Vzorník Městská knihovna v Praze

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vzorník 2014. Městská knihovna v Praze"

Transkript

1

2

3 Vzorník 2014 Městská knihovna v Praze

4 Veškeré texty a fotografie ve Vzorníku 2014, publikovaného Městskou knihovnou v Praze, jsou vázány autorskými právy a jejich použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Citační záznam této e-knihy: MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE. Vzorník 2014 [online]. Editor Tomáš VLČEK. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2015 [aktuální datum citace e-knihy př. cit. rrrr-mm-dd]. ISBN (pdf). Dostupné z: Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a tiráž), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-nevyužívejte dílo komerčně-zachovejte licenci 3.0 Česko. Verze 1.0 z

5 OBSAH Předmluva... 6 ARNOŠT GOLDFLAM... 8 Bylo, nebylo kdoví... 9 Pokušení ONDŘEJ HNÍK Tady se to sráželo My, lidé z uspěchaných měst Vzpomeň si Letošní podzim JAROSLAV IROVSKÝ Veršotepec Na první příčce a právě proto si Tě Až opadá listí Dívka Baudelairova Flaška s chlastem, psací stroj Stockholmský syndrom PAVEL KOTRLA Válečné území Letní noc VIKI SHOCK Vikomtova milenka PETRA STRÁ prolog Vríka ONDŘEJ TUČEK JAN VLASÁK Škaredý případ FILIP JAN ZVOLSKÝ Domů

6 Předmluva Vážení čtenáři a přátelé literatury, do třetice si vám dovolujeme nabídnout tuto stručnou vzorkovnici tvorby současných českých autorů. Ve třetím Vzorníku Městské knihovny v Praze se, tak jako poprvé, sešlo devět autorů a troufám si tvrdit, že letošní barevná škála je obzvláště pestrá. Hrabalovsky laděná próza Ondřeje Hníka, v níž se sráží mléko i lidské osudy, vás zavede do časů studentských brigád. Jan Vlasák zahraje na notu temné fantazie v povídce, blížící se klasickým hororovým prózám, Jaroslav Irovský s undergroundovým sarkasmem představuje jeden den v paneláku s jeho (ne)milostnými příběhy, Viki Shock Vás pobaví fantaskně-erotickou groteskou, v níž jako by si podal ruku baron Prášil s markýzem de Sade. V povídce Filipa Jana Zvolského je všední poklidná existence obyčejného člověka zneklidněna a vykolejena tajemným setkáním. I letošní básníci představují rozmanité odstíny. Zvukomalebné experimenty autorky s pseudonymem Petra Strá střídají křehká drobná zastavení Ondřeje Tučka v atmosféře až orientálního minimalismu. K milostným okamžikům, z nichž často mrazí, se obracejí verše Pavla Kotrly, dialog s přírodou vedou ztišené, čisté verše Ondřeje Hníka. Poezie Jaroslava Irovského pak svou autenticitou a lehce naivním laděním dobře souzní s jeho syrovou prózou. Navíc je letošní ročník ozdoben příspěvkem zvláštního hosta pana Arnošta Goldflama. Mnohostranný umělec, herec, režisér, dramatik a spisovatel přispěl do Vzorníku 2014 dvěma svéráznými prózami. V jedné z nich se téma smlouvy s peklem objevuje pod poněkud neobvyklým úhlem, druhá nabídne hořce úsměvnou alternativu historie, v níž se zrůdný diktátor změnil v bodrého souseda. 6

7 Snad si tedy v naší paletě vyberete, co bude ladit Vašemu vkusu, třeba Vás i přivedeme k dílu zajímavého autora, o kterém jste dosud nevěděli. Za editory, s díky všem autorům a s přáním dobré zábavy všem čtenářům Tomáš Vlček 7

8 (* 1946) ARNOŠT GOLDFLAM V roce 1977 absolvoval studium režie na JAMU v Brně. Během studií režíroval i hrál, po absolutoriu krátce působil v satirickém divadle Večerní Brno. V letech působil v Hanáckém divadle (Prostějov), po přestěhování do Brna jako HaDivadlo. Na profilování poetiky tohoto divadla se významně podílel jako režisér, autor a herec. V současné době působí jako režisér především v divadlech v Praze, ale také v Hradci Králové, píše divadelní hry, vyučuje na JAMU a příležitostně hraje ve filmu. Goldflam je autorem více než osmdesáti her a dramatizací. Jeho hry lze rozdělit do dvou skupin: v první sleduje (neiluzivně) téma střetu generací a snaží se o zachycení dějin duše, v druhé si všímá banálních životních situací a ty zveličuje a dovádí do krajních poloh. Je pro něj charakteristický smysl pro trapnost, groteskní realismus a satirickou nadsázkou. Zdroj medailonu: Divadelní a literární agentura Aura-Pont. Zdroj fotografie: Wikimedia. Arnošt Goldflam v Městské knihovně v Praze. 8

