a povinnosti na druhého manţela. Výjimkou jsou však bytová druţstva. Jestliţe se stane jeden z manţelů členem bytového druţstva, stává se členem i druhý manţel. 20 Předmětem společného jmění manţelů můţe být to, co jiţ bylo předmětem bezpodílového spoluvlastnictví. Jedná se o věci movité a věci nemovité, dále se jedná o peněţní příjem manţelů bez ohledu na to zda pochází například z podnikatelské činnosti. U nabývání vlastnického práva k nemovitostem se povaţuje za rozhodující den, ke kterému se váţou právní účinky vkladu. Pokud právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastanou aţ po uzavření manţelství, nemovitost je ve společném jmění manţelů. Jestliţe však jeden z manţelů podá návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí před uzavřením manţelství, nově nabytá věc je výlučným vlastnictvím tohoto manţela NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN

16 Závazky společného jmění (pasiva) Za závazky, které tvoří předmět společného jmění se povaţují ty, které vznikly společně jednomu z manţelů nebo oběma manţelům za trvání manţelství, například závazek ze smlouvy o půjčce. Z předmětu společného jmění manţelů jsou však vyloučeny závazky, které se týkají výhradně majetku jednoho z manţelů a závazky, které převzal jeden z manţelů bez souhlasu druhého manţela a rozsah těchto závazků přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů. Jestliţe vzal na sebe závazek jeden z manţelů se souhlasem druhého manţela nebo závazek vzali společně oba manţelé, tyto závazky plní oba manţelé nerozdílně a společně (solidárně). Manţele odpovídají za splnění tohoto závazku veškerým společným majetkem a výlučným majetkem kaţdého z nich. Pokud na sebe vezme závazek jeden z manţelů bez souhlasu druhého manţela a rozsah přijatého závazku zachovává míru majetkové přiměřenosti, pak tento závazek spadá do společného jmění manţelů. Pokud by však závazek přesáhl míru přiměřenou majetkovým poměrům manţelů a manţel tento závazek převzal bez souhlasu druhého manţela, pak tento závazek nespadá do společného jmění manţelů. Za splnění tohoto závazku odpovídá manţel svým výlučným majetkem, ale i majetkem, který spadá do společného jmění manţelů Výlučný majetek manželů Výlučný (samostatný) majetek manţelů je majetek, který netvoří předmět podílového spoluvlastnictví a netvoří ani předmět společného jmění mezi manţely. Manţel nemá ţádné právo na výlučný majetek druhého manţela (nesmí tento majetek spravovat, uţívat bez souhlasu vlastníka majetku). Jestliţe však nese uţitky výlučný majetek, uţitky spadají do společného jmění manţelů Vypořádání společného jmění manželů Zánikem manţelství zaniká společné jmění manţelů. 24 Manţelé provedou při zániku manţelství vypořádání majetku, který patří do společného jmění manţelů, 22 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří a kolektiv. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Praha : ASPI, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN

17 vychází se z toho, ţe podíly manţelů jsou stejné. Kaţdý z manţelů má oprávnění poţadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaloţil na společný majetek. Zároveň mu vzniká povinnost nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloţeno na jeho ostatní majetek. Dále se vychází z toho, ţe závazky obou manţelů, které vznikly za trvání manţelství, jsou manţelé povinni splnit rovným dílem. Především se při vypořádání přihlédne k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se zaslouţil kaţdý z manţelů o udrţení a nabytí společného jmění a k tomu, jak se staral o rodinu kaţdý z manţelů. Dohoda o vypořádání musí být v písemné podobě. Jestliţe patří do společného jmění také nemovitost, dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Dohoda manţelů se nesmí dotýkat práv věřitelů. Pokud dohodou manţelů nedojde k vypořádání