Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie. Diplomová práce Doménová jména a doménové spory Jan Mlčák 2008/2009

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie Diplomová práce Doménová jména a doménové spory Jan Mlčák 2008/2009 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Doménová jména a doménové spory zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

2 Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za vedení práce, odborné konzultace a podnětné připomínky k textu. 2

3 1. Úvod Povaha doménového jména Struktura a druhy doménových jmen Registrace domén.cz CZ.NIC, z.s.p.o Registrátoři domén.cz Průběh registrace doménového jména Právní vztahy vznikající při registraci doménového jména v doméně.cz Právní vztah správce domény CZ.NIC, z.s.p.o. a registrátora Právní vztah registrátora a držitele doménového jména Právní povaha doménového jména Doménové jméno jako věc Doménové jméno jako jiná majetková hodnota Doménové jméno jako relativní právo Převod doménového jména Zákonná sukcese v případu doménových jmen Zástavní právo k doménovému jménu Zánik práva k doménovému jménu Zneužívání doménových jmen Důvody zneužívání doménových jmen Cybersquatting Cybersquatting v České republice Typosquatting Typosquatting doménového jména Beijing2008.com Typosquatting provedený s pomocí kamerunské vlády Nejznámější typosquatter John Zuccarini Cybersquatting s využitím jmen známých osobností Druhová doménová jména Řešení sporů o doménových jménech Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky Rozhodčí řízení ve věci sporů o doménových jménech Řízení před obecnými soudy Vydání předběžného opatření

4 Návrhy na předběžná opatření, které netvoří problémy Problematické návrhy na vydání předběžného opatření Šance stran na výhru sporu před Rozhodčím soudem Případy, kdy vyhraje spíše žalující strana Případy, kdy má žalovaná strana šanci vyhrát Rozhodovací praxe obecných soudů Modelové situace Modelová situace č Modelová situace č Modelová situace č Způsoby předcházení sporům o doménová jména Závěr Summary

5 1. Úvod Doménová jména se ve světě začala používat ve větším rozsahu v polovině devadesátých let dvacátého století. V České republice se doménová jména dostala do širšího povědomí odborné veřejnosti o několik let později, přibližně na konci devadesátých let dvacátého století. Jedná se tedy o relativně mladou problematiku, která je bezesporu aktuální a z právního hlediska zajímavá. S rozvojem informačních technologií dochází k jejich zvýšeného používání a také k většímu zájmu na řešení právních aspektů spojených s doménovými jmény. Problematiku doménových jmen jsem si jako téma mé diplomové práce vybral právě kvůli vysoké aktuálnosti a také proto, že to není téma, o kterém by toho bylo příliš mnoho napsáno. V České republice se příliš mnoho autorů problematikou doménových jmen nezabývá. Existuje pouze jediná monografie zabývající se problematikou doménových jmen komplexně, která byla vydána pod názvem Právní aspekty doménových jmen již v roce Díky svému relativnímu stáří a rychlému vývoji v oblasti informačních technologií ale v současné době není v mnoha otázkách aktuální. Další publikací zabývající se doménovými vyšla v roce 2006 pod názvem.eu domain name,.eu doména, ale jak je již z názvu zřejmé, zaměřuje se pouze na doménová jména registrovaná pod doménou.eu. Nedostatek vydaných monografií je ve značné míře kompenzován odbornými články, které vycházejí ve specializovaných časopisech nebo jsou zveřejňovány na internetu. Na internetu existují dokonce specializované webové stránky zaměřující se na právo informačních technologií a problematiku doménových jmen. Cílem mé diplomové práce není podat ucelený výklad o doménových jménech a všech právních aspektech s nimi souvisejícími. V rozsahu diplomové práce není takový počin reálně proveditelný. V mé diplomové práci se zejména zaměřím na spory vznikající v souvislosti s registrací doménových jmen. K tomu, abych byl schopen popsat doménové spory budu nejprve definovat doménová jména z jejich technického hlediska a. následně se zaměřím na problematiku vlastní registrace doménového jména, kdy popíšu strany účastnící se registrace a také vztahy, které mezi nimi vznikají. Ve zvláštní části se budu zabývat právní povahou doménového jména a popisem způsobu převodu doménového jména a také možnosti zřízení zástavního práva. Následně se zaměřím na důvody a způsoby zneužívání registrace doménových jmen, zejména na problematiku cybersquattingu a typosquattingu. Dále se budu věnovat průběhu řešení doménových sporů před obecnými soudy a také před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře 5

6 České republiky a Agrární komoře České republiky. V této části diplomové práce se budu věnovat zejména rozhodovací praxi soudů a nastínění šancí žalované i žalující strany v různých případech doménových sporů V další části mé diplomové práce se pokusím popsat tři typické situace, které vznikají v souvislosti s registrací doménových jmen a popíšu doporučené řešení, stejně jako šance obou stran na úspěch při případném sporu. Na závěr mé práce nastíním teoretické možnosti, jak se spekulantům s doménovými jména bránit a jak lze sporům o doménová jména předcházet. 6

7 2. Povaha doménového jména Doménové jméno je z technického hlediska určitým kódem, pomocí kterého je prováděna komunikace mezi jednotlivými počítači zapojenými do sítě internet, případně i do jiné sítě. Protože je nutné od sebe odlišit jednotlivé počítače, musí být každý z těchto počítačů jedinečný, nezaměnitelný a identifikovatelný. V komunikaci mezi počítači je využíván takzvaný IP protokol. V IP protokolu má každý jednotlivý počítač přidělené své jedinečné identifikační číslo, takzvanou IP adresu. V současnosti je IP adresa vyjádřena ve formátu xxx..xxx.xxx.xxx, kde každé x může být vyjádřeno jakoukoliv číslicí v desítkové soustavě. Tento systém se nazývá Internetový Protokol verze 4 (IPv4). V současné době se ale postupně připravuje zavádění Internetového Protokolu verze 6 (IPv6), který namísto desítkové soustavy používá soustavu šestnáctkovou a celkově nabízí daleko větší adresní prostor než IPv4 (adresa v IPv6 je 128 bitů dlouhá, zatímco v IPv4 pouze 32 bitů dlouhá). Pro uživatele internetu není většinou IP adresa směrodatná. Sice lze pro komunikaci mezi počítači použít IP adresu (například zadáním do internetového prohlížeče), ale tento způsob komunikace není příliš praktický, a proto se pro potřeby uživatelů ukázalo jako lepší řešení převedení této adresy do slovní podoby. Přitom se nemusí jednat o slovo, které má nějaký význam, ale v podstatě o jakékoliv uskupení písmen. Například pro domény.cz, je možné sestavit doménové jméno pouze z písmen (a-z), čísel (0-9) a pomlčky ( - ), která nesmí být na začátku ani na konci doménového jména. 1 Doménová jména nerozlišují mezi velkými a malými písmeny. Protože každá IP adresa počítače je jedinečná, musí být jedinečné i toto uskupení písmen, aby nemohlo dojít k záměna cílového počítače. Analogicky by se tedy dala doménová jména přirovnat k telefonnímu seznamu v mobilním telefonu. Normální člověk není schopen zapamatovat si všechna telefonní čísla, která potřebuje, a proto si je do svého mobilního telefonu ukládá pod určitými jmény. Pokud tedy chce volat na určité telefonní číslo, nemusí ho manuálně vyťukávat, ale stačí, když ve svém telefonním seznamu najde příslušné jméno a zadá příkaz volat. 1 Viz. CZ.NIC, z.s.p.o.: Jak registrovat doménu.cz [citováno 12. února 2009]. Dostupný z: 7