9 Bylo, nebylo kdoví Můj tata, (psáno i vyslovováno vždy krátce), říkával vždycky: Jo, kdyby nebyl ten Hitler, to by bylo! Žila by celá naše rodina, příbuzní, dětí plno a tak není nic. Jsem sám, nikoho nemám, nikdo za mnou nepřijde za nic to nestojí. Já jsem vždycky namítal: Ale tato, vždyť jsem tady u tebe skoro každý den, a tata jenom opáčil, že no jo, ty, to nic není, ty přijdeš vždycky jenom na skok, a když jsem se bránil, vždyť musím taky pracovat, živit rozsáhlou rodinu, hladové krky nepočkají, děti musí jíst, říkal on zase: Ale máš jen jednoho otce, který je navíc ještě sirotek! No, samozřejmě, že seš sirotek, tato, vždyť už je ti málem pětadevadesát, bránil jsem se, tak těžko můžou být tvoji rodiče naživu. To máš výjimečně pravdu, ale kdyby nebyl ten Hitler, tak kdoví, co by bylo. Jo, ten Hitler, ten nám dal, o všechno a o všechny nás připravil, celý život nám vzal, veškerá radost, co by mohla být, je pryč, hluboce vzdechl tata a pohroužil se do četby inzerátů na seznámení, měl totiž v úmyslu se případně oženit, kdyby našel nějakou šikovnou, baculatou a oddanou ženu mladších středních let, dobře situovanou, bez závazků. Já jsem tomu ovšem, vzhledem k jeho pokročilému věku, velkou šanci nedával, ale o tom teď není řeč. Kdyby ale bylo všechno jinak. Na vídeňské akademii by přijali mladého a nadšeného, byť nepříliš talentovaného muže, jakž takž by vystudoval, maloval by realistické žánrové obrázky, portréty a městská nebo vesnická zákoutí a vzhledem k setrvalému pokleslému vkusu většinové populace by měl docela slušnou klientelu, prodával by své obrázky a kresby a byl by slušně živ, něco by se snad i dalo odložit na horší časy. Kde se ale usadím definitivně?, říkal by si mladý výtvarník, no, ono je tady to město, jak jsem tam tehdy přestupoval, když jsem jel na ty pohovory, no, to to Brno! Tam já půjdu, to je, aspoň se mi to tak tehdá zdálo, 9

10 akorát. Ani velké, ani malé, trošku zaprděné, tam bych mohl prorazit, uplatnit se a vyniknout. A tak by se vydal do Brna, pronajal si nějaký menší byt v Králově poli. Přes den by maloval a večer chodil na Semilasso do hospody, na pivečko nebo jídlo a koncem týdne i na nějakou tu taneční zábavu, zkrátka, berme to jako realitu, jakože to tak i bylo a teď jsme i zpět v těch dobách. Brno je ovšem z větší části německé město. Ale on pan Hitler není předpojatý, není ani nějaký vypjatý nacionalista a na svůj slib, daný Stalinovi, že se podívá i na ty Židy, úplně zapomněl. Naučil se i pár českých slovíček, a když je potřeba, v obchodě nebo zrovna na té taneční zábavě, docela dobře se domluví. A taky to netrvá dlouho, mladý malíř si na nedělním odpoledním čaji všimne hezké, hnědovlasé dívky, a vyzve ji k tanci. Ono mu to sice moc nejde, ale ona taky není žádná baletka a tak si raději sednou, povídají si a docela pěkně jim plyne čas. Mladý umělec děvčeti imponuje, jeho názory jsou solidní, ví co chce a jako muž se jí také líbí. Je přesně ten typ solidního bohéma. Oblečení je čisté, upravené, k tomu bohémský šáteček kolem krku, maličko rozčepýřená patka vlasů, spadající do čela. Její otec, majitel instalatérské firmy, pan Ryšánek, i maminka, rozená Loudová, si pana Hitlera také brzy oblíbí. A tak se Helenka a Adolf brzy vezmou. Jako svatební dar dostanou domek hned vedle nějakých Židů, jsou prý to ale poměrně slušní lidé, Goldflamovi se jmenují. Rodiny se seznámí a v rámci sousedských vztahů spolu i komunikují. Zdraví se, pohovoří i o počasí, pochválí si vzhled i chování dětiček. Oni totiž Hitlerovi mají už taky děti. Malý Jaroušek se jmenuje po dědečkovi Ryšánkovi, pak další, Věruška zase po babičce, pak jsou v pořadí dvojčata, Dolfíček a Helenka, po tatínkovi a mamince. Pan Hitler je váženým královopolským umělcem, dokonce i radnice si od něho koupila obraz, je to pohled na Královo pole od Soběšic. A lidé kupují. I Goldflamovi, přesto, že on, ačkoliv je inženýr a pracuje v Královopolské, nemá nějaké zvlášť dobře placené místo, si časem koupili malý obrázek, nechali si namalovat portrét všech holčiček, 10