společného jmění manţelů, soud provede na návrh některého z manţelů vypořádání společného jmění manţelů. Jestliţe nedojde do tří let od zániku společného jmění manţelů k vypořádání dohodou nebo jestliţe nebyl do tří let od zániku společného jmění manţelů podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, ţe manţelé se vypořádali ohledně movitých věcí podle stavu, v jakém kaţdý z nich věci ze společného jmění manţelů pro potřebou domácnosti, svou potřebu, své rodiny a výlučně jako vlastník uţívá. Ostatní věci a nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví a podíly spoluvlastníků jsou stejné. To samé platí u ostatních společných majetkových právech, pohledávkách a závazcích NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN

18 3 Převod vlastnického práva Mezi smlouvy o převodu vlastnického práva patří kupní smlouva, darovací smlouva a směnná smlouva. 3.1 Kupní smlouva Definice kupní smlouvy je upravena v ustanovení 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník: Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouva je povaţována za nejdůleţitější smluvní typ v trţním hospodářství, protoţe je právním základem peněţní formy, ve které se směňují věci za peníze. Kupní smlouva (dle občanského zákoníku) plní tuto funkci ve vztazích mezi nepodnikateli a mezi nepodnikatelem a podnikatelem Odlišení od směnné a darovací smlouvy podle občanského zákoníku Kupní smlouvu podle občanského zákoníku je třeba odlišit od smlouvy směnné. Ve smlouvě směnné vzniká závazek oběma stranám odevzdat určitou věc, dochází k jejich výměně a odpadá placení kupní ceny. Od smlouvy darovací se odlišuje kupní smlouva tím, ţe kupní smlouva je úplatná, to znamená, ţe nabyvatel vlastnického práva má povinnost zaplatit kupní cenu Odlišení od kupní smlouvy podle obchodního zákoníku V obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. je upravena obchodní kupní smlouva. Obchodní kupní smlouva se uzavírá mezi podnikateli, pokud je při jejím vzniku zřejmé, 26 ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

19 ţe se uzavírá v souvislosti s jejich podnikáním. Tato souvislost spočívá v tom, ţe předmět koupě je dále prodáván v rámci předmětu podnikání kupujícího nebo kryje potřeby související s jeho podnikatelskou činností, například zařízení kanceláří. Občanským zákoníkem se řídí smlouva, kterou kupující kupuje věc pro své podnikání, pokud účel koupě není zjevný při uzavření smlouvy, například při anonymní koupi zboţí v obchodě. Obchodní charakter však nemá kupní smlouva, ve které je předmětem nemovitost, a to ani v případě, kdy ji uzavírají podnikatelé v souvislosti se svým podnikáním. Pokud je však nemovitost prodávána v rámci podniku, řídí se její prodej úpravou smlouvy o prodeji podniku, která je obsaţená v obchodním zákoníku, a to i v případě, ţe její stranou je nepodnikatel Vznik kupní smlouvy Kupní smlouva vzniká dvoustranným právním úkonem mezi prodávajícím a kupujícím. I více osob můţe být prodávající i kupující stranou smlouvy. Zákon vyţaduje ke vzniku smlouvy, aby se účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Toto určení tvoří podstatné náleţitosti obsahu smlouvy. Vedle podstatných náleţitostí obsahu smlouvy můţe smlouva obsahovat i další ujednání upravující práva a povinnosti smluvních stran (obvyklé a vedlejší náleţitosti obsahu). Jestliţe úprava těchto otázek není obsaţena ve smlouvě, například doba a místo plnění, pak je upravuje zákon. První podstatnou náleţitostí smlouvy je určení předmětu koupě, jedná se o věci, které má prodávající odevzdat kupujícímu. Věc jednotlivě určená nebo věc určená podle druhu můţe být předmětem koupě. Jednotlivě je věc určena, pokud smlouva obsahuje údaje, které smlouvu dostatečně odlišují od jiných věcí stejného druhu, například uvedením SPZ u motorového vozidla. V době uzavření smlouvy musí věc jednotlivě určená existovat, jinak je smlouva neplatná pro počáteční nemoţnost plnění. Hromadná věc, která je souborem samostatných věcí, které tvoří určitý celek, například soubor knih, je také jednotlivě určenou věcí. Jestliţe není kupovaná věc jednotlivě určena, vyţaduje se pro uzavření kupní smlouvy, aby věc byla určena druhovými znaky. Zastupitelnou povahu má věc určená podle druhu. 