8 Pokud bychom se ale snažili definovat doménové jméno odborněji, pak lze doménové jméno chápat jako textový řetězec, určený pro použití uživatelem, zastupující strojovou adresu. 3. Struktura a druhy doménových jmen Soustava doménových jmen tvoří takzvaný strom. V kořeni tohoto stromu je speciální vyhrazené prázdné doménové jméno (také doména nejvyšší instance, root domain). Toto doménové jméno je vyjadřováno tečkou na konci doménového jména, ale z praktických důvodů ho však naprostá většina aplikací vypouští.. Pod ním jsou uspořádány takzvané domény nejvyššího řádu (také nazývané vrcholné domény, domény první úrovně, top level domains). Těmito doménami jsou generické domény (generic Top Level Domains, gtld), jako například.com,.net.,.org,.edu (ale také méně známé domény jako.aero,.museum či.arpa) a také národní domény (country-code Top Level Domains, cctld), které jsou vyjadřovány dvěma písmeny a až na několik výjimek se řídí kódem země přiděleným podle směrnice ISO Pro Českou republiku je to tedy.cz, dále například.fr (Francie),.de (Německo),.us (Spojené státy americké) či.uk (Spojené království). Zajímavostí je, že svou vlastní národní doménu má i Antarktida (.aq). Nižším stupněm jsou domény druhé úrovně, zde se již jedná o výše zmiňovaný shluk písmen, čísel a dalších povolených znaků. Mezi nejznámější patří například google, wikipedia, ebay, rapidshare, v českém prostředí centrum, idnes či seznam. Domény druhé úrovně se také nazývají doménová jména. Držitel doménového jména může rozdělit doménu na několik dalších subdomén, například podle používaného jazyka či organizační struktury. Tyto subdomény jsou opět od domény druhé úrovně odděleny tečkou. Příkladem rozdělení podle používaného jazyka je tak systém rozdělení domény wikipedia.org na en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, de.wikipedia.org a tak dále. O tomto rozdělení již rozhoduje výhradně držitel domény druhé úrovně a nemá povinnost nijak žádat o registraci správce generické domény. Tím je zajištěno, že si nikdo nemůže zaregistrovat subdoménu, pod doménou, která mu nepatří, aby budila zdání, že souvisí s touto doménou druhé úrovně (ve výše uvedeném případě by šlo například o subdoménu 8

9 Obr. 1 2 : Hierarchie systému domén Dalo by se tedy říci, že doménové jméno se čte zprava-doleva 3, přičemž nejvíce vpravo je doména nejvyšší úrovně, podle které lze rozpoznat, v jakém státě byla doména registrována nebo může pomoci zjistit, jakými aktivitami se držitel domény zabývá. Tak tedy doména.com ukazuje, že držitel bude pravděpodobně ziskovou organizací (podnikatelem),.org je určena pro neziskové organizace a.int pro mezivládní organizace založené na základě mezistátních smluv. Nalevo od domény nejvyšší úrovně je vlastní doménové jméno, tedy shluk písmen, čísel a dalších znaků, který většinou ukazuje na jméno či název držitele ( případně může značit registrovanou ochrannou známku ( či předmět zájmu, podnikání nebo jakýchkoliv jiných aktivit ( Registrace domén.cz Přidělování a správu generických domén má na starosti organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Numbers and Names) se sídlem v Kalifornii. Správu a registraci národních domén ovšem přenechává jiným organizacím. V České republice je organizací zabezpečující registraci a správu domény zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. 2 Viz. CZ.NIC, z.s.p.o.: O doménách a DNS [citováno 12. února 2009]. Dostupný z: 3 Srov. KOŠČÍK, M. Diplomová práce: Doménové spory. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2006/2007, s. 9. 9

10 Pokud si chce fyzická či právnická osoba opatřit doménové jméno na úrovni.cz, musí si ji zaregistrovat. Tato registrace probíhá přes takzvané registrátory a doménové jméno je poté zaregistrováno v registru doménových jmen.cz. Doménové jméno jde registrovat pouze na celé roky, maximálně na 10 let. V současnosti je zaregistrováno přibližně 500 tisíc domén.cz, přičemž každý rok tento počet narůstá až o 30 procent. Registrace domén nepodléhá v České republice veřejnému právu (jako je tomu ostatně i většinou ve světě), ale je spravována soukromoprávním subjektem, CZ.NIC, z.s.p.o., který sám stanoví podmínky pro registraci domény. CZ.NIC, z.s.p.o. určuje pravidla pro registraci domén. Žadatel o registraci domény.cz nemusí být v případě fyzické osoby českým občanem ani nemusí splňovat podmínku sídla v České republice ( v případě právnické osoby). Tento princip je využíván u většiny národních domén a někdy může být národní doména i motivací žadatele o registraci doménového jména, který chce s pomocí národní domény vytvořit zajímavě znějící doménové jméno. Tak například existují doménová jména uloz.to, start.at či I.am. Základním principem při registraci doménových jmen je princip jedinečnosti. Doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednomu žadateli. Technicky je sice možné, aby jedno doménové jméno patřilo k několika IP adresám, ale není možné, aby jedno doménové jméno mělo více uživatelů. Tím by doménové jméno pozbylo svou identifikační funkci. Druhým principem je udělování domén dle principu first come first served, což je princip běžný v celém světě. Tento princip by se dal popsat tak, že kdokoliv si zažádá o registraci domény a splní povinné předpoklady, stává se držitelem této domény. CZ.NIC, z.s.p.o. nezkoumá, zda registrovaným doménovým jménem není zasahováno do práv třetí osoby. Princip first come first served je uplatňován od počátku registrací doménových jmen. Díky tomuto principu se ale stává, že někdo registrací doménového jména zasáhne do cizích práv. Do cizích práv přitom může být zasaženo v dobré i ve zlé víře. Princip first come first served se ale neuplatnil při zahájení registrace doménových jmen pod doménou.eu. Zde byly vyhlášeny dvě fáze takzvané Sunrise period, kdy v první fázi byla žádost o registraci doménového jména umožněna pouze držitelům odpovídající národní či evropské ochranné známky. První fáze Sunrise period trvala 2 měsíce, od 7. prosince 2005 do 7. února Ve druhé fázi Sunrise period byla i nadále umožněna registrace doménových jmen pro držitele ochranných známek, ale zároveň mohly být žádosti podány i držiteli jiných 10