11 Mimi, Sylvy a Berty. Kluků bylo šest, to by zase už stálo moc peněz. Ovšem úplně bez problémů to sousedské soužití taky není. Věruška i Helenka jsou za pár let už hezká mladá děvčata a člověk si musí dát pozor, kdoví, jak to bylo s tou Anežkou Hrůzovou a není nikde stoprocentně potvrzeno, že ti Židi do macesů tu krev křesťanských panen nedávají. Aspoň tchán, pan Ryšánek, ostatně i tchyně, měli velkou starost. Ono totiž pana Hitlera by to vůbec nenapadlo, ten na takové věci vůbec není. A taky někdy i trochu kritizuje to, co se teď děje v sousedním Německu. Tam se zmocnila vlády nějaká partaj, Národně Socialistická Německá Dělnická Strana a jejich Vůdce, jak mu tam říkají a dělají tam prý úplnou paseku a chystají prý válku a chtějí prý zlikvidovat všechny Židy. Koho tohle může napadnout?! říká vždycky pan Hitler a udiveně kroutí hlavou, co proti nim mají?, a pan Ryšánek mu na to říká: Víš, Dolfo, promiň, ty seš umělec a těmhle věcem nemůžeš rozumět, tak se do toho laskavě nepleť! A pan Hitler už se nadechuje, že by něco dodal, ale když po něm jeho Helenka loupne očima, radši zmlkne a do polemiky se nepouští, však nakonec má pan Ryšánek svým způsobem možná pravdu, pan Hitler je dnes přesvědčený benešovec a do těchhle věcí se opravdu neplete, on je zastáncem slušnosti a smíru a spíše ustoupí než aby se hádal. Nakonec ti Goldflamovi odvedle, od té doby, co se tohle děje, jsou nějací nevrlí a protivní a tváří se uraženě a taky už nezdraví tak, jako dřív. A čas se žene strašnou rychlostí a už je tady i Protektorát a ti Goldflamovi se producírují se žlutýma hvězdama a ještě se provokativně tváří, jako by to bylo nějaké vyznamenání. Pan Hitler a celá jeho rodina raději přejdou na druhou stranu, jen aby byl klid, jak říká pan Hitler: Radši uhneme a nebudeme se přece hádat. A pak najednou ti Goldflamovi zmizeli, kdovíkam, úplně jako by se vypařili, byli jen naposledy vidět, brzy ráno, jak někam pochodují, každý s kufříčkem, asi na prázdniny, řekli si Hitlerovi. Ale každopádně jsou pryč, ten dům byl teď prázdný, tak ho Hitlerovi od obce koupili, a docela levně, ba, byl dokonce i pořád ještě zařízený, tak oba ty domky spojili, v jednom se zřídil ateliér, poněvadž pan 11

12 Hitler byl stále žádanějším a uznávanějším umělcem a vystavoval i v Německu a taky tchán tam měl v přízemí malou dílnu, poněvadž rozšiřoval závod. Takže to všechno tak pěkně a šikovně dopadlo, má tak někdo štěstí, jak se říká! Ovšem, když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří, nebo, jak se říká, štěstí přeje dobrým lidem. A taky se říká, že na posranýho aj hajzl spadne a Pánbůh se vysere vždycky na větší hromadu. Ale to jsou jenom takové řeči a lidi toho nakecají až jednoho hlava rozbolí a bolí a bolí, a jestli nepřestala, tak snad prý ho bolí pořád. No, každému podle jeho gusta však proti gustu žádný dišputát! 12

13 Pokušení Ach, povzdechl si v duchu Standa a za stálého hekání uléhal do postele. Napřed se posunul po zadku směrem ke středu. Hek! Pak se převalil na bok. Hek! Přetáhl přes sebe přikrývku, takže mu čouhala jen hlava. Áách hek! Srovnal si polštář tak, aby v ohbí pod uchem, kde se tělo spojovalo krkem s hlavou, měl právě váleček polštářku, který držel ležícího Standu ve správné vodorovné poloze. Hek áách!, vydechl ještě. Chvíli jen tak ležel, bránil se tomu, aby se mu do hlavy vloudila nějaká, ba jakákoliv myšlenka a pak se ho zmocnilo tušení, že patrně brzy usne. Ostatně, prolétlo mu hlavou, si to zasloužil, měl za sebou perný den. I pozorovatel, který by se Standovým životem trochu zabýval, by musel uznat, že by to bylo dost na každého, i na silnější a odolnější povahu, než jakou měl Standa. A to dokonce přesto, že právě uplynuvší den- slyšel zvony nedalekého kostela sv. Sentimenta, které zrovna odbíjely půlnocbyla neděle, čili den volna. Ve Standově případě pak den záměrné, dokonce plánované, nečinnosti, domácího povalování, odpočinku, nabírání potřebných sil. A co se tedy místo toho přihodilo. Ráno, když se probudil, po jistém váhání i umyl, oblékl a nasnídal, otevřel včerejší noviny, které na svých stránkách nabízely, mimo jiné, veliké slevy. Zasloužil bych si taky, opravdu, nějakou slevu, takovou generelní, vlastně na všechno. Na celý život, až do teď. O tom byl už delší dobu přesvědčen. Se svým životem totiž spokojen nebyl, zdál se mu nějaký chudý, málo pestrý, jakoby mu podloudně, ve chvíli nepozornosti, podstrčili život levnější, z druhé ruky, už použitý, navíc nepříliš kvalitní. Na druhé straně však nevěděl, co by se v něm mělo proměnit hlavně a kdyby to přece jen i trochu tušil, nebyl schopen zformulovat konkrétní představu, totiž JAK, jak by se 13