29 Prodávající má povinnost při zániku věci, kterou měl připravenu k splnění svého závazku, opatřit jinou věc stejného druhu, protoţe jeho závazek 28 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

20 trvá. K zastupitelnosti věci určené podle druhu je zapotřebí i určení jejího mnoţství (například váhových jednotek), jinak by závazek nevznikl pro neurčitost obsahu. Předmětem kupní smlouvy mohou být také peníze, které přestaly být zákonným platidlem, například historické mince. Předmětem kupní smlouvy můţe být i právo, pokud má majetkovou hodnotu a je převoditelné (pokud to povaha práva připouští), například postoupení pohledávky. Při koupi práva se převádí prodávané právo, ustanovení o kupní smlouvě platí přiměřeně (pokud to povaha práva připouští). Druhou podstatnou náleţitostí kupní smlouvy je určení kupní ceny. Kupní cena je úplatou za předmět koupě, stanovená v penězích. Nejčastěji k určení kupní ceny dochází stanovením výše kupní ceny určitou částkou, nebo je ve smlouvě obsaţen způsob, který kupní cenu stanoví. Výše kupní ceny musí být určena dohodou obou stran. Kupní ceny mohou být také regulovány cenovými právními předpisy, v souladu s nimi musí být sjednaná cena. Pokud by došlo k rozporu s těmito předpisy, určení ceny ve smlouvě by bylo neplatné pouze v rozsahu, ve kterém jim odporuje, a kupující by měl povinnost zaplatit pouze takovou cenu, kterou cenové předpisy připouštějí. Zákon by v této souvislosti stanovil relativní neplatnost. Smluvní ustanovení o kupní ceně by se stalo v uvedeném rozsahu neplatným, jen pokud by se dotčená strana této neplatnosti dovolala. Zvláštní ustanovení pro případ sjednání příliš nízké kupní ceny nemá zákon, jestliţe není v rozporu s cenovými předpisy. Smlouva by však byla neplatná, pokud by se příčila dobrým mravům. Z projevu vůle osob (například z obsahu smlouvy), které uzavírají kupní smlouvu musí být zřejmé, ţe na kupujícího má přejít vlastnické právo k prodávané věci. Pro koupi zboţí při samoobsluţném prodeji platí zvláštní úprava, kupní smlouva je uzavřena v okamţiku, kdy za vybrané zboţí kupující zaplatí. Věc však můţe být vrácena na původní místo do tohoto okamţiku Práva a povinnosti stran Mezi základní povinnosti prodávajícího patří odevzdat prodané věci a převést vlastnické právo k věci na kupujícího. 31 Odevzdáním věci se rozumí předání věci do drţby kupujícího v místě plnění. Odevzdání se nejčastěji uskutečňuje převzetím věci kupujícím. 30 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

21 Jestliţe věc má zůstat u prodávajícího na základě jiné smlouvy (například nájemní), věc se odevzdává v době, kdy smlouva (nájemní) nabývá účinnosti. V době uzavření kupní smlouvy se můţe také věc nacházet jiţ u kupujícího, k odevzdání tedy dochází v době vzniku smlouvy, vlastnictví věci přechází na kupujícího. V době, která je stanovena ve smlouvě, má prodávající povinnost odevzdat věc. Pokud není ve smlouvě tato doba určena, má prodávající povinnost odevzdat věc bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy (není-li obvyklé odevzdání v jiné době). Odepřít můţe prodávající odevzdání věci, pokud je kupující v prodlení s placením kupní ceny. Pokud stanoví smlouva, ţe prodávající je povinen odeslat věc na místo plnění nebo určení, plní prodávající včas svůj závazek, pokud ve stanovené době předá věc dopravci k přepravě, k odevzdání věci dochází převzetím věci kupujícím od dopravce. Prodávající má povinnost odevzdat