11 práv, jako jsou firemní názvy, obchodní označení, neregistrované ochranné známky, charakteristické názvy chráněných literárních a uměleckých děl apod. 4 Druhá fáze Sunrise period trvala také dva měsíce, od 7. února 2006 do 7. dubna CZ.NIC, z.s.p.o. V současné době je subjektem odpovědným za vedení centrálního registru doménových jmen v České republice CZ.NIC, z.s.p.o. Toto zájmové sdružení právnických osob bylo založeno a zodpovědnost za správu doménového registru domény.cz převzalo na podzim roku Jedná se o otevřenou, neutrální a neziskovou organizaci, která má v současnosti 57 členů. Těchto 57 členů je rozděleno do tří komor komory registrátorů, komory ISP a komory držitelů domén. CZ.NIC, z.s.p.o. ale pouze zastřešuje registr doménových jmen a vlastní registrace domén neprobíhá přímo u něj, ale právě u registrátora. Registrátor vlastně funguje jako prostředník mezi žadatelem o registraci domény a CZ.NIC, z.s.p.o. Seznam registrátorů vede CZ.NIC, z.s.p.o. a samo stanoví podmínky pro zapsání do seznamu registrátorů Registrátoři domén.cz Registrátor je subjekt, který je oprávněný přistupovat definovaným způsobem k centrálnímu registru a zadávat do něj požadavky změn záznamů, vedených v registru domén 5. V současné době je v seznamu registrátoru vedeným CZ.NIC, z.s.p.o. vedeno 32 subjektů 6, které musí splňovat podmínky vyhlášené CZ.NIC, z.s.p.o. Registrátorem může být pouze právnická osoba se sídlem v členském státě Evropské unie, případně Evropského hospodářského prostoru či v členském státě Evropského sdružení volného obchodu. Podmínku sídla nemusí splňovat právnické osoby, které jsou akreditovaným registrátorem ICANN. 4 Srov. RABAN, P., MORAVCOVÁ, M. a kol..eu domain name,.eu. doména, Praha: C. H. Beck, s Viz. CZ.NIC, z.s.p.o.: Jak registrovat doménu.cz [citováno 12. února 2009]. Dostupný z: 6 Viz. CZ.NIC, z.s.p.o.: Seznam registrátorů [citováno 15. února 2009]. Dostupný z: 11

12 Na majetek registrátora také nesmí být prohlášen konkurs, zahájeno proti němu konkursní nebo vyrovnací řízení, návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku a registrátor nesmí být v likvidaci, informační systém registrátora musí být schopný komunikovat s centrálním registrem CZ.NIC, z.s.p.o. a registrátor musí také poskytnout kontaktní telefonní číslo pro řešení technických a provozních problémů, přičemž toto číslo musí být neustále dostupné Průběh registrace doménového jména Zájemce o registraci doménového jména by si nejdříve měl zjistit, zda jím požadované doménové jméno nemá již zaregistrované jiný subjekt. Toto jde zjistit velice jednoduše přes vyhledávací formulář na webových stránkách CZ.NIC, z.s.p.o., ale na svých stránkách mají tento vyhledávací formulář i samotní registrátoři. Pokud je požadované doménové jméno volné, je nutné vybrat si ze seznamu registrátorů, toho registrátora, u kterého následně o registraci zažádáme. Jednotliví registrátoři se totiž mohou lišit, jak v poskytovaných službách, tak i ve výši poplatku, který vyžadují za registraci doménového jména a další služby. Poplatek, který si za registraci doménového jména účtuje NIC CZ, z.s.p.o. je 250 Kč. Od tohoto základního poplatku se odvíjí cena, kterou vyžadují registrátoři. Po tom, co si tedy žadatel o registraci doménového jména vybere doménové jméno a registrátora, musí zaplatit poplatek za registraci doménového jména v centrálním registru doménových jmen. Registrátor zaregistruje doménové jméno až v okamžiku zaplacení, tedy v okamžiku, kdy mu bude platba doručena. Protože registrátoři umožňují několik druhů plateb a ne všichni registrátoři umožňují stejné způsoby plateb, může se v této oblasti vyskytnout praktický problém. Existuje reálná šance, že si žadatel vybere volné doménové jméno, vybere si registrátora a provede platbu například převodem z účtu. V případě tohoto druhu platby trvá několik dní, než platba dorazí na účet registrátora. Mezi tím ale může jiný žadatel požádat o registraci téhož doménového jména u jiného registrátora a provést platbu například kreditní kartou. V tomto případě má registrátor platbu na svém účtu dříve a zaregistruje doménové jméno druhého žadatele v centrálním registru doménových jmen. První žadatel tak přichází o šanci mít zaregistrované doménové jméno, o které požádal. Je zde tedy vidět, že princip first come first served se uplatňuje pouze ve vztahu mezi registrátory a CZ.NIC, z.s.p.o. Ve vztahu mezi žadateli o registraci doménového 12