14 věci v jeho životě měly změnit. Upínal se často zástupně na to nepodstatné, na drobnosti, detaily, snad by se dalo říci šidítka, která jako by mu do cesty vždycky nastrčil nějaký pokušitel, aby ho svedl na scestí. Kdyby to byl ďábel, řeklo by se, že do pekla. Ale ďábel, to by ještě bylo krásné, to by znamenalo, že peklu stojí Standa za námahu, ale on to patrně musel být nějaký usmolený, třeba pekelný, šmok. Standa si hluboce povzdychl. Ách jo! Ani tomu zlu nestojím za to, aby po mně loudilo podpis mou vlastní krví. A tak se rozhodl, že tyto myšlenky pustí z hlavy a bude se věnovat něčemu příjemnějšímu. Včera byla sobota a on se poprvé vypravil na vyhlášené farmářské trhy a tam si zakoupil domácí sádlo, s úmyslem, že si ho vyškvaří a bude pak na něm vařit a péci, pokud se vůbec do něčeho pustí. A taky mazat na chleba, na čerstvý chléb, posolit a s chutí pak pojídat. Koupil také čerstvé mléko a dalších pár chuťovek a těšil se, že se změny v jeho životě udějí aspoň kvalitnější nebo spíše chutnější stravou, když už mu jinou možnost nikdo shora ani zdola nenabídl. Vzal ten největší hrnec, který doma měl, nakrájel do něj sádlo na drobnější kostky a škvařil. Sádlo trochu zežloutlo, utvořily se škvarečky, poskakovaly laškovně ode dna a Standa s potěšením pozoroval tvořící se zásobu do budoucna. Nanosil si pár sklenic s uzávěrem, kam pak hodlal sádlo přelít, zašroubovat a ve sklepě nebo v lednici uložit a postupně ze zásob čerpat. Lovil v hlavě, jestli ještě na něco nezapomněl, na nějaké vylepšení nebo přísadu. Pak si vzpomněl, že někde četl nebo slyšel, že do sádla patří nějakým způsobem i mléko, že to bude ještě lepší, vláčnější, prostě delikátní. Vzal farmářské mléko a do škvařícího se sádla nalil snad půl láhve, v domnění, že věci pomáhá. Z hrnce se však s nalitým mlékem vzedmul ohnivý sloup s korunou černého kouře nebo sazí. Prohnal se po zdi ke stropu, kde, zdálo se Standovi, zakroužil, zanechal bohaté černé a mastné stopy, učinil okruh kolem kuchyně a nakonec snad vlepil Standovi pořádnou facku. Všechno bylo zničeno! Sádlo, chutné škvarečky, mléko, hrnec i samotná kuchyň nebo aspoň 14

15 malba. Nezbylo, než se pustit do úklidu. Když bylo vše jakž takž zlikvidováno, nebo aspoň ta nejhorší spoušť, rozhodl se Standa, že se, pro tento den, vzdá domácích prací, ať už by to bylo cokoliv. Vařit tedy už rozhodně dnes nebude! Vydá se ven, kde svítí chladné slunce, vzduch tam nesmrdí po žádné spálenině, lidé se procházejí s dětmi a užívají si pozdního podzimního, docela pěkného dne. Standa si řekl, že se cestou staví někde v hospodě, tam se nají, dokonce na sobě dnes ani nebude šetřit, po té hrůze a vzhledem k tomu, co ho ještě v kuchyni do budoucna čeká za námahu, totiž škrabání zdi a nová malba, ne-li pak i koupě nových skříněk. Dám si něco delikátního, něco, na co budu mít opravdu chuť, ať to stojí, co to stojí, šetřit nebudu! Pak přidal do kroku, jako by ho táhla nějaká neviditelná síla. Poddal se tomu a za pár minut stál přede dveřmi nějaké restaurace. Vzhlédl vzhůru, k tabuli se jménem a zjistil, že se to tu jmenuje U pekelného jícne. Zdálo se mu to příznačné, vzhledem k dnešnímu zážitku, nahlédl ještě na vystavený jídelní lístek, konstatoval, že ceny jsou přijatelné a sortiment lákavý, názvy jídel vynalézavé, byť tak trochu tajemné, a vkročil dovnitř. Interiér byl barevně sladěn do černé a rudé. Lampy, visící ze stropu až těsně nad stoly, jejichž stínidlo bylo v Tiffanyho stylu sestaveno z barevných sklíček, vrhaly na různé strany různobarevná leč nepříliš veselá světýlka, takže celkově byly restaurační prostory spíše pochmurnější. Standovi to zprvu vyhovovalo, zdálo se mu to takové intimní. Na chviličku pocítil Standa svíravý pocit úzkosti, ale brzy to přešlo. Od vedlejšího stolu se na něj skřehotavě pochichtávaly dvě, patrně starší dámy, neurčitého věku, jistě však ne méně než kolem devadesátky. Nevypadaly však nijak nebezpečně, ba dokonce působily docela mile. Ve svých pastelových kostýmcích, růžovém a bleděmodrém, s naondulovanými řiďounkými blonďatými vlásky, rudými rtíky ve tvaru srdíčka a pěkně nalíčenými růžovými tvářičkami na bledě napudrovaných lících, se znamínky krásy, zdálky se docela mohly zprvu zdát i jako nějaké holčičky. Standa ovšem zblízka zahlédl vysušenou a svraštělou kůži krku, tenounkou jako starý pergamen, 15