věc v místě plnění. Prodávající nese náklady, které jsou spojené s odevzdáním věci (například váţení, balení), a kupující nese náklady, které jsou spojené s převzetím věci. Ve smlouvě můţe být také stanoveno místo odevzdání věci, pokud není místo odevzdání stranami dohodnuto, je místem odevzdání u fyzické osoby bydliště prodávajícího a u právnické osoby její sídlo. Od místa plnění závazku se odlišuje místo určení přepravovaného zboţí. Místo určení přepravovaného zboţí je místo, kam má odeslat prodávající věc, pokud mu vzniká povinnost ze smlouvy. Stanovenou jakost musí mít odevzdaná věc, ve smlouvě můţe být jakost určena. Jestliţe odevzdaná věc nemá tuto jakost, prodávajícímu vzniká odpovědnost za faktické vady věci. Prodávající je povinen umoţnit nabytí vlastnického práva k prodávané věci. Pokud nevyplývá ze smlouvy něco jiného, nesmí být věc zatíţena právy jiných osob (například právem zástavním). Jestliţe prodávající nesplní tuto povinnost, vzniká prodávajícímu odpovědnost za právní vady věcí. Další povinností prodávajícího je učinit právní úkony, které jsou zapotřebí pro převod vlastnického práva na kupujícího. Prodávající je při prodeji nemovitosti povinen po uzavření smlouvy poskytnout součinnost, která je zapotřebí k tomu, aby byl kupující zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník. 32 Prodávající je povinen při prodeji 32 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

22 movité věci umoţnit nabytí vlastnictví v době odevzdání věci (pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného). Kupující má povinnost poskytnou spolupůsobení, které je zapotřebí k tomu, aby prodávající mohl věc odevzdat. Tato povinnost zahrnuje povinnost kupujícího řádně nabídnutý předmět koupě převzít. Mezi další povinnosti kupujícího patří zaplatit kupní cenu. V rámci platebních podmínek můţe být doba placení kupní ceny stanovena ve smlouvě. Tato splatnost se zpravidla stanoví ve vztahu k době určené pro odevzdání věci. Pokud má být kupní cena placena v určité době po odevzdání věci, jedná se o koupi věci na úvěr. Kupní cena můţe být splatná ve splátkách nebo najednou. Kupní cena můţe být také splatná v určité době před dobou stanovenou pro odevzdání věci, jedná se o prenumerační koupi. Kupní cena můţe být splatná i při odevzdání věci, jedná se o koupi z ruky do ruky. Jestliţe není splatnost kupní ceny ve smlouvě stanovena, tak vyplývá ze zákona. Pokud není obvyklé něco jiného vzhledem k povaze smlouvy nebo okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena, pak mají obě smluvní strany povinnost plnit bez zbytečného odkladu. To znamená, ţe má kupující zaplatit kupní cenu při řádném odevzdání věci, jedná se o koupi věci za hotové. Pokud prodávající odesílá předmět koupě na místo určení či plnění, nemá kupující povinnost, aby zaplatil kupní cenu, dokud nemá moţnost si předmět koupě prohlédnout. Kupující má povinnost zaplatit kupní cenu v místě sjednaném ve smlouvě. Jestliţe není platební místo určeno ve smlouvě, pak je platebním místem bydliště nebo sídlo dluţníka (kupujícího). Kupní cenu můţe zaplatit kupující i prostřednictvím pošty nebo banky, pro posuzování včasnosti plnění je důleţitá doba, kdy částka byla poukázána (pokud se strany jinak nedohodnou). Pokud nejsou platební podmínky v kupní smlouvě stanoveny, odevzdání předmětu koupě a placení kupní ceny se uskutečňuje současně. Pokud splní svůj závazek jedna strana dříve (nebo je připravena splnit závazek), můţe se domáhat splnění závazku druhou smluvní stranou. I kdyţ má některá ze stran podle smlouvy splnit svůj závazek před splněním závazku strany druhé, můţe to odmítnout. Zákon toto právo přiznává, pokud plnění strany druhé, ke kterému má dojít později, je ohroţeno skutečnostmi, které nastaly u strany druhé. 33 Přihlíţí se jenom k okolnostem, které nastaly po uzavření smlouvy (například 33 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