13 jména a registrátory ve vztahu ke konečné registraci by se tedy tento princip dal přejmenovat na first pay first served. V minulosti byla využívána i ochranná lhůta, kdy od momentu požádání o registraci doménového jména měl žadatel 30 dní na to, aby zaplatil požadovaný poplatek. Institut ochranné lhůty se ale příliš neosvědčil, protože docházelo ke spekulativnímu žádání o doménová jména a blokacím doménových jmen. V samotném procesu registrace doménových jmen trvá nejdéle právě provedení platby ze strany žadatele o registraci. Od doby zaregistrování doménového jména po jeho reálné zobrazení na internetu v naprosté většině neuplyne doba delší než 30 minut. Nade vší pochybnost se tedy dá doporučit při žádosti o registraci doménového jména využívat ten způsob platby, který trvá nejkratší dobu a předejít tak možným potížím. 5. Právní vztahy vznikající při registraci doménového jména v doméně.cz Právní vztah správce domény CZ.NIC, z.s.p.o. a registrátora K tomu, aby se osoba stala registrátorem, musí uzavřít smlouvu s CZ.NIC, z.s.p.o. Tato smlouva se řídí obchodními podmínkami 7, které CZ.NIC, z.s.p.o. vydalo. Podle těchto podmínek se smluvní vztah řídí českým právem a smlouva je uzavírána jako nepojmenovaná smlouva podle 269 obchodního zákoníku. Jedná se o fakultativní obchodní závazkový vztah podle 262 obchodního zákoníku, protože jedna ze stran, CZ. NIC, z.s.p.o. není podnikatelem podle 2 odst. 2 obchodního zákoníku 8 a nejde ani o relativní či absolutní obchodní závazkový vztah podle 261 obchodního zákoníku. V obchodních podmínkách je také výslovně stanoveno, že smlouva mezi CZ.NIC, z.s.p.o. a registrátorem nezakládá držitelům doménových jmen žádná práva vůči CZ.NIC, z.s.p.o. ani vůči registrátorovi. Teoreticky existuje i možnost, že by se zde mohla uplatnit i zásada smluvní volnosti a registrátor by mohl s CZ.NIC, z.s.p.o. i smlouvu s jinými smluvními podmínkami. Tato 7 Obchodní podmínky jsou součástí Balíčku pro registrátory, který je dostupný na 8 CZ.NIC, z.s.p.o. není zapsané v obchodním rejstříku ani nepodniká na základě živnostenského oprávnění či jiného oprávnění podle zvláštních předpisů. 13

14 varianta ale v praxi využívaná není a používá se adhezní smlouva, kterou poskytuje CZ.NIC, z.s.p.o. na svých webových stránkách Právní vztah registrátora a držitele doménového jména Osoba, která má zájem o registraci doménového jména a kontaktuje v souvislosti se svým zájmem registrátora se nazývá žadatel o registraci doménového jména. V okamžiku, kdy dojde k uzavření smlouvy mezi žadatelem a registrátorem a k následné registraci doménového jména, stává se z žadatele držitel doménového jména. V obchodních podmínkách vydaných CZ.NIC, z.s.p.o. je tato osoba označena jako zákazník. Smluvní podmínky si stanoví každý z 32 registrátorů sám, ale je limitován určitými obecnými podmínkami, označenými jako minimální parametry, které se zavázal dodržovat uzavřením smlouvy s CZ.NIC, z.s.p.o., a nesmí je ve smlouvě se zákazníkem nijak významově zrušit, změnit či omezit. Minimální parametry jsou následující: 1) Zákazník je kdykoliv oprávněn smlouvu s registrátorem vypovědět v případě závažného porušení smlouvy registrátorem. 2) Smlouva mezi registrátorem a zákazníkem musí definovat podmínky, za kterých je zákazník oprávněn změnit registrátora. 3) Smlouva mezi registrátorem a zákazníkem musí obsahovat ustanovení, ve kterém zákazník udělí souhlas s přístupem sdružení CZ.NIC k datům o zákazníkovi. 4) Smluvní vztah mezi registrátorem a zákazníkem musí respektovat platná pravidla registrace. 9 Ad 1) Otázkou ale zůstává, co se stane s doménovým jménem, pokud dojde k odstoupení od smlouvy o registraci doménového jména ze strany držitele doménového jména. Tato situace sice není nikde upravena, ale pokud k vypovězení smlouvy dojde, nemá registrátor právo nijak měnit stav domény v centrálním registru bez souhlasu držitele domény. Pokud ale dojde k vypovězení smlouvy s jedním registrátorem, je nutné uzavřít smlouvu s registrátorem jiným. 9 Viz. Obchodní podmínky pro registrátory [citováno 1. března 2009]. dostupné z 14

15 Ad 2) Domnívám se, že druhá podmínka nepředstavuje větší problém a registrátorům neděla problém ji dodržovat. Většina registrátorů dokonce na svých webových stránkách sama nabízí možnost zařízení převodu doménového jména zaregistrovaného u jiného registrátora pod jejich správu, přičemž pro držitele doménového jména je tato změna registrátora poměrně jednoduchá. Ad 3) Třetí podmínka stanoví, že zákazník musí udělit souhlas k tomu, aby CZ.NIC, z.s.p.o. mělo přístup k jeho osobním údajům, které udal registrátorovi. Tato data jsou důležitá k tomu, aby CZ.NIC, z.s.p.o. bylo schopné vést registr doménových jmen, kde je u každého doménového jména registrovaným pod doménou.cz veden, kromě jiných údajů, i držitel a registrátor. Ad 4) Respektování platných pravidel registrace neznamená, že je registrátor povinen mít tato pravidla zakotvena přímo ve smlouvě o registraci doménového jména. V praxi je to ale běžné a registrátoři tímto chováním předcházejí potenciálním problémům. Další smluvní ujednání už záleží pouze na registrátorovi a žadateli o registraci doménového jména a smluvní volnost není ničím omezena. Většina registrátorů kromě pouhé registrace doménového jména nabízí i další služby, které jsou většinou nazývány jako balíček registračních služeb. Mezi tyto služby patří typicky webhosting, ale někteří registrátoři nabízí například i upozornění na expiraci doménového jména prostřednictvím SMS zprávy nebo měření návštěvnosti webových stránek umístěných pod doménovým jménem. V uzavírané smlouvě o registraci doménového jména se většinou žadatel zavazuje zaplatit za registraci určitou částku. Registrátor následně platí za registraci doménového jména správci domény, CZ.NIC, z.s.p.o. a je pouze na registrátorovi jakou částku se rozhodne požadovat od žadatele o registraci. V Pravidlech registrace doménových jmen v cctld.cz, vydaných CZ.NIC, z.s.p.o., je stanoveno, že cena služeb poskytovaných registrátorem držiteli se stanovuje dohodou mezi registrátorem a držitelem 10. Registrátor tedy nemusí požadovat za registraci doménového jména žádnou úplatu a je teoreticky možné, aby své služby nabízel bezúplatně. V praxi se ale s takovým případem nelze setkat. 10 Viz. Pravidla registrace doménových jmen v cctld.cz. [citováno 2. března 2009]. Dostupné z: 15