16 kostnaté a kloubnaté ruce s vystouplými žílami a tenké, hůlkovité nohy ve velikých lodičkách. Jedna z nich mu dokonce na přivítanou zamávala lehounkým, snad hedvábným kapesníčkem, lemovaným drobnou kraječkou. Živě rozprávěly s číšníkem, který se k nim pomaloučku přiblížil, kličkuje kolem stolů. Byl vyšší než nízko visící lampy, takže jeho hlava byla nad nimi, stále ve tmě. Působilo to dosti přízračně, bezhlavý číšník, ze kterého byla vidět jen bělostná náprsenka, zářící z temně rudé kamizoly se zlatými tmavě matnými knoflíky. Číšník se sunul lokálem, nezvedaje příliš nohy. Když přišel pak až ke Standovi, nachýlil se do světla, které přes zelená sklíčka osvítilo jeho tvář mrtvolnou bledostí. Přesto, že se velmi zdvořile dotázal na objednávku nápojů, předložil uctivě jídelní lístek, nebyl to pocit bezvýhradně příjemný. Na číšníkově obličeji se symetricky, na tvářích po obou stranách nosu, rýsovaly dva jakési ohnivé útvary, možná to byly spíše veliké pihy šarlatové barvy, tvaru mořského koníka. Jeho zakroucené ocásky se dotáčely do závěrečné spirály pod číšníkovými ústy, aby dodaly jeho tváři totálně pesimistický až pohrdavý výraz se staženými, dolů obrácenými a takto podivně podtrženými koutky. Račte si přát?, otázal se servilně, měkkým, nepříjemně podbízivým hlasem. Navenek nebylo nic, co by mu člověk mohl vytknout. Přesto se Standa necítil nijak příjemně. Číšníkova ústa se přiblížila až k jeho obličeji, jak by mu vzápětí měla vlepit polibek na tvář. Jeho oči se dívaly do Standových tak pevně a zároveň tázavě, že musel Standa sklopit pohled k jídelnímu lístku se slovy: Moment. Když zase oči pozvedl, setkal se opět s ostře zelenýma očima číšníkovýma, které zůstaly přesně tam, kde jim před chvílí uhnul. Jakoby se díval do očí sochy, nebo nějakého hada, možná chameleona, který vzápětí vymrští svoje dlouhé jazyčisko, omotá jej tak, aby se nemohl ani pohnout a takto znehybnělého dopraví pomalu do úst. Polkne a bude po Standovi. Pocit takového podivného konce v něm vyvolal záchvěv strachu, mrazivá vlna jím projela až se celý otřásl. Představil si sám sebe v číšníkově žaludku, 16

17 kde je pomalu zpracováván, otáčí se v žaludečních kyselinách jako v bubnu pračky, zmenšuje a rozpouští se až pomalu mizí docela. Pak si přece jen dodal odvahy a objednal si něco. Číšník se uklonil, pak napřímil, jeho tvář zmizela opět ve tmě a pomalu odplul. Standa si mohl zase vydechnout. Holčičkovité stařenky si něco šeptaly, chichotaly se a hleděly směrem k němu. Křečovitě se na ně usmál a dostalo se mu opět zamávání krajkovým kapesníčkem. Prosím, vaše nitěnky v sýrové louži Uslyšel Standa po chvíli číšníkův hlas a před jeho očima zakroužily příbory, ubrousky, talíř a sklenice piva. Všechno vypadalo velice lákavě. Co se týká jídla, byly totiž v jídelním lístku uvedeny názvy spíše poetické, ne však odpudivé, než aby poskytly nějakou skutečnou a konkrétní informaci. Proto volil Standa tak trochu náhodně, měl rád sýr a veškeré jeho úpravy a nitěnky, to přece nemůže být v restauraci nic jiného než nějaké nudle, patrně tenké, jak jinak. Podíval se do talíře a na první pohled se zdálo, že tomu tak je. Při bližším pohledu se však tyto tenounké nudličky velmi čile pohybovaly. Proplétaly se jedna s druhou, lezly přes sebe, byl to pokrm velice živý. Po chvíli se nudle dokonce odvážily opouštět pomalu svou domovskou louži, což se skutečně ukázalo být velmi výstižným názvem, dostávaly se až k okraji talíře, aby vzápětí skápnuly na prostírku, z prostírky na lesklý povrch stolu a po stole putovaly různými směry, zanechávajíce bělavou lepkavou sýrovou stopu, jako nějací miniaturní slimáci. Standa se neodvážil ani ochutnat. Nedotkl se raději ničeho, položil jen na stůl peníze, zvedl se, rozhlédl opatrně kolem a tváře se nenápadně, sunul se ke dveřím. Než je otevřel, zahlédl dvě obstarožní dívenky, jak se blíží k jeho stolu a nepřirozeně dlouhými jazyky, sahajícími až ke klenbě obočí, se krouživým pohybem olizují, v očekávání budoucí hostiny. Ve chvíli, kdy jedna z nich špičkou jazyka přesně zasáhla a slízla z rohu stolu právě doputovavší živou nudličku, zakryl Standovi výhled pomalu se blížící číšník. Standa vyklouzl, zabouchl za sebou 17