23 platební neschopnost druhé strany) nebo nastaly před tímto uzavřením, ale pouze za podmínky, ţe oprávněná strana v době uzavření smlouvy o těchto okolnostech nevěděla Odpovědnost za prodlení Prodávající je v prodlení, pokud nesplní řádně a včas svůj závazek (neodevzdal předmět koupě a nepřevedl vlastnické právo na kupujícího). Jestliţe prodávající nesplní svůj závazek včas, nastanou následky prodlení dluţníka. Prodávající řádně nesplní svůj závazek, kdyţ například má odevzdaný předmět koupě právní vady. Pokud v místě plnění neodevzdá prodávající předmět koupě v době stanovené smlouvou či zákonem, pak prodávající nesplní svůj závazek včas. Prodlení nastává dnem následujícím po splatnosti závazku, prodlení trvá aţ do doby pozdního odevzdání předmětu koupě či jiného zániku závazku (například při odstoupení od smlouvy). I kdyţ prodávající neodevzdá předmět koupě včas, má prodávající povinnost závazek splnit. Kupující má právo poţadovat splnění prodávajícím. Zákon poskytuje kupujícímu i právo na náhradu škody při splnění zákonem stanovených předpokladů a moţnost odstoupení od smlouvy. Kupující můţe odstoupit od smlouvy, pokud prodávající, který je v prodlení, kupujícímu neodevzdá věc či na kupujícího nepřevede vlastnické právo k předmětu koupě ani v dodatečné přiměřené lhůtě. Pokud stanovená lhůta není přiměřená a kupující po uplynutí lhůty od smlouvy odstoupí, nastanou účinky odstoupení aţ po uplynutí lhůty přiměřené, pokud během lhůty prodávající neodevzdá předmět koupě či neumoţní kupujícímu nabýt vlastnické právo. Při prodeji věci v obchodě na objednávku můţe od smlouvy kupující odstoupit, pokud prodávající zboţí neobstará a kupujícímu neodevzdá zboţí ve stanovené lhůtě. Zákon v této situaci nevyţaduje poskytnutí dodatečné lhůty ke splnění závazku. Jestliţe je kupující v prodlení s placením kupní ceny, prodávající má právo poţadovat kupní cenu a úroky z prodlení KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

24 3.1.6 Odpovědnost za vady předmětu koupě Věc má faktické vady, pokud nemá stanovenou jakost. Stanovenou jakostí se rozumí vlastnosti, které jsou určené ve smlouvě nebo podpůrně zákonem (jakostní vady), nebo byla-li věc odevzdána v jiném mnoţství neţ stanoveném ve smlouvě (mnoţstevní vady). Ve smlouvě můţe být určena jakost věci uvedením jejích vlastností, které pokládá kupující za rozhodující. Jestliţe není jakost věci určena ve smlouvě, vyţaduje zákon, aby věc měla vlastnosti obvyklé a aby ji bylo moţno pouţít podle účelu smlouvy a podle povahy. Pro odpovědnost za vady předmětu koupě je rozhodující doba jeho převzetí kupujícím (doba, kdy prodávající splní závazek odevzdat věc). K této době přechází z prodávajícího na kupujícího nebezpečí škody na věci. Podle prováděcího předpisu zákona můţe vzniknout záruka za jakost (záruka se můţe týkat pouze některých vlastností věci, nebo všech vlastností věci). Při záruce za jakost odpovídá prodávající za vady v záruční době. Pokud je předmětem koupě věc jednotlivě určená (kupující si před uzavřením smlouvy mohl věc prohlédnout), neodpovídá prodávající za vady, které v době prohlídky byly zjevné (vady, které se zjistí okamţitě při obvyklé pozornosti), ledaţe prodávající kupujícího výslovně ujistil, ţe předmět koupě je bez vad. Jestliţe je předmětem koupě nemovitost (vadu je moţno zjistit v době uzavření smlouvy z katastru nemovitostí), prodávající také neodpovídá za vady věci, na které při sjednávání kupní smlouvy upozornil kupujícího. Jestliţe kupující zjistí vady na zboţí, má povinnost uschovat vadnou věc po dobu stanovenou prodávajícím k přezkoumání vad (tato doba je přiměřená). Podle zákona je kupující povinen oznámit prodávajícímu vady bez zbytečného odkladu (notifikační povinnost). Právo na přiměřenou slevu z kupní ceny můţe kupující uplatnit při jakékoli faktické vadě věci. Pokud má věc vadu odstranitelnou, kupující se můţe domáhat jejího odstranění. Pokud prodávající neodstraní vady v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu poskytl kupující, můţe kupující od smlouvy odstoupit. Jestliţe má věc vadu neodstranitelnou, která nebrání tomu, aby byla věc uţívána jinak řádným způsobem, kupující má nárok pouze na slevu z kupní ceny. 36 Pokud nelze 36 KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