16 6. Právní povaha doménového jména Doménová jména se objevila relativně nedávno, a proto vznikl nejenom v České republice, ale i ve světě problém, kam vlastně doménové jméno z hlediska práva zařadit. Tento problém řešili především právní teoretici a soudy. Zejména v judikatuře lze tedy hledat odpověď na to, jak lze doménové jméno právně kvalifikovat Doménové jméno jako věc Jednou z možností, která se nabízí a která byla zpočátku přijímána, byla kvalifikace doménového jména jako věci. V českém právu není věc přímo definována, v zákoně č. 40/1964 Sb. Občanském zákoníku je pouze řečeno, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci 11. Občanskoprávní teorie vymezuje věc v právním smyslu jako ovladatelný hmotný předmět či jako ovladatelnou přírodní sílu, které obojí slouží potřebám lidí a má užitnou hodnotu 12. Dále zde jsou věci rozděleny na movité a nemovité. Občanský zákoník definuje věc nemovitou jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem 13. A contrario tedy lze dovodit, že věcí movitou je vše ostatní. Doménové jméno fakticky existuje, je uloženo na nějakém serveru a může být předmětem věcných práv. Bezpochyby má i ekonomickou hodnotu. V jednom z nejznámějších judikátů v oblasti doménových jmen, v případě týkajícím se doménového jména dokonce i kalifornský soud rozhodl o tom, že doménové jméno je věcí a uvedl, že stejně jako jiné formy vlastnictví oceňována, kupována a prodávána, často za miliony dolarů 14. Tím se odlišil od soudu nižší instance, který doménové jméno charakterizoval jako věc nehmotnou. Původnímu vlastníkovi doménového jména sex.com dokonce soud prvního stupně přiznal náhradu škody ve výši 65 milionů dolarů. Ačkoliv se tento právní názor zdá logický a patří k jednomu z nejzásadnějších soudních rozhodnutí v dějinách doménových jmen, je v dnešní době ale již překonán a 11 Viz. 118 Zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 12 Srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, s Srov. 119 Zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 14 Viz. Rozsudek United States Court of Appeals for the Ninth Circuit ve věci Gary Kremen and Online Classifieds, Inc., [citováno 15. února 2009]. Dostupný z: 16

17 odborná veřejnost a dokonce i Světová organizace duševního vlastnictví se od tohoto pojetí distancovala a prohlásila pojetí doménového jména jako věci za příliš extenzivní a nevhodné 15. V české odborné literatuře bylo již v roce 2000 řečeno, že doménová jména (ani domény) nemohou být za současného právního stavu předmětem vlastnického práva, neboť to nejsou věci v právním slova smyslu 16. Osobně s tímto názorem naprosto souhlasím, protože kvalifikovat doménu jako věc, konkrétně věc movitou, je podle mého názoru nevhodné. Movité věci se označují jako věci přemístitelné z místa na místo bez narušení jejich podstaty 17. Domnívám se, že doménové jméno podmínku přemístitelnosti nesplňuje, a proto je vhodnější kvalifikovat doménové jméno jako jiný právní institut Doménové jméno jako jiná majetková hodnota Pokud tedy doménové jméno není věcí v právním slova smyslu a nemůže být předmětem vlastnictví, další možnou právní kvalifikací je, podle některých autorů, kvalifikovat doménové jméno jako jinou majetkovou hodnotu podle 118 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku. Majetkovou hodnotu lze definovat jako něco, co sice není kvalifikovatelné jako věc, ale je ocenitelné penězi, něco co má reálnou hodnotu. Jako typický příklad bývají uváděny ochranné známky, know-how či obchodní firma. Není-li doménové jméno věcí, nabízí se tedy možnost zařazení doménového jména do kategorie jiných majetkových hodnot. Ačkoliv se tím někteří autoři zabývají a tuto možnost připouští, vzápětí sami tuto možnost popírají a hledají vhodnější kvalifikaci Srov. SEHNÁLEK, D., Právní povaha doménového jména, [citováno 17. února 2009], Dostupný z: 16 Srov. PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha a.s., s Viz. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, s Viz. SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména, [citováno 17. února 2009], Dostupný z: 17

18 6.3. Doménové jméno jako relativní právo Třetí možností jak lze kvalifikovat doménové jméno v systému práva, je chápání doménového jména jako výkonu relativního práva. Mezi relativní práva se řadí především práva závazková, čili práva, kde povinnosti jednoho subjektu odpovídá právo subjektu druhého a naopak. Relativní práva lze chápat jako práva, která působí v relaci k určitému subjektu povinností 19. Tím, že žadatel o registraci doménového jména uzavře smlouvu o registraci doménového jména s vybraným registrátorem a jeho prostřednictvím i s CZ.NIC, z.s.p.o., vznikají mu jistá práva a nároky. Nikdo se ale na registrátorovi nemůže domáhat uzavření smlouvy o registraci doménového jména, pokud toto již registrované je. Pouze pokud již bylo ve věci sporného doménového jména vydáno soudní rozhodnutí či nález Rozhodčího soudu, vzniká tímto i nárok na registraci předmětného doménového jména. Uzavřením smlouvy vzniká držiteli doménového jména právo, aby jím registrované doménové jméno zůstávalo platné za podmínek sjednaných ve smlouvě s registrátorem. Pokud by registrátor z nějakého důvodu přestal plnit své povinnosti a doménové jméno by přestalo být platné, jednalo by se o porušení smlouvy a držiteli doménového jména by tím vznikly nároky vyplývající z porušení smlouvy, zejména náhrady škody včetně ušlého zisku. Smlouva o registraci doménového jména sice platí pouze inter partes, tedy mezi smluvními stranami 20, dochází zde ale k jisté absolutizaci tohoto práva, kdy držitel doménového jména se může před soudem domáhat, aby bylo zakázáno používání zaměnitelného doménového jména a jeho registrace zrušena. Toto ovšem platí pouze za předpokladu, že původní doménové jméno bylo známé a registrace zaměnitelného doménového jména je způsobilá poškodit držitele původního jména a způsobit mu škodu. V tomto případě by se mohla uplatnit generální klauzule o hospodářské soutěži 21, protože pokud považujeme internet jako trh a držitele doménových jmen jako soutěžitele, jistě se v tomto případě jedná o jednání, které je způsobilé způsobit újmu a zároveň se jedná o 19 Viz. SEHNÁLEK, D. Právní povaha doménového jména, [citováno 20. února 2009], Dostupný z: 20 Viz. PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha a.s., s Viz. 44, odstavec 1, Zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 18