18 rychle dveře, přidržel na chvíli, s úlevou vydechnul a byl na ulici. Konečně. Svítilo ještě slunce. Člověk by si mohl říci, že se mu to všechno zdálo, pomyslel si Standa. Celý ten dnešní den, je jako nějaký podivný sen. Denní můra. To mám asi za to, že jsem se ráno chtěl upsat čertu, abych si zpestřil život, řekl nahlas. Naštěstí ho nikdo neslyšel. Lidé kráčeli kolem, Standy si nikdo nevšímal. Na rohu ulice se shromáždil malý hlouček. Standa k němu zamířil, ze zvědavosti, a zahlédl přes ramena muže s nápadně huňatým tmavě zrzavým obočím, sedícího u stolku, dovedně manipulujícího se třemi skořápkami kokosových ořechů, pod kterými střídavě skrýval hrací kostku. Kdepak ji mám, kdo to ví? Jen sázejte, je to lehké! Kdo má dobré oči, nemůže se zmýlit! Vždyť je to pro děti, tak lehounké to je. Já sázím první, taky je stovka. Kdo se mi postaví, ať položí druhou sem na stolek. Nebo ne, já sázím tři stovky proti vaší jedné! Ať tratím, souhlasíte? A jedeme! Krouživými pohyby pohyboval na stolku půlkami skořápek, hrál si s nimi, přeskupoval mezi nimi kostku, ta mizela střídavě tu i tam, člověk ale mohl skoro vždycky tipovat, kde je právě ukryta. Zdálo se to být snadné. Standa váhavě vyňal stovku, pak ji zase vložil do peněženky a znovu vyjmul. Pán to chce zkusit? Jen se nebojte, je to hračka, já vždycky prohraju, ale to mi nevadí. Je to můj rozmar, mám peněz dost. Však si to klidně zkuste jen tak. Kde je kostka? Standa váhavě ukázal na jednu skořápku. Muž ji nadzvedl a opravdu. Kostka byla pod ní. Tak co? Zkusíme to?, řekl chlapík, pohlédl na Standu a přitom nadzvihl obočí. Oči měl mléčné, jen narůžovělé bělmo. Patrně byl slepý. Lidé kolem Standy ucouvli. Zůstal jen on a podivný slepec. Vy vy nevidíte?, odvážil se Standa. Ano, přesně tak, jsem uplně slepý. Nevidím nic. Nerozeznám ani noc ode dne. Jste teda ve výhodě. Jdeme na to? Co? Jdeme? Jdeme? Co říkáte? 18

19 Standa položil na stolek stokorunu, kterou držel v ruce. Muž se jí dotknul a ucukl hned rukou, jako by se spálil. Stovka? To je všechno? Děláte si ze mě srandu? Chcete se mi vysmívat? Standa jen nesměle a tiše poznamenal: Ne ne, to ne No proto!, vzkřikl chlapík. takže kolik sázíte? Pět set? Tisíc? Co? Tak teda pět set, vysoukal ze sebe Standa a neochotnými prsty vyložil na stolek bankovku. A jedeme!, křikl muž, loupl po Standovi nevidoucíma mléčnýma očima a začal kroužit po stolku obratnými prsty. Skořápky se točily jako větrníky. Kostka mizela tu pod jednou, tu zase pod druhou, znovu se vynořila aby zase vzápětí zmizela ve víru točících se skořápek. Pak se vír zastavil. Tak a kde to máme?, nezvykle silně zakřičel muž, snad proto, aby vzbudil zájem kolem stojících čumilů. Standa přešlapoval, váhal a nemohl se rozhodnout. Pak, tak trochu namátkou, ukázal na jednu ze skořápek, tu uprostřed. Muž odkrýval napřed ty vedlejší, pod levou nebylo nic. Pak chvíli točil s tou pravou, poslouchal, jestli jsou slyšet nárazy kostky do stěny ořechové slupky, přikláněl a odkláněl hlavu, natáčel ji tázavě k lidem a pak, náhle, skořápku zvedl. Pod ní bylo prázdno. Standa vydechl a s ním odfoukl i celý hlouček. Zbývala poslední, ta třetí. Muž ji kloubem prstu oťukával, zase poslouchal a pak náhle, snad zklamaně poznamenal: Že by ta kostka spadla na zem? Možný je všecko! Standa už byl netrpělivý a rázně poznamenal: Odkryjte tu skořápku. Muž tak učinil a hle! Kostka tam byla. Chlapík se zatvářil zklamaně a z tlustého svazku bankovek oddělil jednu tisícovku Standovi. Je vaše, vyhrál jste. Standa vložil tisícikorunu do kapsy, nechtěl před tolika lidmi otvírat znovu peněženku. Už už se otáčel, že půjde dál, nechtěl si pokazit první štěstí toho dne. 19