25 věc takto uţívat (vada je neodstranitelná), kupující můţe poţadovat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo můţe kupující odstoupit od smlouvy. Právo odstoupit od smlouvy má také kupující v případě, kdyţ ho prodávající ujistil při uzavření smlouvy, ţe věc nemá ţádné vady, a toto ujištění se ukázalo nesprávným (rozhodující není, zda prodávající o vadách věci věděl, či nevěděl). Kupující má také právo na úhradu nutných nákladů (v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady). Kupující má notifikační povinnost. Jestliţe kupující úhradu nutných nákladů neoznámí do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které měl vady oznámit, právo na náhradu těchto nákladů zanikne. Pokud byl vznik nákladů včas oznámen, promlčuje se ve třech letech od doby notifikace nárok na jejich náhradu. Vady právní je třeba odlišovat od vad faktických. Vady právní má věc, jestliţe prodávající nepřevede na kupujícího vlastnické právo k věci (nesplní svou zákonnou povinnost) nebo kdyţ je věc zatíţena v rozporu se smlouvou právy jiných osob (například zástavní právo). Jestliţe uplatní třetí osoba své právo ke koupené věci, kupující musí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu. Pokud tak neučiní, prodávající můţe vůči kupujícímu uplatnit všechny námitky, které mohl uplatnit vůči třetí osobě a které vůči třetí osobě neuplatnil kupující. Jestliţe neoznámí kupující včas právní vadu prodávajícímu, oslabuje se kupujícího právo, ale nenastává zánik práva. Při právních vadách kupující můţe poţadovat řádné splnění povinností prodávajícího (odstranění jiných právních vad, převod vlastnického práva). Pokud prodávající nesplní tuto povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě, můţe odstoupit kupující od smlouvy Kupní smlouva a nabytí vlastnického práva Při uzavření kupní smlouvy ještě nedochází k převodu vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího, vzniká pouze povinnost prodávajícího vlastnické právo převést na kupujícího. Kupní smlouva je právním titulem nabytí vlastnického práva (k převodu vlastnického práva nedochází, pokud je smlouva neplatná). 38 K nemovitosti nabývá kupující vlastnické právo tím, ţe je kupujícímu zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Před rozhodnutím o vkladu katastrální orgán 37 KNAPP, Viktor a kolektiv.. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

26 zkoumá, zda je prodávající oprávněn k tomu, aby nakládal s nemovitostí, zda byla smlouva uzavřena v předepsané formě, zda je dostatečně určitý a srozumitelný obsah smlouvy a zda neodporuje ustanovením zákona. Právní účinky nabytí vlastnického práva vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušnému katastrálnímu orgánu. Jestliţe je předmětem koupě movitá věc, kupující nabývá vlastnické právo k této věci v době, kdy věc převezme. Převzetím věci je převzetí fyzické a převzetí symbolické. Z převzetí věci vyplývá vůle stran, aby se stal kupující drţitelem předmětu koupě, například předání dokladů, kterých je třeba k uţívání věci. Dobu, ve které kupující nabývá vlastnické právo k movité věci, mohou strany určit odchylně od zákona ve smlouvě. Tato moţnost platí v plném rozsahu, pokud je předmětem koupě jednotlivě určená věc. Ve smlouvě můţe být stanoveno, ţe kupující nabývá vlastnické právo k takové věci uţ uzavřením kupní smlouvy