19 jednání v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Touto problematikou se budu podrobněji zabývat níže. Pokud nastane situace, že je chování související s doménovým jménem, zejména jeho registrace či užívání, kvalifikované jako protiprávní chování, vznikají tím osobě, do jejíž práv bylo tímto chováním zasaženo, další práva a nároky. Jedná se o právo na zdržení se protiprávního jednání (například používání doménového jména), právo na odstranění následků protiprávního chování a právo na přiměřené zadostiučinění za utrpěné nemateriální újmy (vzniklé například zásahem do všeobecných osobnostních práv či vzniklé nekalosoutěžním jednáním). Mezi takto vzniklá práva patří bezpochyby i povinnost třetích osob, jakkoliv se zdržet zasahování do práv, která vznikla uzavřením smlouvy o registraci doménového jména a umožnit nerušený výkon práv vzniklých ze smlouvy o registraci doménového jména Převod doménového jména Doménové jméno může převést na jinou osobu pouze osoba, která je v centrálním registru doménových jmen vedena jako držitel doménového jména. Držitel doménového jména není při nakládání s doménovým jménem nijak omezen, a proto mu ani nic nebrání v tom, aby doménové jméno převedl na jinou osobu. Při převodu doménového jména dochází k převodu všech práv a povinností, která držitel doménového jména má. Je zcela nepodstatné, zda k převodu doménového jména dochází za úplatu či bezúplatně. Možným způsobem převodu doménového jména, je převod na základě kupní či darovací smlouvy. Následná změna držitele doménového jména probíhá přes registrátora, u kterého bylo doménové jméno zaregistrováno. Původní držitel musí pro provedení této změnu zadat autorizační kód, který obdržel při registraci doménového jména. Je také možné si autorizační kód nechat zaslat na kontaktní ovou adresu, která byla při registraci doménového jména uvedena. Celý proces je poměrně jednoduchý a rychlý. Sdružení CZ.NIC zaregistruje změnu držitele doménového jména na pokyn podaný prostřednictvím registrátora daného doménového jména. Registrátor je oprávněn podat pokyn ke změně držitele doménového jména na písemnou žádost držitele a budoucího držitele. CZ.NIC, z.s.p.o. následně provede změnu držitele doménového jména v centrálním registru doménových jmen. Zajímavým problémem souvisejícím s převodem doménového jména je odpovědnost za nesplnění povinnosti. Konkrétně se jedná o situaci, kdy je platně uzavřená smlouva o 19

20 převodu doménového jména, ale z nějakého důvodu nakonec k převodu doménového jména nedojde. Myslitelných je zde několik možností. Buď nakonec k převodu doménového jména nedá pokyn sám držitel doménového jména, nebo operace nebude provedena registrátorem či CZ.NIC, z.s.p.o. Tato problematika není nikde řešena, ale domnívám se, že pokud nepodá držitel doménového jména k převodu pokyn, má druhá strana smlouvy o převodu dvě možnosti. Tím, že nebyl držitelem doménového jména dán pokyn, je vlastně zmařen účel smlouvy. Druhá strana může od smlouvy odstoupit a také vznikají odpovědnostní následky, tedy vzájemná restituční povinnost stran a také náhrada případné škody včetně ušlého zisku. V případě, že by byl držitelem doménového jména dán pokyn k převodu domény, ale registrátorem či CZ.NIC, z.s.p.o. by změna nebyla provedena, vzniká zde, podle mého názoru, také odpovědnostní vztah. Nový držitel doménového jména by se v takové situaci mohl domáhat náhrady škody. Převod doménového jména může být také nařízen soudním orgánem Zákonná sukcese v případu doménových jmen K převodu doménového jména bude také nepochybně docházet v případech, kdy dochází k zániku původního držitele. Zde dochází k takzvané zákonné sukcesi. Nejčastějšími případy budou zejména smrt držitele, pokud je fyzickou osobou či fúze v případě, že držitelem doménového jména je právnická osoba. CZ.NIC, z.s.p.o. samozřejmě nezkoumá, zda všichni držitelé doménových jmen fakticky existují a tím pádem mají práva k doménovým jménům. Proto je vždy povinností právního nástupce, aby se na registrátora obrátil a doložil, že je nyní oprávněným držitelem doménového jména. Právní nástupce se musí prokázat nabývací titulem. V případě dědice se tedy bude jednat o zprávu o vyřízení dědictví, v případě nástupnické společnosti bude nabývacím titulem smlouva o fúzi. Pokud dochází k zániku právnické osoby přeměnou, dochází i ke změně osoby držitele doménového jména. Není rozhodující, zda jde o přeměnu fúzí, rozdělením společnosti či změnou právní formy. V případě fúze je nutné, aby nástupnická společnost upozornila registrátora na změnu držitele doménového jména a řádně doložila potřebné dokumenty pro převod, tomto případě smlouvu o fúzi. Je tedy důležité neopomenout doménové jméno ve smlouvě o fúzi a zakotvit do ní převod práv k doménovému jménu. Pokud dochází ke změně právní formy společnosti, je také nutno změnu zavést i do centrálního registru doménových jmen tak, aby údaje o držiteli doménového jména odpovídaly údajům v obchodním rejstříku. V tomto případě bude nutné změnu právní 20

21 formy doložit rozhodnutím společníků či příslušného orgánu společnosti. Protože změna právní formy právnické osoby nabývá účinnosti až zápisem do obchodního rejstříku, musí se s žádostí o změnu údajů v centrálním registru doménových jmen počkat do doby než rejstříkový soud změnu zapíše. Dokládat by se podle mého mínění tedy měl i výpis z obchodního rejstříku nástupnické společnosti. Ve všech způsobech zániku právnické osoby bez likvidace dochází k přechodu obchodního jmění na právního nástupce. Mezi obchodní jmění se tedy musí zahrnout i případné právo k doménovému jménu. Otázkou zůstává, jak bude nakládáno s doménovým jménem, které je drženo společností, na kterou byl prohlášen konkurs. Pokud je společnost v úpadku a je na ni prohlášen konkurs, přechází správa veškerého majetku společnosti na správce konkursní podstaty. Opět se zde dostáváme k problému, jaká je právní povaha doménového jména a zda lze doménové jméno podřadit pod pojem majetek společnosti. Osobně si myslím, že v tomto případě jiná možnost než zařazení doménového jména do majetku společnosti není a správce konkursní podstaty by měl počítat i s doménovým jménem. Doménové jméno bude správcem konkursní podstaty zařazeno do soupisu majetku a správce se pokusí o jeho zpeněžení, čili prodej. Nejsem si ale jistý, zda například o doménové jméno společnosti, která je v úpadku a byl na ni prohlášen konkurs, bude vůbec nějaký zájem. Jiná situace by ale mohla nastat, pokud by společnost v konkursu byla držitelem několika zajímavých doménových jmen. V tom případě jejich prodej mohl znamenat poměrně značný příjem Zástavní právo k doménovému jménu V případě, že existuje riziko, že dlužník nebude plnit svůj dluh, je jednou z možností věřitele, jak se proti takovému chování pojistit, zřízení zástavního práva na majetek dlužníka, aby dosáhl zajištění své pohledávky. V případě, že dlužník nesplní svůj dluh včas a řádně, může věřitel dosáhnout uspokojení ze zástavy. Neexistuje žádný právní předpis, který by vylučoval zřízení zástavního práva k doménovému jménu a tuto možnost na svých webových stránkách posvěcuje i správce domény CZ.NIC, z.s.p.o Srov. CZ.NIC. Je možné zastavit doménové jméno? [online]. [citováno 9. března 2009]. Dostupný z: 21