20 Končíte? Škoda, poznamenal slepec a jen tak si pohrával s kostkou, přehazoval ji v ruce a kutálel po stole. Házel jen tak, bez zájmu a kupodivu mu vždycky padla šestka. Standa se náhle rozhodl. Znovu vyňal tisícovku a položil na stolek. Tak ještě jednou, naposled. Chlápek ožil. Tak jedeme! Vy tisíc, já dva! Znovu začaly jeho ruce míchat skořápkami, kostka lítala sem a tam, mizela a opět se vynořovala, jako předtím. Pak nastal klid a muž se tiše zeptal: No tak? Standa napřáhl ruku nad kokosové půlky a kroužil jí opatrně nad nimi, chvilkami se dokonce zastavoval. Snad čekal na nějaký signál, nějaké vlnění nebo co. Ale nic nepřicházelo, nic necítil. Měl sice nějaké tušení, kde by snad mohla kostka být, ale nebyla to žádná jistota. Nezbývalo než hádat. Tady to bude. Asi Standa ukázal nerozhodně na jednu skořápku. Muž zase začal se svými kejklemi, ale netrpělivost byla příliš velká, lidé z hloučku nespokojeně brblali, Standa funěl a bručel a tak chlapík, po chviličce váhání, skořápku odklopil. Kostka pod ní byla! Standa spokojeně přeložil tři tisícovky a už na nic nečekal, rozechvěn zamumlal. Ještě jednou! Sázím tři tisíce! Přece však se tu skrýval tichý kalkul. Kdyby prohrál všechny tři bankovky, pořád ještě bude na svém, bude mít svou pětistovku, se kterou do hry vstoupil. Byl by sice zklamán, ale smířil by se s takovou ztrátou. Ano, s těžkým srdcem, ale přece jen. Takže zopakoval svoje slova, už důrazněji a hlasitěji: Sázím tři! Chlap bankovky promnul v prstech a ze svého balíčku oddělil tentokrát devět tisíc. Ať tratím, jedna ku třem! A už zase rozehrál balet skořápek, velmi rychlý, až zběsilý. Za chviličku zastavil a napjatě čekal. Standa neváhal a ukázal na jednu z nich, Chlapík ji odkryl a skutečně. Kostka tam byla! Peníze znovu změnily majitele a Standa už na nic nečekal. Pustil se s plnou vervou do hry, lidem v hloučku se zastavil dech. Auta snad přestala jezdit, najednou nebylo nic slyšet. Jakoby všechno kolem sledovalo jejich napínavé zápolení. 20

21 Všechno se zrychlilo, jak ve snu. Standa vyhrával stále se zvyšující částky. Muž někdy zanaříkal, bědoval, chytal se zoufale za hlavu, ale už patrně nemohl couvnout ze hry, kterou sám začal. Standa neomylně vždycky vytipoval příslušnou skořápku, pod kterou se ukrývala kostka. Chlapík zrychlil kroužení skořápek a přelety kostky pod nimi na úplnou smršť ale Standa byl přece jen vždycky lepší. Jeho oči byly upřeny na desku stolku a neuhnuly ani na zlomek vteřiny. Přišla poslední hra. Sázím všecko!, zaúpěl skořápkář, sázím svůj vůz, tamhleten, ukázal na opravdu drahý sportovní model, nepochybně za miliony, který parkoval naproti. Částka už byla i tak závratná, Standovi se z toho všeho točila hlava, ale už nemohl zpět, neměl sílu zastavit se před koncem. Skořápky létaly nad stolem, kostka po stole, Standa cítil, jak se na něj rameny tlačí zvědavci. Rej ustal, Standa ukázal bez váhání na jednu ze skořápek. Nemýlil se! S obrovským ulehčením shrábl peníze, které už ani neměl kam nacpat, všechny kapsy se nadouvaly penězi, teď už nejen tisícovkami, ale i dvou a hlavně pětitisícovkami. Zacinkal klíči od auta, které mu chlapík podal a měl se k odchodu. Najednou muž pozvedl hlavu a zadíval se Standovi do očí. Jeho pohled byl ostrý a oči byly najednou jasně rudé, s jedovatou zelenou tečkou uprostřed. Chvilku mlčel, pak se usmál a promluvil: A co ten podpis? Jaký podpis?, podivil se Standa. Nechápal nic. Ten na smlouvu. Vlastní krví, prosím Standa se chtěl otočit a jít pryč. Vždyť by ho takový postarší mužík ani nedohonil. Hlouček za ním se sevřel v pevnou zeď. Když Standa pohlédl dozadu, díval se do tváře lidem s kamenným, upřeně zírajícím pohledem, právě tak rudým a žhnoucím, jako toho chlapa se skořápkami. Už neodporoval a napřáhl ruku. Muž ji jemně uchopil a v ústech otáčel jehlou, pak z ní slízl sliny a otřel do kapesníku. Vzal ji mezi dva prsty a bodl. Ani to nebolelo. Prosinec 2012, Praha 21