nebo v pozdější době. Pokud je předmětem koupě věc druhově určená, kupující můţe k věci nabýt vlastnické právo po uzavření smlouvy teprve, kdyţ je věc individualizována. K tomu můţe dojít, jestliţe věc, která je určena k odevzdání kupujícímu se dostatečně odlišuje od jiných věcí. Ve smlouvě je třeba sjednat způsob označení věci. Ve smlouvě můţe být dohodnut převod vlastnického práva i k pozdější době, neţ stanoví zákon (k určité době po převzetí předmětu koupě). Toto ujednání se můţe týkat jakékoli věci movité, mívá povahu výhrady vlastnictví (strany si ve výhradě vlastnictví projevují vůli, aby vlastnické právo přešlo aţ po zaplacení kupní ceny na kupujícího). Zákon vyţaduje písemnou formu pro sjednání výhrady vlastnictví. Kupující nabývá s převodem vlastnického práva oprávnění. Tato oprávnění jsou s vlastnickým právem spojená (oprávnění s předmětem koupě nakládat). Kupující nabývá oprávnění uţívat věc od jejího převzetí bez ohledu na to, zda vlastnické právo k věci přešlo na něho jiţ před touto dobou nebo aţ později. Jestliţe má vlastnické právo k věci přejít podle smlouvy uţ před jejím odevzdáním, náleţejí uţitky věci kupujícímu (například mláďata koupeného dobytka) od převodu vlastnického práva, protoţe prodávající má při opatrování věci do jejího odevzdání postavení schovatele. Pokud má vlastnické právo podle smlouvy přejít na kupujícího aţ v určité době po odevzdání věci, uţitky věci náleţí kupujícímu od doby jejího odevzdání. Kupující, který nabyl vlastnické právo získává i oprávnění převést vlastnické právo na jiné osoby KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN

27 Nebezpečí škody na věci nese zpravidla vlastník věci. Na kupujícího současně s nabytím vlastnictví přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě. Zkázou věci se rozumí zničení věci a ztráta věci. Nahodilost není způsobena ani prodávajícím, ani kupujícím. Za nahodilou ztrátu se povaţuje také odcizení věci třetí osobou. Straně kupní smlouvy (strana, která nese nebezpečí uvedené škody na věci) vznikne nárok ze způsobené škody vůči odpovědně osobě. Zákon umoţňuje, aby se strany dohodly na přechodu nebezpečí uvedené škody na věci odchylně od zákona (i nezávisle na nabytí vlastnického práva) Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Vedlejší ujednání zakládají samostatný právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Z vedlejších ujednání vznikají zvláštní práva a povinnosti stran. Pokud byla kupní smlouva platně uzavřena, právní vztah vzniká z vedlejších ujednání. Samostatnost vzniklého právního vztahu se projevuje tím, ţe trvá i po zániku kupní smlouvy splněním závazků kupujícího a prodávajícího. Uplatnění práv z vedlejšího ujednání bývá závislé na splnění těchto závazků. Jestliţe kupní smlouva zanikne jiným způsobem (například při odstoupení od smlouvy), pak zanikají také právní účinky těchto ujednání Výhrada vlastnictví Účastníci smlouvy se mohou domluvit, ţe vlastnictví k prodané movité věci přejde aţ po zaplacení kupní ceny z prodávajícího na kupujícího. I kdyţ prodávající předmět koupě kupujícímu předal, zůstává nadále vlastníkem předmětu koupě do zaplacení kupní ceny kupujícím. Výhrada vlastnictví z hlediska prodávajícího je vhodná k zajištění toho, ţe splní kupující svůj závazek (například koupě na úvěr). U výhrady vlastnictví zákon vyţaduje písemnou formu smlouvy, i kdyţ kupní smlouva písemnou formu zrovna nevyţaduje. Nahodilá zkáza předmětu koupě a nahodilé zhoršení předmětu koupě přechází na kupujícího odevzdáním věci (pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného) KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN KNAPP, Viktor a kolektiv. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha : Codex Bohemia, s. ISBN NESNÍDAL, Jiří. Občanský zákoník úplné znění s komentářem. 2008/2. Český Těšín : PORADCE, s. ISSN