22 Zástavní právo vzniká uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva, která musí mít písemnou formu. CZ.NIC, z.s.p.o. sice nevede žádný rejstřík doménových jen, ke kterým by bylo zřízeno zástavní právo, ale držitel doménového jména může požádat o změnu identifikátoru Popis k doméně. V této kolonce může následně být zapsána informace, ze které bude vyplývat, že doménové jméno je předmětem zástavního práva. Tato situace by se dala přirovnat k zapisování zástavního práva k nemovitostem v katastru nemovitostí. Pokud nedojde ke splnění povinností dlužníka, realizací zástavního práva bude pravděpodobně prodej doménového jména nebo převod doménového jména na věřitele. Jak již bylo uvedeno v předešlé kapitole, otázkou zůstává, zda jde prodejem doménového jména pokrýt výši dluhu. Právě z tohoto důvodu nebude zástavní právo k doménovým jménům zřizováno příliš často a zajímavé může být jen v případě doménových jmen prodejných za cenu odpovídající výši dluhu. V případě, kdy bude na základě zástavního práva realizován převod doménového jména, je třeba splnit stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro běžný převod doménového jména. Samozřejmě zde hrozí situace, že zástavní dlužník nebude mít zájem spolupracovat, a protože je stále držitelem doménového jména, mohla by celá transakce ztroskotat právě na jeho nevůli spolupracovat. Pro případ takovéto situace nelze než doporučit využití zajišťovacího převodu práva 23. Tím dojde k převodu doménového jména z původního držitele, který je ve smluvním vztahu dlužníkem, na držitele nového, který je věřitelem. Pokud dojde ze strany dlužníka ke splnění pohledávky, je věřitel povinen mu doménové jméno převést zpět. Vhodnou náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva k doménovému jménu by bezesporu měla být povinnost nového držitele doménového jména platit poplatky související s udržováním registrace. Tím se předejde hrozícímu zrušení doménového jména a tím pádem i zániku předmětu smlouvy Zánik práva k doménovému jménu Právo k doménovému jménu může zaniknout několika různými způsoby. Protože doménová jména bývají registrována na dobu určitou, je jedním ze způsobu zániku práva k doménovému jménu uplynutí doby, na kterou bylo doménové jméno zaregistrováno, pokud nedojde k prodloužení doby. V České republice jsou doménová jména 23 Viz. 553, Zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. 22

23 registrována na celé roky, přičemž minimální doba zaregistrování je jeden rok a doba maximální deset let. Dalším ze způsobů zániku práva k doménovému jménu je změna držitele. Změna držitele může nastat převodem na jiného držitele. Nehraje roli, zda je tento převod úplatný nebo bezúplatný, možné jsou oba způsoby. Nabyvatel musí být sám způsobilý k registraci daného doménového jména. V případě domény.cz takové omezení fakticky neexistuje, ale například u domény.eu musí mít nabyvatel, stejně jako žadatel o registraci, bydliště (fyzické osoby) nebo sídlo či hlavní kancelář (právnické osoby) na území Evropské unie 24. Další možností je přechod doménového jména na základě právní události. Například pokud dojde ke smrti držitele doménového jména, stává se doménové jméno předmětem dědictví a přejde na právního nástupce. I v tomto případě se uplatňuje podmínka způsobilosti, stejně jako u převodu. Dalším ze způsobů zániku práva k doménovému jménu je převod na jinou osobu či zrušení práva k doménovému jménu na základě soudu či jiného orgánu, jehož rozhodnutí je pro držitele doménového jména závazné. Teoreticky existují i další způsoby zániku práv k doménovému jménu, například zánik správce centrálního registru doménových jmen, odstoupení od smlouvy o registraci doménového jména či následná nemožnost plnění. Tyto způsoby se ale na rozdíl od způsobů předchozích v praxi vyskytují minimálně. 7. Zneužívání doménových jmen 7.1. Důvody zneužívání doménových jmen Doménové jméno může mít poměrně značnou hodnotu. A jako u všeho ostatního, co lze ocenit penězi, tak i doménová jména se stala předmětem pokusů o co nejvyšší využití všech možností, jak v souvislosti s nimi vydělat. Některým šťastlivcům se podařilo zaregistrovat si doménová jména, která nezasahovala do žádných cizích práv, ale přesto byla natolik zajímavá, že se někomu jinému vyplatilo podat nabídku na odkup tohoto doménového jména. Tato situace se většinou týkala takzvaných druhových doménových 24 Srov. RABAN, P., MORAVCOVÁ, M. a kol..eu domain name,.eu. doména, Praha: C. H. Beck, s

24 jmen, čili takových, jejichž název se shodoval s určitým druhovým označením produktů či služeb. Není bez zajímavosti, že se vyskytly i případy, kdy byla registrace druhových doménových jmen považována za nekalou hospodářskou soutěž a soud musel rozhodovat, zda tomu tak opravdu je. Podrobněji bude problematika druhových doménových jmen rozebrána níže. O tom, jak dobře se dá na registraci a následném prodeji atraktivního druhového jména vydělat, svědčí nejlépe částky, které byly zaplaceny za prodeje doménových jmen. K prodeji doménových jmen docházelo na konci devadesátých let dvacátého století poměrně hojně a za velice vysoké částky. V roce 1999 došlo k prodeji doménového jména business.com za sumu 7,5 milionů amerických dolarů, některé zdroje uváděly dříve jako rekordní sumu za převod částku ve výši 8 milionů za doménové jméno mp3audiobooks.com 25, toto doménové jméno ale v současnosti není aktivní. Dalšími rekordními prodeji doménových jmen byly prodeje doménových jmen asseenontv.com za 5,1 milionů amerických dolarů v lednu roku 2000, altavista.com za 3,3 milionů amerických dolarů v srpnu 1998, wine.com za 2,9 milionů amerických dolarů nebo autos.com za 2,2 milionů amerických dolarů. Poté prodej doménových jmen za takto vysoké částky na nějakou dobu ustal. V červnu roku 2004 došlo ale k prodeji dalšího druhového doménového jména. Tehdy poměrně malá společnost se sídlem v Texasu koupila doménové jméno creditcards.com za 2,75 milionů amerických dolarů. Ačkoliv se jednalo o nejvyšší částku za koupi doménového jména za posledních několik let, shodly se obě smluvní strany na tom, že se jedná o částku odpovídající hodnotě doménového jména a uvedly, že tento prodej může znamenat novodobou zlatou horečku v prodejích a nákupech doménových jmen 26. Tato předpověď se v následujících letech naprosto vyplnila, když k historicky nejdražším převodům doménových jmen došlo v posledních třech letech. Rekord v této kategorii drží prodej proslulého doménového jména sex.com, kdy dosáhla konečná částka za prodej výše 12 až 14 milionů amerických dolarů. Dalšími 25 Srov. PELIKÁNOVÁ, R., ČERMÁK, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha : Linde Praha a.s., s Viz. SULLIVAN, B., Domain name sells for $2.75 million CreditCards.com deal sparks talk of new gold rush, [citováno 2. března 2009], Dostupný z: 24