22 (* 1977) ONDŘEJ HNÍK Narozen v lednu 1977 v Praze. Je docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty UK v Praze. V letech působil také jako ZŠ učitel, byl rovněž dlouholetým lektorem domu dětí a mládeže, kde vyučoval latinskoamerické tance, dlouho závodně tancoval. Kromě tance miluje život a dobré víno. Je zastáncem zážitkového přístupu ve výuce na všech typech a stupních škol. Je členem Obce spisovatelů, na poli literatury se věnuje poezii i próze, v posledních letech také hojně poezii pro děti. Publikuje v literárních časopisech a almanaších, pravidelně předčítá na autorských čteních a vystupuje na různých literárních pořadech pro děti i dospělé. Působí v autorské dvojici Ondřej Hník & Radovan Rybák, v tvůrčí skupině básníka, překladatele a herce Jiřího Weinbergera, v poslední době vystupuje také s básníkem Aloisem Marhoulem. Vydal sbírku básní Přijel jsem zasadit strom (Praha: Bertoni, 2006), útlou knížku básniček pro děti Myší výprodej! (Plzeň: Fraus, 2009), sbírku lyrických, spirituálně a přírodně laděných básní Můj Betlém (Ústí nad Orlicí: PIPEX, 2012), knihu drobných próz a mikropovídek Poslední noc s M. a jiné prózy (Liberec: Bor, 2014), 22

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.

Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 5 800044 640164 Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 1 24.5.2008 Po těžkém životě častokrát

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké

řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké řed mnoha a mnoha lety, v osmdesátých letech osmnáctého století, žil na Vasiljevském ostrově, v ulici nazývané První linie, majitel chlapecké internátní školy. Jistě bychom i dnes našli o něm někde záznam

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina Vzácný host Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina domku si štěňátko, prasátko a kozlík hráli s míčem. Najednou se otevřely dveře a na prahu se objevila Máša. Je nádherné ráno! rozhlédla se kolem spokojeně.

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.

Více

Tereza Čierníková INZERÁT

Tereza Čierníková INZERÁT 1 Tereza Čierníková INZERÁT 2 Postával jsem na jednom z nejnudnějších vlakových nádraží hlavního města. Bylo krásné počasí, což bylo v době, ve které jsem žil, velkým plus. Žil jsem vlastně v době, kdy

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami) 3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

9. Tøi støelecké terèe

9. Tøi støelecké terèe 9. Tøi støelecké terèe Zoltov Tak už maluješ, holoubku? Kupecký Jako støelecké terèe se to snad hodí. Zoltov Oho, nahá žena vystupuje z vany! Jsi chlapík! Chlapík! Ptal ses, jestli je Petr na mužské. Není.

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_140 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

PDF publikace. Katalog forem a metod. INFRA, s.r.o. vydavatelství a nakladatelství Tyršova 241 675 22 Stařeč www.infracz.cz

PDF publikace. Katalog forem a metod. INFRA, s.r.o. vydavatelství a nakladatelství Tyršova 241 675 22 Stařeč www.infracz.cz Katalog forem a metod PDF publikace Upozornění pro uživatele této publikace: Elektronická verze publikace podléhá stejným pravidlům užívání jako tištěná. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část nesmí

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Návštěva u mladé dámy: Do garsonky se vešla i šatna!

Návštěva u mladé dámy: Do garsonky se vešla i šatna! 1 Návštěva u mladé dámy: Do garsonky se vešla i šatna! Zařídit malý byt je těžké. Ale víte, co je ještě těžší? Zařídit malý a k tomu atypický byt, kde se nemůžete spoléhat na pravé úhly. Že snad něco takového

Více

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ PŘÍNOS K ROZVOJI OSOBNOSTI ŽÁKA PODLE RVP ZV: poskytuje žákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách v české a evropské společnosti; rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Nezvalova poezie uzenin

Nezvalova poezie uzenin Nezvalova poezie uzenin Kdyby vás nebylo, dělníci, ( ) Člověk by neměl ani groš a nebyly by masné krámy. 1 V padesátých letech napsal Josef Hiršal pro pobavení svých přátel několik básní parodujících sloh

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více