25 v pořadí jsou prodeje doménových jmen fund.com a porn.com, kdy v obou případech částky za prodej přesáhly výši 9 milionů amerických dolarů. Otázkou zůstává, zda bude zlatá horečka nákupů doménových jmen pokračovat i nadále. Existují dokonce i specializované společnosti, které se zabývají ohodnocováním a následně i prodejem a nákupem zajímavých doménových jmen. Na webových stránkách jedné takové společnosti je aktuálně nejvýše oceněným doménovým jménem euromall.cz, který byl touto společností oceněn na Kč 27. Protože počet lidí, kteří mají přístup k internetu stále roste a tím roste i potenciální kupní síla, je velice pravděpodobné, že bude k prodeji doménových jmen za vysoké ceny docházet i nadále. Na druhou stranu je nutné zmínit rozhodnutí organizace ICANN ze dne 26. června , ve kterém ICANN rozhodl, že již v dohledné době si bude moci jakákoliv osoba na světě registrovat libovolný řetězec písmen jako doménu nejvyššího řádu. Tento proces má být spuštěn ve druhém čtvrtletí roku 2009 a zatím lze jen stěží odhadovat k čemu vlastně povede. Pro velké společnosti bude ale jistě velice lákavé vlastnit doménu nejvyššího řádu stejného znění jako je jejich obchodní firma. A například doménové jméno sales.ibm působí určitě lépe než sales.ibm.com. Předběžný zájem již byl projeven velkými světovými metropolemi o domény jako.berlin,.paris či.nyc. Nejsem si ale vůbec jistý, jak může zvýšené množství domén nejvyššího řádu ovlivnit cenu dosud existujících doménových jmen pod doménami nejvyššího řádu.com a podobnými. Rozhodně bude existovat daleko větší množství doménových jmen, ale to by zároveň mohlo zvýšit zájem, a tím pádem i cenu, o doménová jména zaregistrována pod doménou.com. S možností zaregistrovat si v podstatě jakoukoliv doménu nejvyššího řádu ale hrozí i veliká vlna cybersquattingu, protože podle vyjádření ICANN nebude existovat žádný ekvivalent Sunrise period, jako tomu bylo v případě domény,eu. Není tedy zcela zřejmé, jakým směrem se bude vývoj prodeje doménových jmen a jejich cen ubírat. Je sice možné, že veliké množství domén první úrovně ještě zvýší zájem o doménu.com. Na druhé straně je ale možné, že budou zaregistrována nová doménová jména, která budou velice zajímavá a budou za ně zaplaceny vysoké částky. Vezmeme-li v potaz částku, jaká byla zaplacena za doménové jméno sex.com, existuje i možnost, že 27 Viz. TOP domény [citováno 2. března 2009], Dostupný z: 28 Viz. ICANN. Biggest Expansion in gtlds Approved for Implementation. [online]. [citováno 10. března 2009], Dostupný z: 25

26 v případě prodeje nových lukrativních jmen, jako například sex.sex či sex.xxx, by mohly být zaplaceny také velice vysoké částky Cybersquatting Jednoduše by se dal cybersquatting definovat jako registrace doménového jména za účelem jeho dalšího prodeje se ziskem 29. Tato definice ale není přesná, protože ne vždy je účelem držitele domény její další prodej. Někdy může také jít o registraci doménového jména za účelem poškození dobrého jména, zesměšnění či pouhé blokace. Důležité ale je, že se jedná o registraci doménového jména ve zlé víře. Nejběžnějším typem cybersquattingu je registrace doménového jména stejného znění jako je například ochranná známka či známý název společnosti, výrobku či jméno veřejně známé osoby a bývá také někdy označován jako cybersquatting ve své charakteristické podobě. Na případu cybersquattingu je vidět nevýhoda principu first come first served, kdy osoba, která nemá k doménovému jménu žádná práva, je schopná si ho i přesto zaregistrovat, čímž vyloučí možnost registrace oprávněnému subjektu, a pro oprávněný subjekt může být velice složité a zdlouhavé následně toto doménové jméno získat. Oprávněným subjektem bude nejčastěji subjekt jehož jméno, obchodní firma či názvy výrobků se s doménovým jménem shodují či se mu velice podobají. Tím je připraven o možnost používat doménové jméno a musí hledat jiné, které už nebude tak vhodné 30. Dalo by se tedy říci, že pokud držitel doménového jména nabídne oprávněnému subjektu převod doménového jména za úplatu, dochází zde v podstatě k vydírání. Pokud cybersquatter nabízí pouze provoz doménového jména za pravidelné platby, nesporně se jedná o kybernetickou obdobu obchodního výpalného 31. Oprávněnému subjektu, který se rozhodne nezaplatit, poté nezbude nic jiného než se proti takovému chování bránit právní cestou, případně si registrovat méně atraktivní doménu. První případy cybersquattingu byly zaznamenány již v roce 1994, kdy povědomí o internetu obecně nebylo zdaleka tak vysoké jako dnes, a vesměs se jednalo právě o spekulativní registrace doménových jmen. 29 Srovnání Definition of cybersquatting [online]. [citováno 2. března 2009], Dostupný z: 30 Viz. POLČÁK,R., Nekalosoutěžní agrese na internetu. Právní rozhledy, č. 13, s. 473 s Viz. POLČÁK,R., Nekalosoutěžní agrese na internetu. Právní rozhledy, č. 13, s. 473 s